Matyldoviny

MATYLDOVINY: Mýma očima

V půlce října jsem využila pozvání Dede a vydala se navštívit jejich končiny, které nám od ledna ukazuje na svých fotkách.

 

 

Překvapil mě Hradec Králové. Je to hezké město, plno historických budov (to já ráda) a na nábřeží s platany jsme čekala, kdy se na boulovatém kmeni otevřou oči, a ukáže se, že strom jen tak podřimoval. Mimochodem, v Hradci jsme měly moc prima oběd.

 

 

MATYLDOVINY: Když zaprší…

Každé ráno, než jdu do práce, vyháním psice na zahradu s povelem: „Sypejte se vyčurat!“ Pokud je sucho, psice seběhnou z terasy na trávník – no, někdy se zaseknou v půlce a je nutno připomenout, za jakým účelem je posílám ven – kde vypadají jako dva malé autobusy.

 

Jezdí s nosem u země sem a tam… sem a tam… sem a tam… sem… no tady by to šlo. Najít vhodné místo často dost dlouho trvá a autobusky stále zuřivě hledají.

MATYLDOVINY: Nejsou řemeslníci!

Taky už jste to mockrát slyšeli, že nejsou, že? Média jsou toho plná, protože současní pisálkové (žurnalisté ne, ti umí pravopis a mají soudnost) si libují v článcích vyvolávajících v lidech obavy. Díky tomu, že jsem v rodině před dvěma lety řešila způsob, jak získat výuční list a potřebné dovednosti po maturitě na střední škole, jsem zapátrala na internetu dál.

Současné střední odborné školy jsou více teoretické, než tomu bývalo dřív a potřebná praktická část se vytrácí. Házet to na líné děti je pohodlné, ale já vidím problém jinde. Vyučující těchto předmětů bývali dřív hlavně odborníci z praxe. Dnes je důraz na to, aby měli vystudovanou vysokou školu. Nezlobte se na mě, ale ten, kdo umí velmi dobře své řemeslo, se jím musí zabývat a nemá čas na pět let studia, zhusta dost odtrženého od reality, jak to naše vysoké školy umí.

MATYLDOVINY: Na jihu Slovenska (2) – Komárno

V Komárnu najdete největší zhruba tereziánskou pevnost v Evropě. Část ve tvaru želvy je starší, nová část ve tvaru koruny pochází z doby napoleonských válek. Kasárna v nové pevnosti ve tvaru U jsou 520 metrů dlouhá – je to nejdelší evropská budova.

 

V 18. století byla v Komárně dvě zemětřesení, která zničila značnou část staré pevnosti – původně byl uvnitř i kostel a hospoda. Armáda ji nechala ladem a s výstavbou začala až za napoleonských válek. Od té doby se tam dveře netrhly, ještě po 2. světové válce tam sídlila ČSLA a od roku 1968 samozřejmě sovětská armáda.

MATYLDOVINY: Na jihu Slovenska (1)

Letos jsme se nemohli dohodnout, kam pojedeme na dovolenou – já jsem chtěla Itálii, ale Mušketýr tvrdil, že tam je stejně horko jako u nás, a nakonec navrhl termály na jižním Slovensku. tam je samozřejmě taky vedro, ale to vedro je aspoň blízko :) Našla jsem hotel ve Velkém Mederu (bývalé Čalovo), který vypadal pohádkově zámecky, a tak jsme vyrazili.

 

Hotel vypadal opravdu historicky, a tak nás překvapilo zjištění, že není – byla to bývalá budova kanceláří JZD přestavěná ve velkém stylu na hotýlek ve stylu uherské kurie, což je venkovské sídlo uherské šlechty. Specializuje se na pořádání svateb – luxusní zámecká jídelna tomu naprosto odpovídá a hosty lze ubytovat v hotelových pokojích.

MATYLDOVINY: Ponožky

Vždycky jsem byla decentní dáma, aspoň pokud jde o ponožky. Obvykle jsme nosila bílé nebo tělové, výjimečně tmavomodré. A pak přišlo prozření.

 

 

V drogerii v Židlochovicích jsem objevila barevné ponožky. Měla jsem velké dilema, které si vybrat – úžasné byly všechny! Nakonec to vyhrály ty tyrkysové s károváním. Zdůvodnila jsem si, že vzor je klasický a šílené jsou jen barvy :)

Kdykoli jsem pak přišla do této drogerie, zkoumala jsem vystavené vzory a zvažovala, jestli koupit nebo nekoupit – ani Hamlet by nad tím nepřemýšlel usilovněji. A pak jsem jednoho dne narazila na kočičí ponožky. Jsou to dva páry, pozitiv a negativ – odvážní by si je prý vzali tak, jak jsem je vyfotila. Tak takhle daleko má odvaha nesahá, ale ty kočky teda jsou!

MATYLDOVINY: Děti a psi na bitvě

Tenhle víkend jsem byla členkou švédského vojska na dobývání města Brna. Proběhl pochod, bitva a vystoupení jednotlivých skupin. Všechny aktivity byly zacílené na malé i velké obecenstvo.

 

Obecenstvo je pro mě po letech letoucích šermu stále záhadou. Na bitvu, kde se prokazatelně střílí z děl, vezmou rodiče i velmi malé děti. Některým je to jedno a spokojeně sledují, jen si zakryjí rukama uši. Jako markytánky obvykle stojíme někde tak, aby na nás lidé viděli, a my si ty uši zakrýváme okatě také, aby si všichni všimli a třeba nás i napodobili. Ale proč tam berou děti, které se viditelně bojí hlasitých zvuků a pláčou už při menším hluku, to nevím. Nácvik nelekavosti bych rozhodně nezkoušela u děl.

MATYLDOVINY: Funimír

Se dvěma psy a kocourem máme doma chlupy. Taky máme dlouhovlasou dceru. Kombinace tohoto a nepřítomnosti koberců vytváří v domě tzv. králíky – chlupy, vlasy a prach se semknou dohromady do koulí, které se objevují pod nábytkem a v rozích místností.

 

Sebemenší závan průvanu je rozpohybuje, proto je zametání a lépe luxování častou domácí prací. Jenže nikdo z nás ji nemá rád, a tak do naší domácnosti vstoupil Funimír. Funimír je robotický vysavač. Denně krouží po domě a udržuje jej v obyvatelnějším stavu.

MATYLDOVINY: Vedro, vedro, vedro…

Sedím u počítače a píšu. Je osm večer, v domě je 30 a venku 33 stupňů. Psi jen funí a hledají místa, kde by mohlo být trochu chladněji. Přes den je to dlažba v předsíni. Psice mají vytipovaná místa, kam nedopadají sluneční paprsky.

 

Vyhrává ta, která jako první zabere místo pod proutěným křesílkem, o které si kocour brousí drápy (rezignovali jsme a připustili, že originál škrabadlo by bylo dražší). Obvykle je to Karamelka.

Mám teplo ráda. Jinak bych nemohla bydlet na dohled od Pálavy. Ale občas je to jak v cirkusu Humberto – čeho je moc, toho je příliš. Ale v listopadu budu vzpomínat :)

MATYLDOVINY: Kam až?

Je léto, odhalují se všichni, čím méně oblečení, tím líp. Jižní národy to vidí jinak. Pouštní kmeny se zahalují, protože pod oblečením z přírodních vláken si vytvoří mikroklima, které se dá na rozdíl od odhalené kůže snášet celý den.

 

Vyzkoušela jsem to a v mnohém dávám za pravdu. Lehká vlající tkanina je příjemnější než spálená záda. A co teprve když si člověk spálí třeba stehna!

Současná společnost je vůči odhalování velmi tolerantní. Někdy si říkám, že až přespříliš. Ultrakrátké sukně, džíny s děrami i tam, kde ukazují i to, co nemají, obrovské výstřihy s čouhajícím prádlem…

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD