Matyldoviny

MATYLDOVINY: Vánoční ladění

Časopisy jsou obvykle plné rad, jak se vánočně naladit (a taky jak se nezničit). To první obvykle zvládám slušně, u toho druhého jsem v pohodě – nad spoustou věcí jsem mávla rukou a dělám je, až se mi chce (třeba úklid ve skříni je pro mě na jaře logický, zatímco před Vánoci nesnesitelný).

 

Na vánoční ladění hojně využívám hudbu, vybrané filmy a občas i návštěvy výstav a adventních trhů.

MATYLDOVINY: Jak se Oriáš vyjevil

Už nějakou dobu jsem měla dojem, že se Oriášek nudí. Psí společnice mu sice nedají pokoj a zpestřují mu život, ale kocoura to nakonec přestane po čtvrt hodině bavit, zmlátí psice a jde si lehnout. A to je mu teprve dva a půl roku!

 

Dlouho jsme zvažovali, jak mu život vylepšit. Hračky nepřichází v úvahu, protože mu je psice ukradnou, a navíc za nejlepší hračku považuje živé ptáky. A taky náš něžný obřík začal chodit domů čím dál víc pokousaný.

MATYLDOVINY: Žabčické obrazy podruhé

Před dvěma lety uspořádal jeden mladý muž z naší dědiny výstavu ve stylu „Ukaž, co umíš“. Zájem diváků předčil očekávání, a tak se po dvou letech nechal přemluvit na opakování. Přiznal se, že první výstava proběhla vlastně proto, že podle jeho názoru taková akce chyběla, a bylo mu tehdy řečeno: „Tak ji uspořádej!“ A udělal to.

 

Já jsem tehdy byla moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit a s velkou radostí jsem se zúčastnila I podruhé. Okruh vystavujících se trošku proměnil, přibyli i tvůrci žijící ve vedlejších dědinách, ale pořád to byla velice příjemná akce. Na schůzce měsíc před výstavou mnozí vymýšleli, jak akci vylepšit.

MATYLDOVINY: Jako váza

„Stojíš tady jako váza!“ hulákal na mě občas trenér v karate, když jsem nereagovala tak rychle, jak si představoval. Ehm, měl pravdu, ale představa trpně stojící vázy mě stejně rychleji rozpohybovat nedokázala (bodejť, když soupeř měl osmnáct let).

 

V naší domácnosti by se taky dalo říct “padáš jako váza!“, protože mnohé vázy havarovaly, zejména ty štíhlé a vysoké. Kupodivu to měl na svědomí častěji průvan než zvířata, která přece jen sleduju pozorněji. Bojové sporty nám vypěstovaly slušné reflexy a leccos dokážeme chytit :)

MATYLDA: Čím se asi rozmazlím?

„Tímhle se já rozmazluju,“ povzdechla si v místní sámošce paní nad nákupním košíkem, když jí pokladní markovala brusinky v čokoládě. „To já bych si dal čabajku,“ zasnil se pán za ní. „Nebo rum,“ dodal prozaicky.

 

Koukla jsem do svého košíku. Chleba, dva dalamánky, pomazánkové máslo, rajčata v plechovce a kus Eidamu. Nic z toho bych rozmazlovacím materiálem nenazvala.

Rozhlédla jsem se po obchodě a zapátrala, čím bych se rozmazlila já. Jar, toaletní papír, kolíčky na prádlo… hm. Svíčky. Jo, hezky voňavou svíčkou bych se rozmazlit mohla. Čokolády, oplatky, minerálky… tady nic. Kousek dobrého sýra bych si dala, ale že bych se tím rozmazlovala?

MATYLDOVINY: Mýma očima

V půlce října jsem využila pozvání Dede a vydala se navštívit jejich končiny, které nám od ledna ukazuje na svých fotkách.

 

 

Překvapil mě Hradec Králové. Je to hezké město, plno historických budov (to já ráda) a na nábřeží s platany jsme čekala, kdy se na boulovatém kmeni otevřou oči, a ukáže se, že strom jen tak podřimoval. Mimochodem, v Hradci jsme měly moc prima oběd.

 

 

MATYLDOVINY: Když zaprší…

Každé ráno, než jdu do práce, vyháním psice na zahradu s povelem: „Sypejte se vyčurat!“ Pokud je sucho, psice seběhnou z terasy na trávník – no, někdy se zaseknou v půlce a je nutno připomenout, za jakým účelem je posílám ven – kde vypadají jako dva malé autobusy.

 

Jezdí s nosem u země sem a tam… sem a tam… sem a tam… sem… no tady by to šlo. Najít vhodné místo často dost dlouho trvá a autobusky stále zuřivě hledají.

MATYLDOVINY: Nejsou řemeslníci!

Taky už jste to mockrát slyšeli, že nejsou, že? Média jsou toho plná, protože současní pisálkové (žurnalisté ne, ti umí pravopis a mají soudnost) si libují v článcích vyvolávajících v lidech obavy. Díky tomu, že jsem v rodině před dvěma lety řešila způsob, jak získat výuční list a potřebné dovednosti po maturitě na střední škole, jsem zapátrala na internetu dál.

Současné střední odborné školy jsou více teoretické, než tomu bývalo dřív a potřebná praktická část se vytrácí. Házet to na líné děti je pohodlné, ale já vidím problém jinde. Vyučující těchto předmětů bývali dřív hlavně odborníci z praxe. Dnes je důraz na to, aby měli vystudovanou vysokou školu. Nezlobte se na mě, ale ten, kdo umí velmi dobře své řemeslo, se jím musí zabývat a nemá čas na pět let studia, zhusta dost odtrženého od reality, jak to naše vysoké školy umí.

MATYLDOVINY: Na jihu Slovenska (2) – Komárno

V Komárnu najdete největší zhruba tereziánskou pevnost v Evropě. Část ve tvaru želvy je starší, nová část ve tvaru koruny pochází z doby napoleonských válek. Kasárna v nové pevnosti ve tvaru U jsou 520 metrů dlouhá – je to nejdelší evropská budova.

 

V 18. století byla v Komárně dvě zemětřesení, která zničila značnou část staré pevnosti – původně byl uvnitř i kostel a hospoda. Armáda ji nechala ladem a s výstavbou začala až za napoleonských válek. Od té doby se tam dveře netrhly, ještě po 2. světové válce tam sídlila ČSLA a od roku 1968 samozřejmě sovětská armáda.

MATYLDOVINY: Na jihu Slovenska (1)

Letos jsme se nemohli dohodnout, kam pojedeme na dovolenou – já jsem chtěla Itálii, ale Mušketýr tvrdil, že tam je stejně horko jako u nás, a nakonec navrhl termály na jižním Slovensku. tam je samozřejmě taky vedro, ale to vedro je aspoň blízko :) Našla jsem hotel ve Velkém Mederu (bývalé Čalovo), který vypadal pohádkově zámecky, a tak jsme vyrazili.

 

Hotel vypadal opravdu historicky, a tak nás překvapilo zjištění, že není – byla to bývalá budova kanceláří JZD přestavěná ve velkém stylu na hotýlek ve stylu uherské kurie, což je venkovské sídlo uherské šlechty. Specializuje se na pořádání svateb – luxusní zámecká jídelna tomu naprosto odpovídá a hosty lze ubytovat v hotelových pokojích.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD