Člověčiny

HOST DEDENÍKU – Bláža: Umění efektivně zevlovat a uspořádaně prokrastinovat

Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.

 

 

Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Už jsem dávno zjistila, že když mi nejde práce od ruky a nemůžu s něčím hnout, je lépe odložit to na jindy. Určitě se vám taky někdy stalo, že jste se o něco neobyčejně snažili, a ono to stejně nešlo. Zkrátka někdy to v naší moci prostě není, abychom tvořili hodnoty.

HOST DEDENÍKU – Sharka.68: Polštářky byly darovány

Jeden z výsledků Zvířetnické Akce – aneb polštářky pro radost a útěchu :)

 

 

 

 

V pondělí 16. prosince 2019 předala skupina dobrovolníků Zvířetníci několik krásně ušitých polštářů klientům DS Mitrov. Domov pro seniory Mitrov leží v malebné části Kraje Vysočina a je obklopen tichou přírodou. V domově žije 130 klientů, o které se stará 86 zaměstnanců. Polštáře byly předány klientům, kteří projevili velkou radost a za dárky děkovali mnohdy kývnutím, úsměvem nebo tichým slovem „Děkuji“. Chtěla bych všem piškvorkovým dámám, jak se nazývají, poděkovat za precizní práci a radost, kterou svými dárky způsobily. Přeji Vám krásné Vánoce a v novém roce hodně splněných radostných přání.

HOST DEDENÍKU – Alex: Hej Mistře….

V adventním čase se snažím užít si kulturních akcí, zklidnit puls, dech i krok a věnovat se klidovým činnostem. Letos jsem do svého rozjímacího repertoáru zařadila shlédnutí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Využila jsem skvělé příležitosti, že Mladí brněnští symfonici a sbor Ars Brunensis pořádali generální zkoušku v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.

 

Krásné dílo, v krásném působivém prostředí a skvělí muzikanti. Kostel byl plně obsazený, dvě řady lavic plné, podél zdí přidaných několik řad židlí, vždy po dvou za sebou. Přijela jsem včas, abych si vybrala místo co nejblíže orchestru, pěkně bokem, abych vstáváním nerušila ostatní obecenstvo. Chrámová loď je velká, zimní světlo a lampy nic moc, takže co nejblíže. Podařilo se mi, vlevo, hned za orchestrem na židli. To bych nesměla být ale já, abych se nepřipletla do cesty škodolibému osudu.

HOST DEDENÍKU – Aida: Krabičky, krabičky? Krabičky!

Kdo má děti, které už bydlí samy, ten mi jistě porozumí.

 

 

 

Děti přijedou na víkend, nebo se jen tak objeví během týdne. Zrovna něco vaříte a je toho náhodou víc, nebo je toho plánovaně víc. Tak holt ty přebytky dětem naložíte do krabiček a vezmou si je k sobě domů.

Problém nastává tehdy, když se ty krabičky nevrací a nevrací.

Naše momentální zkušenost – už jedem asi čtvrtou sadu krabiček, všechny ty předchozí se někam vypařily. Naposledy jsem koupila rovnou sady dvě, obě po osmi kusech, a zrovna dnes jsem zjistila, že z té sady jich doma dohromady máme jen 6. Ale stejně mám ty svoje děti moc ráda a na krabičkách mi nakonec vlastně vůbec nesejde, koupí se nové.

HOST DEDENÍKU – Petr: Příběh čarodějky, který zaujal děti i dospělé

K prvním českým čtenářům tento týden doputovala kniha s příběhem mladé čarodějky, který už předtím oslovil 1,5 milionu lidí po celém světě. Ano, jednou už tu o ní byla řeč a já doufám, že informace o jejím vydání bude dobrou zprávou nejen pro ty z vás, kteří o ni už tehdy projevili zájem. Dnes vám tu nabízím několik dalších perliček z jejího zrodu. Třeba i o tatérce, která pro ni namalovala obálku.

 

 

HOST DEDENÍKU – Helena: Jak se žije s raketami

Za tu dobu, co žiji v Izraeli, jsem dostala několikrát nabídku psát o svých zkušenostech s raketovými útoky z Gazy. Dosud jsem se tomu vyhýbala, protože to není v Izraeli každodenní realita a nechtěla jsem, aby to první, co se Čechům vybaví při zmínce o Izraeli, byly rakety. V poslední době jsem ale došla k závěru, že je lepší zpráva někoho, kdo tu žije než různé dohady na základě zkresleného TV zpravodajství.

 

HOST DEDENÍKU – Sharka.68: Byl jednou jeden zámek aneb vítejte v Mitrově

Dovolte mi, abych vám představila jeden krásný zámek, ve kterém nežije pan král s princeznou, ale pár desítek obyčejných lidí, kterým se ze života snaží pár lidí udělat pohádku… Ať už na standardním oddělení pro seniory nebo i na Slunečnici, kde jsou lidi se sníženou schopnost soběstačnosti z důvodu chronického duševního onemocnění. Moc se mi líbí a vážím si toho, že o nich personál mluví jako o lidech, že to jsou pro ně stále lidi…

 

HOST DEDENÍKU – Alex: Plošné trávení hlodavců

To, co momentálně probíhá v české kotlině (plošné trávení škodlivých hlodavců) mne nenechává lhostejnou. Abych se přiznala, tato blbina mi totálně nadzdvihla můj už tak vysoký krevní tlak. Nebudu popisovat ten strašlivý dopad na přírodu, ten už tady působí ze strany socialistických zemědělských podniků přes 70 let. O koloběhu jedu v přírodě se už veřejnost dověděla z internetu a medií také dost. Já mám s jedy bohužel pro mne dost tragickou, i po 40 letech stále bolestnou zkušenost.

 

HOST DEDENÍKU – Surikata: Škola trochu jinak

Ono se to Marii Terezii řeklo, povinná školní docházka kvůli vzdělání, ale ve škole může číhat mnoho dobrodružství a překvapivých situací. O tom se vás pokusí přesvědčit někdo, kdo právě míří do páté třídy. Pamatujete si ještě na to blaho, když začínají prázdniny?

 

Ono se řekne botanická zahrada

Je asi květen roku 2016, jsem v první třídě. Paní učitelka řekne: „Jdeme do botanické zahrady“ někomu se to líbí, někdo je otrávený, ale přesto se jde. Druhý den začíná a my už v botanické zahradě procházíme skleník s papírem, na kterém jsou otázky, v ruce. Zastavím se u kaktusů, protože je zde odpověď na jednu otázku, kterou nemám zodpovězenou.

HOST DEDENÍKU – Baty: Srdce z pouti

Prý jsem pamětník. No bodejť, ročník 1939. Ale vlastně pamětník věcí, které procházely časem paralelně s bouřlivými ději a novým životním stylem první poloviny dvacátého století a jejich původ sahal až do idylických časů století devatenáctého a belle époque.

 

Jestlipak se dostaly i dál, než do doby, kdy mi byly čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět (a šmytec, velký třesk!). Co jste z nich potkali v dětství vy? Co třeba taková pouť?

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN