Člověčiny

ADVENTNÍ TRHY NA DEDENÍKU – PavlaH: Radost nejen pro kočky

Ahoj, jsem Pavla, vždycky jsem měla tak trošku tvořivějšího ducha a zkoušela různé techniky, vyrobené předměty byly buď pro moji potřebu nebo jsem je rozdávala rodině a přátelům. Pak jsem před dvanácti lety začala depozitovat kočky a tvořit cokoliv přestala, protože na to nebyl čas. Jenomže opravdu naplno v depozitování nelze jet nekonečně, tak jsem postupně přešla na „volnější“ režim braní nových svěřenců a také postupně začala zase něco tvořit.

 

Začínala jsem odléváním mýdel, svíček, malováním triček, dekupáž a novinku dnešního roku tvoří odlévání z keramických hmot v silikonových formách a od června se začínám učit malovat. Všechno, co vyrábím a prodáváme je ve prospěch našich chlupatých kočičích svěřenců.

ADVENTNÍ TRHY NA DEDENÍKU – Katka: Malovaný svět v Krásce

Když jsem byla malá holka, s nevolí a celá otrávená jsem nosila dědečkovi Emilovi v rendlíčku oběd nebo večeři. Byl totiž noční a denní hlídač v Družstvu Vánoční ozdoby. To, co vždy následovalo ale nemohu zapomenout. Milovala jsem totiž procházet si tu prázdnou dílnu výrobny foukaných skleněných ozdob. A co víc, když jsem vstoupila do barevny, kde se hotové skleněné, už ostříbřené koule malovaly, nemohla jsem se nabažit té vůně barev a všemožných vzorů a motivů. Dodnes ji cítím.

 

HOST DEDENÍKU – Netopýrka: Jak zpracovat kaštany

Kaštany! Heboučké, lesklé, krásně rezavohnědé… Ten pocit, když rozlousknete čerstvý řemdih!

 

 

 

 

Ve skutečnosti je nesbírám jen tak pro radost, nebo protože to mým nenechavým prackám nedá. Kaštany jsou totiž velmi užitečné a doma si z nich můžete vybastlit tinkturu na revma, šampon, prací gel, tekutý písek a dokonce i bělící zubní prášek na vlastní nebezpečí!

 

 

Shrnuju postup od profíka, který to letos jednou vyzkoušel:

 

1) Vygooglete recepty na zpracování kaštanů.

 

ADVENTNÍ TRHY NA DEDENÍKU – Regi: Perníková chaloupka 2020

Dovolte, abych se představila: Ježibaba Perníková. Možná si mě pamatujete z vánoční pohádky od Regi. Od které Regi? Přece té s ukecanou border kolií Indy. A pak je tady ještě jakási Dagmar Lachmanová. A to je zase kdo?

 

 

Teď tedy vážně. Ježibaba Perníková, Regi i Dagmar Lachmanová jsou jedna osoba, která se už nějakých dvacet let živí perníkem (a přesto dodnes dokáže projít dveřmi).  Hmm, takhle asi taky ne, že?

Tak ještě jinak. Přes dvacet let se živím tím, že peču, maluji, a pak samozřejmě prodávám perníčky. Kde a jak jsem k tak parádní práci přišla? Tak nějak se to přihodilo.

HOST DEDENÍKU – Dr. Barták: Kdy poprvé na gyndu

Někdy lékaře navštěvujeme, když jsme nemocní, jindy zase když jsme zdraví, abychom nemocní nebyli. Tomu se říká prevence (a každý ví, že lépe jest nemocem předcházeti, než je léčiti).

 

 

I ženské lékařství, gynekologie, má hodně preventivní charakter. Především proto, že nejčastější zhoubný nádor ženských pohlavních orgánů (a jeden z nejčastějších zhoubných nádorů u žen vůbec) je rakovina děložního hrdla. A protože děložní hrdlo je dobře přístupné vyšetření a jeho rakovina se vyvíjí mnoho let přes různé předrakovinné stavy, jež se dají docela snadno odhalit, vznikla koncepce preventivních gynekologických vyšetření. Ty od té doby tvoří podstatnou část naší pracovní náplně a já pak od matek dospívajících dcer dostávám otázku: „A kdy mám, pane doktore, přivést tu naši holku?“  Tento článek je tedy o tom, kdy a proč by mladá žena měla poprvé zavítat k ženskému lékaři.

HOST DEDENÍKU – Martin Kučera: Pojďte si s námi hrát!

Napadlo nás, že uděláme z těch našich malých kluků a holek doma opravdové hrdiny. Necháme je zakusit, jaké to je, když někomu pomohou – když jsou světu skutečnou oporou. Vyvolává to podvědomý pocit: „Pomáhám ostatním, takže jsem silný. Můžu si důvěřovat, už jsem něco dokázal.“

 

 

Připravili jsme herní sadu karet pro děti (3-10 let), díky které budou moci kouzlit. Nastoupí do čarodějnické školy řádu Bílé kočky, který sdružuje čaroděje, kteří pomáhají ostatním. Budou se tak identifikovat s rolí hrdiny.

HOST DEDENÍKU – Alex: To nevymyslíš, to dokáže jenom život!

Je doba mobilová a od jejího počátku jsem vlastnila několik přístrojů. Můj vlastní, který jsem si kdysi koupila koncem devadesátých let, bylo cosi tlačítkového, malá cihlička do ruky. To byl můj první a poslední mobil, který jsem si sama pořídila. A potom nastala doba dědická.

 

 

 

Manžel si koupil něco nového a já po něm zdědila jeho starý mobil. Neřešila jsem to, přístroj jako přístroj. Jenomže potom nastala nějaká větší časová proluka a mě najednou můj (tedy zděděný) první dotekový Samsung přestal fungovat. Pracoval pouze jako telefon, to ano. Ale internet, nedej bože jiné apky, to už nešlo, pořád na mě vybafával hlášky, že už to nejde nainstalovat, cosi zastaralého. A v této situaci jsem začala tlačit na muže, aby si pořídil nový mobil. Já si vezmu jeho Lenovo.

HOST DEDENÍKU – Sharka.68: Bedulčino kočičiny

Protože je zakázáno si cokoliv sebou brát do hrobu (nejsem cynik, Beda Cimrmany milovala) – zůstalo tu několik věcí a knížek s kočičí tématikou i po naší Bedulce.

 

Její dcera Kačka se jimi probrala, nafotila je a naznala, že je škoda je někde odložit, když k nim Beda měla citovou vazbu. Napadlo ji, že by se kočkařům a nám Zvířetníkům, kteří byli světem její „mumu“, mohly hodit a jejich nákupem bychom přispěli a prospěli Bedině Zuzance, která spokojeně žije u Maki a Dády z Kočičí naděje a ostatním kočičkám, o které se holky starají.

HOST DEDENÍKU – Bláža: Úklidová

Potřebovala jsem vyčistit hodně zašlou podlahu v ateliéru, konkrétně natřený beton a linoleum. Hledala jsem na internetu přípravky na silně znečištěné povrchy a našla pár výrobků, které by se asi hodily dokonce i pro čištění průmyslových ploch. Už jsem byla rozhodnutá vydat nemalý peníz a zakoupit ten zázrak, když mě něco napadlo.

 

Co kdybych to nejdřív zkusila vyčistit prostředkem na toalety? Když to rozpouští i vodní kámen a jinou špínu, tak co to udělá s podlahou? No a stal se zázrak!

 

HOST DEDENÍKU – RenataE: Jak žije selka Nika

Půvab sociálních sítí je mimo jiné i v tom, že to můžete zkusit. Pošlete člověku, kterého jste v životě neviděli, soukromou zprávu s prosbou o článek a on vám buď odepíše nebo ne. Nika odpověděla.

 

 

Se selkou Nikou jsem se virtuálně seznámila asi před rokem na sociální síti Twitter. Někde na mě vykoukla fotka krásné kytice, kterou uvázala, potom obrázky ze statku, každodenní fotodokumentace obědů, u které se mi sbíhaly sliny… Začala jsem ji sledovat. Za pár měsíců jsem si od ní objednala kuře. Tedy podle velikosti něco mezi kuřetem a husou, dvě a půl kila skvělého masíčka. A celou tu dobu jsem si říkala, jak vlastně takový rodinný statek asi funguje. O tom vám dnes bude Nika vyprávět.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN