Člověčiny

HOST DEDENÍKU – Surikata: Škola trochu jinak

Ono se to Marii Terezii řeklo, povinná školní docházka kvůli vzdělání, ale ve škole může číhat mnoho dobrodružství a překvapivých situací. O tom se vás pokusí přesvědčit někdo, kdo právě míří do páté třídy. Pamatujete si ještě na to blaho, když začínají prázdniny?

 

Ono se řekne botanická zahrada

Je asi květen roku 2016, jsem v první třídě. Paní učitelka řekne: „Jdeme do botanické zahrady“ někomu se to líbí, někdo je otrávený, ale přesto se jde. Druhý den začíná a my už v botanické zahradě procházíme skleník s papírem, na kterém jsou otázky, v ruce. Zastavím se u kaktusů, protože je zde odpověď na jednu otázku, kterou nemám zodpovězenou.

HOST DEDENÍKU – Baty: Srdce z pouti

Prý jsem pamětník. No bodejť, ročník 1939. Ale vlastně pamětník věcí, které procházely časem paralelně s bouřlivými ději a novým životním stylem první poloviny dvacátého století a jejich původ sahal až do idylických časů století devatenáctého a belle époque.

 

Jestlipak se dostaly i dál, než do doby, kdy mi byly čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět (a šmytec, velký třesk!). Co jste z nich potkali v dětství vy? Co třeba taková pouť?

HOST DEDENÍKU – Jan: Průvodce Brňáka po pražských hospodách

Praha je smutné město, alespoň pro Brňáka. Nefunguje v ní nic tak, jako ve štatlu. Praha je totiž pouze velká noclehárna lidí, kteří sem přijeli za dobře placenou prací, případně jejich dětí, a nějak se jim nechtělo z lenosti se odstěhovat, když došlo na kritický bod. :)

 

Pokud v Brně vyrazíte v pátek večer do centra (ale funguje to i v okolních čtvrtích), všude najdete otevřené kavárničky, hospůdky, přes slunečné období venkovní zahrádky, u výčepu Na stojáka bude stále plno, stejně jako dole v Baru, který neexistuje, a kdo má raději rodinnější prostředí, zajde třeba k Albertovi pod Špilas.

HOST DEDENÍKU – Bláža: Jak se fotí náhrdelníky aneb nebojte se nosit velké šperky

S fotografkou Laurou jsme se potkaly asi před 2 lety na podnikatelském školení. Když se člověk v životě vydá určitým směrem, najednou začne na své cestě potkávat lidi, se kterými by se pravděpodobně nikdy nesetkal, a začnou se dít věci.

 

 

Začátkem dubna jsem se vydala do Brna, kde bylo domluvené focení mých šperků s fotografkou a s modelkami. Z focení jsem měla fakt radost, protože holky byly velmi milé a profesionálky. Byl to opravdu zážitek a výsledkem jsou krásné fotky. Většina těch náhrdelníků už má svou novou majitelku, takže to je ten okamžik, který mě motivuje do další práce. Budu ráda, pokud najdete čas a podíváte se :)

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak jsme byli ucpáni

Jednoho dne ráno jsem si všimla zavlhlé zdi v rohu, u pantů vchodových dveří, a to až do výšky asi 80 cm. Přesně nad malou šachtičkou, kde je přístup k čistícímu kusu svislé litinové roury, jedné ze dvou větví odkanalizování domu.

 

 

Po krátké poradě s MLP nám bylo jasné, že se něco stalo s příslušnou kanalizací, přestali jsme používat WC a sprchový kout, napojené na tuto větev a přešli na používání do protilehlého konce domu, ale o patro výš. Byli zavoláni instalatéři, kteří mohli až za čtrnáct dní, ale nakonec přišel den D a hodina H a začalo bourání.

HOST DEDENÍKU – Bláža: Podnikání mě vyvedlo ze stereotypu

Milé ženy, tento článek píšu proto, abych vám dodala odvahu ke změně, o které možná uvažujete. To, o čem sníte, nebo co byste si přály, můžete mít, protože je to ve vašich silách a to, jak se rozhodnete, je ve vaší hlavě. A pokud jste s tím, co máte, spokojené, přijměte tento článek jako pozvánku k příběhu mé postupné transformace.
 

HOST DEDENÍKU – Alex: Sedm radostí

Začátkem tohoto roku se začalo mezi občany proslýchat, že z naší vísky do sousedního Vranova (u Brna) povede přes les poutní cesta. Ta už zde byla, kdysi moc a moc dávno, začátkem 17. století za hraběte Maxmiliána z Lichtenštejna, ale vzala za své postupem času, a zvláště po vybudování silnice údolím Ponávky roku 1902. Poutníci se se začali přesouvat na novou komunikaci.

 

V únoru bylo veřejné sezení, kde občané, kteří měli zájem, byli seznámeni s ideou vybudovat tuto poutní cestu znovu, s tím, že nebude sloužit pouze věřícím, ale její realizaci jistě uvítají i turisté. Byly předvedeny makety kapliček, návrhy obrazů (autorem je pan Milivoj Husák, ak. malíř), místa jejich umístění v lesích (cesta vede takřka po stejné, historické trase) a byli jsme seznámeni s tím, že cesta se bude jmenovat Sedmiradostná. Sedm radostí Panny Marie.

HOST DEDENÍKU – Yga: Praha není pro každého aneb bludní Holanďani, čili do Prahy jen s příručkou

Určitě si vzpomínáte na to dubnové sobotní odpoledne, kdy mnohý z nás zamířil do Prahy, aby mohl shlédnout představení Kančí zub, ve kterém exceloval Dedin dámský divadelní ansámbl. O představení už byla řeč – viz  http://www.dedenik.cz/2018/05/02/btw-predavani/ . Tady je naše pražská anabáze – myslím, že jsme předčili i Švejka (:o)).

 

Původní plán

V pátek podvečer vyrazím sama se psy do Benešova, kde se uhnízdím u dceři své milené na noc, v sobotu dopoledne něco uvařím, po obědě se našminkuju, hópnu na vlak do Prahy, na Hlavním nádraží vrazím do metra, na Staroměstské vystoupím a podle mapy dojdu s přehledem do Cestovatelského klubu na Masarykově nábřeží 22, po představení pokecám a dle nálady se vlakem opět odkodrcám do Benešova.

HOST DEDENÍKU – Yga: Neděle v ZOO s Patrikem

Vloni jsem ke svým nevýznamným narozeninám dostala od Terky a Jeníka epesrádes dárek – fotografický den s Patrikem Staňkem. Měla jsem náramnou radost – navíc focení mělo proběhnout v březnu následujícího roku (přesně 18. 3. 2018) a já tušila, že to už tu bude jaro. Checheche…

 

 

Nastala kýžená neděle. Zima jak v ruském kině, navíc fučelo jak na Vyhnálově. Se slzou v oku jsem vytáhla opět zimní bundu (psí, ta je nejteplejší), na fajky natáhly dvoje ponožky a teplé botky, vyhrabala Terčinu čelenku a vyrazila vstříc zážitkovému dnu.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Jak se učí děti ve Vancouveru francouzsky

Je to už hodně dlouho, kdy naše Terezka měla začít chodit ve Vancouveru do školy. Jako typičtí rodiče prvorozeného „testovacího“ dítěte jsme se snažili najít takovou školu, která by co nejvíce vyhovovala našim představám o vzdělání svých potomků. Poměrně rychle, ač oba nedotčeni francouzštinou, jsme se rozhodli pro French Immersion – státní školu s francouzským programem a nikdy tohoto rozhodnutí nelitovali.

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD