Člověčiny

HOST DEDENÍKU – Dr. Barták: Kdy poprvé na gyndu

Někdy lékaře navštěvujeme, když jsme nemocní, jindy zase když jsme zdraví, abychom nemocní nebyli. Tomu se říká prevence (a každý ví, že lépe jest nemocem předcházeti, než je léčiti).

 

 

I ženské lékařství, gynekologie, má hodně preventivní charakter. Především proto, že nejčastější zhoubný nádor ženských pohlavních orgánů (a jeden z nejčastějších zhoubných nádorů u žen vůbec) je rakovina děložního hrdla. A protože děložní hrdlo je dobře přístupné vyšetření a jeho rakovina se vyvíjí mnoho let přes různé předrakovinné stavy, jež se dají docela snadno odhalit, vznikla koncepce preventivních gynekologických vyšetření. Ty od té doby tvoří podstatnou část naší pracovní náplně a já pak od matek dospívajících dcer dostávám otázku: „A kdy mám, pane doktore, přivést tu naši holku?“  Tento článek je tedy o tom, kdy a proč by mladá žena měla poprvé zavítat k ženskému lékaři.

HOST DEDENÍKU – Martin Kučera: Pojďte si s námi hrát!

Napadlo nás, že uděláme z těch našich malých kluků a holek doma opravdové hrdiny. Necháme je zakusit, jaké to je, když někomu pomohou – když jsou světu skutečnou oporou. Vyvolává to podvědomý pocit: „Pomáhám ostatním, takže jsem silný. Můžu si důvěřovat, už jsem něco dokázal.“

 

 

Připravili jsme herní sadu karet pro děti (3-10 let), díky které budou moci kouzlit. Nastoupí do čarodějnické školy řádu Bílé kočky, který sdružuje čaroděje, kteří pomáhají ostatním. Budou se tak identifikovat s rolí hrdiny.

HOST DEDENÍKU – Alex: To nevymyslíš, to dokáže jenom život!

Je doba mobilová a od jejího počátku jsem vlastnila několik přístrojů. Můj vlastní, který jsem si kdysi koupila koncem devadesátých let, bylo cosi tlačítkového, malá cihlička do ruky. To byl můj první a poslední mobil, který jsem si sama pořídila. A potom nastala doba dědická.

 

 

 

Manžel si koupil něco nového a já po něm zdědila jeho starý mobil. Neřešila jsem to, přístroj jako přístroj. Jenomže potom nastala nějaká větší časová proluka a mě najednou můj (tedy zděděný) první dotekový Samsung přestal fungovat. Pracoval pouze jako telefon, to ano. Ale internet, nedej bože jiné apky, to už nešlo, pořád na mě vybafával hlášky, že už to nejde nainstalovat, cosi zastaralého. A v této situaci jsem začala tlačit na muže, aby si pořídil nový mobil. Já si vezmu jeho Lenovo.

HOST DEDENÍKU – Sharka.68: Bedulčino kočičiny

Protože je zakázáno si cokoliv sebou brát do hrobu (nejsem cynik, Beda Cimrmany milovala) – zůstalo tu několik věcí a knížek s kočičí tématikou i po naší Bedulce.

 

Její dcera Kačka se jimi probrala, nafotila je a naznala, že je škoda je někde odložit, když k nim Beda měla citovou vazbu. Napadlo ji, že by se kočkařům a nám Zvířetníkům, kteří byli světem její „mumu“, mohly hodit a jejich nákupem bychom přispěli a prospěli Bedině Zuzance, která spokojeně žije u Maki a Dády z Kočičí naděje a ostatním kočičkám, o které se holky starají.

HOST DEDENÍKU – Bláža: Úklidová

Potřebovala jsem vyčistit hodně zašlou podlahu v ateliéru, konkrétně natřený beton a linoleum. Hledala jsem na internetu přípravky na silně znečištěné povrchy a našla pár výrobků, které by se asi hodily dokonce i pro čištění průmyslových ploch. Už jsem byla rozhodnutá vydat nemalý peníz a zakoupit ten zázrak, když mě něco napadlo.

 

Co kdybych to nejdřív zkusila vyčistit prostředkem na toalety? Když to rozpouští i vodní kámen a jinou špínu, tak co to udělá s podlahou? No a stal se zázrak!

 

HOST DEDENÍKU – RenataE: Jak žije selka Nika

Půvab sociálních sítí je mimo jiné i v tom, že to můžete zkusit. Pošlete člověku, kterého jste v životě neviděli, soukromou zprávu s prosbou o článek a on vám buď odepíše nebo ne. Nika odpověděla.

 

 

Se selkou Nikou jsem se virtuálně seznámila asi před rokem na sociální síti Twitter. Někde na mě vykoukla fotka krásné kytice, kterou uvázala, potom obrázky ze statku, každodenní fotodokumentace obědů, u které se mi sbíhaly sliny… Začala jsem ji sledovat. Za pár měsíců jsem si od ní objednala kuře. Tedy podle velikosti něco mezi kuřetem a husou, dvě a půl kila skvělého masíčka. A celou tu dobu jsem si říkala, jak vlastně takový rodinný statek asi funguje. O tom vám dnes bude Nika vyprávět.

HOST DEDENÍKU – MaRi: Ó mluvo mateřská

Ó, mluvo mateřská, zahal svou tvář šlojířem smutečním, pronesl pan Karbulka, když Kája Mařík použil slovo „škramfulec“, jež se nesmírně dotklo jemnocitu zmíněného pána, který si zakládal na vybrané mluvě.

 

 

Mám ráda češtinu. Mám ráda všechny její formy, celou škálu od košatého jazyka Karla Čapka (A proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Vodnická pohádka) až po přísně jednoznačnou formu technických textů, pokud ovšem nejsou otrocky převedené bez pochopení obsahu.

HOST DEDENÍKU – RenataE: Voňavá paměť

Před několika lety mě máma poprosila, ať jí vyberu nějaký dobrý pleťový krém, že by si chtěla trochu dopřát.

 

 

 

Sama si většinu krémů kupuju v lékárně, kde celkem ochotně rozdávají vzorky. Takže jsem naklusala do spřátelené lékárny a nadnesla problém – zralá suchá pleť 70+. Dostala jsem asi patnáct vzorků od cca pěti firem. Každý takový vzorkový „polštářek“ je tak 2-3x namazat.

A pořád to nebylo ono. Jednou špatná konzistence, podruhé špatná vůně, potřetí žádná vůně, počtvrté špatné vstřebávání.

A tak jsem zkusila přeskočit o dvě generace zpátky na krém, který používala moje babička. AB mandlový. Ve své době to byl tuzemský luxus.

HOST DEDENÍKU – RenataE: Přes zeď

Hodina po půlnoci. Píšu ve své komůrce, kterou sdílím s pračkou a špinavým prádlem, článek. Potomci se pomalu chystají do postele.

 

 

Od sousedů se ozývá řev, muž řve na ženu, jsou slyšet padající věci, žena prosí, aby ji nechal. Není to poprvé a není to „italská domácnost“. Muž má zřetelně navrch.

Hřívnatec: „Tak snad zavoláme policii, než ji zabije!“

R: „Jo. Městskou nebo státní?“

Hř.: „Asi městskou?“

Volám 156, popisuji situaci. Městská říká, že mám volat státní, že mají větší možnosti v případě vykázání z bytu.

Volám 158, hlídka přijíždí asi za deset nekonečných minut.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN