Nezařazené

HOST DEDENÍKU – Tora: Město slov (povídka)

Městská rada: „Jednou jsme městská rada, tak bychom se tak měli chovat!“ práskl do stolu první radní. „Musíme zabránit tomu, aby se nám sem pořád dobývali ti nemožní cizinci! Není jim rozumět! Nikdo neví, kde se berou! Za branami je jich stále plno, a když je, nedej Bože, pustíme dovnitř, začnou se okamžitě šíleně roztahovat! Jakmile zaberou nějaké místo, je jich tam za chvíli hned chumel! Jako bychom neměli svých starostí dost!“

 

„Navrhuji jet podle programu, prosím, “ snažil se prosadit zapisovatel. „Abychom tu zas nebyli až do noci,“ brblal směrem k vedle sedícímu radnímu.

HOST DEDENÍKU – Tora: Deváté sáhnutí do drabblecího kapsáře

Máme tu závěr letošního výběru z kočičích drabblů. Stejně jako vloni, předloni i před před a tak dále loni byla některá lepší, jiná horší, tak už to bývá. Ono v tom rychlém cvalu dubnových dní se ne vždy vše povede. Snažila jsem se vybrat kousky, které jsem považovala za zdařilé, snad se tedy líbily i vám.

 

 

Nebudeme už více otálet a dáme si první dnešní stoslůvko. Téma bylo Pozor, kouše. Dalo by se říct, že pro kočky jak stvořené…

 

Není se čeho bát…

Výjimečně se jedná o drabble z pohledu domácí.

POHÁDKA – Míša: Panenka

Stalo se to o Vánocích roku 1933 v Praze. Aničce Veselé bylo ten rok sedm let a chodila do 2. třídy obecné školy. Byla to hodná holčička. Veselá, milá a upovídaná. Bydlela s maminkou a tatínkem ve Vlašské ulici na Malé Straně v Praze.

 

Chybělo už jen pět dní do Vánoc, když se vracely s maminkou z Tržiště a potkaly sousedku, starou paní Beníškovou. Anička jí radostně běžela vstříc a hned jí povídala: „Dobrý den paní Beníšková, byly jsme maminkou koupit mandle a rozinky do vánočky na Tržišti. Za pár dní už bude chodit Jezulátko a já bych si tak moc přála panenku.“

Oznámení

Milí čtenáři, vzhledem k tomu, že po nedělní vichřici v Doubravici nejde internet a není jak umístit na Dedeník pondělní článek, vyjde tento článek nejspíše až během pondělka, kdy se snad podaří dát spojení do pořádku.

 

 

Děkujeme za pochopení!

 

Andy

ZPRÁVA: Pozor, Dedeník bude v úterý a ve středu mimo provoz!

logo_pozorMilí čtenáři, omluvte prosím průběžnou nedostupnost tohoto serveru v následujících dvou dnech, ve středu 7. a čtvrtek 8. července – potřebujeme udělat technickou údržbu. Výsledkem bude mimo jiné i to, že se na vedlejší kolej převede doména „naszviretnik.net“, aby byla za pár týdnů zrušena úplně – a server bude dostupný pouze na adrese www.dedenik.cz.

 

Děkuju za pochopení a ve čtvrtek se těším zase na viděnou. (inlove)

BTW: Když v kostele ržáli koně

1125dar4_1Sedím na lavici studeného barokního kostela a hlavu mám v oblacích. V uších slyším hukot divoké vody, výkřik dravce, dusot koňských kopyt. Zvuk se ozvěnou odráží od horských štítů, vzduch je jiskřivý a duše nahá. Ach, to je ale hudba!

 

Přitom jsem ještě den předtím neměla ani ponětí, že něco takového existuje. Dozvěděla jsem se o koncertě jen náhodou, když jsme domlouvali další zkoušku divadla. Kamarádce nedalo moc práce nás s Danou přesvědčit, že tohle stojí za to. Jak já jsem ráda, že jsem tak snadno přesvědčitelná! Tedy aspoň pokud jde o hudbu:))

BTW: Fideuá aneb papaella:))

0919dar2_1Nebyla to úmyslná volba. Prostě jsem v ten večer měla hlad, chtěla si objednat rychle a v tomhle jídle byly na obrázku v jídelním lístku mořské potvory. To mi stačilo, abych anglicky nehovořícímu číšníkovi ukázala na obrázek a těšila se, co mi přinese.

 

Seděli jsme u jednoho z pár stolků vystrčených před malou jídelnu na ulici Mistral v Barceloně. Byl teplý večer, my jsme byli uchození a hladoví, takže volba jídla byla spíš rychlá než cokoliv jiného. Navíc u stolků nebylo zvlášť světlo, takže jsme jídelní lístek studovali spíš, jak říká Cimrmann, letmo a zběžně:)) Láhev vody a džbánek vína ladil s jižním kouzlem večera a já se nemohla dočkat, kdy to kouzlo konečně i zajím.

NAŠE SMEČKA: Pes svatého Patrika

0719dar3_1Už jsem se tu několikrát zmínila o svém podezření, že Ari má nejspíš nějaký problém s pojetím vlastní identity – vypadá to, že prostě nechce být bílá. A pokud já na tom tak nějak zkouším trvat, jsem u ní za barvistu:))

 

 

 

Když si asi před dvěma týdny pořídla módní kreaci nazvanou dalmatin v bordó, kterou získala tím, že se povalovala pod třešní v opadaných přezrálých plodech, tak jsem myslela, že jsem s jejím čištěním dosáhla jakéhosi vrcholu. Ty fleky z ní opravdu nešly umýt.

BTW: Jó, třešně zrály…

0605dar3_1Tak nám krásně dozrávají třešně – konečně po dvou chudých letech, loni jsme měli tak devět třešní na celý strom. Dívám se na tu krásu a srdce se mi směje: to si zase zamlsám! Jenže i když započítám nepominutelné potřeby kosáků a špačků, stejně těch třešní bude moc. Měla bych vymyslet nějaký nový způsob, jak třešně zužitkovat.

 

Tak jako z rybízu se dá dělat prakticky cokoliv, u třešní jsem kapku na rozpacích. Úplně nejlepší jsou čerstvé, česané rovnou ze stromu – a tak jich taky sním nejvíc. Druhá v pořadí je skvělá svítková bublanina zvaná v rodině „hory doly“, protože se v troubě báječně zvlní – nasázeným třešním navzdory. Třetí je „klasická“ bublanina, tedy něco na způsob olejové bábovky posázené třešněmi.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD