Host Dedeníku

HOST DEDENÍKU – MaRi: Ó mluvo mateřská

Ó, mluvo mateřská, zahal svou tvář šlojířem smutečním, pronesl pan Karbulka, když Kája Mařík použil slovo „škramfulec“, jež se nesmírně dotklo jemnocitu zmíněného pána, který si zakládal na vybrané mluvě.

 

 

Mám ráda češtinu. Mám ráda všechny její formy, celou škálu od košatého jazyka Karla Čapka (A proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Vodnická pohádka) až po přísně jednoznačnou formu technických textů, pokud ovšem nejsou otrocky převedené bez pochopení obsahu.

MATYLDOVINY: Tolik?

Přijela k nám na týden Kačka i se psem. Pralinka je viditelně ve smečce spokojená, zařadí se a funguje, jak má. Pokud venku psice někam vyrazí a letí do dáli, je vcelku marné řvát na ty mladší, člověk musí dorazit do hlavy Karamelce, která smečku viditelně vede a obě mlaďošky se ji ani nesnaží předehnat.

 

Jeden den jela Kačka reklamovat kozačky (tuto zimu už druhé). Bylo hezky, a tak jsem vzala všechny tři psice a šla se s nimi projít na pole. Nebyla jsem tam sama, ale psice spokojeně pobíhaly kolem mě a nic neřešily, dokud se blízko k nám nedostala zamračená paní, která si je prohlížela, což pochopily jak výzvu ke spřátelení a rozběhly se k ní.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Desátá hodina odbila

Co by to bylo za povídání o netopýrech bez hororového příběhu? Tak tady ho máte!

 

 

 

Desátá hodina odbila, zapomenutá lampa ještě svítila, a velká děsivá křídla stále marně čekala. Klíče v zámku ještě nezachrastily, hlad cenil velké děsivé špičáky a hnal lovce z úkrytu. Tiše čekají zavěšení na víku, aby jim neušel sebemenší pohyb.

 

Velké děsivé zuby

 

Tři hodiny zpoždění!

Klíče v zámku chrastí pět minut po desáté, drápky se zatínají do mezírek ve víku, člověk přichází, cvakne pinzetou a otevírá krabičku s živým jídlem, lákavá vůně zalévá hladové nozdry, víko se zvedá a a je odloženo stranou, člověk nadzvedne látku úkrytu a…

HOST DEDENÍKU – MUDr Štefánek: Koronavirus 2020 (2) – nově pod jménem Covid-19

Tento článek je pokračováním původního článku o tzv. novém koronaviru, jehož epidemie v Číně poznamenala začátek roku 2020. Jedná se o updaty od 6. února dál. Jak se tedy situace vyvíjela až do včerejšího dne?

 

 

 

6. 02. 2020 Celosvětově počet prokazatelně nakažených: cca 28 300, mrtvých 565. Počet lidí ve vážném nebo kritickém stavu je udáván nad 3800, což není zrovna málo.

MATYLDOVINY: Kam s tím?

Nadpis není žádná novinka, na tohle téma se rozmáchl už i Neruda. Já bych chtěla vědět, kam s vytříděným šatstvem.

 

 

 

Charity často píší, že potřebují teplé bundy, ponožky a spodní prádlo. Jenže to je zrovna to, co člověk opotřebuje tak, že ho postupně odhazuje do odpadkového koše. Kalhotky s vkusným krajkovým vzorem od štěněčích zubů na inkriminovaných místech by nenadchly ani bezdomovkyni a ponožky jsou buď děravé nebo liché.

Teprve pak se jich zbavuji a to se ještě snažím je využít – nevěřili byste, jak se namočenou ponožkou navlečenou na ruce báječně stírají schody v domě, kde se pohybují zvířata – všechny chlupy na ni naberete a spolu s nimi odložíte do popelnice.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Hrozí nám nebezpečí od netopýrů?

Českými médii všeho druhu proletěla zpráva, že zdrojem poslední nákazy agresivním koronavirem jsou netopýři. Jak je to tedy doopravdy?

 

 

Pokud jste četli včerejší článek, patrně už víte, jak to s koronavirem je. Ovšem, jak je to s netopýry? Mohou se jím nakazit? Může je ohrozit? Můžou jej donést do Evropy?

V prvé řadě je třeba vyjasnit definici netopýra. Netopýr patří mezi letouny, kteří se na první pohled dají rozdělit na netopýry a kaloně.

Netopýr žije v Evropě, dokáže se orientovat pomocí echolokace, váží několik gramů až desítek gramů, živí se hmyzem. Netopýři žijí i v chladnějších oblastech zeměkoule, protože zimu a nedostatek jídla dokážou přečkat v hibernaci.

HOST DEDENÍKU – MUDr. Štefánek: Koronavirus 2020

Tento článek pojednává o tzv. novém koronaviru, jehož epidemie v Číně poznamenala začátek roku 2020.

 

 

Koronaviry jsou poměrně časté RNA viry, které způsobují infekce dýchacích cest. Tyto infekce mohou mít různou tíži od běžného nachlazení po zápaly plic s multiorgánovým selháním a smrtí. Nový koronavirus je označen 2019-nCoV. 2019 udává rok, kdy byl virus poprvé zjištěn v čínském městě Wu-chan. Během ledna došlo k dosti rychlému šíření infekce po provincii Chu-pej a další případy byly pozorovány nejen v ostatních čínských provinciích, ale i v zahraničí.

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Země bývalého SSSR a Balkán

Po severoamerickém kontinentu se přesuneme k nám bližším zemím, kam bychom i dokázali dojet vlastními vozy. Kdybychom se o ně nebáli.

 

Poslední roky jsem začal objevovat více zemí bývalého sovětského bloku (Ukrajinu, Gruzii, Moldavsko) a země Balkánu (Makedonie, Albánie, Rumunsko). Ne ze všech mám řidičskou zkušenost, ale i znalosti z těch zemí, kde jsem řídil je přenositelná i na ostatní země. Ve valné většině platí, že jedete, tak jak vidíte. Zapomeňte na většinu toho, co znáte z autoškoly, nekoukejte na tachometr nebo na čáry, zajímá vás jen to, co se děje na silnici. Ten důvod tam je celkem jasný, protože na silnicích se tam toho děje opravdu hodně a tím nemyslím jen divoké řidiče. Na silnicích se odehrává celý život!

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak se chodí na procházky s kocourem a se psem

Nepohodlně. Jsou rozdílného živočišného druhu. Kocour preferuje pomalé loudání, někde za mými zády a po chvílích nás dobíhá, když na něj zapískám nebo zavolám, aby se zase coural někde vzadu, no a Ajvi jako pes dychtivě, s nosem u země čte všechny pesemesky co jsou při cestě.  Obzvlášť náročné je focení. Nafotit oba do jednoho záběru, takřka nemožné. Především když je zamrzlo, na zemi poprašek sněhu a za zády se člověku neustále ozývá žalostné, hlasité mňaúúúú – zebéééé.

 

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Na vlastní nebezpečí

Občas se člověk někam nedostane. Třeba mu zavřou obchod před nosem. Nebo (jako se to stává docela často mně) mu ujede vlak. A to prosím nemyslím obecně, ale zcela konkrétně.

 

 

Zahlédnu červená světla, mizící v dáli a vynadám si, proč jsem nepřidala do kroku či proč jsem se zdržovala koukáním do výloh, sklopím uši a pokorně počkám na další spoj (ostatně jezdí k nám z Brna přes den co čtvrt hodiny, tak to není takové neštěstí). Také občas narazím na zavřené dveře na poště, nebo u lékaře (naposled například u zubaře).

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN