Díky loňské exkluzivní reportáži již víte, že si netopýr nečůrá na hlavu, neboť se umí zavěsit na palce křídel. Zůstane tak zcela čistý, což nelze říct o všem, co se nachází v nejbližším okolí balistické křivky. Včetně ostatních netopýrů.
Ale co když má jen jedno křídlo?
Neviditelný terč
Netopýři se někdy nonšalantně zavěšují na jednu nohu. Pro jejich prsty u nohou je stočení do pěsti klidová poloha. Zavěsit se na jedno křídlo ale taková legrace není. A tak si netopýr musí pomoci jinak.
Do Vánoc zbývalo několik dní. Do náhodně určeného konce roku několik plus sedm. Tradiční čas vymýšlení PFek. “Ať je příští rok lepší než letošní” letos opravdu stačit nebude.
Náhodně přichází zpráva od dávné kamarádky grafičky. Požádám ji o nápad na PFku. O pár desítek minut hledání vhodné fotky a vhodného fontu: Vybrala jsem spícího vrápence neboli hruštičku. Netopýři v zimě hluboce spí. Vrápenci schovaní do křídel jako do pláště. Netopýři složili křídla a na hebké srsti se jim sráží kapičky vody. O čem asi sní?
Přichází sezóna hibernace. Netopýři spokojeně spi v jeskyních… anebo ne?
Končí listopad. Julián a Mariella pospávají v boxu. Ohrádka je uklizená v komoře. Začíná zimní sezóna, kdy se netopýří prospí a já si odpočinu. A proto, abych si lépe odpočinula, jsem se přihlásila na dokrmování netopýrů zimujících v péči záchranné stanice.
Kromě hendikepů zimují v záchranné stanici netopýři, kteří se k nám dostali před zimou. Ať už se pokoušeli zimovat na nevhodných místech nebo za sebou mají léčení úrazů a nemocí a dostali se do stavu, kdy je možné je vypustit, v době, kdy už není možné je vypustit.
Blíží se zima a netopýři se připravují na zimní spánek. Jak taková příprava vypadá?
Venku nastává listopad. Když se vracím domů z lesa, sundávám několik vrstev. Pak se navečeřím, obleču mikinu a pod tenký fleece nechávám vklouznout Mariellu. Je to náš společný večerní rituál. Občas sáhnu pod mikinu a pohladím hebkou srst. Mariella někdy hlazení vítá, jindy dá hlasitě najevo, že teď nemá náladu.
Sedíme takhle asi hodinu. Možná dvě. Sahám poněkolikáté a dotknu se drobného, hebkého, chladnoucího tělíčka.
Mariella v dece
Ahoj, jsem Pavla, vždycky jsem měla tak trošku tvořivějšího ducha a zkoušela různé techniky, vyrobené předměty byly buď pro moji potřebu nebo jsem je rozdávala rodině a přátelům. Pak jsem před dvanácti lety začala depozitovat kočky a tvořit cokoliv přestala, protože na to nebyl čas. Jenomže opravdu naplno v depozitování nelze jet nekonečně, tak jsem postupně přešla na „volnější“ režim braní nových svěřenců a také postupně začala zase něco tvořit.
Začínala jsem odléváním mýdel, svíček, malováním triček, dekupáž a novinku dnešního roku tvoří odlévání z keramických hmot v silikonových formách a od června se začínám učit malovat. Všechno, co vyrábím a prodáváme je ve prospěch našich chlupatých kočičích svěřenců.
Moje druhé období home office započalo pěkně zlehka. Já zasedla ke stolu, kočky zalehly pracovní notebook položený na okně (mám ho napojený na velkou obrazovku a numerickou klávesnici na stole), a statečně mi fandily. Tedy jen chvilku. Když jsem po nějaké době zvedla hlavu, chrápaly všechny jak o závod. Ve chvíli, kdy celé osazenstvo domu kolem vás spí, se opravdu velmi dobře pracuje, to mi věřte. Je to takové povzbuzující, člověk vůbec nemá chuť jít si lehnout taky…
Ahoj, jsem Daniela Klusáčková, na mém prodejním profilu mě najdete pod nikem DančaK, a mou vášní je výroba textilních taštiček, kabelek, broží, obrázků a dalších dekorací.
Pro mou tvorbu jsou charakteristické pestré barvy, plstěné aplikace a výšivky, jimiž zdobím své výrobky. Práce s textilními materiály mě nesmírně baví a přináší mi klid a radost, což se myslím projevuje i na výsledných produktech; jsou to vždy veselé kousky, které dle reakcí mých milých zákazníků dokážou přenést mou dobrou náladu i k nim.
Co zajímavého se dá zjistit o netopýrech? Co může zjistit netopýr o vás? Budou z Juliána a Marielly přátelé? Budou z nich mazlíčci? Samé otázky! Pojďme hledat odpovědi… 
Fotit netopýry je oříšek. Jsou aktivní v noci, lítají tak vysoko, že je sotva zachytíte teleobjektivem, rychle se pohybují a při letu neustále echolokují, takže hýbou tlamičkami.
V případě Juliána to neplatí. Není daleko, zato permanentně schovaný. Zatím jediné, co jsem z něj vyfotila, jsou vyceněné zuby.
Julián a zuby
Zato Mariella je modelka.
Mariella – avitaminóza
Když jsem byla malá holka, s nevolí a celá otrávená jsem nosila dědečkovi Emilovi v rendlíčku oběd nebo večeři. Byl totiž noční a denní hlídač v Družstvu Vánoční ozdoby. To, co vždy následovalo ale nemohu zapomenout. Milovala jsem totiž procházet si tu prázdnou dílnu výrobny foukaných skleněných ozdob. A co víc, když jsem vstoupila do barevny, kde se hotové skleněné, už ostříbřené koule malovaly, nemohla jsem se nabažit té vůně barev a všemožných vzorů a motivů. Dodnes ji cítím.
Jmenuji se Lenka Blažková, mám přezdívku Bláža. Výrobou šperků a drobných artefaktů se zabývám už více jak 10 let.
Značka LENKA BLAZA art vychází z mého jména, protože tím dávám najevo, že si za svou českou autorskou značkou, ve které poskytuji záruku kvality ruční práce, stojím. Na sociálních sítích mě najdete na www.lenkablaza.cz, na instagramu nebo na Fleru, vybrat si u mě můžete šperky z cínu a minerálů, ale také skutečné přírodniny pokovené mědí metodou electroformingu – galvanoplastiky.
