Host Dedeníku

HOST DEDENÍKU – Bláža: Umění efektivně zevlovat a uspořádaně prokrastinovat

Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.

 

 

Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Už jsem dávno zjistila, že když mi nejde práce od ruky a nemůžu s něčím hnout, je lépe odložit to na jindy. Určitě se vám taky někdy stalo, že jste se o něco neobyčejně snažili, a ono to stejně nešlo. Zkrátka někdy to v naší moci prostě není, abychom tvořili hodnoty.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Vánoce

Někdy si říkám, že nás seshora někdo sleduje a občas když vidí, že doba nazrála, je třeba pokročit dál a my nedovtipní to nevnímáme, nás nějakým způsobem postrčí. Už jsem psala o tom, že Rozárka si na trojlístek docela zvykla, pobývala s námi dole v klidu a míru, přestala se schovávat v ložnici či jinde a žádné velké drama v mezikočičích vztazích se nekonalo. My však stále setrvávali v zaběhlém rituálu, kdy koťata byla na noc zavírána do obýváku, zatímco Rozárka s námi spávala nahoře v ložnici.

 

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (1)

Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.

 

Kanada a USA

MATYLDOVINY: Dobrá rada nad zlato

Taky milujete rady v časopisech nebo na internetu? Já moc – a nejradši mám ty ohledně žen nad čtyřicet!

 

 

 

Nemám nosit roztrhané džíny. No ty nenosím stejně, protože nesnáším, když mi táhne na kolena nebo jinou část anatomie. Do stádia rozdrbanosti ty džíny dojdou stejně, tak nač jim zkracovat životnost :)

Nemám nosit trička s potisky. Jenže to tričko s vánočním stromečkem složeným z koček je prostě skvělé! Do divadla v něm určitě nepůjdu, tak proč ne? A stejně moje nejoblíbenější tričko má na sobě potisk kytek!

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak se plní sen

Letos je to přesně deset let, co jsme do naší rodiny, ve které se už vyskytoval zrzavý kocour Tobiáš a mramorovaný krasavec Čeněk, přijali malé černobílé klubíčko tak zvíci dvou mužských pěstí, kotě Rozárku. Našla ji kamarádka v jedné jihočeské stáji. V odložené krabici, spolu s dalšími dvěma koťaty.

 

Velká kočka tehdy zavedla naše kroky na návštěvu právě k nim a já se do kotěte na první pohled zamilovala. Cesta domů trvající přes dvě a půl hodiny byla zčásti očistec – protože jsme s sebou neměli ani přepravku, ani klec a z poskytnuté krabice se kotě dostalo ven raz dva – a zčásti zázrak, protože ve chvíli, kdy jsme po hodině kvílení a křiku konečně pochopili, že já sice miluju Rozárku, ale Rozárka miluje pána a přesedli jsme si tak, že já řídila a můj muž měl kotě na klíně, se v autě rozhostilo ticho a slečna Rozárka usnula jak špalek.

HOST DEDENÍKU – Sharka.68: Polštářky byly darovány

Jeden z výsledků Zvířetnické Akce – aneb polštářky pro radost a útěchu :)

 

 

 

 

V pondělí 16. prosince 2019 předala skupina dobrovolníků Zvířetníci několik krásně ušitých polštářů klientům DS Mitrov. Domov pro seniory Mitrov leží v malebné části Kraje Vysočina a je obklopen tichou přírodou. V domově žije 130 klientů, o které se stará 86 zaměstnanců. Polštáře byly předány klientům, kteří projevili velkou radost a za dárky děkovali mnohdy kývnutím, úsměvem nebo tichým slovem „Děkuji“. Chtěla bych všem piškvorkovým dámám, jak se nazývají, poděkovat za precizní práci a radost, kterou svými dárky způsobily. Přeji Vám krásné Vánoce a v novém roce hodně splněných radostných přání.

HOST DEDENÍKU – Alex: Hej Mistře….

V adventním čase se snažím užít si kulturních akcí, zklidnit puls, dech i krok a věnovat se klidovým činnostem. Letos jsem do svého rozjímacího repertoáru zařadila shlédnutí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Využila jsem skvělé příležitosti, že Mladí brněnští symfonici a sbor Ars Brunensis pořádali generální zkoušku v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.

 

Krásné dílo, v krásném působivém prostředí a skvělí muzikanti. Kostel byl plně obsazený, dvě řady lavic plné, podél zdí přidaných několik řad židlí, vždy po dvou za sebou. Přijela jsem včas, abych si vybrala místo co nejblíže orchestru, pěkně bokem, abych vstáváním nerušila ostatní obecenstvo. Chrámová loď je velká, zimní světlo a lampy nic moc, takže co nejblíže. Podařilo se mi, vlevo, hned za orchestrem na židli. To bych nesměla být ale já, abych se nepřipletla do cesty škodolibému osudu.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Návštěvy, dárečky i radostná překvapení

Minulý týden přinesl řadu různých překvapení, ba dalo by se i říci, že dárků a dárečků.

 

 

 

To, že Rozárka již vzala koťata na milost a smečka se pomalu stává plnohodnotnou a fungující (doufám, že jsem to právě nezakřikla), byl prvním z nich. Adventní doba je dobou zázraků a já mám pocit, že u nás právě jeden probíhá.  Sedáme už pár dnů v obýváku všichni společně a je to velmi příjemný pocit.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak se vypouštějí netopýři

Jsou dva způsoby, jak se můžete zblízka podívat na netopýra a třeba si jej i pohladit: na akcích, kde se nachází stánek záchranné stanice, a na veřejných vypouštěních netopýrů. Oba druhy akcí bývají ohlašovány na stránkách záchranných stanic a dalších organizací s ochranou zvířat souvisejících.

 

U stánku potkáte odborníka na netopýry a několik handicapovaných ochočených netopýrů. Některé si můžete pohladit. Některé si můžete nakrmit. Na některé se můžete jen podívat.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Předvánoční

Přiznávám se bez mučení, jsem paličova dcera. Tedy, abych to upřesnila, nejsem paličova dcera celoročně, ale jen vždy v listopadu a prosinci. Jak se krátí den, zapaluji čím dál tím více světýlek, při návštěvě IKEA se nejvíc těším na oddělení se svíčkami a v místním obchůdku s květinami vykoupím citrusové esence. Zajímavé je, že jak se překulí rok, má touha zapalovat svíčky zmizí jak mávnutím proutkem.

 

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN