Na začátku každého nového roku se vždy zpomaleně vracím do pracovního procesu. Přestože se nějak nemůžu stoprocentně nastartovat k velkým výkonům, tak vidím, že mé lelkování má pozitivní dopad. Prostě pojďme si přiznat a nebojme si nahlas říct, že občasné zahálení lidskému organismu i našim problémům jen prospívá.
Někdy je výhodné netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Už jsem dávno zjistila, že když mi nejde práce od ruky a nemůžu s něčím hnout, je lépe odložit to na jindy. Určitě se vám taky někdy stalo, že jste se o něco neobyčejně snažili, a ono to stejně nešlo. Zkrátka někdy to v naší moci prostě není, abychom tvořili hodnoty.
Někdy si říkám, že nás seshora někdo sleduje a občas když vidí, že doba nazrála, je třeba pokročit dál a my nedovtipní to nevnímáme, nás nějakým způsobem postrčí. Už jsem psala o tom, že Rozárka si na trojlístek docela zvykla, pobývala s námi dole v klidu a míru, přestala se schovávat v ložnici či jinde a žádné velké drama v mezikočičích vztazích se nekonalo. My však stále setrvávali v zaběhlém rituálu, kdy koťata byla na noc zavírána do obýváku, zatímco Rozárka s námi spávala nahoře v ložnici.
Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.
Taky milujete rady v časopisech nebo na internetu? Já moc – a nejradši mám ty ohledně žen nad čtyřicet!
Letos je to přesně deset let, co jsme do naší rodiny, ve které se už vyskytoval zrzavý kocour Tobiáš a mramorovaný krasavec Čeněk, přijali malé černobílé klubíčko tak zvíci dvou mužských pěstí, kotě Rozárku. Našla ji kamarádka v jedné jihočeské stáji. V odložené krabici, spolu s dalšími dvěma koťaty.
Jeden z výsledků Zvířetnické Akce – aneb polštářky pro radost a útěchu 
V adventním čase se snažím užít si kulturních akcí, zklidnit puls, dech i krok a věnovat se klidovým činnostem. Letos jsem do svého rozjímacího repertoáru zařadila shlédnutí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Využila jsem skvělé příležitosti, že Mladí brněnští symfonici a sbor Ars Brunensis pořádali generální zkoušku v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.
Jsou dva způsoby, jak se můžete zblízka podívat na netopýra a třeba si jej i pohladit: na akcích, kde se nachází stánek záchranné stanice, a na veřejných vypouštěních netopýrů. Oba druhy akcí bývají ohlašovány na stránkách záchranných stanic a dalších organizací s ochranou zvířat souvisejících.
