Glosa

POLEMIKA: Stručný návod pro konzervativce, jak pochopit liberály

V prvé řadě děkuji Martinu Schmarczovi za to, že jako konzervativec nabídl svým článkem v Infu.cz liberálům, mezi něž se počítám, ruku k dialogu. Dialog mezi demokraty různého zaměření je důležitý a rád se tohoto dialogu ve jménu své interpretace liberálních hodnot a principů zhostím. Jako liberál si samozřejmě nedovolím mluvit za jiné liberály bez jejich výslovného souhlasu, takže to bude jen za mě samotného. Pokud se jiní liberálové k tomuto apelu budou chtít přidat, jistě tak rádi učiní dobrovolně sami.

 

GLOSA: Mobilní kancelář

Doba koronavirová přinesla doslova hurikán změn do našich životů, a jednou z těch nejvýznamnějších je, že se firmy musely naučit, že práce z domova se dělat dá a že to produktivitu zaměstnanců nijak podstatně neovlivňuje (u nás ve firmě náš do té doby skeptický CEO zjistil, že se produktivita dokonce zvýšila, pročež poslal spoustu lidí, včetně mě, na práci z domova permanentně). Jenže co to je, práce z domova?

 

GLOSA: Co pro vás znamená mapa?

Tady v Česku milujeme mapy. Naše děti v nich listují odmala, věšíme si mapy na zeď jako ozdobu a kdo neměl jako malý doma globus, jako by pomalu nebyl. Mapy v nás vyvolávají fantazie o tom, jaký je svět za našimi hraničními horami a tomu odpovídá i naše školství: zeměpis je pro nás zejména schopnost orientovat se v mapách všeho druhu.

 

Jenže takhle to není ani zdaleka všude. Notoricky známá je v tomhle Amerika, kde kombinace nevelkého zájmu o zahraničí a školství, které zeměpis moc neučí, způsobila, že se zejména Evropané mají ve zvyku Američanům za jejich nedostatky ve schopnosti orientovat se na mapě, smát. Jenže, ruku na srdce, co je pro vás mapa? Jak si představujete místa, o kterých toho moc nevíte?

GLOSA: Kde je Nor opravdu doma?

Flagg Stort - Norsk flagg 1 x 1,4 m - ABC Art Business CollectionK svému překvapení jsem našel už druhou norskou písničku na téma „jsem z venkova, přijel jsem do Oslo a jsem celý paf z provozu, semaforů, tramvají a vůbec všeho toho ruchu“.

 

Pohříchu jsou každá z nich z jedné strany Oslofjordu, jedna (Bønder i byen – Sedláci ve městě od kapely Plumbo) z kraje Vestfold, konkrétně je kapela z Hortenu a druhá (Oslo – Takk, jeg er ferdig – Oslo – díky, jsem [z toho] vyřízenej) z kraje Østfold, konkrétně z Fredrikstadu. Jsou to hezké písničky s vtipným textem, a z obou vyzařuje to, co jsme zažili v Sandefjordu, a sice jak lokálně Norové žijí.

GLOSA: Resetovat do továrního nastavení lze telefon, ne společnost

Ve veřejné diskusi, populární kultuře i politice se čas od času objevuje – a posledních tak patnáct let víc, než dříve – téma apokalypsy, kataklyzmatu, či postapokalyptického světa.

 

Lidé jako by byli zvláštním způsobem fascinovaní myšlenkou „resetu“ společnosti nějakou hrozivou katastrofou, kdy jejich každodennost, jak ji znají, pomine. Lidé, kteří zažili tu poslední katastrofu v podobě druhé světové války mizí, a nemá nám tak kdo říct, že nevíme, co činíme.

GLOSA: S radikály to dál nejde

Byl jsem nedávno na jednom inspirativním obědě, kde jsme řešili zejména obavy z celosvětového nástupu politiků, jako je třeba členka americké Sněmovny reprezentantů Alexandria Ocasio-Cortez (hlavně známá jako AOC) nebo britské radikální hnutí Extinction Rebellion. Dlouho jsem pátral po tom, co je společným jmenovatelem těchto dvou, jakož i mnoha dalších elementů dnešní světové politiky, které budí největší obavy.

Jsou to:

– Radikalita s cílem zvrátit status quo bez zatěžování se „nudnými detaily“, „vedlejšími účinky“ nebo „třískami při kácení lesa“
– Veřejně deklarovaná naštvanost a naštvanost jako záměrný způsob podání určité myšlenky; často symbolizovaný na transparentech i jinde zdviženou pěstí (doplněnou o kontext).

SVĚT: Jak šetřit jako Holanďan?

Andy_logo„Co Skot zahodí, Holanďan sebere“, případně „Holanďané jsou vlastně Skoti, kterým se během stěhování národů nechtělo platit za trajekt“, říkají hned dva slavné vtipy na toto téma. Jaká je ale pravda?

 

Čas, kdy jsem bydlel v Nizozemí (Maastricht, 2010-2011) pro mě znamenal mnoho cenných zkušeností. Jednak jsem si tu zemi doslova zamiloval, částečně proto, jak vypadá, a částečně proto, jaký mají tamní lidé většinou charakter a jakou mají mentalitu. Třebaže lidé z Limburku (poloautonomní provincie Nizozemí) by se byli schopni hádat, že nejsou Holanďané a že Holandsko je od hlavního města Limburku, Maastrichtu, dobrých 140 kilometrů (kousek za městem zvaným lidově Den Bosch), vlastnost, o níž chci dnes psát, se jich týká úplně stejně, jako Holanďanů. Celou tu vědu o tom, jak zacházet s penězi a věcmi, kterou jsem se tam naučil, považuji za nesmírně důležitou, a proto bych se o ni chtěl se svými čtenáři podělit.

HOST DEDENÍKU – Ania R: Doba ledová, neboli umění tance na ledě

1126ani1_1„Doba ledová“, nebo polsky „sklenice“, je jedním z mnoha názvů pro jev, který se teď vyskytuje po celém Norsku. Policie prosí řidiče, aby nevyjížděli, nebude-li to nezbytně nutné, protože autonehoda může mít daleko horší následky, než jaké má současná situace pro pěší, nebo dokonce cyklisty.

 

Každou chvíli jsou slyšet nové a nové zprávy o neštěstích, která má led na svědomí – tu o školním autobuse se čtyřiceti dětmi, který se převrátil do příkopu na bok, tam o pěším, kterého srazilo auto vyjíždějící ze zahrady, nebo o mlékárenském kamionu, který narazil do obytného domu. Co se to děje? Neuvěřitelně kluzký led přikryl cesty v celém Norsku doslova jako cukrová poleva.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN