Rozárka

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Na procházku s Tarkanem

Řeknu vám, už jsem toho měla právě dost. Každý den panička mizí do stájí za naším novým koněm, sedmnáctiletým sportovním vysloužilcem Tarkanem a mě vůbec, ale vůbec nebere s sebou! Prý se nejdřív musí s Tarkanem seznámit a začít si důvěřovat.

 

Ale nakonec jsme přece jen jely do stájí spolu. Panička mi kladla na srdce, že musím být hodná, protože na vodítku dneska půjde jen Tarkan. Jak jsme tam dojely, hned se zdravila s lidma a… vážně, ona začala mluvit koňsky! Nebo koňákovsky? Prostě nikdo by nepoznal, že ještě před půl rokem znala koně jenom z obrázků.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Svatební ozdoba

Zalezla jsem pod stůl a obrnila se trpělivostí. Přijela totiž malá panička. Údajně ukázat svojí mamce svatební šaty, ale ve skutečnosti prostě chtěla celé hodiny mluvit o svatbě, o jejím Jirkovi, a pak zase pro změnu zase o svatbě.

 

Panička byla cítit rozpolceně. Zpočátku ji to opravdu zajímalo, nad šaty velice zodpovědně ochkala a achkala, a potom si dokonce utírala slzy dojetí, jak to tomu jejímu štěněti sluší. Jenže na druhou stranu by dceři taky ráda něco řekla – kdyby se ovšem dostala ke slovu.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Vítání

Právě jsme se blížili k našim hranicím, když to na paničku přišlo. Začala se neklidně vrtět a už to jelo. „Copak asi dělají kočičky? Jestlipak se na nás těší?“ A hned sama sebe ujišťovala: Určitě ano, muselo se jim stýskat! Já se jich už nemůžu dočkat!“ Pak na chvilku zmlkla, aby to za nějakých pět kilometrů zopakovala.

 

Viděla jsem, jak pánečkovi postupně tuhnou rysy až nakonec zavrčel: „A na mámu se netěšíš?“ „Jistěže ano,“ zatrylkovala panička, „ale s tou jsme naposledy mluvili dnes ráno telefonem, zatímco pro Merlina a Polárku jsme dočista ztracení! Jak já bych si přála, aby se jim to taky dalo vysvětlit!“ Už jsem málem začínala žárlit, když jsem si uvědomila, že mě zase bude vítat babička, takže se to srovná.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Jak jsem se domluvila

Bylo takové horko, že jsem vláčela jazyk za sebou. A mohl za to páneček! Řekněte mi, proč jezdí k moři, když se neobejde bez dlouhých výletů? To jsme mohli jet klidně na hory!

 

Panička kráčela poněkud odevzdaně. Musí to být láska, když pro pánečka vylezla z moře. Ale šli jsme, aspoň do té doby, než panička vykřikla a skončila na zemi. Jo, kdyby měla tlapky, tak se jí sandál neroztrhne!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: U moře

Já vám nevím, na co lidi mysleli, když stavěli tyhle města. Na psy určitě ne! Kam se kouknete jsou sluncem rozpálené kameny. Kamenné domy, kamenné ulice. Nikde ani kousek travičky, neřku-li pořádný park! Uličky jsou úzké, pořád uskakujeme před auty nebo davem lidí.

 

Panička ovšem vzdychá, jaká je to krása! Žijící historie, půvab věků a toho skvělého jídla v romantických restauracích! Kdyby tam nedodala to jídlo, tak to bylo celé pěkný blábol. Zkusila si někdy v tom půvabu věků někde, kdekoliv, eh… ulevit? Jsem naučená odejít se svými potřebami na trávu, do keříčků, a co je tady? Akorát ta kamenná historie. Chudák já!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Jedu nebo nejedu?

Přišlo léto a s ním čas balení. To je něco, co vždycky pečlivě hlídám, protože se nad tím vznáší zásadní otázka: jedu taky nebo ne? Tentokrát jsem ale neklidné vlny mezi mými lidmi zachytila ještě předtím, než byl jakýkoliv kufr vytažen.

 

„Já opravdu nevím, vzít Rozárku s sebou, nebo radši ne?“ zeptala se panička pánečka, který četl noviny. „Vezmem ji,“ odvětil páneček, aniž zvedl oči od tisku.

„Ale bude tam vedro, kde se vlastně bude moc proběhnout?“ přemýšlela nahlas panička. „Tak ji nevezmem,“ zněla automatická odpověď. „No, jo, ale mě se po ní bude strašně stýskat!“ naříkala panička. „Tak ji vezmem,“ děl páneček.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Rybník

Horko bylo tak strašné, že se jednomu rozpouštěly i myšlenky. Tedy aspoň myslím, že to tak muselo být, protože mě panička zase jednou vzala k rybníku, přestože předtím x-krát prohlásila, že už takovou pitomost nikdy neudělá. Že to nemá zapotřebí, protože čeho je moc, toho je příliš.

 

Což je samozřejmě jen krajní nedorozumění, či spíš velmi rozdílný vkus, pokud jde o volbu parfémů. Když se podle svého navoní panička, tak si jen párkrát kýchnu a zdržím se kritiky, byť na ty její takzvané vůně mám taky svůj názor. Jsem prostě tolerantní.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Ty kočky!

Řeknu vám, je to strašně nespravedlivé. Zatímco já dostala vynadáno a musím se kát na pelíšku, Polárka sedí na polici a zlomyslně se mi po kočičím směje. Přitom za všechno může právě ona!

 

 

Už Rex mi říkal: „S kočkama si nic nezačínej. Když budeš hodná, udělají z tebe pitomce. Když se ohradíš, budeš za surovce. Vyhrát nemůžeš!“ No jo, ale jak se mám kočkám vyhnout, když s nimi bydlím?

Začalo to úplně nevinně. Šla jsem do jídelny zkontrolovat, jestli kočky nespí na židlích za ubrusem – někdy to dělají a mně se líbí jak zavřeští, když se mě leknou. Strčím čenich pod ubrus, když najednou: jauvajs!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Procházky

Řeknu vám, zlobí mě panička. Co na tom, že chodíme ven častěji a dál, když na vycházkách spěchá, jako by jí měl ujet vlak! Víte, my pejsci chodíme ven moc rádi, jenže to musejí být ty správné psí procházky!

 

 

Musí se jít pěknou cestou se zajímavým čucháním a – to je podstatné – spoluprocházkující člověk musí mít pochopení. Protože přečíst plno voňavých pesemesek chce nějaký ten čas a když na vás pořád někdo netrpělivě volá nebo cuká vodítkem, tak je to vycházka na houby, a ne pro psa.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Jak se panička zbláznila

„Cože? Ty ses úplně zbláznila, nebo jsem špatně slyšel. Moc doufám, že jsem špatně slyšel. Řekni mi to ještě jednou – co že jsi to koupila?“

 

 

Tedy takhle šokovaného pánečka jsem už dávno neviděla. Popravdě i panička byla cítit zajímavě – na povrchu nesměle, ale někde pod tím byla ocelová jistota.

„Nekoupila, dostala jsem ho. Slyšel jsi dobře. Je to kůň.“ „Kůň!“ zavřískl vrcholně rozčilený páneček. „A kam ho dáš? Na terasu? Nebo do ložnice? Vzpamatuj se, nemůžeš mít koně! Vždyť na nich ani neumíš jezdit!“

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD