Rozárka

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Myši

Řeknu vám, že mě včera panička vážně zklamala! Vždycky jsem tak nějak věřila, že… mě chápe, je se mnou napojena na jednu vlnu, že se se mnou vždy o rozdělí o věci, které mám ráda. A ono ne!

 

Začalo to úspěšnou kočičí nocí. Polárka s Merlinem vyrazili na loveckou výpravu a pěkně se rozšoupli – ráno bylo na terase položeno několik myší a jen jedna byla načatá. Koukala jsem na tu nadílku skleněnými dveřmi a mimoděk slinila. Panečku, to by byla biosnídaně!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Kdo to tu mluví

V to upršené nedělní odpoledne se páneček z obvyklé společné nedělní procházky nejapně vymluvil, řka, že má práci. Panička jen pozdvihla obočí, nicméně vzala mě a vodítko a vyrazily jsme na dlouhý okruh.

 

Pánečkovu nepřítomnost jsme popravdě moc nevnímaly. Já měla hromadu čuchání a obě jsme procházely intenzivními socializačními interakcemi. Vypadalo to, že se půlka našeho městečka rozhodla rozchodit vydatný nedělní oběd a každý měl chuť na kousek řeči.

Když jsme konečně vešly do našeho domu a panička se začala shánět po ručníku na moje tlapky, najednou jsme uslyšely, jak páneček na někoho mluví. Mazlivě mluví! Panička ztuhla a velmi potichu se zastavila.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Spolu

Ten den ráno vykouklo z mlhy sluníčko a panička zajásala. Pořád sice říká, že nebude nadávat na počasí, že déšť je pro zemi po suchém létě požehnáním, ale stačí dva týdny denního mytí mých zablácených tlap a už to požehnání zdaleka tak neoceňuje.

 

„A půjdeme všichni ven!“ prohlásila nadšeně. Všichni jsme nakonec byli já, panička a náš koňský vysloužilec Tarkan, jelikož kočky si chodí po svém a páneček zamrmlal něco o zahradě, což znamenalo, že se těší až vypadneme, aby mohl relaxovat po svém.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Rozhodnutí

Když jsme s paničkou našly během svatební hostiny v blízkém lese malého pejska uvázaného drátem ke stromu, nastalo v kuchyni hospody, kam ho panička přinesla, něco, co ona nazývá emocionálním napětím.

 

Dva policisté, paní z útulku a panička sledovali naši babičku, jak hladí pejska po prošedivělém čenichu a usilovně přemýšlí. Paní z útulku byla odhodlaná kout železo, o kterém byla přesvědčená, že je žhavé a oslovila babičku. Naléhavých posunků, které na ni dělala moje panička zpoza babiččiných zad si zjevně nevšimla.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Překvapení

Jedli, pili, hodovali – tak se to píše v pohádkách, když jde o svatbu. U nás to bylo stejné. Věřte, že při takové hostině napadá jednomu do tlamy víc dobrot, než pes – dříve nebo později – dokáže unést, takže mi nezbylo než šťouchnout do paničky, že potřebuju jít ven.

 

Myslím, že se jí už taky chtělo. Hned vybalila zásobní botky, vzala mobil a flexi vodítko. Hostina totiž byla v hospodě na kraji lesa a panička pravila, že jistota je jistota. A tak jsme vyšly. Noc byla vlahá, žáby kvákaly a vzduch úžasně voněl. Zašly jsme po cestě do lesa a já byla šťastná, protože tohle je ten pravý život pro psa.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (36): Svatba

„Konečně nastal ten významný, úžasný den D!“ pravidla jednoho ráno panička. Svatba! Řeknu vám, jestli úžasný den D znamená ten strašlivý zmatek, jaký byl v našem domě, tak rozhodně prohlašuju, že mám radši dny obyčejné.

 

Ležela jsem pro jistotu pod stolem, protože už rána kolem běhal neurčitý počet poloustrojených paniček. Jeden člověk se přece nemůže tak míhat! Páneček to asi cítil stejně, protože se snažil chodit při zdi a bručel, že kdyby věděl, do čeho jde, tak tu holku Jirkovi nedá.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Propisky

„To prostě není možný!“ láteřil páneček. „V celým baráku snad není jediná propiska! Sám jsem jednu před týdnem kupoval, a je kde?“ Pod paniččiným pohledem spolkl odpověď, která se mu drala na rty, nicméně reptat nepřestal.

 

Oba už nějakou chvíli prohledávali kuchyň, obývák i pracovnu, protože, jak pravil páneček, není možné, aby se vypařily opravdu všechny. Propisky. Na paničce bylo vidět, jak moc ji mrzí, že vůbec kdy přijala pánečkův návrh, že cestou do města nakoupí.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Hrátky s Tarkanem

Víte, měla bych se paničce omluvit. Stejně jako páneček, jsem si i já myslela, že koupě vysloužilého sportovního koně je… řekněme nedomyšlenost. Vždyť už má mě, kočky a pánečka, ne? Ale teď se jí musím omluvit. Byl to skvělý nápad!

 

Víte, že jsem nikdy netušila, jaká může být s koněm legrace? Dřív jsem znala jen okamžité k noze a sedni, když se k nám koně dostali blízko. Nuda. Zato na vycházce s paničkou a naším ryzákem Tarkanem jsem zjistila, že i kůň si umí hrát. Musím ale uznat, že naopak panička chvílemi vypadala, jako by o své moudrosti zásadně pochybovala.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Na procházku s Tarkanem

Řeknu vám, už jsem toho měla právě dost. Každý den panička mizí do stájí za naším novým koněm, sedmnáctiletým sportovním vysloužilcem Tarkanem a mě vůbec, ale vůbec nebere s sebou! Prý se nejdřív musí s Tarkanem seznámit a začít si důvěřovat.

 

Ale nakonec jsme přece jen jely do stájí spolu. Panička mi kladla na srdce, že musím být hodná, protože na vodítku dneska půjde jen Tarkan. Jak jsme tam dojely, hned se zdravila s lidma a… vážně, ona začala mluvit koňsky! Nebo koňákovsky? Prostě nikdo by nepoznal, že ještě před půl rokem znala koně jenom z obrázků.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Svatební ozdoba

Zalezla jsem pod stůl a obrnila se trpělivostí. Přijela totiž malá panička. Údajně ukázat svojí mamce svatební šaty, ale ve skutečnosti prostě chtěla celé hodiny mluvit o svatbě, o jejím Jirkovi, a pak zase pro změnu zase o svatbě.

 

Panička byla cítit rozpolceně. Zpočátku ji to opravdu zajímalo, nad šaty velice zodpovědně ochkala a achkala, a potom si dokonce utírala slzy dojetí, jak to tomu jejímu štěněti sluší. Jenže na druhou stranu by dceři taky ráda něco řekla – kdyby se ovšem dostala ke slovu.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD