BTW

BTW

BTW: Dětské chutě

Dětské chutě bývají nekomplikované a většinou dost stálé, vůbec, když se jídla pojí s hezkými časy a člověk si vytvoří k danému pokrmu emociální vazbu:))

 

 

Já sama jsem jako dítě absolutně milovala rajskou polévku s rýží od maminky a cokoliv od masa s bramborami – preferovala jsem absenci omáček a sosů – máslo na bramborách bylo ideální. Moje chutě se od té doby značně rozšířily, rajskou už fakt moc často nemusím, ale něco s bramborami mi chutná pořád.

BTW: Ovoce je zdravé, ale…

Byl to jeden z příkazů, který mi nevadil, protože jsem s ním většinou souzněla – jez ovoce, je zdravé! Když jsem byla malá, znamenalo to především ovoce, které rostlo u babičky na zahradě. Tedy hlavně jablka. Ta byla něco jako chléb náš vezdejší!

 

 

Dokud nějaká děda dokázal ze sklepa vynést, jedli jsme je pořád. Později ve škole skoro nebyla svačina bez jablíčka. Eh… doteď si pamatuju ten podivný pach, který zůstával v kožené školní tašce poté, co na ní člověk jezdil či seděl a na ten chleba s jablkem uložené bez krabičky v přední kapse zapomněl!

BTW: Potměšilá

Sedím na velkém kameni a metám kolem sebe velké borovicové šišky. Ari běhá a šišky mi nosí. Berry také běhá, ale volněji a v tlamě nosí svoji šišku, kterou jinak nedá. Tato rutina byla včera zajímavým způsobem narušena.

 

Co Berry bolí záda, uzpůsobila si aportovací režim svým potřebám a já jsem ráda, protože to znamená, že jí nemusím nic zakazovat. Přece jen se už musí vyhýbat prudkému brždění a střety nad kořistí, ať už je to cokoliv, taky nejsou to pravé.

BTW: Chvála nepravidelnosti

Pokaždé, když se chystám sekat trávu na naší zahradě, stojím před geometrickou úlohou, která má n řešení, přičemž ono n se mi ještě nepodařilo v praxi beze zbytku definovat. Princip je v tom, že zahrada má nepravidelný tvar a ježdění se sekačkou znamená, že určený prostor sekáte v pruzích.

 

Můžete jezdit sem a tam, hezky pruh vedle pruhu, můžete vytvářet a pak vyplňovat obdélníky, čtverce či trojúhelníky, a nakonec vám stejně někde zbude flek, který musíte dojezdit šněrováním tuhle a támhle. Já sama mám minimálně tři základní vzorce sekání, které obvykle aplikuju podle nálady a počasí. Můj muž i oba synové také sečou po svém a každý trochu jinak.

BTW: Přirozený design

Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy – mytí nádoby na mléko! A víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu, byť jen po polotučném mléce?

 

Vzhledem k tomu, že výrobce nedodal houbičku přesného tvaru, nejlépe umístěnou na delší rukojeti, musím to čistit, jak se dá. Obvykle skončím tím, že prstem dočišťuju rohy – odolné vůči houbičce i kartáči. Jistě, mohu dát nádobu do myčky, ale nedaří se mi odhadnout takové množství mléka, aby mi došlo vždy předtím, než myčku zapnu.

BTW: Napřed

Tak jsem se zase mlsně probírala jahodami ve veletruhlíku, když mi padl zrak na sousedící rybízy. Cože? Ony… dozrávají? Začátkem června, když mám většinu keříků pozdních, obvykle doopravdy zrajících až od půlky července?

 

 

Na mou duši, je to tak! Co je ale zajímavější, dozrávají v nesprávném pořadí. Jediný můj raný keřík černého rybízu, který je umístěný jako první v řadě, má zatím všechny kuličky zelené, zatímco na těch pozdních se už kuličky zabarvují – do červena i černa, podle druhu.

BTW: Máma není služka

Bylo to někdy předevčírem, když na mě z chaosu příspěvků na Facebooku vykoukl článek se zajímavým titulkem – „Máma není služka. Máma je dáma.“ V zásadě si autor všímá způsobu, jakým některé matky slouží svým dětem. Nejen malým. A někdy nejen dětem. A přitom to přece myslí dobře.

 

 

Popisuje tam i dialog s jednou svojí známou, nejspíš obětavou matkou, která si stěžovala, že má šikovného a hodného syna, ale ten se k ní chová jako ke služce. Autor prý k tomu podotkl, že se neví, proč se diví, když se k němu jako služka chová. (Celý článek, který vyšel na FB stránce Český mozek najdete zde https://www.facebook.com/nadacnifond.cz/posts/2003078016369028)

BTW: Petrželová kletba

Začínám si být jistá, že něco takového doma mám – petrželovou kletbu! Tedy ne, že by na mě někdo namířil kořenem petržele a řekl abrakadabra, ale prostě mi ta potvora kudrnatá nechce růst.

 

 

Petržel (mrcha) kudrnka. Na záhoně nevzešla, v truhlíku sice nechcípla, ale také se nerozrůstá. Ve velkém venkovním květináči to samé. Když si koupím vzrostou v květináči a dám si ji na okno v kuchyni, zežloutne do dvou týdnů. Jinými slovy, musím ji stříhat a zužitkovat velmi rychle, pokud je co zužitkovat. Přitom na tom samém místě udržím třeba citlivku bazalku naživu kolik měsíců – a to i v zimě!

BTW: Děti z volného chovu

Připravuju oběd a co chvíli vykouknu oknem z kuchyně na zahradu, abych viděla, co tam tropí můj skoro pětiletý vnuk. Baví se dobře, až mě najednou zalarmuje strašný křik. S úlekem vyběhnu ven a vidím sice celého, ale velmi nešťastného kluka. Co se stalo?

 

 

Když po chvíli vyřeším záhadu zmizelého lízátka a vrátím se do kuchyně, tak mi to teprve dojde. Vždyť já si vlastně vůbec nejsem jistá, jestli je podle dnešních pravidel správné nechat to dítě venku samotné – na velmi bezpečné zahradě, na kterou vidím! A přemýšlím o tom, jak jsem vlastně vyrůstala já.

BTW: Návrat v čase aneb dětičky!

Byl to perný týden. Úžasný. Vysilující. Srandovní. Návrat v čase. A měl jeden mimořádný výsledek – začala jsem si zpětně víc vážit svého mladšího já. Jak jsem to vlastně dokázala kdysi zvládnout, den za dnem, rok za rokem, s tou svojí skvělou, příšernou, milovanou a neustále se rvoucí smečkou mláďat?

 

 

Ach ano, ve skutečnosti to bylo s tím minulým týdnem jednoduché – prostě jsme měli doma na hlídání vnoučata. Skoro pětiletého Patrika a rok a čtvrt starou (mladou:)) Katku, která u nás byla bez rodičů úplně poprvé a hned na týden. Dívali jsme se na to s Martinem optimisticky – nakonec, mladým jsme to nabídli my. Máme přece svoje zkušenosti, ne?

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD