BTW

BTW

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Spolu; Kdo to tu mluví; Myši

S pátkem je to zase Rozárka. Nejdřív se musí zamyslet nad nedomazleností, následuje drama s pánečkem a nakonec… věřili byste, že panička nesdílí! Jak k tomu chudák pejska přijde? :)

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (39): Spolu

Ten den ráno vykouklo z mlhy sluníčko a panička zajásala. Pořád sice říká, že nebude nadávat na počasí, že déšť je pro zemi po suchém létě požehnáním, ale stačí dva týdny denního mytí mých zablácených tlap a už to požehnání zdaleka tak neoceňuje.

BTW: Pod jednou střechou

Psi a kočky provázejí lidstvo od nepaměti – už proto, že mají spoustu schopností, které lidem chybí. Bystré uši, citlivé čenichy, rychlé nohy a instinkty šelem. Navíc dokážou své lidi milovat s nenapodobitelnou věrností a bez jakýchkoliv připomínek.

 

 

Jak šel čas, lidé dokázali pomocí všelijakých vynálezů a udělátek nahradit většinu psích a kočičích povinností. Jenže elektronický alarm, slzný plyn nebo pastička na myši vás prostě nedokážou srdečně oblíznout, zavrnět do ucha a ujišťovat, že jste ten nejlepší člověk na světě – obzvlášť, držíte-li v ruce plechovku se žrádlem.

BTW: Co mě naučila koronténa?

Ten den jsem měla štěstí, protože se mi podařilo zaparkovat na náměstí. Hurá, budu mít všechny své pochůzky pěkně při ruce. Vystupuju z auta, sáhnu pro tašku a najednou mě napadne: „Kruci, nemám roušku!“

 

 

Zašmátrám pod krkem a tam nic. Naštěstí se svojí zapomnětlivostí počítám, takže když zahrabu ve věcech uložených na zadních sedadlech (kufr je v mém autě určen pro přepravu psů:)), najdu, co hledám: igelitový sáček s čistými vyžehlenými rouškami. Hmátnu po jedné z nich a jsem připravena na dobrodružství mezi lidmi. Zvláštní, ale člověk si už za ty týdny celkem zvykl.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Propisky; Svatba; Překvapení; Rozhodnutí

Tak tentokrát měla Rozárka opravdu rušné dny! Začalo to záhadou zmizelých propisek a pokračovalo svatbou. Nechyběla ani záchrana v poslední chvíli! Nenechte si ujít další várku příběhů jedné malé pejsky:))

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (35): Propisky

„To prostě není možný!“ láteřil páneček. „V celým baráku snad není jediná propiska! Sám jsem jednu před týdnem kupoval, a je kde?“ Pod paniččiným pohledem spolkl odpověď, která se mu drala na rty, nicméně reptat nepřestal.

Oba už nějakou chvíli prohledávali kuchyň, obývák i pracovnu, protože, jak pravil páneček, není možné, aby se vypařily opravdu všechny. Propisky. Na paničce bylo vidět, jak moc ji mrzí, že vůbec kdy přijala pánečkův návrh, že cestou do města nakoupí.

BTW: Příležitost dělá jídlo

Krájím na plátky malá rajčátka a raduju se, že se teď už přece jen dají koupit zralá a vonící. Když se talíř začervená, doplním barvy italské vlajky – bílé kousky sýru feta, čerstvou bazalku. Na chvilku zaváhám a přidám zelené olivy. Teď už jen maličko posolit rajčata, mírně opepřit, zacáknout dobrým olivovým olejem a ách… s kouskem celozrnného chleba nebo bagety to s radostí sníst.

 

Je to jen jeden z kvítků bohaté středomořské kulinární kytice, která svými jednoduchými i rafinovanějšími pokrmy okouzlila svět. Mám tuto svěží a většinou i zdravou kuchyni moc ráda. Co mi ovšem vadí, je snaha shazovat v porovnání s ní tradiční českou kuchyni.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Vítání; Svatební ozdoba; Na procházku s Tarkanem; Hrátky s Tarkanem

Tentokrát si Rozárka opravdu užila – prohnala Merlina ve jménu vyššího principu mravního, zatočila s růžičkou drůžičkou a nakonec pochopila, že i s koňmi si jedna šikovná pejska může užít spoustu legrace! :)

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (31): Vítání

Právě jsme se blížili k našim hranicím, když to na paničku přišlo. Začala se neklidně vrtět a už to jelo. „Copak asi dělají kočičky? Jestlipak se na nás těší?“ A hned sama sebe ujišťovala: Určitě ano, muselo se jim stýskat! Já se jich už nemůžu dočkat!“ Pak na chvilku zmlkla, aby to za nějakých pět kilometrů zopakovala.

BTW: Báječný koňak

Byl to jeden z atributů Vánoc, když jsem byla malá – babička vyráběla vaječný koňak. A protože to byla babička, dělala ho ve velkém: pár lahví pro dospělé (s rumem:)) a láhev voňavé husté sladkosti bez alkoholu pro děti.

 

A my (děti:)) jsme ho milovaly. Nejen proto, že to bylo dobré a sladké, ale hlavně proto, že jsme u stolu dostali stejné skleničky jako dospělí a připíjeli jsme si s nimi něčím, co na pohled vypadalo úplně stejně. Byli jsme tak důležití!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Rybník; Jedu nebo nejedu?; U moře; Jak jsem se domluvila

Blíží se léto, doba horka a dovolených. Rozárka si užívá všechny vymoženosti plavání v rybníce – i ty, o kterých panička neví! A potom je tu dilema – brát Rozárku k moři nebo ji nechat ve sladké a vysoce kalorické nekázni babiččina hlídání? Pusťte si do pátku s Rozárčinými příhodami radost a vůni dálek…:))

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (27): Rybník

Horko bylo tak strašné, že se jednomu rozpouštěly i myšlenky. Tedy aspoň myslím, že to tak muselo být, protože mě panička zase jednou vzala k rybníku, přestože předtím x-krát prohlásila, že už takovou pitomost nikdy neudělá. Že to nemá zapotřebí, protože čeho je moc, toho je příliš.

BTW: To není maminka!

„Hm, ty teda zase dnes vypadáš a udělalas sotva půlku toho, co sis naplánovala. A chci vidět, jak si omluvíš tu laskonku v cukrárně, když víš, žes tam neměla co dělat!“ Ne, to mě nikdo nekáral, to já sama. Řekla bych, že většina z vás zná ten podprahový vnitřní hlas, který komentuje, obvykle dost nemilosrdně, většinu věcí, které děláte – nebo právě neděláte, to jak kdy.

 

Četla jsem nedávno výsledky jakési studie, podle které je tento náš vnitřní hlas pozůstatkem výchovy v raném dětství. Že je to ohlas matčina napomínání a komentářů, který se do nás vryl tak hluboko, že se ho nemůžeme zbavit. A navíc všem těm tvrzením podvědomě věříme, protože se nám do mozku a duše vtiskly ve věku, kdy názory našich rodičů byly nezpochybnitelné.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Jak se panička zbláznila; Procházky; Ty kočky!

Ať je pátek obyčejný nebo slavnostní, na Rozárku se můžete spolehnout, že vás v tom nenechá samotné. Tentokrát je to fakt napínavé, protože se jí hned dvakrát zbláznila panička a kočky jsou děsně mazané!

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (24): Jak se panička zbláznila

„Cože? Ty ses úplně zbláznila, nebo jsem špatně slyšel. Moc doufám, že jsem špatně slyšel. Řekni mi to ještě jednou – co že jsi to koupila?“

Tedy takhle šokovaného pánečka jsem už dávno neviděla. Popravdě i panička byla cítit zajímavě – na povrchu nesměle, ale někde pod tím byla ocelová jistota.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN