BTW

BTW

BTW: Kočky a zase kočky aneb „pelíšek“ ve Dvoře Králové

„Jen se pojďte podívat! Paní Pelíšková dělá pro kočky úplně všechno. A pořád. A zrovna mi tam pomůžete odnést to krmivo, na mě je to moc těžké!“ Inu, kdo by takovému pozvání odolal?

 

Moje známá je člověk kočičí a podporu dvorského depozita paní Pelíškové bere vážně. Dokonce vyhlásila, že všechna dýška, která jí zákaznice v její kosmetice nechají, jdou na kočky. A víte, co je skvělé? Většina z krášlených dam za takových podmínek ještě přidá:))

BTW: Gratulace

„Všechno nejlepší k narozeninám tvého syna ti přeju!“ zahlaholil na mě vesele do telefonu minulé pondělí můj otec. Poděkovala jsem a vůbec se nedivila – samozřejmě, že narozeniny svých dětí slavím! Nejen s nimi, ale i sama pro sebe. Vždyť to byly jedny z nejšťastnějších dní mého života.

 

Když jsem toho staršího držela poprvé v náručí, tak se mi doslova změnil svět. Kromě radosti na mě dolehl ohromující pocit zodpovědnosti. Kupodivu… ne strachu. Bylo mi dvaadvacet, dnes by mě nejspíš okolí bralo jako nezodpovědné děcko, ale já jsem si tehdy důvěřovala. Věřila jsem sobě i svému muži, že to zvládneme. A zvládli jsme to.

BTW: Divadlo na zahradě aneb vítejte u nás

V sobotu u nás proběhl druhý ročník Zahradní slavnosti s divadlem. Stejně jako loni bylo pekelné horko, stejně jako loni dorazila spousta lidí, stejně jako loni to byla skvělá zábava. Ovšem někde pod tím se chvěje nesmělá otázka: Proč to, proboha, děláte?

 

 

Nejupřímnější odpovědí by bylo: přišlo nám to jako dobrý nápad:)) Tedy úplně prvně to byl Martinův nápad a nejspíš měl kořeny v našem životě na anglické vesnici v hrabství Surrey. Tam se podobné akce prostě dělají, i když, pravda, ne s vlastním divadlem :) To je náš speciální bonus. Princip je sezvat podle nějakého klíče lidi, kteří by se možná jinak ani nepotkali, připravit prostor a zázemí, a každému sdělit, že vstupné je něco málo k jídlu nebo k pití. A výsledek?

BTW: Zpěvanky

„Babičko, to byla ale hezká písnička! A mohla bys teď dát tu moji? Víš kterou, co mám od tebe…“ žadonil Patrick. Na vteřinu zaváhám. Jedeme v autě, proč mu nevyhovět? Jenže potom si vzpomenu na Andyho vyprávění z jejich cest o tom, jak se děti umějí pohádat o svoji písničku, a převládne pud sebezáchovy. „Ne, Patricku, v tomhle autě fungují písničky na náhodný výběr. Můžeš se těšit na cokoliv!“:))

 

Patrick i Kačenka vnímají hudbu odmala. S tím, jak rozmanitý má Andy playlist – co do žánrů i interpretů – mají opravdu na výběr, když si formují svůj vlastní hudební vkus. Hraje se i u nás. Přestože většinou mám ráda ticho, tak když vaříme, nastává čas pro reprodukovanou muziku.

BTW: Oblečení s respektem

„Páni, vám to ale sluší!“ Kamarádka na sobě měla halenku, šněrovačku a sukně se spodničkami, její muž široké kalhoty, bílou košili a koženou kazajku. Vypadali skvěle – ale ono jim to sluší prakticky v každém z jejich historických kostýmů. Od gotiky po devatenácté století. Nepřekvapilo mě to.

 

 

Když se totiž podíváte na historické oděvy určené pro lidi, kteří už měli nějaké zdroje, aby nechodili v hadrech, ale ještě nepatřili mezi smetánku podléhající extrémnějším módním výstřelkům, tak zjistíte, že to jsou většinou oděvy slušivé až lichotivé, a to pro lidi všeho věku. Pokud je vám historie odívání cizí, koukněte se aspoň na lidové kroje.

BTW: Meruňkové knedlíky

Zazvonil mi telefon – můj otec. Nezdržoval se okolky a šel hned k věci. „Koupil jsem meruňky, chci si udělat knedlíky. Z jakého těsta by měly být?“ „Tvarohového nebo kynutého,“ odpověděla jsem automaticky, aby mi vzápětí došlo, že jsem se opět chytila do pasti telefonického vaření.

 

Ta spočívá v nespočtu otázek, které bych nemusela pokládat ani na ně odpovídat, pokud bych stála v taťkově kuchyni. Jaké jsou meruňky? Velké, malé, tvrdší, zralé, přezrálé? Malé můžeš dát do tvarohového těsta celé, rozpůlené jen tehdy, pokud jsou meruňky pevné. Ty velké a měkké je lepší dát do kynutého. Nezapomeň k nim přidat trochu skořicového cukru!

BTW: Neautomatizovatelná

Uvědomila jsem si to, když jsem tuhle vypeckovávala višně na džem. Mimochodem, naše historicky první višně!:)) Seděla jsem za Domem na schodech, po levé ruce kyblík s višněmi, před sebou mísu na vypeckované ovoce, vedle misku na pecky a v pravé ruce malý ostrý nůž.

 

Chvilku trvalo, než jsem si vzoru pana Forda našla ideální rozmístění pracovních pomůcek a pak už to šlo ráz na ráz. Dokud promyšlený a nacvičený sled pohybů neselhal a já nehodila višeň mezi pecky a pecku do višní. Nebylo to tím, že by mě někdo vyrušil, prostě můj mozek mimo moji vůli a snahu o soustředění vyhodnotil, že dost bylo jednotvárnosti, teď to půjde jinak:))

BTW: Hodnota prázdnin

Byl to takový malý rituál. Maminka s babičkou přebíraly věci, ze kterých jsme přes prázdniny vyrostli, a babička k tomu vždycky dodala: „No jo, všechny děti jsou po prázdninách větší a vyspělejší.“ Ona i děda byli učitelé, něco o tom tedy věděla.

 

 

Pamatuju si, že jako malá jsem si říkala, že to musí být tím sluncem! Představovala jsem si, že děti v létě vyspívají rychleji, stejně jako v teple lépe rostou okurky a rajčata. Později jsem došla k názoru, že je to prostě tou svobodou. Ne, že bychom si mohli dělat co chtěli, prázdniny obsahovaly i plno práce, ale byla většinou jiná než obvykle a často volitelná.

BTW: Louka

Jako obvykle se probudím velmi brzy. Potok pod okny tiše bublá – letní voda hukot nedělá. Slunce před chvílí vyšlo, venku zpívají ptáci a já vím, že už neusnu. Co teď? Zaběhnout si ještě v noční košili naproti do lesa a sledovat, jak slunce stoupá nad východním svahem? Nebo vzít kosu a jít pokosit kousek louky?

 

 

Jako malá jsem byla rozený skřivánek – budila jsem se brzy a ráno byla moje nejproduktivnější část dne. Rodičům to nijak extra nevadilo – od doby, kdy jsem se naučila číst jsem už nikoho zbytečně nebudila:)) Jenže to neplatilo, když jsme byli venku – například na chalupě v osamělém krkonošském údolí. Pokud nelilo jak z konve, chtěla jsem ven!

BTW: O opravách

Je to strašidlo, které narůstá a cení zuby, kdykoliv mu musíte pohlédnout do tváře. Někdy bývají časy, kdy se mu s tichým a opatrným našlapováním dokážete vyhýbat, ale nakonec vás stejně najde. A co víc – ty pohledy se potom vždycky znásobí. O čem to mluvím? Inu o opravách a opravářích!

 

Já vím, je to stará písnička. Lidi nejsou, služby nejsou. A teď si představte, že jste člověk, který uvažuje o udržitelném životě na této planetě, dává přednost opravám před vyhazováním, a zároveň by byl rád, kdyby kolem něj věci fungovaly. Jo a nejste odborník na devatero řemesel. V takovém případě máte dvě možnosti – buď bojovat se strašidlem nebo zvládnout devatero řemesel.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD