BTW

BTW

BTW: Za hranicí paměti

Kdykoliv jdu ulicí Vrchlického v královédvorské Podharti, s potěšením se na ten rohový dům zadívám. Dnes je v krásně obnovené budově Husův domov, ale v době mého dětství tu bývala mateřská škola. A v té po mnoho let učila a posléze ředitelovala moje babička.

 

 

Když jsem byla malá, brala mě někdy do práce s sebou. Nedávno mě napadlo, že jsou to nejspíš jedny z mých úplně prvních vzpomínek, které jsem schopná nějak časově určit – právě proto, že to nebylo doma.

BTW: Sváteční

V plánech na začátek července by v našich zemích radši neměly být důležité práce nebo schůzky – na schůzky by totiž nemusel nikdo přijít a práce by mohla zůstat stát. Proč? Protože na začátku července jsou přece ty dva svátky a to znamená volno, se kterým se už dá leccos podniknout. Léto konečně začíná a ti chlapi, co je slavíme, se tak náramně hodí.

 

Dávat srdce do slavení státních svátků se u nás nenosí, přesto dnes stojí za to zvednout hlavu od knížky, posekané trávy, zavářených malin nebo košíku hub a na chviličku se zamyslet.

BTW: Denní svícení

„Proč se vlastně vztekal?“ ptám se nepřítomně svého syna. Soustředím se na řízení, počasí je příšerné a nějak mě zaskočila naštvaná reakce řidiče, na kterého jsem krátce blikla, abych ho upozornila, že v tom nečasu nesvítí.

 

 

„Eh, on totiž svítil, aspoň si to myslel,“ vysvětluje mi syn. Na můj nechápavý pohled odpověděl stručně: denní svícení. Aha. Denním svícením v podobě řádky jasných ledkových světýlek podmalovávajících přední reflektory proslulo před (delším:)) časem Audi. Brzy se to stalo hitem a na silnicích začala jezdit auta s více či méně zdařilými napodobeninami.

BTW: Vyhlašuji Literární léto na Dedeníku!

Ano, máme tu opět léto a s ním i čas, kdy sklízíme počiny, které nám od loňska stihly vyrůst v našem literárním lese:))

 

 

 

Doba dovolených, aktivních dní, zasněných horkých večerů a vášnivých nocí si žádá příběhy a snění. Většina z nás bere za tím účelem do rukou knížky, ale proč nemít trochu literatury i v PC, tabletu nebo mobilu? A tak od července na Dedeníku vypukne literární léto! Které klidně může přejít i do podzimu, pokud budu mít co vydávat. Takže, vážení a milí psavci pravidelní i příležitostní, máte příležitost prezentovat svá díla před tímto zaujatým publikem:))

BTW: Strojek aneb epilace!

Vždycky jsem si zakládala na tom, že se reklamou nenechávám ovlivnit. Neberu letáky, kupuju jen to, co potřebuju! Leč i mě osud, či snad mediální tlak, dohnal – a to skutečně absurdním způsobem.

 

 

Je to pár měsíců, co jsem podlehla nabídce, kterou šlo zcela určitě snadno odmítnout. Mé oči totiž zaujal (významně zlevněný:)) epilační strojek. Možná si řeknete… no a? Vždyť být bez srsti je momentálně společenským požadavkem, který má jen málokterá žena odvahu obejít!

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Od Dušiček až po Nový rok

Dnešním výběrem Rozárčina dobrodružství končí. Ale vešlo se tam plno příhod! Mimo jiné se dozvíte, jak nebezpečná je pěna v hlavě – ucpává racionální myšlení! A taky v tom bude veselá kominická štětka…:))

 

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (45): Dušičky

Minulou neděli mě panička vytáhla na vycházku v podvečer, kdy drobně mžilo a zima byla vlezlejší než naše kočky. Udivilo mě to, protože normálně tato doba a počasí paničku spolehlivě ukotví ke křeslu, čaji a knížce. Co je tak důležité, že ji to táhne do psoty sloty?

BTW: Na Vinohradech s Taiwanem

Včera jsem měla jednání v Praze na Vinohradech. Byla jsem doslova natěšená – do Prahy sice jezdím, ale takřka nikdy do této části města. Hurá, konečně se dostanu do revíru svého dětství a rané dospělosti, a ještě budu mít čas se potoulat!

 

 

Počasí nemohlo být lepší, cesta do Prahy byla slušná, přes Prahu se dala přežít. Zaparkovala jsem v OC Flora, našla východ ven a s hotovou smrští vzpomínek se rozhlédla kolem sebe.

BTW: Dedeník nově jako skupina na Facebooku

Časy se mění a my s nimi… občas:)) Dedeník funguje od roku 2013 vlastně pořád stejně. Jenže jak sami vidíte, na samostatných stránkách už není tak živo, jak bývalo – ať se nám to líbí nebo ne, virtuální komunitní život se přesunuje na sociální sítě. Dedeník existuje na Facebooku od svého začátku, ale teď dochází k významné změně – Dedeník má na FB vytvořenou samostatnou skupinu, což znamená, že jeho čtenáři se mohou snadno stát jeho spoluautory. :)

 

BTW: O bouřkách

Naráz jsem se probudila, srdce mi bušilo a zmateně jsem se snažila zjistit, co se děje. Nejdřív to nedávalo smysl, ale pak se najednou podkrovní místnost rozzářila bledým světlem blesku a vzápětí zahřmělo. A sakra, bouřka!

 

 

 

Honem jsem vstala a utíkala dolů pustit do domu psy. Zavírám okna a snažím se ovládnout nesmyslný strach. Nemám ráda noční bouřky! A může za to můj otec.

Velkou část mého dětství jsme jako rodina strávili na chalupě v horách, ve starém osamělém krkonošském mlýně, který byl vše, jen ne bezpečným místem pro malé děti. Samozřejmě jsme to tam s bratrem milovali, nicméně naše výzkumné výpravy po domě i jeho divokém okolí vyžadovaly přece jen jisté soustředění na bezpečnost.

BTW: Proč nejsem cyklistka

Je to zvláštní skupina lidí, tihle cyklisté. Hlavně ti „echt“, z těch jde chvílemi i strach. Dobře si pamatuju, jak jsem někdy před čtyřmi lety jednoho předjela v kopci na svém tehdy novém elektrokole. „To si říkáte cyklistka?“ vyplivl za mnou zhnuseně spolu s dalším kouskem svých plic. „Neříkám,“ odpověděla jsem a ujela mu. Ne, skutečně nejsem a nikdy jsem nebyla cyklistka. Já jen ráda jezdím na kole.

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN