BTW

BTW

BTW: Hrnečku, odpusť!

Bylo nebylo, před pár lety jsem zatoužila po novém hrnečku na čaj. Měli jsme s Martinem po mnoho let svoje krásné a funkční půllitráčky, leč osud umí být krutý, a ač keramika dokáže přežít staletí, po pádu se stále ještě mění v hromadu střepů.

 

 

I vyrazila jsem do své oblíbené prodejny krásných a originálních hrníčků s celkem jasnou představou – koupím si něco od stejného hrnčíře/ hrnčířky, jako minule! Nevím, kdo to je, ale jeho/ její hrnečky mi naprosto vyhovují – mám ráda jejich tvar i vzory a barvy, které je zdobí. Kromě půllitráčků mám ještě dva další v různých velikostech, takže jsem prostě hodlala doplnit smečku.

BTW: Veverky

Přijíždím na své oblíbené parkovací místo u lesa. Vypínám motor a pozorně se rozhlížím – pokud máte v autě dvě nadšené vlčky a krajina je plná zvěře, naučíte se takové věci nepodceňovat. A ejhle, po kmeni velkého buku, stojícího hned před autem, běží hlavou dolů veverka!

 

Radostně se usměju, protože za první veverkou následuje druhá, třetí a čtvrtá! Čtyři čokoládově hnědá mláďata sviští po širokém kmeni nahoru a dolů ve víru veselé hry. Vzápětí se rozeběhnou mezi stromy. Fenky vzadu v autě kňučí – honění veverek je nejspíš geneticky zakódovaná psí vášeň. Veverčata se nakonec s mojí pomocí rozmístí po okolních stromech, takže já a psi můžeme vyrazit na vycházku.

BTW: Snídaně do postele

Tak jsem nedávno na internetu nahlédla do jedné z mnohých genderových diskuzí na téma rovnosti pohlaví. Spory se tentokrát točily kolem domácích prací. Co je vlastně na domácích pracích tak špatného?

 

 

Jsou únavné, nekonečné, otravné a nedávají člověku žádnou úctu. To je podle mě poměrně výstižné, ale zdaleka to není celá pravda. Domácí práce mohou být (občas) i uspokojující, uklidňující a vhodné k přemýšlení. Jen málokterá z těchto prací totiž nějak znatelně namáhá mozek – jakmile se je člověk naučí efektivně zvládat. Jisté uspokojení přináší i (dočasná:)) radost z čistoty a vítězství nad chaosem.

BTW: Jak přežít demokracii

Nemáte taky pocit, že původně s radostí slavený svátek 17. listopadu, pojmenovaný Den boje za svobodu a demokracii, se nám s postupujícím časem propadá do jistých chmur?

 

 

Přemýšlela jsem nad tím, proč se dnes tolik lidí s nostalgií ohlíží za klecí, kde sice nebylo nic moc skvělého, ale byla suchá a bezpečná – tedy aspoň pro většinu těch poslušných. Možná to bude tím, že svoboda je drsnější než klec, a zodpovědnost za vlastní život není vůbec jednoduchá.

BTW: Co s blikáním?

Dnes to není článek k zamyšlení, spíš bych se chtěla poradit. Souvisí to s podzimem, mlhou a životem bez chodníků.

 

 

 

Jako stálý každodenní řidič jsem zároveň poučený chodec, takže dbám na to, abych byla co nejlépe vidět, pokud musím jít při mizerné viditelnosti po kraji silnice – což je činnost, které se prostě při svém životním stylu nevyhnu. Pasivní reflexní prvky jsou samozřejmostí a musím uznat, že v noci, když mě osvítí reflektory jedoucího auta, určitě vidět jsem.

BTW: O počasí

„Páni, to je dnes ale krásně! Fuj, to je počasí. Ani psa by nevyhnal!“ Takové a podobné věty slyšíme kolem sebe každý den. Zajímavé ale je, že se pokaždé vztahují k jinému počasí.

 

 

Počasí je jedna z věcí, která skutečně zajímá snad každého člověka. Nejde jen o vděčné konverzační téma, ale o bytostné propojení lidí s jejich planetou. Díky vhodnému počasí mohli lidé přežívat, kvůli špatnému umírali. Dlouho v podstatě nebylo činnosti, kterou by počasí nějakým způsobem neovlivňovalo, takže není divu, že jeho sledování přešlo lidem do krve. Dokonce i dnes, kdy spousta lidí tráví svůj pracovní čas v klimatizovaných místnostech, neztratilo počasí na důležitosti.

BTW: Dozor (aneb jak přežít distanční vzdělávání)

Vidím to před očima jako by to bylo dnes a ne před…no… mnoha a mnoha roky. Sedím u stolu, ruka křečovitě svírá tužku, jazyk mám povyplazený soustředěním a cítím, jak se mě začíná zmocňovat panika.

 

 

„Začni nahoře a plynule jeď dolů na linku, a pak zase nahoru…“ Hlas mého otce je zatím klidný a povzbudivý, ale já vím, že to nevydrží. Přestože v hlavě jasně vidím, co je potřeba, ruka s tužkou hlavu prostě neposlouchá. Písmenka skáčou kolem linek, tu větší, tu menší a všelijak pomačkaná. Není v mých silách napsat to pěkně! A už vůbec ne, pokud mi někdo upřeně kouká pod prsty.

BTW: Jak vyzrát na covid

Věřím, že většina z vás by už nejradši o čínském viru neslyšela ani slovo. Přesto se k němu dnes vracím. Proč? Protože Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP vydala soubor velmi jednoduchých informací a doporučení pro veřejnost, jak si počínat, pokud onemocníte vy nebo někdo z vašich blízkých. Řekla bych skoro… konečně!

 

Když onemocněla Matylda a její muž, řekla mi v rámci telefonátu mimo jiné zhruba tohle: „Internet je plný katastrofických výkřiků, často protichůdných, ale aby někdo napsal prostě návod, co a kdy dělat, to ne. Našla jsem jediný článek, ale ten byl v placené sekci Idnes. Nemohl by někdo prostě napsat přehledný návod?

BTW: Dušičky

Dnes jsou Dušičky a na hřbitovech bude zase jednou svátečno. Předkové se zaradují, že na ně potomci pamatují a potomci si na chviličku uvědomí, že život netrvá věčně a je třeba ho doopravdy žít.

 

 

Neexistuje recept, který by pomohl zahnat bolest způsobenou smrtí milovaného člověka, ale když čas zahojí nejhorší rány, pomáhá právě ono prastaré přesvědčení o tom, že naši nejbližší nás nikdy neopustí úplně, že něco – snad jejich láska? – tu s námi zůstává. A lidé hledají cesty, jak toto spojení a svoje vzpomínky dávat najevo. Nejen pro sebe, ale i navenek, protože ono je to potom všechno takové skutečnější.

BTW: Hezký sváteční den

Milí čtenáři, přeju vám hezký sváteční den! Vedle pracovního volna pak hlavně vůli najít si a potom i oslavit důvod k hrdosti na tu naši krásnou zem:))

 

 

Na první pohled, vůbec, když se zadíváte do horních pater naší politiky, toho ke slavení fakt moc nemáme. Tak se tam pro tuto chvíli radši nedívejme.

Protože i za současné situace máme být na co hrdí – třeba na naše zdravotnictví, které vydrželo mnohem déle než obdobné systémy v jiných epidemií postižených zemích. Ovšem teď už jeho výdrž visí na vlásku, zdravotníci jsou uštvaní a nemocní, pomáhají hasiči, lidé z Červeného kříže, v sociálních zařízeních pomáhají i vojáci. I jim patří velký dík!

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN