BTW

BTW

BTW: Krása v nemilosti

Když jsem byla minulý týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala čisté linie budov a moje srdce zaplesalo – to je taková krása!

 

 

Není na tom nic divného. Přestože jde o stará venkovská stavení, jejich tvary jsou harmonické, jako by je projektoval nejlepší architekt. Eh… Možná by bylo přesnější říct architekt ze staré školy. Protože mám dojem, že někdy po druhé světové válce v uměleckých kruzích vyšla krása a harmonie tak nějak z módy.

BTW: Hromadím!

Vždy jsem byla přesvědčená, že mě se to netýká – tedy možná s výjimkou knih. Že umím ovládnout to prastaré puzení, které velí snášet na hnízdo. Že prostě nejsem hromadící typ. Ovšem nedávno jsem zjistila, že existuje oblast, ve které hromadění propadám, a navíc si toho ani nejsem vědomá!

 

Možná znáte tento mem: Žena stojí před skříní a má dvě utkvělé myšlenky – nemám co na sebe… a nemám kam pověsit to málo, co mám:)) Skříň je totiž plná VĚCÍ: a) do kterých možná zhubnu b) které možná přešiju c) které mi kdysi tak slušely a je škoda je vyhodit:))

BTW: V modrých číslech

Říkala jsem si to už loni: „Něco takového opravdu nepotřebuješ. Kdo stojí o stálý stres? Stejně s tím nemůžeš nic dělat, tak se podvol, ber pokorně, co přichází. Buď v klidu – vždyť už na to sakra máš i roky!“ A co myslíte? Dělám to zase!

 

 

To je tak. Mám ráda zimu, která vypadá jako zima. Vždycky dám přednost mrazu a sněhu před deštěm a blátem. No, a protože žiju v Čechách, a přitom ne nahoře na horách, a protože se podnebí mění, jak se mění, je čekání na sníh a mráz rok od roku zoufalejší aktivita. Navíc naše víska se nachází právě na rozhraní vysočiny, takže otázka: bude pršet nebo sněžit to má u nás tak nějak padesát na padesát.

BTW: Nastavení

Napadlo mě to přes svátky, kdy si Marek pravidelně půjčoval mé auto, aby mohl psice vyvážet na jejich rozličné vycházkové trasy. Kdykoliv jsem si po něm sedla na sedadlo řidiče, musela jsem přenastavit snad všechno!

 

 

Nemám totiž jen jednu vyhovující kombinaci nastavení – třeba vzdálenost od palubní desky se liší podle toho, jak vysoko sedím (probůh, ty tu sedíš jako ve vejtřasce… říká Marek, když si sedadlo snižuje:)), jak mám sklopené opěradlo a někdy dokonce i podle toho, jaké mám zrovna na sobě boty. Jinými slovy, kdykoliv si musím sedadlo znovu nastavit, dojdu k trochu jinému výsledku – a možná i proto to nerada dělám:))

BTW: Zimní salátová epizoda

Později na podzim, s nastupující zimou a tmou se začnou měnit i mé chutě. Do přízně se mi vtírají husté výživné polévky, víc masa v různých podobách, to vše zaléváno horkými nápoji. Potom přijdou Vánoce a obecně celé sváteční období se svým specifickým jídelníčkem, který mám ráda, ale ne moc dobře snáším. A výsledek?

 

 

Nepředpokládaná zimní salátová epizoda! Když po novém roce nastoupí to, čemu poslední roky říkáme z nedostatku jiného pojmenování zima, začnu mít zase chuť na saláty. Zkrátka organismus si žádá odlehčení:))

BTW: Nevděčná

Co přišla obvyklá vánoční obleva, bojuju sama se sebou. Co bych za to v létě dala! Copak mám opravdu tak krátkou paměť? Že se nestydím!

 

 

 

Zkrátka, jakmile v tuto roční dobu začne být nad nulou, žijeme obklopeni blátem. Dokonce ani rekordní sucho tento fakt neovlivní, protože proměnit svrchní část půdy v mazlavé mlaskavé všudypřítomné bahno zase tolik vody nechce.

S příchodem prosince začalo konečně pršet i u nás, i když málokdy jde o skutečný silný déšť. Spíš do nekonečna mží, krápe, mrholí, poprchává. Věřím, že žíznivá příroda vděčně lapá každou životodárnou kapku vody, která se vsákne a bez užitku neodteče. Tohle všechno vnímám a vím.

BTW: Předěly

To se člověk po Vánocích tak trochu protáhne, zrovna začne opatrně přemýšlet o tom, jestli a jak vyběhat hříšné mlsání, kterého se dopustil během svátků lásky, pokoje a dobrého jídla, a už na něj mává Nový rok: „Nezapomeň, zase začínáme! Co s tím letos uděláš?“

 

 

No právě, co s tím udělám?

Znám dobře teorii o tom, že vhodný okamžik k zahájení jakékoliv aktivity je právě teď – netřeba čekat na druhý den ráno, na pondělí, na prvního nebo dokonce na ten slavný Nový rok! Jenže také vím, že v praxi je to… řekněme… složitější. Nepochybuju, že tato teorie skvěle funguje v případě vytoužených činností, na jaké si s jistotou troufáme. Jakmile ale něco z toho neplatí, začne to skřípat.

BTW: Ty nejhezčí Vánoce

Milí čtenáři, přeju vám ze srdce ty nejhezčí Vánoce! (h) Takové, na jaké budete po celý následující rok vzpomínat s radostí – ať už proběhly jakkoliv:))

 

 

Obvykle si přejeme Vánoce šťastné, požehnané, radostné, veselé či poklidné a pak čekáme, co nám osud přinese. A že to jsou někdy zážitky! Tu dobrodružství, tady průšvih, tamhle nedorozumění, někdy nečekaná setkání. O spoustu nečekaných událostí se obvykle postarají děti a zvířata – ještě, že je máme!:))

 

Takže ještě jednou, šťastné a veselé :) A kdo se budete chtít svěřit s tím, jak to proběhlo u vás – pište. Nakonec se tu pod virtuálním stromečkem sejdeme.

BTW: Ten či onen?

S blížícími se Vánoci se mi opět vrací obvyklé luxusní dilema – který ze svých parádních jídelních servisů použít k prostření vánočního stolu?:))

 

 

Normálně jíme z bílého porcelánu – elegantní a jednoduché talíře jsme koupili v Anglii, je to (fine china:)) jemný porcelán, který mám po osmi kusech od každého typu talíře, včetně hranatých snídaňových. Mám ho ráda, nevadí mu myčka, a přitom to není nic humpoláckého. Když ovšem přijde na krásu spojenou se svátečnem, ustupuje bílá do pozadí.

Před naším pobytem v Anglii to bylo jednoduché – jako sváteční sloužil krásný jídelní servis po babičce. Prvorepublikový design, slonová kost s drobnými kvítky. Je nádherný a má polévkovou mísu:))

BTW: Ari… Ari… Arííí!

„Ari. Ari! Arííí! Ari, na! Ari, ne! Ari, tytyty!“ Kdopak nám to pořád na pejska volá? Ale ovšem, přijela Kačenka!

 

 

 

Těžko bych vysvětlovala sousedům, že v naší rodině není psí parťák na hraní a chůva v jednom tichá a dobromyslně hledící Berry, ale obávaný bílý vlkodlak Ari. Trpělivá, pečlivá a starostlivá chůva… kdo by to jen řekl, když u plotu štěká tak hrozně…zle?

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD