BTW

BTW

BTW: Ach ty vlaky!

Včera v podvečer jsem jela na nádraží s jednoduchým úkolem – převzít tašku od synovce cestujícího rychlíkem z Liberce do Pardubic. Na nádraží ve Dvoře Králové jsem přijela včas, takže jsem měla možnost si stoupnout k zábradlí a zasněně koukat na koleje.

 

 

Čekala jsem, až se v dálce za přejezdem objeví velký motorák a přemýšlela o tom, v čem je schované kouzlo železnice. Protože zcela prokazatelně existuje a spoustě lidí ovlivňuje život. Začne voděním batolat na nádraží „Copak to jede? Vlak!“, pokračuje dětskou železnicí zabírající podstatnou plochu podlahy dětského pokoje (když mají rodiče štěstí, tak jen dětského pokoje:)).

 

BTW: Řemeslo, které stroje nenahradí

Studie rozličných odborníků nás nabádají, abychom při přemýšlení o profesní budoucnosti své, a hlavně svých dětí, mysleli na to, že všechna práce, která bude moct být jednou automatizována, také automatizována bude. Že roboti a umělá inteligence převezmou velkou část toho, co dnes musí dělat člověk. Pokud chceme v budoucnosti uspět, měli bychom umět něco, co stroje nezvládnou.

 

BTW: Kdo chodil na krmítko k vám?

Ještě než začala letošní zima, četla jsem zprávy o ubývajícím počtu zpěvných ptáků a jakési nemoci, která ohrožuje kosy. Normálně jsou u nás ptáci rozptýleni v zeleni, takže kromě kosáků a neustále vřeštících vrabců o nich moc nevím. Byla jsem tedy zvědavá, co přinese zima – u krmítka mám celkem slušný přehled o návštěvnících.

 

Restaurace na Šeříku prošla od loňského roku obnovou. Musela, protože krmítko nepřežilo poslední vichřici. Kdyby jen spadlo, ale vítr ho hodil proti studni a starý domeček se prostě rozpadl.

 

 

BTW: Komu to chutná?

Začalo to tím, že si auto zase stěžovalo. Ostatně, nemáte pocit, že moderní auta napěchovaná elektronikou připomínají… něco hodně rozmazleného? Co po vás každou chvíli něco chce? Někdy si říkám, kdo je tady vlastně pánem!:))

 

 

Zkrátka Martinovo auto na mě jedno odpoledne, když jsem ho přeparkovávala z louky před domem zpátky na dvorek, hodilo oranžovou ikonou a požádalo o AdBlue. Tedy, aspoň já jsem si tak tu žádost vyložila. Inu… v tu chvíli jsem měla o této záležitosti zcela minimální povědomí. Věděla jsem, že ta věc (roztok močoviny) se dá koupit na pumpě a bylo mi známo, kde je otvor, kam se to má nalít.

BTW: O jménech

Začalo to úplně to nevinně. Zrovna mi vlezla do klávesnice nová literární postava a hned mi k ní vypadlo jméno. Bez přemýšlení, je to vedlejší postava a u těch se mi to stává pravidelně. Hned jsem věděla, že je správné – takové věci se občas dějí. Ovšem pak přišla chvíle, kdy to jméno bylo třeba použít.

 

 

A já si najednou nebyla jistá skloňováním! Protože to není české jméno, a ještě ke všemu končí na českým jazýčkům neoblíbené anglické hlásce „th“. Prostě – je to Keith. Nejsem znalec české gramatiky, většinu pravidel používám spíš podle citu než vědomé úvahy, takže bez Keitha nebo Keithe? Je ten dotyčný víc pánem nebo mužem?:))

BTW: Tunelové myšlení

To jsem byla zase jednou šikovná a řízla se do palce. Krve teklo plno, takže nakonec nezbylo než palec zalepit. S naprostou jistotou jsem šla do koupelny, otevřela skříňku a sáhla pro krabičku s náplastí. Nebyla tam!

 

 

Prohledala jsem místa, kam jsem mohla dát náplasti – nejdřív ta pravděpodobná, po neúspěchu ta bizarnější. Náplast nebyla. Prostě z mého světa zmizela. Věděla jsem, že mám vždy pohotovostní náplast v cestovní kosmetické tašce, takže jsem ji použila. A dumala. Kam se jen ta pitomá náplast mohla ztratit?

BTW: 1+2

Když jsem si minule plánovala návštěvu u našich mladých, tak mě napadlo, že jsem vlastně jako babička dost problematická osoba. Ne, nehádám se, nekontroluju jim pořádek ani necpu děti sladkostmi, ale vyskytuju se vlastně jen v provedení 1+2.

 

 

Jedna babička a dva psi. Ani to by nemuselo aspirovat na označení problematické, kdybych byla babička stylová a přijížděla třeba s jorky, bišonky, kavalíry nebo pudlíky. To jsou pejsci, jací dokážou zdobit i interiér pražského bytu. Ovšem já se vyskytuju s vlčáky, kteří mívají v menších bytech potíž se i otočit a z úzkých prostor musejí vycouvávat.

BTW: Přezouvání

To jsem tuhle zase koukala na Facebook a najednou jsem zahlédla zajímavou mapu – znázorňovala oblasti světa, kde se doma přezouvá a kde ne. Zelená část světa je přezouvací, modrá nepřezouvací. Nejde jen o návštěvy, jde o způsob života.

 

 

Mám ráda mapy ze skupiny „I Fucking Love Maps“ (slušně přeloženo – Zatraceně miluju mapy:)), protože dokážou názorně ukázat zajímavé souvislosti. Tahle je rozhodně jedna z nich. A víte, co byla moje první myšlenka? Že v tom nejsme sami! Ani nevím, kde se to ve mně vzalo – možná je to vliv anglosaského světa, kde se přezouvání nepraktikuje – a my jsme zvyklí (nebo spíš jsme byli zvyklí) k anglosaskému světu vzhlížet.

BTW: Zurčení

Minulý týden jsem šla pěšky od nás ze vsi do Dvora Králové, což znamená přejít přes kopec nad královédvorským nádražím. Byl to čas mrazivých nocí a teplých dnů, kdy na výsluní už žádný sníh nebyl, zatímco ve stínu stále odolával.

 

 

Musela jsem jít po silnici, protože zkratka lesem byla po těžbě dřeva strašně rozbahněná. Nečekala jsem tedy žádnou krásu. I proto, že na prudkém svahu nad nádražím se vytrvale kácí. Ale pak jsem to zaslechla. Zurčení.

BTW: Kočárek

Naší Kačence už byly dva roky. Je z ní holčička kurážná, chytrá, šikovná… kapku svéhlavá a hlučná, když se jí něco nelíbí. Milovaná. Jaký dárek by měla dostat od babičky a dědy?

 

 

Po nesmírném úspěchu vánoční flotily vlaků a tramvají jsem byla trochu v rozpacích. Co teď? Katka je velmi šikovná a ráda staví – dřevěné koleje dokázala spojovat už na roce. Jenže je také druhorozená, takže doma jsou stavebnicemi zásobeni až kam. Holčička… její oblíbená panenka – miminko je výsledek mého hlavolámání předminulé Vánoce. Co teď?

 

Kačenka cestovatelka:))

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD