BTW

BTW

BTW: Podstata rodiny

Dívám se na fotku novorozeňátka a srdce mi jihne – další člen rodiny je na světě! Zkoumám maličký obličejík. Na prvních fotkách je ještě znát jisté rozladění, však se mu od maminky vůbec nechtělo. Ale za pár dní už vidím spokojené miminko, které na první pohled vypadá úplně jako můj děda! Nebo jeho starší bráška v tomtéž věku.

 

Usmívám se, protože tuhle hru už důvěrně znám. Začíná to zkoumáním, zda je nový přírůstek víc po mamince nebo tatínkovi, přestože všechna miminka v naší rodině jsou nenápaditě modrooká a blond – tedy, jakmile jim nějaké vlásky vyraší. Potom už to jde samospádem. Všichni se zájmem sledujeme výskyt nápadnějších rodinných rysů a talentů, aby to někdy za pár let obvykle vrcholilo zvoláním: „To mi teda řekni, po kom to dítě je! Já jsem nikdy nic podobnýho neprováděl!“

BTW: Když jeden zapadne aneb o nástrojích patřičných

Vystoupila jsem z auta, motor jsem zatím nechala běžet. Dívala jsem na čumák směřující do výše a zadek zabořený ve sněhu. Psi mě z kufru auta se zájmem sledovali. Tak jo, to bychom měli. Co teď?

 

 

Začalo to nevinně. Bylo to v úterý, druhý den oblevy, když jsem se rozhodla jet se psima na Zvičinu – tam bude určitě chladněji a nepřerušená sněhová pokrývka (čti: po vycházce čistí psi). Jela jsem tam oklikou přes Bílou Třemešnou a obě Brusnice, protože jsem potřebovala cestou koupit další pytel slunečnice pro ptáky. Cestou nahoru na kopec jsem si u odbočky na Miletín všimla hlídkujícího vozu policie – no jo, hranice okresu je odtud kousek a my ze zamořeného Trutnovska ven nesmíme.

BTW: Epi-vlasy

Sleduju svůj odraz v zrcadle a najednou se musím smát. V jedné ruce držím kadeřnické nůžky původně koupené na stříhání psa a v druhé pramen svých vlasů. A váhám. No a teď se směju hlavně proto, že vím, že ty vlasy nakonec skutečně ustřihnu. A budu muset žít s výsledkem:))

 

Původně jsem chtěla tento článek nazvat koronavlasy, ale pak jsem si řekla, že vás nebudu děsit okamžitou představou, že je tu nějaký další následek toho zatraceného čínského viru. Název epi-vlasy znamená vlasy v době protiepidemických opatření, kdy člověk na jejich úpravu zůstal tak nějak sám. Pokud samozřejmě nemá kadeřnici v rodině. Nebo mezi blízkými přáteli.

BTW: Suchý únor jinak

Akce suchý únor, tedy snaha některých lidí nepít v únoru alkohol, má poměrně vysokou odezvu – aspoň se o tom mluví i mezi lidmi, které znám, nejen na Facebooku:)) Tato základní verze se mě nijak netýká, ale co kdyby ta suchost spočívala v jiném zákazu? Co kdyby šlo třeba o… kávu???

 

 

Alkohol ve svém životě nezavrhuju, sem tam si skleničku něčeho ráda dám. Zvláštní je akorát to, že skoro neznám takový ten rozjařovací efekt, kvůli kterému lidé alkohol pijí. V mém případě se mi chce po alkoholu velmi brzy spát, a pokud bych s pitím ani potom nepřestala, udělá se mi špatně :P Navíc většinou během dne řídím a večer ráda píšu – tím myslím, že tvořím. Vzhledem k tomu, že psát po alkoholu mohu jen těžko (usnu:)), moc času na nějaké pití mi v normálním životě nezbývá.

BTW: Na samém krajíčku

Všimli jste si, že minuly Hromnice a lidé začali toužebně mluvit o jaru, jako by už bylo přímo na spadnutí? Přitom jsme teoreticky a letos kupodivu i prakticky v nejchladnějším období roku – je čas na tu nejzimovatější zimu. V únoru jsou už delší dny, takže bychom si měli užívat sněhu třpytícího se sluncem a hlubokých jasných mrazivých nocí.

 

Ono to možná bude těmi ptáky. Zima nezima, ptáci už pilně cvičí na jarní koncertní sezónu a měli byste slyšet ten rozhořčený štěbet u krmítka, když se zpozdím s lojem a slunečnicí! Ale na jaro v těchto dnech radši ještě nevěřte, bylo by to zbytečně frustrující. Já mám pro vás jiný pohled na únor, který je sice reálně nejkratším měsícem v roce, ale pro jaromily bývá dlouhým k neunesení.

BTW: Pečeť ročních období

Začátek února poznamenala velká obleva. Nejenže teploty vystoupily neslušně vysoko, ale ještě i pršelo. Naléhavě hledím do různých předpovědí počasí a doufám, že se vrátí sníh a mráz. Únor ještě není jarní měsíc!

 

 

Přesto jsem vůči tomu oteplení trošku snášenlivější, než jsem byla v prosinci. Protože leden se tady u nás pod horami nakonec povedl. Postupně napadlo poměrně dost sněhu, užili jsme si chumelenice i mráz, zářivě modrou oblohu nad zasněženou krajinou, i takové to hezké zimní teplo, kdy pod paprsky stále silnějšího sluníčka sníh kolem poledne měkne a voní jako jindy ne.

 

BTW: Bonbóny

To jsem zase procházela svojí oblíbenou prodejnou v Miletíně na náměstí, když jsem už skoro před pokladnou zahlédla dole v polici lentilky. „Jo! To je ono!“ napadlo mě. „Potřebuju benzín!“

 

 

Tedy ne pro sebe, že ano. Jenže měly přijet děti. V lese bylo plno sněhu a Kačenka má tendenci spolu se ztrátou motivace ztrácet i nožičky. Zvlášť, když ji nemohu nalákat na muchomůrky. Lentilky jsou bezvadná prémie pro cíle postupné i ten hlavní. Navíc teď v zimě mohu bez problému dát několik krabiček do auta i coby železnou zásobu kalorií pro případ nouze. Pravda, za tím účelem tam mívám proteinovou tyčinku, ale mezi námi – lentilky chutnají líp (aspoň mně:))

BTW: Úvaha fyziologická

Bylo mi asi patnáct, když se mi dostala do rukou kniha Jamese Clavella, známý román z japonského zajateckého tábora nazvaný Král krysa. Navzdory tomu, že jsem ji četla možná mladší než bylo optimální, silně na mě zapůsobila. V jednom smyslu velice předvídatelně – boji o život, sebeúctu, příčetnost i morální principy jsem dokázala snadno porozumět. Byla tam ale i jedna věta, která se mi vryla do paměti z úplně jiného důvodu!

 

BTW: Nákupní seznamy

Říká se, že ženy vášnivě rády nakupují. Málokdo ale dodá, že zatraceně záleží na tom, o jaké nákupy se jedná. Je totiž velký rozdíl mezi tím, když se žena domluví s kamarádkou na courání po obchodech proložené spoustou příjemného povídání, a pravidelnými nákupy potravin a potřeb pro domácnost.

 

Čím větší rodina, tím víc se plánování nákupů mění ze zvědavého potěšení na tvrdou manažerskou práci. Zvlášť pokud bydlíte na vesnici a zajet do obchodu znamená skočit do auta a ujet deset kilometrů. Takže je třeba psát nákupní seznamy.

BTW: Experiment – jaro přijde?

Je jasný lednový den. Sluníčko svítí a zároveň trochu mrzne. Psi se mi motají na terase kolem nohou, když si všimnu, že Ari ve slabinách tak nějak divně trčí chlupy.

 

 

Zavolám si ji k sobě, sáhnu do kožichu na ty vystupující chlupy a s překvapením zjišťuju, že mi zůstaly v ruce! Pečlivěji psinu prohlédnu, zatáhnu tu či onde a je mi to jasné – Ari se rozhodla pustit chlup! A velkoryse!

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN