BTW

BTW

BTW: Pustina

Sedím za volantem a snažím se najít nějaký způsob, jak udržet pozornost – proboha, vždyť řídím! Jenže tohle jsou pro mě naprosto nezvyklé podmínky. Jedu totiž po náhorní rovině severního Wyomingu – co jsem vyjela z městečka Rock Springs na sever, rozprostírá se kolem jen nekonečná pláň porostlá miliony pichlavých keříků.

 

Silný motor vypůjčené terénní Toyoty si přede ve stále stejném rytmu, auto daleko přede mnou, stejně jako to daleko za mnou, mají nejspíš tempomat nastavený na stejnou rychlost jako já, protože si už skoro 40 minut držíme stálý rozestup.

POZVÁNKA DO DIVADLA: Maják aneb vítejte v kvasnicových lázních

Milí čtenáři, jménem Dedivadla vás srdečně zvu na představení hry Maják aneb vítejte v kvasnicových lázních. Představení se uskuteční v sobotu 8. 6. 2019 od půl páté odpoledne (16:30:)) v Chaberském dvoře. Je to hra, kterou jsme ještě v Praze nehrály a musím říct, že nejspíš bude mluvit hlavně k duším žen – a patrně i mužů, kteří s nimi žijí:))

 

 

Je to hra ze současnosti, kde jsem se snažila s nadhledem a legrací probrat velmi aktuální a často bolavé téma – tedy otázku hubnutí. Tři neznámé ženy se sejdou v kvasnicových lázních, kde doufají zhubnout – a my s nimi sledujeme, proč a s jakým úspěchem tak činí. Jde o lehce nevážný příběh, kde zjistíte, že kamarádky jsou nad všechny cukrárny světa:))

BTW: Divokým západem (10) – Grand Teton National Park

Z horka pouště jsme se přesunuli na sever – tedy přejeli z Utahu do sousedního Wyomingu, abychom se ubytovali v Jackson Hole. To je velmi americké a velmi turistické městečko, které tvoří velmi dobrý výchozí bod pro přístup do dvou slavných amerických národních parků – Grand Teton a Yellowstone.

 

Když se kouknete na mapu, tak vidíte, že spolu ty parky sousedí a Jackson Hole je příhodně na jižní hranici GT. My jsme tam přijeli v úterý večer a věděli jsme, že spojnice mezi oběma parky se poprvé v sezóně otevře až v pátek – pořád ještě tam bylo moc sněhu.

BTW: Zamračte se za mě!

Když jsem viděla známé obrázky, neodolala jsem. Na královédvorské radnici byla zrovna výstava Nepraktových vtipů a hned ten první mě dostal. Byla to kresba, kde její lordstvo instruuje komorníka: „Jean, právě jsem se nepohodla s jeho lordstvem. Jděte a zamračte se na něj za mě!“

 

Popravdě, ten vtip ve mně nevzbudil veselý smích, ale spíš přiznání utajené dětinské touhy, aby se na ostatní místo mě mračil někdo jiný. Tedy, aby někdo jiný vedl spory, které musím vybojovat. Protože já nemám ráda konfrontace!

BTW: Divokými západem (9) – Arches aneb když skála dělá most

Poslední zastávkou před cestou na sever byla návštěva národního parku Arches, Utah, u města (městečka:)) Moab. Už cestou z jihu, kde jsme bydleli předcházející dny, jsem si všimla, že se mění charakter okolních skal – mizí dojem hromad materiálu, skály jsou oblejší.

 

Popravdě jsem si nazvala nový druh skal dvojím způsobem – skály pastové a modelínové. Pastové jsou oblé, vypadají, jako by člověk udělal hustý krém, uhladil ho do nějakého tvaru a nechal zkamenět. Jak jsem později zjistila, je to pevný a odolný druh skal, prostě tektonickými silami spečený pískovec.

BTW: Divokým západem (8) – Mesa Verde, domov pro lidi, kteří se nebojí výšek

Puebloví Indiáni – počítám, že tento termín jste už slyšeli. Je to označení indiánských kmenů, které žily ve stálých sídlech, na rozdíl od svých příbuzných, kteří kamenná sídla nestavěli. No a my jsme se v neděli rozhodli, že se pojedeme podívat na zbytky takového osídlení, které se od všech ostatních lišilo tím, že bylo postavené pod převisy skal.

 

BTW: Divokým západem (5) – Náhorní plošina Kolob

Než jsme se rozloučili s barevným Zionem, vyjeli jsme si do kopců za jeho zády, tedy nahoru po Kolob Terrace Road, kde jsme se z rozkvetlého máje vyšplhali až do časného předjaří.

 

 

Cestou do nadmořské výšky 2 475 m jsme minuli les suchých, pravděpodobně ohořelých stromů stojících v bujně zelené trávě, jedno rajské údolí, kde se v krátkém kaňonu skrývaly svěže zelené pastviny, kvetoucí kaktusy (Sharko:)) mezi lávovými kameny, projeli borovými lesy, kde keře teprve pomaličku rozvíjely pupeny s novými lístky, až nahoru k jezeru, kde ještě ležel sníh a jaro si teprve vyhrnovalo rukávy. Skoro nikdo tam nebyl a bylo to celé nesmírně krásné. A ten sníh byl po všech těch pouštích úžasně osvěžující :)

BTW: Divokým západem (4) – Zion

V Page jsme se zdrželi jen dopoledne po našem příjezdu – a i to jen proto, že jsme potřebovali vyprat prádlo a v motelu byla pro hosty dostupná prádelna. I když místní přehrada Lake Powell ukazuje vodu v poušti, nás to táhlo jinam – chtěli jsme vidět Zion.

 

Ujížděli jsme tedy dál na západ po silnici 89, v Kanabu se otočili na sever, abychom v Mt Carmel Junkcion odbočili na silici č. 9, která vedla přímo k národnímu parku. Celá ta cesta by se dala charakterizovat jako postupný přejezd z nehostinné pouště do pouště hostinnější:))

BTW: Divokým západem (3) – Pustiny

Z Grand Canyon do Page je to víc než 200 km. Když jsme pozdě odpoledne vyjížděli, tak jsem doufala, že se po signalové prázdnotě národního parku konečně zase spojíme se světem. Marně. Po celou dobu jízdy signál jen sem tam bliknul. Nebylo divu, on tam skoro nebyl nikdo, kdo by ho potřeboval.

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD