BTW

BTW

BTW: Po jednom, dvou nebo třech?

To jsem zase jednou seděla nad internetovým bankovnictvím a vyplňovala jednotlivé kolonky, když mě napadlo, jak rozdílně se mi daří pamatovat si číselné údaje. Záleží nejen na tom, jak dlouhý takový údaj je (dnes obvykle 10 číslic), ale hlavně na tom, jak si to číslo v duchu rozdělím.

 

Zkušeností sama se sebou jsem došla k závěru, že čísla se mi nejlépe pamatují, pokud si je mohu rozdělit do dvojic – hned za tím si pamatuju čtveřice. Trojice se mi z nějakého důvodu v hlavě zaznamenávají hůř – možná proto si nejsem schopná pořádně zapamatovat telefonní čísla, když mají dnes 9 znaků. Zřejmě jsem – pokud jde o čísla – sudá osoba:))

BTW: Ach boty, botičky!

Tohle je okamžik, kdy nelze pochybovat o tom, že to malé stvoření s krátkými blonďatými kudrnami, sedící bosé na zápraží, je holčička. S nadšeným úsměvem k sobě tiskne boty, střídavě si je zkouší obout nebo nám je ukazuje a volá – mám boty! Moje! Jediný problém bych možná viděla v tom, že ty boty patří jejímu pětiletému bráškovi…:)

 

Malá jeden a půl roční Kačenka mě neustále překvapuje a okouzluje svým… no… holčičkovstvím:)) Jako matka synů jsem nikdy neviděla zblízka vyrůstat malou holčičku a ty rozdíly proti malým chlapečkům jsou podle mě znát – v nejrůznějších směrech. Naštěstí se jako babička nemusím zajímat o to, zda ji nepřípustně pohlavně nedeterminuji, když napíšu něco podobného :P

BTW: Sklenička od hořčice

Léto je doba grilování, opékání a obecně venkovního jídla, k čemuž patří i všelijaká ochucovadla, jako jsou třeba křen, kečup a různé hořčice. Vzhledem k tomu, že se u nás přes rok vlastně nejedí uzeniny a do vaření to nepoužívám, nejsou tato dochucovadla moc potřeba. Se začátkem léta je tedy nutné je připsat k nákupnímu seznamu.

 

Letos vyjel pro zásoby Martin, takže mnou lapidárně definovanou položku „hořčice“ pojal po svém. Velkoryseji! Koupil asi tři různé a všechny ve skle. Ačkoliv bylo léto družné a hosté ke stolu nechyběli, naše rodinná – jen velmi mírná – obliba hořčic vedla k tomu, že první došla až minulý týden.

BTW: Rodinná podoba

V sobotu jsme byli v Chrudimi slavit zlatou svatbu mojí tety, nejmladší sestry mojí maminky. Bylo to moc pěkné, a navíc jsme se konečně po letech viděli skutečně s celými rodinami mých sestřenic.

 

Vídáme se málo, byť to primárně není naším úmyslem, vztahy v rodině jsou dobré. Jenže… znáte to: občas si telefonujeme, sledujeme se na FB, pošleme si fotky, když je něco nového. Hlavně já a sestřenky, jak už to v rodinách bývá, jsou to spíš ženské, které aktivněji komunikují. Navzájem se zveme, slibujeme si, že letos to už určitě stihneme, jenže čas běží jako splašený, stále se něco děje. A pak najednou zase posílám přání k Vánocům a je mi jasné, že zase zůstalo jen u slibů.

BTW: Hoď to účelně aneb pat!

Na terase stojí dva psi v dost podivné pozici čenichy u sebe a nepohnou ani chlupem – živý obraz jako vyšitý. Dokonce je i chvíli ticho… nikdo tu nekvílí. Je to výsledek šikovného hodu, který nastolil situaci po šachovsku nazývanou pat. Klid sice nevydrží dlouho, ovšem člověk musí užít co má.

 

To je tak. Když si oblíbíte psí plemeno nesoucí přídomek pracovní, tak se buď smíříte s tím, že ta zatracená psiska s vámi chtějí furt něco dělat, nebo je necháte jen tak a pak se divíte, že si práci a zábavu nacházejí sama a vy pak likvidujete následky.

BTW: Chůze

Minulý (námi prodloužený) víkend jsme s Martinem strávili v Nice – první dva dny typicky povalovacím kavárenským způsobem. Když jsme se nerochnili v moři, procházeli jsme městem a v horku vyhledávali zastíněná místa, kde nám nabídli něco k pití.

 

Měla jsem tedy spoustu času koukat na lidi a já koukám na lidi moc ráda. Díky nejvyšší možné sezóně jsem se ani chvilku nenudila. Ráda odhaduju – kdo to asi jde? Rodina s dětmi bývá nejčitelnější, hned za tím jsou kamarádky. Stejně čitelné byly páry starších lidí – u mladších to už začalo být ošemetnější.

BTW: Vtištění

„Tak tohle je naše Gracie,“ řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu s milujícím pohledem. Ten pohled byl univerzálně psí, ale ten pohyb, i s tou mírně nakloněnou hlavou, byl typicky vlčáčí. A mně srdce poroztálo.

 

Mám ráda psy – odjakživa. A nejvíc ze všech psů mám ráda vlčáky, tím myslím souhrnně ovčáky s vlčí podobou. Což většinou znamená větší, pracovitá a ostražitá zvířata, s inteligentníma očima, dlouhým čenichem a vztyčenýma ušima. Takhle je v mé duši zapsán pes s velkým P. Třeba v srdci mého otce zase panuje veselý kudrnatý pudlík, u jedné kamarádky to jsou dlouhé uši bloodhoundů, u jiné dobromyslné tváře labradorů.

BTW: Na chmel!

Bývala to jedna z povinností na středních školách, proti které se opravdu málokdo bouřil – chmelové brigády. U nás na gymnáziu jsme jezdívali pomáhat při třech různých činnostech: na jaře se nejdřív jezdily drátkovat chmelnice, později chmel zavádět – tedy pomáhat rostlinkám, aby se těch drátů chytly.

 

Jarní brigády uměly být dost drsné, hlavně kvůli počasí. Buď jsme mrzli, nebo nás spalovalo ostré květové slunce. Přesto byla většina z nás přesvědčená, že to stojí za to. Byla legrace, ne?

BTW: Barva hlasu

Když jsem si minulý týden pod článkem „Pořád dokola“ přehrávala písničky navržené v diskuzi, natrefila jsem na jednu moc pěknou, kterou jsem do té doby neznala – byl to soundtrack k filmu Hobbit.

 

 

Song of The Lonely Mountain je typ písně, jaké mám ráda, instrumentálně bohatá, je tam slyšet něco jako mužský sbor (dnes se už nemůžete spolehnout, že tam opravdu je, i když máte pocit, že ho slyšíte:)) a navíc ji doprovázejí zajímavé zvuky, jako je třeba řinčení řetězů:)) Mám s ní jediný maličký, ale nepominutelný problém – nesedí mi zpěvákův hlas.

BTW: Pořád dokola

Jedu autem a hraje mi nová písnička, kterou jsem právě objevila. Jsem nadšená. Když dohraje, pustím ji znovu… a pak klidně ještě jednou. Nebo dvakrát – pokud jedu dostatečně daleko. Považuju to za neškodnou mánii a nikdo neprotestuje. Možná proto, že mými nejčastějšími spoluposluchači jsou mí psi:))

 

Opravdu nevím, co určuje, že se pro mě nějaká písnička stane hitem. Co ta hudba obsahuje, že to se mnou v daný okamžik natolik souzní, že ji chci slyšet znovu a znovu. Jsou to písničky, či obecně hudba mnoha žánrů, často nesrovnatelných. Nesnažím se tomu porozumět – já přece taky nejsem pořád stejná, že ne?

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD