ROZHLEDNÍK: Jak se v Norsku žije na dluh

Dnešní téma o tom, jak se co dělá v Norsku asi leckomu vyrazí dech, ale o to zajímavější bude, ho rozebrat. A tím tématem je život na dluh.

 

 

Průměrný Nor má zadlužení ve výši 338 % svého hrubého ročního výdělku (v ČR 55 %, v EU 96 %) – když jsem tohle factcheckoval, to číslo mi, i při vědomí toho, jak moc se v Norsku žilo na dluh ještě když jsme tam žili, nesedělo, ale je to tak. Před covidem to bylo 232 %; na úroveň nad 200 % se to dostalo ze 140 % v roce 2000 cca v roce 2007. Strmý nárůst zadlužení domácností za poslední rok jde na vrub dílem covidu a ropné krizi (o níž v Česku nic nevíme, protože pro nás je levná ropa naopak fajn), dílem umožnění stoprocentní hypotéky, pokud se dá zástavní právo na jinou nemovitost, což výrazně zvedlo poptávku po nemovitostech na přehřátém trhu. Norský nemovitostní trh je velmi podobný jako český; je minimum nájemního bydlení, většina lidí chce bydlet a bydlí ve vlastním, k čemuž se ovšem jinak, než hypotékou, zpravidla nedostanou.

Od roku 2012 se v Norsku muselo mít 15 % vlastního kapitálu, na což dost lidí nedosáhlo (tehdy to postihlo nás, byli jsme první populační ročník, co na stoprocentní hypotéku nedosáhl a byli jsme odkázáni na život v drahém nájmu). Povinnost mít 15 % vlastního kapitálu byla zavedena právě kvůli strmému růstu zadlužení mezi lety 2000 a 2007 a velmi rychlému růstu cen nemovitostí po roce 2010; norská centrální banka k opatření přistoupila ze stejného důvodu, jako ČNB o pár let později.

V Norsku je také spousta spotřebitelských úvěrů, přestože během covidu se jejich podíl snížil – nejistota v krizi způsobila, že si lidé začali dávat větší pozor. Dvě třetiny Norů měly v životě nějakou formu spotřebitelských úvěrů (aktuálně je má 13 % Norů), z nich necelá třetina není schopna tyto úvěry splácet, a tato třetina jsou lidé, kteří stojí za 60 % spotřebitelských úvěrů v Norsku, jinými slovy, je to menší skupina lidí, která ale zato má pořádné dluhy. K tomu zhruba 28 % Norů není schopno splácet každý měsíc do plna kreditní karty, které ovšem má prakticky každý. 32 % Norů je pravidelně v kontokorentu a zhruba polovina Norů je každý měsíc na nule poté, co zaplatí všechny splátky, ke kterým jsou každý měsíc zavázáni.

Tahle dluhová párty je něco, co stojí za velkou částí norského okázalého luxusu, který tam vidíte, když tam přijedete – domy, auta, spotřebiče a kolikrát i třeba dovolené. Jak se jistě snadno domyslíte, takový život nemůže končit dobře, a taky nekončí.

Norsko má pro dlužníky tvrdé podmínky. Jak to už v Norsku bývá, trh je oligopol mezi několika velkými aktéry, takže místo toho, aby tam byla spousta nezávislých exekutorů jako u nás, je tam několik velkých exekutorských firem, které dluhy vymáhají.

Zákon jim sice dává limit, kolik si mohou vzít za jednu pohledávku (lehce přes 5000 NOK, tedy zhruba 13 000 Kč), ale ďábel se schovává v tom, že je to za jednu pohledávku, takže praxe je pak taková, že se snaží rozsekat dlužníkům dluhy do více menších pohledávek. Ignorujete upomínku na fakturu za 500 NOK, nebo na ni zapomenete? Jde to k exekutorovi a kromě faktury platíte i těch něco přes pět tisíc. Ignorujete jinou upomínku? Dalších pět tisíc. A tak dále, takže člověk, který do dluhové pasti spadne, do ní spadne velmi snadno.

V Norsku pak existují možnosti oddlužení. Jednak je to nucená správa, kdy exekutor samozřejmě přijde a začne dražit váš majetek (jako známe i od nás), může si zasednout na váš měsíční příjem, nebo, zejména pokud jste nějakým způsobem nízkopříjmoví, můžete požádat obec o oddlužení. Obec vám vyměří splátkový kalendář, který je, na rozdíl od exekutorů, oproštěn od odměn a úroků (exekutoři si berou lehce přes osm procent RPSN), s tím, že vám nechá nějaké to životní minimum a po pěti letech budete považováni za osoby bez dluhu. Jenže… má to háček.

V Norsku, na rozdíl od Česka, existuje kreditní rating, který každý člověk má, a ten kreditní rating je potřeba na daleko víc věcí, než jen půjčky. Bez něj nedostanete ani paušál na telefon, ani do domu na internet, na kreditní karty samozřejmě můžete rovnou zapomenout no a hypotéka? Ani omylem. A žít v Norsku bez hypotéky a jenom na nájemním trhu je velmi drahé a bez pořádné jistoty, že budete mít za rok kde bydlet, nemluvě o úrovni nájemního bydlení; ty byty nebývají v nejlepším stavu. A i když jste oficiálně po tomhle řízeném bankrotu bez dluhu, ten rating už dobrý nedostanete.

Stejně jako v Česku vznikají i v Norsku exekuce dětem. Za jízdu načerno, za nevrácené knížky do knihovny, a samozřejmě jdou za dítětem, ne za rodiči, takže když je dítěti osmnáct, čeká ho velmi nepříjemné překvapení, protože na něj hned zaklekne exekutor. Podle zákona nesmí po čerstvě plnoletých požadovat odměny za dluhy vzniklé během neplnoletosti, ale těch 8 % RPSN, za něco, co dítě provedlo, když mu bylo třeba šest… to se nasčítá.

Takže jinými slovy: snažte se v Norsku nemít dluhy. To se snadno řekne, ale těžko udělá, protože jednak vám je doslova na každém rohu někdo cpe do chřtánu (kreditky vydává jako na běžícím pásu kdekdo, včetně supermarketů, benzinových pump a tak), čemuž dost lidí podlehne, a pak taky… norská mentalita je problém. Protože pokud jde o ‚keeping up with the Joneses‘, Norové jsou ještě větší Američané, než sami Američané. Hodně lidí nedokáže nemít nové auto, nemít novou televizi, nemít vylepšený dům, nemít pro děti značkovou bundu, když to mají sousedé. A samozřejmě, když tohle dělá většina lidí, kdo se směje naposled a nejlíp?

 

Exekutorské firmy.

Aktualizováno: 25.3.2021 — 08:39

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ANDY,PROSÍM O PROMINUTÍ SVÉ DRZOSTI, ALE MUSÍM POPROSIT O OBROVSKOU PALCODRŽNU, DRÁPKO I TLAPKODRŽNU PRO NAŠI STARŠÍ DCERU. JE V NEMOCNICI A ZÍTRA JI ČEKÁ VELMI NEBEZPEČNÝ, ALE DLE DOKTORŮ NEZBYTNĚ NUTNÝ ZÁKROK. BOHUŽEL VÝSLEDEK NEMUSÍ BÝT VŮBEC DOBRÝ.DdNES ODPOLEDNE JSEM SE VŠE DOZVĚDĚLA A JISTĚ SI DOVEDETE ŽIVĚ PŘEDSTAVIT NÁŠ OBROVSKÝ STRACH A OBAVY. DRŽTE VŠE, CO FAKT MŮŽETE. SEM, DO VEŘEJNÉHO PROSTORU VÍCE PSÁT NEMOHU .

  2. Zajímavý článek! Netušila jsem, že v tak bohaté a stabilní zemi je tak početná skupina lidí finančně negramotných. Asi by opravdu bylo užitečné vyučovat finanční gramotnost už na základních školách, jak se o tom u nás kdysi psalo.
    Mimochodem, norské bankovky vypadají moc hezky! :)

  3. Docela by mě zajímalo porovnání zadluženosti se vzpomínanými obyvatelé USA, kde veškeré knihy o finanční gramotnosti začínají návody, jak umořit půjčky a jak vybrat tu, která má největší RPSN, a nezadlužit se do roku 2300 na nový barák, do kterého vejdou všechny krámy nakoupené na splátky. Dost mě překvapilo, že se v Norsku hraje na keeping up with the joneses. Kdysi jsem sbírala nejprvotněsignálnější reklamy na půjčky, z čehož ale zjistím jen na jakou skupinu zákazníků jsou cílené, ne jací lidé si půjčky berou. Půjčky na Vánoce a dovolenou, protože dítě doma bulí, že chci plyšáka co podle televize umí karate a protože se prostě každý rok do Chorvatska na pláž jet musí a v zimě na lyže taky, jsem dlouhou dobu naprosto nechápala. Dnes už chápu, co k tomu může dotyčného člověka dovést, ale rozhodně to neschvaluju a je to jedna z věcí, ve které bych ráda vzdělávala učitele, aby ti pak vzdělali děti a ty pak aspoň pochopily, že je lepší nedostat toho super plyšáka, než přijít o půlku nábytku kvůli exekuci.

    Zajímavé jsou vzpomínané novomanželské půjčky. Onu dobu jsem nezažila, ale vím, že moji rodiče si patrně krátce po svatbě koupili obstojnou nábytkovou stěnu a nábytková souprava byla buď starší nebo dlouho nevydržela, navíc měla nějakou vadu, takže každé rozložení gauče natrhlo bočnici. Když mi nějaký zatvrzelý ostalgik vykládá, kterak měl každý za totáče vlastní auto a dům, přemýšlím, kde se na to vzalo – předpokládám, že uzavřít manželství nebyla podmínka…

    Nevíš čirou náhodou taky něco o experimentu s nepodmíněným příjmem?

    1. Za totáče každý vlastní dům a auto? Nesmysl. My si na auto našetřili (Š120) asi po 10 letech manželství a dům – chalupu (čti ruinu) jsme koupili až v roce 1996. Vlastní barák měli asi spíš lidi na vesnicích, ale tam to byla spíš nutnost= z nouze cnost, protože tam nebyly skoro žádné bytovky a tak se stavělo – buď se přistavovalo, nebo se to „hnalo o patro vejš “ :D , stavělo samozřejmě svépomocí, na vsi je každý druhý řemeslník a bratranec :D . Jak auto tenkrát nevím, ale dneska je to nutnost. A ty dřívější vesnické domky – vedle nás bydlela stará paní, zvenku ten barák vypadal jako náš, skoro jak přes kopírák. Až po létech jsme se dozvěděli, že nejen že neměla vodu zavedenou do baráku, na dvorku měla pumpu, a kadibudku v koutě zahrady do konce života. My měli vodu v domku z pumpy přes Darling, kvalita taková, že jsem ji odmítla používat i k mytí, ale splach. záchod tam byl. A ten domek měl tolik závad, že kdybych to byla tušila, co práce a peněz nás to bude stát, tak jsem vzala nohy na ramena a zastavila se až v Mostě :D. Ale nakonec musím říct, že nás to bavilo.

  4. Hm, novomanželksou půjčku nám nějak těsně zrušili, tak tu jsme neměli. Máme hypotéku, jinak bychom se z Brna nedostali. A v současné době i úvěr na uto, měli jsme značnou část, ale něco chbělo, a tak jsme volili- buď do starého auta nacpat hodně peněz a jezdit pořád starým, nebo prodat staré (krásně jsme ho naleštili :) ) a vzít si úvěr na roční auto. Nelituju, vím, že jsem získala spolehlivé auto, kde nesvítí každou chvíli nějaká výmluvná kontrolka, neupadává výfuk a podobně. Úvěr bude za chvíli splacený a zůstane zas jen ta hypotéka :)

    1. Tady moc nevidím spojitost s keeping up with the joneses – pokud je autor bráno jako prostředek pro dopravu z místa A do místa B a měníte je, až když neplní tuhle základní funkci…

    2. Jo, to je klasické dilema. Cpát peníze do starého auta a nikdy nevědět, co se pokazí příště, nebo koupit novější (dát víc peněz naráz) a být v klidu?
      Jenže to není výměna skoro nového auta za nové, což je asi to, co se v Norsku čeká, pokud nemáš být pomluven :P

  5. Moje maminka byla ohromný šetřílek a prakticky nikdy si asi na nic nepůjčila. My jsme měli novomanželskou půjčku až poté, co jsme nacpali veškeré naše finance do opravy domu, ze kterého jsme posléze s holou panimandou odešli. I tak jsme se snažili spíše našetřit na věci, které jsme potřebovali, ovšem na opravu našeho domečku jsme si půjčku museli vzít.
    Hypotéka na vlastní bydlení je podle mne asi stejně zatěžující, jako platit nájem, takže to mi marné nepřipadá. Ale třeba půjčka na dovolenou či na vánoční dárky, to už je rozhazovačnost.

    1. Taky jsme měli novomanželskou půjčku a musím se smát, když si uvědomím, že tu gaučovou soupravu (na tehdejší dobu skvělý nábytek, dřevěné konstrukce a na tom ty polštáře, byl drahý!:)) máme v Domě doteď. Pravda, léta na něm vidět jsou, nejlépe funguje pod patchworkovými dekami, ale pořád je to pohodlné sezení.
      Což mi připomíná, že když jsme tuhle sledovali rodinná videa z roku 1994, až jsme žasli, kolik těch věcí je stále ještě s námi :P To by nám asi v Norsku neprošlo:))

      1. Jojo – tu úžasně velkou a drahou obývákovou stěnu máme stále (a to bylo o třetinu zlevněná – i tak stála úžasných dvacet tisíc) – i když knihovny (i s knihami) jsme už museli odlifrovat do sklepa, páč se nám do nynějšího miniobýváčku nevlezly. Tak zub času na ní zahlodal, ale furt nám stačí. To se myslím ta novomanželská půjčka vyplatila…

      2. My měli starou stěnu do obýváku a skříně v ložnici do doby, než jsme se stěhovali do vsi. Sem se to nehodilo a už to tady bylo zařízené jinak – za těch 20 let budování :-). A syn to pochopitelně nechtěl, navíc byt zgruntu renovoval, tak by to tam taky nešlo. Ale zůstat v Mostě, máme je doteď, prostě neumím vyhodit něco, co je funkční, i když starý.

  6. Podle mne jediná smysluplná půjčka je právě hypotéka na bydlení. Ale půjčovat si na nové auto, když to staré ještě jezdí, anebo dokonce na dovolenou, tak to mi přijde velmi, velmi nezodpovědné (headbang) .

    1. Podle jednoho ředitele banky má smysl se zadlužit jen kvůli bydlení nebo podnikání. Ono to může znít jako hraběcí rada, ten dotyčný ale patrně vůbec nebral v potaz výdaje kvůli rozbité lednici nebo rozbitému autu (pokud tedy nekupujete auto, protože je out jezdit funkční MHD). To jsou totiž obvykle věci, které se řeší bez váhání.

  7. Jo ještě poznámka k tomu Norsku – zadlužit se pro potřebné věci je dost těžké samo o sobě, ale když to jinak nejde…
    Zadlužit se proto, že je tu stálý tlak společnosti na to, abyste NĚJAK vypadali, je příšerné. Viz ta zbytečná výměna aut, nábytku apod.

    1. Dobrý den, mohu se zeptat, kde jste v Norsku bydleli? V nějaké milionářské oblasti (širší okolí Oslo)? Mám v Norsku dost známých, ale pravda ve Vestlandu (Sogn og Fjordane,Hordaland) nebo Nordlandu. A nikdo z nich se za novotami nehoní, natož aby se před někým blýsknul. Všem je jedno, v čem se kdo vozí.
      Ještě mě v článku šokovalo, že prý i v Norsku je spousta dětí v exekuci. Mohla bych poprosit o norský zdroj této informace? Známí Norové mi totiž tvrdí, že to není možné a že za děti dluhy platí rodiče (a na děti v 18 letech nic nepřechází).Děkuji moc.

        1. Aha, tak to jsou hodně specifické oblasti, zvláště ta první, nikoliv pro Norsko reprezentativní….A děkuji za odkaz na článek, nicméně jsem se v něm nedočetla, že by se čekalo do 18 let věku dítěte a pak by byl tento čerstvě dospělý nucen zaplatit své dluhy za knihovnu či něco jiného z doby, kdy mu bylo šest. Psali tam naopak o tom, že rodič/ zákonný zástupce občas musí zaplatit dluh za dítě (např. zaplatit za dítě knihovně knížku, kterou nevrátilo). Nějaký článek o 18- letém, kterého dohnaly dluhy z dětství nebo dluhy rodičů byste našel? Děkuji moc. Opravdu mě toto téma zaujalo, protože české dětské dluhy byly kritizovány mými skandinávskými přáteli, kteří nad touto praxí kroutili hlavou…

          1. Vyloženě se tam psalo o tom, že informováni musí být rodiče, rodiče jsou v těchto celkem výjimečných případech odpovědní a musí občas zaplatit i za dluhy dítěte (jako zákonní zástupci). Dítě nemá být kontaktováno, rozrušováno tím, že má někde dluh (poslední odstavec).

            1. Dobrý večer, moc děkuji, ale tento článek není o exekucích za dětské dluhy- přímo naopak potvrzuje slova mých známých. Podle norského zákona nemůže být osobě mladší 18 let připsán dluh. Nemůže dojít k zadlužení v dětství. Řeší se tam příklad protiprávního jednání knihovny, která poslala pokutu za nevracení knih 16- leté čtenářce. OD 13 let si sice mohou děti zřídit průkazku do knihovny i bez souhlasu rodičů a jejich práva uzavírat smlouvy dál rostou v den 15. narozenin, ale od mladších 18. roků nemůže chtít knihovna zaplacení pokuty. Veškeré dluhy i takto starých dětí jdou za rodiči.Jsem ráda, že moji známí nelhali a že čerstvě plnoletým v Norsku ze zákona exekuce za nějaké dluhy z dětství nehrozí…. což potvrzuje i tento článek.

              1. Je to tam hned v prvním odstavci:Podle zákona dětem nemůže vzniknout dluh. Řeší se nezákonnost toho, že knihovna chce zaplatit pokutu po 16-leté:
                Barn får inkassokrav fra bibliotek for ikke å ha levert tilbake bøker. I følge loven kan ikke barn pådra seg gjeld. En 16 år gammel jente fikk nylig et inkassovarsel på nesten 2000 kroner.

      1. A jinak ano, širší okolí Oslo, zejména tedy západ Oslo, Bærum, Asker a Vestfold jsou takové, nicméně v širším okolí Oslo žije 58 % celé populace Norska. Takže když něco platí tam, je to něco, co se dá zobecnit na Norsko jako celek. Jasně, že v horách na Vestlandet je to jinak, ale to jsou malé obce, kde žije pár lidí a to se nedá brát za bernou minci toho, jak většina Norů žije.

      2. A jinak nepíšu, že je „spousta dětí v exekuci“, nic takového v článku není. Píšu jen, že to je možné, a máte tady odkaz, který Vám říká, za jakých podmínek. Že to dost lidí v Norsku neví, že to možné je, mě nepřekvapuje, protože se tam dost lidí o konkrétní právní předpisy, které ovlivňují jejich život, nezajímá, a většinou žijí podle svého nejlepšího vědomí s tím, že důvěřují státu, že je vlastně férový.

  8. Musím říct, že tohle je hodně bolavé téma!
    Copak hypotéka na bydlení, to už je skoro pravidlo – naprostá většina lidí jinak na bydlení nedosáhne. Ale zase tahle jedna velká půjčka se dá započítat do měsíčního soupisu plateb, dobře se sleduje, pokud člověk platí, nejsou za ní žádné zákeřnosti. Zatím jsem moc neslyšela o podvodných hypotékách. Tam se už člověk musí řídit jen oním „jak peřina stačí“, tedy snažit se odhadnout, co ještě rodina utáhne, co je riziko a co už je nad možnosti.
    Mnohem zákeřnější mi přijdou ty spotřebitelské úvěry! Vypadá to jako nic, všude vám je cpou a člověk snadno ztratí přehled. Vůbec, pokud je to člověk, který se řídí víc citem než počty. A pak i za blbost mohou přijít exekuce. Likvidační.
    Popravdě, všimli jste si, že když přijedete do chudších koutů naší země, že se okamžitě na každém druhém rohu vynoří zastavárny, herny a nabídka „výhodných“ půjček?
    Co mi přijde jako největší prasárna a štve mě, že to u nás jde, jde zadlužování dětí. Od čeho mají děti zákonné zástupce? Pravda, někdy je zástupce horší dítěte, ale přece jen si pak ty dluhy pak vyžere on sám. A ne, že je mláděti osmnáct a už je zadlužené na půl života dopředu.

    1. Funguje to i virtuálně. Stačí se přidat do určitých skupin na FB a nabídky na půjčky vám začnou psát

  9. Dluhy jsou strašnej průšvih a v Norsku, jak koukám, ještě větší.
    Byla jsem z domova vychovaná, že půjčky ani náhodou a tak jediná půjčka, kterou jsme kdy měli byla tehdy novomanželská – 10 tisíc. To byly nějaký peníze ! Od tý doby, na co jsme si nenašetřili, to jsme neměli. Myslím, že takhle to má i syn, ale on má výhodu, že bydlí v našem bytě, takže nemusel (a nemusí) žádnou hypotéku řešit. Upřímně lituju ty, kteří takovou možnost nemají.

    1. Alimo – přesně tak i my. Novomanželská (hmm – kvůli ní jsme se vlastně brali, protože Jeníkovy docházeli roky (rofl) ) a ještě jsme ji ani nevybrali. Pravda, za nás už byla daleko větší. Jinak žijeme dle hesla – když na to nemáš, tak to nemáš.

    2. Osobně taky bydlím v malém bytě, mám kuchyňskou linku deset let a nábytek jsem dokupovala postupně, když na to byly finance. Platím si kartu do knihovny a jezdím MHD, protože obojí je v mém místě bydliště funkční a dobré kvality, a je mi jedno, že do knihovny chodí jen děcka a MHD jezdí jen socky. Nedovedu si představit, že dlužím statisíce za zbytečnosti a je mi to jedno.

      1. Jo a v Praze jsem taky autem většinou nejezdila… leda urgentní jízdy do nemocnice Motol, kam jsme patřili. :)

            1. To mi povídejte, bydlela jsem v jižních Čechách – tam jezdil autobus v lepším případě dvakrát za den, o víkendu vůbec, vlasy teda i o víkendu, ale přes několik přestupů…

              1. A teď si vezměte, že nemůžu nevím na jak dlouho řídit… (Bohužel je to pravé koleno, automat to nevyřeší) :P

              2. No a u nás nejezdí nic, žádný autobus od pátku večera do pondělí do rána ani v blízkém okolí.

  10. Andy, díky! Jó dluhy. Před čtyřiceti lety, jsme také stavěli na dluh a museli jsme mít základní kapitál, jinak by půjčka nebyla. Spláceli, spláceli, z tehdejších platů to bylo fest. Ale to byla proti dnešní době – dluhová procházka růžovým sadem. Jsem ráda, že už je to dávno za námi.

  11. Předpokládám, že kdo v tom chodit umí, ten na takovém systému může vydělat
    – Bonusy z kreditek
    – Vyšponovaný kreditrating
    – Obchod s nemovitostmi
    – Levné nákupy z druhé ruky a jakýkoliv předprodej
    – renovovat, opravit, naleštit a prodat za dvojnásobek

  12. Zajímavé čtení Andy.
    Ráda jsem se poučila.
    Vyplývá z toho raději dluhy nemít.
    Jenže, kdo si dnes může dovolit bydlet bez hypotéky.
    Trochu se už začínám bát, až pomine Covid, ekonomické pocovidové krize.
    To bude asi síla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN