BTW: Noční etuda

Naráz se probudím z hlubokého spánku. Zamrkám do tmy ložnice ve snaze se nějak zorientovat a najednou mám co dělat, abych úlekem nevykřikla. Ve tmě na mě tiše zírá velký černý pes!

 

 

Na okamžik zavřu oči a pak tiše vydechnu: „Berry, jestli tohle budeš dělat častěji, přijdeš o paničku!“ Snažím se probudit větší část mozkových buněk a kontroluju čas. Půl čtvrté! Ve chvíli, kdy Berry zjistí, že vnímám, otáčí se a míří z ložnice do chodby. Ve slaboučkém světle stropní wifi vidím, že se netrpělivě ohlíží. „Tak jo, už jdu,“ mumlám rozespale a vylézám z postele.

Mám za sebou celé roky nočního buzení, ostatně jako každá matka. Bylo jedno, jak hluboce jsem spala, když děti něco potřebovaly, byla jsem vzhůru. Aktivní a vnímavá. Po víceleté pauze jsem zjistila, že pokud mám doma vnoučata, ona schopnost okamžitě se vzbudit a reagovat se vrací. U psů je to trochu jinak – budí mě málokdy, ve většině případů se spíš snažím zaspat mohutné mlaskání, když se naše bílá fenka Ari uprostřed noci rozhodne, že potřebuje manikúru.

 

 

Jdu ke schodům. Berry se opět otáčí a pohledem mě popohání. „Však jdu,“ ujišťuju ji, když se kolem mě protáhne bílý stín – Ari chce taky ven! Otvírám dveře na zahradu, venku je mrazivá mlha. Zachvěju se a dávám pozor, kam psice běží. Noční poplach obvykle znamená trable a já potřebuju vědět jaké. A pak vydechnu překvapením. Zatímco Berry rozvážně vychází na terasu a v klidu si užívá noc, je to Ari, kdo pádí dál od domu, aby si mohla ulevit. Konečně.

Teprve potom mi dochází, jak absurdní to celé je. Ari přece spala se mnou v ložnici… pokud ona potřebovala ven, proč mě nevzbudila sama? A jak Berry věděla, že má zasáhnout? V tu chvíli se velká černá fena vrátila z terasy a otřela se mi hlavou o bok. Pohladila jsem ji: „Proč jsi musela přijít ty?“ Odpověděla mi pohledem: „Vždyť to, paničko, znáš. Na ty mladý se prostě musí dohlédnout.“

 

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021

 

Řeknu vám, že to bylo zvláštní. Ne proto, že mě probudil pes – to nám zvířata dělají co chvíli, když od nás něco chtějí. Ale mě budil ten nesprávný pes! :) Zatímco Berry spí dole v Domě (její volba, může kamkoliv, pokud tu není návštěva, která si zavře dveře:)), Ari spí se mnou v ložnici. No a Berry musela vyjít nahoru po schodech, aby mě vzbudila, protože Ari, která spala se mnou v jedné místnosti, musela ven!

Tak za prvé – proč si mě neprobudila Ari? Za druhé – jak Berry dole věděla, že Ari nahoře potřebuje? Za třetí – jak věděla, že mě musí jít vzbudit právě ona? :) Prostě divné, no.

Ale je fakt, že už jsem zažila podobnou situaci a byla možná ještě divnější. Jeli jsme autem, děti byly ještě malé, Markovi mohly být tak čtyři. V té době se mu v autě dělalo často špatně, před delší cestou obvykle dostával kinedryl. Jel s námi tehdy nás jezevčík Max, kterému také v autě umělo být špatně. Projížděli jsme zrovna klikatou silnicí směr Hořice, když Max začal kňučet a dával najevo, že musí ven. Zastavili jsme co nejdřív, nechtěla jsem mít pozvracené boty – Max cestoval pod mýma nohama.

Hned jsem mu otevřela dveře, aby mohl ven. Vyběhl a vesele vrtěl ocasem – načež se vzbudil do té doby spící Marek, jen hekl, jak spěchal z auta ven a velice brzy jasné, že špatně je jemu a ne Maxovi! A jsme zase u toho – jak to Max věděl? :)

 

Takže se dnes ptám na vše zkušenosti s tím, jak si zvířata říkají o vaši pozornost, pokud ji potřebují. Mimochodem strašidelné čumění zblízka je Beruščin majstrštyk – ta nemusí ani zafunět, budí pouhým pohledem! :)

Aktualizováno: 22.3.2021 — 21:06

42 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak tohle chůvičkové chování momentálně zažívám také.
    Andy je přes den potrhlo, ale v noci zaleze pod naší postel a spí a spí a kdyby ho nevzbudili na snídaní, spí tam ještě teď
    Ale od chvíle, kdy jsme v loni v červenci dovezli Napiho (správné štěněčí mrně) se stává, že přijde Andy, drcne mne svým čumákem a počká až mi dopadnou nohy na zen a spokojeně zaleze pod postel. V tu ránu se postaví Napi a „jdeme čůrat“.
    Prostě nějaká signálka mezi nimi

  2. Je potřeba palcodržny pro Dede. Před chvílí volala, že se na rovném dvorku otočila, bolest v koleni, které se stalo nefunkčním, MLP ji veze do Hradce.Držme palce ať to spraví ortéza, sádra, berle. Ať nezůstane v nemocnici, za této situace.

      1. Díky :) Zdá se, že jsem měla kliku a vaz si jen natrhla (přední křížový) a ještě je tam prý léze menisku, ať je to cokoliv. Berle a ortéza do první kontroly, nevylučuje pozdější operaci.
        Takže jsem rozhodnutá táhnout a srůstat:))
        Každopádně se na tu nohu nedá vůbec ani maličko stoupnout, takže studuju chůzi o berlích :P
        A to se má konečně oteplit!

        1. Alespoň že tak! Chce to hlavně klid a pozor při chůzi na schodech ! Když jdeš nahoru, tak nejdřív zdravá noha, pak nemocná, vzepřít se o zdravou a vytáhnout berle. Dolů jdou nejdřív berle a pak ty, t.j. došlap na zdravou nohu. Ze začátku je nejlepší do schody vynechat a jestli to jen trochu jde, být dole na rovině. Hlavně se na těch berlích ještě nepřeraž (h) mám s nimi řadu zkušeností :-)

        2. Milá Dede, to tě opravdu lituju. Zkusím trochu přispět s manželovou nedávnou zkušeností. Na podzim si zlomil lýtkovou kost a taky na tu nohu nesměl v žádném případě došlápnout. Nejdřív skákal na záchod o francouzských holích, ale jelikož máme na chodbě dlaždice, tak mu to párkrát uklouzlo. Nakonec souhlasil s tím, že si půjčí invalidní vozík. Určitě najdeš i ve vašem kraji nějakou půjčovnu zdravotních pomůcek. Nebylo to ani drahé, za měsíc to bylo 750,- Kč. A ještě ten vozík i dovezli (i to za slušnou cenu). Nakonec jsme ho měli půjčený dva měsíce.
          Nedá mi to zeptat se – kdo bude chodit se psy na vycházky ? Vím, že máte zahradu, ale to vašim psím holkám nestačí. U nás jsem všechno venčení odbývala já. Bydlíme v bytě, tak to bylo víckrát za den. Auto asi teď taky nemůžeš řídit ?
          Přeji ti, abys nemusela na operaci a abys byla brzy v pořádku. Jaro má totiž konečně začít. Tak si dej alespoň kafe na sluníčku, to jde i s nohou v ortéze.

        3. Eh. já jsme se o ty berle přerazit dokázala a na zdravé noze si vyrobila černé prsty, které bolely stejně jako ten kotník, kvůli kterému jsem berle dostala. Vzpomeň na Bubu, jak jezdila po domě na židli :)

          1. Přesně to hodlám udělat 8)

            Jiřino, díky za radu! Já nemám nic zlomeného, tak doufám, že to zvládnu s jezdící židlí jako kdysi Bubu.
            Schody musím, a je to napínavé :P

            1. Dede, já měla zlomeninu záprstní kosti – první tři dny vůbec nechodit, později jsem dostala chodící sádru. Ty první dny jsem děkovala bohu, že jsme z obýváky nevystěhovali lůžko, na kterém ležela Terka, když si zlomila záda (říkala jsem mu Záhořovo lože, neb na něm ležela mamka ty poslední měsíce svého života, pak Terka a nakonec já), protože bych se do ložnice do patra nevyčtverala.

              Jinak doporučuju užívat Wobenzim (aniž bych byla jeho dealerkou) – věřím, že pomohl Terce i mně se zlomeninami a Jeníkovi zas na brnkavý kolena ;)

              Tož táhni a srůstej!! (h)

              1. Jojojo, Wobenzim je dobrej, sice mě deptalo , že se musí hlídat jak ho brát, jak dlouho po jídle nebo před jídlem, je to enzym, nesmí se v žaludku smíchat se stravou, nepůsobil by. Bral ho MLP( ale kdy, jsem musela hlídat já) po celkové endoprotéze a měla jsem pocit, že jí pořád :D, ale myslím, že mu to při hojení – vrůstání do kosti, pomohlo. Doktoři to moc doporučovali a myslím, že primář na ortopedii v Lochotíně taky nebyl dealer :D

  3. Dede, ach to jsou překrásné fotky Berry a Ari!!!!

    Tedy probudit se a vidět „velkou černou vlčiči“ jak mě pozoruje, tak se také nejprve pořádně leknu, než zjistím, že je „to ta moje“. Trixie měla vééélice výmluvné (krásní) oči. Nlavně ten pohled „odspodu“, hlavu trochu dolu, oči „směr hore“ a bylo vidět půl očního bělma. Tomu se prostě nedalo odolat.

    Naše tři současné kočky jsou – co se spaní týče – zlatíčka. Ani jedna nás nebudí, trpělivě čekají, až vstaneme. Ale zase umí skvěle přitahovat pohledem. Zrovna včera, když už se šeřilo jsem volala kočky dovnitř. Rusty a Ginger přiběhly, Woody ne. Ta si se mnou ráda hraje na schovávanou, „nechává se najít“. Tak jsem obcházela zahradu, koukala do všech koutů, kočka nikde. Už jsem nevěděla, kde hledat a stála uprostřed trávníku, když mě neomylně přitáhla svým pohledem. Otočila jsem tím směrem hlavu a Woody se krčila za trnitým keříkem růžiček. Nikdy dříve jsem jí tam neviděla, tak mě ani nenapadlo jí tam hledat. Teď na mě moment nehnutě koukala, pak typicky zavrkala a s ocasem nahoru vystartovala domů.

    Alex, skvělé zprávy. Jak o zdraví, tak, že už máš Ajvinku doma a snad brzy se vrátí i Jiří.

    Jenny a jejímu muži nadále moc držím palce.

  4. Pak že černí psi se špatně fotí! Krásná Berry a samozřejmě i Ari!

    Náš pes i kocour čumí. Zvláště výnluvně, když vyžadují svá samonastavená práva! Když se mi například povede jako první obsadit křeslo. Během chvilky tu je. Kocour. A zírá. Zírá bez mrknutí, až znervozním a s omluvou mu křeslo přenechám.
    Pes zírá ne tak opovržlivě, zato důrazně. Je za pět minut osm!! V osm mám dostat večeři! Dělej něco, neseď tu jen tak! Nezbývá než provinile vystřelit a předložit žádané.

    Řeč očí mají pro různé příležitosti oba dobře propracovanou. Chci pohladit, otevři dveře, tohle mi nedělej, hoď míček, kde je pán, v kuchyni na stole je ještě kousek vdolku, dáš kapsičku, auu vytahuje nůžky na drápy… je až s podivem jak moc se dá zvířecím očím porozumět. Když se tedy chce!

    1. Jo! Umějí čumět velmi výmluvně:)) Berry má navíc takto propracované žebrání – nevyluzuje zvuky, nedrbe do člověka packou, jen se nesmírně intenzivně dívá… a sliní 8) :D

  5. NA ZVÍŘETNÍKU DALA LIKA ZPRÁVU, ŽE JENNY TO S PŘEDNOSTOU ZVLÁDAJÍ DOMA.TAKŽE ZAŤUKAT A DRŽÍM…..

    1. Na Jenny a jejího muže taky moc myslím – a přiznám se, že jsem vděčná za vzkaz. Obvykle si napíšeme, ale teď neodpovídala a jak si to rozumem snadno vysvětlím (rozhodně nepotřebuje plýtvat silami:)), tak stejně mám obavy. Ta nemoc je hnusná.
      Jenny, vydrž! (inlove)

  6. Naše kočka mě v noci nebudí, teda ne úmyslně, občas mě vzbudí, jak hupne z polštářku na parapetu dolů a vezme to přes topení. Jinak obvykle chrní jak dudek. Za to Darek ! Nevím, co se to poslední dobou – no už to budou tak 2-3 roky, naučil, ale kolem 2. hodiny se začne válet na zádech, mydlit tlapama a chrochtat, což mě spolehlivě vzbudí, spí obvykle vedle mojí postele. Pak vstane, oklepe se a jde se napít. A pak jsou dvě varianty – buď si jde lehnout a spí dál, nebo- a to je častější si sedne v předsíni s čumákem namířeným na dveře a kvílí. To už startuju, protože to kvílení se stupňuje, až štěká. Pak si pacholek sedne před dveře a čumí, jak je venku. Někdy se jde i vyčůrat, občas. Tak za 1/4 hoďky si štěkne, že chce domů a jde spát. Zabila bych ho !!!! Jsem spolehlivě probuzená a zaberu možná tak za hodinku. Tohle mi dělat Majk v 7. patře v paneláku, byl by ubezdušen za týden :D
    Stále držím palce Jiřímu od Alex- Alex ahoj (h) a zejména mohutně Jenny (h) a jejímu manželovi !!

    1. Alimo, pokud dokážeš ve dvě nebo o půl třetí vstát a pustit psa ven – pravidelně – pak jsi opravdu silná žena! :D
      U nás holky naštěstí chtějí ven jen když musejí ven:))
      Ovšem Ari si v noci umí dělat náramně hlučnou manikúru… jak ta umí mlaskat, když si olizuje tlapy! :D

      1. Hlavně silně naštvaná žena, ale jak mám tomu troubelovi vysvětlit, že nikdo nevstane? On prostě nedá pokoj, už jsme to mockrát zkoušeli, vydrží kvílet i hodinu a to jsi probuzená úplně definitivně a ráno bych spala jak mimino – no jak který malej Matěj vstává v šest :D. A to můžeš dělat, že neslyšíš, vynadat mu, zahnat na pelíšek, houby platný. Tak se to snažím alespoň urychlit abych se moc neprobrala. Co já komu udělala?! Když se mu podaří vzbudit MLP, tak ten už neusne vůbec a ráno je nesnesitelnej a nevyspalej a vůbec :-)
        Já nevím, asi nechápe, že v zimě jsou dveře ve prostě zavřený a když jsou vedra, tak někdy nechám dveře otevřené i přes noc…

  7. Včera mi ráno u dveří stála silně nervózní kočka a kocour nikde. No co, Oriáš se občas zpozdí, ale Adéla byla divná. Pak se Oriáš dostavil pomalým krokem a bylo zjištěno, že levá zadní krvácí a možná má naraženou pánev. Jelikož se nenechal pořádně prohlídnout, napatlala jsem spoustu Betadiny tam, kde vyváděl při doteku nejvíc, a šla do práce (té krve zase moc nebylo). Odpoledne už byl ochoten se nažrat, nejen vylízat šťávu z kapsičky, a na noc se vnutil ven. Na zadní došlapuje lehčeji, ale to je asi všechno. Jen mi je divný, jak vyváděla ta Adéla…

    1. Možná je dobře, žes nerozuměla kočičovsky, Adéla asi měla své informace:))
      Oriáš je bojovej kocour, no. nezbývá ti než doufat, že se ze všeho nakonec vykřeše, když nesnese asistenci… Pokud vím, to samé je Alexin Darek. A taky je kus kocoura! :)

  8. Všichni naši kluci kočičí, jen Hepinka jako pravá dáma to nedělala, nás budili tak, že škrabali na dveře předními packami. To vše prokládané úpěnlivým mňouknutím, které posléze přecházelo k vytí.
    A ano i kočičák umí výt.

    Tuhle to Danda na mě zkoušel v 04 15 hod.
    Dělala jsem, že to neslyším. Vstávám totiž v 5 00 hod.
    V 04 30 hod to opět zkoušel. Byla jsem vytrvalá a nevstala.
    V 04 55 dosáhl svého. Vylezla jsem a nakrmilo ho.

    1. Míšo, on ví, že se bude měnit čas, tak tě už trénuje:))
      Jinak je to dost příšerný i bez toho vstávání. S ním je to prostě kruťárna :P Ovšem co naděláš, když má to zvíře evidentně hlad? (wasntme)

  9. Dobré ráno,
    tak prosba andulky o cokoliv je nepřeslechnutelná :) – zdvořilá žádost má formu povrkávání a poťukávání zobákem, pro natvrdlé taneček mezi osobou a místem, kde je něco v nepořádku (v případně nutnosti něco opravit na zevnějšku nastavování dotyčného místa), méně zdvořilá je tvz. itálie (třískání věcmi) a ta nejnaštvanější je nepřeslechnutelná, někdy spojená s útokem s cílem dotyčného nedovtipu uklovat. :D

    Pro tvé dobrodružství s Maxem mě napadlo racionální vysvětlení, ale radši si ho nechám pro sebe, protože bys mě ubezdušila. :D

    Budí pouhým pohledem a strašidelné čumění – tak to není jen doména Berry, to umí i můj pan profesor! :D
    Maďarsko 1999, čekání na zatmění Slunce zpestřené nočními bolidy z Perseid. Spánek pod širákem ve spacáku, sakra tvrdý, protože do tří do rána rušen obdivným povykováním. Za malou chvíli po usnutí dojem, že někdo intenzivně zírá do obličeje. Proloupnuté oko. Realita – zírá. Pan profesor vyspinkaný do růžova. „Je tak krásně vůkol, pojďte se projít!“ Šla jsem, dokonce jsem se ani moc nepotácela a byla schopna konverzace celými větami. Bylo pět ráno. Od té doby vím, jak velké dávky sebeovládání jsem v nouzi schopna…

    1. JJ tak jsi mne dostala! Vyvřískla jsem smíchem, až jsem vyděsila Ajvinku – u andulky i pana profesora !!
      Děkuji za optání po zdraví, už se nekymácím jako stéblo rákosí ve větru, začala jsem se šourat jako vetchá stařenka, ale chodím na kraťoučké procházky ven (kdyby jste viděli, jak je venku krásně), s podprdelníkem pod paží a po pár desítkách metrů si sednu na mez, vydýchám a pokračuji. Dostala jsem návod k používání covidových plic.
      Jirka zůstal v nemocnici, ale včera mne paní doktorka ujistila, že doufá, že mi ho brzy pošle domů. Teď už je to všechno o trpělivosti a i štěstí, pro nás oba.

      1. Alex, díky, tak smích snad taky léčí. :) To vypadá všechno velmi nadějně – tak dýchej zhluboka a přeji brzký přechod (doslova) do stádia méně vetché stařenky. Jiřímu přeji, ať je brzy zase Jura. :)
        No a ještě palce pro Jenny a jejího přednostu, když už jsme u těch přání. (h) (h)

    2. JJ, ty andulky nemají chybu :D Tedy v tvém popisu, v realitě jsou to velmi hluční spolubydlící:))
      Jinak jak jsi to napsala, vzpomněla jsem si, že naše andulky taky uměly třískat věcmi… :)

      1. Dede, náhodou – ani ne. Stačí se zeptat: „Chceš pod deku?“ Případně: „Chceš na samotku?“ a ukáže se, že je to velice inteligentní ptáček… :)
        Jo, na mlácení jsou přeborníci, ale platí předchozí bod. A ještě je oblíbená disciplína doběhnout s něčím na kraj stolu, drze se na tebe podívat a lup s tím až na podlahu… :D

  10. Hezké ráno všem. Moc hezké portrétnï fotky obou dvou holek! Za ty desítky let společného spolunažívání se zvířaty jsem osobně přesvědčena, že existuje na Zemi jakási mimoverbální komunikace – šiš nejsem odborník – prostě telepatie. Zvířata ji stále ovládají, někteří jedinci víc, někteří míň. Člověk ji jistě kdysi také zvládal. Ale potom se z něj stalo to nafoukané Homo a je to fuč ;-) .

    1. Dobré ráno, Alex! Jak je? A jak je Jiřímu?
      Myslím, že máš pravdu. Jo, nafoukané Homo (neptej se, jak jsem to přečetla v rychlosti :) ) není pán tvorstva, ale tupoň. Ale někteří jedinci tohoto druhu se umí velmi dobře rozpomenout, když chtějí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN