MATYLDOVINY: Zlodějka zlodějská

Naše psice mají na leccos vlastní názor. Karamelka ho vyjadřuje naprosto přímočaře. Pokud udělám něco, s čím vnitřně nesouhlasí, dá mi to jasně najevo.

 

 

Mezi nejtěžší přečiny proti soužití patří pozdní návrat domů, vyvenčení psů (na délce procházky nesejde) a opětovný odchod. Tak to tedy ne! Podle Karamel mám pobýt doma, když se tak nadřely s čekáním! Poslední případ byl chleba sundaný ze stolu (kam se dostane jedině tak, že si odstrká židli, vyleze na ni a podá si dotyčné pečivo), na zemi pozorně vybalený z mikrotenového sáčku a orvaný z kůrky. Psice ho následně pečlivě odložila na ten sáček, aby bylo hygieně učiněno zadost.

Byla jsem na mrtvici, protože zrovna ten den se mi podařilo koupit ten chleba, co jsem chtěla, a ne ten, co na mě zbyl (jako obvykle). Myslela jsem si, že jí z toho bude špatně… no ani náhodou. Stejným způsobem už ukradla rohlíky a buchty, když jsem pospíchala a nechala jídlo na stole a neuklidila ho na linku. Nikdy ji nepřistihnu ani u zlodějny ani s jídlem v hubě.

 

Karamelka

 

Nedělní odpoledne bývá lenivé a na stolku v obýváku obvykle leží něco dobrého. Karamelce stačí dvě minuty naší nepřítomnosti na to, aby sežrala misku sušenek (byly bio!!!) nebo vymetla mističku oříšků. Už víme, že psice sedící na pohovce s výrazem „jen tu tak náhodou sedím a koukám“ má obvykle něco na svědomí a snažíme se v pozornosti nepolevovat.

Vanilce by se dalo říkat Skartovačka. Nikdy nevíme, kdy došlou poštu probere – některé dopisy a časopisy nepovažuje za hodné pozornosti, zato jiné… Tuhle jsem přišla z práce a zjistila, že dorazil obecní Občasník. Vyrvala z něj několik stránek, rozcupovala obálku a celou performanci vkusně doplnila odloženou plyšovou kachnou.

 

Vanilka

 

Vyjádřila tím celé světy – já tady čekám a hlídám a ty se kdovíkde lajdáš! Ani tu kachnu už to nebaví! Kdyby neměla v kuchyni krabici plnou tříděného papírového odpadu, řekla bych, že je znuděný chudák. Ale některé krabice schválně nesešlapáváme a za škubání krabic jí nic nevytýkáme.

A tak si říkám, že obvyklé fotografie kavalírů odložených na vkusné dečce s polštářkem asi kapku lžou :)

 

 

 

Dede: Děkuju Matyldě, příběhy její smečky mi vždycky rozjasní den. A téma máme dané: pozor, doma je (chlupatý, opeřený) zloděj! Tak co, jak je to u vás – a tušíte příčiny takového chování? :)

 

Aktualizováno: 17.3.2021 — 19:34

129 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Od včerejšího odpoledne mám doma Ajvinku!!! Ajvinka prohnala mnohokrát cizí kočky z naší zahrady, které si na drzo na ty dva týdny zahradu přisvojili, takže teď se nestačí chuděry divit, že už to zase není jejich rajón. Celou noc do osmi jsme všichni tři spali a spali, Darek šťastněj, že má za zády Ajvi. Ven vykračuje s hrdě vztyčeným ocáskem.
    Ještě furt prosím o palcodržnu pro Jiřího. Díky, že vás všechny mám!

    1. Alex, to jsou krásné zprávy! Pozdravuj Jiřího a ať se nepřestává snažit podle hesla zdravit se, zdravit se, zdravit se! :D (inlove)

      1. V rámci uzdravení srdečně zdravíme Alex a 10 x zdravíme Jiřího, z Podještědí (h) (h) (h) (h), autodrom Sosnová čeká …

      1. Netopýrko, EPOCHA 6/2021 je bezvadný článek o netopýrech. Ani nevíš, jak jsem při jeho četbě na tebe vzpomínala a děkovala, co všechno jsi mne už naučila.

    2. Jasně, že nepřestávám držet palce pro Jiřího !
      Ajvinka musela být nejšťastnější pejska na světě a její panička taky (h)

    3. Alex – je to bezvadné, že už jste doma tři, ale jak to máš s venčením? Předpokládám, že ty ještě nikde trajdat nemůžeš…

      Na Jiřího myslím každou chvilku – určitě se moc, moc, moc snaží, aby byl co nejdřív s vámi doma. Doufám, že se mu už líp dýchá a že ho sestřičky náležitě obletují (h) (h) ! Oba vás objímám…

  2. O.T. pro Aidu
    Varila jsem kureci kari s mangem, z dvojite davky, jidlo melo uspech, vsichni si pochutnali. Diky za inspiraci :)

  3. Prostě u vás se ani pejsci nikdy nenudí. A ty pohledy „já nic já muzikant“ jsou tááák výmluvné. Moc hezky napsané a já vím, že v hloubi duše jsi jim ochotná všechno odpustit – hlavně, že jsou zdravé a spokojené (tedy včetně koček).

      1. Je mi mizerně,jen ležím a spím,jsem jako moucha,nemůžu nic sníst. Už neudržím žádný prášek. Zatím se nedusím.Jak to bude možné ozvu se. Díky Vám, že na mně myslíte,potřebujeme to oba. (h)

        1. Jenny, myslím na vás na oba, moc! (inlove)
          Držte se, je tu plno lidí, kteří na vás myslí a ono to funguje… podívej na Alex, už je doma!

        2. Jenny buď ve střehu, je to strašná sfiňa. Nebudu Tě unavovat telefonem, mejlama, jen tu a tam prosím dej vědět. A ještě proti bolesti a teplotám, když už nám bylo špatně i z Paralenu, tak se osvědčil Indametacin čípky!!!
          Myslím, že je volně prodejný.
          DRŽ SE, MOC NA TEBE MYSLÍM! (h)

        3. Moc tě s mamkou zdravíme, drž se (h) určitě se to k dobrému převrátí. Budeme na tebe myslet.
          Taky jsme měly vira, už je nám dobře.

  4. Dobré a hezké sobotní ráno, tak jak je u vás v den jarní rovnodennosti? U nás opět vánočně. Nevím, který věnec pověsit na dveře

    1. Dobré ráno a celý dobrý den, u nás vyčuhuje sluníčko, ale je trošku sněhu a mráz. Když jsem se před 57 lety vdávala tak bylo pošmourno a mrholilo.

      1. Maruško, gratuluju! (h) Tahle výročí fakt nejsou zadarmo:)) Tak hodně štěstí vám oběma. (f)
        Jak se cítíte? Měli jste s vakcínou nějaké trable?

        1. Děkujeme, zadarmo to nebylo, zvlášť když spolu už 30 let podnikáme /teď tedy už jen abychom neztratili přehled/ tzn. 30 let – 24 hodin vedle sebe. A před tím spolu 15 let v jednom zaměstnání. No, nezabili jsme se Díky Bohu..
          Jsem šťastná, že se Alex zotavuje z té hnusné nemoci a Jiří bude, doufám také v dohledné době trochu v pořádku.

      2. My když jsme se před 34 lety stěhovali, museli jsme nábytek přenášet přes vysoké hradby sněhu na kraji chodníku…. (v Praze, nikoliv na horách !!)

      3. Tak to moc gratuluji. Je to hezké vidět, že lidè překonají útrapy, podpoří se a žijí si společně svè životy.
        My máme letos v říjnu 44 let.

      4. To je náhoda, máti taky dneska vzpomínala, že by s tátou měli 51.výročí svatby…A že bylo taky chladno, ve stínu ještě hromady sněhu, ve kterých měli na dvoře zapíchané flašky…

        1. My jsem měli 2.3. 47. výročí. Bylo tenkrát hezky, vím, že jsem šla navečer jen v šatech. Nepozabíjeli jsme se, tak snad se už nezabijem ani kvůli covidu. Co pamatuju, tak my se vlastně nikdy nějak vážně nehádali, jen občas kvůli synátorovi.

        2. Moje nejstarší sestra se na první jarní den vdávala – to už bude jednačtyřicet roků :O !! Tenkrát bylo tak teplo, že my, družičky, jsme chodily s holýma nohama i ramenama!! Jaký rozdíl oproti dnešku, kdy i na jihu Jižní Moravy ráno posněhávalo!

          1. 24. 3. se narodil Marek – vím, že jsem ten rok s úlevou chodila ty poslední dny už bez punčocháčů… Jo, tehdy se „mezi lidi“ muselo hezky v těhotenských šatech, žádné tričko a legíny! Bříško se muselo hezky schovat, asi aby nepohoršilo? :P

            1. Ano -taky jsem měla krásné červené šaty s drobnýma kytičkama a volánkem kolem sedla ála stan pro čtyři, ale taky mi mamka ušila bezvadné manžestrové lacláče – akorát že v červnu už v nich bylo hóóódně teplo ;)

            2. 20. 3. večer, ve 21,49, v roce 1994, se narodila naše dcera.
              Krásná, chytrá, šikovná, co víc si přát.

            3. No, vidíš. Náš Jirka /co zemřel/ se narodil 17.3. a bylo v tu dobu tolik sněhu, že byla špatně sjízdná silnice na Liberec do porodnice. Týden před tím jsem s malou Janičkou sáňkovala.

    2. Dobré ráno Alex, u nás asi taky přijde Ježíšek. Ale s věncem mám jasno. Abych nezblbla naprosto a úplně, tak jsem si ho uháčkovala. Tedy uháčkovala jsem pruh ze žluté tenčí vlny, proložila duhovými proužky, ten sháčkovala, navlíkla za polystyrénové kolečko a z rubu sešila. Pak fůru různě barevných malých kytiček, které jsem na věnec rozmístila a s pomocí malých knoflíčků a špendlíků připevnila. Docela jsem se vyblbla.

      1. Alimo, to zní úžasně! Já teď háčkuju teplý velikánský šál-pléd, protože věřím, že nebudu potřebovat zimní bundu a tohle budu moct přehodit přes sebe místo tenčí bundy… no, zatím to tak nevypadá, ale stejně ještě není hotovej!

        1. JO, to jsem taky měla v úmyslu, uháčkovat šedý šál-pléd ne pro sebe, ale pro budoucí snachu, ale mezi tím mi zavřeli galanterky :-( a tak jsem spáchala ten věnec ze zbytků, kterých mám zatím požehnaně.

          1. Já jsem rezignovala a další přízi objednala ze Zapleteno po netu. Za dva dny byla doma, teda v Zásilkovně u nás v dědině.A oni teda mají dobré věci.

        2. Matyldo, ty plédy co háčkuješ z té duhové vlny, ty budou!!! Myslím , že to bude šlágr, viděla jsem jich už dost na webovkách různých galanterií

    3. Milá Alex, díky za hlášení! :)
      U nás je slunečno, ráno bylo -6 a fouká. Ptáků mám na krmítkách a pod ním víc než v zimě…
      Na Domě mám zatím neutrální srdce z bílých klacíků, časem do něj zapletu žlutý kytky:))

    4. U nás taky leží sníh… a dokonce ptáci našli cestu na naše krmítko, dneska jsem tam dva viděla.
      Na dveřích mám bílý věnec s růžovými květy a mašlemi. To se dá pověsit hned po Třech králích a bude tam viset, dokud se mi neomrzí :)

      1. Nedávno jsem sundala vánoční věnec, ale už mám nachystaný jarní, jenom ho pověsit – oba dva jako základ riflový věnec, jenž jsem vydražila a který vyrobila Matylda. Bezva věc, ta se hodí na všechno…

  5. Lara nekrade. Pravděpodobně je to dáno naší vyspělou technikou úklidu čehokoli, do které nás vycepovala Punťa-kočka dávno předtím, než se u nás objevilo štěně.

    Lara nekrade taky proto, že když něco potřebuje, nebo chce, dokáže si to velmi výmluvně vyžádat, ať už trpělivým čuměním (jedna si od huby oderve, když vidí ta očička), nebo hlasitým kvílením a řevem, když se jedná o zakutálenou hračku, nebo nepřiměřeně zavřené dveře.

    Lara nekrade. Zejména proto, že zvládla umění obchodu. A tak se venkovní boty nějak samy od sebe přesouvají po trávníku a Lara je vzorně přinese každému, kdo o ně požádá, pokud se tedy předem prokáže poživatinou. :D
    Nepokouše, nepoškodí. Člověku, který má v ruce řízek, dokáže podat cokoli, třeba i papírový ubrousek nebo motyku, stačí pomyslet a ukázat prstem :D

    Lara nekrade, protože nemusí. My jí všechno přineseme až pod nos sami :D

    1. Je to trošku o něčem jiném, ale já jsem zjistila, 6e Darek, který venku má fakt dobrý přivolání, na povel Darku pojď už nebo pocem :D , případně na gesto, když je daleko a já nechci řvát jak na lesy :D , doma je v boudě a tam musíme my za ním. Můžu ho volat jak chci, zvedne hlavu s pohledem – co je ? a to je všechno. Jo, když slyší zvuk sypaných granulek do misky, to je jiná. Ale občas fakt potřebuju, aby přišel, třeba píchat insulin a na to platí jediný povel – Darku naaa . To se zjeví vzápětí a kouká, co dostane. Dostane kousek papriky nebo mrkve, květák je vítaná změna, potom pigáro a pak zase něco na zub. Řízek by taky bral, kdyby ho směl, o tom žádná :D a asi by i přidal do kroku :-)

  6. Naše osmiletá Terka nikdy nekradla jídlo, ani když bylo před ní na nízkém stolku, ani neprohrabává odpadkový koš, ani neleze do nákupních tašek. Nákup nebo tašky sbalené na cesty jen usilovně hlídá, a to i na návštěvách. Ale co ji drží doteď, občas ji rupne v kouli a ukradne velký smeták, zásadně dole za chlupy, jako správný knírač s ním zuřivě klepe hlavou, aby mu srazila vaz jako potkanovi a pak s ním prchá na zahradu. V létě je to sranda, má otevřeno, ale jindy musí přes kočičí dvířka. Nejdřív proskočí ona ven, pak strčí hlavu dovnitř, zase rafne štětiny a zkouší prorvat smeták skrz. Obvykle se jí to povede po delším boji a vítězoslavně s ním lítá po dvoře. Zatím drží dvířka i smeták. Pouze jednou se jí tak zašprajcnul o futra, že jsem musela vylézt z ložnice oknem, abych nás vysvobodila. Zajímavé je, že malý smetáček ji vůbec nezajímá. A druhá věc co krade pravidelně, když má roupy a blbne, tak krade boty, ale pouze s tkaničkami. Do těch se zakousne, táhne je za sebou, proskočí opět kočičí dvířka a tahá je po zahradě a čeká že ji budeme honit. Je na ni fakt ftipnej pohled, když táhne moje kotníkový třiačtyřicítky traktory…a kočičáci jsou úplně vzorný, ti snad ani neví co to krádež je, jenom Max na stará kolena – je mu 14 – objevil, že máslo je výborná věc, už jsem ho párkrát nachytala jak si lebedil u rozbalené kostky. Ale nikdy mu nic nebylo, hubenej je jak z kozy dech, tak to neřeším…

    1. Boty už naše slečny opustily- taky jich bylo v pelechu natahaných spousta. Karamel zničila jen jedny- za prvé nešly rozchodit, za druhé byla ještě malá, za třetí- ano, zase jsem někam odešla, když to Karamel nepovažovala za vhodné :)

  7. Náš choďák občas něco ukradl jako mladý pes. Nevím už, jestli jsem tu nepsala o snědeném koláči z plechu (plech shodil z linky a na zem vyplival jablka). A taky o ukradené půlce bábovky, kterou si ovšem schoval na horší časy do závěsu u dveří na balkon.
    Teď jsem si myslela, že je rozumný a vzorný – kontrola tašek s nákupem od Košíku se nepočítá. Ale – tuhle sedím v obýváku, pes zašel do kuchyně a skočil předními packami na linku a kontroloval, co na ní je. No nebylo tam nic. Docela se ale divil, že jsem na něj zařvala, asi nepočítal s tím, že na něj vidím. Tak nevím, co provádí, když je doma sám.

    1. Co kdo dělá na lince nemusím vidět, vždycky to na něj nějaké další zvíře napráská- kocour na lince je obvykle sledován velmi ublíženým pohledem malých psic, které se tam nedostanou :)

  8. Chichi, Matyldo, tvoje kavalírky jsou veeeelmi vynalézavé! Přistrčit si židli, vypreparovat pečivo z pytlíku, to je od Karamelky slušný výkon! A Vanilka – jestli ona nakonec nechtěla svůj zájem o obecní Občasník svést na kachnu? (chuckle) No jedna i druhá se tváří tak, že zlobit se na ně bych asi nedokázala. :)
    My jsme Denise, který jakživ nic jedlého neukradl, jednou podrobili pokusu – na samý okraj nízkého stolku v obýváku jsme umístili talířek s plátkem šunky. A vzdálili jsme se. Výsledkem experimentu bylo, že pes si šunku sice nevzal, ale oňuchal a pokapal ji slinami tak strašlivě, že byla pro nás nepoživatelná. Takže ji stejně zblajznul sám! :D

  9. Náš dojídač miluje návštěvy, mimo jiné proto, že po nich vždycky něco zbyde. V tu ránu je z něho pečlivá pomocná síla a než se vratíme z vyprovázení hostů, je uklizeno, umyto. Už jsme se naučili hosty pozdržet, překotně všechno před jejich odchodem uklízíme a mimo nás je také vyprovází teskný psí pohled-zas to nevyšlo! Ale nikdy nesebere něco kocourovi, z něho má větší respekt než z nás.

    A tvoje holky jsou roztomilost sama, nepomlouvej je!

    1. Ehm, taky s enám to už stalo, že vyprovázející psice se najednou vytratily a při návratu do obýváku bylo odhaleno, že někdo dojedl jednohubky, akorát z nich odrbal zelenou papriku- ta zbyla…

  10. Ó tvoje holčičky jsou naprosto úžasné a věci, o kterých píšeš, se kolem nich jenom dějí… v podstatě za nic nemůžou!! (rofl)

    Moje zvířata – zdůrazňuju MOJE! zvířata – byla a jsou nekradači a neničiči! Toya blahé paměti byla naprosto prosta zlodějských a ničitelských myšlenek (ty okousané židle neberu v potaz, to byla naše chyba, že jsme nezajistili vhodné dřevo při výměně zubů), že jsem vždy jen nevěřícně kroutila hlavou, když jsem někde slyšela o podobných kouscích – nene, tohle přece žádný normální pes nedělá! (headbang)

    Psí pámbu to slyšel a strčil Terce pod ruky Brooke… pravda, ničitelskou kariéru ukončila už dávno (však za ty první roky toho zlikvidovala na tři dlouhé psí životy), ale tu kradlařskou zvelebuje dodnes. Zrovna ráno jsem ji přistihla, jak s klidem angličana požírá anglickou, kterou Jeník zbaběle opustil na lince. Pravda, musela se pro ni natáhnout až pod okno, ale zvítězila… zatímco Erník seděl na zadnici a obdivně k ní vzhlížel s povyplazeným jazykem. Když jsem ho tam viděla, tak mne napadlo, že možná není ani tak vychovaný, jako je spíš natvrdlý! Ale co mne to napadlo!!! – můj pes přece takové vylomeniny nedělá, on ví, co se sluší (jak mnozí víte, Brooke je Terčina záležitost, u mne je jen „u babičky“).

    1. Jo, Toyenka! Koukám teď na ni, na zarámovanou fotku, z louky u sv. Kateřiny, jak sedí s Hančinou Shelminkou a naší Klerunkou. Mám ji nad postelí. ❤ .

    2. Toyenka byla psí víla!
      Jeník nemá nechávat jídlo v dosahu. Co myslíš- když jsem prskala, že nám pes orval chleba, tak mi Mušketýr řekl, že je to moje chyba, neměla jsem ho tam nechávat, když vím, že tam Karamel umí vylézt!

    3. YGO, kromě vyjádření mého obdivu nad vychovaností TVÝCH chlupáčků, nad tvými fotkami z přírody (ach), nad plastickým ztvárněním tvých vzpomínek, musím chválit i tvou práci češtinou. Ti dnešní „neničiči“ mě uvedli v nadšení. Potkat toto slovo samostatné, bez souvislostí s ostatním textem, budu naň hledět s otevřenou chlebárnou. Hlubokosklon.

      1. Děkuju MaRi a rdím se – někdy to vyjde… a jindy zjistím, že jsem se zamilovala do nějakého krásného slova natolik, že ho použiju na třech řádcích hnedle pětkrát a přijdu na to, až komentář (po několikerém čtení) odklepnu.

  11. Takový dvě krásný pejsky a ty bys jim nasadila psí hlavu! Eh… no… ty bys na ně všechno svedla! Že ti není hanba. Beztak za nic nemůžou. A ještě ti to tam vyzdobí i obrazu svému. Zpytuj svědomí, necháš je tam o chlebu a vodě, co mají asi tak dělat, no?
    :D díky za super povídání, jsem ráda, že rány morové nepadají jen na nás.

    1. Ale můžu- když zmizí NENÁPADNĚ ze stolku poslední kousek štrůdlu a na černém uchu jsou drobky z listového těsta…

      1. no, protože na ni napadaly zhora, někdo jí na ucho nadrobil.. nebo jsi nadrobila na zem a ona jen chudinka zametala drobky…takže jsi štrůdl snědla, máš výpadek paměti a svádíš to na to nebožátko… ;-)

  12. Náš lupič krade všechno, zejména polštářky, boty, brýle, telefon (sweat) , ale naštěstí to všechno jen nosí a nekouše. A to nejen po bytě, ale když je otevřeno ven, tak i na dvůr. Takhle jsem jednou hledala brýle, nenašla a až asi po třech dnech, když se něco zablýsklo v trávě, byly objeveny. Netknuté. S polštářky občas bojuje jako s plyšáky, ale (zatím) je nikdy nerozkousal. Jídlo nekrade, protože je před ním pečlivě odstraňujeme z dosahu. Jinak by byl schopný sežrat cokoliv a jako diabetik nesmí. Jen kupodivu kočičí granule nechává na pokoji, ví, že jsou kočičky, a taky když Čerťa dostane kapsičku nebo paštičku, čeká v uctivé vzdálenosti, až mu nechá – obvykle jen vylízat prázdnou misku.

  13. Když vidím ty nevinné pohledy Karamelky a Vanilky, ne opravdu nemohu uvěřit, že by něco takového mohly udělat.
    To musel být nějaký Barbucha.

    Naši mladí jsou kavalírky Týnky úplně unešení.
    Časem také napíšu nějaký článek o ní.

  14. Jo ještě ke zlodějinám u nás doma: nejsou. Prostě se nekonají. Divné, co?
    Jenže ono to souvisí s tím, jak Beruška vyrůstala v Anglii v pronajatém domě. Byla jsem tak posedlá tím, že nesmí nic zničit (byl to hodně krásný zařízený dům!) a Beruška si mě odmala tak dokonale četla, že si prostě vypěstovala absolutní zvyk, že co je moje (obecně – lidské), to si ona nebere. Jde to tak daleko, že coby vášnivý aportér nikdy nepodá to, co je tabu – takže mi třeba nikdy nepřinese botu a tak.
    Zajímavé – a to jsem se o něco takového vědomě ani nesnažila:)) Je fakt, že její vychovatel Kazan už v devíti letech, kdy Berry do rodiny přišla, už taky žádný zloděj nebyl.
    No a Ari se to s časem naučila respektovat také. Tedy poté, co byla jako štěně nejakčnější hrdinka ze všech našich psů – konec konců žádný jiný pes mi nekradl hrníčky (kupodivu nerozbila všechny, jeden uložila bezpečně do záhonu) a neodmontoval okapový svod! 8)
    Pravda, poslední dobou Ari pilně kontroluje dětský stolek, a minule jsem ji chytila, jak nenápadně dojídá rozvrtanou snídani, kterou tam nechala Kačenka. Ale je fakt, že nemusela nikam vyskakovat – stačilo se sklonit:))

      1. Chichi, spíš příležitost ukáže zloděje:))
        Holky mají příležitostí až kam, třeba když od večera do rána rozmrzá maso na kuchyňské lince, a nic. Prostě nechtějí.
        Však taky na mě Ari koukala hodně rozpačitě, když jsem ji chytla, jak dojíždí tu Kačenčinu snídani:))

  15. Matyldo, tvoji pejsci jsou malí a na pohled takové hračkokočkoví:)) Ale to jen na pohled – ta malé potvůrky zásadně vědí, co chtějí, a nenechají se jen tak odradit:))
    Představa zamyšleného lupičáka, jak stěhuje židli, aby tě mohla potrestat za neplánované opuštění posádky, mě rozesmívá :D Ona je velmi výrazná osobnost už odmala:))
    Pokud jde o skartovačku, tak si říkej: je to dobrý je to jen papír (i když třeba důležitej, já vím:)), nemusím s napětím čekat, zda a co vyleze ze psa spolu s bobkem 8)
    Kolik holkám vlastně je let? Já mám Vanil pořád za štěňátko!

        1. Letí, ale pořád je to trdlo… a dlouho nám trvalo, než jsme si spolu domluvily, co mi ohledně čistotnosti vadí- no ale nakonec to vždycky nějak dopadne.

  16. Dnes už vám nepíšu od kyslíku! Jsem doma ve vlastní posteli. V nemocnici zůstal Jiří. Seběhlo se to strašně rychle. Při ranní vizitě paní doktorka, když viděla jak se snažím chodit a dýchat bez kyslíku, ten mi už mezitím zavřeli. Se mě zeptala, zda chci jít domů. Srdce mi udělalo kotrmelec. Před čtrnácti dny jsem netušila, zda od tam odejdu. Během doby vyplynulo, že jsem na tom vůbec nebyla dobře, oboustranný těžký covidový zánět plic. Potom napsala šíleně dlouhou propouštěcí zprávu, já ji zatím nečetla, jenom léky, které mám dál užívat. A potom jsem seděla a čekala na sanitku, sestřičky mne nakrmily obědem a já čekala a čekala. Mají toho všichni hrozně moc. Potom přišel bratr-sestra, že mi veze manžela, ať jdu za ním. Ano, Jiřího přeložili z JIPKY na standart. Zase jsem se s ním viděla, udělala mu pořádek v taškách, které jsem před čtrnácti dny poloudušená blbě sbalila zbytečnostmi a vzala je domů, aby tam nepřekážely. A potom volali, že už za dveřmi kovidária čeká pan saniťák. Neměla jsem ani čas rozloučit se se všemi sestřičkami, zlatíčky. Paní doktorka i sestry mi slíbily, že se o Jiřího budou pilně starat, tak jako o nás všechny. Moc děkuji Dede, za neustálou psychickou podporu i s fotkami, za to že zpočátku, když jsem bojovala o každou molekulu kyslíku dělala prostředníka mezi mnou a vámi, protože já jsem šťastná, že vás všechny mám a vaše palcodržny mi pomáhaly. Bez vašeho společenství skoro dvaceti let si už nedovedu svůj obyčejný život představit. Díky, že jste! Jaksi musím zatím skončit.

    1. Alex, já mám takovou radost! (inlove) (party)
      Jak se to doma spalo? Co Dareček?
      Na Jiřího myslím dál.
      A velké díky do nemocnice… do nemocnic. Chudáci zdravotníci nemají chvíli oddechu, kolísají jen mezi strašně práce a apokalypsou. (h)

    2. Alex, mám velkou radost hned po ránu. Musíš napsat co Dareček, předpokládám, že pejskovou doma ještě nemáš. Tak odpočívej, chuť k jídlu se dostaví (asi to bude chvíli trvat) a Jiří se ti zase vrátí.
      Takových dobrých zpráv víc (h)

      1. Alex, přeji Ti zotavování doma. Má Ti kdo trochu pomoci? Abys měla teplo a nějaké jídlo. Na dálku to nejde, škoda. (h) Hlavně, že je to lepší s vámi oběma.

    3. Alex! To jsou úžasné zprávy! Moc ti to přeju! Nicméně dávej na sebe pořád pozor, užívej si domova, zvířeny, ale opatrně a pomalu rehabilituj. Drž se, holka. Já mám takovou radost!

    4. Alex – tak mne to nějak dojalo! Já se tak bála… a jsem ráda, že se Jura zlepšuje – věřím, že vám oběma zvedlo chuť bojovat i to, že jste si nakonec mohli zavolat a že jste se i viděli. Jste naprosto úžasní (h) (h) , mám vás moc ráda.

    5. Alex, slááááva Tobě i Jirkovi, myslím na Vás pořád, odopočívej a jak tu někde zaznělo, nezapomínej jíst a pít, máš co? Velikánskou pusu z Krpole, mávám směr Babí lom!!!

    6. Alex, to jsou vynikající zprávy! Jsem moc ráda, opravdu moc, že už jsi doma a i s Jiřím je líp. Držte se!

    7. Alex, to je potěšující zpráva! Jsi borec a Jiří také bude! Teď opatrně a budeš zase holka jako lusk!

    8. Jupííííí, Alex, tak to jsou nejlepší zprávy dneška!!! Šetři se, odpočívej a čekej na Jiřího. (h) Já mám takovou radost!!!

    9. To je ale radostné překvapení! Ještě přeji rychlý návrat domů manželovi a pak rychlou rehabilitaci.
      Pořád musím myslet na to, jak jsi psala, že má tvůj muž dlouhý bílý vlas a vous :) Jestli pak mu ho v nemocnici nechali? ;)

    10. Krásná zpráva, milá Alex! I když na tebe byly sestřičky v nemocnici hodné a milé, musíš být přešťastná, že jsi zase doma. Uff, toho kamení, co tady úlevou popadalo! (h) Držím palce, aby manžel také dorazil a mohli jste být (včetně zvěře, samozřejmě) zase všichni spolu.

  17. Matyldo, díky, hned po ránu jsem se pobavila!!! Nedovedu si představit jak Karamel dostrkává židli kam potřebuje . A Vanilka by se hodila někam do kanceláře, rozená sekretářka.

    1. V tom, co Karamel chce, bývá velmi úporná- a tou malou packou dokáže pořádně praštit, ty židle nejsou těžké :)

  18. To jsou tak kouzelné ksichtíky, určitě se na ně nemůžeš zlobit.
    Naše dvojka nic z tašky nebo ze stolu neukradne i kdyby tam nákup ležel půl dne a že by na stůl bez problémů dosáhli. Ale taky jsem už jednou, kdysi napsala, že Doník nikdy neokousal boty a vzápětí jsem měla vyznačený zuby na botasce – nikdy neříkej nikdy.

    1. Do tašky na zemi většinou jen vrazí čenich a a očuchá ji, v těch zlodějných je prostě systém.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN