BTW: Ubrusy

Procházím jídelnou a s potěšením se zadívám na svůj ubrus. Na režném podkladu je rozkvetlá louka. Žádné divoké barvy, ale podobný klid a radost, jako když se díváte na vázu s chrpami a kopretinami. Po takovém ubrusu jsem toužila už dávno, ale přišla jsem k němu až s koupeným šicím strojem, protože takto… neformální… látky se pro konfekční ubrusy nepoužívají.

 

 

Nikdy bych neřekla, že mi zrovna na něčem takovém může záležet. Jako mladá jsem ubrusy neřešila. Potom jsem měla malé děti, takže jsem v zájmu zachování duševního zdraví na spoustu let zrušila ubrusy úplně a výtvarně se u stolu realizovala pomocí různých prostírání.

No a potom jsme koupili náš poslední stůl – opravdu velký, krásný, z leštěného dubu. A já jsem zjistila, že jednak nemám nervy ho nechat bez ochrany, tedy bez ubrusu, a jednak, že ubrus na tak velké ploše už umí dotvářet atmosféru celé místnosti. Začala jsem experimentovat s barvami i vzory. I když s kupovanými ubrusy byl výsledek vždy jen takový… uměřený.

 

 

Začala jsem se rozhlížet po látkách, vlastně prvně v životě. A byla jsem okouzlena… nikdy jsem netušila, jak úžasné vzory existují! Takže vedle ubrusu s loukou mám i severské pláže. Látka má jako základ bledou modř letního nebe a na ní jsou malované pohlednicové obrázky. Sytě modré moře, zlatavé duny, nebe, maják, vybledlá prkna plážových chatek. Stačí se na ten ubrus podívat a slyším racky!

Řeknete si – louka, pláže! Co ji napadne příště? No… už vím! Minule jsem zahlédla okouzlující látku. Byla plná domečků. Historických městských domů, jaké bývají v některých jižních přímořských státech. V odstínech letního podvečera. Jednou ho budu mít a naše jídelna bude vypadat zase jinak. Kdo ví, co uslyším, až se na takový ubrus podívám. Teoreticky bych vsadila na cikády a taneční hudbu…:))

 

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2021

 

A tak se dnes ptám na vaše názory stran ubrusů – dnes mluvíme o velkých, jídelních stolech (dečky na ty menší jsou trochu jiná záležitost:)) Takže… Používáte je? Jak důležitý je pro vás jejich barva a vzor – ladíte ho se zbytkem místnosti nebo je stůl výtvarně spíš ostrov sám za sebe? Jaké vzory a látky preferujete? Kupujete je nebo si šijete své? Je tu někdo, kdo by ubrusy vyšíval?

Pojďme se bavit o příjemných věcech, ať nemusíme aspoň na chvilku myslet na další pandemický den :P

Aktualizováno: 7.3.2021 — 23:01

65 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. My a ubrus, cha. U nás bohužel ani náhodou. Buď by byl pořád zaťapaný špinavejma tlapičkama (já vím, že kočky by na stůl lézt neměly, ale vysvětlit si to nedají a nedají), nebo by byl pořád dole, jako jsou dole ručníky v koupelně a kabáty v předsíni, protože jakmile někde čouhá něco visícího, tak se to musí servat na zem a lehnout si na to. Škoda ubrusu, asi tak. No, my už asi dožijem bez nich. Občas míváme prostírání, když mě to popadne. Chvilku. Než si toho trojice pubošů všimne a dojde to prozkoumat a pomaličku polehoučku odstrkat na kraj a shodit na zem. Takže asi tak s náma a ubrusama. U nás neprojdou.

  2. Běžně ubrusy nepoužívám, jenom prostírání. Ale vytahují je, když je nás víc a musím stůl roztáhnout. Ty druhé díly už mají jinou barvu. A tak ubrusy přijdou na řadu o Vánocích a při nějaké společnosti. Mám jich několik, různých velikostí, ale bez barevných aplikací. No, jeden mám, s vyšitými vánočními motivy. Když tak jsou vzory tkané ve stejné barvě. A pod všechny mám filc, Dede.
    Jak tak koukám, já asi budu velice nudný člověk! Nekouřím, nepiju, maso jím jen když musím, nemám barevné ubrusy a vůbec. Fuj tajbl! :-)

    1. Jano, někdo má rád holky, jiný zase vdolky :)
      Každému se žije dobře v jiném prostředí. Já třeba potřebuju barvy a mám slabost pro bláznivé věci… byť v omezené míře :P

  3. male deti -> zadny ubrus -> teakovy stul, ktery vypada zajimave i s temi skrabanci a rypanci, a kdyz ho popisou fixem nebo propiskou, staci trochu osmirglovat :D

    pestre teflonove ubrusy venku na zakryti uz ne moc hezkeho zahradniho stolu a taky pak nepropadavaji skvirami mezi prkynky pribory a jine drobnosti :D

    zrovna dnes mam ‚social distance lunch‘ na terase se 2 kolegynemi – slunko sviti paradne, ale deky na zidlich jsou porad jeste nutnost :D

      1. Jenže ty teflonové kloužou strašně, nemám je ráda. Bavlna je lepší. Já pod ní nemám filc, ale flísovou deku z Ikea, taky brzdí. Sice filc by byl asi lepší, ale shánějte dneska filc v tom množství, že…

        1. Aha, to mě nenapadlo, jak ty ubrusy nepoužívám. Stejně jsem ty teflonové chtěla jen na zahradu, tam by to bylo jedno.
          No ale shánět filc není v Brně až zas tak problém, myslím: https://www.tovarna-plsti.cz/ (ale nic jsem tam od nich nikdy nekupovala, jen MLP nějaké věci, co potřeboval pracovně, a byl velmi spokojený).

      1. Dede, mrkni kousek níž, tam Ti radím tu protiklouzavou podložku na stůl s nevyzpytatelným jménem, možná jsi to přehlídla. Fakt to funguje, prostě tlustý filc na stůl je to.

          1. Abys to nemusela dlouho hledat, tady jsem narychlo našla jednu českou variantu (šířku si zadáš podle sebe): https://www.olzatex.cz/p/multon-v-metrazi-v-ruznych-sirich#32617 – to by tak asi přibližně mohlo být ono. Ovšem z těch hotelů (ještě jsem brigádničila v Internacionálu a Continentalu) si to pamatuju silnější. Snad to někde najdeš, taky by se mi to hodilo, ale ne pod ubrus, ale na stůl při špendlení střihů a stříhání látek.

            1. P.S. Střihací podložku mám, tu jsem si díky loňské karanténě pořídila, aniž bych ji asi potřebovala. Ale ten filc bych fakt chtěla. Možná mě ale místní švadlenky vyvedou z omylu a nebude potřeba, fakt nevím, snad 20 let jsem nešila a předtím jsem všecko špendlila a stíhala na zemi.

  4. Mám ubrusy ráda.
    Mám co mi koupila ještě mamka – režné, tradiční, vánoční, velikonoční…
    Pak mám kupu obyčejných – károvaných, kytičkovaných apod., co jsem kupovala ve škole ze šití žáků, aby měli na odměny.
    Zatím všechny občas vyjdou na světlo, tedy na stůl, ale jen lehce.
    1.máme dvě kočky a dva psy. Musíme počkat, až vzájemně společně zmoudří, jinak kočičí skok bere ubrus s sebou.
    2.zdědila jsem po tetě do kuchyně lavici a atypický stůl – 1 m na šířku a 2,2 m na délku.
    A já si zatím vybírám jakou látku a pak budu šít. Aby se ty moje ubrusy nestyděly, že mají krátký kalhoty a je jim vidět na nohy.
    Krásně jsi mne namotivovala k zařazení vyšší rychlosti k provedení

    1. (rofl)
      Taky jsme měli jeden čas dva psy a dvě koťata – bylo to stejné. Pokud byl na stole ubrus, letěl i s dopadající kočkou:)) Později, když už měly kočky trochu rozum (a vrátil se ubrus), rády spávaly na židlích přisunutých ke stolu, za tím ubrusem (a psi je tam pak hledali – jak u blbých :P )

      1. a na to je k ubrusu našitej tunýlek, tím protažená guma nebo tlakoun nebo mašle a zatáhne se to a neklouže to pokud má stůl teda přesah..a kočky mohou skákat….

      2. Schovku za ubrusem praktikovaly, dokud ubrus přesahoval stůl. Teď na každé staně kouká 30 cm volné plochy. Takže schovka padla :)
        Musím našít delší :)

  5. Jinak zdraví Alex! (h)
    Je jí pořád stejně (což je vlastně dobrá zpráva), ale bez kyslíku to nedá ani chvilku. Její muž je na tom velmi špatně. Snaží se doufat. Pozdravovala jsem, měla radost.

  6. Musím se přiznat, že odjakživa mám doma stůl bez ubrusu, protože je mi líto pěkný stůl něčím zakrýt, používáme jen prostírky (v průběhu času byly korkové, rákosové, z lotosu, prostě takové nějaké přírodní). Nejdřív jsme měli moc hezký borovicový stůl, který s námi přestál dětství našich potomků (k tomu vzorným psacím písmem napsanému nápisu „tele“ a k dalším malůvkám zespodu stolu, které jsme objevili, až jsme ten stůl dávali pryč, se doteď ani jeden nepřiznali), ten jsme před 10 lety při výměně kuchyně vyměnili za další opravdu pěkný bukový od Tonu.
    No ale jak je nás teď víc a víc, pomalu nad nějakým ubrusem přemýšlím. V létě, jak jsme pořádali nejdřív ten Italský večírek u nás na zahradě a pak tu slávu ve VM (zpětně si to moc vyčítám, tluču se do hlavy a nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a vůbec něco pořádat a někoho pozvat, fakt to byla nerozvážnost nejvyššího kalibru – naštěstí se ani na jedné z akcí nikdo nenakazil), tak jsme ubrusy nahradili bílými prostěradly, vypadalo to pěkně, nebylo to drahé. Na Vánoce, kdy nás tu byla taky hromada (ale už preventivně otestovaných), jsme taky zaimprovizovali pomocí prostěradel. Takže teď jsem rozhodnutá konečně si nějaký pěkný ubrus pořídit, aspoň domů (na venkovních akcích fakt postačí ta prostěradla) a k tomu nějaký další skladný stůl, bude nás čím dál tím víc.

    1. „Bude nás čím dál víc“ (inlove) Ano, proto máme stůl pro deset lidí:))
      A ubrus si radši ušij – dají se koupit nádherné látky a budeš ho mít na míru :)

      1. No, látky právě obhlížím tady: https://www.localhand.eu/ – jsou sice ze Slovenska, ale posílají bez problémů i k nám a mají to opravdu pěkné, jak metráž, tak hotové výrobky (na těch aspoň můžu omrknout co a jak). Navíc je to nějaká chráněná dílna a na ty já fakt držím, když si něco podobného kupuju, nejraději od podobných spolků, ráda jim nechám vydělat a ještě je to na dobrou věc.

            1. Pěkné, teďka je k dispozici tolik pěkných látek, jak jsem se o to šití vloni touhle dobou začala zase trochu víc zajímat, nestačila jsem se divit.

  7. S ubrusy je ještě jedna potíž – kloužou. Vůbec, když si ke stolu sedají děti – u Patrika je ho obvykle o hodně víc než jinde:))
    Co s tím?
    Koupila jsem neklouzavou podložku. Bylo to lepší, ale ne dobré. Zato když se to pohnulo, byl problém to v jedné osobě napravit, protože jak na to ubrus jednou dolehl, už to nešlo srovnat. A trefit se na první dobrou na stůl o rozměrech 90*180 není snadné! Tak jsem to časem zase zrušila.
    Jeden čas jsem měla takové ty sponky, ale ty fungují jen na stoly s nízkou (úzkou) deskou, což nebyl ani náš první a není ani náš poslední.
    Ideální řešení má stůl u nás na chalupě, který kdysi vyráběl můj děda. Ten má totiž rám kolem dokola, který se na ten ubrus položí. Geniální! A krásně udělané, děda byl nadaný truhlář a řezbář (mimo jiné, jako je mlynář, hospodský a dobrovolný hasič:))

      1. To neznám!
        Ale obávám se, že proti Patrikovi by tam musela viset taková ta koule, co se dávala na řetěz vězňům, hezky je kreslil Neprakta :D

    1. Rám je teda zajímavý vynález!
      Tady jsem našla spony, které by měly být na stoly s deskou do tloušťky 4cm https://shop.veba.cz/spona-na-ubrusy-suchy-zip-d6031.htm
      Já používám (hlavně venku) ty kovové. A obvykle čím těžší ubrus (tlustší látka), tím drží lépe. Ale možná nový, dokonale hladký stůl, ještě třeba s oblými hranami, je klouzavý. Co našít z rubu do rohů tkanice a uvázat kolem nohou, podobně, jak jsou třeba přichycené podsedáky na židlích?

      1. No, je to potíž. Náš stůl je leštěný dub a deska má výšku určitě 8 cm (neměřila jsem, ale on je ten stůl dost robustní, protože je rozkládací až pro deset osob)

    2. Dede, je vidět, že jsi za mlada nebrigádničila v hotelích a restauracích. :-) (dělám si legraci, samozřejmě) Takové ty lepší podniky používají pod ubrus podložku, které se pěkně česky říká „melton“, gůgluj. Co to přesně je, netuším, snad nějaký tužší filc, ale měli to fakt všude.

      1. Kouknu. Ta z Ikei funguje, ale museli by na ni ubrus této velikosti dávat dva lidi. A já jsem na to obvykle sama…

      2. Spony to fakt nejsou, ty používala moje babička (a potom i máti) na takové ty hnusné voskované ubrusy, nejlíp ještě pokryté igelitem, kvůli právě kterým jsem se rozhodla žádné ubrusy nepoužívat.

      3. Tak jsem se trochu poohlídla na netu a prý se to správně jmenuje molton, ne melton, omlouvám se za zmatení. Ale fakt doporučuju.

        1. Nebo snad dokonce multon, jak tvrdí další zdroj, tak nevím, no. :-) Chci dělat chytrou a ani si nenajdu správný název.
          Ve „Slávce“ (hotel a restaurace Slavia, kam jsem chodila během SŠ a VŠ na brigádu) to byl ten prvně uváděný melton.
          Nebo se zeptejte Yezinky, pokud se tu objeví, ona (resp. její babička) je původně z hospody a mohla by to vědět.

  8. Co já se navyšívala mamince ubrusů! Byla doba, kdy jsem měla na bubínku ubrus stále poruce,
    Doma si na ubrusy bohužel potrpět nemůžeme. Začalo to s Mimoušem, ten si vždycky položil uslintanou kebuli na stůl a bylo vymalováno. Posléze si Bimbo všiml, že kočky v noci stanují na stole a tak jsme začali používat ubrusy plastové. A ty si pečlivě vybírám a moje panímáma mi v tom pomáhá. Poslední výkřík byl ubrus s jeleny a vodním ptactvem v sytě modrých a zelených barvách. Měli jsme ho v pergole na stole a vždycky dokázal pobavit.

  9. Jo ubrusy – mám spoustu ubrusů, co jsem dostala darem či zdědila po mamce. Vyšívané křížkem (ty vyšívala Maruš) nebo richelieu (to byla mamčina doména), anebo kupované – miluju bílý s tištěnými polními kytičkami. A nesmí zapomenout na ty krajskové – háčkované či pletené, které taky vyráběla mamka.

    Roky jsem je poctivě dávala na kuchyňský stůl i na stolek v obýváku některý z těchto výtvorů, ale v poslední době jsem přestala – líbí se mi to. Možná mne tak nějak nahlodal švagr, který tvrdí, že stůl má být bez hadru (rofl) – pravda, on je stolař a jejich stoly jsou umělecká rukodělná díla ;) .

    Ale možná se změnou domu a s příchodem jara bych se k těm ubrusům mohla pokorně vrátit – proč ne, další změna. Asi nejprve sáhnu po tom s polními kvítky…

    1. Stůl bez hadru je něco, co se mi líbí, leč… ten stůl pak dostává na frak. Což má dvě východiska – buď je to stůl, u kterého to akceptuješ (to byly moje stoly před tím současným) nebo máš opravdu nádherný stůl (kde je každé poškození okamžitě vidět) a pak ztratíš nervy a dáš ubrus :P
      Já jsem měla kdysi kliku, že jsme zdědili velký hezký rozkládací stůl po Martinových rodičích. Byl právě tak hezký, aby vypadal pěkně bez ubrusu (s různými prostíráními), ale už natolik použitý, aby se další jizvičky ztratily.
      Pak jsme měli už tady na vsi velký borovicový stůl, ten vydržel všechno, až na Kazanovy drápy, které nechaly stopu na jedné hraně poté, co ho opravdu, ale fakt dožrala kočka na tom stole číhající… :P
      Kdyby ale něco podobného postihlo náš současný stůl, nesla bych to těžko! :D

    2. YGO, napiš mi, prosím, odkaz na švagra (klidně i mailem nebo SZ), v dohledné době budeme potřebovat něco vyrobit a každý odkaz se hodí. A moc děkuju předem.

      1. Jejda aido – když on už je v důchodě a už vyrábí maximálně pro své dcery a i to se sebezapřením (rofl) . Což je škoda, protože jeho věci byli a jsou excelentní. Ani mně kuchyň už nedělal.

  10. Ubrusy miluju. Když byly děti malé, přidávala jsem ještě prostírky, aby většina jídla skončila na nich a ne na ubrusu. Můj muž byl na hezké ubrusy zvyklý z domu a já jsem to přijala, nenáviděla jsem přes ubrus přehozený igelitový ubrus, aby se to neušpinilo.
    A většinu si šiju, protože mám atypický stůl- 1,6 metru dlouhý. Mám dokonce i tu a tam něco vyšívaného- ale většinou jsou to ubrusy menší, než je můj stůl. Bývají přehozené přes nějaký jednobarevný, který je jako podklad, aby ten vyšívaný vynikl.Svůj složitý vyšívaný ubrus mám rozpracovaný už asi dvacet let- a nevím, jestli ho někdy dodělám…

    1. Matyldo, vím, že jsi šikulka, ale rozpracovaný vyšívaný ubrus je tedy fakt něco :) Doufám, že se do toho dáš a pak ho ukážeš. Tohle je typ projektu, který se mě v životě týkat nebude:))

      1. No, nechávám si ho už mnoho let ve skříňce s věcmi, které potřebují zašít nebo dokončit- a stejně jsem na něj po přestěhování na dědinu ani nehrábla. Možná to bude rodinné dědictví- aby to někdo dodělal :)

  11. To je ale krásné pondělní téma! Ubrusy miluji, mám jich plnou skříň, ráda si vybírám barvu podle nálady.
    Mám ubrusy jednobarevné jen s vytkávanými vzory, krásné ubrusy v sytých barvách ještě z Úvy, kostkované ubrusy po babičce, takzvané dětské, kde se nějaká ta skvrna snadno ztratí, a několik krajkových, jeden, který ze zbytků krajek skládala ještě moje prababička (jak mám popsáno v průvodním dopise k němu od mojí babičky (h)), další, které už jsem šila sama a lemovala krajkou vypáranou ze starého povlečení.
    Můj oblíbený, a už se moc těším, až ho vytáhnu, je s velikými modrými květy na zahradní stůl, to jsem neodolala kombinaci látek – se stejnými květy, ale menšími, jsou polštářky na zahradní židle.

    1. Víš jak já se těším jen na ten fakt, že vytáhneme zahradní nábytek? Protože pak by už přece jen mělo být teplo:))
      Což rozhodně není dnes – taky u vás sněží??
      Sv. Martin by si toho koně už fakt mohl uvázat :P

      1. Jojo, sněží a fouká severák, sv.Martin to nevzdává a my řešíme – zimní deky nebo jarní deky? Bude svítit (a hřát sluníčko) nebo fučet? Není bobíškům zima nebo nepotí se? |-(

        1. Jo, to je dilema:))
          U nás řeším – bude bahno nebo nebude? Vytrvalé noční mrazy pod -4 znamenají, že nemůžeme pustit venkovní vodu a sprasený pes znamená hrátky s kýblem na dvoře, což nemáme ráda ani jedna z nás. Bez ohledu zda jde o umývající nebo umývané… :P

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN