GLOSA: Jak zvládnout – jako jedinec i společnost – alkohol?

V souvislosti s iniciativou Suchej únor se v médiích rozproudila diskuse na téma alkoholu u nás, jako moc se pije, jak se alkohol kontroluje a k čemu to vede. Česká společnost je, pokud jde o alkohol, hodně různorodá, není možné tady úplně strčit celou společnost, nebo aspoň její většinu, do jednoho pytle. Pojďme se podívat na to, jak se alkohol dá na individuální i společenské úrovni řešit, a která cesta by pro nás z toho mohla vyplývat jako lepší.

 

Na spektru toho, co se dá nebo nedá dělat, jsou jako viditelné póly dva přístupy. Jeden můžeme pracovně označit za norský (ale týká se i Finska, Švédska, Islandu, Velké Británie, velké části USA, Estonska, Polska a určitě i mnohých dalších zemí), druhý můžeme pracovně označit za bavorský (ale týká se namátkou i Francie, Itálie, Chorvatska, Řecka, Španělska, Portugalska, Bádenska-Würtenberska nebo Porýní-Falce). Někde mezi oběma přístupy se pak pohybuje Česko, Dánsko nebo třeba Maďarsko.

 

V Norsku (stejně jako v mnoha jiných zemích uvedených vedle něj) byl v minulosti alkohol zejména problém. Pilo se strašně, mělo to destruktivní vliv na rodiny a pilo se zejména kvůli substanci C2H5OH, nikoliv kvůli chuti daného alkoholického nápoje. V zemích druhého typu se nepije alkohol, ale alkoholické nápoje – pivo, víno, likéry nebo i lihoviny – zejména jako součást jinak velmi bohaté gastronomické kultury. Jak se říká v Bavorsku – tři piva jsou vlastně řízek; půllitr Weißbieru se považuje za dodatek k jídlu, bez kterého by nechutnalo tak dobře, spíš než jako droga. A těmto dvěma způsobům myšlení o alkoholu pak odpovídají nastavené procesy.

 

V Norsku šlo především o to, omezit destruktivní pití. Jak se na to šlo? V 19. století byl alkohol v Norsku ještě větší problém než u nás teď. Norsko bylo chudé, žilo se těžko, ale samohonka (hjemmebrent) se našla vždycky. Tehdy vzniklo abstinenční hnutí zvané avholdsbevegelsen; které vedly dvě instituce: církev a odbory. Norsko je asi jediná země na světě, kde vám někdo odmítne i jenom kapku alkoholu s tím, že nepije, protože je věřící křesťan; protialkoholový zápal se v Den norske kirke, norské státní církvi, udržel dodnes a zejména pro Kristelig Folkeparti, Křesťanskou lidovou stranu (KrF) je to dodnes velké téma.

 

Přestože se norská protialkoholová politika ukázala jako ne zrovna funkční, je to podobné téma jako americká válka s drogami – všichni vědí, že to moc nefunguje, ale přes konzervativní křesťanské lidovce, kteří dlouhodobě jsou jazýčkem na vahách pro jakoukoliv případnou koalici, to neprojde i když mají sami pokaždé jednociferný volební zisk.

 

Jaká jsou v Norsku pravidla?

 

Formální a neformální. Mezi formální pravidla patří zákaz prodeje alkoholu po osmé večer v pracovní dny, po šesté večer v sobotu, všechny neděle, státní svátky a v den voleb. Veškerý alkohol nad 5 % se musí prodávat prostřednictvím státního podniku Vinmonopolet, který je velmi drahý (zejména pokud jde o lepší pivo) a na import existují přísné celní kvóty, jejichž dodržování se, navzdory masivnímu pašování, snaží Tollvesenet, tedy norská celní správa, vymáhat.

 

Alkohol v restauracích patří mezi nejdražší na světě, pivo dnes běžně stojí kolem 100 NOK (250 Kč; donedávna 350 Kč, ale v důsledku levné ropy došlo k prudkému pádu norské koruny proti všem měnám). Neformální pravidla jsou například ani kapka alkoholu, je-li další den pracovní, nebo jsou-li v domácnosti přítomny děti. Vymáhá se to prostřednictvím společenského tlaku – lidé si prostě moc nedovolí se nechat takhle vidět svým okolím.

 

Ano, per capita mají Norové nižší spotřebu než Češi, asi o polovinu. Jenže uvážíte-li, že místo českých sedmi dní v týdnu pijí jen jeden až dva, a statistiky neobsahují obří objem pašovaného a doma načerno páleného alkoholu, úplně dobrý obraz to nedává. Děti rodiče doma s alkoholem zpravidla nevidí a alkohol je pro ně naprosté tabu, o kterém se nemluví, nebo mluví jen v odsudcích. Jenže děti vidí pokrytectví a dřív nebo později se dozvědí, co se děje v pátek večer nebo na julebordu, předvánočním firemním večírku.

 

I Čech zvyklý na ledacos na obojí jenom kouká. Norské pití totiž tradičně znamená se co nejrychleji, co nejvíc zřídit. Když řeknu do bezvědomí, není to nadsázka. Takže děti to tajemno samozřejmě v dospívání láká, a jakmile se v přísně kontrolované společnosti dostanou poprvé legálně k alkoholu, což bývá kolem russ, maturitního veselí, zapadnou rovnou do užívání alkoholu způsobem, z něhož by na české propagátory Suchého únoru přišel dost určitě infarkt.

 

Je téměř nemožné Norům popsat, že alkohol nemusí být problém, pokud se používá pro svou chuť a nezneužívá. Tady se dostáváme k tomu, jak se pije pivo v Bavorsku nebo víno ve Francii – vidíte tam scény jako od nás nebo z libovolného norského města v pátek večer? Ne.

 

Proč vlastně norská omezení nefungují? Je to vlastně jednoduché. Co udělá člověk, kterému zákonem seberete možnost kupovat alkohol večer a v noci? Předzásobí se, aby mu alkohol náhodou nedošel. A kam je to blíž? Do obchodu, nebo do vlastního sklepa?

 

Oproti tomu v Bavorsku a v jiných částech Německa (ne ve všech) nebo ve Francii, Španělsku atd. je přístup jiný.

 

S alkoholem se děti seznamují odmala jako s užitečnou věcí, která ale má svá rizika, na která je potřeba dávat pozor. Není to žádné tabu. Rodiče v podobném seznamování podporuje i zákon: například v Německu smějí pít legálně pivo a víno děti v přítomnosti rodičů od čtrnácti let, samy od šestnácti a veškerý alkohol od osmnácti. Malé děti vcelku běžně dostávají „chmelovou limonádu“ zvanou Malz, a to ne místo piva, ale místo slazených nápojů. Je to také mnohem zdravější než slazené nápoje, obsahuje to jen pár přírodních surovin. Malz ostatně běžně pijí i těhotné a kojící ženy.

 

Pak se dětem ukáže nealkoholické pivo, což v německých, a zejména bavorských podmínkách znamená Hefe-Weißbier, který je v nealkoholické formě velmi dobrý a propagovaný jako zdravý, osvěžující izotonický nápoj, který není náhražkou piva, ale právě sladkých limonád. Ve Francii a dalších středomořských zemích je běžné dávat stolní víno nebo vinný střik dětem a nechat je zvyknout si na to, že to není nic, co by tady bylo pro náladu, ale prostě pro lepší chuť k jídlu.

 

Výsledek? Jak v Bavorsku, tak ve středomořských zemích alkoholismus a rutinní zneužívání alkoholu není ani zdaleka takový problém, jako u nás nebo v zemích severní Evropy či v USA a Kanadě, kde si na restrikcích zakládají.

 

S alkoholem je to, svým způsobem, jako s covidem: alkohol, stejně jako covid, trestá zejména pokrytce. Trestá tabuizaci, tajnůstkaření a – doslova – kázání vody a pití vína. Schválně, kterou cestou budeme na rozsáhlé zneužívání alkoholu u nás reagovat? Vydáme se na sever nebo na jih?

 

Dede: a já se zeptám – jakým způsobem poučili o alkoholu vaši rodiče vás a jak učíte vy vaše děti?  :)

Aktualizováno: 17.2.2021 — 16:58

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Podobné zkušen osti jako yga mám s mlsdší dcerou. Když jko sedmáci na základce byli na lyžáku,většina těchto nezletilců doslova chlastala každý den spolu s kantory. Dcera odmítala se třídou kamkoli chodit neb jezdit na výlety. Ji to nezajímalo,alkohol se jí hnusí dodnes. Ale můj nejhorší zážitek, který opravdu dotvrdil dceři, že nikdy nelhala. Náhodou jsem ve vlaku přistoupila do vagónu, v němž se odněkud vracela dceřina bývalá třídní se svými cca šesťáky.Mezi všemi žáky i jejich účou ,kolovaly celou dobu flašky píva. Pili všichni , a dkyž jednu flašku vyprázdnili,e odněku se d vynořila druhá a jelo se dál. Zřetelně jsem viděla, že pivo není nealko. Dodnes jsem nepochopila tu drzou vyzývavost.Pili zcela veřejně a ještě během své cesty vlakem.Už jsem cei vždy věřila. jedna zkušenost mi bohatě stačila.

  2. prima clanek v suchem unoru :D

    v cesku mi hodne vadilo pohrdani a shazovani ostatnimi pri odmitnuti sklenicky. chybejici respekt k tomu, ze proste alkohol nepiju.
    a manzel – netypicky francouz milujici tmava, specialni piva: jake stesti, ze zijeme v belgii! :D

  3. Když mi bylo pět let, byli jsme v létě na dovolené v kempu v Kdyni na Šumavě. Jíst jsme chodili většinou do tamní hospody. Naši si dali k jídlu obvykle pivo (aby taky ne, oba pocházeli z Plzně, města pivu zaslíbeného). Já jsem měla takový malinký půllitřík, který jsem si nosila s sebou, a oni mi do něj vždycky ze svých sklenic ulili. Byla jsem tehdy blonďatá modrooká holčička, docela radost pohledět, a když to viděli někteří jiní hosté, tak šli do kolen. Žádné psychické ani fyzické následky to na mně nezanechalo a můj budoucí vztah k alkoholu byl celkem běžný, ani moc vřelý, ale ani zásadně odmítavý. Barová skříňka s láhvemi tvrdého byla u nás doma vždycky volně přístupná, takže ve školních letech nevyhnutelně došlo k tajným ochutnávkám, když jsem byla sama doma, ale protože mi to vůbec nechutnalo, zůstalo jen u těch pár kradmých ochutnávek. Jako dospělá jsem pivo a víno tak nějak běžně pila, v malém množství obvykle k jídlu a příležitostně při nějakých společenských událostech, sem tam nějakého panáka, když mi ho naservírovali. V letech studentských se spotřeba alkoholu o něco zvýšila (u koho ne :D), vyzkoušela jsem si párkrát samozřejmě i rána opilcova, kocovinu a žaludek na vodě, ale po skončení studií šla spotřeba zase dolů. V době, kdy můj táta na nějakou dobu získal až příliš vřelý vztah k alkoholu, jsem já o alkohol naopak téměř ztratila zájem, protože to je něco, co fakt nechcete vidět a zažívat. Dneska nejsem abstinent, ale jak léta jdou, tak jsem skoro úplně přestala alkohol konzumovat. Když to spočítám dohromady, tak vypiju možná tak tři láhve vína za rok, láhev tvrdého mi doma vydrží několik let a pivo si nekupuju. Piju vodu, jen někdy v létě, když už nemůžu vydržet vedrem, si dám nějaký radler, ten mi přijde osvěžující, ale jestli se to dá vůbec považovat za alkohol? Když navíc za léto vypiju tak tři, čtyři? Kdyby každý pil jako já, tak všechny pivovary, vinopalny a vinaři do roka zkrachují.

  4. Můj vztah k alkoholu je vágní a nemohu říct, že by mě někdo nějak zvlášť před ním varoval. Asi příklady táhnou. Maminku jsem nikdy neviděla pít ani pivo, tatínkovi jsem ‘skoč pro pivo’ skákala v neděli k obědu. Když jsme teda nešli někam na husu. Na rozdíl oproti mým předřečnicím jsem skákala ráda. Bavilo mě čekat u nablýskaného pultu až spadne pěna a pozorovat jak pan hostinský manipuluje s chromovými páčkami.To jsem mu záviděla. A taky jsem koukala po hostech, jak se baví a smějou a trošku jsem si přála sedět s nimi. Pravděpodobně to nebyl lokál čtvrté kategorie, mně se tam prostě líbilo. A není divu, do vínku mi to asi dala moje kmotra Františka, takto hospodská. Taky druhé jméno mám po ní.
    Nijak mě to ale neovlivnilo.Tvrdý alkohol nepiji vůbec, ve společnosti documlávám skleničku vína hodně dlouho. Ne z přesvědčení, ale prostě to neumím ocenit. Taky vždycky říkám mně to nedávejte, je toho škoda!
    Verenko, že já budu mít moc toho alkohodehyd… enzymu! :-)

  5. Andy, díky za svižný článek! Myslím, že lepší cesta je ta „jižní“. Jakékoliv zákazy se dají obejít, jen vzpomeňme blahé paměti prohibici v USA. Ty národy,které dramaticky propadají alkoholu, mají jak už je prokázáno, nedostatek nějakého enzymu. A severské národy, tam si myslím hraje roli ta příšerná půlroční tma.
    Já osobně nemám s alkoholem problém. Víno, bohužel mi nedělá dobře (kyselinky), pivo skleničku si dávám pravidelně po obědě, pokud řídím tak nealkoholické. Jde mi o hořčiny, které mi pomáhají trávit a ukonejšit žlučník. Jednou za uherský rok si dám dobrého vizoura. Jenom trošku, upíjím po kapkách. No samozřejmě dobrá domácí hruškovice nebo mňam meruňkovice.

  6. Máme k alkoholu přístu spíš jižní, spíš ani to ne. K jídlu nebo pro chuť dobré víno, ale vůbec ne pravidelně. Stres jsem tím nikdy neřešila. V zimě někdy svařák. Taky pro chuť a na zahřátí. MLP po obědě někdy pivo (mně pivo nechutná). Destilát už musí být hodně dobrý a stejně jen minimálně. Samozřejmě se v mládí stalo, že jsem to přehnala abylo mi blbě. Dokonce víc než jednou. Pak jsem si začala dávat pozor. Víno bych nejradši, kdyby zůstala ta chuť a ni bych nepotřebovala alkohol. Pocit „špičky“ už mi vadí. K opilosti jsem se nepropracovala už moc let. Dcerám jsme z toho tabu nedělali. Jedna nepije téměř vůbec, jedna také jen občas a pro chuť.

  7. Díky za bezvadný článek. Taky to vše o alkoholu takto vnímám. U Norů a ostatních seveřanů je jejich domnělá ponurost bytí reálným předpokladem ke konzumaci a u Rusů jejich rozháranost duše,taktéž. Mně vyhovuje vše jižní v tomto oboru.

  8. Andy výborné!Krásne sa to čítalo a teraz premýšľam,ako je to u nás.O alkoholdehydrogenáze som napísala vyššie,zá chýba v mnoháých rasách a aj u nás ju niektorí jedinci majú menej a niektorí viac.Tí čo pijú spoločensky sú výborní.takýcvh mám rada,sú veselší,vtipný,ale slušní.Psychiatri hovoria,že si len pestujú závisloť.
    Neznášam alkoholikov.Ani ako pacientov,ani ako stretávajúcich.myslím si,že slováci veľa pijú a niektorí aj viac ako veľa.A pijú tvrdý alkohol a lacný-len o šírku galusky lepší ako metanol.Tá devastácia a degradácia mentálna i fyzická je hrozná.
    No a teraz ja.Pivo neznášam/okrem cesty do chorvatska,ked nemožem a dala by som si v tom hice/.Víno mám rada-sme vinársky kraj,my sami sme mali veľký vinohrad,deduško bol excelentný vínar Teraz si starostlivo za pomoci vincúra vo vinárskych závodoch kupujem kvalitné vína.
    No a moja srdcovka je po hnusnej službe so zlými falmi namiešať si G+T a znovu si prejdem svoju prácu,či som urobila všetko,čo som mohla.
    JKeden alkoholik mi dal radu/dodržiavam ju-okrem toho G+T/:Nikdy nepi sama,je to cesta do pekla-veď sa pozri na mňa.

    1. Verenko, máme to stejné. Bytostně nesnáším alkoholiky, stejně jako narkomany. Dělají ze života peklo svému okolí a nejhorší i svým dětem. Nesnáším je a jsem schopná jim neposkytnout pomoc, pokud by potřebovali. Nevím, kde se to ve mně bere, hluboko do historie naší rodiny nebyl žádný alkoholik, takže ani z vyprávění to neznám. Ale vidím okolo sebe.

  9. Alkohol v přiměřené míře znám asi jako u Ygy- holt stejný kraj. Akorát já nepiju pivo, zoufale mi nechutná a když už, tak nealko. Víno si dám ráda- co taky na jižní Moravě- a tu a tam panáka něčeho taky, kolikrát z léčebných důvodů (na hlasivky funguje dobře slivovice s medem s trochou horké vody). Mládež se na hodech párkrát opije a pak už to umí, holt chybami se člově učí :)

  10. A jinak k tomu Bavorsku dodám ještě jednu věc: v Bavorsku, stejně jako v různé míře jinde v Německu, ale v Bavorsku obzvlášť, platí, že tam je silná společenská kontrola. Lidé se nemusejí nutně navzájem udávat nějaké autoritě, ale je velmi dobrým zvykem sám říct někomu, že něco dělá blbě, neslušně nebo nezákonně, když to tak dělá. Klidně i cizí člověk cizímu člověku. A je jedno, jestli jde o přecházení na červenou (slavná věta Seien Sie Vorbild für die Kinder!), nebo právě o pití. Když někdo chlastá jak by neměl, je velmi slušná šance, že se někde ukáže, zpravidla velmi rychle, někdo, kdo mu řekne něco jako „takhle ne!“

    1. Ano, jeden Američan žijící v Německu (tuším Baden-Wurtenberg) popisoval zajímavé zkušenosti:
      – koukají na vás, lidé se na vás prostě dívají a když vám to vadí, tak řeknou, že jste ve veřejném prostoru a tedy jim nemůžete upírat právo se na vás dívat :D
      – řeknou, co se jim nelíbí nebo nezdá, pro cizince z jiné kultury asi dost překvapení

      1. Jj, německé zírání znám a je to něco, co člověka taky srovná do latě. Ono je hodně upřené.

  11. K alkoholu jsem se jako všichni dostával pomalu, ochutnáváním, vlastně mi i dlouho nechutnal. První točené pivo jsem měl v 16 letech v totálním pajzlu zvaném „Vokno“. K tvrdému alkoholu jsem postupem času získal odstup a musí být opravdu jemný, aby mi chutnal. Pít doma prostě neumím, na návštěvách jen decentně, já jsme hospodský typ a trpím tím co je dnes.

    Samozřejmě jsem i vnímal přístup k alkoholu v jiných zemích.

    Ve Francii vám k druhému a dalšímu pivu automaticky dávají nějaké slané oříšky, hranolky, chipsy apod. abyste se jim moc neopili a vydrželi pít (ale pivo za 7 euro to zaplatí :D )

    V Itálii mě v jedné hospodě v Bergamu dostalo jak k prvnímu pivu dali automaticky strašlivě pálivé chipsy, což vyrobilo žízeň na další dvě. Francouzké pivo dobré není, většina čepuje belgické a místy německé.

    Ve Špaěnslku je hlavní míra piva „Caňa“, tedy 0.2l. Stojí 1 eur. V Barceolně a přímořských letoviscích zavedli Zuelto 0.1l a to mají za 1 eur. Když to vidí Čech nebo Němec, tak jen smutně kouká. Nicméně španělské pivo je hrozně hutné a ani není moc dobré. Frčí tam německá piva, i točená a za dobrou cenu. Ve Španělsku je trochu jiná ta kultura pití. Většinou se všichni sejdou u někoho doma, tam se načnou, třeba i něco uvaří, zahrají se nějaké hry. Pak se pije hodně venku, sedí se na náměstí, parku nebo u nějakého oblíbeného monumentu města a chodí se k číňanovi (večerky všude možně) pro levná piva nebo na exponovanějších místech chodí prodavači s termo taškami. Když už je kolem jedné ráno a v podnicích jsou lidé, tak se začíná kolečko po barech a diskotékách. Tahounem diskoték je Chupito (panák) za euro. A v 5 ráno se přechází do nějaké hlavní diskotéky, kde se „noc“ uzavírá“.

    Na Ukrajině mě překvapila nabídka druhů piv (a vodky) v každém i nejmenším vesnickém koloniálu. V Ukrajinské Tokaji jsem zažil nejmasivnější ochutnávku vín ve sklípku jako nikdy. Ve městech (znám hlavně Lvov a trochu Užhorod a Odessu) se to ale vůbec neliší od našeho středoevropského okruhu.

    Kanada mě taky dostala. Pro prodej alkoholu je potřeba dva dokumenty s fotkou potvrzující věk. Takže mi jednou nenalili, protože jsem zrovna u sebe neměl řidičák. V běžných hospodách ty piva za moc nestojí, bez pěny a chuti, ale je tam hodně mikropivovarů a tam se dají pořídit dobrá degustační prkénka za celkem přiměřené ceny. Diskotéky v Kanadě jedou styl front a rezervací, ale pak se tam všichni zmatlají jak duhy. Fascinuje mě to puritánství, kdy na pláži vám policajt přikáže vylít pivo, ale vedle může jiný ležet zhulený pod vobraz. Marihuana a asi i další drogy tam jsou absolutně legální.

    1. Ty jo, díky za perfektní mezinárodní srovnání! :)
      Jak hodně jezdíme po cizích zemích, tak tam málo pijeme – Martin si dá sem tam pivo k jídlu (pokud neřídí) a já obvykle nic (tedy žádný alkohol). No a bary a diskotéky mě neoslovovaly ani v tom správném věku, ze kterého jsem ostatně už dávno vyrostla :P
      Jít na diskotéku a tam se zřídit pod obraz boží… to je cesta k tolika průšvihům! A samotný alkohol je jedním z nich.

      1. U těch barů a diskoték, to k jižním zemím patří a svou atmosférou je to věc, kterou tak nějak člověk zažít chce a cítí, že to je ono. Vlastně i hudbou.

        V říjnu v Portugalsku, když jsem se k takovým dostal, tak teda musela zafungovat moje obava, že to by asi bylo dobré semeniště covidu…

        Za Atlantikem zas je hromada latinoameričanů a ti tu atmosféru jako jižanský styl diskoték vytvoří i v té Kanadě.

  12. Přemýšlela jsem o těch dvou systémech – říkám systémech, protože v obou případech je to nějaký společensky uznaný konsenzus (u nás z mého pohledu není žádný).
    Z pohledu zvenku je zřejmé, že ten „jižní“ je udržitelnější, přirozenější. Počítá s alkoholem jako se součástí života, takže učí jeho poměrně bezpečné konzumaci. Nedělá z něj svůdného démona.
    Jenže naprosto chápu, jak vznikl ten „severní“, když je pití ve společnosti neúnosné (jako je třeba i v Rusku), snažíte se zachránit co se dá a střízlivých pět dní se prostě počítá. Akorát si dovedu představit, jak složité by bylo převést severní systém (kde je alkohol pořád ještě démonem, byť drženým na řetězu, většinou) na ten přirozenější jižní.
    Navíc, existující kultury ovlivňuje i to, v jakých přírodních podmínkách žijí…

    1. Právě, v teplém počasí se dá dělat mnohem víc věcí než jen sedět zavřený s kamarády u sklenky. A asi v tom hraje roli i genetická výbava. Vím moc dobře jak se dokáží zmatlat Asiaté. Jedno pivo a už jsou v náladě, tři piva a končí. A ještě je to baví. Ale nemají na to absolutně buňky

  13. Alkohol jsem jako dítě viděla všude a dlouho mi nedocházelo, jak v Česku chlastáme prakticky neustále a je to normální součást života. Na druhé straně, nebylo to nic super exotického, po čem bych toužila, protože by to bylo super tajné a nedostupné. Ochutnala jsem občas místní světlé pivo a nějak jsem nechápala, jak to někomu může chutnat.
    Pak jsme se s rodiči přestěhovali do jiného kraje a viděli tam jiný mrav – opilé nebo zdrogované dvanáctileté děti a nehezké chlapy po čtyřicítce lovící nezletilá děvčata na diskotékách. S kamarádkou jsme místo toho začaly chodit na kafe, čokoládu a sklenku vína spíš pro tu chuť než pro nějaký účinek. Dodnes mám ráda sklenku vína nebo kvalitného piva k jídlu, ale musí se to chuťově hodit. Občas si chodím do místního minipivovaru pro kávový stout. Mňam!
    Na střední a vysoké jsem občas pila i tvrdý alkohol, ale zjistila jsem, že kromě irské whisky se nic nedá pít, a irská whisky je drahá :-)

    1. Víš, když čtu takové věcí (opilé a zdrogované děti), tak si uvědomuju, v jaké (téměř bezalkoholové) bublině jsem vlastně vyrůstala. To nejhorší, co jsem zamlada viděla, byl jeden můj strejda, kterej chodil denně do hospody na pivo. Jen na pivo… Ono i to bylo na hraně, ale pořád to mělo daleko do věcí, o kterých jsem se dozvídala později.

      1. To zní dobře. Nedávno jsem oponovala jednu absolventskou práci na ZŠ, kde se autorce v rámci průzkumu svěřovali její vrstevníci na Instagramu a mladší s historkami typu „máma mi řekla, že pokud si nedám pivo, rozbije mi hubu“. Taky jsem dost koukala. Kam se hrabou alkoholici v rodině… ty když máte denně na očích, tak si pak dáte na nadměrné pití pozor.

    2. Netopýrko, jelikož moje děti chodily do ZŠ, kde se spolužáci dokázali totálně zlinkovat během polední přestávky a odpoledne učitelka ani okem nemrkla, protože věděla, že se za ni ředitelka nepostaví, aby nebyla škola nařčena z rasismu, i když to často byly i bílé děti.. kde opilé nebo zfetované děti jsou normální, kouří asi od sedmi let- prostě taková místa jsou a je to v Brně. Jenže tmu málokdo věří.

      1. Terčina třídní se mne vyčítavě ptala, proč se naše dcera nedruží s ostatními dětmi ve třídě. Když jsem se jí na to zeptala, tak mi řekla „A to mám chodit s nimi o polední přestávce do parku před školou, pokuřovat a chlastat pivo?“ A to v žádném případě se nejednalo o vyloučenou lokalitu!

  14. Nejprve pochválím článek – napsaný moc dobře a srozumitelně. Ještě chybí poznámka, jak to vypadá s pitím alkoholu v Rusku… obávám se, že u nás to bude podobné, i když doufám, že v mnohem menší míře!

    Jinak na otázku – tak, jsa děvčica z vinorodého kraje a z kraje, kde se nepálí jen v kostele, je jasné, že víno a gořalka se u nás vždy našly. Teda takto – naši stařeček si tu svoji sedmičku vína denně vypili (v pozdějších letech už teda jen půlčíka ;) ), ale jinak jsme doma většinou víno neměli, k obědu si dávali taťkovi „vody“ (to do půllitřáků připravoval různé nealkoholické nápoje). K nedělnímu obědu víno bývalo a většinou pro ně poslali nás, děcka – tak je jasné, že při natahování koštýřem jsme nějaký ten doušek polkly (horší, když vletěl do dýchače, to jsme víno smrkaly ještě půl hodiny) a sklenička k obědu taky byla. Ani jedna z nás není alkoholik… ale dobré víno si v přiměřené míře a v dobré společnosti dáme, a stopku meruňkovice na spálení červa taky (to teda na dovolené).

    K Terce jsme přistupovali stejně a dnes nepije alkohol skoro vůbec. U nás maximálně šampus (je-li důvod), jinak jen na dostizích – a to v případě, že je tam jako divák a ne aktér, a to bývá hodně málo kdy. A to v Itálii aperol a v Bratislavě mochito (rofl) . Jinak když si se mnou dá skleničku vína, většinou ji ani nedopije…

      1. Jj, jih Moravy je kulturně „jižní“, zbytek Česka spíš nevyhraněný. „Severní“ kultura se u nás nevyskytuje, ta je v Polsku. Kde mimochodem najíždějí tvrdě na skandinávský model, i když úplně nechápu proč – kultura v Polsku se sama od sebe mění k lepšímu, od tvrdého alkoholu se přechází k pivu a vínu, už se dnes, zejména ohledně piva, hodně jede na kvalitu, zase samozřejmě záleží na sociální skupině. Nižší společenské vrstvy v Polsku jsou pořád pitím „severské“ jako řemen, střední a vyšší už jsou spíš „jižní“, nicméně i tak v Polsku platí, že se alkohol nad 10 % musí prodávat ve speciálních obchodech, stejně jako v Norsku nebo Švédsku, a nově se na „neřesti“ v Polsku uvalují velmi tvrdé daně. Na začátku roku prošla daň na sladké, nově se chystá velmi tvrdá daň na alkohol a cigarety; v podstatě už nebude možné si koupit v krámě pivo za tři zloté (18 Kč), s tou daní bude stát aspoň pět (30 Kč), spíš víc.

  15. U nás to bylo jasný. Naši nebyli abstinenti, ale mamku jsem viděla pít tak leda ten zmiňovaný vaječňák, nebo sklenku šapáňa na Silvestra. Táta si dal jednou za čas pivko k obědu, to jsem musela jít se džbánkem do hospody na nádraží, což bylo pro mne utrpení, projít přes celou hospodu k výčepu a zpátky.
    V mojí domácnosti se občas něco vypilo, když přišla návštěva, ale s mírou, lahváče jsem nikdy nekupovala a nekupuju, vínko jsme si občas dřív dali, ale nedělá mi dobře na žaludek a nijak zvlášť mi nechutná. Tvrdý alkohol to samý a MLP si potrpí tak leda na malej frťánek Fernetu, který bere spíš jako lék na dobré zažívání, ale rozhodně ne denně- já občas taky. Marek má rád dobrou whisky nebo dobrej rum- cenově tak od tisícovky výš, takže to je jednou za čas tak na ochutnání a Lucka má nejradši naše domácí rybízový víno. Z naší rodiny by se pivovary ani lihovary neuživily :D . Proto mě nechává zdražování alkoholu a cigaret (jsme všichni nekuřáci) naprosto v klidu.

    1. …..“ Táta si dal jednou za čas pivko k obědu, to jsem musela jít se džbánkem do hospody na nádraží, což bylo pro mne utrpení, projít přes celou hospodu k výčepu a zpátky.“
      Ty jó, pro mne taky, na tohle člověk moc nerad vzpomíná,pro mne to bylo fakt trauma,hlavně ti lemtáci piva a kořalky,slintající a pořvávajíci na mně. Brrr,ještě dnes!

      1. Bohužel znám, když si mne děda posílal do hospody pro pivo k nedělnímu obědu. „Zaplivaná“ 4. kategorie – naštěstí se mne brzo zastala mamka a bylo vyhráno. Ale dodnes to mám v živé paměti (už jako důchodce..)

  16. Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán. Kdo jako dítě nevylizoval skleničky od vaječňáku u babičky nebo potají neochutnal rozpitého panáka, když se rodiče nedívali a nedostal olíznout pěnu z piva nebo neupil, když se džbánkem pro 2-3 šel do hospody Na Růžku, případně nedostal malou skleničku na zapití kachny, husy nebo vepřového bůčku k nedělnímu obědu? Takovéhle seznamování bylo ještě cajk..horší byla ta první skutečná „opice“… ať už byl člověk plnoletej nebo ne…v ten okamžik, získal každý svého „Míru“..postupem času si vytříbil chutě a stal se příznivcem některého z druhů alkoholu, ať už měkčího nebo tvrdého a nebo žádného a už nikdy…
    Někomu jako dobrý sluha, alkohol zpříjemní nějaký okamžik v životě..někomu jako zlý pán, život zničí…k čemu nějaké suché únory? (chudák měsíc, jako by mu nestačil ten vítězný)
    Můj vztah k alkoholu kdysi určil Vlasta Burian, když recitoval baladu o Deliriu tremens ve filmu U pokladny stál…a to mi stačilo…
    A víte co? Zrovna včera jsem měla výbornej červenej Medoc, ročník 2018 a byl skvělej ;-)

    1. Jé Sharko, to tvoje vzpomínání bych mohla skoro podepsat:)) Když jsem chodila pro pivo, taky jsem vždycky ulízla trochu pěny, abych se opět přesvědčila, že mi to vůbec, ale vůbec nechutná! :D
      Maminka mi říkala, že kdysi mívala i svůj malý džbáneček, kam dostávala skleničku sedmistupňového piva, protože byla dítko válečné a neprospívající podle tabulek. Bylo to bráno jako ozdravný vitamínový nápoj:)) Je fakt, že pivo k jídlu měla ráda celý život.
      Já jsem coby hubené a nepříliš prospívající dítko (a podívejte se na mě dnes:)) jeden čas dostávala před jídlem půl skleničky jakéhosi zdravotního vína… a ejhle, doteď se bez vína snadno obejdu :D

      1. Od babičky pamatuju Malaga a Condurango, vždycky je měla ve špajzu a ty názvy mi přišly hrozně tajemné. A do čaje si dávala vermut :D .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN