HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Pipoušky (2) aneb kdo přežije?

Druhý díl seriálu by měl pokračovat přesně tam, kde předchozí skončil. Hádejte, jak dopadlo moje krmení na etapy!

 

 

 

Sobota večer. Krmím. Tedy snažím se. Jednoho červa Velká pomalu, pomaličku souká do sebe. Dva do ní musím vymačkat jako zubní pastu.

V neděli se zdá, že pipoušky zase zapomněly, že je červ k jídlu.

Malá dobaští třetího. Měla by sníst minimálně pět. Když už zoufale volám zkušenějším, malá dobaští šestého červa. Už ji dál nebudu trápit. Pipouši jsou hodně nároční na péči. Zítra zkusím nácvik na misku.

S velkou to bude složitější. Červy jsem jí musela vymačkávat a měla by jich sníst tak deset, ale jsem ráda, když do ní dostanu tři vymačkané. A tak připravuji rekonvalescenční kaši. Kousek otřu Velké o tlamku. Po dlouhé době slíže polovinu. Nespokojeně se vrtí. Myslím, že se nohama nedokázala zachytit o flís.

Je maličká, přes ten flís se špatně drží. Beru ji do holé ruky. Okamžitě se nožičkami zahákuje o můj prst a… otevře tlamu a ochotně zbaští mililitr kaše. A návdavkem ještě jednoho červa.

 

Drží se…

 

V pondělí odpočítávám patnáct červů pro Velkou a deset pro malou. Beru je do látkového pytlíku a vkládám na hruď za župan, aby se rychleji zahřály.

Velká se chvíli vrtí a když se mi uvelebí v ruce, zbaští jedenáct červů. Je zahřátá a docela zvědavá, ale jídlo už ji nezajímá. Putuje zpátky do pytlíku a střídá ji Malá.

Malá ještě pořád není rozehřátá. Zahřívám ji v ruce. Trvá to nějak dlouho. Prohlížím ji a při pečlivějším pohledu pod ocásek zjišťuji, že je to kluk. Takže Malý.

Jenže pořád nejeví zájem o okolí a je studený. Vypadá a dýchá jinak než netopýr v torporu, vůbec se nesnaží nožičkami chytit mé ruky. Co je s ním? Dýchá nepravidelně a čím dál pomaleji…

Pokládám ho na látku. Třeba upadl zpátky do torporu. Teď už nedýchá vůbec, ale chytám se čehokoliv. Beru telefon, volám zkušenějším. První není na telefonu, druhé se konečně dovolám. Pipouši jsou velmi křehcí a v zimě umírají často; nejvíc na následky stresu z probuzení uprostřed zimy. Že do včerejška nejevil žádné příznaky a byl aktivní, nemusí znamenat, že mu nic nebylo.

Ukládám ho do boxu. Dám mu čas do rána. Kdyby náhodou…

 

Ještě spím!

 

Ráno dělám cokoliv, abych nemusela jít zkontrolovat box. Malý je na místě, kde jsem ho nechala. Zapisuji údaje o místě a datu nálezu a datu úmrtí. Ne každé zvíře přijaté do záchranné stanice má příběh se šťastným koncem. Dobrovolničím už téměř dva roky. Jednou to přijít muselo.

S obavami sahám do chomáčku chlupů visícího pod víkem boxu. Pohladím srst. Hlavička uhne, křídlo mě odstrčí. Nejradši bych Velkou opusinkovala, ale nadšená by z toho vůbec nebyla. Místo toho ji stavím na váhu. Devět gramů! Jeden gram přibrala.

Večer Velká zbaští ochotně sedm červů a další čtyři do ní dostanu s velkou dávkou času a trpělivosti. Minimální dívku už snědla. Na víc nemám kapacitu; oči mám rudé jako králík a víčka mě příšerně pálí. Možná jsem pohladila Velkou po huňaté, spoustou netopýřích spolubydlících počůrané srsti, a sáhla si do oka. Důkladně si myju ruce a hledám na internetu ordinační hodiny mé oční doktorky.

 

Drobí…

 

Ve středu trávím dopoledne v čekárně u oční. Stejně bych moc práce neudělala. Sotva se zvládám podívat na monitor. Po rychlém vyšetření v mezeře mezi dvěma objednanými pacienty se doktorky zeptám, jestli jsem nemohla chytit zoonózu, protože mám doma divoké netopýry od záchranné stanice. Doktorce přijde zachraňování zvířat milé a představa nákazy zánětem očí od netopýra zábavná.

Přesto jsem večer opatrná a pozorně sleduji, jak se cítí moje oči.

Kdykoliv Vekou podeberu rukou, pohotově přenožkuje z boxu na moji ruku a nečekaně pevně se zachytí. Dnes už zvládám po pár vteřinách udělat ze své ruky vhodný spacák, ve kterém se Velká nebude vrtět. Velká ochotně sežere deset moučňáků a pak už nechce. Byla bych radši, kdyby jedla víc a přibrala další gram. Připravuji rekonvalescenční kaši. Chvíli musím vysvětlovat, ale pak už tlačím kaši ze stříkačky a Velká baští.

Dám jí pusu do kožíšku a uložím ji do boxu. Umyju si ruce a prohlížím oči. Žádné zhoršení.

 

Prekérka

 

Ve čtvrtek dopoledne vážím Velkou. Stále devět gramů. Je ještě ztuhlá, ale otáčí hlavičku a zpomaleně se snaží utéct z váhy. Mám dojem, že se probouzí, kdykoliv vstanu a začnu chodit po bytě.

Beru ji pod tričko. Hebká huňatá záda se ohřívají o moji kůži. Pak jdu pracovat. Nezvládám číst déle než čtvrt hodiny v kuse; mezitím se Velká rozehřeje a začne šmejdit pod tričkem. Odpočítám jí deset červů na snídani. Kupodivu hladově zbaští všechny a ještě chce nášup. Mám radost.

Dostáváme se obě do prekérní situace. Velké se natočil červ v tlamě, drží ho zprostředka a neví, jak dál. Mně se velmi chce navštívit koupelnu, ale Velká je zrovna uvelebená v pohodlném úchopu. A tak jdeme spolu. Zatímco se snažím pravačkou utrhnout toaletní papír zavěšený po levé straně, Velká upustí červa a začne spokojeně příst.

Ona přede!

Je tak roztomilá, a ještě krásná…

Šestnáctého červa už nechce. Ukládám ji do boxu. Den bude zase trávit v ložnici, kde má klid a stín. V podvečer se odstěhuje do obýváku, aby se v hluku domácnosti probudila a mohla najíst.

 

Rozcuchaná

 

Tento večer ovšem bude odlišný. Mám přes dvě hodiny pracovních videokonferencí. V mezeře mezi první a druhou beru Velkou z boxu, přichytím ji drápky nohou za látku trička zevnitř, pro jistotu utáhnu stahovačku pod prsy a připojuji se k videokonferenci. Odpočítávám patnáct červů do misky a beru s sebou stříkačku s vodou a pinzetu.

„Nebude vám vadit, když přitom budu krmit?” ptám se kolegyněk.

„Nám nebude vadit, i kdybys přitom kojila,” odpovídají kolegyňky.

Po chvíli cítím, jak huňatý hebký kožíšek zametá moji kůži a sune se k rameni. Velká je vzhůru.

Beru ji do ruky. Nastoupí do ruky, obtočí se kolem palce — už jsme sladěné — a začne příst. Pak si vzpomene, že je divoká a navíc ještě nevečeřela, a příst přestane. Během videohovoru krmím. Když už Velká nechce, zbývá jen pár červů. Za celý den musela sníst tak třicet. Vracím ji do boxu, aby mohla v klidu trávit. Sestupuje z ruky a upaluje do úkrytu. Při pohledu zboku a v běhu trochu vypadá jako velký chlupatý pavouk. Začínám chápat, proč se lidi netopýrů bojí.

 

Večer

 

Velká se ještě aktivně vykrmuje. N zazimování je pro ji ještě brzy. Odjede příští týden. Bude spát v zimovišti do března a pak ji čeká vypuštění.

Jen doufám, že se jí po těch desítkách červů, pusinek do kožichu a pohlazení ještě bude chtít odletět.

 

 

 

Aktualizováno: 7.2.2021 — 16:38

31 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ta velká je malinkatá. Papá pěkně, jenom ty červy bych nemohla mít takhle v ruce. A jsou ti netopýři nějak označení abyste věděli co se s nimi děje dál po vypuštění?

    1. Je to krapet elk, ale zvykla jsem si.
      Okroužkovaní nejsou, tohle neděláme. Jakmile je netopýr přijat, dostane číslo a ví se, co se s ním děje, ale jakmile odletí, už je to na něm. (h)

  2. Škoda, že to Malej vzdal, ale – víc se pro něj asi udělat nedalo. (h)
    Ještě že Velká se tak hezky rozjela s jídlem, třicet kousků červíků je slušná porce na to, že ze začátku byl úspěch dostat do ní pět. Tak snad se podaří dovykrmit ji, aby si do jara ještě stačila pořádně pospat! :) A moc se mi líbí, že přede. :)

    1. Mně se to líbí taky :)
      Už je hezky vykrmená, teď je u mě na pozorování, protože začala nějak divně línat. Snad to bude avitaminoza nebo následek stresu, to se zvládne, jen to bude pár týdnů trvat. Nejspíš už nebude zimovat.

      1. Velká ztrácí chlupy? Že by se jí od tebe fakt nechtělo? (inlove)
        Co když ji budeš mít doma ještě v době, kdy přijdou domů Julián a Mariella? Ti proti ní budou obrovští! :)

  3. Vím, jak moc tě sebralo, že to Malej nedal. Nedivím se, je to smutný a stresující. Ale s tou větší se ti daří, to mám radost. Díky moc za ni. Jsi dobrá.

    1. Drž nám palce. Dneska jsem konzultovala její nezvyklé pelichání; v lepším případě je to jen následek stresu, který prodělala během život ohrožujícího probuzení z hibernace.
      Všechno je jednou poprvé, ale zrovna tohle bych si nechala ráda ujít :-/

  4. Těším se s úspěšným odchovem a záchranou s Tebou a smutním nad chudáčkem malým.Taková je matka příroda,dá život a něco si zase vezme. Ještě, že jsou tací jako ty a další, jste prostě svatí Františci. (h) Díky za informovanou veřejnost! :-)

    1. Já taky!
      Teď ještě doufám, že to zvládne i Velká. Taky má nějaké nejasné zdravotní problémy, nejspíš stráví zimu u mě.

  5. Netopýrko, asi tím, že bydlím u Moravského Krasu, od dětství jsem byla konfrontována s netopýry. Znala jsem je, tedy myslela jsem, že je znám, vážila si jich za pronásledování obtížného hmyzu, přečetla si o nich různá zoologická pojednání. Ale teprve po čtení tvých ohromujících poznatků mohu říct, že začínám netopýry, tenhle zajímavý živočišný druh, znát. Díky
    P.S. Když čtu poslední rok něco o netopýrech (v současné době zoologové v Moravském Krasu provádějí jejich sčítání) tak hned naskočí asociace – jakpak se má Netopýrka? (wave) .

    1. To se vždycky člověk vidí, co nového se naučí, když se zvířaty bydlí :-)
      Jé, to možná vídáš albínskou vrápenici! (h) Ta tuším zimuje v Moravském krasu.
      PS: :-)

      1. Ne moc – cca 5 km, ale v tomto terénu (všude se těží dřevo, tak bláta ke kotníkům)… a ráno u koníků a pak ještě u koníků – no zničení jsme byli všichni (rofl)

        1. Posilovna hadr. Já si dneska místo 8km kolečka dala asi 5km a stačilo to. Slalom po sněhu a náledí…

  6. Je to krásné čtení a děkuju za netopýry! Je úžasné, jak to s nimi umíš a to vypouštění musí být radost, ale asi bych se o ně i bála a stýskalo by se mi.

  7. Je tak roztomilá a ještě krásná… láska je slepá, že Netopýrko :-)

    Ale máš pravdu! Jenom – co s tím jídlem! Jak jsem nekritická ke všemu živému, tak tihle červi mě neberou. Leč zabít bych je nedokázala, natož vymačkávat. Máš můj obdiv.

  8. Naši netopýři jsou naštěstí dobře zazimovaní ve stodole jako každý rok. Jsem vděčná za jejich sousedství, nerušíme je a když je někdy náhodou potřeba, pomůžeme.
    Díky za každého zachráněného.

    1. Oni jsou rádi, že můžou spokojeně v klidu zimovat. Kdyby se nějaký probudil, určitě uvítá pomoc :)

  9. Tak tenhle příběh mě bavil:))
    Chudák Malej. Jenže příroda je příroda a u tak malého tvorečka se případné příznaky nepohody sakra špatně hledají, když nadšeně jí a ani jinak se jeho chování neliší od normálu. Utěšuje mě, že umřel v teple, klidu a najedený. To se taky každému nepovede.
    Velká je roztomilá – a přede! Copak předoucí kočka nepřekvapí, ale tohle je divoký tvor, který má divokým zůstat a vrátit se do přírody… A nejspíš se i vrátí. Úžasné!
    Víš, obdivuju na tobě hodně věcí – nejvíc asi červulkování! :D Ale i to, že jsi ochotná rozhřívat ztuhlé netopýry na vlastním těle (aneb bez netopýra pod mikinou to není ono:)), uděláš pro ně první poslední (vitamínová pasta krmení během telekonference mě nadchly:)) a po tom všem je VYPUSTÍŠ.
    A to někteří nejen nepředou, ale ani nejsou „vděční“:))
    (inlove)

    1. Je skvělé je vidět odlétat, zase samostatné, roky života a sežraného hmyzu před sebou… Nebo aspoň slyšet, jak to proběhlo. Netopýři jsou chytří a vědí, že jim pomáháme.
      Ne všechny konce jsou šťastné, s tím někdy nic neudělám, ať se snažím, jak chci.
      Pokousat od protivných probuzenců se nenechám, ale Velká je takové hodné přítulné zvíře a pod tričkem se jí líbí :) a zahřívání v ruce není moc pohodlné.

    2. Velká zase zdivočí, až bude zimovat a až se bude vypouštět :) Můj první svěřenec předl extraligu a sice se dlouho rozmýšlel, ale taky odletěl :)

  10. Malého je mi líto – chudinka. A mám velkou radost, že Velká se konečně rozbaštila. Věřím, že na jaře bude rejdit oblohou.

    1. Ráda bych ji viděla odlétat, ale letos asi veřejné vypouštění nebude a navíc tahle se musí vypustit, kde byla nalezena…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN