MATYLDOVINY: Duhové klubko

Znáte duhové klubko? Je to úžasnost, na kterou můžete narazit při návštěvě galanterie (tu vždycky vyměním za cukrárnu, jako další miluju knihkupectví a zahradnictví).

 

 

Pokud večer něco nedělám rukama, okamžitě usínám. Navíc potřebuju rozhýbat pravé zápěstí ztuhlé od počítače a někteří lékaři na to doporučují pletení nebo háčkování. Já jsem se vrhla na obojí, ale z duhového klubka háčkuju. Schválně kroutím rukou o trošičku víc, než je nutné – jako rehabilitace to vážně funguje.

 

 

Připouštím, že zvládám opravdu jen základy háčkování a při mé večerní myšlenkové kapacitě bych se ani do složitějších vzorů pouštět neměla. Současný šátek navíc nesmím moc odkládat, protože pak zapomínám postup. Ten jsme si vytiskla už před nějakou dobou a úspěšně zapomněla odkud. Bohužel Vanilka měla onehdy nějakou nudnou chvilku a část návodu mi rozcupovala a částečně sežrala.

 

 

Tak neodkládám a snažím se. Duhová klubka už existují v mnoha barvách a od mnohých výrobců. Složení je obvykle velmi příjemné, u tenkých je základem bavlna s příměsí akrylu, to silnější je vlna s akrylem. Vždycky se těším, že přejdu z jedné barvy do další, postupné probarvování se mi moc líbí. Začínat můžete od okraje – obvykle tmavá barva – nebo od světlého středu, kde máte povytáhnutou nitku s označením Start.

 

 

Vím, že mnozí ruční práce odložili jako neefektivní a nudné. Mě naopak těší, že mi pod rukama něco vzniká, když už celý den jen sedím u klávesnice. Vážně to není špatná rehabilitace pro tělo i duši!

 

Dede: Děkuju Matyldě! A musím sama za sebe říct, že jak jsou moje ručky spíš levé než šikovné, i na ně už došlo:)) Však už Betty MacDonaldová věděla, že ruční práce uvolňují napětí (a pot:))

Takže se ptám – také pro svoji duši něco ručněděláte? :)

Aktualizováno: 3.2.2021 — 21:07

86 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Když jsem loni začala šít roušky, docela jsem zírala, pro kolik lidí je to naprosto nedosažitelná meta. Sestra mi poslala firemní trička a já z nich vyrobila roušky. Přišlo mě to jako něco, co musí zvládnout každý. Cha cha cha.

    Musím ale přiznat, že bastlím ráda. Začala jsem si míchat prášek na praní a čistící prostředky. Vlastně už kupuju jen prášek do myčky, občas WC čistič a čistič odpadů. Vše ostatní si doma míchám z přísad, které kupuji z Fichemy a podobných eshopů. Docela se to hodilo při deficitu dezinfekcí loni na jaře. Jedné kamarádce jsem donesla láhev… dezinfekce. Lehké, voňavé, protože jsem odměřovala opravdu injekční stříkačkou a nakonec přidala esenciální olej. Dodnes občas vydezinfikuji ruce kolemjdoucím dámám, které jako správné dámy chtějí být voňavé, korona ať si trhne výrůstky.

    Když jsme u bastlení, to někdy nedopadne dobře. Kaštany jste zajisté četly… :-D

  2. Matyldo, krásné šátky! Jó kdysi jsem hodně háčkovala, pletla,šila i vyšívala. Tenkrát mě to moc bavilo, o „zloděj času“- internetu se nikomu ještě ani nesnilo. Teď už nedělám ani jedno (no moje poslední šití byly roušky). Teď trávím hodně času na zahradě a také už mě ruční práce nelákají. Hlavně proto, že mi chybí bývalý cit, rychlost a ohebnost prstů (jen než navléknu nit do jehly !!!!). Ale stále se na výrobky jiných šikulek dívám a obdivuji je, to mě bavit nepřestalo. Jeden čas – někdy v 70.-80. letech tyhle duhové barvy hodně frčely. Jen přechody barev byly kratší, takže výsledek byl takový žíhaný (jako v odkaze cos dala MaRi, modře žíhaný šátek v druhé řadě – od Léni). Tenkrát jsem si upletla svetr (no pomalu sako) s širokým šálovým límcem. Jen tak bez knoflíků, překřížit a pásek. Střídalo se několik odstínů hnědé a oranžové, trochu jako to hnědo-červené klubko. Měla jsem svetr ráda a nosila ho dlouho, než jsem z něj vytloustla :).

    1. Maričko, připomněla jsi mi, že jsem tuhle přízi taky měla. Byla bílomodrá a pletla jsem z ní svetr pro synka. Když se pletlo rovně, byl to takový žíhaný vzorek(jak píšeš), ale když se řady zkracovaly pro průramky, tak byl vzorek zase trochu jiný. Takže se tvořilo jakési sedlo. Byl to velmi oblíbený svetr – tenkrát !D

  3. Když jsem žila jako dítě u babičky přeslicové,chodila jsem nahoru do patra k Pavlíkům,pan Pavlík seděl v sesli a bafal dýmku, dým se povaloval v ovzduší a jeho paní s dalšími ženami pletly různé věci ze spousty různých barevných vln,strašně se mi to líbilo. Bývala jsem používána na držení vlny,ze které se pak dělalo klubko,bylo tam teplo a útulno a vedly se všeliké řeči,do kterých mne zapletli a pak se mi vesele smáli,pan Pavlík pěkně pod fousy a taky povídal o první světové válce o Piavě a tak různě,na tohle ráda vzpomínám. (h)

    1. Taky se pamatuju, jak jsme párali staré svetry a pletli z toho nové… jako dítě jsem párala ráda :)

  4. To je krása, ty barvy, achach! Kdysi jsem háčkovala – šály, vesty a malému synkovi čepici, jaké se nosí v Peru. Šátky vypadají na první pohled docela jednoduše – jen dlouhé sloupky a řetízková oka. Jen čistě teoreticky – jak víš, kolik různých barev potřebuješ na šátek? Nebo klubka už jsou připravená tak, že z nich bude právě šátek?

    1. Mrkni na fotku- ty barvy jsou takhle připravené. Na šátek téhle velikosti má klubko 1000 metrů,ale určitě existují i menší a nevím,jestli větší. Samozřejmě nemusíš využít třeba tu poslední část nebo tak…

      1. Tak existují i veliká duhová klubka, dnes jsem je viděla v Hradci (Králové:)) A že jich tam měli – hned jsem si na vás všechny pletky a háčkovky vzpomněla :)
        (ne, nekupovala jsem je:))

  5. Fakt by mi vyhovovala nějaká dušenvě nenáročná činnost pro ruce, u které bych třeba poslouchala muziku. Jenže ani háčkování, ani pletení ani šití to halt nebude. Nejdál jsem se dostala s šitím, za totáče jsem si – pokud mi někdo udělal střih – dokázala celkem ledacos ušít. Ale nikdy to pro mne nebyla zábava, vždycky práce, spíš dřina :P .
    Co by mne bavilo, by byla práce s dřevem, vyřezávat. Jenže vyřezávej po večerech v paneláku :D .

    1. No a? Znám chlapy, co mají v paneláku modelářskou dílnu v kuchyni a pod stropem v ložnici velké modely letadel s benzínovým motorem. Binec se dá uklidit, ale ten benzín smrdí… jejich ženy jsou svaté.

      1. Mohu tě ujistit, že i ženy modelářů, kteří létají s elektrolety, jsou svaté. Vlastně všechny ženy jakýchkoliv modelářů jsou svaté :)

        1. Tak mě napadá, znáte swapovací kulturu a swap služeb? Vidím tady spoustu lidí, kteří by rádi dělali věci, které mně nejdou a nebaví mě, výměnou za věci, které jsou mně a baví mě…

          1. no jasně! kamarádčina sestra provozuje školku a pořádá pravidelné swapovací výměny šatstva, bot a veškerých užitečností pro děti a jejich maminky/ i tatínky. jednou jsme tam dodali i skříň na hračky :-D ono asi stačí se domluvit..

    2. Kde bydlíš? Na Praze 7 je komunitní dílna…

      Musím jinak říct, že mi jeden takový dřevozpracovač kdysi dost usnadnil život. Narazila jsem na FLeru na profil Rodinka. Děda a vnučka vyráběli šperky, snacha šila, a syn vyráběl věšáky na šperky. Ale takové, co opravdu pobraly hromady náušnic! Nechala jsem si vyrobit bíle natřený, a sloužil mi roky. Pak jsem nějak protřídila náušnice, většinu jich poslala dál a stojan teď slouží někomu, kdo má náušnic mnohem víc než já.

      To jsou ty momenty, kdy závidím lidem, co prostě ty ruční práce UMÍ.

  6. Teda, milé dámy, to je dneska náramné téma.
    Umím základy pletení i háčkování, ale večer už mne od počítače bolí oči, tak se do ničeho nepouštím. Koupila jsem si před časem úžasnou přízi s hedvábím, prý na svetřík k narozeninám, jen abych z něj nevyrostla dřív než ho upletu…

    1. Mě taky večer od počítače bolí oči, proto vyrábím jednodušší věci, do kterých nemusím upřeně zírat a počítat :)

  7. Moje babička byla dámská švadlena.
    Maminka na mě pletla, háčkovala a ještě mimochodem drhala.
    Teta Irena plete, háčkuje, šije a vyšívá.
    A pak se narodila Michalka levá jako šavle.
    Nezdědila jsem vůbec nic.
    Můj největší výtvor byly šály pro mé syny.
    Ale bavilo by mě to, ne že ne.
    Ale není mi dáno.

    1. Jj, vzpomínám na ruční práce, říkali mi „ty náš Smolíčku pacholíčku“ :-))
      Ale všechny kdo to umí a jde jim to ,obdivuji!

  8. Nejprve poklonu, hlubokou. Tvé šátky jsou kouzelné.
    Jinak za mne – ruční práce mi pomohly nastartovat hlavu a obnovit jemnou motoriku po malé mozkové přihodě.
    A dodnes je využívám jako trénink a uvolnění. Jen si musím dát pozorna počítání oček s jehlicemi a háčkem. Protože pak donekonečna párám a opakuji a párám… :D

    1. Moje teta původem Němka (a ty si na ruční práce dost potrpěly) měla těch mozkových příhod povícero. A nikdy nezapomenu, jak jsem šla okolo jejich domku, teta seděla venku na sluníčku a štrikovala. A to byla asi 14 dní po ataku. Hodně jsem sestřenkám to oblečení záviděla, mamka by třeba pletla, ale nebyl materiál, kdežto tetě ho posílali příbuzní ze záp. Německa.

  9. Při pohledu na krásné Matyldí šátky mám smíšené pocity. Oko je velmi potěšeno, ale! Uvědomila jsem si, že nerada otevírám jeden šuplík. Z něj na mne pokaždé vykoukne jedno nešťastné klubíčko, které se nemůže dočkat. Totiž všechny návody popisující začátek šátku nějak nemohu pochopit. Už proběhlo i rozhodnutí, že udělám rovný šál, ale u něj nevyniknou přechody barev. Tak vždycky smutně šuplík zavřu a kolotoč se opakuje: najít návod, nepochopit a smutně odložit.

    1. To znám, synovečkovi jsem koupila krásnou modrou vlnu na čepičku a rukavičky do kočárku, když se narodil, chlapeček má v dubnu dva roky a vlna je stále v šuplíku…:-)

      1. Tak si z ní upleť apartní čelenku- tobě se už velikost hlavy nemění, jemu by už čepička byla stejně malá :)

      2. Když jsem se narodila, moje teta mi začala háčkovat čepičku. Doháčkovala jsem ji já, na medvěda, když mi bylo asi 8 :D

  10. Matyldo, moc hezké šátky, to jo.
    Tahle duhová klubka se mi moc líbí, i když už dávno nepletu. Pletla jsem hodně, byla to téměř nutnost, protože jsem na sebe prakticky nic nekoupila. Tehdejší oděvní sortiment velikost 38 prostě neznal. Mohla bych bývala chodit snad jen v dětských teplácích. A tak s pomocí několika čísel Vereny a později Diany jsem chytala inspiraci a pletla modýlky. Se slzou v oku vzpomínám na výběr pletacích přízí, jež obnášel celkem asi 5 druhů. Později jsem objevila celkem dobře zásobený trh v bývalé NDR a tak zatím co se vozilo hlavně povlečení a záclony, já měla plnou tašku různých pletacích přízí. A taky boty jsem pod tím někdy schovávala, neb ve velikosti 36 toho naše obchody moc nenabízely. Pamatuju se, že jsem podobně duhově vytvářela z toho, co bylo. Jeden ze takhle upletených svetrů se moc líbil taťkovi, a na toho jsem ohledně módy dost dala.
    V práci nám při čekání na strojový čas vedoucí to naše pletení tiše toleroval, a tak jsme jedny Vánoce oplétaly panenky pro neteře jedné kolegyně. Pak jsem začala plést věci na maličkou neteř, až se mi sestra svěřila, že ji v poradně ženské obdivně okukují. Nakonec se dala na pletení taky.
    Dneska už bych s tím nezačala, protože nejvíc jsem toho upletla při televizi. Nějak mi vadily ty nečinné ruce.

  11. Jako holka jsem hodně háčkovala, hlavně na panenky. I první svetřík na očekávané miminko byl háčkovaný. Hm a narodil se kluk. Všechny kámošky měly dítka opletená a tak jsem usoudila, že to nemůže být tak těžké. Zakoupila jsem literaturu a naučila se plést. A stala se z toho vášeň, pletla jsem opravdu hodně. A těšila jsem se na důchod, že budu mít na pletení spoustu času. No, nepletu :D neb není zájem o hotové výrobky. Vnoučata už od mala preferovala trička s obrázky před babiččiným svetrem. A snacha též, neb tričko se pere snadněji, než svetr.A to jsem uměla dokonce i norský vzor (rofl)

    1. Moje milá tchyně také pletla moc krásné věci, vytvářela nám rodinné kolekce a dokonce jsme spojily síly a vznikaly šité šatičky s pleteným nebo háčkovaným vrškem nebo bundičky s pletenými rukávy. Pletla by dál, ale je to stejné – není zájem o hotové výrobky. Je mi to moc líto, že její umění už nevyužíváme, stačí nám dva tři zimní svetry.

      1. No tak já to mám přesně opačně, miluju ručně pletené věci a moje dcera taky, ae obě s tím zápasíme samy, neb není člověka, co by nám to upletl/uháčkoval. Zvlášť svetry pletu tempem jeden za pětiletku. Kačce to dlouho nešlo, teď s tím začíná, ale ona je zas ta šicí, že. U mě je trochu problém s očima, večer na tmavé blbě vidím. Ale fakt se snažím a vám oběma drsně závidím tu možnost.

        1. Na tmavé (šití) už také večer špatně vidím, ale výrazně mi pomohla stojací lampa nad pracovním místem s ledkovou žárovkou se světlem „denní bílé“, i když všude jinde dávám přednost „teplé žluté“.

        2. Krásně napsaný článek. :) Pletení mě tolik neoslovilo. Mám rozpletenou duhovou šálu. Baví mě na tom jak se mění ty barvičky, ale většinou mi dojde trpělivost když mi sklouzne jedno oko a pak už to jede a musím kus vypárat. :D Jinak háčkování měe celkem chytlo. Ano, jde o základy řetízek a krátký sloupek, ale vzniká něco, co budu nosit. Snažím se uháčkovat ozdobnou síťku na vlasy, která se nosila ve 40. letech. Vzadu se vlasy daly do síťky a ve předu se upravovaly různým natáčením a tupírováním. Tak snad se podaří. Plánuju si tento doplněk udělat v různých barvách a ke společenským šatům se dokonce na spoje síťky našívali korálky. :)

  12. Matyldo, pod rukama ti vznikají opravdu krásné věci. Tam, kde ty jsi šikovná a kreativní, jsem já levá jak šavle. S nevírou zíram na fotku tříleté Margarety, oblečené do háčkovaného kabátku a čepice, které jsem vlastnoručně kdysi vypotila. Je v královské modři, nahoře k tělu, od pasu lehce rozvlněný. To jsem přece nemohla dělat já a to šedorůžový poncho, tss tss! A vlastníma rukama! Ale bať a je to jediná ruční práce za celý můj život!
    Jsem opravdu nešikovná. Když musím něco opravit, jehla mi padá z ruky, několikrát se píchnu, nit se vyvlíkne, dělají se na ní uzlíky, ramena bolí, protože je v křeči zdvihám. Hrůza a přitom se snažím! Není mi dáno a piškvorkové dámy to jistě nemůžou pochopit. Ale je to tak a já ty šikovné ruce jiných mohu jen obdivovat.

  13. Háčkovat a plést umím už od dětství, protože mamka pletla excelentně. Já jsem jako malé dítko zkoušela motat vlnu na klacíkách, což mi samozřejmě nešlo, protože to drhlo, jehlice jsou hladké. Viděla mě sousedka, řekla to mamce a ta mě to naučila. Tak jsem pletla a háčkovala na panenky, potom na sebe a potom na sebe, MLP (ale to byly veliké svetry, to mě moc nebavilo) a na synka. Pak nic, najednou byly všude mikiny, svetříků hafo a tak nějak se nepletlo. Znovu jsem začala, když byla Anička malá, dokonce jsem se naučila i udělat zapínání na druky na ramínku, aby to oblékla přes hlavu a už pletu druhý svetřík pro Matěje. Musím i pro Aničku, ten první Máti byl modrý, Anička chtěla stejný, jen růžový, no tak aby se necítila odstrčená, má růžový :-). Teď pletu pro Máťu modrobíle proužkatý svetřík na zip s kapsama a počítám, že Aničce vyrobím to samé v růžové. A objednala jsem si zrovna předevčírem 3 knížky, jedna vzory pletení, druhá háčkování a třetí pletení a háčkování různých čepic a kulichů. To pro inspiraci, tak jsem zvědavá. Pletu ráda, jen už u toho nemůžu koukat na telku jako dřív, protože na pletení potřebuju brýle a na telku ne. Ale i to jsem částečně vyřešila, brýle mám na špičce nosu a přes ně na tu telku vidím, pokud je tam něco ke koukání :D. Je už zásadně odmítám plést z černé, protože a to fakt nevidím. Ty klubka, co ukazuje Matylda, jsem už viděla a lákaly mne, ale pro malýho chlapečka by to asi nebylo ono a Anička chce zásadně to, co Matěj. Asi dám řeč s Luckou :-). Uvidím, co ty čepice :-)

    1. S tou černou to chápu, teď mířím ke konci u šátku a ten je hodně tmavě modrý- tak trpím, ale naštěstí je to jen kousek.

    1. Pro sebe, mrkni dole u Renaty- tam je fotka, kde uvidíš velikost :) Ovšem já mám jen jeden, všechno jsem zatím rozdala.

  14. Matyldo, ty se máš, že můžeš do galanterie, aniž bys vážně ohrozila rozpočet domácnosti pro příští měsíc :D
    Háčkovat šátek jsem zkoušela několikrát. Výsledek nebyl moc uspokojivý. Buď výsledek kousal, nebo jsem v půlce ztratila návod a už ho nenašla a nebo nevznikl trojúhelník. Tak jsem se pokorně vrátila k pletení ponožek. Už jsem na pětijehlicovém levelu :D
    Ani nemusím do galanterie. Pěkná klubka mi občas nastrčí pod nos i Kaufland nebo Lidl. Neodolám :D

    1. Já jsem kdysi jako mladá pletla ponožky z různých barev froté příze, všechny holky na intru mi je záviděly :D . Ale nějak jsem to zapomněla a i když umím uplést rukavice jak prstové (strašná piplačka pro malou holčičku) tak palčáky, ponožky mi nějak nešly. Musím pohledat nějaký návod pro trubky, mám spoustu zbytků, které bych mohla využít.

      1. Na netu je těch návodů spousta a kupodivu to není až zas tak těžké. Já za mlada napletla rukavic a palčáků desítky, ovšem nejšikovnější byla naše vzdálená příbuzná, paní Růženka, ta když byla starší a byla tu v Brně v domově s ošetřovatelskou péčí na Táboře, pletla i rukavičky letní krajkové a zimní s všelijakými copánkovými vzory. Odkaz na paní Růženku je zde. https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12173 – ona byla skvělá, už jsem tu o ní párkrát psala. Uměla snad 6 řečí a ještě snad do 80 let dělala každý podzim překladatelku na veletrzích.

      2. Já pletla ponožky na dvou jehlicích a připadaly mi, že sedí nejlíp. Mamka pletla na čtyřech (pěti) a ty jsem vůbec nechtěla nosit.

  15. Jo a chtěla jsem říct, že se mi líbí to hnědozlaté klubko. A jestli jsem správně pochopila princip šátku, je to háčkováno ve dvou kusech ze dvou klubek?

    1. Ne, šátek je z jednoho klubka. Začínáš uprostřed té dlouhé řady a přidáváš. Je to fakt jednoduché- když máš návod pro tupečky.

        1. Začneš uprostřed základny toho rovnoramenného trojúhelníku a začneš hned vytvářet ten trojúhelník. Mrkni na ten návod, co jsme poslala odkaz MaRi.

  16. Tak z veškerého ručního umu provozuju jen křížkovou výšivku dětských motivů (rofl) – vše ostatní je mimo mé schopnosti manuální i duševní. A vida, co jsme se přestěhovali, tak jsem na vyšívání ruku nevztáhla – díky za připomenutí, zase se do toho pustím.

    U těch klubek se mi líbí štítek, který označuje začátek – tohle postrádám u všech klubek různých provázků – tak dlouho nad tím dumám, povytahuju tu jednu smyčku, tu druhou smyčku až se vzteknu, vezmu nůžky a začátek si udělám sama. Podobné to je i mnohých nití či vyšívacích bavlnek. Moje nervy!! (rofl)

    1. Vyšívej, to je fajn- křížkem jsem kdysi vyšívala taky. Od tebe mám dva jehelníčky- a k nim malý hrneček :)

  17. Pletení a háčkování je nejspíš nad moje možnosti, i když uznávám jeho terapeutickou sílu. Jen ta trpělivost mi chybí a asi chybět bude. (blush)
    Nicméně na jaře jsem si koupila ku svému potěšení šicí stroj a pomaličku polehoučku experimentuju. A bavím se… protože stroj ty stehy šít umí dokonce i rovně, pokud mu do toho moc nekecám 8) :D
    A ano, může za to Matylda! :D

    1. To je bezva. Jaký stroj sis nakonec koupila? už jsem se možná ptala, ale pokud jsi odpověděla, stačila jsem to úspěšně zapomenout.

        1. Tak jsem si ho našla na Ráji šití a vypadá moc fajn, takový bych si klidně koupila, Brother je, myslím, solidní značka, i cena je dobrá, Matylda Ti dobře poradila. Tak přeju hodně zdaru a zábavy při pokusech!

            1. Asi mají širší portfolio, no. :-)
              Když jsem si na jaře kupovala nový stroj, o Brotheru jsem vážně uvažovala (ze všech srovnání mi vycházel nejlíp), ale všecko bylo tehdy vyprodané, tak jsem si holt tehdy koupila toho mého Červenáčka (Garudan). Jo, je fajn, je pěkný, umí spoustu věcí, ale asi bych si ho už podruhé nekoupila. Lituju, že jsem tehdy dala dceři ten můj starší (Zetinu, jednu z prvních elektronických), to je naprosto skvělý stroj. Ale už na něm začla šít, tak uvidíme.

    2. Šití je prima! Jsem levá na háčkování i pletení, ale šití chce jen trošku pečlivosti, vždyť je to jen sešívání nastříhaných kusů :) A nejlíp se šije na malé holčičky, díly jsou malé, vejdou se při stříhání na stůl a holčičky nové modely nadšeně ocení. Ostatně kluci si taky rádi naporoučejí kalhoty nebo bundy s pořádnými kapsami ;)

  18. Tyhle krásné věci jsou úplně mimo mne, ale na zápěstí doporučuji vertikální myš. Háčkovat můžeš i když tě ruka bolet nebude ;)

      1. Hoď si to do strejdy Gůgla – počítačová myš, která je oproti té klasické tak nějak postavená na bok. Tím máš na ní tu ruku přirozeněji a ruka netrpí. Nebo ne tolik. Když jsem se o ní dozvěděla, zkusila jsem ji vzít domů a po týdnu zkoušení jsem si tutéž prosadila v práci. Do klasiky bych už na delší práci nikdy nešla.

      2. Ege, tu jsem řešila i s Bedou,když se jí třásly ruce, že by pro ni byla dobrá..už jsme to nestihly … ;(

      3. Loni na jaře jsem šila roušky – tak napůl z legrace. Když chce sestra opravdu mít logo svého zaměstnavatele na obličeji tak ať má… A byla nadšená, a zákazníci, které objížděla, taky! Pak jsem nastříhala hromadou roušek pro místní komunitní centrum, které šilo pro nemocnici. Pak hromadu roušek pro dětské oddělení na Motole. Po dlouhé sobě jsem šila pro lidi!

        Já totiž do té doby šila jen pro zvířata. :* Kdysi jsem dostala od mamtky zbytky padákoviny, její kolega brašnář totiž opravoval padák. Z té látky jsem ušila hamaku pro potkanky mé kamarádky. Hamaka přežila ony dvě potkany jejich nástupkyně, a pak málem i třetí dvojici potkanů, které si kamarádka pořídila. Vynalezla jsem nesmrtelnou hamaku!

        Obvykle šiju jen nárazově, a háčkovala jsem naposledy pro panenky. Asi mi to tak nějak zůstalo, ale místo panenek mám zvířátka. Přitom vím, že dokážu zkrátit kamarádce nebo drobné příbuzné kalhoty, sice to bude chvíli trvat, protože se pářu s každým detailem, ale bude to. A vydrží to. Takový rychlý výsledek, mít na co být hrdá. Jen poslední roky jsem líná a místo zkrácených džín poznávám spíš netopýří úkryty na ekoakcích.

        Jak nad tím tak přemýšlím, taková uspokojující ruční práce je krmení netopýrů. Musíte mít správný úchop pohodlný pro netopýra, trefovat se mu do maličké tlamky, jakmile dožvýká červí ocas.

        Taky někdy ráda uklízím. Přijde mi, že si přitom utřídím myšlenky.

        A mimochodem, kdo z vás si dělá kresbičky při telefonátech?

      4. Naprosto skvělá věc, zachránila mi rameno. Představ si myš, natočenou směrem k vnější straně ruky, kterou používáš. Když jsem si koupila první, viděla jsem, jak velký ten rozdíl je. Koupila jsem si další do práce. Ty běžné placaté teď nesnáším. A už hodně dlouho jsem neměla bolesti pravého ramene.

    1. Tak šup do obchodu nebo na e-shop :) My máme v Brně skvělý obchod Zapleteno, tam chodím jen zaskočit, abych tam nenechala výplatu :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN