HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Pipoušky aneb krmte s lupou

Když vašima rukama projde spousta zvířat, ztratíte časem přehled o jejich počtu. V případě netopýrů jsem si zvládla zapamatovat prvních třicet. Loňská jarní osmička mně splývá dohromady; až na Uječenou, která se mi do paměti zapsala domácím porodem, a její dceru Tominu.

 

Všichni moji svěřenci měli jedno společné: jsou to největší čeští netopýři. Netopýr rezavý a netopýr velký váží kolem třiceti gramů a akorát vejde do dlaně. Většina českých druhů netopýrů je však miniaturní — třeba netopýr nejmenší váží kolem pěti gramů. A tak už je načase, abych si udělala představu o velikostech těch menších druhů.

Ve čtvrtek jsem si dovezla domů dva nové strávníky.

 

Malá s Velkou

 

Obě holky byly nově přijaté, tedy nalezené teprve před pár dny. Jednu našel ráno na Smíchově běžec, strávila s ním den v práci a cestou domů ji odvezl rovnou do záchranné stanice. Druhá byla nalezena na římse někde na I. P. Pavlova, odnesena na policejní stanici a policisty předána do záchranné stanice.

Miluji uvědomělou veřejnost.

Holčičky nevypadají zraněná ani nemocné, jednoduše je něco probudilo. Takovým se říká „probuzení hibernanti” a můžou se dostat do ohrožení života, pokud spotřebují příliš mnoho tuku. Jedno probuzení je stojí tolik energie, jako dva týdny zimního spánku. Netopýr, kterého najdete v zimě venku, vždy potřebuje pomoc.

 

Malá v ruce

 

Protože všechny druhy českých letounů se jmenují netopýr, výjimečně vrápenec nebo létavec, říkáme jim podle jejich latinských jmen. Ta jsou trochu rozmanitější. A tak netopýři rodu Myotis jsou myoťáci, netopýři rodu Nyctalus nyktalové nebo nyktalíci, netopýři rodu Pipistrellus jsou pipouši, netopýr pestrý je pestrák a netopýr ušatý ušák.

Moje dvě nové svěřenkyně jsou pipoušky.

Malá je netopýr nejmenší a váží celé tři gramy. Vešla by se do skořápky od vlašského ořechu. Asi nebude příliš lumen, protože už stihla spadnout do misky s vodou.

Velká má osm gramů a je to netopýr parkový. Je asi tak velká jako můj palec.

Z předchozího je patrné, že pojem „velká” používám značně volně.

 

Co bude k večeři?

 

Holky jsem vyzvedla večer. Velká už byla nakrmená, malá ne.

Když jsem se dostala ke krmení, bylo osm večer a podle malé půlnoc. Studená, rozespalá. Při bližším pohledu jsem zjistila, že ukazuje zuby. Málem bych to přehlédla! Už chápu, co tím kamarádka myslela, když říkala, že na ně nevidí. Pokud si pořádně nerozsvítíte, vidíte, že se něco hýbe, ale netušíte, zda cpete jídlo netopýrovi do správného tělního otvoru a zda jste vůbec trefili tělní otvor.

Netopýrku jsem nechala v dece na stole, chytila většího červa a ukrojila mu hlavičku. Tohle bude stačit. Při hmotnosti červa 0,2 gramy má porce patnáctinu váhy strávníka.

Navyklým pohybem podávám červa — tentokrát musím zaostřit a procvičit jemnou motoriku — a netopýrka se do něj okamžitě zakousne a začne jej pomalu soukat do sebe.

Že ona se nedostala do cesty informované veřejnosti náhodou?

Zvládne půlku červa. Pak už má tlamku pevně zavřenou. Ukládám ji zpátky do boxu. I půlka červa je lepší než nic. Zítra určitě zbaští více.

Chvíli nato slyším pískot znějící jako hádka o lepší místo k visení. Nejsou tak hlasité, jako moji předchozí větší svěřenci, ale zní úctyhodně. Jak dokáže něco tak maličkého vřeštět tak nahlas?

 

 

Visí…

 

Ráno přenáším box do ložnice. Holky musí spořádaně přes den spát, aby rychle přibraly a mohly jít zimovat.

Velká si našla úkryt a tváří se, že tady žádný netopýr není. Malá je rozplácnutá na ubrousku. Nehýbe se… dýchá vůbec?

Netopýr v torporu je studený a ztuhlý a dýchá velmi pomalu. Vypadá jako mrtvý. Jako nováčka mě to párkrát vyděsilo. Později jsem se dokonce dozvěděla, že netopýři někdy předstírají smrt, a dokážou v tom vytrvat i dvacet minut. Třeba i s rozjezeným červem v tlamě. Říká se tomu thanatóza a spíš než ke zděšení je to ke vzteku. Dvacet minut s ním nehnete.

Divoký netopýr by měl viset v úkrytu a ne sedět na zemi. Tam nemá co dělat. Malá je čerstvé nalezenka, co když má nějaký skrytý zdravotní problém?

Nabírám malou na prst. Dostanu vynadáno zdravým netopýřím ječákem. Věším ji na síťku. Nadávání ještě chvíli pokračuje.

 

Tady nikdo není

 

Druhý večer krátce po setmění lovím zpitomělé polospící netopýry z přenosky. Dá to práci a chvíli mám dojem, že menší utekla. Vytahuji osm červů; pět pro velkou a tři bílé čerstvě svlečené pro malou.

Menší je teplejší, a tak ji motám do látky a nabízím vodu. Ne a ne a nechce. Nabízím vymačkaného červa. Otřu jí jej o tlamku, aby mohla slíznout a ochutnat.

Asi pět minut jen kouká a nejí.

Pak se konečně malá tlamička a miniaturní jazýček pohnou a… slíznou malý kousek.

Další minuta, další koukání. Pak Malá sní zbytek.

Do dalšího červa se zakousne. Ožužlává, okusuje nebo se snaží dostat k měkkému vnitřku?

Nakonec jí vymačkám pinzetou další dva bílé a ona baští čím dál rychleji. Pak už je načase přestat krmit. Netopýři se musí rozkrmovat opatrně; ostatně dva nebo tři měsíce nejedla a spala.

Velká je pořád polostudená. Dýchnu na ni. Opatrně. Nerada bych ji vdechla.

Když se konečně probudí, slízne vnitřek vymačkaného červa a pokusí si vycucnout, co zůstalo uvnitř. Takto zkonzumuje další dva. U třetího usoudí, že by ho mohla sníst celého. Trvá jí to dlouho a několikrát ho upustí.

S posledním červem ji chytře usadím na stůl; je schovaná v dece, drží se jí drápky nohou, a červ jí nemá kam upadnout. Po chvíli kouknu do růžového balíčku. Skoro snězeno.

 

Najděte netopýra!

 

Ráno je malá zase rozplácnutá na zemi, ocásek má v misce. Nezkoumám, co se tam dělo. Šup s ní do úkrytu a s miskou do dřezu. Když se vrátím, malá je zase na zemi.

Rozsvítí se mi. Chce zimovat! Hledá co nejchladnější místo, to obvykle znamená nízko.

Tentokrát ji ukládám do fleecového úkrytu na zemi.

Když ji asi za hodinu kontroluji, spí pod záhybem ubrousku, zatímco velká…

Kde je?!

Prohledávám všechny čtyři úkryty, prohlížím víko. Velká nikde. No nazdar. Jestli ji nenajdu, dnes v noci neusnu. Co kdybych ji omylem spolkla! Ale ne, to snad nehrozí. Má omračujících osm gramů.

Že já ji včera zapomněla v látkovém pytlíku!

Pak se pořádně podívám na záhyb ubrousku, ve kterém spí malá. Jako kdyby pod ním bylo něco… o trochu většího…

Ano, je tam! Velká také hledala úkryt co nejníž, ale lépe se schovala, aby na ni fujčlověk nematlal.

 

Budíček!

 

Večer chci krmit. Holky chtějí spát. Zabalím je prozatím do fleesu. Jsou dvě a jsou maličké, možná bych je mohla nakrmit obě najednou. Nejdříve je však musím zahřát.

Jak urychlit zahřátí netopýra? Můžete ho přiblížit k topení, nebo vzít do ruky, nebo třeba strčit za podprsenku.

Celý fleesový balíček putuje za výstřih mého trička. Snad to bude fungovat.

Po chvíli zvedám fleesovou přikrývku a objevují se dvě vlažná tělíčka se složeným křídly. Malá nadává. Velká se ani neobtěžuje ukázat zuby, ale… začíná hřát! Funguje to!

Malá už chňape po červech a píská. Vůbec není hloupá. Možná se dokonce naučí jíst z misky.

Krmení Velké je fuška.

Červ s useknutou hlavičkou, toho sní, dalšího sní i s hlavičkou, pak nechce jíst a jen se olizuje. Zase od začátku, useknu červovi hlavičku, trochu vymačkám, otřu jí o čenich, ona slízne, ale dál nic. Motorka jede do garáže, autíčko, autobus… Jak se do osmigramového netopýra může vejít raketoplán?

Velká je docela hubená, nelíbí se mi. Dostává pauzu. Potřebujeme ji obě. Kdyby nebyl večer, uvařím si kafe.

Dopisuji tento text, mám připravené tři velké červy s odsekanými hlavičkami a za chvíli čeká Velkou druhé kolo.

Držte nám palce.

 

Aktualizováno: 31.1.2021 — 16:05

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc mile povídání o nových maličkých strávnících. A to úžasné video !!! Pustila jsem si ho několikrát, ten fofr, jakým netopýři baští je fascinující. Jenže, jak nám tu fičí silný vítr, zrovna, když jsem se pustila do komentáře, začal vypadávat internet. Nikdy nevadržel víc jak pár minut a už 2x se zasekl, zrovna když jsem psala. Tak raději jen krátce chválím, snad se mi podaří odeslat alespoň tohle. Těším se na další.

    1. Tý jo.
      To zrovna byla vzácná chvíle, kdy se k jídlu měli oba! Zatím se to neopakovalo…

  2. No, Netopýrko, to jsou úplné divy, co s nimi dokážeš. Obdivuji Tvou trpělivost s tak malými tvorečky, pipoušci,jsou jak vidno spokojení a mají se k žití. Je to moc krásné číst , o čem se dříve neměla žádnou patrnost. Teď jsem již informovaná veřejnost, díky Tobě! :-) (h)

    1. Kéž by se měli k žití :-/ bohužel ten menší pipouš, který vypadal dobře, se dneska nečekaně zhoršil a zemřel.

  3. Krasne povidani v dnesnim mrazivem dni … takove hrejive, chlupate, heboucke, pozitivni. Umi takovy nucene krmeny mininetopyr minizoubkem poradne kousnout? Tedy ne do cerva, ale do pomocnou rukou podaneho prstu? Pripojuji se k rade obdivujicich tve schopnosti vzit do ruky cerva (to by jeste slo), utrhnout mu hlavicku (mozna v sebeobrane) a nakonec ho vymacknout jak zubni pastu (uaaa!). Na netopyra bych bryle nasadila, u zubni pasty okamzite sundavala. Krm krm krm, at mame o cem cist :).

    1. Ukazovaly mi zoubky a nejspíš by to zvládly. Patrně by to bylo jako čtyři maličké jehličky. Nedostaly k tomu ale šanci, už jsem si osvojila úchop, při kterém nemůžou kousnout :)

      Ty hlavičky usekávám! Jinak by ty potvory mohly netopýry pokousat!

      Jdu krmit :)

  4. Pipoušky, to těmto mini tvorečkům sedne! :)
    Nedávno jsem si vzpomněla na naše netopýří okénko – to když jsem četla o různých kuriozních příhodách příslušníků městské policie. V prvním případě volala paní, která se obávala vstoupit do pokoje, protože viděla na záclonách netopýry. Strážníci odchytli netopýry nejen na záclonách, ale i za obrazy, ve váze, no všude možně a bylo jich celkem 70 kousků. Příště pak volal pán, že má netopýra pod stolem. V tomto případě po odstranění nábytku odchytli policisté scvrklou naklíčenou bramboru. :D
    Tak držím pipouškám palce! Jak to vypadá aktuálně, nechala se Velká k jídlu přemluvit?

    1. Tu bramboru si pamatuji :-D

      Taky jsem slyšela o pánovi, který se vrátil z noční a měl všude včetně postele nějaký… no prostě kmín… po záletu netopýrů a chtěl vědět, jak hodně musí byt vydezinfikovat.

      Našla jsem i video na youtubu od netopýrařů – jedna z nich natáčela netopýra pod stolem kolegy. Prostě se tam na léto nastěhoval :-D

      S Velkou je to složité, ale včera už snědla minimální udržovací porci. Snad to dneska bude lepší.

        1. Velká se najedla naštěstí bez protestů, ale trvalo jí to teda dlouho.
          K Malé – viz výše…

  5. Aspoň část tvé trpělivosti a vytrvalosti bych chtěla mít! A víš co? Až to bude aktuální, místo andělů si pro tebe přiletí netopýrci!

  6. Ok, za tu dobu, co sem píšeš, mi začalo připadat normální, že se někdo stará o netopýry jako třeba o… kočky:))
    Ovšem ani nejmenší kotě není třígramové!
    Z téhle várky bych asi byla nejvíc na nervy – co když se ti ta malá ztratí? Jak je snadné něco takového omylem zašlápnout: :) Já vím, říkáš že jsou hlasité, ale stejně… (wasntme)
    Nebo a to krmení – já vím, že ta lupa je nadsázka, ale já bych si už na krmení musela vzít brejle, protože jinak bůhví, kam bych se jim mohla snažit nacpat toho červa… :P
    Vymačkaného! Fuj (whew)
    Musím říct, že tě obdivuju! (inlove)
    Jinak také mě moc těší aktivní informovaná veřejnost! :)
    Ta z Pavláku tam musela být naschvál, aby byla nalezena… tam jinak žádný živý tvor nemůže dlouho přežít :x :)

    1. To jsem ráda :) a hlavně, netopýr ani nepotřebuješ škrabalo! Takový nenáročný mazlíček :)
      Ona je vážně maličká, ale má velkou nepřehlédnutelnou osobnost. Ta druhá už se taky začíná rýsovat.
      S malými zvířaty bydlím s přestávkami už skoro dvacet let, takže jsem zvyklá koukat pod nohy. Občas je slyším pískat, ale kdyby se mi některá schovala, asi nejdříve zkontroluji žehlící prkno a pak budu na mrtvici :-P
      Já jim ty červy vymačkávám do tlamy jako zubní pastu nebo Pikao (dobrou chuť!:-D)
      Informovaná veřejnost je fajn. Kamarádka, která je celodenně na netopýří lince, občas opravdu slyší kdeco, například obavy nějaké paní, jestli jí netopýři (kteří váží maximálně čtyři deka) nemůžou odnést pejska, nebo zda nemůže vzteklý netopýr vletět do garáže a olíznout tříkolku a nakazit vzteklinou dítě. A to jsou ještě ty úsměvné historky. Spousta netopýrů zaplatí lidskou ignoranci nebo vyloženou zlomyslnost životem.
      Kupodivu i na Pavláku lítají i zimují! Docela jsem se divila. V Praze je teplo, je tam i hmyz, a tak jsou netopýři naprosto všude. Jen v parcích je jich tolik, abyste je mohli občas zahlédnout jako šmouhu na obloze.

    2. Uf, máš obrovskou trpělivost! Sedím u psa s kapačkou v tlapě a čekám,až to dokape. Pak budeme moct jet domů a na veterinu pojedeme znovu až zítra….

  7. A jejda, držím palce, aby se z holčiček nakonec staly Otesánky a ne Hnipírky. Hmm – a to jsem si myslela, že s nastalou zimou budeš mít s netopýry pohov.

    1. Měla jsem uprostřed zimy absťák po netopýrech (jsou hebcí, měkcí, hřejiví a návykoví), takže jsem si o nějaké řekla a zjistila, že tyhle dvě jsou čerstvě přijaté a hodí se pro cvik zraku (pro Dede: ještě pořád chvílemi vidím špatně, ale už nemám suché oči). Lákalo mě zkusit si jiný náročný druh. Je to trénink trpělivosti a náročné na čas, ale zatím nám to spolu jde :)

      Práce s netopýry je i v zimě, dělají se sčítání zimujících v jeskyních a případně kontroly na zimovišti a odvážení těch hubených a špatně spících. Letos naštěstí spinkají spořádaně a zvládá to tvrdé jádro záchranné stanice s desítkami let zkušeností

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN