POLEMIKA: Stručný návod pro konzervativce, jak pochopit liberály

V prvé řadě děkuji Martinu Schmarczovi za to, že jako konzervativec nabídl svým článkem v Infu.cz liberálům, mezi něž se počítám, ruku k dialogu. Dialog mezi demokraty různého zaměření je důležitý a rád se tohoto dialogu ve jménu své interpretace liberálních hodnot a principů zhostím. Jako liberál si samozřejmě nedovolím mluvit za jiné liberály bez jejich výslovného souhlasu, takže to bude jen za mě samotného. Pokud se jiní liberálové k tomuto apelu budou chtít přidat, jistě tak rádi učiní dobrovolně sami.

 

Ano, jako liberál s konzervativci sdílím celou řadu hodnot i etických principů; však také v mnohých otázkách vyrůstáme ze stejných kořenů. Než se pustím do samotného apelu pro konzervativce v duchu stejně upřímně podané ruky k dialogu, zareaguji na příklady, které pan Schmarcz zmínil coby příklady toho, čím liberálové mají tendenci být vůči konzervativcům „nenechaví“, tedy důvodů, proč je údajně nenecháme žít po jejich.

Vězte, že coby liberál mám se zásadou „žít a nechat žít“ velmi těsný vztah. Ty příklady jsou: imigrace, potraty, manželství pro všechny, hrdost na příslušnost k západní civilizaci, role mužů a žen ve společnosti a subsidiarita mezi Evropskou unií a národním státem.

Pokud jde o imigraci, jako liberál opravdu nemám problém v tom, chtít do Evropy přijímat pouze prověřené přistěhovalce nebo uprchlíky. Jediné, v čem mám problém, je předjímání jejich „kompatibility“ na základě jejich původu; protože základní jednotkou pro mě, coby liberála, není národ, nýbrž člověk jako jednotlivec, rád poskytnu část svých daní na to, aby si někdo sedl na pohovor se žadatelem o azyl nebo žadatelem o dlouhodobé vízum a probral s dotyčným věci jako jak se staví k právům a svobodám, které garantuje všem lidem v naší republice Ústava a Listina základních práv a svobod. A to i přesto, že naprosto očividně má s pochopením těchto práv a svobod značná část našich vlastních občanů. Vzhledem k tomu, že vyškolený psycholog na Ben Gurionově letišti dokáže poznat, jestli člověk, který někam chce letět, lže, neměl by být takový problém nabrat a zaplatit podobně školené lidi pro přijímání přistěhovalců. Je to řešení, které je podle mého názoru daleko lepší než stavět na Šumavě plot.

Pokud jde o potraty, konzervativce samozřejmě nikdo nenutí, aby potraty prováděli. Nejsme Čína ani Severní Korea, abychom tady prováděli potraty proti něčí vůli. Potraty do 12. týdne bez udání důvodu tu jsou legální proto, že plod do té doby zaručeně nemá centrální nervovou soustavu, a i když vypadá jako malé dítě, nemá nervová spojení, takže nic necítí, není to osobnost. Osobnost je pro mě, coby liberála, lidský „software“, nikoliv nutně „hardware“, tím spíš, když je neúplný a není jakéhokoliv cítění schopen. Pokud jde o potraty ze zdravotních důvodů do 24. týdne, toto je hranice, která opět není stanovená arbitrárně; je to nejzazší hranice, kde, když se narodí dítě předčasně, bude schopné přežít. Pokud se medicína posune natolik, že se tato hranice sníží, nemám problém, jako liberál, adekvátně snížit i tuto hranici. Jde o to, že život a zdraví matky má před životem dítěte automaticky přednost do momentu, než je dítě schopné přežít i mimo její tělo. Totéž se týká vážného poškození plodu, kdy není správně nutit rodiče k tomu, aby celoživotně pečovali o těžce postižené dítě, pokud se na to necítí, dokud ještě nedosáhlo této hranice (dnes 24 týdnů). Pokud to někteří rodiče zvládnou, patří jim všechna čest, ale tohle považuji za heroismus, ne standard. Obyčejnému člověku by neměla být vnucena role hrdiny, tím spíš, když náš stát není schopen rodičům těžce postižených dětí adekvátně pomoct. Ani finančně, ani asistencí.

Jako liberálovi mi je z potratu samozřejmě smutno, není to žádná maličkost ani něco, co by bylo potřeba oslavovat. Oslava potratu jako výrazu emancipace mi je bytostně cizí. Ale protože je to tělo ženy, které je vystaveno velkému riziku, záleží čistě a pouze na ní. My ostatní můžeme potratům efektivně bránit osvětou, dostupností antikoncepce a dostupností všech možných alternativ k potratu, ale konečné rozhodnutí, zda na potrat jít nebo ne, musí udělat žena sama. Tohle je ostatně názor, který jsem si dovolil v souvislosti s polským Strajkem Kobiet napsat na podzim a z konzervativního tábora jsem zaznamenal natolik hysterickou reakci, jako kdybych považoval potrat za výše uvedený výraz emancipace a jako kdybych ho, coby akt, oslavoval. Tolik k neporozumění mezi liberály a konzervativci na toto téma.

Dalším tématem bylo manželství pro všechny. Znovu musím zopakovat logiku z předchozího tématu: nelíbí se vám stejnopohlavní manželství? Neuzavírejte ho s osobou stejného pohlaví, jako je vaše. Co je vám ale do toho, když ho uzavřou jiní? Pokud jde o děti a jejich adopci, jednak manželství pro všechny pouze formalizuje stávající stav, kdy ty děti tak jako tak vyrůstají v rodinném prostředí s partnery stejného pohlaví (to tu už je, tomu nezabráníte), akorát to pomůže v tom, že dotyčné děti mohou po adoptivním rodiči dědit a budou k němu mít právní vazbu pro případ, že se biologickému rodiči něco stane. Co se jinak stane dnes? Půjde do dětského domova, třebaže bude mít milujícího rodiče. Což je jistě velmi konzervativní hodnota (to je z mé strany ironie, neberte mě, prosím, za slovo).

Pokud jde o roli mužů a žen – jako liberál samozřejmě nechci popírat, že mezi muži a ženami jsou rozdíly, a to nejen biologické, ale i další. Jistě, jsou. Ovšem co bych si, jako liberál, přál, je, aby schopnost vykonávat jakoukoliv činnost byla posuzována pouze a jenom individuálně. Pokud někdo splní předpoklady pro to, aby nějakou činnost mohl vykonávat, má mít možnost ji vykonávat bez ohledu na pohlaví a okolí by nemělo říct ani popel k tomu, že by dotyčný kvůli svému pohlaví snad neměl. To totiž není věc toho okolí: dokud je činnost dobře vykonávána, je jedno, kdo ji dělá. Totéž se týká toho, pokud dělá muž či žena něco, co není pro lidi jeho pohlaví typické – není, no a co. Nechte to dotyčného (generické maskulinum) dělat.

Dále tu máme Evropskou unii a národní stát. Jako liberál se dívám na to, jaké možnosti mám ve svém životě jako jednotlivec. Co můžu dělat, kolik mě to stojí překonávání bariér, jak naplno můžu žít svůj život, aniž bych se mohl jakéhokoliv úřadu ptát o jakékoliv svolení, dokud někomu vyloženě přímo neškodím (a že někomu konkuruji nepovažuji za to, že mu škodím, naopak, člověk by měl být vystaven konkurenci co největší, ať si hezky trh určí svoje). Evropská unie mi dává větší možnosti než národní stát, dává mi možnost bez dovolení kamkoliv po jejím území přijet a začít tam žít, pracovat, podnikat, nebo dělat cokoliv dalšího, ve shodě s tamními zákony. To je něco, co mi národní stát nikdy nedá. Stát, jako liberál, vnímám čistě jako servisní organizaci, a to platí ostatně i pro samotnou Evropskou unii. Samozřejmě ideál by byl ten, mít možnost jít kdykoliv kamkoliv bez víz a jakýchkoliv povolení, ale protože víme, že svět ještě není natolik homogenní, pokud jde o hodnoty a bohatství, nemůžeme si to dovolit ve světovém kontextu; ale v kontextu většiny našeho kontinentu už ano. A že to někomu uškodí právě tím, že mu přibude nová konkurence? Tak ať. To, jako liberálovi, je mi totiž milé: princip, podle kterého nerozhoduje tradice nebo emoce, ale schopnosti a trh. Coby liberál jsem meritokrat. Jistě, jako konzervativci si jistě můžete držet svůj sentiment, ten vám nikdo nebere – ale jak říkám, coby liberál: vydělejte si na něj nejdřív.

A teď k samotnému poselství pro konzervativce: jako liberál nejsem vaším nepřítelem, jsem vašimi partnerem. Chápu, že máte svoje hodnoty, podle kterých si chcete uspořádat svůj život a vítám to – jakož i to, že jiní lidé si chtějí uspořádat životy podle sebe. Nikdo vám nebrání, abyste na sebe uplatňovali jakákoliv omezení, jaká považujete za nutná – ale nenuťte je druhým. Zatímco v liberální společnosti žít můžete, já jako liberál, v konzervativní společnosti žít nemůžu, protože mi bude zakazovat být sebou. Z toho, podle zásady „žít a nechat žít“, celkem jasně vyplývá, proč je liberální demokracie lepší pro nás všechny než demokracie, která si do Ústavy zakotví nějaké konkrétní hodnoty, jako třeba ta nová maďarská.

 

Rozhodně vám jako liberál nechci nic nutit. Tedy kromě toho, že budete muset snést pohled na lidi s odlišným systémem hodnot, kteří se podle svého hodnotového systému také chovají. Ale to se dá překousnout, ne?

 

Článek vyšel na webu Forum 24

Aktualizováno: 5.1.2021 — 21:12

17 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Děkuji autorovi za podnětný, věcný a nekonfliktní text. Jsem dlouhodobým a tiše spokojeným čtenářem jeho zdejších článků i těch starších na jeho blogu. Nicméně v tomto článku vnímám jednu dílčí, ale ne tak úplně nepodstatnou nepřesnost, která přechází následně i do dalších komentářů, což mě vyprovokovalo k této mé první reakci zde.

    Autor píše se označuje jako „liberál“, nicméně obsah článku jednoznačně ukazuje, že píše z pozice tzv. „klasického liberála“. To dříve byla synonyma, nyní tomu tak již (bohužel) není. Postupem času bylo se označení „liberální“ stalo obětí „únosu“ a nyní je fakticky synonymem pro termín „progresivní“. Příkladem je například vnímání těchto pojmů v USA. Ti, co zůstali věrní skutečným liberálním myšlenkám, jsou tedy nuceni se uchylovat k přívlastku „klasický“.
    Obsah článku tedy zjevně není v zásadním rozporu s umírněně konzervativními hodnotami. Bohužel zde autor mluví jako reprezentant menšinové skupiny.
    Při sledování dění v USA (ale nejen tam) je vidět, že „mainstreamoví“ liberálové vnímají situaci o dost jinak.
    Namátkou:
    – nikoli meritokracie a rozhodování podle schoností, nýbrž kvóty a speciální výsady či penalizace podle rasových a genderových kritérií
    – nikoli konkurence a volný trh, nýbrž afirmativní akce a ochrana „zranitelných“, opět zejména podle výše zmíněných kritérií
    – nikoli „žíj a nech žít“, nýbrž „boj za sociální spravedlnost“, včetně trestání za údajné viny předků
    – nikoli řešení či názory, které „si na sebe vydělají“ a obstojí v otevřené konkurenci, nýbrž ty, které stojí na „správné“ straně ideologické barikády

    Autorovi posílám pozdravy a těším se na další články.

    P.S. Omlouvám se za dlouhý komentář a, abych kompenzoval svou pozici „anonyma bez historie“ avizuji, že má (skrovná) názorová stopa je k dohledání pod mým jménem na Konzervativních novinách či Neviditelném psu.

  2. Embryologické okénko by asi mělo patřit pod MaRi, ale bude to asi dlouhý…
    Zařekla jsem se, že nebudu komentovat problematiku potratů, ale vzhledem ke zjevně zavádějící argumentaci v článku učiním výjimku. Konkrétně mi jde o větu: „Potraty do 12. týdne bez udání důvodu tu jsou legální proto, že plod do té doby zaručeně nemá centrální nervovou soustavu.“ Vím, že článek je trochu o něčem jiném, ale myslím, že takového nepřesnosti jsou ke škodě celkového významu článku, se kterým jinak nijak výrazně nepolemizuju:

    Vývoj nervového systému je dlouhý a složitý a rozhodně nelze říci, že ve dvanáctém gestačním týdnu plod nemá centrální nervový systém.
    Nervová ploténka se začíná tvořit ve třetím týdnu po fertilizaci (tj. pátý gestační týden), tedy zhruba ve stejné době, kdy se začíná tvořit například i kardiovaskulární systém. K postupnému uzávěru nervové trubice dochází na konci čtvrtého týdne a v pátém dochází k rychlému růstu tkání předního mozku, který má v tuto dobu již prakticky hotovo základní dělení struktur a do konce embryonální doby (tj. osmý týden po fertilizaci resp. desátý gestační týden) jsou identifikovatelné všechny základní součásti mozku (pro srovnání v této době je například také dokončeno základní členění srdečních oddílů). Vývoj nervových tkání (například gyrifikace mozku) jde postupně dál a pokračuje ještě dlouho po narození. Definitivně dovyvinutý mozek (morfologie struktur již stejná jako u dospělého) má dítě až kolem šestého roku věku.

    12. gestační týden jako hranice pro legální ukončení gravidity bez medicinského důvodu je prostě stejně arbitrární záležitost jako to, že v patnácti letech dostaneme občanku.

    Jinak 12. gestační týden gravidity je dobou pro první velké ultrazvukové vyšetření na vrozené vývojové vady, protože plod má v tuto dobu již všechny základní struktury hotové.

    Jinak zdravím (wave)

    1. Taky mávám.
      Díky za stručné a přehledné shrnutí. Je skvělé mít doktora po ruce. :) Opatruj se, doufám, že se budeme potkávat virtuálně aspoň v dubnu.

  3. Taky jsem si vyjasnila, že jsem liberál. Podezřívala jsem se z toho :D, ale jak jsi to teď tak hezky sepsal, jsem jasná. Díky, konečně jsem se pojmenovala :). Žít a nechat žít je něco, co považuju za samozřejmost. Mám ale pocit, že na to musí být člověk dostatečně sebevědomý a spokojený sám se sebou…

  4. Kéž bychom uměli žít podle principu Žít a nechat žít – nebo biblického Miluj bližního svého jako sebe samého. Snažím se o to a přiznám, že ne vždy se mi to daří, jak bych chtěla.
    Mně osobně jsou bližší zásady v obou článcích popsané jako konzervativní a dost mě mrzí, jsou-li považovány za zpátečnické a netolerantní.
    Před několika dny jsem si četla na Andyho FB diskusi na podobné téma. Nezapojila jsem se do ní kvůli časovému odstupu od ostatních příspěvků, nebylo mi však vůbec příjemné číst, že názory, se kterými jsem souhlasila, byly označeny za bigotní a omezené. KDYBY slovo „omezený“ bylo chápáno jako „zastávající věrně své přesvědčení“, vůbec by mi nevadilo. Vnímala jsem je však v kontextu zmíněné diskuse spíše jako „hloupý a nechápající“ a z toho mi bylo dosti smutno.

          1. Tak základní argumentační linie je následující: do 12. tt to prostě není a nemůže být dítě, ve smyslu osobnost, protože nemá čím být osobnost. Je jedno, jak vypadá, nemá a nemůže mít CNS, takže tam je to case closed. A do 24. tt je to buď preference života a zdraví matky nad nenarozeným dítětem (logická, ona jaksi žena má taky právo na život a ona ten život už jaksi má, plod ještě úplně ne) a v případě poškození plodu je situace taková, že po nikom nemůžeš chtít hrdinství, jako je celoživotní péče o postižené dítě za situace, kdy by ještě samo nepřežilo mimo tělo matky. Nechat matku donosit povinně těžce postižené dítě a hodit jí ho na krk, což zároveň znamená třeba nemožnost se starat o další děti, které má, je kruté. Když to někdo udělá dobrovolně, všechna čest. Ale nikdo nesmí ty lidi do toho nutit.

            1. Andy, v jednom aspektu této vysoce citlivé záležitosti se shodneme, ve druhém ne. Ani já bych neprosazovala vyžadování, aby matka donosila těžce postižené dítě nebo je donosila za cenu vážného ohrožení sebe samé. Nesouhlasím však s tím, že někdy po 12 týdnu dochází k nějaké proměně shluku buněk v osobnost. O tom však v této chvíli nechci polemizovat. Jen jsem chtěla upozornit, že mi nebylo příjemné, když tento můj názor byl považován za omezený ve smyslu hloupý.

              1. Podle mě je podstatné, že má žena na výběr. Já věřící nejsem, ale i tak bych na potrat nešla, pokud by tam nebyl vážný zdravotní důvod.
                Ale nikdy bych nebránila jiným ženám – stejně si to musejí srovnat se svým svědomím. Pokud bere nějaká žena (hypoteticky) potrat jako svérázný způsob antikoncepce, pak a) není to normální žena b) byla by příšerná matka.
                A to nemluvím o otěhotnění po znásilnění.
                Dobré je, že věřící ženy v liberální společnosti nemusejí ustoupit od svých zásad ani o kousek.

  5. Dnes se mi článek opravdu dobře četl, protože se vším úplně souhlasím, všechny názory v článku jsou přesně moje vlastní. Tak jsem asi taky liberál, ale původně jsem myslela, že to bude o americké politice.

  6. Tak já doufám, že jsem liberál… i když se často chovám jako konzervativec. Ale heslo Žít a nechat žít! vyznávám

  7. Ach ano, řekla bych, že to přesně vyjadřuje ono jednoduché „žít a nechat žít“, pokud to neznamená, že se při tom nějakým způsobem překračují zákony.
    Je zajímavé, jak cizí je tento přístup revolučním hlasatelům jediných pravd (je celkem jedno, o jakou pravdu se zrovna jedná). Ti naopak mají za cíl ty ostatní donutit, aby žili podle jejich pravidel – rozhodně jim nestačí, že podle nich žijí sami (někdy :P )
    Díky za ten článek, v dnešní době mám dojem, že v politice už málem žádný pojem nemá přesné vymezení. Pravice, levice, pravicoví a levicoví extrémisté, konzervativci, liberálové… popravdě mám dojem, že se většina těch pojmů – minimálně na sociálních sítích – ledabyle a bezmyšlenkovitě používá, pokud chce někdo onálepkovat a urazit svého oponenta v diskuzi v návaznosti na to, na jak orientovaném fóru právě jsou:))

  8. Prostudování obou článků mě nenechává na pochybách, že jsem liberál a ne konzervativec. Tak děkuji, že jsem si to definitivně vyjasnila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN