HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak se člověk stane koňákem

Na začátku jsme věděli jen to, že kůň má čtyři nohy, ocas a velkou hlavu. Kam šel první kůň, šli všichni ostatní. Na místě, kde se vždycky klusalo, kůň naklusal. Když první kůň zastavil, ostatní také. Většinou. Byla to druhá polovina devadesátek, všude fungovaly turistické jízdárny a každý měl touhu říct, že jezdí na koni.

 

 

Po roce dvou většina z nás rychlokvašek přestala jezdit na koni a koupila si choppera. To jsme prošvihli. Chopper se dá strčit do garáže a nic nežere, maximálně povinné ručení. A vy si odjedete na dovolenou, sedíte v teple u kamen nebo vyhlížíte lepší časy a chopper tiše čeká. To kůň ne, ten chce žrát pořád, taky potřebuje pohyb, na který je zvyklý, okovat a tu a tam toho veterináře. A prodat? To se nejdřív sami zkusíte pást, jen abyste to nemuseli udělat.

 

A tou vnitřní rukou musíš promačkávat…

 

Jenomže to jsme na začátku netušili. V turistické stáji jsme měli své oblíbence a doufali, že na nás vyjdou při naší vyjížďce, chodili jsme „ve vláčku“ po lese a po loukách, učili se sedlat a čistit a chápat, že kůň kupodivu čeká, že vy budete ten, co velí. Ovšem pokud se toho nedočká, má tu svoji velkou hlavu a tou občas vymyslí věci, že by jeden koukal. To si pak třeba lehne v brodu i s jezdcem, když netrváte dost důrazně na tom, že se brodem projde bez zastavování.

 

Závody na ponících

 

Nebo se vyválí v bahně na lesní cestě. Zacválá si sám na louce, kde se přece vždycky cválá – že vy jste chtěl jen klusat, protože na cval se ještě úplně moc necítíte? Ale to jste tedy měl dát jasně najevo, ne se jen tak vézt s prověšenou otěží! A vy jste se pořádně nedržel, když tamhle z křoví bafl ten pytel, co tam visí už tři týdny a už desetkrát jsme kolem šli? No to ale máte smůlu! Teď si hledejte pařez, ze kterého zase nasednete.

 

Trénink na školním koni

 

A tak se kolem nás pomalu omotávala ta krásná pavučina. Dvakrát i vícekrát týdně vyjížďka, občas zpestřená skákáním někde přes klády v lese. Dětský pokoj plný koníků. Na dovolené jsme neminuli jedinou ohradu bez zastavení a polaskání, ba dokonce jsme si se stejně postiženými přáteli na týden pronajali vůz s koňmi a putovali po švédských lesích od tábořiště k tábořišti (děti chtěly k moři, tak jsme se tam teda cestou zastavili, když to muselo být).

 

Těžko na cvičišti, lehko na závodech

 

Dokonce jsme si nedaleko stáje koupili chalupu! Víkendy jsme trávili jako diváci na závodech, kde závodily slečny z oddílu, nebo jako rodiče na pony závodech, kde závodila dcera. Synek, který byl doslova odkojen ve stáji, se zatím učil chodit od boxu k boxu. A po skoro desíti letech ježdění jsme si mysleli, jak nejsme zkušení jezdci.

 

Jeden z prvních závodů – křížový parkur

 

Při vzpomínce na naši první lekci na „opravdové“ jízdárně se dodnes smějeme. Kůň se pod námi nechtěl rozejít. Když se rozešel, nešel rovně. Na pokyn jsme se pokusili chodit na kruhu kolem trenéra, vyšla z toho v lepším případě šiška, v horším mnohoúhelník s vrcholy na kraji jízdárny. Nevěděli jsme, co to znamená „vysedat na správnou nohu“, „obloukem změnit směr“, neznali jsme rozdíl mezi pracovním klusem a lehkým klusem, netušili, že ve cvalu se dá i sedět, pokud člověk „jde s pohybem“. A nezměrnou trpělivostí trenérů a tzv. školních koní se z turistů pozvolna stávali jezdci.

 

Jak jen to ten trenér asi myslí…

 

A pak přišel ten okamžik zlomu, kdy nám trenér doporučil pro dceru koupit koně, pokud se opravdu chce věnovat parkurovému skákání, hantýrkou řečeno sportu. Tehdy jsme z naší první stáje koupili Lotreka. A žasli jsme, jak se změní kůň, když přijde do pravidelného tréninku. Tento kůň, na kterém se předtím střídali turisté, tj. nezkušení jezdci jako my, si právě začínal myslet, že on ví nejlíp, co kdy kde a jak se má dělat, a stávalo se, že na louce s jezdcem utekl nebo se o to aspoň pokusil. Jakmile začal pravidelně pracovat na jízdárně, bylo najednou možné si ho vzít na mnohem rozlehlejší louku, cválat rychlostí, kterou určil jezdec, a zastavit i jinak než o okraj lesa.

 

Novoroční vyjížďka 2009

 

Kromě vlastního ježdění nás v nové stáji učili jaksi mimochodem i to, jak pečovat o vlastního koně. Vyčištění boxů a krmení bylo v ceně ustájení, ale museli jsme se naučit objednávat kováře, myslet na vakcinace, hlídat si zdravotní stav koně, pořídit si celou výbavu a pečovat o ni.

 

Zasloužená procházka po tréninku

 

A trochu se nám měnily zvyklosti. Čtrnáctidenní dovolená? To nejde, protože nám utečou nejméně dvoje závody a Lotrek nemůže být tak dlouho bez tréninku. Nachlazení, no dobrá, napíšeme do školy omluvenku a do víkendu se to snad vyleží. Nová bunda na lyže?! Ale Lotrek už nutně potřebuje lepší chrániče, tak třeba příští sezonu – fakt musíš lyžovat, když máme koně?

 

To ještě býval na Vánoce sníh

 

Máme koně. A jsme součástí té velké koňácké rodiny s vlastní hantýrkou, vlastními vtípky, soupeři, kteří vám na závodech půjčí kus svého vybavení za vaše zapomenuté, přáteli, kteří vám v noci pomáhají řešit koliky a radují se s vámi z dobře odjetého závodu. Stali jsme se koňáky.

 

Koně na horách

 

Já si tě pohladím-a já si tě olíznu

 

Nemáte něco k proclení?

 

 

 

Aktualizováno: 3.1.2021 — 20:49

24 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Manžel vzpomíná jak za jeho mládí měli koně. Jak s ním tahali dříví v lese, jeho táta stál na strání a koně zapřáhl do klády a Bubík kládu stáhl, dole ho s bráchou odpřáhli a on zase vyšel nahoru na správné místo, sám. Nebo jak Bubíka jednou nějak rozzlobil a jak mu utrhl kus košile na prsou. Později, když už koně nemohli mít /v padesátkách/ tak chodil na jízdárnu. Jak píšete, kdo se s koněm jednou sžije tak asi mu ta láska zůstane. Teď, na stará kolena se chodíme na koníky jenom koukat.

  2. Moc hezky popsané kterak se koníci kopýtkem v srdcích dokáží zachytit na celý život :) A k té lásce pak patří i celoroční starost o zvíře i odříkání dovolených. Ale to vše určitě vyváží vaši rodinnou radost v sedle a spokojení koně. Jezdí ve vaší rodině z dětí i syn, nebo jen dcera?

    Chtěla jsem napsat o svém prvním zážitku v opravdovém koňském sedle, ale i zkrácené by to bylo delší, tak si dovolím přidat dávný článek z Dumky (jsou to dva kratší díly).

    http://pet03.sweb.cz/0220pet.htm jizda v konskem sedle

      1. Ráda si přečtu, díky.
        Synek, nyní mladý muž, naši vášeň nesdílí, říká, „děkuji, to je váš koníček“. I když samozřejmě jezdit trochu umí, koní se nebojí a umí se o ně postarat. Jeho sestra ho občas uplácí, aby jí jel pomáhat na závody :-) Naštěstí máme společné to lyžování!

  3. Klokanice, jak může Klokanice jezdit na koni? Klokanice přecik přes ty překážky může skákat sama :-D

    Napsala jsi to moc hezky…..

  4. Krásné čtení. Ano, láska ke zvířeti, je láskou navždy. (h)
    Kdyby byla jiná doba v době,kdy jsem byla mladá, asi bych doma,někde ve stáji, měla i koníka,kromě jiných zvířat,co prošla mým životem.Díky!

    1. Je to teď trochu jinak, oddíly při státních statcích, kde si členové ježdění odpracovali, už nejsou. Nějaké to svezení, i pravidelné, se zařídit dá, ale pokud závodit, byť jen na hobby úrovni, už to většinou bez vlastního nebo aspoň pronajatého koně nejde. A to zase bohužel vyloučí ze sportu děti, jejichž rodiče mají dostatek zdravého rozumu a do něčeho takového se bez pořádného balíku v záloze nevrhnou. Na druhou stranu uživit koně na vyjížďky, třeba s někým napůl, když si kolem něj člověk hodně věcí udělá sám, asi zas tak finančně náročné být nemusí. Jen časově :D

  5. Eh, milá Klokanice, moc krásně jste těm koním propadli! (inlove)
    Věta „fakt musíš lyžovat, když máme koně?“ mě rozesmála – kdysi jsem na tom byla podobně, akorát že jsem nikdy neměla svého koně, chodila jsem na jízdárnu, sportovní:))
    Takže jsem si i já užila nevlídných pokřiků typu: Na jakou nohu si myslíš, že vysedáš/ cváláš? :D
    Já jsem koně milovala úplně odmalinka a byla jsem s tou mánií nejspíš pěkně únavná:)) Maminka říkala, že kdyby věděla, jaký to bude mít vliv, nikdy by se v těhotenství nechodila dívat na koně z xaverovských stájí :P
    Život mě pak koním vzdálil – ono to není jen si jít zajezdit, to je až třešinka na velkém dortu okolních prací a já už pak na to opravdu neměla čas. Ale na roky v sedle nezapomenu a pro koně budu mít slabost nejspíš do konce života. Naštěstí mám psy… svoji další lásku:))

    1. Kolegům s malými dcerkami říkám: „Nevoďte holčičky ke koníčkům, dobře vám radím!“ :D

  6. Je zajímavé, jak silně na hodně lidí koně působí. Soužívám se psy a kočkami, miluju krávy, obdivuji prasata za jejich inteligenci, nemusím slepice. Ale koně, to je vyšší level. Kdo mne zná in natura asi neuvěří, že i já jsem brázdila okolí Středokluk na koních. A potom na chalupě na vysloužilých koních z lesa – ti měli huby tvrdé jako kámen. A tu hubu myslím mile…. Učarovali mi tak, že jsem jednu dobu opravdu věřila, že s nimi budu moct pracovat celý život. Což se tedy nestalo, ale tak to v životě holt je.

      1. A vypovídá to spíš o jezdci než o koni :D
        I když u chlaďasů je to nejspíš něco úplně jiného.

          1. Ti koně fakt tahali v lese a pak se na nich mělo jezdit?! Vždyť oni museli být naučení na úplně jiné pobídky.

            1. Jezdila jsem kdysi na vyřazeném původně dostihovém koni a jejím potomkovi, kteří tahali i pluh a jiné zemědělské náčiní. Uměli všechno. Uměly. Ale ta dcera byla pěkně zlomyslná potvora :)

              1. Tak kladrubáci také vlastně tahají i skáčou.
                Ale připomnělo mi to, jak pamětníci vzpomínají, že tu po skončení války zůstala spousta zabavených koní, i kvalitních jezdeckých, a ti pak chudáci šli do zemědělství, kde neměli vůbec lehký život. Kdopak o tom kdysi dávno psal na Zvířetníku?
                Když si představím naše skleníkové květinky, které mají k dispozici třeba i solárko!

    1. tak já můžu kočky,psy,slepice,koně, plyšáky – ovce.. krávy taky, ale trochu bojim…prasata nemusim, pokud teda nejsou k jídlu…

  7. Koně – láska na celý život! Moc hezky jsi to napsala.

    K prodeji koní – pokud člověk není ctižádostivým majitelem bez přímého kontaktu s koníky, tak prodává velmi těžko. Třebas Terka – u Mafioza je jasné, že ten pryč nepůjde… a Fína už asi taky zůstane. Doufám, že už dalšího koně nekoupí, nebo budeme mít na zahradě koňské stádo!! (rofl)

      1. Měli jsme tu čtenářku, jejíž kůň se dožil tuším 30 let a to si ho koupila „na dožití“ tuším v jeho osmnácti (Ap a Punc:)) Psala, že jí už volali i z evidence, jestli jim nezapomněla nahlásit úhyn, ale Puncík to s její péčí skutečně dotáhl na koňského staříka (a byl člen rodiny:))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN