BTW: Vánoční zelňačka a já

Už jsem tady psala, že jsme se kdysi s Martinem dohodli, že v rámci slučování, či možná spíš kombinace rodinných zvyků, pocházejících v našem případě z poměrně rozdílného prostředí, se v naší společné rodině bude o Vánocích dělat polévka podle východoslovenské tradice – tedy zelňačka. Neměla jsem s tím problém, rybí polévka se u mých rodičů nedělala a bez hrachovky snadno přežiju:))

 

I vařili jsme ji roky a roky. Kluci ji zpočátku rádi neměli, ale zvykli si a Marek se jí dnes vehementně dožaduje. Já jsem ji nejdřív… no… jedla, pak jsem si ji oblíbila, později ještě víc oblíbila (pravděpodobně jsem si tou dobou už mírně přizpůsobila recept:)), ale teď jsem z ní už asi dva roky v rozpacích. Zatímco mému nosu lahodně voní, můj žaludek z ní nadšený opravdu není. Tedy, kdybych jedla jen trochu polévky s chlebem, šlo by to. Ale když mám potom jíst ještě rybu (byť nesmaženou) s bramborovým salátem, je toho už na mě prostě moc. Loni mi to už upřímně řečeno dost kazilo dojem z večera.

A tak jsem se letos rozhodla, že tradice je hezká věc, ale není to dogma – tedy aspoň pro mě ne. Duchu Vánoc je přece jedno, jakou jím polévku a pokud budu jíst jinou než ostatní, přidám práci jen sobě. Takže jsem se rozhodla, že letos bude moje polévka jiná než u ostatních a statečně to ustojím před oním naléhavým „se“! To neznáte? Přece… „to SE musí dělat takhle!“ Jinými slovy, nikdo z lidí kolem vás vám to nenařizuje, ve skutečnosti bojujete se svým vlastním hlasem… A letos ho už překřičím:))

 

Takže k receptu:

 

Vánoční zelňačka

Tradiční recept předpokládá, že máte doma naložené zelí, a tudíž z něho můžete získat šťávu. My zelí nenakládáme, takže dělám „jako“ polévku z kysaného zelí. Rozdíl? Zatímco v originální polévce je skutečného zelí jen maloučko, takříkajíc „na ozdobu“, v mojí je ho podstatně víc (jinak by neměla polévka žádnou chuť). Dělám to tak, že koupím dva pytlíky kysaného zelí, z obou vymačkám šťávu a do polévky přidám zelí jenom z jednoho sáčku (zbytek můžete použít třeba na zdravý salát…:))

Takže, jak na ni? Do velkého hrnce dáte tuk (je to na vás – od sádla po olej, tradiční je sádlo…) a zahřejete. Přidáte dvě až tři nadrobno nakrájené cibule – podle toho, jak jsou velké. Zároveň si do varné konvice dáte vařit vodu. Když cibulka začne vonět a některé kousky už hnědnou, zasypete ji mletou sladkou paprikou (kořením!). Nešetříte – hodně na ní záleží, čím je lepší paprika, tím bývá lepší polévka. Zalejete horkou vodou – ne do plna, protože tam později ještě přijde ta šťáva ze zelí s trochou zelí, nebo v mém případě víc zelí s tou trochou šťávy, kterou získám z pytlíkovaného zelí.

Všechno osolíte, přidáte česnek (lze ho i opékat s cibulí, nesmí být lisovaný, ale jen překrojené stroužky, jeho chuť nemá polévce dominovat), několik kuliček černého pepře (množství dle chuti, u nás dost…:)) a pokud to používáte, můžete přidat něco jako vegetu (pokud mám dobré zelí, není to potřeba). Potom přihodíte hrst sušených hub (já mám ráda hodně…). Vaříte, až houby začnou vonět. Nyní přidáme to zelí – viz výše. Necháme vařit.

Následují klobásy. V Košicích prodávají před Vánocemi takové speciální, neuzené – trochu připomínají taliány. U nás vezmete to, co máte rádi. Už jsem v nouzi použila i bílou (nebo vinnou) klobásu a nebylo to zlé. Akorát bych doporučovala v takovém případě vzít tu silnější, ta tenká pak v polívce sice chutná stejně, ale divně vypadá:)) Takovou klobásu dám do polévky vcelku logicky vcelku a na menší kousky ji krájím až uvařenou. Pokud použijete slanější paprikované uzené klobásy, tak si hlídejte množství soli a papriky v polévce, ať toho není moc. Vaříme.

Nakonec přidáme – světe div se – rýži. Ne moc, nesmí polévku nějak razantně zahustit, jen se tam tak zlehka vznášet.

Polévka se skutečně ničím nezahušťuje – ani tou rýží, ani jíškou, ani smetanou. Měla by zůstat kyselá a lehká. Pokud ji neděláte ze zelné šťávy, bývá nutné ji přikyselit octem. Polévka se podává s chlebem a když ji olemujete nějakým tím panáčkem slivovice, nemá chybu…

PS: Na Vánoce se jí kvůli tradici, ale opravdu dokonalá je vždy, když potřebujete něčím prokládat větší spotřebu alkoholu. Třeba na Silvestra…  ;)

PPS: Už roky si s touto polévkou musím vždy vzpomenout na HankuW  (h)  Ta ji vzala za svou s šířila její slávu až za oceánem. Eh, doufám, že si ji „U kance“ může kdykoliv objednat (inlove)

 

A dnešní otázky:

Jakou vánoční polévku děláte u vás?

A… vzbouřili jste se někdy proti tradici, protože vám ta tradice prostě nevyhovuje? :)

Aktualizováno: 10.12.2020 — 20:51

87 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zelňačku prostě miluji, jsem schopna jíst ji kdykoliv v úctyhodném množství. Nejlepší jsem jedla ve skanzenu v Rožnově – kuchař prozradil, že kromě kysaného dává i čerstvé zelí.
    A jídelníček na Štědrý den? Ráno vánočka s máslem (MLP i marmeládu), v poledne zelňačka a večer bramborový salát se smaženou rybou (cokoliv mimo kapra). Už se těším!

    1. Alčo, to by se mi líbilo, kdyby to šlo jako u vás – tedy polívka zvlášť:)) Já tak jím normálně, polívka a druhé jídlo najednou je na mě moc (tedy, když jsem sama, tak se občas neunavuju s vařením vůbec :P )
      Zelňačky, tedy kyselice, v Rožnově umějí. Občas si na osvědčených místech dám, mňam :)

  2. Eh, nevím, jestli někdo ještě nakoukne, ale stejně se zeptám.
    Celé roky jsem pro rodinu šťastně na Vánoce kupovala Semilskou vánočku, což je dobrota, která chutná opravdu všem.
    Loni jsem však zkusila vánočku upéct (znáte to, výzvy a tak 8) ). Nemám problém s kynutým těstem, pokud jde o koláče nebo buchty, ale ta vánočka mi moc nevyšla – byla dobrá, to jo, ale nějaká drobivá. Je fakt, že jsem vzala první recept, který jsem ne netu našla – tedy nějaký s lepším máslovým těstem. Nevím, kde byla chyba, ale chtěla jsem poprosit:
    Nemáte někdo recept na vánočkové těsto, které je po upečení vláčné a nedrobí se? (blush)

    1. Naše kuchařka (St.zem.nakl. 1957) – 1 kg polohrubé mouky, 22 dkg tuku (máslo, může být i část sádlo),22 dkg cukru, 4 žloutky, 6 dkg droždí, necelý 1/2 l mléka, citronová kůra, vanilkový cukr, 4 dkg rozinek namočených do rumu, 7 dkg oloupaných nakrájených mandlí, 1 dkg soli, 1/2 vejce na potření.
      V části mléka zmladíme droždí s 4 dkg cukru a hrstkou mouky. Do ostatního mléka dáme rozpustit sůl.
      V míse utřeme nahřátý tuk s cukrem a žloutky. Mouku prosijeme k utřenému tuku, část si necháme na na vypracování těsta na vále. Přilijeme kvásek, mléko se solí a nejdříve vařečkou vymícháme v míse těsto. Nesmí nás mýlit, že je z počátku řidší, později totiž zhoustne. Pak je přeložíme na vál a vypracujeme rukama, až se nechytá válu, a na konec do něho veválíme rozinky a nakrájené mandle. Dáme je zpět do mísy, poprášíme moukou, přikryjeme plátěným ubrouskem a necháme v teple kynout. Když je těsta dvakrát tolik, (což bývá podle teploty místnosti za 2 i více hodin), vyklopíme je na vál a zpracujeme na vánočky nebo bochánky. Tato těžká, protože tučná a sladká těsta můžeme zadělat i večer. Přes noc vykynou.

      Tuhle my doma pečeme už leta, dáváme ji po upečení do chladna (na balkon), kde dlouho vydrží, tedy vydržela by, kdybychom se do ní hnedka nepustili…

    2. Dede, podle tohoto receptu peču vánočky už řadu let. Přikládám ho, jak jsem ho kdysi na vyžádání posílala HanceW a pak psala, že uspěla. Vánočky se i přes špejle trochu rozjedou, ale placky to rozhodně nejsou a drobivá take není. Můžeš zkusit jen jednu z poloviční dávky.

      Vzpomněla jsem si, že je mám dokonce na rajčeti (a jak uvidíš, na jedné mi vrchní pramen i přes špejle (tady už po upečení vykroucené) zkouznul:

      https://marickac.rajce.idnes.cz/Vanocky/1243459759

      Vánočka

      Těsto:

      1kg hladké mouky
      220 gr másla (nedávej žádné náhražky, s máslem je nejlepší)
      220 gr cukru
      4 velká vejce
      1/2 litru vlažného mléka
      větší hrst rozinek (předem namočit – já v rumu)
      velkou hrst mandlových šlupiček
      sůl
      4 lžíce suchého droždí
      nastrouhanou citronovou kůru
      1 vanilkový cukr (nebo trochu esence)
      1 rozšlehané vajíčko na potření vánoček
      špejle na spojení pletenců

      Z tohoto množství budeš mít 2 asi 3/4 kg vánočky. Obě vedle sebe se vejdou do am. trouby, jen si musíš předem vyzkoušet plechy aby se tam vešly vedle sebe a mohlas zavřít dvířka.

      Těsta je hodně, tak použij velkou mísu. Do poloviny mouky přidej cukr, suché droždí, sůl, citr. kůru a vanil. cukr. To toho na hrubo nastrouhej máslo přímo z lednice. Promíchej na „drobenku“. Pak vlij vlažné mléko do kterého jsi rozšlehala vajíčka. Po částech vpracuj druhou půlku mouky, dobře vmíchej. Já po určité době těsto vyklopím na vál a dál zpracovávám rukama. Jako poslední vpracuj vykapané rozinky a mandlové šlupičky. Nenuť do těsta všechnu odváženou mouku, odhadni, kdy je těsto „tak akorát“.

      Dej do vymaštěné mísy, zakryj a nech kynout (hodinu, dvě, podle teploty místnosti). Pak rozkroj na polovinu. Jednu dej na vál, druhou zase zakryj aby neokorala. Z té na vále udělej silnější, asi 30cm válec a rozkroj na 9 dílů (já si to vždy nejprev naznačím nanečisto, aby mi to vyšlo).

      Ze prvních 4 dílů vyválej asi 30cm válečeky. Polož je na plech, vyložený pečícím papírem a volně spleť, tak aby mezi pletenci zůstaly mezery na kynutí. Hraní dlaně udělej menší prohlubeň uprostřed.

      Další tři díly spleť do copu na vále a opatrně přenes na pletenec na plechu. Zase uvolni spletení, aby byly mezery na kynutí.

      Pak vyválej delší válečky ze zbylých 2 dílů, stoč je spolu do spirály, tu dej navrch vánočky a konce zahrň zcela dospodu.

      Stejně upleť druhý díl těsta. Zlámanými špejlemi obě vánočky různě upevni „do fazóny“, hlavně tam, kde se prameny kříží a proužek nahoře, který rád zkluzuje (já propichuji na hodně místech). Vánočky zakryj igelitem (přes ty špejle) a dej vykynout asi další hodinu. Po vykynutí potři rozšlehaným vajíčkem a posyp dalšími šlupičkami mandlí.

      Peč (i s těmi špejlemi) v předehřáté troubě (na 180) asi 45 minut , podle toho, jak tmavé máš ráda. Píchni do jedné špejlí, jestli ji vytáhneš suchou, vánočky jsou upečené. Z mírně prochladlých vykruť špejle a pak vánočky pocukruj moučkovým cukrem.

    3. My vlastně odjakživa děláme vánočku podle receptu od tchýně, vždycky se povede a je dobrá. Rozpis je: 50 deka polohrubé mouky, 12 deka másla, 8-10 deka cukru, 3 žloutky (plus jedno celé rozšlehané vejce na potření zapletené vánočky před pečením), půlka kostky kvasnic, 1/4 litru mléka, sůl, citronová kůra, vanilka, rozinky, mandle (ty se přidají až tak v půlce kynutí a zapravují ručně, aby se nerozblemcaly). Finta fň, na kterou mě před časem navedla Maškrtnica, je přidat tuk až po prvním zkynutí, líp se uvolňuje lepek, to těsto je prostě lepší. Nějaké její vánočkové tipy jsou zde: http://www.maskrtnica.cz/vanockove-tipy-jak-ji-zaplest-a-nesplest-se/
      Na rozdíl od dlouhého pečení, doporučovaného ve všech kuchařkách, syn (každý rok jich dělá aspoň 6) časem přišel na to, že je lepší vánočku péct spíš kratší dobu – nejdřív tak 5-7-10 minut zapéct naprudko (250 °C), pak péct tak na 200-180 °C snad jen 20 minut. Vánočka je pak jak peříčko, není dusivá a hutná, přitom propečená a upečená je.

    4. Žádný extra recept na vánočku nemám, ale napadlo mě, že se ti bude hodit ten návod na pletení vánočky co jsme viděly na facebooku. Já bych z toho zvládla tak ty první dva pohyby

    1. A pusťe si od něj cokoliv dalšího, budete příjemně překvapené. Já ho před lety znala jen podle jména, v době, kdy byl na vrcholu, jsem do Hadivadla nechodila, buď jsem chodila na VŠ, nebo měla hodně malé děti, zpětně je mi to opravdu líto.

  3. „Vánoční zelnačku“ maminka nikdy o svátcích nevařila, neznali jsme ji. Jestli jsem ji kdy u někoho jedla, nevzpomínám si. Ale když je tu chladném počasí a jíme polévky, tak občas udělám maminčinu polévku z červeného zelí – s kmínem, kečupem a zakysankou (máš ji Dede od mne ve Zvířetnické kuchařce). Tu máme rádi oba.

    Večeříme „po česku“, tedy na Štědrý večer brsalát a rybu. Ale vlastně bych mohla tuhle maminčinu polévku udělat, aby bylo vánočních chodů o jeden víc a navíc to 23. bude už deset let, co maminka zemřela :)

    Co jsem vdaná, statečně a úspěšně se zuby nehty bouřím proti Santa Clausovi. Kdybychom měli děti, bylo by to jiné, je to jejich am. tradice. Ale moje tradice to není, já mám Ježíška!. Naštěstí ani manžel na téhle tradici nelpí. Takže v naší vánoční dekoraci – vnitřní i vnější – žádného Santu nenajdete (ani žádnou santovskou čepičku), když už „figurka“ tak jedině sněhulák (mám třeba tři na velkém obdelníkovém magnetu skoro přes celé dveře velké ledničky).Dost lidí tu má před domy různé Santy všech možných velikostí a materiálů, převažují ti nafukovací. Jenže aby drželi nafouknutí, musí do nich stále proudit napojený vzduch a když jsou lidi v práci, mají ho vypnutý, zapínají večer, kdy jsou dekorace osvětlené. Večer je to tedy hezké, zato ve dne to v naší čtvrti vypadá jako „Santův masakr“ (jak tomu říká manžel). U domů či drátěných saní leží jen hromádky splasklých Santů, sobů, sněhuláků apod. :)

      1. Taky jsem si představila tu povánoční pohromu:))
        Musím říct, že u nás na vsi mají u jednoho domu na balkóně obrovského nafukovacího sněhuláka. Ok, směje se… ale je to děsivá postava! :P Je nafukovací (nebo tak aspoň vypadá), takže se na tom balkóně tak všelijak nadýmá a svíjí. Být dítě, mám z něj noční můry 8)

        1. YGo a Dede, jista vaše představy budou odpovídat realitě :)

          Na konci naší dlouhé ulice bydlí pán, který má business, že pronajímá různá zábavná nafukovací monstra :)- óbr klouzačky, hrady s vnitřkem na hopsaná v moři míčků apod.- jistě jste to už také viděli. Lidé si je najímají na velké party (mohou si je tu nechat „nafouknout“ i v místním parku (asi dostanou povolení), často vidím kouzačky a hrady i naší čtvrti na zahradách, pro menší dětskou narozeninovou oslavu. Takže ten pán má i dekorace opravdu ve velkém. Jeho figury převyšují střechu domu. Na Halloween měl třeba mamutí černou kočku, na velikonoce zajocha, loni na vánoce Santu, ale letos má ohromného sněhuláka v červeným kloboukem a fajfkou. Tyhle ohromné figurky jsou nafouknuté i za dne.

          Když běží fukadlo vzduchu pravidelně a figurky jsou dobře ukotvené, většinou se v normálním počasí moc nehýbají nebo jen mírně pohupují. Ovšem, když se vzduch naštyluje tak, aby se v pravidelných intervalech na moment přerušil, to pak způsobí to svíjení a nadýmání jako ten sněhulák na balkóně. Takhle se často kroutí a vlní různí dlouzí eklamní panáci u salonu aut, obchodů apod.

  4. Jo a zcela OT, jestli můžete, kupte si dnešní Hospodářky, nebo se mrkněte na jejich web. To jsem se zas cítila jako hodně hrdá matka. Článek 20 osobností roku 2020.

    1. Aido, nemáš odkaz? :) Koukla jsem pozdě. HN si platíme, takže není problém kliknout i tehdy, pokud je to v placené sekci :)

  5. U nás tradičně držíme na Štědrý den půst až do první hvězdy na nebi. Teda pokud nepočítám průběžné ochutnávání brsalátu, zda je dost dobrý. K večeři rybí polévka (dělám je jako Alimo) a musí jí být dost na druhý den. Pak kapr na sardeli a smažený kapr se salátem. V poslední době ubývá toho smaženého na úkor sardelového. Studený kapr se salátem je ovšem na Hod Boží ta nejlepší snídaně. Jo a vánočka a cukroví se jí průběžně :D

    1. Tak o sardelovém kaprovi taky slyším prvně :)
      U nás má kapra rád jen taťka, tak mu obvykle pár porcí udělám:)) My ostatní radši lososa nebo jinou mořskou rybku

      1. Dede, sardelový kapr je velmi jednoduchý. Porce kapra obalím v mouce a potřu (spíš omatlám) máslem utřeným se sardelovou pastou. Peču na pánvi na kousku másla (zbytek másla obstará to opatlané sardelové) velmi pomalu ze všech stran do zlatova. Možná by to tatínkovi chutnalo a je to i stravitelnější, než smažený.

        1. já nadělám do kapra (do kapřího řízku) zářezy,protřu sardelovou pastou od Mardešiče a pak do mouky a na pánev…

  6. My budeme mít letos Vánoce asi dobrodružné a ještě vůbec nevím, jak dopadnou. Syn chce přijet už příští týden, pak pojede MLP pro babičku do Sokolova, do toho se asi necháme všichni kvůli babičce několikrát otestovat.
    No a jídlo: už někde níž píšu, že na štědrý den snídáme (pokud to vyjde) vánočku a obědváme kubu. Na večeři je klasická rybí polévka (hodně zeleniny, hodně jiker a mlíčí) s opečenými kostičkami chleba, nejlíp tmavého. Pak bramborový salát a smažená ryba/kapr. Ale – já posledních pár let skoro nemůžu ryby jíst, kapr přestal zbytku rodiny chutnat, tak asi letos uděláme symbolicky 2-3 porce pro babičku, aby jí to nebylo líto (je na kapra zvyklá, hlavně se na něj těší druhý den ráno k snídani jen tak s chlebem), rybožravý zbytek rodiny bude mít nějakou rybu jen tak na přírodno, já si udělám pár jogurtových kuřecích řízků (vloni měly největší úspěch, skoro všechny mi snědli). Další kapitola je dcera vegetariánka. Té už léta dělám falešnou rybí polívku (letos jsem to chtěla zrušit, ale tvrdí mi, že jí hrozně chutná, tak ji ještě letos udělám a další roky uvidíme), jinak zbytek jí a místo kapra jí vždycky alternativu vymyslím, letos si to prý koupí sama.
    Největší změna bude ta, že s námi bude (pokud budeme všichni zdraví) i dceřin chlapec, Makedonec, a pro něj to teda bude naprostá exotika. Oni slaví Vánoce jindy (7. ledna), takže je s ním budeme slavit i my, už jsme pozvaní a už jsem zvědavá.

    1. No, tak to vypadá logisticky opravdu náročně, držím palec, aby to klaplo. Užiješ si vyvařování jak šéfkuchař. :)
      P.S.: Tohle mi už začíná trochu připomínat dialog našich mladých, když si mysleli, že je neslyším: „Co dostanem pod stromeček, když je ta korona?“ „No, to nevím, ale máma nám dá aspoň večeři, říkala.“

  7. Jíme, aido. Možná je zase na čase zkusit prorazit protirybičkovou obranu :) . Steak z tuňáka by jim nejspíš jel, o tom žádná pochybnost. V létě zvládli lecjakou sladkovodní rybu, tak uvidíme teď. No, kdyžtak zůstaneme u těch sladkovodních a filé.

        1. A jéje, pozor, to je ten docela kritický věk; kamarád dlouhá léta dělal vedoucího na dětských táborech a říkal, že úplně nejlepší byli malí kluci – zvídaví, chytří, prostě radost s nima být a něco podnikat a objevovat. Pak jim bylo dvanáct a konec (aspoň to tak říkal, nevím, syna v tomto věku si moc nepamatuju, on měl tu pubertu dost opožděnou a než se mu konečně dostavila, začal veslovat, takže si ji vyvesloval a kromě toho, že moc hrozně, jedl si na další obtíže nepamatuju, skleróza je milosrdná).

  8. Štědrý den začínáme českou vánočkou k snídani a českou hrachovou polévkou se zázvorem, česnekem a opečeným chlebíkem k obědu.

    K večeři dělám polévku norskou. Zpěněnou cibuli zaliji bílým vínem, nechám zredukovat, přihodím na tenké proužky nakrájenou mrkev, fenikl a pórek, vodu a rybí fond a několik minut povařím. V kastrolku si ohřeji trochu smetany, smíchám s máslem, zamíchám do polévky, přidám na kousky nakrájenou tresku a lososa a nechám táhnout asi tři minuty. Přihodím hrst krevet a bylinky, tedy bazalku, pažitku a petržel, osolím a cvrnknu ještě trochu bílého pepře. Samo vaření zabere pár minut, čas vyžaduje krájení zeleniny a ryb. V polévce není žádná jíška, je lehká a lahodná.
    Po norské polévce máme český bramborový salát a smaženou rybu. Tedy ne kapra, toho jsem nejedla nikdy. Máme obalenou tresku. Pak se vracíme zase do Norska a jako dezert je domácí karamelový puding s domácím karamelovým přelivem a trochou šlehačky. Kdo má ještě chuť, prokousává se, nyní zase českým, vánočním cukrovím.
    Takhle sytíme žaludek pochoutkami z obou zemí a je nám dobře na světě.

    Druhý den máme norskou rybí polévku od včerejška a českou svíčkovou, tvrdě vyžadovanou rodilými norčaty. Není úniku.
    Třetí den jdeme na návštěvu k napůl studenému stolu se smíchaninou českou a norskou vánoční kuchyní.

    Teď už nevím, jestli tohle bylo téma, k zelňačce daleko, ale víte všecko! :-)

    1. Ta norská polévka vypadá úžasně! Dala bych si hned a i když ryby vlastně skoro nejím, takováhle jídla mi moc chutnají.

  9. Na zlatý prasátko nehrajem, u nás se obědvá osmažená vinná klobása s chlebem. Brsalát dělám den předem, aby se hezky rozležel a dávám do chladné špajzky. Ale teď mě nahlodala Jenny, možná i tam máme kuny :D . K večeři klasický smažený kapr (kterého já nemusím a tak letos využiju toho, že u nás budou mladí s dětmi a kvůli dětem budou i kuřízky :D ) a nutně musí být rybí polévka. Dělám vývar z hlavy a z kostnatých porcí, přecedím a tím vývarem zaliju kořenovou zeleninku a pórek osmažený na máslíčku, nechám povařit, trošku zahustím jíškou, ale jen malinko, dochutím, nesmí chybět muškátový květ a nakonec nechám povařit jikry nebo mlíčí, podle toho, jaký kapřík to byl. Přidám obrané maso, je-li jaké a zelenou petrželku a je to. Já mám snad poslintanou klávesnici :D.

  10. (music) Když jsem byla u maměnky v domě (music) nehráli jsme si na zlaté prasátko, tudíž se i obědvalo. K obědu byla hustá bramboračka s houbami a veškerou dostupnou zeleninou. Kolem poledne bývaly už dopečené koláče (vevnitř tvaroh, nahoře tuhá marmeláda + posypátko), velké, co se vešly dva na plech, i malé, takže proběhla i ochutnávka těch, které se rozhodly změnit tvar daný mou rukou, která má stálé problémy s výtvarnem. Večer byl už bez polévky – jen salát a filé.

      1. My máme vždycky k snídani vánočku (pokud syn přijede včas a stihne ji upéct) a v poledne houbového kubu, jeden pekáč jen tak, na druhý dávám přihřát a rozpéct uzená kuřecí stehna, nebo v případě zájmu plátky anglické. Kupodivu je vždycky největší boj o tu bezmasou, asi to budu muset přehodnotit.

  11. Na Štědrý den k večeři je u nás tradičně rybí polévka,do níž všechny ingredience ,včetně obrání hlav dělá MLP, já jen dozoruji a dochucuji. pak následuje smažený kapr a brsalát,dle mojí rodiny,tchýně v blahé paměti přidávala pro mne neslučitelé záležitosti. Salát i obalení kapra opět produkuje MLP,já pak smažím a dochucuji salát.Salát děláme den před Štědrým dnem a aby nezavazel v lednici,dáváme v míse ven do auta. Než ho MLP donese,třetina zmizí,asi kuny. :-)
    Zelňačku vařím až na Silvestra,aby byla k jídlu na Nový rok. Základ je buď dobrý uzený nebo dobrá klobása a kysané zelí,paprika taky,na zjemnění nakonec přidám trošinku smetany. Při vařbě přihodím dvě malinké chilly papričky.

      1. Náhodou, jenny vymyslela, jak ochránit kabely v autě! Geniální myšlenka – kuny nebudou žrát elektroninstalaci, podstrojíme-li jim bramborový salát. :D

    1. (rofl) Ty kuny! Že se nestyděj… to si nemohly dát nějaký ten kabel (jako u mě) nebo izolaci motoru (jako u Marka)? Přednosta je v tom určitě nevinně! (rofl)

      1. Tak nevím, jestli to jsou zrovna kuny, co nechávají v míse salátu trčet lžíci :D už den před Štědrým dnem!

  12. u nás bejvá zelňačka- couračka-bílá, k obědu..uvaří se kysaný zelí,zaleje se smetanou nebo dobrým mlíkem, povaří a přidají se uvařené brambory, pěkně vedle v misce..může se přidat smažený vejce nebo pokrájený vejce natvrdo..já ho tam nemusím..couračka se jí z velké mísy, dělá mlíkovou cetstičku po stole a zelí visí přes lžíce a proto couračka, brambory se přikusují..covid nám velkou mísu nedovolí, tak každej ze svýho talíře….k večeří je klasická rybí a kapr s brsálem…

    1. To je zajímavé vysvětlení názvu couračka, milá Sharko! :) Obávám se, že každá moje polívka je do jisté míry couračka, zvlášť, když dobře barví (jako třeba teď ta dýňová) a courance jsou tak na bílém talíři krásně vidět… :D

  13. Jinak my míváme na Štědrý večer zpravidla jako polévku barszcz z uszkami:
    A pak jako další chod lososa s českým bramborovým salátem. Cukroví nevedeme, místo něj máme Stollen nebo Pannettone. Vzali jsme si tak nějak co máme rádi :)

    1. Ajtakrajta
      To je u nás tak:
      – maminka dělala fazolovou z becoků (méga fazole) co nam dávala babička
      – babička dělala hrachovou s krutónky
      Tak tyhle dvě polevky jsou u mne zahřívačky a tak je vařím během zimy.
      – tchýně první vařila nějaký vývyr z hlavy kapra (ne, to nechcete ochutnat)
      Tuhle nevařim vůbec. 1x v životě 2 lžíce mi stačily.
      – tchýně druhá vaří valašskou kyselicu (mňááám)
      Tohle je taky polévka zahřívačka.
      A co vařím já?
      Svou vlastní rybí polévku, jak mě ji naučili kamarádi rybáři, když jsem ofrňala nos nad klasickou rybí polevkou.
      Kouzlo je v tom, že ten rybí vývar pak přecedíte a přidáte na základ na másle zkaramelizované mrkvičky s cibulkou a doplníte další zeleninku a koření, až je z toho zeleninová polívčička na rybím základu.
      A pro jistotu si jí navařím hodně a pak zamrazím a papám až do velikonoc. A je z toho naše tradice :D

      1. taky vařím rybí hlavy i další odkrojky od ryb, je z toho silný a dobrý vývar… rybí hlavy dává do vývaru kde kdo…

      2. To, jak popisuješ svoji rybí polívku mi přijde dokonce i jedlé :D
        Přiznám se, že si u nás na rybí polévky moc nepotrpím. Ale užila jsem si ohromně dobré v zahraničí – obvykle v zemích, které mají moře. V Norsku, ve Francii, v Katalánsku… Doma pak nemám tendenci to zkoušet napodobit.

  14. Šťáva z kysaného zelí (otického) se prodává na Košíku. To by na tu polévku šlo jistě použít. Šťáva je hodně dobrá i na pití, jen je třeba upozornit na její projímavé účinky. No co, to je určitě zdravé.
    Jinak na Štědrý den máme rybí polévku s osmaženou houskou. Pak kapra a salát. Tak tradice.
    Zelnou polévku z kysaného zelí občas taky vařím, do talíře přidávám navrch ještě zakysanou smetanu.

    1. tu šťávu jde kopupit ve zdravé výživě, v Globusu….

      Dede, co mít polévku k obědu a rybu k večeři?

      1. To by mi asi neprošlo… obávám se. U nás si přes Štědrý den prase neprase obvykle mlsáme vánočku… :)

    2. Košík je u nás k ničemu, má tak třetinovou nabídku proti městům. Ale tuším, že jsem zeleninové šťávy viděla i u nás v zelenině (jen zatím nedbala:)) Podívám se pořádně, díky za tip :)

  15. Zelňačku vařím během roku i na štědrovečerní oběd. Viděti zlaté prase mi netřeba, čuňat vídám víc než dost, kdykoli pohlédnu na své proběhnuté psy a dřív na děti (zn. Blato Až Za Ušima). Takže na cibulku zelí, papriku, nové koření, bobkáč a pepř, horkou vodu a sůl. Časem přihodím nakrájenou anglickou slaninu na kostičky, smetanu s troškou mouky (ne moc, stejně v tom stojí lžíce) a trochu uvařených brambor- v zelňačce vařit nelze, zůstanou tvrdý. Jako oběd na Vánoce to stačí, během roku ji často i večeříme.
    My máme letos Vánoce za týden, pokud se nám povede Kačku dostat sem, takže čas mě vůbec netrápí, to je to poslední :)

    1. Opět se mohu odkázat na článek pro rádio určený na 20. prosince – pro Vánoce není důležité ani datum ani menu, když na to přijde… :)
      Držím palce, ať vám to vyjde (inlove)

  16. Takže jsouce stará konzerva, vařím rybí polévku, ovšem zahuštěnou (tydlencty vodové polívky moc nemusím – i v klasickém vývaru musí stát lžicka skrze lukše). Dělám ji jen jednou v roce na Vánoce, takže si s ní pohraju a dokonce i mamka tvrdila, že je lepší, než její – a to je co říct, poněvadž mamka byla kuchařka od boha (a taky chovatelka drobného bravu, zahradnice, švadlena, pletařka, háčkařka i vyšívačka, malérečka a navíc byla krásná! nevím, po kom jsem se já zvrhla ;) ).

    Zelňačku jsme doma nikdy nevařili, natož na Boží hod! Tu jsem začala vařit až Jeníkovi a recept jsem si tak nějako logicky doložila sama – cibulková jíška, oprásklá mrkev na drobno, brambory, drcené koření (hřebíček, nové koření, pepř) posléze pytlík kysaného zelí a až je dovařeno, nakonec na vrch pohodím na kostičky opečenou dobrou paprikovou klobásu. Jeník tvrdí, že jest to lahoda lahodná, tak mu věřím – já ji totiž jím málo, protože kyselá polívka pro mne nic moc.

    A letos poprve porušíme tradici – kapr bude už třiadvacátého, abych mohla poslat tchyňovům, čtyřiadvacátého ráno frčíme směr Benešov – tam budou šnycle až trojího druhu – no a na Štěpána zpět směr Morava a tradiční rodinné setkání. Bože, doufám, že se to podaří!!

    1. Ygo, držím palce na rodinné přesuny (a v duchu se směju, jak mi jdeš krásně na ruku pro povídání, které jsem napsala pro rádio předevčírem a vyjde v neděli dvacátého:)) a tvoje maminka si tam nahoře po přečtení tvého dnešního komentáře určitě utírá oči a říká – ta holka nemá rozum, vždyť je to jasné, je celá já! (inlove)
      Jo a tvojí zelňačce – zní to skvěle, ale ani já nejsem na kyselé polévky, takže je skoro nevařím. Konec konců, když si občas dám v Rožnově dobrou valašskou kyselicu, mám vybráno na dlouho dopředu:))

  17. Dede, to vypadá, že Martin má evangelické kořeny – totiž ptala jsem se kdysi jedné Slovenky, jak je to se zelňačkou. Odpověď byla dlouhá a místní znalci mohou posoudit, jak moc vážně míněná (krásnou slovenštinu s některými roztomilými obraty si ponechám jako soukromou vzpomínku, nepřepsala bych to správně):

    Tak zelňačka se vaří na Vánoce a na Silvestra. Na Štědrý den si ji vaří katolíci – a jako taková je postní: zelí, cibule, brambory, houby, švestky… No a evangelíci si ji vaří na Silvestra a protože půst nemají, dají tam cibuli, zelí, papriku, klobásu a ještě i smetanu. Ty dvě polévky mají společnou akorát tu svatou trojici: zelí, cibuli a …(zarazila se a začala přemýšlet, jestli do katolické taky patří ta paprika, případně do evangelické brambor).

    Po tomto výkladě jsem se přestala pídit po nějakém originálním receptu a vařím zelňačku ekumenickou: vezmu, co je z obojího receptu nejlepší. :D

    1. Ekumenická zelňačka! JJ, ty jsi prostě geniální :D
      Původ téhle konkrétní neznám, ale naučila jsem se ji a je žádaná – dvakrát do roka:)) Na Vánoce a na Silvestra. To ji ale dělám jen tehdy, pokud nás je tu víc, pro dva to fakt nemá cenu.

        1. Tekutého kapříka jako instituci jsme letos vzdali, i když ho kamarádi organizují a je to desetiletí trvající tradice; holt, nemusíme mít všechno (já třeba skoro nechodím ven, tak možná 2x za týden nanejvýš, pokud tu nemáme na hlídání pejska, to pak chodím samozřejmě častěji). I Silvestra jsme letos vzdali, taky to kamarádi organizují, ale pro letos fakt ne. Doma budem, už jsme se narajzovali dost.

  18. Tak nez jsem docetla k ryzi, tak mi nekolikrat v hlave probehla myslenka, ze zelnacku podle tveho receptu, Dede, urcite uvarim. Muj muz, si vloni zakoupil hrnec na kysane zeli, maly, jen na dve hlavky. Ale letosni prvni varka se vubec nepovedla, zeli je jedle, ale nekvasene. Na polivku idealni :D Kdyz se ryze neprida, bude to hrich proti tradici?
    Ja delam hrachovou od te doby, co jsme se vzbourili proti tradici kapra na stedrovecernim stole. Tady se nedaji temer sehnat, jen v cinskych obchodech a jsou strasne mali a sama kost. U nas doma se varila rybi i hrachova, nebot muj tatinek nejedl nic co plave, lita a rychle beha :)

    1. Canivo, myslím, že tradice jsou od toho, aby se upravovaly. Však vy se vracíte ke starším kořenům vánoc, protože kapr je tradice mladinká, tak z národního obrození. :) Takže ať žije hubník, pučálka a křížaly. :D
      (Mimochodem, kapr, to bylo panské jídlo, chudina si musela vystačit s lososem. – zdravím Toru :D)

    2. Eh Canivo, z mého pohledu je tradiční ryba – druh už neřeším:))
      Klidně to může být bez rýže – však se to jí s chlebem. Ale taky bych se receptu nedržela nijak dogmaticky – popravdě, ta polívka je nejlepší jako vyprošťovák po větším slavení :D

      1. WARNING WARNING Přečtení následujícího hrozí újmou.
        Ad „tradiční ryba – druh už neřeším“. Připomněly se mi Vánoce před dvěma? třemi? lety…
        Bolavé nohy nedovolily vycestovat z vísky na výspě civilizace (dle mé kamarádky) a něčeho rybího se zachtělo. I otevřela jsem konzervičku tuňáka v oleji, ten jsem slila, hmotu vyklopila do misky s rozšlehaným vajíčkem, doplnila strouhanku, uplácala a osmažila. Jíst se to… no, dalo, horší než v obchodě dostupné filé napumpované vodou to nebylo, ale jako kulinářský zážitek pouze odstrašující. NEDOPORUČUJI

        1. Tedy MaRi, varování je na místě. Zrovna u tuňáka přemýšlím, jak ho dostat do zbytku rodiny, tudy cesta zjevně nevede. :D
          Poučení z krizového vývoje – jestli ono někdy není lepší si rybičku vykrojit, například z kuřecího řízku. :X

          1. Na tuňáka je nejlepší nějaká jednoduchá pomazánka, jestli je jíte. Osvědčila se mi tato: žervé nebo jiný čerstvý sýr, trocha hodně jemně pokrájené cibulky, sůl, pepř a jedna slitá konzerva tuňáka, nic víc, možná jen trocha citronové šťávy. A nebo se plácnout přes kapsu a koupit někde v rybárně (Šopík,Ocean48) steak z tuňáka (a předtím na to 14 dní šetřit), jen tak narychlo jemně okořeněné opéct a budou to jíst všichni (to jím i já, ač ryby vlastně nejím).

            1. Jo a na řízek vykrojený ve tvaru rybičky teď byly tipy v posledním magazínu Alberta.
              Když jsem byla malá, taky jsem ryby nejedla a babička mi vždycky místo toho smažila mozeček v trojobalu. Tehdy mi to moc chutnalo, jestli bych to jedla dneska, to fakt nevím (ale mozeček na cibulce s vajíčky mám moc ráda, tak asi ano).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN