HOST DEDENÍKU – Tora: Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo

Moje druhé období home office započalo pěkně zlehka. Já zasedla ke stolu, kočky zalehly pracovní notebook položený na okně (mám ho napojený na velkou obrazovku a numerickou klávesnici na stole), a statečně mi fandily. Tedy jen chvilku. Když jsem po nějaké době zvedla hlavu, chrápaly všechny jak o závod. Ve chvíli, kdy celé osazenstvo domu kolem vás spí, se opravdu velmi dobře pracuje, to mi věřte. Je to takové povzbuzující, člověk vůbec nemá chuť jít si lehnout taky…

 

Po pár dnech zůstal doma z práce i můj muž a kočkám nastaly zlaté časy. Žádný náš odchod brzo ráno, kdy jsme je zavřeli doma a přišli až odpoledne, ale nepřetržitý přísun jídla a neustálé otevírání dveří, aby mohly chodit dovnitř či ven. Tak si to tedy malovaly ony, a taky se o to sakra snažily.

Hned druhý den, jakmile se ujistily, že opět zůstávám doma, začalo pravidelné kolečko.

Ven.

Dovnitř.

Ven.

Dovnitř.

A tak pořád dokola, do úplného zblbnutí.

 

Goliáš a Sára pracující

První dny to ještě šlo. Venku zuřil krásný podzim, teplo rozdával po hrstech, takže po desáté hodině jsem dveře otevřela a nechala je tak, ať si miláčkové chodí ven a dovnitř, jak libo. Jenže pak podzim přitvrdil, natlačil k nám do údolí něco málo mlh a o to víc mrholení a já, pokud jsem nechtěla zmrznout, jsem musela začít dveře zavírat.

 

Je to náročné

 

Kočky brzo zjistily, že pokud přes lavičku vyskočí na parapet okna obýváku a tam na mě budou přes sklo dostatečně dlouho a upřeně zírat, za chvíli zvednu hlavu a uvidím je. A když přidají na hlase, tak je i uslyším. Co chvíli jsem tedy zaslechla tlumené kvílení, které mě vždy donutilo kouknout z okna a spatřit kočičí tlamku otevřenou dokořán, jak kvílí: „Domůůůů! Já chci domůůů!“

Samozřejmě, že soustředění na práci bylo ihned pryč a nezbývalo, než se zvednout a okno otevřít. Zuzi se protáhla, koukla na mě stylem – no to to trvalo, a odkráčela do kuchyně. Sedla jsem k práci a za oknem kvílela Sára. A pak, samozřejmě poté, co jsem si zase sedla, Goliáš.

Toto tedy opravdu dovedli k dokonalosti. Nikdy nečekali na okně všichni tři. Když dva, to už byl úspěch. Já se ale taky poučila, a tak jsem vždycky chvilku počkala a pak pustila posledního nešťastníka, který se otměl někde v rohu a samozřejmě teď potřeboval dovnitř taky.

Sára pomáhá co může

 

Jenže když celá tato štrapáce dospěla tak daleko, že kočky, sotva vlezly oknem dovnitř a přetlápaly mi zablácenýma nohama papíry, se okamžitě postavily za dveře a začaly si vyřvávat cestu ven, zatvrdila jsem se. Tak to teda ne, holenkové. Já nejsem žádnej hej tam pocem, buď chcete být venku, nebo vevnitř, ale průchozí maraton vám tady teda pořádat nebudu.

A nechala jsem je venku. Tak.

 

No a co že je tma. Chceme ven

 

Nátlak zvenčí byl veliký, ale já vytrvala. Pak se však rozhostilo ticho a já zavětřila. Kruci, co se děje? Nezdrhly někudy? Jak to, že neječí?

Zvedla jsem oči a zamrkala. Na parapetu zvenčí dřepěla Zuzi. Nekvílela. Nemohla, protože měla plnou hubu mrtvé myši. Zřejmě úplatek, abych je pustila dovnitř. Sára a Goliáš seděli pod oknem a bedlivě ségru i myš pozorovali.

„To určitě,“ křikla jsem na Zuzi přes okno. „Ani náhodou, ještě mi tahejte myši do baráku! Hezky si ji někam odnes a domů přijď bez ní, jasný?“

 

Chceš myš

 

Neodnesla. Naštěstí jsem si všimla, že pootočila hlavu a stihla jsem chytit venkovní dveře dřív, než je můj muž, jdoucí z dílny, stihl otevřít. Chvíli jsme se o ně přetahovali, než jsem mu stihla vysvětlit, že v žádném případě nesmí Zuzana domů, páč má v hubě myš. Nakonec se mu povedlo protáhnout se domů tak, že kočičí komando zůstalo na dvoře, a já si oddechla.

 

Tak zas ráno, jo

Trojčata to evidentně naštvalo. Myš zůstala ležet na betonu a kočky odešly trucovat k plotu. Docela mě to překvapilo, to už jsou tak přežrané, že jim ani myš není dobrá? Vzala jsem lopatku a šla nebohé zvířátko odnést do popelnice. Mrtvolka však nebyla myší. Byl to rejsek.

Jednoznačný vzkaz: „Tohle nežerem, ale pro tebe by to mohlo být dobrý,“ mě teda trošku nadzvedl, abych pravdu řekla.

 

Vždyť jsme byli venku jen asi šestkrát

 

Za pár dnů, kdy už jsem si zvykla na to, že každou chvíli vstávám a chodím vpouštět nebo vypouštět kočky, jsme navečer odjeli nakoupit. Když jsme se vrátili, dostal můj muž záchvat smíchu.

„Na lince máš vzkaz,“ volal na mě.

Opravdu. V misce, kde byl od oběda zbyteček salátu, trůnil plyšový lvíček. Malá hračka, kterou Goliáš miluje. Vždycky večer, když všichni ulehneme, ho nosí po domku a kvílí. Důvod neznám, ale je to taková naše večerní kratochvíle. Golíšek si zakvílí, pak mi plácne oslintaného lva na hlavu a jdeme spát.

Tentokrát nebyl lev oslintaný, ale pořádně nacucaný salátovou zálivkou.

 

Sofistikovaná aranž

 

„Co s tebou, chudáku, musíš do pračky, jinak z tebe tu chuť octa nedostaneme,“ vysvobodila jsem plyšáka z misky a spolu s dalším prádlem dala prát.

Dodnes nevím, co to mělo znamenat. Zda vzkaz, že v salátu bylo málo masa, či zas další aranžérský pokus? Nebo připomenutí, že dáváme málo masa jim? Těžko říct. V každém případě jsem po vyprání všechno prádlo i s milým lvem přehodila do sušičky a dala sušit, aby měl Goliášek na noc přichystaného pěkně voňavého suchého lva, žádnou octem smrdící obludku.

Sušička dosušila, já prádlo vyndala, složila, ale po chvíli jsem si uvědomila, že lva nemám.

„Prosím tě, hoď po mě toho malýho plyšovýho lva, zůstal v sušičce,“ zavolala jsem na muže, který si v koupelně čistil zuby.

„Hahy nih nehí,“ ozvalo se po chvíli.

„Musí tam být,“ prohrabala jsem znovu poskládané prádlo. „Tady ho nemám, musí být tam.“

„Hehí,“ trval na svém můj muž.

Došla jsem do koupelny, koukla do sušičky, přejela rukou po dně. Nic. Kruci, kde může být? Znovu jsem prošla cestu, kudy jsem odnášela prádlo. Na zemi není, v prádle není, přece nejsem blázen, pamatuju si přesně, že jsem ho do sušičky dávala!

Vzala jsem baterku a šla pořádně prohlédnout buben.

Fakt nevíš, kde je ten léf

 

Samozřejmě, že tam byl. Krčil se nahoře vedle jedné z lopatek, které přehazují sušící se prádlo. Jak se tam sakra udrží, to je zaseknutý v nějaké škvíře nebo co?

Vyřešení záhady mi došlo hned, jak jsem za něj vzala. Ani já, ani můj muž jsme si neuvědomili, že lvíček je jedna z těch hraček, které bývají magnetickými tlapičkami přicvaknuté na ledničce. A protože buben sušičky je z kovu, přicvakl se k němu milý lvíček vší silou a díky tomu, že při ukončení cyklu zůstal viset nahoře, ani jednoho z nás nenapadlo, že by tam mohl být.

Vypadal ale velmi dojemně. Skoro jako by mi říkal: „Né, nedávej mě znova tomu zvířeti, jsem voňavý, suchý, zas budu mokrý, oslintaný, né, prosím né!!!“

Nedala jsem na něj. I když měl pravdu. Sotva jsem ho hodila do ošatky, kde máme kočičí hračky, přiřítil se Goliáš, šťastně ho popadl a začal kvílet.

Večerní plácnutí na hlavu bylo tentokrát obzvlášť mokře vydařené.

 

Sláva, nalezeno

 

Následující den ráno jsem musela zajet něco řešit do práce. Mělo to být jen na hodinku, dvě, ale bylo to důležité. Také jsem potřebovala urychleně něco dotáhnout do konce, abych to mohla předat, a tak jsem udělala chybu. Nechala jsem pracovní notebook otevřený, sedla ke klávesnici a začala pracovat.

Sára, která opět začala své obvyklé kolečko tam a zpět, byla tentokrát velmi, ale velmi neodbytná. Muž odjel na nákup, takže jí neměl kdo otvírat dveře, tak otravovala mne. A já neměla čas pořád lítat tam a sem, takže jsem na ni nereagovala.

Prvně vyskočila na stůl a začala se mi promenádovat pod nosem.

Vyhodila jsem ji.

Znovu jsem ji vyhodila.

Pak ještě asi šestkrát.

To ji asi rozzlobilo. Vlezla si na parapet okna (ano, tam, kde jsem měla položený ten otevřený notebook), a naštvaně ztichla.

Já konečně v klidu mohla přehazovat soubory, přehrávat potřebná data a zpracovávat je, když v tom najednou uprostřed psaní se mi v okénku, kde jsem popisovala soubor, objevilo „bbbbbbbbbbbbbbbbbb“.

„Proboha, co to blbne,“ zamumlala jsem si pod fousy, překlikla jinam a otevřela word.

„bbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbb“ civělo na mě ze stránky. Zvedla jsem ruce, zamrkala. Aniž bych na něco sáhla, řada béček se o něco prodloužila. Vzápětí monitor zamrkal a ohlašovací okénko mě suše informovalo, že nemám spojení s internetem.

„Krám blbej,“ vykřikla jsem a bouchla pěstí do stolu. Pak jsem zvedla hlavu a uviděla Sáru. Celým zadkem uvelebenou na klávesnici otevřeného notebooku.

„Ty káčo pitomá,“ zařvala jsem. „Cos to udělala? Tys mi to celý rozhodila!“

Vyhodila jsem kočku ven a pokoušela se navázat spojení s internetem.

 

Ajťák Sára

 

Nepomohlo ani restartování, ani tvrdé vypnutí, ani vytažení naší wifi ze sítě a opětovné připojení.

Kdykoliv jsem se přihlásila, neoblomné okénko mi oznámilo, že VPN se nemůže připojit k síti, neb „Umbrella is not conected.“

Našla jsem si na mobilu, že to znamená, že se nemůže připnout ochrana VPN do sítě a sáhodlouhý popis toho, co všechno bych měla udělat, abych to zprovoznila.

„Na to nemám,“ zavrčela jsem, zaklapla notebook, sbalila všechny papíry, co jsem potřebovala a odjela do práce.

Tam mám pevné připojení a tak notebook fungoval. Zavolala jsem našemu IT specialistovi, ten mě v telefonu vyslechl a sdělil mi, že to není jeho věc. Že je to věc síťařů, mám si napsat požadavek, ať se mi na notebook vzdáleně kouknou, co je tam za problém.

I napsala jsem požadavek, a protože vím, jak dlouho trvá, než se IT ozvou, začala jsem pracovat. Pozdě odpoledne se otevřely dveře kanceláře a vstoupil ten IT specialista, kterému jsem volala jako prvnímu.

„Tak síťaři vám to prověřili, všechno máte nastavený dobře,“ zahalekal hned od dveří. „Pusťte mě k tomu, já na to kouknu.“

Zanořil se do počítačových hlubin a chvíli rejdil myší sem tam.

„Hm,“ řekl pak zamyšleně. „Vypadá to, že všechny cesty jsou nastavené dobře.“ Zvedl se od stolu, ještě jednou zavrtěl hlavou a poradil mi: „Možná vám doma zrovna vypadla wifina. Občas se to stává. Ale ta hláška je taková nějaká divná…“ Ještě jednou se sklonil k počítači, pak se zas narovnal a podíval se na mě:

„Proč tam máte to letadlo?“

Vytřeštila jsem oči.

„Jaký letadlo, proboha?“

Dramatickým gestem poklepal na dolní lištu obrazovky, kde se opravdu skvělo cosi, čehož jsem si vůbec nevšimla. Ikonka letadla.

„Ženská nešťastná!“ zahromoval, znovu sedl k počítači, udělal tři kliky a bylo hotovo.

„Máte to spravený,“ usmál se, když vstal.

Poděkovala jsem mu, červená až za ušima. Připadala jsem si hrozně a v duchu jsem si říkala, že tu kočku snad roztrhnu. Nemá vůbec zdání, kolik lidí zaměstnala!

Totiž jak se uprdelila na té klávesnici, nějakým zázrakem se jí podařilo stisknout klávesovou zkratku, kterou přepnula můj notebook do režimu Letadlo. A v tom režimu, jak je známo, spojení s žádnou wifi nejde navázat. Deaktivace bezdrátového přenosu se tomu říká. Nepřipojíte se ani k wifi, ani k bluetooth, prostě nikam.

Ajťák od boha, tak ji nazval můj muž, když jsem mu to celé vyprávěla. Asi ano. Já dodnes netuším, která klávesová zkratka toto dokáže.

No, nenudíme se s vámi, miláčkové.

Aktualizováno: 23.11.2020 — 21:04

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ten výraz „chceš myš“ :-D

    Protahování dveřmi znám, v případě koček musí být člověk hodně cvičený, aby prošel opravdu jen on :-D

  2. Já vám všem moc děkuju za komentáře, jsem za ně opravdu ráda, ale teď jsem dorazila z práce a jsem totálně vyšťavená. Závěr roku se blíží a blázinec s ním. Ještě jednou všem děkuji a jsem ráda, že se povídání líbilo. Omlouvám se, nemám sil odpovídat na každý komentář…

    1. Toro,vždy, když tu zahlédnu, že budeš psát o kočičí trojce, předem se raduji. Ani tentorkát jsem se nezklamala, je to úžasně počteníčko a při komentáří tvého muže „„Hahy nih nehí,“ jsem fakt vybuchla smíchy :D

      Jó, jó, také dělám našim třem kočkám dveřníka mockrát děnně. Ale vyzrála jsem na Ginger. Když padne tma, chci mít kočky uvnitř a bohužel teď s kratšími dny jsou o pobyt venku ošizeny. A tak Ginger někdy odmítá jít domů. Sice vidí, jak Rusty a Woody běží domů (nebo Rusty vezmu do náruče a odnesu), ale ona přede mnou utíká, nedá se chytit, ani „nahnat“ Tak jí teď zavřu dveře před nosem (vím, že to vidí) a nechám ji asi deset minut venku. Nevím, jestli má pak pocit, že je „vyhoštěna“ či co, ale pak sedí nalepená u skleněných dveří a jakmile otevřu, bez zaváhání vběhne.

      Odpočívej si po práci s kočkami, netřeba odpovídat :)

      Že existuje „letadlo“ na počítači čtu poprvé. Ale také se nám občas stane že se počítač zblázní (no prákrát to zavinila Woody, když na něco šlápla a třeba najednou vše na obrazovce bylo svisle, místo vodoroně, nebo postranní ikony byly na spodní liště). Takže, když nemůžeme chybu napravit, manžel vše v počítači „vrátí zpět“ – tedy nějakými postupy nainstaluje vše vrátit třeba o tři dny zpět (myslím, že to nejde jen o den zpět). Většinou se chyby „toho dne“ zase sama napraví.

      Kočky jsou jedna krásnější, než druhá !!!!!

  3. Krásně jsem se pobavila!! Zlomyslně jsem ráda, že nejenom já dělám zvěři dveřníka. Když Dareček sedí delší dobu za prosklenými dveřmi a my si ho nevšimli, tak začne doma štěkat Ajvi, abychom ho chudáčka šupitopresto pustili domů. Ten na ni tak spoléhá, že ani nemňaukne. Sehraná kočko-psí dvojka.

    1. Jé, jako přes kopírák! Jenom že u nás štěká Dareček, protože náš Dareček je pes a kočka Čerťa sedí za dveřmi, za které Darek ani my nevidí, protože nejsou prosklené, ale festovní dřevěné.

  4. Zase jsem se moc pobavila :D aneb jak pravila Yga o tom cizím neštěstí… A jsem moc ráda, že ti mí tři kočičí nalezenci jsou ryze venkovní. Na neustálé otevírání dveří mi stačí Kamča a teď nově i Míša. A že toho tepla vyvrzají! Ale umíš o tvých kočkách krásně psát. Knížku už mám doma, čeká na Vánoce a moc se těším!

  5. Přečetla jsem a už se těším na knížku. Pěkně si na HO žijete,kočky už mají letos druhý Vánoce. (h) V noci si našel Damík bezva hračku,při úklidu jsem zastrčila do pařezu,který mají jako velký schod k oknu,takovou tu umělohmotnou tyčku s pěříčkem,byla tam v mezírce jako na klínek. Celou noc s tím kocour brnkal a rezonance ve dřevu byla náramná,nechtělo se mi vstávat z pelíšku,tak jsem trpěla. Já fakt nevím, proč se to všechno musí nastěhovat na noc ke mně. (party)

  6. Toro, ty umíš jednoho pobavit, navíc vím, o čem píšeš, mám to doma v bleděmodrém. Taky trojlístek, a taky zvyklý chodit ven. Jenže teď už to jednoduše nejde a tak se měním v dveřníka/okeníka, protože kočky jsem naučila i na průchod malým oknem do zahrady. Nejsem už na žádném home office, ale ani kafe si ráno v klidu nevypiju. Prohánějí mě tak, že během dne ztrácím přehled o tom, kdo je doma a kdo venku. A pak se jen divím, že kocour, o kterém jsem si myslela, že je venku, se najednou zjeví u mističek. A to nemám chaloupku nijak velkou. Jenže kocour si našel schovku nahoře na lednici (lednice je s mrazákem, abych dosáhla nahoru, beru si stoličku) a z malé skříňky vedle lednice tam hravě doskočí. No, a kolonii rejsků se jim podařilo bohužel asi úplně vyhubit, Když se vrací bez úlovku z pole naproti.
    Kočky už čekají ve skříni na Vánoce. :)

  7. Toro, ty tvoje kočky to zase „vymňoukly“
    Sedím už opět ve škole a jedu „prin, ctrl c, ctrl v, print…“ Kopíruji a doplňuji dětičkám, co nestihly či zapomněly. Jojo, už jsou zase tady.
    A tak mě tvé kočičí povídání pobavilo a připomnělo, že doma mi už tak tůze dramaticky trpí naše zvířena.
    Ale hlavně, volal chlopek, že už na mě čeká nová voňavá Kočka kam se podíváš

  8. Opravdu se doma nenudíte. Život s kočkama se zdá být velmi rušný a plný zajímavých událostí. Moc se mi popis líbil

  9. Toro, pobavila jsem se mimořádně. Mně s počítačem začínají pomáhat děti – upřímně, taky potěší, když se půl hodiny či déle patláš s testem, pak jim ho cvičně předhodíš a oni ti ho odpoví na základě toho, že se jim povede test hacknout a najít sí tvé nastavení správných odpovědí. :) (Tedy zatím to neudělali, ale povykládali mi, jak na to, že prý to jde. Zkusila jsem, jde. Ale kde berou ty znalosti? :O )
    Jinak – knížka – Kočka kam se podíváš už je v obchodech? Asi jsem monumentálně zaostalá, že jsem si nevšimla Super! Budou vánoce!

  10. Vždycky je mi potěšením si přečíst o tvé kočičí domácnosti. Uklidní mě to a oddechnu si, protože vidím černé na bílém, že nás postižených, ochotných se přerazit splnit kočičí přání, je víc než dost.
    Přaní? No, asi příkaz, že ano. Co si budem povídat!

  11. Jo jo, taky Adéla tuhle flákla rejskem na parapet okna, že tu divnou myš nežere… Home office jsem měla jen dočasně, ale moje psí zvěř je naučená neotravovat, když sedím v pracovně. Kočky na to prdí a špacírují se mi po stole, škrabou na židli a ječí na mě…

  12. Toro krásné povídání a krásné fotky.
    Zvedla jsi po ránu náladu.
    Dnes si jdu do zásilkovny vyzvednout knížku.
    Už se na ní těším.

  13. Milá Toro, jako obvykle jsem si tvoje povídání bezvadně užila – a to včetně fotek! Tvoje trio je prostě báječné, a nejlepší mi přijde fotka zakočkovaného stolu – a potom Sáry s myší, která byla rejskem:))
    Pokud jde o otvírání dveří, dělám holkám dveřníka také – jenže já jsem tvrďák a častěji než jednou za půl hodiny mě ke dveřím nedostanou :P
    Jinak náhodné přepnutí do režimu letadlo jsme už jednou řešili – na dálku a u taťky, takže nám to dalo pořádně zabrat:)) Teď si už na to dávám pozor – všude! protože ten režim má i můj Kindle a tam naopak je žádoucí ho v režimu letadlo mít, páč se tak nevybíjí baterka:))
    Díky za další kočičí povídání… (inlove)

  14. Krásně napsáno, zasmála jsem se, ale mě by asi kleplo. Nebo bych v amoku ubezdušila ty „pomocníčky“ :D

    O.T. knížku jsem dostala, už dočetla a náramně se u toho bavila. Fakt umíš. Kdy bude další? :-)

    1. Hele, kočičí hned tak ne. Ale bude jiná, na které jsem se podílela, a ta se vám určitě bude líbit taky, i když není o kočkách. Určitě dám vědět, až bude vydána.

  15. Nasmála jsem se do sytosti, neb cizí neštěstí… navíc tak bravurně podané! (chuckle) Jinak co se týká courání sem-tam znám sice v jednoduchém podání, ovšem Ziky je neúnavný a neunavitelný courač a nejraději tohle provozuje večer, kdy si se sluchátky na uších medím na netu. To co pět minut (a někdy i kratší intervaly) na mne Jeník ječí (bo neslyším) „Máš tam kocoura!“ a mně nezbývá nic jiného, než sundat sluchátka a jít ho pustit tam či sem. Teda já bych ho nechala vykvasit, ale Jéňa nesnáší, když nám škrabe na dvéře a velmi hlasitě nadává…

    A že mi dopisuje moje popisky k fotkám či komentáře, tak to už mi ani nepřijde divné…

  16. blahořečím, že nemáme home office..by mi z těch mejch 9 hrabalo ještě víc…
    jo a rejsek je hořkej…

      1. ne, ale kočky ani psi ho nežerou a nebo ho zhltnou a pak po něm blejou..a slepice sice myši a hraboše a ještěrky a slepejše daj, ale rejsky taky ne..jen je ubezdušej..

        1. Já vím, že kočky rejsky nežerou, jen ho přinese a pohodí před dveře naprosto vcelku. Ostatní myši vč. hryzce, alespoň načne, teda pokud před tím nespucla misku syrovýho masa. Ale že by byl hořkej, to mě nenapadlo. Pes naštěstí o tuhle havěť nejeví zájem.

  17. Sice jsem se usmívala (hezky zábavně jsi to sepsala), ale v reálu bych na tohle neměla trpělivost…
    Máš můj obdiv!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN