BTW: Veverky

Přijíždím na své oblíbené parkovací místo u lesa. Vypínám motor a pozorně se rozhlížím – pokud máte v autě dvě nadšené vlčky a krajina je plná zvěře, naučíte se takové věci nepodceňovat. A ejhle, po kmeni velkého buku, stojícího hned před autem, běží hlavou dolů veverka!

 

Radostně se usměju, protože za první veverkou následuje druhá, třetí a čtvrtá! Čtyři čokoládově hnědá mláďata sviští po širokém kmeni nahoru a dolů ve víru veselé hry. Vzápětí se rozeběhnou mezi stromy. Fenky vzadu v autě kňučí – honění veverek je nejspíš geneticky zakódovaná psí vášeň. Veverčata se nakonec s mojí pomocí rozmístí po okolních stromech, takže já a psi můžeme vyrazit na vycházku.

 

Jedna z mála fotek veverek, jakou mám (a ještě to bylo na dálku:)) A byla to parková, v Londýně

 

Mám velkou radost, že i naše původně hlavně jehličnaté lesy ožívají veverkami – zatím jich tu moc nebylo. To když jsme žili v Norsku a v Anglii, bylo v místních lesích prakticky převeverkováno. Byly to ty šedé, větší než naše a drzé byly… inu, jako lázeňské veverky! Svým tehdejším psům jsem dávala na obojky maličké rolničky, aby ty potvůrky nepřekvapili a neublížili jim. Nemusela jsem se bát, veverky si snadno poradily i s rychlými vlčáky.

 

Kazan:)

 

Což mi připomnělo jednu neslavnou historku. Stalo se to v Norsku při vycházce na ostrově Kalvoya. Psy jsme měli na flexivodítkách, kolem byl mírumilovný dav nedělního dopoledne. Najednou Kazan uviděl veverku a vyrazil za ní. Překvapil mě natolik, že jsem vodítko nestihla zaklapnout, takže k rozběhu využil celých osm metrů jeho délky.

Dál už to vypadalo jako v kresleném filmu, protože vodítko jsem nepustila. Ač nejsem bytost éterická, stejně jsem doslova vylétla a teprve po několika metrech oddalovaného pádu jsem skončila na zemi – špinavá, odřená a nadávající. To už byl u mě zpátky Kazan. Starostlivě ke mně sklonil svoji ušlechtilou hlavu, tak podobnou populárnímu komisaři Rexovi, a pravil: „Nic si z toho nedělej, já ji taky nechytil!“

 

Též londýnská parková veverka:)

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2020

 

Vždycky mám radost, když vidím veverky! Vzpomínám si, jak je Katka Soukupová jednou nazvala opičky našich lesů – a když vidím ty jejich šikovné pacinky a akrobatické výkony, musím uznat, že se s tím pojmenováním trefila:)) Ovšem coby majitel psů jsem z veverek na nervy, protože oni mají nejspíš dělání dlouhého nosu na psy něco jako sport, taková veverčí verze ruské rulety. Ano, vždycky to stihly, ale nikdy jsem nepochopila, proč – hlavně v Anglii – tolik běhaly po zemi, když na zemi má pes prostě navrch. No jo, nejsem veverka!

Pokud jde o psí vášeň pro honění veverek, tak tu v sobě měli a mají všichni moji psi. Ale Nazgúlové jednoznačně vedli – Kazan je uměl hledat i nahoře ve větvích, normálně se po nich rozhlížel! Ovšem nejdramatičtější zážitek s veverkou má jednoznačně Ari. Šli jsme venku mě ne úplně známým terénem, už jsme se vraceli k autu. Bylo to na podzim touto dobou, listí už bylo spadlé. No a v tom Ari zahlédla rezatou veverku, kterou jsem já v rezatém listí včas nezahlédla, a vyrazila za ní.

Ovšem veverka byla mazaná – z rokle, kde honička začala, utekla do koňského výběhu. A trhlá Ari za ní. Jenže ti dva statní ryzáci, co tam byli, se naštvali a začali Ari honit! Opravdu po ní šli, spolupracovali, naháněli si ji – asi to byli příbuzní té veverky:)) Naštěstí je Ari obratná a opravdu rychlá, takže nakonec našla místo, kde se dala jinak důkladná ohrada přeskočit, protože do rohu, kam ji zavedla veverka, ji koně nepustili… A já se na to všechno zoufale koukala, protože přes tu rokli bych se tam stejně nedostala a volat za těchto okolností nemělo smysl – Ari si to musela vyřešit sama. Jo, utekla jim, nikomu se nic nestalo, ale udýchaná byla pořádně. A já jí hned řekla, že to má za to, že honí veverky! :P

 

A tak se dnes ptám – máte nějaké veverčí příhody? :)

 

Připomínám, že Akce stále probíhá!   :)

Aktualizováno: 23.11.2020 — 21:26

27 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Omlouvám se, že jsem si nepovídala – byla jsem včera v Parze, po dlouhé době za taťkou. Užili jsme si – byli jsme totiž na výletě:)) Uznávám, že teď není ideální výletová doba, ale u taťky už druhý den netopili (kdo naplánuje údržbu topného systému na listopad?) a tak jsme využili toho, že v autě je teplo :P
    Ovšem cestování včera bylo drsné, když jsem jela večer domů, tak se mlha dala krájet a u nás už mrzlo. Naštěstí silničáři uvědoměle posolili naše okresky, takže se jelo dobře – a povedlo se mi včas zastavit, když se skupina laní rozhodovala, jestli je pastva lepší vpravo nebo vlevo od silnice :D

  2. Že se o zahradu naše kočky dělí s veverkami jsem už psala. Jsou na sebe zvyklé asi kočkám stačilo pár veveřích prsknutí a „hudry, hudry“ a drží si odstup. Jsem tomu ráda, nerada bych je viděla bojovat. Jen začínají být až moc krotké, psala jsem „vedle“ ve Vipáku, že nám dokonce jedna dvě noci přespala na verandě a nijak se nehrnula ven. Zatím jediné škody dělají na ptačích budkách, které okusují, ale vlastně i s tím už přestaly (a otvory jsou zesílené kovovými kroužky). Tak ať si tu žijí, bohužel jejich mrtvolek od srážky s autem je na silnicích stále až moc. Jak zmiňuje JanaBa, jsou to úžasné akrobatky. Bravůrně a bleskově přebíhají snad 10 m dlouhé dráty od domu ke sloupu vedení u chodníku. Jen vyjímečně ztratí na moment rovnováhu, ale nespadnou, zachytí se buď zadníma nebo předníma nohama a vyhoupnou zpět.

  3. Děkuji za prima článek. V Londýně jsem také viděla ty šedé veverky a byly docela drzé. My na naší zahradě máme celkem běžně veverky. Jsou tam totiž vysoké jehličnany a
    mají tam prima úkryty. Stalo se ale, že některé stromy napadl kůrovec a uschly, a tak v předjaří musely k zemi. Pak tam nešťastně běhala veverka, že jsme jí zbourali domeček (žádná mláďata nikde nebyla, bylo ještě moc brzy). Ale nedalo se nic dělat, bylo to nebezpečné. Ale věřím, že se přesídlila na nějaký zdravý smrk.

    Také jsem nostalgicky zavzpomínala na příhody veverky Pinky a na Soukupovy. Copak asi dělají a jak se daří jejich záchranné stanici?

  4. Veverky u nás jsou, viděla jsem jak černé, tak zrzky. Darka nechávají v klidu, on je totiž sice loveckej (údajně), ale nic neloví, tak leda granule z misky :D
    Za to náš první pes, stř. knírač, o kterém jsem se v učených knihách dočetla, že nemá lovecké pudy, viděl zajíce na kilometr a srnu mi přihnal tak, že být myslivec, složila bych ji z metru. Já teda ani jako myslivec nesložila :D

  5. Než jsme se s prvním CD kocourem dohodli, že tedy s námi může bydlet, měla jsem krmítko na stromě před kuchyňským oknem. Krásná podívaná! Chodily tam na stravu veverky dvě a problém s krmítkem neměly žádný. Zachytily se zadníma nohama o kmen, klidně hlavou dolů, předníma si menáž přitáhly, vybraly pokrm, pustily krmítko, zbaštily a znovu! Vše rychlostí blesku. Pak jsem se jednou s kocourem o veverku poprala, vyhrála, ale krmítko readši odstranila. Škoda!
    Veverky často vídáváme při venčení, dávají o sobě vědět rozčileným cvakáním – tca tca tca tca. A pak, když před oknem běhají po kabelu el.vedení, které není nijak stabilní. Ta balance! A to můžou bez problému přeskočit ze stromu na strom. Asi se také rády pohoupou, si myslím. Jsou to roztomilí vzdušní akrobaté.

  6. Tak u nás veverky jsou – pár jich žije v parku a sem tam na ně narazím i v lese. Bohužel s focením to mám jako Dede – proto i ty značně neostré obrázky většinou nechávám v albu, ač bych je měla hned vyhodit (rofl) – i tak z nich mívám radost.

    1. Ygo, buď jsou v bleskurychlém pohybu nebo daleko… nebo je na takové focení tma! :D
      Katka Soukupová má úžasné fotky…
      Jo, už máš kuchyň? :)

      1. Ahoj – svoji kuchyň mám, Terčina a pro hosty ještě není (bo covid!), ale už bydlíme. Co mi opravdu chybí, je připojení k internetu (teď jsem v práci a nevím, nevím, jak zítra zakončím Akci) – prý „pani, co byste chtěla – u nás měsíc není žádná míra“. Asi přejdeme k jinému operátorovi, T-Mobile nás už delší dobu šte

  7. v lese pres cestu byly uz drive, ale do nasi ctvrti se pristehovala letos. obcas ji zahlidnem, ale jistotu, ze tu zije, mame: loni uroda plny kosicek liskacu a letos na nas zbyly ubohe dve hrsticky :D oresaky u vzdalenejsich sousedu, kam jsme chodili sbirat, co spadlo na chodnik, taky zabrane ;-)
    ale taky jeden z nejuzasnejsich zazitku se zviratky – videla jsem necele dva metry pred sebou prenos mladatka, presne jak ho pani katka soukupova popisuje! (inlove)
    mmch klobouk pred ni dolu a hluboka poklona za tu praci a peci, co tem mrnouskum venuje! (h)

    1. Veverky vědí, kdy sbírat a kdo zaváhá, nemá jediný lískový oříšek! Aspoň u nás:)) Tak si každý rok vezmu aspoň jeden ne úplně zralý… :P

  8. U nás veverky prostě nejsou, nebo je vůbec nevídám (převaha akátů). Takže psice veverky neznají a pokud jde o prohánění něčeho, vystačí si s hejnem vrabců :)

  9. U nás na chatě občas vidíme veverku jak běží přes pozemek k lísce, kde má oříšky.
    Kočičák Daník jí pozoroval skrz okno v kuchyňce a byl napružený.

    1. Jo, kočka je pro veverku horší nepřítel než pes – taky může na strom:)) Možná se o ní pak Daníkovi zdálo… :)

  10. Máš pravdu, ani v našich jehličnatých lesích veverky moc nejsou. Takže výjimečný zážitek? Honička dvou veverčat po statném smrku…:o)))

    1. Alčo, víš, že mně teprve nedávno napadlo, že jak se u nás masivně kácí a zalesňuje se napůl jehličnany, napůl listnáči (my jsme kraj přirozeného výskytu jehličnanů:)), tak se trochu mění i prostředí – a nejsou jen veverky, které vítám, ale i ti hnusní kloši, které jsem do doby před pár lety neznala!

  11. Tady v polích veverky nejsou. Po dlouhé době první a a jedinou jsme s Larou potkali v Havířově. Na sídlišti, jsou tam všude spousty vzrostlých stromů.
    Veverku setkání se psem nijak nevyvedlo z míry, vyběhla po kmeni do první rozsochy a sedla si. Zato Lara běhala kolem a zjišťovala, jestli to zvíře nahoře je divný zajíc, nebo divná kočka :D
    Ona naštěstí zvířata honí jen velmi formálně, ale od toho stromu šla dost neochotně.

      1. Hihihi
        Snadná pomoc. Zvyš krmnou dávku, výsledek se jistě dostaví :-P
        Ale Lara je hračička, stačí zapískat hračkou a vrací se (a pak na té hračce visí a visí, až máš rameno až na zemi…)

        Ale přivedlo mě to na jinou otázku. Když tu nemáme veverky, kdo teda sklízí oříšky v lískovém houští u plotu ?

        1. A co takhle ořešník? To je pták, který se specializuje právě na lískáče. U nás jsou jak lísky, tak ořešníci a oříšky žádné :-)

          1. Vzhledem k tomu, že jsem našla zásobárnu plnou oříšků ve skleníku pod prknem, co tam je aby dělalo cestičku, sázím na nějakou myš
            :-D

    1. Veverčí krmítko je něco, co bych měla moc ráda a trochu závidím. Jenže jednak je u nás letos jediná veverka (první, co bydlí v okolí – psi mi už stačili ukázat každou cestičku, kterou kolem cesty používá:)) a pak, kdyby to bylo na naší zahradě, tak bych se o ni bála – bohužel Ari si na honičky jen nehraje… takže smůla, no :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN