MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách (4) – Alsasané

Alsasko je region na evropské křižovatce, nevelké území doslova stlačené mezi Lotrinsko, Německo a Švýcarsko, mezi pohoří Vogézy a řeku Rýn. Je pověstné svou architekturou, malebnými domky s hrázděnými štíty a balkony z tmavého dřeva, z jejichž zábradlí padají po celé léto vodopády barevných muškátů. Jeho kuchyně tak chvílemi jiskří francouzským šarmem, aby se vzápětí proměnila v solidní a důkladnou kuchyni německou.

 

Je to kraj přátelský a otevřený, ale zároveň i velmi tradiční, ve společenské rovině možná více francouzský, ale v chutích tak trochu německý – je to kraj vína i piva, jakož i silných a vskutku dojem budících pálenek, které jsou na rozdíl od svých zlatavých francouzských sestřenic čiré. Nejednou přijdou vhod, protože k základním surovinám alsaské kuchyně patří nejen ryby z Rýna, ale i vepřové maso, uzené, slanina, klobásy a další uzenářské laskominy, doprovázené velkým množstvím cibule, smetanou a vynikajícími sýry z kravského mléka. Alsaská vína, převážně bílá, jsou velmi osobitá a jídla skvěle doplňují.

Asi vůbec nejslavnějším jídlem ze zdejšího kraje je choucroute (šukrut) alsacienne, která už svým názvem tak trochu odráží spojení francouzské a německé kuchyně: chou je totiž francouzsky zelí, a úplně stejný význam má německé kraut, takže tato specialita je vlastně jakési „dvojité zelí“. Ale nemějte obavy – dominantní jsou v tomto pokrmu různé druhy masa a uzenin – podle jejich kombinace se pak rozlišují jednotlivé varianty. Za tu „pravou, jedinou a nefalšovanou“ má pochopitelně každý tu svoji, a já taky. Tuhle:

Suroviny: (pro 4 osoby): 0,5 kg kysaného zelí, 1 velká cibule, ¼ l bílého vína, 2 lžíce husího sádla, 30 dg uzeného bůčku, 25 dg libového uzeného masa, 25 dg uzených klobásek, 2 párky, 0,5 l hovězího vývaru, 0,5 kg brambor, velký panák třešňovice (kirsch), jablko, 10 bobulek jalovce.

Ve větší kameninové nádobě na dvou lžících husího nebo vepřového sádla osmahneme dozlatova jemně nasekanou cibulku. Pak přidáme kysané zelí (pokud možno neproplachujeme, i zbytek láku je důležitý) a podusíme 5 minut. Přilijeme víno, přidáme jablko oloupané a nakrájené na kostičky, jalovec v gázovém sáčku (aby šel snadno vyndat, ujišťuji vás, že ve velkém hrnci plném této zelné pochoutky jednotlivé kuličky prostě nenajdete), zalijeme hovězím vývarem tak, aby bylo zelí právě potopené. Pod pokličkou zvolna vaříme 2-3 hodiny. Hodinu před podáváním přidáme uzené maso a uzený bok a po půl hodině ještě klobásky a panáka třešňovice.

Zelí narovnáme na nahřátou mísu, maso nakrájíme na plátky a obložíme jím zelí, přidáme kousky klobásek a půlky párků, které jsme ohřáli zvlášť – v pokrmu by popraskaly. Jako příloha se podávají brambory na loupačku se solí.

 

 

Dalším zajímavým a tradičním jídlem je baeckeoffe.

Říkalo se mu také «pondělní jídlo», protože se tradičně připravovalo v pekařské peci v neděli večer a na stůl se dostalo druhý den ráno v den «velkého prádla». Hospodyně se tak mohla bez přerušování věnovat namáhavému praní, aniž by se musela navíc zdržovat přípravou oběda. Toto jídlo je druhem ragout z brambor a vepřového masa, často doplněného hovězím, skopovým nebo někdy i drůbežím. Kousky masa se marinovaly přes noc v suchém bílém alsaském víně. Pak byly pomalu dušeny spolu s vrstvou brambor, cibule a mrkve v kameninové nádobě dobře uzavřené poklicí. Baeckeoffe se tradičně vaří ve speciálním hrnci stejného jména, který dodnes vyrábí hrnčíři v Soufflenheimu.

Suroviny : 0,5 kg hovězího plecka, hrudí nebo zadního, 0,5 kg vepřového plecka nebo kotlet bez kostí, 0,5 kg skopové nebo jehněčí plece bez kostí, 1 vepřový ocásek a 1 nožička (být nemusí), 25 dg cibule, 1 velká mrkev, 2 stroužky česneku. 1,5 kg brambor, 2 pórky (bílé části), ½ l ryzlinku nebo sylvaneru, bouquet garni, mletý hřebíček, sůl, pepř, mouka.

Připravíme nejprve marinádu ze směsi vína, pórku, několika cibulí, na kolečka nakrájené mrkve, bouquet garni a koření. Maso rozdělíme na větší kousky a necháme ho v této směsi marinovat nejméně 12 hodin v chladu. Předehřejeme si troubu na 210 stupňů, brambory oloupeme a nakrájíme na plátky, kterými pokryjeme dno zapékací nádoby. Vrstvu osolíme a opepříme. Nakrájíme zbývající cibuli a položíme ji na vrstvu brambor, rovněž osolíme a opepříme. Na cibuli položíme kusy masa a naložíme s ním stejně – sůl, pepř. Potom oddělíme z marinády zvlášť pevné části a tekutinu, všechny tři vrstvy zvlhčíme tekutinou z marinády, zbytkem bílého vína a trochou vody tak, aby úroveň dosáhla asi do poloviny zapékací mísy.

Z mouky a vody vytvoříme tuhé těsto, které použijeme k uzavření nádoby (pod víko jako těsnění) a pečeme nejméně 3 hodiny, raději déle, protože baeckeoffe je tím lepší, čím déle se peče…

Už chápete, proč jsou alsaské pálenky tak řízné – a tak nezbytné pro dobré trávení? Je čas na něco trochu lehčího – což takhle rýnský losos dušený na víně ? To tedy rozhodně není jídlo pro den, na který máte naplánováno velké prádlo, a to ani v případě, že za vás pere automatka. Příprava je totiž poměrně složitá. Budete potřebovat :

½ lososa o váze o něco menší než 2 kg, 4 šalotky, 35 dg másla 4 žloutky, láhev (0,7 l) ryzlinku, 1 dl sladké smetany, 15 dg slaniny, trochu mouky, bouquet garni a sůl.

Z půlky lososa stáhneme kůži, prošpikujeme ho proužky slaniny, posolíme a popepříme. Malý trik : proužky slaniny necháme předem ztuhnout v mrazáku – lépe se špikují a křehké maso se tolik nepotrhá, jen musíme pracovat dost rychle, než zase povolí… Rybu dáme do hluboké mísy, posypeme jemně sekanými šalotkami a polijeme 6 dg rozpuštěného másla. V másle ji několikrát obrátíme, aby jím byla dobře pokrytá. Dáme lososa do dobře vyhřáté trouby asi na 5 – 6 minut, pak ho obrátíme, pečeme stejnou dobu a pak na něj nalijeme láhev ryzlinku – ponecháme si jen sklenku na omáčku a možná pár doušků pro kuchaře. Pár doušků jsem říkala! Přidáme bylinky a zvolna dusíme asi hodinu a často podléváme vydušenou šťávou. Nakonec lososa vyjmeme a porce rozložíme na podlouhlou mísu. Polijeme další částí rozpuštěného másla, přiklopíme druhou mísou a udržujeme v teple. Chvíli nám totiž bude trvat speciální omáčka.

Do kastrolu dáme 2,5 dg másla, a trochu mouky a uděláme světlou jíšku. Zalijeme ji vydušenou šťávou z lososa a dobře rozšleháme. Vaříme asi půl hodiny a občas zamícháme, aby na omáčce nevznikl škraloup (ten už bychom beze zbytku nerozmíchali a museli bychom omáčku cedit…). Do dalšího malého kastrolku dáme 4 žloutky s polévkovou lžící studené vody a zrnkem soli a na okraji plotny velmi energicky šleháme, dokud nevznikne hustá a hladká hmota. Pak odstavíme s ohně a postupně POMALU přidáváme zbytek rozpuštěného másla, omáčku z druhého kastrolu, zbytek bílého vína a smetanu. Můžeme okořenit špetkou cayenského pepře, ale nutné to není. Část omáčky nalijeme na rybu, zbytek podáváme v omáčníku. Pokud trváte na příloze, volte bílý chléb nebo brambory.

Docela zajímavá je úprava kapra podávaného za studena. Tento kapr po alsasku vypadá následovně :

Suroviny : asi 1 kg kapra, 3 šalotky, 3 polévkové lžíce oleje, lžíce mouky, zelená petrželka. Marináda : 1 dl bílého vína, stroužek česneku, 2 cibule, bouquet garni, sůl a pepř.

Kapra obvyklým způsobem očistíme a na 12 hodin vložíme do marinády. Šalotky nakrájíme, necháme na oleji na mírném ohni zesklovatět, zasypeme moukou a necháme trochu opražit. Pak zalijeme vodou a o chvíli později i tekutinou, ve které jsme marinovali kapra. Jakmile se vše začne vařit, vložíme porce kapra, zakryjeme poklici a necháme na velmi mírném ohni vařit asi 30 minut. Pak porce kapra vyjmeme a upravíme na servírovací mísu. Omáčku necháme vyvařit podle potřeby, prolisujeme ji, přidáme nakrájenou petrželku a polijeme kapra. Uložíme do chladna a podáváme druhý den.

Alsaská vína – která jsme tu zatím používali pouze k vaření – si ovšem zaslouží samostatnou zmínku. Vinice a vesnice vinařů se rozkládají především na úpatí lesnatých svahů tajuplných Vogéz, ve vlídném kraji ozdobeném štíhlými kostelními věžemi a hrázděnými usedlostmi. Nejznámějšími alsaskými odrůdami jsou Sylvaner (Sylvánské zelené), Pinot blanc (Rulandské bílé), Riesling (Ryzlink rýnský), Muscat d’Alsace (Muškát), Tokay Pinot Gris (Rulandské šedé), Gewurztraminer (Tramín kořeněný) a Pinot noir (Rulandské modré) Pinot Noir je také jediná odrůda, ze které se tu vyrábí červená nebo růžová vína. Jsou vesměs velmi dobré kvality a je trochu škoda, že u nás je třeba se po nich spíše cíleně pídit, než aby je vinotéky nějak příliš aktivně nabízely. Ale možná mám jen smůlu… A že by to k dobrým vínům chtělo i nějaký další chutný doprovod? Něco tradičního a slaného? Tak třeba tarte flambée.

 

 

S trochou nadsázky je možné prohlásit tento koláč za alsaskou tetičku pizzy. Ale jen hodně, hodně vzdálenou… V 18. a 19. století se tarte flambée připravovala v oblasti Kochersbergu jako polední jídlo. Tento čtverec chlebového těsta pokrytý smetanou, cibulí a plátky slaniny je velmi oblíbený dodnes. Ovšem na nějaký čas se na toto jídlo pozapomnělo, možná proto, že se dalo připravovat pouze v chlebové peci. Dříve se využívalo pro upečení koláče plamenů v přední části pece, a odtud pochází jeho jméno «plamenný koláč» – tarte aux flammes, což do dnešního jazyka přešlo jako «tarte flambée». Původ slova i samotného koláče malinko připomíná bohatšího příbuzného české podplamenice…

Suroviny pro 4 osoby : 500 g chlebového těsta, 2 cibule, 60 g uzené slaniny, trochu másla, 2 dl husté šlehačky, 2 dl bílého tvarohu (měkkého), 1 polévková lžíce oleje, sůl, pepř, muškátový oříšek.

Protože nemáme plameny z chlebové pece, předehřejeme si troubu na co největší výkon – nejméně 240oC. Cibule nadrobno nakrájíme a osmahneme na pánvi na másle. Pak cibulku z pánve vyjmeme a opečeme slaninu nakrájenou na drobné kostičky, aniž bychom přidávali další tuk. Dále smícháme smetanu, měkký tvaroh, osmaženou cibulku a slaninu, směs osolíme, opepříme a okořeníme muškátovým oříškem. Těsto vytvarujeme do tenké placky a položíme na plech. Těsto potřeme připravenou směsí z tvarohu a ostatních přísad, pokapeme důkladně asi 1 lžící oleje a pečeme asi 10 minut.

Koláč se dá obměnit, pokud použijeme např. strouhaný ementál, čerstvé houby nebo alsaský tradiční sýr munster. Podává se horký a nejlépe se k němu hodí ryzlink, rulandské bílé nebo sylvaner.

Poněkud jiný druh slaného pokrmu dostaneme, pokud připravíme zewelwai – koláč s cibulí. Jeho základem je totiž křehké, nikoliv chlebové těsto. Budete potřebovat :

Na těsto: 25 dg mouky, 12,5 dg másla, ½ dl vody a špetku soli. Na náplň: 80 dg cibule, 1 dl vody, 10 dg másla, 2 vejce, 1 dl smetany, 6 dg libové uzené slaniny, sůl, pepř a muškátový oříšek.

Z uvedených surovin připravíme těsto a necháme odpočinout. My ovšem odpočívat nebudeme – nadrobno nakrájíme všechnu cibuli (a že jí bude !), vložíme ji do vařící vody a vaříme tak dlouho, dokud se všechna voda neodpaří. Vzniklou « skorokaši » osolíme, opepříme a okořeníme muškátovým oříškem. Cibuli necháme prochladnout a smícháme ji s máslem, smetanou a rozšlehanými vejci. Pak dáme směs na velmi mírný oheň a asi 5 minut za stálého míchání zahříváme. Těsto vyválíme na sílu 3-4 mm, vyložíme jím dortovou formu a navrstvíme cibulovou náplň. Navrch hustě posypeme kostičkami uzené slaniny a pečeme ve středně vyhřáté troubě asi 35-40 minut. Koláč se podává horký a jeho pravidelnými průvodci jsou horký vývar v šálku a dobře vychlazená alsaská vína – sylvánské zelené nebo tramín.

Už jste si asi všimli, že některá alsaská jídla mají názvy vskutku neobvyklé, a někdy i velmi specifický způsob přípravy. Pokud jde ale o moučníky, nenechte se zmást. Ten nejtradičnější ze všech alsaských moučníků – kugelhopf – totiž nápadně připomíná babiččinu vánočku, je z poctivého kynutého těsta s mandlemi a rozinkami, jen má tvar bábovky. Křehké mandlové sušenky, v jejichž kořeněné chuti převažuje skořice, se jmenují schwowebredel, a chutnají rozhodně líp než se vyslovují…

V každém případě vám, pokud se rozhodnete některý z předpisů této malé, ale výrazné kulinářské oblasti vyzkoušet, přeji hodně zdaru v kuchyni – a vám i všem ostatním u stolu dobrou chuť s alsaskou kuchyní.

 

Tak co? Dnes mám dvě otázky – jednak co byste si z toho dali, kdyby vám to někdo uvařil :D a jednak, co z toho byste zkusili udělat doma… :)

 

Aktualizováno: 19.11.2020 — 15:17

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ach, v Alsasku jsem byla na degustaci vín a mnohé z uvedených pokrmů jsem ochutnala. Děkuji za tuto připomínku krásně stráveného (doslova) času :-)

  2. Mám ráda cizokrajné kuchyně a zvláště ty popsané s láskou a úctou k pokrmu. Díky Terro san,tam někde ke Kanci za duhu!
    Letos mi bude chybět návštěva vánočních trhů s krajovými jídly a vánoční vstřícnou pohodou. Letos jsem chtěla aspoň do Olomouce s jejich báječnými punči a atmosférou krásného města, které měla tak ráda i HanaW a vzpomínám na její návštěvu i s Chettem, jak si zpívali před krajským ouřadem a vánočně vyzdobeným placem a velmi se bavili. (h)

  3. A ještě k vaření:)) Mlsotníky nepíšu, tak to jen tady poznamenám.
    Dělala jsem zapékané brambory na téma níže uvedeného receptu (s bohatší nádivkou – kuřecí prsa, žampiony, cibule). A víte proč? Protože se tam zapéká bez vajec:)) Mám vejce ráda, ale ne na bramborama. No a tady se to polévá mlékem, které se svaří s bobkovým listem, tymiánem a muškátovým oříškem. A musím potvrdit, že to bylo skvělé a vajíčka mi v tom opravdu nechyběla:))

    https://www.skinnytaste.com/skinny-scalloped-potato-gratin/?fbclid=IwAR10ZZD0-9Pw4-qv1Q4ZL6gnanagxmrstcl56Bjyov0zw-p8CtsXgXq05m0

  4. Tak to zkusím ještě do třetice jako samostatný komentář, už ale přesně nevím, co jsem psala. Takže tohle je odkaz na vzorek nádobí, která mám já. Nemám tehle „terrine“, což je opravdu nejpopulárnější tvar. Mám asi 5-5 kousků, žádný není „do trouby“ (ale možná by šly), tak nemám osobní zkušenosti. Ale myslím, že je to na stejné bázi jako římské nádobí. Můj „terrine“ má podobný tvar a používám úspěšně a často na pečeně. Jen můj není glazůrovaný. V odkaze je napsáno, jak s náterrine zacházet. Mám sice stejný vzorek, jen hnědá barva je trochu světlejší. Přeci jen za ty roky už by mohlo nádobí patřit do starožitností, že :)

    http://www.myelsass.com/en/pottery-from-soufflenheim-baeckeoffe-terrines/48-large-baeckeoffe-terrine-wood-soufflenheim-alsace.html

    Já už vínem podlévám jen velmi zřídka, vlastně jedině pod ragů omáčku na špagety. Ale pak použiji vino, které zrovna máme doma načaté v lednici. Kdys, když jsem ho používala častěji (už ani nevím na co) jsem koupila extra láhev vína na vaření. No Na pití mi přišlo moc kyselé a když celou sedmičku dost brzy nespotřebuji, tak pak už fakt nestojí za nic. Tak je lepší použít skleničku dobrého vína (o moc víc se stejně nedává), než koupit celou lahev vína na vaření a pak skoro vše stejně vylít.

    Perníkové těsto jsem dělala v úterý (4 násobnou várku, tedy z 16 vajec!)protože za dva týdny máme naše české perníčkování tak aby těsto bylo správně rozleželé (kdysi jsem četla, profesionální němečtí perníkáří zadělávají těsto až měsíc i víc předem).

    Hezkou neděli všem!

    1. Maričko, zase to bylo sežrané, ale tentokrát jsem to našla! :)
      Díky moc za odkaz – je to velmi krásné nádobí! Mám v tomto tvaru železňák. Peče se v něm báječně, ale je těžký jak hrom, hlavně s poklicí – ta sama váží jen o málo méně než hrnec. Je v podstatě nerozbitný, ale krásou se s tímhle srovnávat nemůže.
      Víš, že jsem netušila, že existuje víno na vaření? Asi bych ho taky nekoupila :P
      A pokud jde o perníčky, jsi dobrá! Užijte si české pečení (inlove)

    1. Dede, zkusila jsem to teď do třetice, zase to neprošlo. Musí to být tím odkazem, přestože je z normální stránky na alsaské nádobí. Tak bez odkazu napíšu, že mám vzorek toho hnědavého nádobí s bílou kopretinou a zelenými lístky (jen světlejší hnědá – no už je to roky, asi už dělají jiné odstíny). Ostatní se mi už psát nechce.

      Přeji hezkou neděli všem !

  5. Dede, včera jsem ještě komentovala pod tvou odpovědí ohledně alsaského nádobí. A přidala odkaz na vzorek jaký mám já. Neprošlo to, napsala jsem to znvou, ani to tu není. Nevím, proč, samozřejmě to nebylo nijak důležíté, ale možná nefungují odpovědi (s přiloženým odkazem) pod už napsaným komentářem. Tohle snad projde.

  6. Věděli jste, že zítra začíná advent?? 8)

    Já tedy ne a cítila jsem se tak hujerovsky, když jsem dnes požádala Martina, jestli by nemohl najít venkovní adventní světýlka :)
    A ono prd, je to na poslední chvíli:))

    Máte už výzdobu nachystanou? :)

    1. Ani náhodou a kdybys to tady nevzpomněla, asi bych se probrala před Štědrým dnem. Já jsem letos vůbec nějaká zavostalá :D

      1. Když ono je to letos celé takové… divné, no. Vůbec se ti nedivím, já se nějak letos nestačím divit, kam pod rukama ten rok protekl…

    2. Ahoj Dede,
      jestli umím jen trochu počítat, tak žiješ o týden dopředu. :) Ale nic proti světýlkům, na ty je vhodná doba kdykoliv.
      Jako hujer mám zaděláno na perníky (jo, od Ježibabky jsou perníky jako umění, tohle je prostý konzum :) ). Právě že je chci na první adventní víkend péct, tak vím, že je ještě trochu čas.

  7. Při čtení jsem si vzpomněla že jsem kdysi byla služebně v těchto končinách a tyhle dobroty – zelí s klobásou, slaný koláč, apod. mi servírovali společně s nějakým jablečným šňapsem a bylo to moc dobré!

  8. V r. 1980 jsme dva roky bydleli asi hodinu od fr. hranice s Alsaskem (a Lotrinskem) a jezdili jsme tam hodně často, kolikrát každý víkend. Podle toho, jak jsme potřebovali doplnit zásoby :) Jezdili jsme tam totiž hlavně na nákup vín, sýrů (a crème fraiche!!!) a já tenkrát pro svoje oblíbené kosmetické krémy zn. Vichy. Dolar byl tenkrát velmi silný (tedy i k fr. franku), takže vše tam koupené pro nás bylo úžasně levné. Když jsme jeli jen na nákup, nejbližší pro nás byla Mulhouse, často jsme ale jeli na víkend o kus dál třeba do krásného „hrázděného“ Kolmaru(Colmar) nebo stejně krásného Štrasurku.

    Ano v téhle příhraniční části byly často dvojjazyčné nápisy a mluvilo se tam tou jejich místní hantýrkou (myslím že se jí říkalo Platt), směsí němčina a francouzštiny. A tomu odpovídají i názvy a složení zmíněných jídel.

    Nevzpomínám si, jestli jsme tam jedli „choucroute“, myslím, že je to spíše domácí jídlo, než „hostinské“.Zato „tarte flambée“ jsme měli několikrát, je to moc dobrý „slaný“ koláč, taková obdoba našeho svítku. Jejich „zewelwai“, cibulový koláč byl a je stejně populární na německé straně (Zwiebelkuchen) chodili jsme si ho dát do jedné rest. blízko našeho bydliště. Jakmile byla na podzim sklizeň cibule, byl děnně na jejich menu a podávalo s k němu červené vino. Několikrát jsem ho dělala i doma (v Německu je v něm hodně kmínu, který miluji), ale holt chybělo to vino a ta milá atmosféra hospůdky.

    Stejné to je z „kugelhopf“. Prodává se na něj typický bábovková forma, oproti té „naší“ je průměr menší, zato forma vyšší. Jednu hliníkovou tu mám a dokonce velký sešit receptů na různé druhy „kugelhopt“(stejné jako různé bábovky). Jen jsem v té forma pekla asi jednou, možná 2x, nikdy se mi nepovedlo vyklopit bábovku nepotrhanou (snad proto, že forma je vyšší).

    Z Alsaska mám i několik kousků jejich malováného kameninnového nádobí, typické alsaské vzory. Když je tam člověk vidí prodávat na každém kroku, prostě nelze odolat. Nejvíce používám óbr hlubokou mísu (na velkou porci brsalátu a když máme naše perníčkování na odkládaní upečených perníčků). A pak ještě podložky na stůl pod horký hrnec (třeba s polévkou).

    Moc hezky zase Terra-san psala !

    1. Maričko, děkuju! To je moc krásné povídání :) Zaujala mě ta keramika, nebo kamenina… Asi budu googlit. :P
      A vysoká forma asi bude opravdu problém, občas špatně vyklopím i tu normální (blush)

          1. Maričko, to je opravdu krása! Copak tu „bábovkovou“ formu snadno oželím, ale ten hrnec s poklicí je nádherný. :)
            Akorát bych se ho asi trochu bála používat… přece jen je kamenina dost křehká. A moc by mě mrzelo, kdybych takový krásný hrnec rozbila.

  9. Cibulový koláč bych si dala ráda, jen by mě na něj musel někdo pozvat. To množství cibule by se mi nechtělo krájet. Jo, kráječ na cibuli jsem kdysi dostala, ale ke své škodě jsem se s ním nesžila, nedokážu v něm nakrájet cibuli na stejnoměrné dílky. A co tam máme dál? Ryby bych vynechala, ale to zelíčko by nemuselo být špatné. Dělávám podobnou směs z různých druhů masa a zelí, ovšem hlávkového, trochu kysaného zelí se přidává až ke konci pečení pro chuť. Třešňovicí, pravda, nezalévám. :)
    A jako obvykle u mlsotníků terry-san mám i tentokrát pocit, že mi cestování začíná chybět.

    1. Tak s tím chybějícím cestováním ze srdce souhlasím:)) A to dnes krásně napsala i Minka…
      Šiš, já bych někam jela!

  10. Jo ještě k mé poznámce o víně a jídle – moc by mě zajímalo, jestli někdo z vás už kupuje víno na vaření? nebo používáte k vaření takovém, které si koupíte k pití?

    1. Používám takové, jako pijeme. Je fakt, že když MLP dostal jako dárek nějaký vzácný ročník, tak to jsme teda jen vypili :-) . Ale někde jsem četla, že na víně na vaření se nemá šetřit, takže žádný krabicový a pod. u nás nemáme. A maso na víně já ráda, na červeném. A třeba francouzská cibulačka s bílým vínem taky nemá chybu :-)

  11. Alsaskem jsem jednou projížděla – v létě – a moc krásné to bylo. Ovšem protože jsme jen projížděli, měli jsem tam jen jednu bagetu a ta vůbec dobrá nebyla – bodejť, koupená na benzínce:)) Zdá se, že bych to měla napravit.
    Pokud jde o jídla, připadají mi všechna hodně těžká – což není problém těch jídel, ale mě… nějak jím poslední dobou co nejjednodušeji, ne moc masa, a vyhovuje mi to.
    Svým způsobem mě překvapuje, že už nebývám ani moc mlsná :P
    Z vyjmenovaných jídel bych moc ráda zkusila tarte flambé a ten koláč s cibulí – kousek od každého:)) A určitě bych si dala porci toho šukrutu:)) ty ryby taky vypadají báječně…
    Potíž s vlastním vařením by však byla i v tom, že doma prakticky nemám žádné víno na vaření – ta trocha, co tu je (a jen velmi málokdy se pije), jsou vína, kterých je pod rybu prostě škoda:))

  12. No nevím, nevím, krásně popsané to teda je, ale pro mne moc „výživné“ a to i ty ryby. Tak dneska asi nic :-(

  13. Tak dneska budu první- dala bych si všechno, a určitě alespoň půlku zkusím…děkuji za připomenutí nejkrásnějšího adventního trhu, který jsem kdy navštívila- ve Štrasburku. Náš malý dámský kroužek, složený z kolegyň a bývalých kolegyň a zároveň kamarádek už minimálně 15 let jezdíme každoročně po adventních trzích po okolních státech,samy si organizujeme ubytování a jedeme vždy na prodloužený víkend. Před několika lety jsme vybraly Štrasburk, jedné z nás tam studovala dcera rok na Erasmu, tak to tam už trochu znala, nejely jsme úplně nablind. Bydlely jsme hned vedle těchhle nádherných hrázděných domečků, udělaly si okružní výlet lodí po městě, procouraly celé historické centrum ve dne i potmě, ochutnaly jsme i některé uvedené speciality…Na Tarte flambée jsme zašly do speciální hospody, kde dělali jenom Tarte flambée v x druzích, něco jako palačinky v palačinkárně…Pec, dřevěné stoly, cihlové zdi, historie z nich dýchala…bylo to výborné…Starý Štrasburk je kouzelný, znám ho tedy jenom v zimě, bez muškátů na oknech, ale zase byl nádherně vyzdobený a osvětlený. Moc jsme si to užily, říkaly jsme si, že bychom si to rády zopakovaly, ale velmi brzo potom proběhl teroristický útok na Evropský parlament, na který jsme se taky byly podívat, a řekly jsme si, že to bylo asi poslední cestování tímhle směrem. Loni jsme si vybraly Budapešť, už jsme i zaplatily ubytování,a šup, přišla ta čínská potvora a bylo po Dunaji…

    1. Minko, tys to napsala tak, že bych se zrovna sebrala a jela se tam na ty trhy podívat :) Jenže… nic. No, co už, snad bude příští rok líp.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN