POLITIKA IDENTIT: Co je to s tím převlékáním za černochy?

I do našich luhů a hájů se dostala informace o tom, jaký průšvih měl kanadský premiér Justin Trudeau, když na něj prasklo, že v mládí někde vystoupil „převlečený za černocha“. V čem je problém? Co způsobuje, že to vyvolává takové pohoršení? Klíčové slovo je „Blackface“.

 

Jako obvykle se musíme za vysvětlením tohoto fenoménu podívat do Ameriky, konkrétně do období od začátku devatenáctého do poloviny dvacátého století. Šlo o minstrel shows, populární zábavu zejména na americkém Jihu, která spočívala v parodování černochů. Herci nejenže byli nalíčení na tmavo, ale používali takové líčení, rtěnky a další věci, aby vypadali ne jako černoši, ale jako jejich karikatura, co nejvíc se odkazující na stereotypy o nich. Samotná show vyloženě spočívala v tom, dělat si srandu z toho, že černoch je někdo, kdo je vlastně líný a hloupý.

 

Evropan něco takového nezná, protože přesně tohle ve své historii nemá, ale máme něco podobného: antisemitské karikatury typu těch z týdeníku Der Stürmer nebo nejrůznější antisemitské literatury, která u nás vycházela v devatenáctém století a až do konce druhé světové války (a která, v menší míře, vychází doposud). Je to v podstatě ekvivalent karikatur Židů s obrovskými nosy, pokřivenými obličeji a „zvířecími rysy“, které šířila – nejen – nacistická propaganda.

 

Úplný rozsah amerického otroctví je rovněž něco, co není Evropanům úplně známo. Zacházení s otroky bylo ve Spojených státech takové, jaké, s výjimkou nacistického období, náš kontinent nepamatuje; a na rozdíl od období nadvlády nacismu bylo období černošského otroctví mnohem delší. Vzhledem k tomu, že minstrel shows v Americe byly populární během období, kdy se otrokům děly takové věci, není divu, že jejich performance dnes je chápaná – a právem – někde na úrovni antisemitských tiskovin v Evropě.

 

Jak jistě pravidelní čtenáři našeho seriálu tuší, problém začal, když se tématu chytla woke úderka, která samozřejmě nedokáže odlišit nejen formu a obsah, ale ani podobnost formy s úplně jinou formou v kombinaci s naprostou ignorancí vůči „zbytku světa“.

 

Tímhle způsobem se z „nedělání minstrel shows“ stalo „nelíčení se natmavo bez ohledu na záměr“, takže třeba se stávají situace, kdy se úderka po sociálních sítích slétne na školu za to, že nechala děti hrát pozitivním způsobem „tmavé“ postavy – tedy ne jako karikaturu, nebo kdy se někdo na Halloween převlékne za známou (černou) osobnost, kdy je jasné, že nejde o minstrel show, ale zkrátka a dobře o napodobení konkrétní osobnosti. Bohužel, debata o barvě kůže (chcete-li rase) je v Americe momentálně ve stavu, kdy se chodí po špičkách kolem takových věcí jako je převlek za konkrétní osobnost, která má v reálném světě tmavou barvu kůže, jako běloch.

 

Ovšem nezůstává to jen u Ameriky – s tím, jak woke ideologie expanduje za hranice, obětí tohoto fenoménu se stávají i – evropské – tradice, které nemají s minstrel shows společného už vůbec nic, kromě tmavení kůže barvou. Takhle se do hledáčku dostali například tanečníci Morris Dance z pomezí Anglie a Walesu, tradice starší než celý atlantický obchod s otroky, dokonce starší než objevení Ameriky. Přestože se Morris Dance datuje k roku 1448 a jeho název odkazuje na Maury (Moorish Dance), což je důvod barvení kůže natmavo, je to spojováno s americkými minstrel shows.

 

Podobně je kritizován nizozemský Černý Petr (Zwarte Piet), středoevropští Tři králové (konkrétně Baltazar) nebo i náš čert. U woke ideologů totiž platí, že záměr individuálního člověka se nepočítá; jediné, na čem záleží, je vizuální podobnost, která by se „někoho mohla dotknout“.

 

Velmi často jsem v diskusích na toto téma zaznamenal argument ze strany proponentů woke ideologie, že i když třeba ti Češi, Rakušané nebo další nevědí nic o minstrel shows a nemají žádný záměr černochy tímto způsobem zesměšňovat, „jsou jednou částí globálního světa, a tak by se měli naučit, jak neurážet lidi odjinud“.

 

Přitom, stejně jako v případech minulých, tedy LGBT+ nebo národnostních menšin, málokdy najdete kohokoliv, kdo je černý Američan a kdo by se urážel kvůli Baltazarovi nebo čertovi, tohle je zase a znovu tatáž logika, kdy zpravidla bílý, bohatý, levicově smýšlející Američan hledá, za jakou menšinu by bojoval tím, že bude jejím jménem peskovat své okolí. A to bez ohledu na to, že původní záměr, tedy nedělat minstrel shows v roce 2020, je samozřejmě logický a správný.

 

Ale jako i u ostatních případů: tady nejde o pomoc menšině, jde o to, znechutit společnosti tradice, které jí jsou vlastní. I kdyby s tím menšiny neměly žádný problém.

Aktualizováno: 5.11.2020 — 12:22

63 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. K tématu fanfiction: To, co je tu psáno výše, je hodně hrubý pohled na věc. Původní slashové fanfiky začaly v době klasického Star Treku u postav Kirka se Spockem (sám pojem „slash“ je odvozen od lomítka ve značce K/S, kterými se označovaly) a to bylo v době, kdy homosexualita byla v USA prakticky tabu. Psaní těchto příběhů bylo pro mnoho lidí do jisté míry terapií a do jisté míry „tajným“ coming-outem, protože jinak svoji orientaci ventilovat prostě nemohli. Slash nevznikl s Internetem, první kusy kolovaly v písemné „samizdatové“ formě, ale teprve pak zažil pořádný rozkvět. V podstatě neexistoval kulturní fenomén, od kterého by se slash nepsal, a občas tomu dokonce tvůrci původního díla vycházeli vstříc a dělali si z toho srandu, viz proslulé „Gabrieliny svitky“ v seriálu Xena.

    Takže HP slash není nic nového ani výjimečného, jen se o něm začalo mluvit, protože poprvé se stal terčem opravdu masový fenomén. Existuje slash kvalitní i nekvalitní, čistě primitivní „porno“ i úchvatné eposy dosahující délky knih s velmi dobrou literární úrovní. Proč ho lidé píší dnes? No prostě proto, že je to z nějakého důvodu baví. Znám jednu autorku HP slashe, která je v reálu velmi distingovaná dáma předdůchodového věku s vyšším právnickým vzděláním. Podle ní píše slash prostě proto, že homosexuální vztahy tomu dodávají „šťávu“ a běžné romance ji prostě otravují. Severus Snape balící Minervu McGonagallovou je nuda. Severus rozdávající si to s Remusem Lupinem v kabinetě je vzrůšo. :-) Doplňte si libovolné postavy. Mravokárci nechť to prostě nečtou a budou mít klid…

    1. Chybí ti podpis. :-)

      Zmiňuješ kořeny FF a slashe, ale diskuze je o SJW a bizarnějších částech fandomu, takže bych ráda informaci, kdy se vyrojili první SJW. Bylo to v době, kdy tohle bylo opravdu vošajslich a mohlo ohrozit warriora samotného? V tom případě by to totiž narušilo definici SJW z článku.

      1. 2 Netopýrka: Ano, bylo to zhruba ve stejné době, a samotný pojem SJW od té doby také silně zdevalvoval. Ostatně, ono to bylo vošajslich i u nás. V komunitě autorek fanfiků je dobře znám případ, kdy jeden „ochránce veřejné mravnosti“ podal trestní oznámení na web s HP slash povídkami. Když bylo odloženo, začal si zjišťovat skutečná jména autorek, což byly většinou pubertální dívky, a psal dopisy jejich rodičům „víte o tom, co píše vaše dcera?“ apod. Toto údajně (nebo tak alespoň tak tvrdily drby) skončilo jedním pokusem o sebevraždu prášky a vedlo k tomu, že čeští tvůrci slashe se právě začali stahovat na AO3 a zahraniční weby.

        1. O Anonymovi jsem slyšela taky, psal matce od T.O. a jestli si pamatuji, byla to jedna osoba a bylo to v sobě, kdy stalking ještě nebyl trestný. S vyhrožováním jsem se tehdy bohužel setkala taky, stačilo psát fantasy na jednom ze svou rozhádaných webů, takže jsem se dočasně vypařila z FF. Dodnes jsem měla za to, že šlo o akci ojedinělého duševně vyšinutého jedince a ne o nálet SJW, u kterých by se spíš dalo očekávat, že budou chtít bránit nějakou menšinu, jež o to nestojí.

          Anebo dotyčného první setkání s fanfickí a párováním postav bylo na jistém bizáru, který určitě znáš taky a za který se patrně všichni autoři slashe, LBGT a lidé chodící na podpůrné skupiny pro pedofily stydí dodnes? Že by chtěl naopak bojovat za tradiční hodnoty, které jako jediné správné a pravé chrání děti před úchyly?

          Pořád mně to nějak nesedí do definice SJW, o které se tady bavíme. Jako jediný klasický SJW se mi jeví právě ta V. a ta partička okolo.

    2. No, dodnes jsem netušila, že taková literární… odchylka… existuje. Přiznám se, že jako autorku by mě nenadchlo, kdy mi někdo timto způsobem zneužíval mé postavy. Pokud už ti lidé chtějí psát, proč si nevymyslí svoje vlastní? A své vlastní příběhy? Řekli by tím mnohem víc a upřímněji.

      1. Před mnoha a mnoha lety jsem na to koukala podobně vyjeveně, ale člověk si zvykne a už mu na tom nepřijde nic divného. Povídky, kde se děj točí kolem vztahu ústřední dvojice, mě nebaví ani v běžné literatuře ani ve ff a slash to rozhodně nezachrání, co se mě týče, ale na druhou stranu mi vůbec nevadí, když mi tam dává smysl. Poučena mnoha zkušenostmi bych radši zacházela opatrně se slovem odchylka, věřím, že autorky (v drtivé většině jsou to ženy) nemají v úmyslu postavám ubližovat, naopak jim chtějí dodat nějakou přidanou hodnotu, výsledek může být samozřejmě geniální, průměrný i katastrofální, to už záleží na té autorce. Četla jsem povídky, co se mi vysloveně líbily, a taky pár hrůz co do formy i obsahu, ale už je to docela dávno. V každém případě je slash zcela legitimní a respektovaná odrůda fanfiction. Osobně s ním mám problém jen tehdy, když mi to někdo lidově řečeno cpe, ale to už se dlouho nestalo. Nicméně určité excesy v tomhle směru, jak je zmiňuje nevi, pamatuju velmi dobře. To bývaly hodně divoké časy :-)

        1. Mně to taky nebaví a musela jsem často lidem vysvětlovat, že ne, to neznamená, že jsem homofob nebo frustrovaná stará panna.

          Dodnes se mi líbí vyjádření Ebženky: „Mně prostě nezajímá, jak to dělají jinde.“

          Hele, mám dojem, že se to odehrálo ještě dřív než události, o kterých píše Paul..

      2. 2 Dede Lidé to chtějí psát právě proto, že tam jsou postavy, které mají rádi a „znají.“ Řada autorů fanfiků nemá profi literární ambice v běžném smyslu, anebo se u nich vyvinou postupně. Plus, tenhle vliv „plyne“ oběma směry. Je obecně známo (a autorkou přiznáno), že „50 odstínu šedi“ vznikl původně jako fanfik „Twilightu.“ V SF kupříkladu velmi úspěšná série „Miles Vorkosigan“ byla na počátku Star Trek fanfikem. Nebo kupříkladu autorka jistého erotického „eposu“ ze světa Forgotten Realms z něj asi po třech letech psaní na jeden v podstatě porno web, udělala knihu, kterou teď prodává na Amazonu, údajně s dosti slušným úspěchem. A takových případů bude výrazně víc, jen ne každý autor se s tím pochlubí. :-)

        1. Díky za vysvětlení. Stejně se mi to moc nelíbí, přijde mi, že je to jistá forma masturbace nad cizím textem :P
          Ovšem je-li podle odborníků mozek náš nejvýkonnější sexuální orgán, není se čemu divit:))

          1. Je to nezvyk. Jako autor můžeš jasně sdělit, že si nepřeješ, aby někdo psal na tvoje postavy fanfiction. Jen lidi budou reagovat defenzívně.

            1. Ok. Je to svět, který nějak nechápu, takže se mu prostě vyhnu. Není to nesnadné 8) Nemáme důvod se potkat :)

            2. To je samozřejmě dilema, které jsem jako spisovatel řešil též. Líbilo by se mi, kdyby někdo s mými postavami napsal slash? Připouštím, že nijak zvlášť. Ale zase, vidím i to, že by těžko věnoval čas a úsilí to dělat, kdyby mu ty postavy byly ukradené, takže jsem to asi napsal dobře. :-) Plus, já sám fanfiky psal i publikoval. Byl bych pokrytec, zakazovat druhým něco, co jsem dělal sám…

  2. Na případu Justina Trudeaua je, pokud si vzpomíám, paradoxní to, že nebyl převlečen za černocha, ale – protože byl na maškarním večirku ve stylu Pohádek tisíce jedné noci – za orientálního prince. Takže spíš než začerněný měl obličej nahnědo a troufám si tvrdit, že někoho zesměšnit neměl v úmyslu. Ale i to vadilo! A fascinující je, že Trudeau pod tlakem toho „nového“ myšlenkového proudu se za svůj „prohřešek“ veřejně omluvil! (fubar)

  3. Já jenom nechápu, proč se musí pořád rýpat v něčem, co je špatně (každá země něco takového má). To mají sebevědomí tak na nule, že nemůžou začít vyzdvihovat to, co měli v kultuře dobré? Z amerického quiltování v různých obdobích padl celý svět na zadek, exostují tradiční vzory, barvy, materiály a oni se nedokážou sebrat a být nadšení z toho, co uměli jejich předkové? V Evropě proběhlo několik vln národního uvědomění a Amerika toho schopna není…

  4. Posledních asi 15 let mám dojem, že spousta těch mladých lidí z vyšších vrstev je zklamaná životem. Nasáli jako houby očekávání, že život bude strašně moc exciting a soustavně happy. Že jsou special (po česku, vychovaní jako génius a Osobnost, ne jako dítě) a že z nich svět padne na zadek. A ono ne, život je vlastně rutinní nuda. Kde pak najít instantní silné emoce, například rozhořčení?

    S tímhle jsem se setkala před pár lety… jedna beta mě upozornila, že nevýznamný vtípek o židovském nose u postavy s českoněmeckým jménem by někoho mohl těžce offendovat. Dost dlouho jsem nechápala.

    1. Ono v té Americe to má podle mě ještě jeden rozměr: nedostatek přirozených místních identit, které by měly nějaký hlubší obsah. Jsou státy, které takový přesah mají (Texas), ale jsou spíš výjimkou. Když někdo řekne, že je Texasan, má to určitý přesah do historických specifik, jídla, mentality, atd., pořád v míře plošší, než co známe z Evropy. Jakou hlubší identitu bude mít někdo z Nebrasky proti někomu z Indiany? Žádnou. Respektive bude mít v lepším případě nějakou na základě vlastního „heritage“, ale kdo zvláštní „heritage“ nemá (typicky potomci Angličanů nebo i Němců – američtí Němci se „rozpustili“ ve společnosti), má smůlu. A takových lidí je v Americe hodně, a ti mladí prostě chtějí mít něco, co je identifikuje, a tak vytvářejí umělé kategorie, ale kde je vzít? Zpravidla to dopadá tak, že si udělají identitu na tom, že budou víc gay než gayové, víc trans než trans lidi, černější než černoši a indiánštější než indiáni, a tady začíná průšvih, protože většina jim to nebude brát a bude vůči nim odtažitější než by i byla vůči normálním lidem z těch zmíněných menšin. Což je štve a tak přiloží pod kotel.

      1. ad poslední věta – to je právě to, co si myslím. Není to běžný vývoj, ale nelogický odezdikezdismus, který mám tak trochu i taky v Čechách.

      2. dtto Sudety. Pro mne, když jsem přišel z Liberce do Brna nebo i Hradce byl rozdíl ten, že Moraváci a Slováci měli nějaké charakteristiky jako „domácí pálenku“, trochu zabarvené nářečí (více čí méně), a pár takových drobných nuancí, které ty lidi charakterizovaly. My měli možná pár germanismů :)

        1. No nevím, jestli je to úplně ono. Já jsem narozená v Žatci, 35 let jsem žila v Mostě a teď už skoro 9 let v Žihli- všechno jsou to Sudety. Ale lidé tady jsou prostě Češi a nepotřebují řešit nějaké menšiny. Ale je fakt, že kromě studií jsem ze Sudet nevytáhla paty :D . A co můžu posoudit (a mám na to uši) tak tady se mluví „plzeňsky“ a v Žatci a Mostě to bylo stejné jako v Praze.

  5. Mimochodem má to ještě jednu rovinu. SJWs se v podstatě chovají tak, že výsledek jejich činnosti je ještě více zloby vůči lidem, které se rozhodli samozvaně „zastupovat“, čímž si akorát vyrábějí další „práci“ a ospravedlnění pro své aktivity. Kdo je v tom všem poražený, je jasné – ty menšiny.

  6. Posledních asi 15 let mám dojem, že spousta těch mladých lidí z vyšších vrstev je zklamaná životem. Nasáli jako houby očekávání, že život bude strašně moc exciting a soustavně happy. Že jsou special (po česku, vychovaní jako génius a Osobnost, ne jako dítě) a že z nich svět padne na zadek. A ono ne, život je vlastně rutinní nuda. Kde pak najít instantní silné emoce, například rozhořčení?

  7. Kdybych já hledala větu, shrnující problém, vybrala bych tuhle:
    „Problém začal, když se tématu chytla woke úderka, která samozřejmě nedokáže odlišit nejen formu a obsah, ale ani podobnost formy s úplně jinou formou v kombinaci s naprostou ignorancí vůči „zbytku světa“.“
    Čím víc o tomto hnutí vím, tím víc mě znepokojuje, protože staví na reálných problémech (které je třeba řešit), ale překrucují to bez ohledu na ty reálné problémy prostě v „boj proti řádu“.
    Jenže mám dojem, že to jsou lidé, kteří vůbec netuší, že boj proti světovému řádu není cosi, co lze vesele a bez zodpovědnosti hlásat ze svého chytrého telefonu, zatímco popíjejí avokádové latté. Nejdřív by měli sdílet zkušenost lidí, kteří trpí v oblastech, kde se skutečně bojuje, kde je skutečně rozvrácený společenský řád. Kde vám nikdo nezaručí bezpečnost, prostor pro podnikání, výuku dětí nebo zdravotní péče. Boj vede ke ztrátám u utrpení mnohem dřív, než se dojde k nějakému výsledku.
    A mě strašně štve, že tihle hlasatelé „boje za všeobecné dobro“ na to kašlou, protože jsou přesvědčeni, že oni vždy poplují nahoře, že jim se nemůže nic stát. Ať si jdou zkusit žít v Sýrii nebo v Náhorním Karabachu a potom teprve přemýšlejí nad tím, co chtějí zničit.
    A to ze srdce souhlasím s tím, že mistrel swows byly hnusné a je správné, když jsou zakázány.

    1. Avokádové latté! Fuj! Zatím jsem slyšela jen o avokádovém sendviči, ale obvykle tenhle pojem využívá jen jistý část společnosti, se kterou určitě nechceme být spojovány ani jedna :-D Dalším takovým výrazem jsou „blbé studentky gender studies“, které patrně taky existují jen v hlavách svých oponentů. Ono pokud nemáte vůbec pojetí o realitě, to se to hezky vyvolává uměle emoce hlavně sami sobe…

      Vlastně bych kdekomu doporučila, aby místo vyzývání ostatních, ať si teda „vezmou ty bezdomovce domů“, si zkusili sami žít měsíc někde v tom Náhorním Karabachu.

      1. Článek i Vaše formulace se mi líbila, ale pak jste do toho zatáhla to avokádové latté, což je zase nešťastné zobecnění, které pak ústí ve zbytečnou polarizaci.. Mimochodem, avokádové latté opravdu nikdo nepije..
        Samozřejmě nejde o latté jako takové, nýbrž o kulturní klišé, na které poukazujete.

        Duplicitní komentář, odpovídala jsem @Netopýrka

    2. Upřímně doufám, že kromě minstrel shows začnou být považovány i extremistické strany za něco naprosto přežitého. Ono to dělení politického spektra na pravici a levici je dost nešťastné, protože to vypadá, že extrémy jsou běžnou součástí. Ne, fakt nejsou.

    3. Článek i Vaše formulace se mi líbila, ale pak jste do toho zatáhla to avokádové latté, což je zase nešťastné zobecnění, které pak ústí ve zbytečnou polarizaci.. Mimochodem, avokádové latté opravdu nikdo nepije..
      Samozřejmě nejde o latté jako takové, nýbrž o kulturní klišé, na které poukazujete.

  8. Hlavně mě na tom nejvíc dostává ta neochota vidět záměr. Přeci když někdo dělá čerta, tak je to viditelně něco jiného, než snaha urážet černochy skrze show, která ani v téhle části světa nikdy nebyla.

      1. To vidím poprvé:)) Ale pohrdavé mi to nepřijde, ani na ten rok 1937 – tedy na to, že to bylo u nás. Prostě kabaret :)

        1. pusť si celej film…když tam na ně jeden divák řve,že to je podvod, že to nejsou černoši….

  9. Andy, díky! Tak, jako to už vyjádřily předskokanky, souhladím. Za sebe jenom dodám, i když jsem už stará, se budu bít jako lvice za Baltazara a našeho čerta.

  10. Nechápu, nerozumím. To už ti mladí bílí a relativně bohatí v Americe se tak nudí, že nemají nic jiného na práci, než si vymýšlet takové nesmysly? Presp. v Am. to někdy (!) až takové nesmysly nejsou, i když ani tam o ně nikdo (kromě jediných spravedlivých)nestojí, ale proč to vnucují nám, kteří, jsme černého otroka ve valné většině nikdy ani neviděli?! Na mou duši jsem ráda, že nejsem mladá a dnešním mladým a malým dětem zvlášť, to vůbec nezávidím. Je to tak nějak deprimující….

  11. Milý Andy, když jsem hledala nějakou větu, která by shrunula celý článek, moc se mi líbíla tahle: Zpravidla bílý, bohatý, levicově smýšlející Američan hledá, za jakou menšinu by bojoval tím, že bude jejím jménem peskovat své okolí. Je to naprosto přesné vystižení a bojím se, že právě toto je velmi přenositelné i na evropské poměry. Ono je tak krásné někoho peskovat ve vyšším zájmu… :(
    Tak doufejme, že se to tu neujme, jinak to naše děti budou mít v životě moc těžké.
    Díky za pěkný vysvětlující článek.

    1. Social justice warriors máme i tady, hodně se objevovali ve fanfiction, kde cokoliv jiného než jásání nad příběhem s gay dvojicí bylo okamžitě považování za homofobii a div ne nacismus. Pochopitelně, skutečným gayům a lesbičkám byly hysterické scény jejich jménem v lepším případě jedno a v horším se za to styděli.

        1. Aktuálně špatně, vzhledem k tomu, že je JK Rowling na indexu, protože si dovolila říct, že žena je žena a ne „osoba s děložním čípkem“.

          1. Asi se pohybuju ve špatné části fandomu, ve které převládá údiv, protože dosud měli všichni autorku za intelektuálku div ne s doktorátem z filozofie. Což spolu vůbec nemusí souviset, že.

            „osoba s děložním čípkem“? To je proboha co, nějaký další znak posednosti pohlavními orgány ostatních lidí?

            1. To je snaha SJWs o to, se vyhnout slovům „muž“ a „žena“ v kontextu biologického pohlaví. JKR byla kvůli tomu dost brutálně napadána na sociálních sítích..

              1. Docela se divím, že se k tomu vůbec někde na sociálních sítích vyjadřovala. Ony už jiné její výroky, co znám, působily jako SJW za tradiční rodinu a dost by mě zajímalo, co si o tom myslí její PR poradci.

                Chápu, snaha… ale někdy mám pak při sledování diskuzí dojem, že jsou lidi fixováni na orgány druhých lidí a to, co s nimi ti lidi dělají. Anebo na dávání okolí najevo, že mají orgány. Viz volební plakáty Trikolóry. (Doufám, že příští fáze nebude… grafičtější.)

          2. takže můžu o tom autorovi, co označil ženu tak divně, říct , že je debil nebo musim vymejšlet, jak ho označit za duševního šlechtice, aby to pochopil?

            1. Ono to bylo v nějakém výzkumu – tuším se to týkalo rakoviny děložního čípku. No a tam označili ženy jako osoby s čípkem, aby tím pravili, že se to týká i trans osob, které cítí být muži, ale mají ženské tělo. No a JKR pravila, že ona se tedy cítí být ženou a ne osobou s děložním čípkem, prostě ji tohle označení nakrklo. Načež se spustil shitstorm, začali jí zcela vážně vyhrožovat (mimo jiné velmi často znásilněním), že je transfobní. Což ona ale ve skutečnosti neřekla, jen trvala na tom, že je žena – nicméně woke se postavili na barikády a ukázali, jakým způsobem hodlají přesvědčovat lidi, kteří jim okamžitě nepřitakají – ne argumenty, ale výhružkami. Hnus, no. přitom pochybuju, že by to jakkoliv urazilo trans osoby – ty by prostě na očkování nebo prevenci proti rakovině šly nebo nešly podle svého názoru a JKR jim je fuk, řekla bych.
              Zpráva ale byla jasná – „urazíš“ woke úderku a odskáčeš to.

              1. Ale jo, skutečně se to některých dotklo. Viděla jsem nějaké reakce. Problém je v tom, že spousta lidí považovala HP fandom za určitý bezpečný prostor, kde se cokoliv toleruje a přijímá bez výhrad, a zklamalo je, když se k věci sama autorka postavila takhle. Vyhrožování a cílené útoky jsou pochopitelně zas druhý extrém.

        2. Jednoduše, dělají z něj gaye a ideálně ho spojují s lidmi, o které by si ani neopřel kolo. Podle jedné diplomky mojí známé jde jen o formu sblížení přátel či nepřátel (vypadá to, že pro mnohé lidi existují jen dva kategorie lidí – ti, se kterými spíte, a ti, na kterých vám nezáleží).
          Pak jsou tady ještě proudy „kanonického slashe“ a „nekanonického slashe“, v tomhle už se moc neorientuju. Ale kolem roku 2005 jsem běžně vídala výkřiky „homofob“, jakmile jste naznačili, že vás prostě tahle část fanfiction nezajímá. Dneska už se to snad i nějak vydělilo a lidi začali chápat, že udělat z hetero kluka homosexuála (protože tak je to správně a autorka postavy tomu nerozumí) a kolem toho pak povykovat opravdu nepomůže nikomu. Dost dlouho jsem nechápala, jak ta komunita drží pohromadě (patrně na definici vnějšího nepřítele „homofoba“), protože se tam míchali lidi, co to vůbec nebrali vážně, a pak bojovníci „do posledního dechu“.

            1. Ona to nebyla skupina, spíš lidi kolem povídkových archívů. Dnes už myslím reálně funguje jen AO3.

  12. Děkuji za článek.
    Na první pohled se mi celý tenhle problém zdá nepochopitelný a nesmírně vzdálený, ale máš velkou pravdu v tom, že globalizace spojuje svět velmi těsně a musíme počítat s tím, že se i u nás objeví někdo, kdo bude kázat, že musíme žít a přemýšlet „právě takhle“, protože to tak chce okolní svět…
    O sebe strach nemám, ale co naši mladí, kteří nasávají „světové“ trendy jako houba, třeba jen proto, že je to IN…

    1. Když vidím, co vypadává z Trumpa a co mu lidi baští bez rozmyslu, obávám se, že tohle je jen jeden z mnoha amerických problémů.

      1. Je to tak, ostatně současný problém Ameriky je v tom, že je to perfect storm mnoha neřešených problémů, které bouchly víceméně najednou.

        1. No, v neřešení problémů taky vynikáme… abychom se jen nepohoršovali. Jenže oni jsou velmoc a jejich problémy jsou velmocensky obrovské, obávám se. A pokud bouchnou, mohou destabilizovat svět.

          1. Teď jsem sledovala programy rozhlasu o volbách a z těch citací mi běhá mráz po zádech. Donedávna byla USA jedinou netotalitní velmocí, a asi to tak dlouho nebude, přičemž občané to ještě nadšeně podpoří…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN