HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Moji noví spolubydlící

V září přišlo babí léto a mně dorazili do péče dva noví netopýři. Velcí. Natrvalo.

 

 

 

Hendikepovaní netopýři byli první, se kterými jsem přišla do přímého kontaktu na stáncích, přednáškách, vycházkách s ultrazvukovým detektorem a dalších akcích. Byli heboučcí, měkcí, hřejiví a někdy dokonce mazliví.

Jako novopečená pečovatelka jsem však dostávala na starost netopýry divoké a zdravé, kteří byli po několika dnech či týdnech vypuštěni zpátky do přírody. Prvně dvě hendikepované holky jsem dostala na hlídání letos v létě — Rebeku a Fany. Během několika dní se z plachých divošek staly spokojené přítulné chlupaté kuličky. Nejradši bych si je nechala, ale už měly rezervovaná místa v partě hendikepovaných netopýrek rezavých.

Trvalý domov však hledali dva netopýři velcí (Myotis myotis). Kývla jsem bez váhání. Mít tak vlastní okřídlené mazlíčky…

 

Mariella

 

Pak nastala fáze shánění informací. Dosud jsem měla v péči jen netopýry rezavé (Nyctalus noctula), kteří jsou nejčastější hosté naší záchranné stanice. Ostatně je pojmenována po nich – Nyctalus (http://www.nyctalus.cz/cz/ ). O netopýrech velkých jsem už mnohokrát slyšela, ale nikdy jsem žádného neviděla naživo. A tak jsem otevřela skripta a kontaktovala současné i bývalé pečovatele obou netopýrů.

První se jmenuje Julián. Narodil se před pěti lety v záchranné stanici, celý život strávil v lidské péči a nepovedlo se jej vypustit. Je velmi plachý, vázaný na svůj úkryt a svoji přenosku, kde se cítí dobře. Nemá rád kontakt s lidmi. Sotva snese pohlazení po zádech a lepší je sahat na něj v rukavicích. Z úkrytu vychází jen za tmy a naprostého ticha, ale je zvyklý na pravidelný pohyb. Taková zasklená lodžie upravená na voliéru mu půjde k duhu. Protože je kastrovaný, může bydlet se samicí.

Druhé se pracovně říká Myotiska. Její věk je neznámý. Byla nalezena loni koncem zimy s ošklivou zlomeninou křídla. Větší část křídla jí musela být amputována. Chodí po třech místo po čtyřech a někdy se pokouší lítat, takže potřebuje měkké bezpečné prostředí. Například látkovou dětskou ohrádku. Vypadá to, že se o samotě nudí; jen visí v úkrytu nebo jí. Společnost by jí mohla prospět. Je ochočenější než Julián. Poznala už dva lidské pečovatele. Má ráda hlazení po zádech a mnohem méně braní do ruky.

 

Julián se fotit NEBUDE

 

Netopýři dosud žili každý u jiného pečovatele. Poprvé se setkali těsně před odjezdem, než putovali každý ve vlastní přenosce do kufru auta a z kufru auta ke mně domů. Do výbavy dostali zásobu červů, moskytiéru a hromadu flísových deček na úkryty. Prozatím bydlí v přenoskách. Časem jim vyrobím větší bydlení, nejspíš ze staré skříně. Přece jen, budou u mě žít už napořád.

Netopýři velcí jsou světle hnědí, mají bílé bříško, hebkou, hustou srst, velké uši a úzké hlavičky. Jsou větší než rezaví, ale vypadají křehce, jako dva chlupaté věchýtky. Jen jsem zběžně nakoukla do úkrytů, dala jim jídlo a pití a prozatím je nechala zvykat na nový domov.

Netopýři nemají rádi změny, stěhování je pro ně velký stres. V přírodě opouští úkryty, jen když už nejsou bezpečné. Dostanou několik dní na aklimatizaci. Teprve až se sžijí s novým místem, novými pachy, novými zvuky a novým člověkem, přijde fáze seznamování a (doufejme) spokojeného spolubydlení.

Jejich povahy se začaly rychle vybarvovat.

 

Chlupatá kulička

 

Julián vychází z úkrytu jen za tmy, když sedím u počítače zády k němu. Slyším pak šramocení a pleskot křídel. Když však dostane do misky zophobáky, ukáže se dokonce i za dne. Když mu měním ubrousky v přenosce, nadává. Když dostane zophobáka nebo cvrčka, pískne radostí.

Samici jsem pojmenovala Mariella. V mnohém je Juliánův pravý opak. Když zrovna nemá náladu na lidi, umí to dát jasně najevo. Při procházkách po ohrádce spokojeně brebentí. Když ji správně pohladím po zádech, dokonce přede. Když si ji dám na rameno, šmejdí mi ve vlasech, strká čenich do ucha, neustále švitoří a nakonec se usadí na rameni pod mikinou a podřimuje.

Netopýři velcí se živí brouky. Přistanou na zemi, kořist doženou a uloví. Červi v misce tak pro ně nejsou úplně španělská vesnice. Roztahují křídla, jako kdyby chtěli ulovit celou misku, div do ní neskočí šipku, ulovené jídlo naberou do křídla a přidrží u tlamičky. Pokud má Julián misku na dosah z úkrytu, vyplíží se jako muréna a fofrem zacouvá zpátky; když je na jeho vkus moc daleko, doletí k ní, přistane, uloví jídlo a letí zpátky do úkrytu.

Mariellin postup se liší podle velikosti misky. Je-li miska velká, Mariella do ní skočí po hlavě, odskočí pár kroků stranou a dá se do jídla. Je-li miska malá, Mariella často neodhadne odraz, udělá kotrmelec nebo se převalí přes záda a přitom nějakým způsobem stihne ulovit jídlo.

Je to pohled pro bohy.

 

Lov

 

Přijíždí kamarádi na návštěvu. Jsou to spříznění potkanáři a netopýraři; neangažují se v záchranné stanici, ale na chatě už dlouho vytváří netopýrům příjemné prostředí. Lidem vařím čaj a netopýrům dávám do misek zophobáky.

Mariella se ukáže okamžitě.

Asi po hodině se kamarádka náhodou podívá k netopýrům a zahlédne Juliána. Zviditelnil se! S roztaženými křídly se právě vrhá na misku a předvádí lovecké divadlo.

Vypadá to, že ho změna prostředí donutila se trochu otrkat. Dříve v přítomnosti člověka vůbec nevylezl z úkrytu.

 

Odřeniny

 

První komplikace přišla hned během prvního týdne našeho soužití. Na Marielliných fotkách jsem objevila rudou podlitinu na křídle. V tu ránu mně došlo, že jsem ji vůbec neviděla používat palec — jako kdybyste chodili jen po chodidlech a prsty měli neustále zvednuté. Zatraceně. Pokud přijde i o druhé křídlo, je to pro ni konečná. Stihla mi přirůst k srdci. Nechci se s ní tak rychle rozloučit.

Prohlížím křídlo. Vypadá to na otlak nebo odřeninu, zbytek křídla je snad v pořádku. Místo podestýlky dostává flísový hadřík. Konzultuji telefonicky se zkušenějšími. Omývat Betadinou, hlídat, netopýří veterina má otevřeno v úterý. Je sobota. Nějak ty tři dny budu muset vydržet.

V úterý je příliš teplo na cestu autobusem s nemocným zvířetem. Seženu raději odvoz autem. Julián má podle předchozí pečovatelky přerostlé drápky, takže cestuje s námi. Jedou oba v téže minipřenosce a aby se nepoprali, strkám Juliána do látkového pytlíku od rýže a Mariellu balím do flísového hadříku.

 

Mariella na lodžii

 

Během cesty je klid. Vřískot a zakusování se do látky přijdou až na veterině. Julián přijde o špičky drápků. Marielle veterinářka prohlédne křídlo a naordinuje další Betadinu, tentokrát v masti, měkkou podestýlku a měkké úkryty. Snad je to jen ošklivá odřenina.

Doma odstraňuji síťky proti hmyzu, které se netopýrům věší pod dečky. Na síťkách se dobře visí, je však možné, že se o ně Mariella poranila. Ze začátku je to pro ni nezvyk; zkouší šplhat, padá zpátky na zem a nadává. Netopýří stresové zvuky mě téměř fyzicky bolí. Chodím se pořád dívat, jestli je v pořádku; obvykle jen potřebuje vyzvednout na flísovou dečku. Musím zatnout zuby a síťku jí nevracet.

Mažu mastí několikrát denně. Mariella vztekle brebentí, kdykoliv strkám ruku do přenosky. Pokaždé mě důkladně počůrá. Snažím se ji moc netrápit. Až vyléčíme bolístku, bude čas na mazlení a seznamování.

 

Najděte Juliána

 

Marielle stroupek postupně zčernal a odpadl, zůstala hladká kůže, nikde ani jizva. Mám radost. Se mnou se příliš nebaví. Musím jí dát čas. Snad z ní zase bude mazlíček.

Křídlo už je zahojené, ale Mariella mě stále počůrává, kdykoliv ji vezmu do ruky. Konzultuji s odborníky; může to být příznak nemoci? Nepříjemné vzpomínky na ošetřování křídla? Kdoví… nejspíš to neznamená nic. Mariella ví, že když ji beru do ruky, bude se něco dít — a proč by přitom měla mít plný močový měchýř?

Netopýrům jsem vyhradila místo na komodě mezi knihovnou a lednicí. Jsou tak chráněni ze tří stran. Obvykle sedím zády k nim. Takže pan Schovaný může tajně sníst večeři. Na rozdíl od Marielly není zrovna žravý. Až je sestěhuju, musím vypracovat nějaký sofistikovaný způsob krmení, aby Mariella nestihla sežrat Juliánovu porci, než se on rozkouká.

Pokud se mně povede je seznámit. Netopýři nemají rádi změny, a tihle dva strávili více než rok sami. Budu muset postupovat opatrně.

 

Mariellina zadelka

 

Běhen prvních dvou týdnů našeho soužití jsem slýchala oba netopýry vydávat nezvyklé zvuky. Že by si povídali? Že by chtěli k sobě?

Zkouším je společně vypustit do ohrádky. Pokud ze sebe nebudou nadšení, mají dost možností jít si z cesty.

Dlouho se nic neděje a je klid. V ohrádce. Já napjatě čekám v ložnici s rozečtenou knihou.

Půl jedné. Nic. Že by ještě spali?

Půl třetí. Nic. Snažím se usnout, ale nezamhouřím oko.

Tři ráno. Mariella vřeští. Srdce mi patrně vynechá jeden úder. Vylítnu z postele a rozsvítím v obýváku.

Mariella sedí na podlážce ohrádky a ječí do Juliánovy deky. Diplomaticky schovaný Julián jí tiše píská v odpověď. Zkontroluji oba. Nejsou pokousaní.

Za chvíli se vřískot opakuje a najdu tentýž obrázek.

Vydrží ječet do půl čtvrté. Pak už je to asi přestane bavit.

Ráno se vyhrabu z postele a jdu podívat. Tajně doufám, že je najdu spát na hromádce. Chyba lávky. Každý visí každý na jiné straně ohrádky.

Ach jo.

 

 

Večer dávám každému jeho vlastní misku s jídlem. Julián okamžitě vyleze z úkrytu a jde jíst. Patrně včera zaváhal a byl bez večeře.

V noci je ticho. Jsem unavená, ale netopýří pískot mě vždy spolehlivě probudí.

Příštího večera je zkouším sestěhovat do jedné přenosky; přece jen, ohrádku by měli mít na procházky a jinak budou bydlet v přenosce. Oba v jedné. Doufám. Úkrytů tam mají dost. Misku s vodou společnou, jídlo každý svoje.

V noci mě zase probouzí vřískot. Stejný jako předevčírem. Žádné zvuky rvačky. Nevstávám k nim. Nevstávám k nim! Zítra si koupím špunty do uší…

Vřískot za chvíli utichne. Už je to asi nebaví.

 

Mám je doma měsíc a pořád se mně nepovedlo je seznámit. Spaní na hromadě se asi ještě dlouho konat nebude. Pokud vůbec.

Radím se s odborníky. Někdy se to prostě nepovede, ať lidé dělají cokoliv. Možná budou muset zůstat zvlášť.

Nechci to vzdát. Ještě ne.

Prozatím budou bydlet každý ve své přenosce a spolu budou jen v ohrádce. Prozatím. Třeba časem pochopí, že společné bydlení má svoje výhody.

Aktualizováno: 26.10.2020 — 20:53

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc pěkné zápisky ze života netopýrů jako vždycky.
    Docela mě rozesmál netopýr jako muréna, ale jinak by sis s nimi měla vážně promluvit o zodpovědnosti. Mazlíčci by se měli mazlit! Oni si určitě zvyknou

    1. Děkuji!

      Nebo aspoň musí vypadat dekorativně, aby se na ně dalo koukat, a ne být pořád schovaní! :-)

  2. Zajímavé čtení a jako ostatní držím netopýrům palce (a tobě též), aby se jejich soužití nakonec povedlo. Byla by opravdu škoda, kdyby museli žít ve sváru, odděleně. I když třeba u koček to také někdy trvá dlouho a neobejde se to bez vřískotu. Nešlo by jejich přenosky postavit těsně „okny“ k sobě, aby na sebe viděli, cítili se a mohli víc komunikovat. Nebo jim zkusit i prohodit (třeba jen na chvíli) dečky z přenosek na který spí, aby si na vzájemné pachy vice zvykli. Bylo by fajn, kdyby se podařilo zjistit stáří Marielly. Vzhledem k tomu, že už má vyléčenou amputovanou cast křídla, vysloveně mladice asi není. Ale může být naopak už dost stará a „mužští“ jí lezou na nery, nezajímají ji (i když možná vycítí, že Jullián je kastrovaný).

    Když teď máž dva velké netopýry trvale, znamená to, že už se nebudeš (nemůžeš, nesmíš?) starat o další dočasné chovance?

    A na fotkách to vypadá, že Jullián má konce oušek zakulacené, zatimco Mariella je má špičaté – nebo je to jen zdání?

    Obě videjka jsou moc hezká a Jullián je myslím zavěšený v pravém zadním, horním rohu :)

    1. Situace se vyvíjí dál, prostě jsem je sestěhovala do ohrádky a uvidíme, jak spolu budou vycházet…

      Naštěstí můžu :)

      To jsem si nevšimla, musím pořádně kouknout. On Julián se moc nenechá brát do ruky.

      Julián nalezen! :-)

  3. Tak jména mají jako protagonisté nějakého romantického příběhu, Julián a Mariella! (inlove) Přála bych jim, když už to na zamilování nevypadá, aby byli aspoň kámoši! :) A jsem zvědavá, jak to s nimi bude dál!

    1. Juliána už jsem s tím jménem dostala. Mariella se nějak hodila jak k Juliánovi, tak k Marielle samotné :) Dala jsem to jméno do Googlu a jako první našla trajekt v Baltském moři :-D

  4. Netopýrko! Bezva počteníčko o těch ušatcích s křídly.Doufám, že nakonec budou kámoši jak hrom! (h)
    Dalo se čekat,že ta děvčička do něho bude hučet,chudáček malý seřvaný. :-)

  5. To je tak zajímavé čtení!
    Doufám, že se oba skamarádí. Jo a neumím si představit, jak se kastruje takový drobeček, jako je netopýr. ♥

  6. Bylo to napínavé, ale Julian je viditelně truhlík. No, co už :) Asi mu to bude déle trvat. Ale to mívají samečci i jiných druhů :)

  7. A teď mne napadlo – a nevím, jestli se to tu už náhodou neprobíralo – značkují se nějak netopýři? Něco jako kroužkování ptáků…

    1. Kdysi se kroužkovali, v současnosti se jim odebírá DNA z kůže křídla. Zrovna včera jsem přemýšlela, zda by se tím nedal zjistit Mariellin věk.

  8. je to moc dobře popsané…ale netopýři by se s kočkami asi nekamarádili….a to ponocování by zabilo mne…

  9. Musím říct, že tvá netopýří domácnost mě fascinuje :)
    Nejdřív průvod všelijakých divokých jedinců včetně nečekaného porodu takřka v přímém přenosu, pak ty dvě prima holky (Fany a Rebeka si moc líbily!:)) a teď tihle dva!
    Mariella je zjevně životaschopný jedinec, byť přišla o křídlo. Popravdě mě její pokusy o let tak trochu bolí u srdce, ale zase kde jinde by jí dali polštář, aby při nevyhnutelném pádu dopadla do měkkého? (inlove)
    Julián je nejspíš dost trubka. Sociálně hendikepovanej. Zdraví mu slouží, ale zase má strašidla v hlavě. Bylo by fajn, kdyby dokázal nebýt sám!
    Pro oba jsi požehnáním a já věřím, že se časem Julián osmělí a že na tebe Mariella přestane čůrat :)

    1. Netopýři jsou úžasní a měla jsem tu čest se s několika desítkami (po prvních dvaceti už ztrácím přehled) seznámit… holky byly fakt úžasné, zamilovaly si je i návštěvy a chtěla jsem si je fakt nechat, ale líp jim bude v partě. Tam mají velké bezpečné bydlení a velký zahřívací chumel (h)

      Mariella si asi moc neuvědomuje, že nemá křídlo. Anebo se zapomíná, když se protahuje? Těžko říct. Julián lítá pomalu i půl metru k misce, Mariella většinou ťapká. Křídla si protahují oba dva, musí si je taky čistit :)

      Julián je určitě sociální hendipek, a možná jen trochu rozmazlený :) ani se bývalé pečovatelce nedivím, taky jsem Tominu a její mámu rozmazlovala horem spodem. Naštěstí ty měly jasno, co chtějí :)

  10. Tak je to tady! Čekala jsem KDY dostaneš na trvalou péči netopýří spolubydlící. Jsi už zaběhnutá v netopýřích problémech, byla by škoda tvé péče nevyužít. Vždyť tihle tvorečkové potřebují každého zkušeného člověka. Držím palce, aby se vám třem dařilo!

    1. Už jsem o tom věděla od léta, kdy se uvažovalo o Marielle a vypadalo to, že se Julián bude muset stěhovat. Tajně jsem doufala v rezavé, ale tyhle dva bych už nevyměnila _)

  11. Jsem naprosto omámená! Vlastní netopýři a dokonce ti velcí! Úžasné!! Držím palce, aby se nakonec skamarádili, přece jenom ve dvou se to lépe táhne. Teď budeš mít mnoho námětů na další články, už se těším. Jinak předpokládám, že i nadále budeš fungovat jako přestupní stanice pro divoké netopýry.

    P.s. Mariella má naprosto rozkošnou tlamičku a ty uši!!

    P.p.s. protože jsou u nás stále docela teplé večery (nad 10 °C), tak ještě sem tam nějakého netopýra vídám. Ale jsou to mrňousi, tak asi to budou spíš netopýři pestří. V létě vídám i daleko větší letouny a tak předpokládám, že to budou právě netopýři velcí. Bohužel, vyfotit se mi je nikdy nepodaří, horko těžko vyfotím letící volavku (rofl) – jako včera ;) https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Rijen_6_-_podzimni_barvy/

    1. V to doufám taky – zrovna včera jsem konzultovala situaci. Neměl by v tom být problém.

      Ti myoťáci jsou vážně krásní :) rezaví jsou moji miláčci, protože ti si lidskou péči umí užívat, ale ti blonďatí huňáči mají něco do sebe :)

      Velcí netopýři s úzkými křídly jsou obvykle rezaví. Ten profil je takový charakteristický, navíc ještě lítají vysoko. Ti drobní se hůř poznávají, na to by fakt bylo třeba nějakého pořádně vidět (odborníci je rozpoznávají podle hlavičky a uší). V ČR žije asi 30 druhů, z toho některé zalétají jen na část roku…

      1. Jo, dívala jsem se na tetu Wiki, a udivilo mne, kolik druhů netopýrů se u nás dá najít (když má člověk štěstí) … já si myslela tak pět, šest druhů + dvojí vrápenci.

    2. Ygo, fotky máš parádní! když jsem včera jela do Polska Andymu naproti (děti byly u druhé babičky a dědy:)), žasla jsem, jak to tam mají krásně barevně rozsvícené a u nás pořád nic moc to už jsou javory napůl bez listí. Ale dnes je to jak čáry máry fuk a barvy se rozsvítily i u nás.
      když jsem jela ven trochu uštvat děti, předháněly se v tom, kdo ukáže barevnější strom. Paráda…

  12. Čte se to jako detektivka, tajně jsem doufala ve šťastný konec…
    Ten ale určitě pod Tvým pečlivým dohledem bude, vždyť jsou to chytrá zvířátka.
    Máš můj obdiv – rozhodnutí mít taková zvířátka napořád je určitě pro spoustu lidí nepochopitelné. Tak ať se vám všem daří!

    1. Jé, díky :)
      Příběh ještě pokračuje! Zatím jsme vyléčili křídlo.
      Netopýři mění svoje chování během roku. Teď je romantická sezóna, takže kdyby Julián nebyl kastrovaný, nejspíš by vyráběli další netopýry. Možná na něj samice doráží a on neví, co má dělat :-D
      Docela mně vyhovovalo mít je doma pár týdnů a pak je šťastně vypustit, ale holt ne vždy to jde. Občas se mně po vypuštění stýskalo… a zrovna po letošním jaře a narození Tominy se mně stýskalo o to víc, ale jsem ráda, že holka má šanci na plnohodnotný netopýří život :)

  13. To jsou ale domácí mazlíčci. A budeš mít místo i na pasanty? Ale čte se to jako román, alespoň si rozšířím obzory. nejdřív veverky, teď netopýři, zajímalo ba mne, co přijde dál

    1. Místo bude, dočasné péče se vzdát nechci a každá ruka bude v sezóně dobrá. Na zimu půjdou Julián a Mariella zimovat s ostatními netopýry do stabilního prostředí (nejspíš do jisté umělé jeskyně :), takže v zimě můžu vzít, kolik netopýrů budu stíhat. Pokud se povede během zimy dokončit můj tajný projekt (který odtajním v některém dalším článku :-), bude na jaře dost místa pro krmení i rozcvičku po zimě :)

  14. Úžasné! Jsem z toho všeho paf. Netopýři jako domácí zvířátka. Kastrovaný netopýr? Jak velké jsou přenosky, ve kterých budou bydlet?

    1. Většina záchranářů má nějaké doma :)
      Taky jsem netušila, že se netopýři kastrují – ale když se dají operovat, tak bych se tomu vlastně ani neměla divit.
      Přenoska je stejná, jako na fotkách u starších článků. Rozměry jsou 40x30x25 cm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN