MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách (3) – Bretonci

Krásu Bretaně je třeba hledat. V příboji Atlantiku a v pobřežních mlhách, kterými je tento z větší části poloostrovní kraj pověstný, mezi usedlostmi, jejichž šedá kamenná ostění a bílé zdi jsou tak typické. Velikost domů pak napovídá, že nejsme v kraji bohatém a rozmařilém. Jsme v kraji mořeplavců a rybářů.

 

 

Ale Bretaň nejsou jen přístavy St. Malo nebo Brest či Roskoff. Je to také dolní tok řeky Loiry s městy jako je Nantes a s vinicemi, z nichž pocházejí velmi dobrá vína, která by člověk v sychravém sousedství samotného mysu Finistére rozhodně nehledal. Například skvělý muscadet tu působí stejně překvapivě jako obrovské kvetoucí hortenzie, které v Bretani zdobí snad každý druhý vchod do domu. V Čechách je prostě do takové krásy nedopěstujete ani za nic, potřebují mírnou zimu a především vlhkost, která se tu všude vznáší…

Většinu svého bohatství – a to i kulinářského – má Bretaň z moře a ze svých přístavů. Možná proto je pro nás její kuchyně málo známá a i poměrně obtížně napodobitelná. To ovšem platí o té části kuchyně, která využívá plody moře – to ostatní je naopak poměrně snadné, a některé recepty působí dokonce povědomě i našemu středoevropskému oku (i jazyku). Například bramborové placky po bréhatsku:

Suroviny: 25 dg mouky, 12 velkých moučnatých brambor, 1 vejce, 3 lžíce mléka, 8 dg másla, sůl a pepř.

Ve slupce uvařené brambory oloupeme a připravíme z nich pyré – rozmačkané brambory smísíme s moukou, osolíme, opepříme a velmi dobře prohněteme. Z těsta, které tak vznikne, vytvoříme středně velké koule a ty pak zploštíme do tvaru placky asi 10 cm v průměru. Každou placku potřeme vejcem rozmíchaným s mlékem a upečeme ji po obou stranách na máslem vymazané pánvi (asi 5 minut). Placky ukládáme v teple a před podáváním na každou položíme oříšek čerstvého másla. Nepřipadá vám to povědomé? Nebo snad tohle?

Je to vepřová pečeně po pekařsku, na kterou budete potřebovat:

1,5 kg vepřové pečínky, 2 kg brambor, sůl, pepř, dvě snítky tymiánu, 2 bobkové listy, 2 stroužky česneku, velká lžíce sádla.

Do hrnce dáme vodu, osolíme a opepříme a přivedeme k varu. Var přerušíme, do vody vložíme pečeni, znovu přivedeme k varu a necháme jen velmi mírně „bublat“ na plotně asi 30 minut. Zapékací mísu vytřeme rozkrojeným stroužkem česneku. Oloupané brambory (pozor, syrové!) nakrájíme na tenké plátky a rozložíme je ve třech vrstvách, přičemž každou vrstvu vždy posypeme rozdrceným bobkovým listem a tymiánem, strouhneme nad ní muškátový oříšek a potřeme utřeným česnekem. Pak brambory zalijeme vodou z vaření pečínky, případně ještě doplníme vařící vodou, protože brambory musí být potopené. Nakonec přidáme důkladnou lžíci sádla. Troubu předehřejeme (středně) a vložíme do ní brambory. Obsah vaříme asi 15 minut, pak na brambory položíme pečeni a pečeme dále ještě asi hodinu. Nezapomeneme pečeni obracet, aby se opekla po všech stranách dozlatova. Jakmile brambory do sebe vsáknou všechnu tekutinu, je jídlo nejspíš hotové…

Za staré a téměř legendární bretaňské jídlo je pokládána bardatte, která se tradičně podávala při dožínkách. Je to u nás naprosto „neokoukaný“ způsob přípravy zajíce (v nouzi i králíka) a další drobné zvěře, to vše silně „podpořeno“ slaninou a velkou dávkou zelí. A vůbec to není špatný způsob. Budete potřebovat:

1 hlávku zelí, 25 dg sekaného masa z mladého zajíčka, 20 dg syrového hřbetního vepřového sádla (nebo syrový bůček – myslím, že je dokonce lepší), 15 dg másla, 6 křepelek (nebo další maso ze zajíce či bažanta), 1 dl bílého vína, 1 dl telecího vývaru, 0,5 kg kaštanů, sůl a pepř.

Ve slané vodě povaříme srdíčko zelí, pak listy rozložíme na ubrousku, posolíme a opepříme. Na každý dáme trochu sekaného masa ze zajíčka, list uzavřeme a zabalíme do plátku syrového sádla (bůčku) a ovážeme nití nebo sepneme svorkou na závitky. Závitky pak vložíme do zapékací mísy spolu s 12 dg másla. Jakmile začne máslo hnědnout, přidáme víno a nádobu uzavřeme poklicí. Když se víno skoro vyvaří, přidáme telecí vývar tak, aby tekutina sahala asi do poloviny závitků a v mírně vyhřáté troubě trápíme asi 5 hodin (bohužel nelze přes noc, musí se podlévat…). Mezitím si poradíme s ostatní zvěřinou: máme-li křepelky, očistíme je a vykucháme, máme-li něco většího (zajíce, bažanta) vytvoříme menší porce. Připravené maso pak posolíme, obalíme v plátcích syrového bůčku (či sádla) a upečeme ve velmi horké troubě, což trvá asi čtvrt hodiny, protože porce jsme neudělali velké. Když jsou závitky dobře dušené, narovnáme je na mísu a kolem rozložíme křepelky (porce zvěřiny). Ze šťávy ze zvěřiny odstraníme většinu tuku a přidáme ji ke šťávě ze závitků. Touto omáčkou polijeme celý pokrm. Zvláštní přílohou jsou tu dušené jedlé kaštany, které se podávají polité máslem ve zvláštní misce.

Když si prohlédnete suroviny na tento poměrně slavnostní pokrm, dovíte se leccos o Bretani…

Ale přece jen se vraťme k moři a jeho „plodům“. Asi nejznámějším a také nejvíce oceňovaným mořským darem je humr. U nás budete mít zřejmě vždycky poněkud potíže při úpravě tohoto veleslavného korýše, protože – i když není zdaleka tak nedostupný jako před léty – patří k potravinám spíše luxusním a podle mého názoru má místo především tam, odkud přišel – v přímořských krajích. Pokud se tam tedy ocitnete a budete mít příležitost, neváhejte jí využít.

Může to být třeba humr po armoricku. Proč po armoricku? Armorika (či Armorique, chcete-li) byl starší název pro území Bretaně… Je flambovaný koňakem a dušený na bílém víně se šalotkami, česnekem a rajčaty, ale já dávám přednost jiné úpravě – možná proto, že jsem ji měla možnost ochutnat právě tam, kam patří, totiž na mysu Finistere. Tam humra, rozpůleného podélně, grilují posoleného a řádně ochuceného cayenským pepřem; na servírovací míse ho pak polijí rozpuštěným máslem a pak flambují calvadosem – a k dovršení všeho se polije čerstvou smetanou a chvilku zapeče v troubě, aby dostal zlatavý nádech. Příprava je obřad, jídlo je sen… Přiznám se, že jsem nikdy nepodlehla touze připravit humra jaksi podomácku. K tomuhle mořskému obrněnci prostě patří ten mys Finistere… jestli mi rozumíte.

Ale o další plody moře vás nepřipravím – jen buďte opatrní, pokud je jíte poprvé. Leckterý mořský živočich totiž obsahuje látky, na které je potřeba si déle zvykat a to, co lidem na pobřeží potíže nepůsobí, může nám docela pěkně zkazit večer. U svatojakubských mušlí (hřebenatek) se vám to však patrně nestane, takže tady je pár téměř historických receptů:

Hřebenatky po starobretonsku se nejprve vaří v bílém víně se šalotkami, solí a pepřem. Pak se vyjmou a vývar se použije na přípravu omáčky: opatrně se zahustí jíškou, pak se přidá smetana a citronová šťáva. Do vychladlé tekutiny se pak ještě zašlehají žloutky. Uvařené hřebenatky vrátíme zpátky do lastur, zalijeme připravenou omáčkou, posypeme trochou strouhanky a krátce zapečeme v troubě, aby zezlátly.

Možná ještě starší je předpis na mušle sv. Jakuba z Cournouaille, což je historická oblast Bretaně ležící v jižní části mysu Finistere s hlavním městem Quimper. Hřebenatky se velmi nahrubo nasekají a dusí na směsi másla, šalotek, kerblíku, petrželky, česneku a cayenského pepře. Vzniklou směsí se naplní lastury a zapečou se podobně jako v předchozím případě.

Poslední předpis na přípravu hřebenatek s bylinkami je jednoduchý a ďábelsky rafinovaný: předem si připravíme bylinkové máslo z aromatických bylinek podle vlastní chuti a dáme do chladu uležet. Maso (ořech) z každé mušle se nakrájí na dva nebo tři dílky, vloží zpět do lastur a zapečou ve středně vyhřáté troubě. Asi 10 minut před podáváním se přidá do každé mušle bylinkové máslo a hřebenatky se nechají dopéci. Zbytek másla se dá na stůl ve zvláštní misce, aby si každý mohl čerstvou dávku bylinek sám do lastury přidat podle chuti.

Čerstvě nalovené ryby tvoří podstatnou část jídelníčku Bretonců, a jsou také základem pokrmů zvaných cotriade. Je to cosi mezi polévkou a ragout, a může to být velmi jemné nebo přímo výbušné, z jednoho nebo více druhů ryb… Tady se fantazii opravdu meze nekladou, protože vždycky tak trochu záleželo na tom, co se zrovna chytí do sítě… Cotriade z makrel a hub je spíš z těch jemnějších. Budete potřebovat:

12 malých makrel, 35 dg žampiónů, 3 dg másla, 2 lžíce olivového oleje, šalotku, 5 pórků, 3 stroužky česneku, 5 cibulí, 1 lžíci mouky, 4 sklenky vody, 3 sklenky bílého vína, citrón a koření: bobkový list, petrželku, čerstvý fenykl, sůl a karí. Bez problému tím nasytíte 6 lidí.

Očištěné makrely zbavíme hlav (ty zatím odložíme, ještě na ně přijde řada), vyjmeme z nich páteř a nakrájíme na větší kousky. Takto připravené ryby uložíme v chladu. V kameninovém kastrolu na polovině másla a lžíci oleje necháme zpěnit nadrobno nasekanou šalotku a pórek, pak přidáme očištěné a nakrájené žampiony, petržel, fenykl, sůl a pepř. Všechno necháme asi 5 minut osmahnout a pak dusíme zakryté pokličkou ještě asi 12 minut.

Mezitím v dalším kastrolu na zbytku másla a oleje dozlatova usmažíme nakrájené cibule a zbylé pórky, pak zaprášíme moukou, necháme lehce osmahnout a přidáme obsah prvního kastrolu, tedy podušené žampiony s kořením. Zalijeme vodou a bílým vínem, přidáme očištěné hlavy makrel bez žaber a necháme na velmi mírném ohni „bublat“ pod pokličkou asi 15 minut. Pak hlavy vyjmeme a místo nich vložíme naporcovanou makrelu (tímto manévrem získáme z ryb opravdu všechno a masu makrel uchováme chuť, protože je vlastně vaříme ve vývaru z jejich vlastních hlav…).

Přidáme 3 jemně nakrájené stroužky česneku, bobkový list, snítku petržele a fenyklu. Podle chuti posypeme práškovým karí a přidáme i šťávu z citronu. Zamícháme a necháme dusit ještě asi 15 minut na prudším ohni, aby se objem tekutiny zmenšil asi o třetinu.

Při podávání položíme do hluboké mísy 6 krajíčků tmavého chleba usušeného v troubě a na ně nalijeme omáčku se žampiony. Na druhou mísu rozložíme makrely a posypeme je jemně nasekanou petrželkou. Neměli bychom zapomenout vyjmout vyvařené bylinky, v omáčce nepůsobí právě nejlépe.

 

Cotriade z oblasti města Nantes je ovšem něco zcela jiného… Připravuje se vždy z více druhů ryb, místo žampiónů se používají brambory a podstatně větší množství cibule. Místní zvyk navíc velí pokropit jídlo před podáváním poctivou dávkou silně opepřeného vinného octa a celkový výsledek odpovídá drsnému duchu námořnické Bretaně…

Z běžnějších ryb by bylo možné uvést třeba makrely z Roscoffu (významný rybářský přístav), jejichž příprava možná nepatří k nejjednodušším, ale výsledek je víc než uspokojivý.

Suroviny: 4 větší makrely,

na marinádu: 3 lžíce oleje, nadrobno nasekaná cibule, sůl a pepř

na bílou omáčku: 2 sklenice court-bouillonu*, oříšek másla, lžíce mouky, 3 lžíce kaparů, nasekaná jarní cibulka (nebo šalotka), šťáva z půlky citrónu

* court-bouillon: 1 l suchého bílého vína, ½ l vody, ½ sklenice octa; ve směsi vaříme 5 dg soli, 3 mrkve a 3 velké cibule nakrájené na kolečka, 2 stroužky česneku, kořenovou petržel, 3 bobkové listy, 2 snítky tymiánu, 15 zrnek pepře, 2-3 hřebíčky a z půl citronu kůru. Pro účel tohoto receptu přidáme i hlavy a ocasy z makrel. Vaříme asi 40 minut, potom přidáme 2 l studené vody. Tenhle přípravek představuje trochu problém, protože se v naší domácí kuchyni příliš nepoužívá a v malém množství se připravuje nepohodlně. Ale jde i to.

Ryby očistíme, uřízneme hlavy a ocasy a necháme asi 1 hodinu marinovat. Do připraveného court-bouillonu dáme makrely a na mírném ohni je asi 15 minut udržujeme pod bodem varu. Pak je vyjmeme a necháme okapat. V kastrolu rozpustíme máslo a z mouky uděláme světlou jíšku, kterou zalijeme court-bouillonem. Povaříme, přidáme kapary, nasekanou jarní cibulku a šťávu z půlky citrónu. Ryby přesuneme do zapékací mísy, polijeme omáčkou a vložíme do velmi horké trouby na 6-7 minut zapéci.

Největším kamenem úrazu tohoto receptu je, že makrely by měly zůstat pevné…

Zajímavé a oblíbené jsou i grilované makrely podávané s omáčkou vinaigrette, prohřátou ve vodní lázni. Jednoduché a moc jedlé…

A nakonec ještě něco zajímavého a jak jinak – značně starobylého. Moučník zvaný farsach du Finistere, o němž se tvrdí, že je to pra-pra-pradědeček anglického pudinku. No, nevím… zkuste porovnat:

Suroviny: 25 dg sušených švestek, 20 dg mouky, 15 dg cukru krupice, 4 vejce, ½ l mléka, lžíce armagnacu, 10 dg másla, špetka soli.

Sušené švestky opláchneme a necháme namočené alespoň hodinu ve vodě. V míse smícháme mouku, cukr a sůl, přidáme vejce a za stálého šlehání postupně přiléváme mléko. Výsledkem této činnosti bude řídké těsto jako na palačinky – přidáme armagnac a necháme hodinku odpočinout. Pak kameninovou nádobu vymažeme máslem, na dno dáme okapané a vypeckované švestky a zalijeme těstem. Navrch položíme několik hoblinek másla a na 45 minut dáme péci do předem vyhřáté, středně horké trouby.

Přiznávám, že jsem naprosto záměrně vynechala řadu mořských ryb, které není možné mít ve zcela čerstvém stavu, a stejně tak ústřice. K bretaňské kuchyni totiž – a zdá se mi, že víc než ke kterékoliv jiné, co znám – potřebujete i tu Bretaň…útesy, přístav St. Malo, šedé moře a jeho všudypřítomnou ostrou vůni… A čerstvě ulovené ryby, kterým často ani nedokážete přijít na jméno – ale docela určitě jim přijdete na chuť.

Dede: Vzhledem k tomu, že půvabné články od Terra-san jsou stejnou měrou rozcestníky jako mlsotníky, tak se ještě navíc ptám: byli jste někdy v Bretani? jak se vám tam líbilo? Co ve vás zanechalo největší dojem? A jedli jste místní jídla? :)

 

Aktualizováno: 23.10.2020 — 07:30

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. V Bretani jsem byla a líbilo se mi tam mimořádně. Celé hodiny bych mohla sedět někde na skále na pobřeží, zabalená před zimou a větrem, a dívat se na to šedé, nehostinné, studené a divoké moře, které je věčně v pohybu a vede až kdovíkam. Ne nadarmo dali té nejzápadnější výspě jméno Finistère. V podvečer jsem se chodila projít v tu dobu už prázdnou a pustou rybí tržnicí a nasávala jsem ten rybí odér, který tam od rána zůstal. A krásnými bretaňskými venkovskými kamennými domy jsem byla naprosto okouzlená, jen jsem si nesměla představovat tu zimu. Místní kuchyni jsem neholdovala, už minule jsem psala, že ve Francii mi nikdy nechutnalo.

    1. Já si pamatuju, že v Bretani to bylo poprvé, co jsem u moře nosila pečlivě zapnutou větrovku :D Do té doby jsem u moře bývala vždy v létě a bylo mi u něj horko. Ale líbilo se mi to… Možná i proto mi pak nevadilo žít v Norsku, kde nám moře u domu v zimě zamrzalo :D Ale pořád to bylo moře, které miluju a moc mi chybí, když se k němu nedostanu.

      1. Jo, má to svůj půvab. Já jsem před lety vyrazila na Vánoce a Silvestra do Petrohradu (Rusko). Byl to jeden z nejkrásnějších výletů, co jsem kdy zažila. Mezi pobřežím a Petropavlovskou pevností bylo moře zamrzlé, město bylo zavalené sněhem, Něva, Něvka a všechny kanály totálně promrzlé, kratičké dny, v ulicích sem tam k vidění námořníci Baltské flotily v dlouhých černých kabátech, jak někdy před sto lety, a od zálivu zatraceně foukalo :D . Moc dobře se v těch podmínkách jedla na ulici zmrzlina, neroztekla se ani náhodou :D . Bylo to vlastně jedinkrát v životě, kdy jsem plně docenila výhody nefalšovaného ovčího kožichu s chlupem dovnitř, všude jinde mi v něm bylo horko. Nezapomenutelné.

        1. Tapuz, úplně to vidím! Ty v kožichu a chlupaté čepici, jak se snažíš odkousat kousíček totálně zmrzlé zmrzliny a nadšeně hledíš kolem. :)
          Mě fascinoval led na pobřeží, protože jak s přílivem a odlivem praskal a znovu zamrzal, vytvářel úžasné ledové kreace. :)

  2. Krásně napsané,škoda,přeškoda,že tu už s námi nejsou. (u)
    Ochutnala bych všechno! To „po pekařsku“ dělávám poměrně často, móc dobré.Dokonce jsem s tím jednou zabodovala v místní kulinářské soutěži.

          1. Maričko,v podstatě jako při konfitování,větší uchování šťavnatosti,chuti masa a pak taky lepší konzervace.Myslím, že to tak trochu tomu způsobu vaření odpovídá. Ale nejsem odborník,jen dělám dle receptu a tak nějak naučeně a ne vždy. :-)

  3. Tak v téhle části toho Tera-san navařila opravdu hodně :) Bramborové placky jsou skoro stejné, jako české. První rok v manželství jsem je dělala hodně často, manžel si je velice oblíbil, stejně tak jeho kolegové, kteří přišli na návštěvu a já je udělala. Asi bych je měla zase udělat,

    Velmi mě (asi zase) zaujala ta pečeně po pekařsku, to možná vyzkouším. Už jsem myslím někde psala, na FL u našich přátel jsem se setkala s jejich kamarádem, 3-hvězdičkovým fr. kuchařem (roky měl v NY ret.) Bavili jsme se samozřejmě o jídle a on tvrdil, že správná vepř. pečeně se má nejprve na chvíli ponořit do vařicí vody a teprve pak dát na pekáč (přesně jak popisuje Tera-san). Že prý maso do sebe vtáhne tekutinu a při dalším pečení maso nevyschne.Tak jsem to jednou taky doma zkusila. No přiznávám, že rozdíl jsem v chuti, ani v extra šťavnatosti masa jsem nepoznala. Ale jinak je to velmi zajímavý recept, tak ten první kro ošidím, a maso položím rovnou na brambory.

    Ano pečené kaštany jsem si v Paříži kupovala do kornoutu u stánku. Tenkrát to pro mne byla zcela novota, ale pak jsem se zamiovala do kaštanového pyré. Taková tenoučká crepe potřená kaštanovým pyré, složená na trojúhelník, cik cak politá teplou čokoládou a šlehačkovým kopečkem – joj, toť dobrota !!!!

    1. Tak krásně bylo u nás včera taky. Odpoledne jsem si všimla, že máme jihozápadní stranu domu úplně puntíkovanou – to slunéčka sedmitečná neobvyklým teplem vylákaná z úkrytů se tam vyhřívala. Ale že jich bylo ! :)

      1. Hančo, včera jsem zastavila s autem u lesa, na sluníčku. Když jsme se psima přišli zpátky, bylo auto doslova pokryté beruškami! (Fuj:))
        Odberuškovala jsem ho, jak to šlo, ale ty na střeše jsem dovezla domů :P

            1. to je šílené a jak smrdí. My za sluníčka nemůžeme ani otevřít okna. A nejen beruny ale i jiné hnusné potvory. (bug) (bug)

              1. No, pavouky – pokud mi nejsou přímo v cestě – přehlížím (jeden velikej číhal hned u domovních dveří (zvenku!), vyhrožovala jsem mu zametením, tak se někam uklidil:)) a na berušky díkybohu fungují sítě. Ale v to autě to byl problém – jak jsem otevřela kufr, aby psi mohli naskočit, okamžitě zalezly tam kolem „pantů“. vyhodit je byl opravdu problém.

                1. To nejsou pavouci, ty mě nevadí, na ty jsem si za život skoro v lese zvykla, ale jsou to takové ploštice americké, které vyžírají smrkové šišky. Okupují každou skulinu a jsou hnusné, nohaté a s tykadly. Brrrrrrrrrrr

    2. YGo. to jsou překrásné fotky – celé album !!!! Koníci, kytí, ptáci, pejsci, příroda – úžasné. Ještě se k němu vrátím a více s pokochám. Teď musím jít ven přiložit ruku k práci. Moc pěkné je i to předešlé „upršené album“ !!!

      1. Děkuju Maričko. Letos je podzim u nás obzvlášť krásný, protože je takový, jaký si ho pamatuju z dětství – chvíli prší, chvíli zima, chvíli sluníčko anebo zase větrno.

  4. v roce 2008…byla to paráda, Bretaň a Normandie… ústřice s malinovým octem, výborné sýry, vína, galetky, crepes, suché salámy a šunka…metrové křupavé a teplé bagety..výborné rybí polévky…

  5. Jo, ještě k těm receptům.
    Určitě bych ochutnala všechny ryby a mořské plody – pokud by mi je tam připravili:)) Takové jídlo je nejlepší jíst přímo na místě, kde se vyskytují „suroviny“, doma to není ono.
    A těm pracným a kaloriemi překypujícím receptům – jsem si skoro jistá, že v receptářích se uchovávala hlavně jídla slavnostní nebo jinak významná – třeba typická sezónní. Nebo ze šuplíčku „jak nakrmit chasu a nepřijít na buben“ :D
    Brambory s podmáslím nebo rybu na kyselo, i kdyby to byla každodenní varianta běžného jídla spousty rybářů a zemědělců, prostě do regionálních kuchařek zapisovat nebudete:))
    Navíc jsem přesvědčena, že jídla, která při podobných příležitostech vyvářely naše pra a praprababičky by v přepisu vyzněly velmi podobně :P
    Každopádně obdivuju velmi Terru-san, že dokázala takovéto cestopisné mlsotníky napsat! (inlove)

      1. Byla… našla jsem i ten článek, jak dělala čokoládový dort s čokoládou pro Terru… A několik kočičích článků. Chjo, oba tu chybí (h)

  6. V Bretani jsme byli kdysi ještě s dětmi a moc se mi tam líbilo. pravda, bylo tam chladněji a vlhčeji, než by člověk od letní Francie čekal, ale když ona je to Bretaň, že jo:))
    Zásadně se mi vybavují tři pohledy:
    Jednak na neuvěřitelné odlivy – moře uteklo daleko předaleko a bylo fascinující chodit po mokrém písku a dívat se, co za živočichy a řasy po sobě zanechalo tentokrát :)
    Druhé byly i Terrou-san zmíněné hortenzie – obrovské keře, lemovaly i příjezdovou cestu k domku, který jsme měli pronajatý. Vyšší než já, bílé, růžové a hlavně modré!
    No a za třetí to byla prakticky katedrála v každé druhé vesnici:)) Prastaré kamenné kostely, obvykle vypadající goticky. A kamenné domy, které měly široké ploché (asi krbové) komíny po stranách domu…
    Na jídlo si nevzpomínám. Nakupovali jsme tam, ale většinou jsem vařila. Pamatuju si, že děti chtěly palačinky (crepes) a tak jsme si všichni dali – akorát to holt asi nebylo úplně bretaňské:))

  7. Jó Bretaň… tak tam jsem taky nebyla! (rofl) Jak říká Matylda, včil tak akorát za humna. Ale určitě je tam překrásně (h)

    Líbí se bretaňská kuchyně (když odmyslím plody moře, to opravdu není můj šálek kávy). K těm bramborovým plackám – něco jako naše přesňáky, akorát teda já do nich nedávám vejce (jsou tam zbytečná a příliš naředí těsto, že pak do něj musím dát daleko víc mouky, což mu na kvalitě nepřidá) a hlavně ho moc nezpracovávám, jinak zvodnatí a špatně se s ním pracuje. Na druhou stranu to mlynářské vepřové se mi jeví jako velice jedlé – škoda, že jsem to nečetla včera, tak už mám tu krkovici upečenou ála klasika na cibuli a kmínu (ale zase k ní mám houbovou omáčku). Myslím, že ji vyzkouším příště…

    A ještě k tomu court-bouillon, jak tam terra-san psala, že se nedá moc dělat v malém množství – já to vidím tak, že by se dala buď zamrazit, nebo horká nalít do zavařovací sklínky stejně jako to dělám s klasickým kuřecím vývarem. Ovšem je otázka, jak často tenhle bujon bude člověk potřebovat – jestli jednou za život, tak je to docela zbytečné (rofl) (rofl) .

  8. V Bretani jsem nebyla, ale určitě je tam krásně (zdravím Xerxovou).
    Určitě vyzkouším ty bramborové placky (už jsem podobný recept slyšela od kolegyně, jen jsem ještě nedospěla k realizaci), a to vepřové po pekařsku vypadá velmi dobře, asi zkusím co nejdříve, dokud ještě na zahradě vyštrachám nějaký zelený tymián. Na mořské plody mě nikdo nepřemluví – jsem prostě konzerva.

  9. V Bretani jsem nebyla a zatím to vypadá na výlety spíš za humna :) takže ty mušle a tak nevidím v barvách- onehdy jsem cosi mořského koupila a byť v době trvanlivosti nás to málem vystěhovalo. Asi bych si dala bramboráky místo těch placek- s česnek a majoránkou :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN