POLITIKA IDENTIT: Kulturní apropriace

Jedním z termínů, kterými woke ideologové šermují, seč jim síly stačí, je kulturní apropriace, nebo také kulturní přivlastňování. Zpravidla je to v souvislosti s tím, když se snaží někoho šikanovat nebo ho vyhodit z práce za to, že se převlékl za osobu jiné národnosti nebo kultury, že někomu nabízel „neoriginální jídlo“ a podobně. Pojďme se podívat na to, odkud se tohle vzalo, co to je a jak na to adekvátně reagovat.

 

Jako naprostá většina woke ideologie se kulturní apropriace vztahuje k USA a k jejich historii. Základní linie problému je zhruba následující: Amerika je „tavící kotel“ (melting pot) různých kultur, z nichž se v další generaci stávají Američané se vším všudy. Na první dobrou to zní až idylicky, ale ono to tak úplně není a zejména v minulosti nebylo.

 

Evropany, kteří Ameriku neznají, Amerika často mate. Protože se tam mluví angličtinou, kterou většina lidí zná a lidé tam vypadají „evropsky“ (jsou zpravidla bílí a sledují tutéž populární kulturu jako my), Evropané mají ve zvyku předpokládat, že je to vlastně takové „prodloužení“ Evropy na jiný kontinent. Ale to je poměrně zásadní nepochopení toho, co Amerika je a jak funguje.

 

Od připlutí puritánů z lodi Mayflower (1620), které se připomíná každý rok na Den díkůvzdání, přes vyhlášení nezávislosti a válku za nezávislost (1776) a zejména pak vyhlášení takzvané Monroeovy doktríny (1823) až po novější roli USA ve světě po zapojení do obou světových válek a války studené nebo americkou politiku ohledně průmyslových standardů nebo cel, si dávala Amerika velmi záležet na tom, že je všechno, jenom ne Evropa.

Amerika je, jako koncept, od počátku své nezávislosti myšlena přímo jako vzbouření se proti Evropě, popření Evropy, odložení Evropy se vším, co ji tvoří, „někde vzadu“ se vším, co jí bylo drahé. Něco v duchu „nestojíme o vaše pravidla, zásady a etiketu, uděláme si vlastní a lepší“. Výše zmínění Monroeova doktrína byla americká zahraničněpolitická strategie, která v kostce říkala: „Nás zajímá západní polokoule, do záležitostí východní polokoule se nepleteme, jsme vůči ní neutrální, ale vyhrazujeme si výsadní právo na to, intervenovat po západní polokouli ve shodě s našimi zájmy“.

Tato politika v Americe zanechala velmi hluboký myšlenkový odkaz, z něhož, spolu s předchozími událostmi, vyplývá přesvědčení o americké výlučnosti (American exceptionalism), které v kostce říká, že Amerika se nemusí od nikoho, a zejména ne od Evropy, v ničem učit. Je to taková zvláštní hrdost na vlastní výdobytky, která se, zejména od 19. století, kdy se do Ameriky začali hromadněji dostávat Evropané i odjinud, než z „anglosaských protestantských zemí“, promítla do ostentativní šikany nově příchozích a neméně ostentativním opovrhováním jejich kulturním dědictvím.

 

Ne, že by to byla jen americká specialita – naprosto totéž dělala vůči svým menšinám, navíc v téže době (od 80. let 19. století dokonce oficiálně) metropolitní Francie; noví Američané, které definovalo jejich občanství, se stávali Američany skrze stud za svůj původ a snahu jej pokud možno vymazat. To se týkalo zejména – když pomineme černošské Američany, kteří jsou jiný případ – (v tomto pořadí) Irů, Židů, Italů, Řeků, Poláků, v menší míře pak jiných národů střední, jižní a východní Evropy, Číňanů, Japonců, Korejců a samozřejmě – opět svým specifickým způsobem – lidí z Latinské Ameriky, na které se pohlíželo také špatně, ale rozhodně, pokud jde o akceptaci jejich kultury, lépe, než na přistěhovalce z „východní hemisféry“.

 

No a pak začal proces „bělení“ těchto přistěhovalců, který trval celá desetiletí nebo i déle. Když se mluví o tom, že má někdo v Americe „bílé privilegium“, tedy že je brán jako „majoritní, standardní, ‚kulturně bílý‘ Američan“, nemělo to nikdy moc extra společného s barvou kůže; to je znak spíš z poslední doby. Tradičně to znamenalo být příslušníkem WASPs (White Anglo-Saxon Protestants, tedy skupiny bílých anglosaských protestantů), kterážto kategorie se pak pomalu rozšiřovala o další.

Tohle „bělení“ mělo zpravidla následující podobu: kultura, která byla majoritní společností ostentativně opovrhovaná se stávala „cool“, ale jenom některé části z ní, a ještě kolikrát špatně pochopené, s tím, že když WASP, nebo někdo z v pozdějším slova smyslu chápané „bílé majority“ to dělal, bylo to „cool“, ale když to dělal v původním kontextu ten, čí to doopravdy bylo, bylo to pořád ještě, ze setrvačnosti, „trapné“ a „divné“ a předmětem zostuzování jako něčeho neamerického.

 

Tenhle proces trvá pořád, akorát se dnes už týká lidí odjinud, než z Evropy; Evropanů se tohle přestalo týkat (ale velmi pomalu!) až po druhé světové válce, kdy američtí vojáci přinášeli do nejrůznějších koutů Ameriky osobní zkušenost s Evropou a její skutečnou kulturou. Když tedy na dnešní kulturní apropriaci nadávají lidé z Mexika, úplně stejně by na ni mohli svého času nadávat třeba Italové, akorát že ti na ni nenadávali, prostě to snášeli do doby, než se jich to přestalo týkat. Jádro současné debaty se tak týká toho, jestli se nedá tenhle krok přeskočit a neakceptovat lidi z neamerických komunit dělat svoje věci, aniž by byly považované za divné a jestli by se třeba většinová americká společnost neměla zajímat víc o to, jaký je smysl jednotlivých kulturních aspektů.

 

Dost bylo teorie, trochu praktického příkladu, o čem je řeč: představte si, že jste český imigrant v Americe, říkají vám „bohunk“ (to byl urážlivý pojem pro české imigranty v Chicagu a okolí na konci 19. století) a třeba dostáváte sodu za to, že je svíčková divné, neamerické jídlo. Pak si Američan bez jakéhokoliv českého původu otevře restauraci v centru, nazve ji „Czech Pub“ a začne tam servírovat „českou svíčkovou“, kde budou místo knedlíků hranolky a omáčka bude mít příchuť tex-mex, zatímco vám se lidi budou pořád smát za ten originál. Takhle totiž ten tavící kotel v praxi často fungoval.

 

Takže jsme u toho, že tady byl/je reálný problém, který někomu leze na nervy a je tu apel na to, ho vyřešit. Jenomže se toho chytila woke úderka, které nejde ani tak o ty Mexičany, Japonce a další, ale o destrukci kapitalismu a Ameriky jako takové té otevřené, lehce divoké společnosti, která poskytuje příležitosti, ale i rizika.

Co tedy dělají? Oni nevyzývají veřejnost, aby přestala s xenofobními názory na menšiny, ani nevyzývají ty, kteří skutečně – obrazně řečeno – vydávají tex-mex svíčkovou s hranolky za typické české jídlo, ale řeknou, že bílý Američan nesmí dělat mexické jídlo, hotovo.

I kdyby to byl – a byly takové případy – bílý Američan, co žil v Mexiku, naučil se to tam dobře dělat, zachutnala mu tamní kuchyně a řekl si, po návratu do USA, že to rád nabídne svým krajanům, woke úderka se nebude bát ho šikanovat, křičet mu před bistrem nebo obtěžovat jeho zákazníky, protože podle nich by bílý Američan jídlo, které „patří Mexičanům“, dělat neměl, basta e finito.

Za „kulturní přivlastňování“, ne v jeho původní definici, jak byla zmíněna výše, ale v té „woke“ verzi, se pak považuje prakticky jakékoliv použití kteréhokoliv etnického elementu kterékoliv „nebílé neamerické“ kultury bílým Američanem, bez ohledu na skutečnou autentičnost nebo na záměr. Použití v dobré víře se ze strany woke úderky stále bere jako rasistická urážka, jako kdyby šlo o záměrnou snahu se vysmívat původním „nositelům“ dotyčného kulturního prvku. Tím kulturním prvkem nejčastěji bývá jídlo, hudba nebo oblečení.

 

A není to žádná legrace – když se na někoho slétne tímto způsobem za takto definovanou „kulturní apropriaci“ twitterový lynčující dav nebo zcela reálná vulgární, fanatická horda – typicky u nějaké firmy nebo na univerzitě – je to velmi nepříjemné a ničí to kariéry i živnosti.

 

A teď to nejpodstatnější: co s tím dělat? Rozhodně nemá cenu jít po menšinách, které tihle samozvaní „bojovníci“ jakože „chrání“. Nemá cenu ani zpochybňovat fakt, že americká společnost má své rezervy, pokud jde o akceptaci nově příchozích přistěhovalců, bez ohledu na to, jak se tito snaží zapadnout.

 

Má však jednoznačně smysl vystupovat tvrdě proti woke ideologii a hlavně před jejich stalkingem a šikanou neustupovat ani o píď.

 

Pokud jim ustoupíte, jen je posílíte, protože oni nepřestanou, dokud vás nezničí a dokud nebude stoprocentně po jejich. S těmito lidmi se nedá jít na jakýkoliv kompromis, nedá se s nimi rozumně debatovat, oni o debatu nestojí. Pamatujte: jim nejde o to, chránit menšiny, ale zničit kapitalismus a „společnost, jak ji známe“. Bohužel, jejich moc zejména na univerzitách a ve velkých korporacích je často taková, že pokud nejste opravdu příliš velcí a cenní na to, abyste si mohli dovolit je ignorovat, univerzita, která se bude bát o svůj rating, nebo korporace, která se bude bát o své akcie, vás nejspíš vyhodí nebo donutí odejít.

 

Tohle je něco, co se už podařilo rozšířit i do jiných anglicky mluvících zemí, zejména Spojeného království, ale na evropský kontinent zatím ne. Zejména tedy proto, že jako Evropané jsme – s výjimkou Francouzů a v menší míře Španělů – nikdy neměli až takové asimilační tendence. Je třeba se ale i tak mít na pozoru, protože o lidi, kteří chtějí stylem CTRL+C CTRL+V tenhle americký diskurs přenést do Evropy, kde nemá žádný význam, není nouze.

Aktualizováno: 29.10.2020 — 15:17

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. zajímavá perspektiva. Co mi u tohoto diskursu je už dlouhodobě nejasné, je obvyklé vysvětlení motivace „woke kultury“:
    ¨Pamatujte: jim nejde o to, chránit menšiny, ale zničit kapitalismus a „společnost, jak ji známe“.
    a čím chtějí nahradit kapitalismus? co má znamenat, že chtějí zničit společnost?
    Pokaždé, když na toto téma debatuji, tak mi tato část logické posloupnosti jde proti srsti.
    Předem díky z odpověď

  2. JA som si to donedavna spajal hlavne s nazvami sportovych timov (indians, redskins, chiefs) pripadne „blackface“, ci kostymy

  3. Díky za velmi dobrý článek a pojmenování současných problémů různých společností. Revolucionáři všech zemí…..atd. Ráda bych si ponechala demokracii i s jejími nedostatky.

  4. Já Vám nevím, Andy, jestli to nějak moc neprožíváte, tyhle problémy se nás nijak zvlášť netýkají a i tam jsou více méně marginální, teda podle mých informací. Jo, je to dobré vysvětlit a tím bych tak nějak skončila.

    1. Pámbu zaplať, že se nás to netýká… ale je možné, že se to bude týkat našich dětí či vnoučat.

      Ale aido, co kdyby to byl náš problém?! – třebas právě ty máš pár známých, kteří vaří cizí kuchyni. Přestav si je v takovéto situaci -jak by se zachovali, jak bys ses zachovala ty… nemyslím, že zrovna tuto otázku bychom měli bez povšimnutí kopnout pod postel!

      1. Hele, s tou kuchyní, to je docela legrace, neuměle ji vařím sama, hodně dobře ten náš kamarád. U nás je zatím problém kapku jinačí, musí to maskovat, odkud to vlastně je, tak říká, že vaří levantskou kuchyni a tam se mu všecky ty země, odkud ta jídla jsou, vejdou.

              1. Páč kdyby napsal, že je to kuchyně židovská nebo kuchyně palestinská, někteří lidé by s tím mohli mít problém, nikdy nevíš, co koho napadne.

                1. Kdyby byla arabská nebo tak něco, bylo by hůř. ta židovská by mě zaujala víc než levantská, pod tím si nic nepředstavím, leda leviathana. Takže levantská je nezajímavá.

                    1. Jasně, chápu, a omlouvám se za impertinenci, já se zas neorientuju ve sci-fi a fantasy, ale vůbec, no.

                    2. Ale ta Levanta… Ty máš gympl, tuším? Vás to tam opravdu neučili? Asi jsem měla štěstí na osvícené učitele, mj. jsme místo výtvarky měli vlastně dějiny umění a čerpám z toho doteď. Ta paní, co nás to učila, byla naprosto skvělá. Kromě té výtvarky, kterou měla spíš jako vedlejšák, učila češtinu, latinu a angličtinu, byla fakt bezvadná. Holt, Rafina (gymnázium Elgartova, kdo tam kdysi chodil, tak ví).

                    3. Výtvarku ani dějiny umění jsme neměli. Hele, ty zas nevíš, co je gambeson a pro mě je to součást života. Prostě je to tak.

                2. A čeho se ten tajnosnubný kuchař bojí? Nějakých nacionalistů, že by mu dali na budku, že vaří cizokrajnou kuchyni, a tak spoléhá na jejich nepříliš široký rozhled, maskuje to Levantou a věří, že nevědí, co to je? Nebo Židů a Arabů společně, aby ho nesejmuli, že jako cizinec przní jejich kuchyně a ještě si je drze přivlastňuje? Nebo Židů, když udělá tabouleh, nebo Arabů, když uvaří šoulet? Trochu kovbojka, ne?

                  1. Koho? Hloupých lidí. A jinak ses s těmi předsudky, myslím, celkem trefila.
                    Hele ale, jestli můžu prosit, už toto téma ukončeme, nechci mluvit o někom, kdo tu není.

    2. Ano, tohle začíná být docela problém i v Anglii. Tady když vidí, že Američani něco mají, musí to mít taky

  5. Problém je v tom, že tohle je zase „americká věc“, kterou si tady je těžké představit v plném rozsahu. U nás nikdy nebyla snaha opravdu vykreslovat nějakou kulturu jako „barbarskou“ (poslední dobou se to objevuje u arabských kultur, ale pořád je to čajíček), zatímco v USA bohužel ano. U dvaceti třiceti filmů ukazujících Indiány jako krvežíznivé divochy bažící po skalpech bělochů, je to legrace – než máte smůlu, že se jako Indián narodíte. Nebo než si přečtete, jak vypadají statistiky alkoholismu a sebevražd v indiánských rezervacích DNES. Skutečně se pak jde divit, že indiánská komunita u dalšího takového filmu (režírovaného bělochem, ze studie vlastněném bělochy…) začne protestovat?

    Anebo, viděl jsem diskuzi, kde se cca. osmnáctiletá dívka, opravdu vyděšená, ptala, jak se má chovat na studijním pobytu v Bratislavě, aby jí nikdo nezatáhl do sklepa a neumučil, jelikož to se přece na Slovensku děje – byl o tom film. Jmenoval se „Hostel.“ Jak by se mi líbilo, být Slovákem v USA a vědět, že se na mě dívají jako na někoho z kultury sadistických řezníků? A nejde se jí jednoduše vysmát, že je jenom pitomá slepice, protože přehled o jiných kulturách prostě JE v USA obecně mizerný, vycházející až moc často z nevysloveného přesvědčení, že jsou „podřadné“ a tudíž se o ně ani nemusíme moc zajímat, stejně jsou to jenom „další barbaři.“

    S takovým přístupem ovšem „woke“ snadno najde poptávku po svém křižáctví, když je jediná, kdo je skutečně ochotná o tom nahlas mluvit…

    1. Přesně tak. Tohle chápe v podstatě jenom člověk, co tu Ameriku celkem dobře zná. Potíž je, když se to skrze média jako Heroine nebo Radio Wave dostává sem stylem CTRL+C CTRL+V, kolikrát lidmi, kteří ani tu Ameriku nechápou, jenom kopírují rétoriku a uplatňují ji tady.

  6. Viděl jsem video z protestů PRO TRUMPA, tzv. „všichni rasisti“. Nic neničili, příjemná atmosféra a byly tam vsechny druhy ras i věku, očividně Woke úderka leze na nervy každému.

    Z toho mi vyplývá. Nešlo by si na tom udělat značku? „Tohle jídlo je tak dobrý, že nedá Woke spát“. „Tímhle trikem offenduješ 50 SJW denně“ apod

  7. Zajímavý článek, vnáší určitý vhled do současné situace, stejně ale většině nerozumím (což ovšem není problémem článku, ale obsáhlostí současného dění).
    Napadá mě spousta otázek:
    Z jakého prostředí vychází ti, které tu FF nazval „woke úderka“?
    * Jsou to lidé, kteří mají pocit, že kvůli svému původu nemohou dosáhnout úspěchu, jaký by si přáli?
    * Nebo jsou to dětičky zazobaných papínků, které nevědí, na kterém písečku by si měly jít hrát?
    * Zakomplexovaní jedinci, kteří své problémy maskují tím, že ubližují?
    * Nebo jsou to bohorovní sobečci, kterým je jedno, jak dopadne ten (ti), na koho zaměří svou pozornost.
    * Věří opravdově ideám, které prohlašují za pramen své aktivity?
    * Mají vůbec nějakou představu, jak by svět MĚL vypadat? Nebo jen křičí jako malé děti: Neci spenát, neci mlkef, neci bamboly… mám hlaaaad… neci autícko…?

    A těch otázek by bylo ještě víc.

    1. Rozhodně nejde o lidi, kteří mají pocit, že nemůžou dosáhnout úspěchu, jaký by si přáli. Spíš je to kombinace těch dětiček zazobaných papínků, které se najednou potkají s tím, že někdo má problémy, které oni neměli, a jejich první reakce je, vytěsnit stud, který v sobě ucítí za to, že se mají tak dobře. Protože je jim takový stud nepříjemný. A dělají to tak, že se jakože přidají k těm, co nějaký ten reálný problém mají, začnou se s ním identifikovat, ale sami ani neznají jeho realitu – sami si tak „přivlastní“ jeho životní zkušenost. A protože kloužou jen po povrchu, jejich „boj za tu skupinu“ je také povrchní, a často dané menšině ještě hodně ubližuje.

      Většinou tomu, co kážou, věří, a jejich představa, jak by svět měl vypadat, je taková hodně prostinká, takové to „všichni by se měli mít stejně“.

      Je to do značné míry představa o světě, jakou mívají malé děti, ale… z úst dospělých lidí.

  8. To by tady u nás museli stalkovat půlku národa za vaření takzvané „číny“! (rofl)

    Jinak je to další způsob, jak ze své samozvaně povýšené pozice „páchat dobro“. Musím uznat, že profesionální revolucionáře opravdu nemusím.

    1. Jo, česká „čína“ je doslova kulinářský zločin :D

      Akorát to není ten problém, co v Americe, protože u nás nikdo Číňanům za čínskou kuchyni nikdy nenadával. Ten – reálný – průšvih totiž není v tom, že někdo používá něco, co „patří“ někomu jinému, ale je to v kombinaci s tím původním pohrdáním.

      U nás si to můžeme představit třeba tak, že, co já vím, hodně Čechů celkem vášnivě nesnáší Romy, ale pak by nějaká česká celebrita vzala nějaký kulturní aspekt romského života, za který specificky se většina nad Romy pohoršuje a udělala z toho cool věc, kterou by najednou dělal každý, ovšem aniž by se jakkoliv změnil jejich vztah k Romům jako takový a aniž by se jakkoliv změnil vztah i k té „převzaté“ věci, pokud v ní dál pokračují Romové. Protože to je to, co všichni non-WASP v Americe v průběhu času někdy zažívali.

      Irské písničky byly cool, pokud je – navíc třeba i blbě – zpíval protestantský Američan. Pokud je zpíval Ir, byly důkazem jeho zaostalosti. Case in point: doslova krádež irské písničky Johny I hardly knew ya a její proměna na Johny comes marching home, která navíc ještě totálně otočila kontext.

      1. Promiň, zapomněla jsem na to původní pohrdání. Už proto, že mě nějak obvykle nenapadne někým nebo něčím pohrdat. Může se mi něco nelíbit, ale pokud mě k tomu nikdo nenutí, je mi to jedno. Pokud se mi to něco líbí, tím líp.

  9. Díky za dnešní článek – opravdu zajímavý. Jelikož jsem nebyla v Americe (myslím tím USA, ale já nebyla ani nikde jinde (rofl) ), tak mi tento aspekt jejich života unikl – ve filmech se to až tak nevidí. Někdy – teda skoro pořád – mám dojem, že čím líp se lidi mají, tím větší hovadiny je napadají…

    1. Máš pravdu Ygo, věřím, že většina z těchto hlasitých revolucionářů nemá žádnou nouzi. Patrně díky svým rodičům, kteří je zabezpečili v rámci onoho nenáviděného společenského řádu… nebo z něj profitovali oni sami.

    2. Ona je tam vcelku zaběhlý princip, který funguje takhle:

      – Existuje skupina obyvatel, která má reálný problém, ale zpravidla s ním nějak žije a i když to není úplně fajn, nějak se to dá
      – Objeví se profesionální revolucionáři, kteří se označí za advokáty výše uvedené skupiny obyvatel a jejím jménem začnou rozvracet většinu společnosti, aniž by se výše uvedené skupině jakkoliv snažili reálně pomoct.

      Ti první bývají různí, ti druzí zpravidla zpovykaní bohatí.

    1. Neustoupit znamená neudělat to, co chtějí, abys udělala. Neomlouvat se, nechodit na žádné kompromisy, prostě ten jejich stalking vydržet a zároveň si třeba zkusit sehnat podporu z řad „mlčící části veřejnosti“ a ukázat těm cvokům, že jsou v menšině. Protože udělat, co chtějí, znamená, je jenom navnadit na větší sousto.

      1. No. Je to těžké.
        Virtuální lynč může mít velmi fyzické důsledky. A vidina ocenění in memoriam většině postižených asi nepomůže.
        Ale asi se musí použít pravidel virtuálního boje. Celé je to o emocích a sdílení.
        Budu o tom ještě přemýšlet.

        1. Obzvlášť v Americe. Tihle cvoci se nestydí používat třeba tzv. swatting, tedy že zavolají na policii a řeknou, že na tvé adrese je někdo ozbrojený, kdo drží rukojmí a hrozí, že ho zabije. Pak přijede zásahovka… se všemi důsledky. Už se i stalo, že byla nic netušící oběť swattingu zastřelena.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN