LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Regi: Do poslední kapky krve

Zamkl domovní dveře a otřel si z čela pot. Dusno bylo už od časného dopoledne. Došel k autu, hodil do kufru poslední tašku a zprudka dopadl na sedadlo spolujezdce. Bez jakéhokoli výrazu na něj pohlédla. Otočila klíčkem a vyjeli. Ve starém autě bez klimatizace bylo za chvíli jako v peci.

 

 

Mlčeli. Ticho bylo nepříjemné, tíživé. Hádka, která začala brzy ráno, jen odpočívala a nabírala dech. Nestačili ani projet mezi posledními paneláky, když znovu propukla v plné síle. Pět minut, patnáct, přestal vnímat čas. Pomalu přijížděli k vesnici, na jejímž konci byl jejich cíl. Celou cestu se vykřičené staré křivdy mísily s rachotem motoru, odrážely se od stropu i podlahy a zraňovaly až do krve. Zaplňovaly malý prostor a dráždily jako skelná vata. Dusily. Najednou už toho na něj bylo příliš. „Jak já tě nesnáším!“

Dupla na brzdu, se skřípotem zastavila u krajnice. Motor běžel. „Vypadni!“

Tohle přece jen nečekal. Překvapeně se na ni otočil. „To jako fakt?“

„Jo. Zmizni mi z auta i ze života.“

Beze slova vystoupil. Auto vystřelilo, do holeně ho trefil ostrý kamínek. Objevila se maličká červená kapka.

Co teď? Jít pěšky za ní? „Nejsem cvok, jedu domů.“ Před chvílí minuli autobusovou zastávku. Sáhl do kapsy kalhot – klíče od bytu a pár drobných. Zaklel. Na jízdenku zpátky do města dost peněz nemá, bude to muset zkusit stopem.

Před slunečním úpalem se schoval pod strom. A čekal. Trvalo docela dlouho, než uslyšel za zatáčkou motor. Zadoufal, že se pro něj vrátila, jejich auto to však nebylo. Zamával, ale příliš pozdě.

Pak projelo několik aut do vesnice. No jo, sobota dopoledne. Místní jedou z nákupu, lufťáci na chaty. Z vesnice už neodjížděl nikdo, blížil se čas oběda.

Ve směru, kam potřeboval jet, se rozprostírala otevřená krajina – pole a louky, občas nějaký keř nebo osamělá skupinka stromů. Nakonec se jeho pohled zastavil daleko na obzoru, na kopci porostlém hustým lesem. Silnice jej objížděla širokým obloukem. Věděl, že za ním už je jen jedno veliké svažité pole a pak první domy jejich sídliště. Kolik to může být, když půjde přímo za nosem? Patnáct kiláků? Maximálně dvacet. To zvládne, i když jeho kondička už dávno není to co kdysi.

Vykročil. Vysoká stébla neposečené trávy mu sahala až po stehna. Louka se táhla a vzdálenosti k lesu jako kdyby neubývalo. Horko. Bzučící mouchy na zpoceném těle. Bylo poledne, slunce stálo přímo nad ním. Hlava ho začala bolet, jazyk se mu přilepil na patro. Sundal košili a udělal si z ní turban. Trošku to pomohlo, ale ne moc. Prošel kolem několika stromů. Bylo jich ale jen pár, krátká chvilka úlevného stínu, a pak už zase otevřený prostor a to zatracené vražedné slunko. Obloha bez mráčku, nehybný vzduch. Vlekl se čím dál pomaleji už přes dvě hodiny. Kdyby měl aspoň kapku vody…

Konečně dorazil k lesu na úpatí kopce. Zmoženě se svalil do stínu a malátně pozoroval několik malých broučků, kteří pomalu lezli vzhůru po jeho světlých kalhotách. Pokusil se je smést, ale ruce neposlechly a oči se mu samy zavřely. Usnul. Nebo spíš omdlel.

 

Zastavila před chatou. Vynesla všechny věci, jen jeho tašku nechala v autě. Otevřela okenice, vyvětrala zatuchlý vzduch, poobědvala, poseděla s kávou na terase. Čekala, jestli snad přece jen nedorazí za ní. Pěšky nebo stopem. Z místa, kde ho nechala, to nebylo daleko. Říkala si, že přece nic jiného udělat nemůže. Vždyť si nevzal peníze, doklady ani mobil.

Šla na procházku, povečeřela, vysprchovala se, večer pustila televizi. Moc ji však nevnímala, bylo to pořád jedno a to samé: Válka támhle, teroristi tuhle. Vědci tento měsíc už poněkolikáté žádají veřejnost o pomoc s hledáním dalšího podivného meteoritu – dokonce prý tentokrát spadl někde tady poblíž. Přemnožená klíšťata po letošní mírné zimě, volby v Americe, sportovní zprávy… pak bondovka.

Ráno už to nevydržela. Čert vem týden dovolené, na kterou se tolik těšila. Sbalí se a odjede domů. Možná se mu omluví. Třeba se omluví i on.

Byt našla prázdný. Několik telefonátů na všechny strany, poslední na policii.

A zase čekala.

Konečně zvonek u dveří, za nimi muž v uniformě. Podle jeho výrazu pochopila. Co říkal, vnímala jako v husté mlze.

„Mám pro vás bohužel smutnou zprávu… našli jsme ho… pojďte prosím se mnou, je třeba identifikovat tělo.“

 

Patolog na ni pohlédl s účastí. „Je mi líto, nebude to hezký pohled.“

Odkryl prostěradlo.

Vykřikla, zavrávorala a ztratila vědomí. Patolog a policista ji v pádu zachytili, přenesli do vedlejší místnosti, uložili na lehátko a předali do péče lékaře.

Zkontroloval jí puls a zachmuřeně na ně pohlédl. „To se dalo čekat. Máte další oběť, co?“

„Jo,“ pokýval hlavou patolog, „a je to stejné jako u ostatních devíti. Naprostá ztráta krve. Pojďte se podívat.“

Lékař pohledem zkontroloval bezvědomou ženu a popošel s oběma muži několik kroků otevřenými dveřmi k pitevnímu stolu.

Spočíval na něm nestvůrný hrozen šedohnědých kuliček velikosti třešně. Jako prapodivný stonek z něj na jedné straně trčely nohy v béžových kalhotách, na opačném konci mezi odpornými bobulemi prosvítala tvář. Byla úplně bílá.

„Něco vám povím,“ promluvil hluše policista, „za tím musí být něco víc než jen letošní mírná zima, ať si ti šašci v televizi říkají, co chtějí. Tahle přerostlá zabijácká klíšťata se přece vyrojila až teď, může to být tak maximálně měsíc.“

 

Dede: Dnešní povídka má takový trochu neuzavřený konec. A tak se – po dohodě s Regi – ptám: Jak byste povídku dokončili vy? Bude za tím něco víc, než jen letošní mírná zima?

Své návrhy piště do komentářů! :D

 

Aktualizováno: 28.9.2020 — 21:52

27 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ne moc OT – už zase na mně v lese přistáli kloši! Fuj. Jsem ráda, že je tepleji, ale kloše nechci… (ani ty normální, natož mutované – Regi!!!:))

  2. Fujtajbl ve spolek. To má z toho, že nešel normálně po silnici ;)
    Povedená povídka, já už bych k ní žádný konec nelepila

    1. I když… mohl by to být dobrý úvod k románu. Přemnožená zmutovaná klíšťata vylézají z lesů, vyskakují z květináčů, neohrožený hrdina vyráží do ulic vybaven patentní plácačkou… mohlo by to být docela napínavý

      1. Aries… tohle navrhnout v době much atakujících lidské příbytky není úplně… no… ideální! :D
        Vůbec s mojí představivostí 8)

        1. No jo, ale román by musel napsat někdo úplně jiný. Už jsem několikrát někde poznamenala, že při své rychlosti bych se konce svého případného románu vůbec nemusela dožít. ;-)

      2. Aries, klidně se do toho pusť. A vrhni na ty potvory liškomágy. DMD se blíží. Už jen půl roku a je to zase tady. :-)

  3. Jak to čtu, tak mám husinu po celém těle. U nás je na tahání klíšťat ze psů specialista Jana. Ono se to v těch našich huňáčích špatně hledá. Já to dělám nerada a tak říkám, že na to nevidím. Ale psouni si příjdou někdy sami říct, že mají klíště. To chodí za Janou a tiše kvílí :)

    1. U nás je Ari neřeší, pokud se jí neudělá boule (sem tam se to stane) – tu pak najdu, protože se líže.
      Berry si je snaží vykusovat, takže je to závod, kdo z nás to klíště najde dřív :P A její kožich za tím koliím moc nezaostává…

    2. Tohle je dobrý nápad, říct, že na to tahání klíšťat nevidím. Ale pak by je z Indy nedostal nikdo. Honza vidí ještě huř než já. :-)

  4. Tak tohle je přímo hororová povídka, chudák kluk si takovýhle konec nezasloužil!! Protože jsem takové děsivé zakončení vůbec nečekala, než jsem k němu došla, opravdu jsem si užila čtení. Umíš Regi moc hezky, realisticky popsat okolí, vše jsem živě viděla před sebou. Třeba skvělé přirovnání „dráždily jako skelná vata“ !!! Že tě vůbec zrovna tohle napsalo a z vlastní zkušenosti potvrzuji, jak je to přesné :)

    Kdyby mě napadl nějaký jiný konec (jako že nenapadá), nebyl tragický (holt já mám ráda hezké konce), ale kdy už by to muselo být, z těch zdejších se mi líbí dopad meteoritu, to by alespoň byla „čistá“ a rychlá smrt :)

    1. Já mám taky ráda hezké konce, ale tady by se asi moc nehodil. Taky je tahle povídka u mne naprostá výjimka.

  5. S klíštaty se letos potkáváme sporadicky – ťuky ťuk, jen tak dál! Ale dnes jsem zase ve vlasech honila kloše. Sice nepije krev, ale je to pěkně otravnej hnusák!
    Závěr povídky se mi líbí, tak jak je – a smekám před fantazií! (clap)

  6. Regi, četla jsem to několikrát (brr, co tebe ale umí napadnout!) a došla jsem z závěru, že tvůj závěr je akorát :D
    Přesně akorát na to, abych hleděla na napitá klíšťata s ještě větším odporem než doteď! :P
    Jinak skládka prošlých čínských nudlí od Ygy nemá chybu – určitě hlasuju pro tuhle možnost (rofl)

    1. Dede, myslím, že moje inspirace je jasná. Tahání klíšťat je „oblíbená“ činnost psích lidí. Ostatně některých kočičích taky. Jo a já to klíště tehdy rozšlápla bosou nohou. Dobedeš si to představit, že? (envy)

  7. Fuj, napitý klíšťata nesnáším. Tuhle jsem Vanilce jedno vytáhla z brady. Celé léto byl klid, ale už zase jsou. Ne tolik jako na jaře, ale jo.
    Takže konec bych neměnila, už takhle je děsivý dost.

    1. Já kdysi na jedno napité klíště šlápla bosou nohou. To byl takový fujtajbl, že je mi blivno ještě dnes, když na to pomyslím.
      A s tím koncem jsem při psaní dost zápasila, s ničím jsem nebyla úplně spokojená. S tímhle jsem byla nespokojená nejméně :-)

      1. Občas je najdu na podlaze, když vypadnou ze psů. Občas jsem na ně šlápla, díkybohu vždy v pantoflích. To křupnutí! Fuj!!! A pak to čistit.
        To je tedy téma! (whew)

      2. Letos jsem doma rozšlápla napité klíště (naštěstí obutou nohou). Druhé naštěstí bylo, že se to stalo na dlaždičkách. Stejně jsem botu i dlaždičky drhla jako blázen. Ale to bylo jediné klíště, které letos náš pes chytil, a to nemá žádnou protiklíštěcí ochranu. A já nechytla vůbec žádné, to jsem byla moc ráda, protože před pár lety jsem měla dvakrát boreliózu. Na manžela klíšťata kupodivu nejdou.

  8. jj, ty meteority se přímo nabízejí.
    Klíšťata šílely na jaře, teď nedávno jsem sebrala jedno lezoucí, ale jinak je klid. A to mám Vaška bez ochrany, bígl má nejmíň rok (spíš dva) starý Scalibor – a nic.

    1. Že je to divné? Letos to bylo na jaře hodně silné i u nás, ale jak začalo častěji pršet, těch potvor ubylo. Že by se utopily? ;-)

    1. Jo, je to fujtajbl. Já se těch klíšťat hrozně štítím. takže je jasné, odkud přišla inspirace.
      Zatracení marťani ;-)

  9. Ježíš, tak to je masakéro! Já zpočátku nechápala ten šedohnědý hrozen (rofl)

    Mám několik návrhů – můžou za to Marťani, utajený výbuch v jaderné elektrárně, černá skládka prošlých čínských nudlí, fatální porušení koróny (pozor! neplést si s coronou!!), ale já vsázím na ten meteorit, který ne-ná-pad-ně Regi zmínila.

    Jinak podotýkám, že letos přes léto kupodivu bylo těch klíšťat nějak míň, za to včil už každý den z Erníka nějaké vytáhnu. Doufám, že nezmutují… ;)

    1. Ta černá skládka prošlých činských nudlí je nejlepší :-) Ale jasně. Ne-ná-pad-ná zmínka je tam schválně.
      A co se klíšťat týká, mám podobnou zkušenost. Letos jsem jich z Indy sbírala opravdu méně než loni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN