Jdu domů z obecního úřadu a už cestou se na to těším. V jedné ze zatáček naší cesty, na kraji louky, roste veliká stará jabloň. Jednu z hlavních větví jí před lety ulomila vichřice a jako strom bez pána se nedočkala ošetření. Ale nevzdala to a rok co rok nabízí svému okolí spoustu nepříliš velkých, ale úžasně dobrých jablek.
Jsem přesvědčená, že jde o jablko gráfštýnské, plné chuti a voňavé šťávy. Seberu si pod stromem dvě pěkné padanky a do jedné se s chutí zakousnu. Ach! Než dojdu domů mám jablko snědené a probuzenou chuť na další mlsání. Co třeba švestky?
Patrně gráfštýnská
Je tu zkrátka opojný podzim. Doba čerstvého vyzrálého ovoce, které svádí k nezřízenému ochutnávání. Čas, kdy ráno sbíráte ve studené rose ledová šťavnatá jablka a hrušky. Hned vedle jsou švestky, které už mají načervenalou dužinu a chuť takovou, že za tou první si musíte dát druhou a třetí… a pak už je nepočítáte. Však švestky teď v domácnostech voní na mnoho způsobů – v koláčích, slívácích, čerstvě vařených povidlech. A to ještě nemluvím o švestkových knedlících!
Švestky…
A pak… najednou… se mi v hlavě rozsvítí výstražné světlo. Co rozsvítí, ono červeně bliká! A něco na mě promlouvá důtklivým hlasem: „Co všechen ten cukr, no?“ V duchu se zarazím. Po letech boje o štíhlou… dobrá, o linii, znám všechny poučky nazpaměť. Včetně tu o ovoci – ne moc a jen dopoledne! A já jsem právě šťastně ztláskala dvě jablka, hrušku a několik švestek v době, kdy jiní lidé večeří!
Slíváky (švestkové bochánky po východočeském způsobu:))
Zmocní se mě obvyklá zatvrzelost. Vždyť je to čerstvé! Zdravé! Lokální! A dokonce bio! Nemá to na sobě drobenku a není to přelité rozpuštěným máslem. To přece musí převážit nad tím nešťastným cukrem, ne? V duchu vím, že všechny ty poučky mají reálný základ, ne že ne. Jenže v tomto případě se vzbouřím a dám si pro tyto dny generální pardon.
Koláč opravdu plně švestkový:))
Vždyť pohrdat něčím tak dobrým by byl hřích, ne?
Podzimní procházka
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2020 https://hradec.rozhlas.cz/dagmar-ruscakova-opojny-podzim-8324181
Tak co, jak chutná váš podzim? 🙂
Včera cestou domů…
DEDE moje řeč, také mám ráda ovoce.
Jablka, švestky, maliny, jahody, meruňky a broskve to je moje.
Několik let bojuji s nadváhou a od své dietoložky mám radu jíst od rána do večera zeleninu.
No jo, ale když já mám ráda to ovoce a zeleninu moc nemusím. Do té se nutím.
U nás na pozemku u chaty mále starou jabloňku. Už moc nerodí, ale před 2 lety když byla všude nadúroda jablek, tak i ona jich měla hodně. Byla to malá jablíčka, ale chuťově výborná.
Letos měla jen jedno jablko a to nám vyklovaly sýkory.
Staré stromy obvykle nerodí každý rok – většinou si dávají v meziletech pauzu 🙂 Trochu ji prořežte a uvidíš, třeba příští rok jich bude košík nebo bedýnka… (inlove)
pohnojit…jíchou….
Míšo, připomínáš mi s tou zeleninou, co vykládal kolega. Jeho syna zkoušeli v mateřské školce, co je ovoce a co zelenina. Probíhalo to asi takto:
„Jablko?“
„Ovoce.“
„Dobře. Květák?“
„Zelenina.“
„Dobře. Brokolice?“
„Zelenina.“
„Dobře. Mrkev?“
„Ovoce.“
„Počkej, proč je podle tebe mrkev ovoce?“
„Mrkev mi chutná.“
(rofl) JJ, to je nádherná odpověď! Tu si zapamatuju 😀
Teda Dede! Ty švestky – jsem nějaká usliněná! V Norsku se nepěstují a ani nedováží. Potřebuje švestka k pěstování něco, co Norsko nemůže nabídnout? Fakt je, že kamarádka propašovala z Česka stromek k zasazení a nevyšlo to. Přitom má ona prsty přímo zelené, roste jí všechno na co se jen přísně podívá. Ale – všelijaké blumové stromy má každá druhá zahrada a jak dobré! To jsem z toho blázen!
Ale chuť na kynutý švestkový koláč se spoustou drobenky jsi mi udělala, to jo! Cukr necukr. No bóže! Jednou za čas.
Opravdu netuším, proč se švestkám v Norsku nelíbí. No, takhle po wifi bych ti hned kus koláče poslala! 🙂 (inlove)
bolí mne u srdce, když vidím ty olámaný stromy od vichřic nebo tíhou a stářím, nikým neošetřované… tak občas, když to jde, zakrátím, zarovnám, ošetřím, zamáznu..jezdím prakticky stále stejný cesty,tak vím…chybí tu takový Jan Jadérko, co sázel a staral se….
To máš pravdu, správa silnic obvykle jen pokácí ty opravdu špatné…
My jsme ti tuhle při toulání lesem tady kus nad námi narazili na takové pasece na jabloň. Jestli tam byl dřív dům ba ona tam zůstala, nevím. Prostě tam stála a jablka se jen smála. Tak jsme si každý dvě utrhli a byla výborná, pevná, nakyslá, šťavnatá. Vzpomněla jsem si na aleje, kde rostla jablka „pro pocestné a vojáky“,a pochopila, jak skvěle to bylo vymyšlené. Osvěžila nás výborně, lesní jablíčka.
„Ztracené“ ovocné stromy mě dojímají – a že je jich tu kolem dost, hlavně třešně. Jak se snaží, i když domy, u kterých kdysi stály už zmizely a nikdo o ně nepečuje… Jednu takovou jabloň jsem nedávno fotila 🙂 A jablíčko ochutnala 🙂
Ach jo, ovoce!!! Já vím, že by se mělo všeho s mírou a právě ovoce spíš s podmírou, ale… ale pohrdni touhle dobrotou, která se ti všude kolem nabízí. Ano, jsem vina! – na co v přírodě narazím a je to jedlé (a navíc třebas i bezprizorní), sežeru to (rofl) . Opuletní hodování začínám už na jaře třešněmi, pokračuju přes jahody, maliny, marhule, broskve, špendlíky, jabka, hrušky a trojníčky… ech, to jsem se zapomněla u koledy (chuckle) … trnky (tím myslím všechny možné druhy – karlátka, durancije, blumy, slívy…) a končím hluboko v podzimu trnkama planýma , které se dají jíst (se zapřením) až když přejdou mrazem. Zapomněla jsem na ostružiny (teď je jejich čas) a v létě meloun (tak ten teda kupuju, neb planě u nás zatím neroste). A jsem-li na vinici jakžto najatá síla na sklizeň, není síla, která by mne donutila si sem tam na do hroznu nezakousnout – konec konců, je to část mé pláce (mimo přepychové svačiny a dvou litrů burčáku) – náco, šak je to enom jedúc do roka (rofl) .
Je těžké držet se od ovoce dál, když k tobě samo natahuje ruce, že jo. Kór tady u nás… Líbí se mi aleje z ovocných stromů – u nás se zase začínají vysazovat. Jedna jablečná vede od kolonády k Apollu, další třešňová je u dráhy u Najhúfa – jsou to sice „jenom“ ptáčnice, ale koncem června, kdy je u nás většinou vedro k padnutí, je mlsání v jejich stínu boží – nebýt tam se psy, klidně bych vydržela popocházet od jednoho stromu ke druhému a cpát se plnými hrstmi…
Líbí se mi, že občas narážíme na (relativně) nové ovocné aleje. Ne jednodruhové, ale ovocné. Jednak se tím snižuje riziko různých chorob a škůdců a hlavně tam máš po velký kus roku vždycky co uzobnout, jak to postupně dozrává. (y)
Ygo, to je krásné vyznání, které s chutí (doslova:)) podepíšu:))
Aleje ovocných stromů u nás vydržely hlavně ty staré, ale sem tam se objeví i nová, ale zatím dál od nás – ještě nemáme dodělané pozemkové úpravy – ale až budou ty avizované cesty, budu se snažit, aby ty aleje kolem naší vesnice vznikly také 🙂
Jakýpak cukr, pokud nemáš zrovna cukrovku. Vždyť je to také vláknina a spousta vitamínů. A v zimě si neutrhneš čerstvé. Myslím, že nad linií nemusíš zrovna ty přemýšlet.
Maruško, jsi hodná, ale musím – přemýšlet. Ono nakonec ale zůstane jen u toho přemýšlení. Ale slívákům, koláčům a švestkovým knedlíkům se opravdu vyhýbat snažím… 😀
Já dělám švestkové knedlíky z tvarohového těsta. Je to rychlé, je to dobré, a utěšuju se, že to není tak kalorické jako ty kynuté. To, že si na to nasypu strouhaný tvaroh, který osladím a smetanu, to jaksi pomíjím 😀 . Ale když na to dáš něco méně „výživného“ určitě to bude i tak dobré.
Ovoce mám ráda, a když je utržené přímo ze stromu, nemá chybu v jakémkoliv množství 🙂
Alimo, vidím to úplně stejně 😀 A tvrdý tvaroh je prý z hlediska diety (množství bílkovin?) nej 🙂
Navíc mám švestkáče z tvarohového těsta nejradši. Kdysi dělala moje babička mečová i variantu z bramborového těsta, ale jak jsem jinak oddaná ctitelka brambor, tak tohle mě nechutnalo. No a blbouni (knedlíky z kynutého těsta) se u nás dělaly jen meruňkové, borůvkové a sem tam jahodové (ale tam jsem přesvědčená, že těch jahod byla škoda:)) V nouzi dělávala babička i blbouny z jablek, ale… opět, jak mám jablka ráda, tak tohle tedy nebylo nic moc… 🙂
švestkové,jablkové u nás do bramborového těsta, meruňkové, třešňové, broskvové – do tvarohového. Blbouny s borůvkami. Potom je verze tvarohových malých knedlíčků – takových skoro nočků a k nim rozmačkané jahody s cukrem a smetanou a přelít máslem a zasypat strouhaným tvrdým tvarohem. Horké jahody mi nechutnají.. A do meruňkových místo pecky, vkládám mletou skořici s cukrem,pokud nejsou měkké a sladké.
Jejda, vy to máte nějak porozdělované, aby se v tom čertova babička vyznala. U nás se vařily vždycky jenom pěry (nebo-li gulice) a ty byly z kynutého těsta. Z bramborového byly povidlové pirohy nebo tašky, sypané makem (ovšem to bylo bramborové kynuté). Tvarohové těsto mamka v životě nepoužila (rofl)
Dobry vecer, mohla byste sem napsat recept na ty slivaky? Diky Hanka