LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Drabblí pel-mel

Historická drabble a drabble o kočkách jste už četli, tak ještě přidám pár drabblů, které se nedají zařadit do žádné z těch dvou skupin. Prostě takový drabblí pel-mel…

 

 

Jen maškara jsi…

 

Téma: Prasečí tanec

 

Tmou se rozlehne chrochtání. Dav ho vítá řevem.
Hru kláves doprovodí hutný kytarový riff. Na plátně se objeví do nebe trčící komíny továren, mezi nimi pluje prase.
Big man pig man, charade you are…
Zazobanej šéfíku, jen maškara jsi, a když máš ruku na srdci, jsi skoro k smíchu, vlastně jako šašek se svojí hlavou v hlubokém korytě…“

Pink Floyd hrají píseň s názvem Pigs. O bohatých a mocných, manipulujících společností.
Obrovské figuríny prasat se pohupují do rytmu.
Píseň je z roku 1977. Text i přes svůj věk stejně naléhavý.
Jsi skoro k smíchu, ale ve skutečnosti jsi k pláči…

 

Závěrečná poznámka: 

Pink Floyd jsou jedna z kapel mého srdce. Jejich koncert v Praze 7. září 1994 považuji já osobně za ten úplně nej koncert, který jsem na vlastní oči viděla.
Pokud píseň neznáte, je zde: Pigs

 

 

Vyznání

 

Téma: Magické proužky

 

Stěna mého pokoje je plná magických barevných proužků.
Jsou tlustší, tlusté, tenké i úplně nejtenčí.
Jsou vysoké, středně vysoké i malé.
Hrají všemi barvami, když je jen tak přejedu očima, zahlédnu žlutou, oranžovou, fialovou, zelenou, modrou, červenou, bílou, černou…
Nehýbají se. Tiše, bezhlesně čekají na chvíli, kdy se k nim někdo přiblíží a vezme je do ruky.
Mám ráda jejich vůni, ráda se probírám jejich obsahem, pokud se do nich ponořím, nevidím, neslyším, čas dosáhne naprosto jiné dimenze – utíká mnohem rychleji, než jindy.
Jsou to mé brány do světů fantazie, do světů budoucnosti, do světů historie.
Jsou to mé knihy.

 

 

Kočičí muž

Téma: Sázka na smrt

 

Úvodní poznámka: 

Různých sázek na smrt jsem v knize Jak odejít na věčnost našla spousty.
Bungee jumping. Přecházení kolejí se sluchátky na uších. Snowboardin, lyžování a laviny… Téma je temné a příběh, který jsem nakonec vybrala, neméně.
Doufám, že do téhle knihy jsem už letos sáhla naposled.

 

Drabble:

„Že to nedokážu? Jako nic!“
„Neblbni! Tam se neprotáhneš!“
„Mám praxi. Instaluju vzduchotechniku, víš, kudy všudy já už prolezl?“
„Myslím si, že kecáš.“
„Vsadíme se?“

Za dva dny zazněla na lince 911 zoufalá prosba o pomoc.
Mladík při pokusu o loupež rozbil úzké suterénní okno banky v Cincinnati. Při průlezu dovnitř si pořezal zápěstí o sklo a vzápětí zjistil, že je v prázdné místnosti, žádný sejf, jen uzamčené dveře. Na okno, kudy se protáhl dovnitř, nedosáhl, a z poraněných zápěstí lila krev. O hodinu později zavolal na tísňovou linku, ale než dorazila pomoc, ztratil příliš mnoho krve.
Prohrál nejen sázku…

 

Závěrečná poznámka: 

Zdroj: Jak odejít na věčnost, Michael Largo.

 

Večeře přímo exkluzivní

 

Téma: Malí a (ne)škodní

 

Sedí v restauraci a pohrává si s menu.
Předkrm – mrkev v medu.
Hlavní jídlo – ryba s houbovou omáčkou.

Na stole přistanou malé misky. V jídelně panuje soustředěné ticho.
Med je od včel, které opylují výhradně rododendrony. V čisté formě obsahuje tolik jedu, že nesprávným zpracováním může způsobit nevolnost až kóma. Stejně tak omáčka, připravená z muchomůrek.
To vše je nic vedle hlavního chodu, masa z ryby ježíka – čtverzubce neboli fugu. Játra, žluč i jikry má smrtelně jedovaté – jedna ryba dokáže zabít na třicet lidí.
Odloží hůlky a chvíli napjatě čeká.
Rty netrnou, jazyk nebrní. Kuchař umí.
Adrenalinová večeře se vydařila.

 

Závěrečná poznámka: 

Podobné menu samozřejmě v běžné japonské restauraci nedostanete, museli byste si najít restauraci speciální – v Japonsku je jich kolem tisíce.
Maso z ryby fugu se musí připravovat vysoce odborně, proti jeho jedu neexistuje žádný protijed – a kupodivu právě díky tomuto nebezpečí je fugu na gurmánských večírcích tak vyhledávané a populární. Přípravu ryby smí dělat jen vyškolený kuchař – ovšem není to školení na jedno odpoledne, školicí proces trvá dva až tři roky a licence není zadarmo – jakmile udělá jedinou chybu, končí. Je to logické – ta chyba by měla v běžném provozu fatální konec. K usmrcení člověka totiž stačí jedu asi tolik, jako je špendlíková hlavička.
Otrava fugu jedem se projevuje zpočátku jemným trnutím rtů, jazyka a brněním prstů.
Jed zvaný tetrodotoxin nakonec způsobí ochrnutí veškerého svalstva a následné udušení. Říká se, že v případě smrti hosta by měl kuchař spáchat rituální sebevraždu, ale časy se mění a zřejmě by skončil jen ve vězení, navíc s pořádnou pokutou.
Rybu kuchař připravuje speciálním nožem fugu hiki a všechny jedovaté části se odkládají na speciální tác, který nesmí přijít do styku s jinými potravinami nebo nástroji. Jedovatý odpad se pak přesype do uzamykatelných nádob a na určeném místě se spálí.
Dnes už existuje i ryba fugu vyšlechtěná tak, že jed neobsahuje (jed se do těla ježíků dostává díky pojídání některých jedovatých měkkýšů). Kupodivu tyto nejedovaté ryby moc na odbyt nejdou. Gurmáni tvrdí, že maso ježíků, kteří v sobě nemají jed, nemá tu charakteristickou chuť, pro kterou jsou tyto ryby vyhledávány.
A cena jedné porce? Cca 2 500 korun…

Pramen: Michael Largo – Jak odejít na věčnost, Epochální svět – Ryba fugu aneb pořádný adrenalin na talíři

 

Jednou jsi dole, jednou nahoře

Téma: Držkopád

 

Stokrát si můžeš říkat, že za to nemůžeš.
Stokrát si můžeš říkat, že kdybys to tušila, nedošlo by k tomu.
Došlo.
Jsou události, co jdou mimo tebe. Možná, kdyby ses víc soustředila, zahlédla bys cípek nespokojenosti, nesouladu, mráček na jasné obloze.
Ale ty pluješ pod plnými plachtami a myslíš si, že všichni plují s tebou. Pleteš se a nevíš o tom.
Náraz je prudký. Zbortí se ti vše, pro co jsi dosud žila.
Zbyde ti jediné – slepit střepy a jít dál.
Protože za dalším rohem (i když sis myslela, že už ho nikdy neuvidíš) opět svítí slunce.
Věř tomu.
Svítí.

 

Když dojdou kolíky, vezmi…

Téma: Došly kolíčky

 

Úvodní poznámka: 

Tahle příhoda se stala tak dávno, že už to snad ani není pravda. Ale když si na ni vzpomenu, stále vnímám to teplo a vůni léta toho roku…

 

Drabble:

„Nebudeme je ždímat, slunce je krásně vybělí.“
Moje zbrusu nová tchýně poletuje po zahradě a věší na dlouhé šňůry čerstvě vyvařené pleny. Chodím za ní pomalu, ztěžka, mám pocit, že jsem jedno velké břicho. Termín porodu se blíží, vedro mě vysiluje, jsem ráda, že se nemusím shýbat a natahovat. I když, možná by mi to pomohlo…
„Došly mi kolíky,“ vytrhne mě z rozjímání hlas. „Dojdi do prádelky, jsou tam někde klubny, tak je prosím dones.“
Připadám si jako dítě, poslané do lékárny pro semtele. „Nevím, co jsou to klubny,“ přiznám.
Tchýně se rozesměje. „Klamerky přece!“
Jo klamerky! Že neřekla hned!

 

Závěrečná poznámka: 

Vůbec nevím, kde se v kraji, kde jsem kdysi žila, vzal název klubna. Tedy kolík ne s pružinkou, ale jednoduché véčko vyřezané z plochého kusu dřeva. Prostě klamerka, jak se zas pro změnu říkalo u nás doma. Mívali jsme jich plno, běžně jsme je používali. Ale název klubna jsem slyšela tehdy poprvé. A už nikdy nezapomněla.

Aktualizováno: 23.9.2020 — 22:13

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Toro, výborné, jako vždycky.
    Málo komentuju, protože čtu většinou pozdě v noci nebo se zpožděním, ale tentokrát dodatečně musím: Andělé, jehly a desetníky – dlouho mi to leželo v hlavě, četla jsem dvakrát a dávala jsem přečíst i mému muži, také se mu to hodně líbilo. Děkuju.

  2. Toro, skvělá drabble. Ty fakt dokážeš zpracovat i ta nejpodivnější zadání, jako hned to první „Prasečí tanec“. Pink Floyd není moje hudba, ale vzpomínám si, jaký rozruch kolem jejich pražského koncertu byl. Myslím, že je tam pozval sám Havel. Ptala jsem se tehdy mojí 14. leté neteře, jestli se na ně půjde podívat a ona pravila, že přeci nepůjde poslouchat nějaké staré třicetileté dědy. :D

    Magické proužky je to nejhezčí vyznání knihám, které jsem kdy četla.

    Sázky na smrt jsou děs!!! Možná by se podobné příběhy měly číst dětem ve škole jako odstrašující „výchova“ do budoucna. Protože bohužel nejen mezi dospělými, ale i dětmi mají tragické následky sázky typu „nebuď srab“, nebo aby kluk zapadl do party, či se jen kasal před ostatními svojí odvahou a pak už nedokázal couvnout.

    O japonksé jedovaté rybě fugu jsem slyšela, ale tolik detailů jsem neznala, tak díky za vysvětlení.

    Klubny a klamerky obě slova také čtu poprvé. Ale nejsou to náhodou kolíčky podobné těmto?

    https://i.ebayimg.com/images/i/201500585879-0-1/s-l1000.jpg

    Kdysi dávno, myslím, že ještě v Anglii, jsem si je koupila, protože se mi líbily a ještě mám. Tady jsem ale začala zase používat ty klasické s pružinkou. Jen už několikrát jsem si říkala, že ty „klubny“ zase najdu a začnu znovu používat. Protože se mi už několikrát stalo, že u starého kolíčku při stisknutí půlka pod prsty rozlomila a pružinka mi skřípla prst.

    1. ano, Maričko, klubny jsou podobné, ale byly jen takové jednoduché – jako když si představíš obdélníček dřeva a uprostřed něj vyřezané úzké véčko… a děkuji za super komentář.

  3. Magické proužky jsou moc krásné, mám to s nimi tak nějak podobně. (h)
    Klamerky jsem si musela vygůglit, dokonce i obrázek se našel, klubny nezná ani strejda Gůgl. :D

  4. Floydy mám moc ráda, ale na jejich koncertu jsem nebyla – nebyla jsem na žádném velkém koncertu… Moje chyba. Je tam moc lidí:))
    Moc hezky ztvárněné magické proužky! :)
    Adrenalinová večeře… ne děkuju, tohle vzrušení k životu nepotřebuju. Dobře vím, jak křehké je zdraví a bezpečí
    K těm kolíčkům – vím, o čem mluvíš, ale neznám ani jeden z tebou zmíněných termínů. Dokonce si nemůžu vzpomenout, jak tomu říkala babička (doma jsme je neměli), i když určitě to název mělo – neznáte někdo české ekvivalenty? :) Hrozně mě štve, že si nemůžu vzpomenout! (viz můj nedávný článek:))

    1. díky, Dede, měla jsem dneska šílený den a dostala jsem se sem až takhle pozdě. Jiný název už neznám, než klubny a klamerky :D

  5. Jako vždy to máš moc pěkné, všechno.
    Na tom koncertě tehdy byl MLP (a taky na to moc vzpomíná), já nemohla, Any bylo necelého půl roku. Trochu jsem si to vynahradila za pár let na druhých Stounech a pak na U2.

    1. Jo a ad klamerky a klubny – doteď jsem tahle slova neznala. Kdysi jsem chodila s chlapcem z jižních Čech, a tehdy mě překvapilo slovo lavičník.

        1. lavičník znám, normálně jsme ho používali :) jak slovo, tak lavičník. A šprudlák teda ne, ale šprudlu jo :D

    2. my na tom koncertu byli, a na spoustě dalších, ale Pink Floydy řadím těm nej. Neuvěřítelný zážitek.

      1. MLP to taky říkal, jeho nejlepší v životě.
        Mně osobně se taky hodně líbil utajený koncert The Cure 20. června 1993 v Brně na Velodromu (co jsem se tak ptala, nikdo o něm neví, ale byl vynikající). Shodou okolností se přesně na den 9 měsíců potom narodila dcera. ;-) Když tu The Cure před pár lety hráli znova, dostali jsme od dětí lístky (a k nim přibalený kondom, že už dalšího sourozence nechtějí). :-)
        Tady je jedna moje oblíbená od nich: https://www.youtube.com/watch?v=xpL_TF_GPng

        1. mně se moc líbila Tina Turner na Slavii, ta ženská byla prostě svělá, pak Phil Collins. Viděla jsem Roling Stones, U2, oboje myslím dvakrát, ZZ Top a spoustu dalších kapel. Tehdy jsme jezdili hodně, zážitky to byly veliké. Ale Pink Floyd nepřekonalo nic, možná i proto, že byl prostě první. Ale když tedy David Gilmour v tom černým tričku a džínách začal hrát a zpívat, déšť nedéšť bylo to prostě famózní.

            1. Jinak na těch „druhých“ Stounech (první jsem nestihla, neměla jsem s kým jít, MLP byl na vojně a kamarádi, kteří taky chtěli jet, mi to řekli až ex post) jsem první půlku strávila na Toi-Toice, protože jsem si odpoledne předtím dala pizzu s mořskými plody, a jak jsem na ně tehdy nebyla zvyklá, mírně jsem se přiotrávila. Potom o rok později U2 byli v pohodě, kolem nás stáli všecko lidi našeho věku, všecky písničky jsme všichni znali, všecky jsme si zpívali, bylo to fajn.
              Na rozdíl od Dede na velké koncerty doteď moc ráda chodím, to sdílení zážitku ve větším společenství lidí je úžasné (proto taky ráda chodím do kina, je fakt rozdíl vidět film s jinými lidmi kolem sebe a sama doma), a proto mě taky moc mrzí letošní zrušená Pohoda, to je festival mého srdce, lidí tak akorát, navíc na velké ploše, k tomu bezvadná muzika, co víc si přát. Snad to příští rok klapne, no a pokud ne, tak snad někdy příště, letošní lístky (které jsme si kupovali snad někdy v lednu) zatím pořád platí, uvidíme.

    1. jako, už taky asi potřebuji brýle. Mimochodem, Toro, mohla bych výhledově objednat jedno drabble o pelmelu? Ty napíšeš cokoliv, já ti věřím. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN