MATYLDOVINY: Co nám vlastně zbylo?

Uznávám, že každý žijeme v jiné sociální bublině. Já žiju na trochu větší dědině a vedu řeč i s prodavačkami v obchodě, známými na procházkách a kamarády i z jiných míst. Jako většina z nás.

 

 

Kupodivu problémem se pro mě staly moje kulaté narozeniny, což by pro mě za jiných okolností byla rodinná událost s příjemným setkáním. Jelikož dcera žije v jiném státě, stalo se z plánování narozenin strategické cvičení s vyšší matematikou. Budou moci přijet? I s rodinou přítele? Nebudou muset mít testy? Kolik by jich přijelo v případě testů?

Prodavačka v obchodě si posteskla: „Když jsme slyšela počty nakažených, tak se mi uvnitř něco sevřelo. Nemůžeme nic plánovat. Vlastně nemám žádnou radost, jen práci.“ S tím souhlasím. Patříme mezi lidi, co o práci nepřišli, ale od jara známe vlastně jen tu práci. Obvyklé aktivity ve volném čase jsou zrušené nebo omezené.

Týdenní dovolenou v Česku jsme tedy měli úžasnou, ale v tu podzimní zatím spíš jen doufám – pokud zavřou lázně, máme smůlu. Pobyt je objednaný, ale nic nemusí být tak, jak to na pohled vypadá, a v práci chtějí, abychom si dovolenou vybírali a pokud možno podle plánu sepsaného v lednu. Trávit ji doma zíráním na televizi a umýváním oken se mi nechce.

Spřátelená zdravotní sestra podotkla, že silně narostl počet lidí na antidepresivech a dost se zvětšila nevůle pacientů spolupracovat i ve slovní rovině. Jako by lidé dokázali pojmout jen určitý počet špatných zpráv a pak to už ničilo jejich psychiku. Vzhledem k tomu, že jednou z velmi čtených zpráv je studie z americké univerzity o tom, že nejvíc mrtvých na covid bude v prosinci, předpokládám, že to zabije i Vánoce.

Ano, budu dodržovat opatření, ale… co nám kromě strachu vlastně zbylo?

Aktualizováno: 9.9.2020 — 17:26

50 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Je to teď divný život s pandemií. Všechno je jinak. Ale nesmíme se dát zlomit.

    Už týden mě bolí v krku a i hlava bolí. Co mám čekat? Je to jen nastuzení a nebo něco víc? Syn je na tom stejně. Tak jako jindy česnek, med, Strepsils na ten bolavý krk a Berocca, což jsou antioxidanty. Ještě mi syn včera koupil echinaceu v kapkách. No uvidíme co se z toho vyvine. Covid-19 bych těžko zvládla jakožto diabetik. Ale nebojím se, strach by mne zlomil hned. Umřela bych strachem dřív, než by mě sklátil Corona virus.
    Tak se držte a vydržte!!!

  2. můžeme se radovat i z maličkostí…my máme Zvířetník, chlupatý kamarády a poustu dalších činností, na které nebyl čas… a tak konečně zase víc čtu nebo zašívám a opravuju kočičí věci i svoji stylovku….

  3. No, já odmítám nechat se rozhodit. Léto bylo hezké, na konci srpna jsme si užili týden v Krkonoších. A pořád je hezky, dá se chodit do přírody. Doporučuji načerpat zásoby slunečního svitu a teplých dní do zásoby, jako prevenci proti podzimním depresím, nemluvě o depresích z koronaviru. (sun)

  4. Je to takové začarované. To jaro člověk nějak překlepal… jenže uvolnění v létě má za následek, že teď se nám nechce zpátky do chomoutu…
    Jezdili jsme celkem spokojeně po tuzemsku (i když jeden plánovaný výlet za hranice jsme taky museli zrušit), jen teď nevím, co bude dál. A neví to zjevně nikdo.
    Nezbývá než se snažit si to moc nebrat.

  5. Mluvíte mi z duše, milé dámy. Apinu chápu, starost o maminku a k tomu Praha, do je vražedná kombinace. Štve mě to naprosto neuvěřitelně a když pominu šílené kotrmelce vlády, tak nejvíc mě štvou (weeelmi slabý výraz) naše slavná media. Já si nemůžu pomoct, ale mám dojem, že ne vláda vládne, ale media vládnou vládě. Když chodíte do práce (matylda a spol. :-)), není to sice nic moc, ale alespoň jste nějak mezi lidmi. Když jste v důchodu doma a na vsi, tak s blížícími se podzimními plískanicemi na mě padá deprese. Ta padá ostatně vždycky :-), jen letos nějak na druhou. Takže nečtu zprávy na netu, v televizi sleduju momentálně cyklistiku a večer vraždy v Midsameru (nebo jak se to píše). Není nám dvacet, jsme ta „ohrožená skupina“ a tak si pro jistotu odpouštíme kulturní zážitky, ale i procházky v Plzni, Praze a pod. Roušky mi ani tak nevadí, když jdu max k nám do obchodu nebo do Penny do Kralovic. Hlavně, že je nemusím mít venku za vsí, abych nenakazila nebo nebyla nakažena od zajíců a srnek.
    A stejně nevím, čemu mám věřit, prostě politika je svinstvo.

  6. Doufám, že Ti podzimní dovolená přes všechny problémy vyjde. Pokud je pobyt v lázních objednaný, určitě tam udělají, co půjde, aby se nerušil. Ale chápu, že ta nejistota je nepříjemná. Ale chápu, že ten celkový pocit rozladěnosti je velký. Držte se. (inlove)

  7. Co nám zbylo?
    Pachuť po vlastním strachu, kerý byl tak masivně podporován.
    Smutek při procházce lesem za barákem: tolik „bordelu“ tam nikdy nebývalo i když ty „posr..é“ kapesníčky už příroda milosrdně „zpracovala“…
    Nechuť cokoliv plánovat, co kdyby to zase nevyšlo?
    Údiv nad lidmi, keří by v roušce snad i spali, ale mytí rukou jim moc neříká.
    Zechucení nad zmatky kolem všech opatření.
    A nakonec ta usmolená rouška, kerou si budu muset při nákupu zase nasadit…
    Jarmia

    1. Ta podpora strachu bez nějakých rozumných vysvětlení je k zešílení, obzvlášť pokud člověk sedí doma a neřeší vlastně nic jiného.

    2. Roušku si tedy při nákupu nasadím, nikoli s potěšením, ani usmolenou, ale nejvíc mi vadí volně ložené pečivo. Rukavice sice u toho jsou ale málokdo si je vezme. Raději kupuji u pultového prodeje, v pekařství.

      1. Ona nebývá usmolená když ji nasazuji, ale během několika minut se jí stane. I při velmi krátkém nakupu vycházim z prodejny s úplně mokrou rouškou… Tady usmolenou.

        Jarmila

  8. Nechci kritizovat za „opatření“ nikoho. kdo neprošel takovou odpovědností za své činy,nemůže vědět jak všechno chodí a jaké tlaky musí podstoupit. Nicméně všichni kdo šli do politiky musí s něčím takovým počítat. Ten kdo nemá žádnou odpovědnost,může bez obav kritizovat a to je taky v pořádku.
    Podle mne je nejhorší v této době to, že se politika vmísila do odbornosti,tam vidím zásadní chybu. Politická tužba po znovuzvolení nezná mezí napříč politickým spektrem. Taky si kladu otázku , kam se vůbec poděla lidská slušnost.
    A Matylda má pravdu, osobně se od téměř všeho nyní už odstřihuji, víc špatných zpráv nejsem schopna vydržet a to umím žít pod tlakem. (h)

    1. Ty špatné zprávy lidi fakt drtí. Čtu už obvykle jen nadpisy. Dřív mi vadily články o vraždách a dopravních nehodách, teď už skoro všechno.

    2. Jedni naši známí (od Znojma) říkají, že se dívají večer maximálně na jedny zprávy a jinak to raději nesledují. Na procházky chodí do přírody mimo běžné cesty. Asi je to nejrozumnější možný přístup.

      1. My TV radši nemáme a nesledujeme. A babičce (už je doma) jsme předplatili Deník N, jediné aspoň trochu normálnější noviny (i když tu TV jsme jí nakonec koupili, bylo by jí to doma dlouhé).

  9. Víte, jsem z toho na rozpacích.
    Nejprve vše zavřeli, pak vše povolili.
    Pak nám zavřeli tady naší Severní Moravu, protože doly.
    Pak ale nezavřeli dramatičtější Prahu – protože jen kopálisti v pajzlu… (raději no coment, byla bych moc vulgární)
    Následně vyhlásili roušky, a hned je zase odvolali…
    Všichni, kdo kýchne, a všichni, kdo se na něj jen koukli na testy a do karantény…
    Premiér nemusí nikam, má vysoko ego (zase hrozí vulgarita…)
    A já do toho dostala obyčejný herpes… Kamkoliv se dovolat nejde, moje doktorka „vybírá po dnech dovolenou“ a zjistíte to tak, že se doplazíte až k ní…
    Diagnozu mi udělali až v jiném městě na infekčním v neděli a ještě mě chránili před dovezeným covid pacientem – moc hodní.
    Takže – nikam, s nikým, nikde…
    Je to hloupé.
    Ale alespoň jsme s manželem stihli během prázdnin dvakrát odložený pobyt v Jánských Lázních a naštěstí jsme nečekali na podzim.
    Slavným vládním proti-informacím zdar

    1. Už dva měsíce se peru s alergií a asi si půjdu sama koupit prášky. Protože ty na recept by mi musel předepsat alergolog a myslím, že dovolat se lékaři a na tu alergologii je úkol hodný Herkula.

          1. No, to je pravda. Moje alergoložka má naštěstí mail, tak až mi dojdou léky, budu s ní komunikovat takhle.

  10. Řekla bych, že řízení epidemie nejdřív zupáckým způsobem (všechno zavřít a roušku i sám ve vlastním autě) spolu s nekonečným populismem v létě (hlavně, ať je volná cesta do Chorvatska), kdy se zdá. že virulenci covidu určuje ryk ze sociálních sítí, nechaly lidi v obrovské nejistotě. A protože žijeme v době, kdy rozumné uvažování převálcoval binární křik (buď je to bílé nebo černé a bijte všechny, kdo si myslí něco jiného), dělí se občané aspoň navenek do dvou táborů – na ty, co mají opravdu velký strach (a křičí určitým způsobem) a na ty, pro které je virus světovým spiknutím a vlastně neexistuje (ti zase křičí v opačném gardu).
    Kdyby vláda komunikovala s občany jako s dospělými lidmi, vysvětlovala a kladla logické argumenty pro opatrné zodpovědné chování a neměnila pravidla stylem odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil, mohla se většina lidí za ty uplynulé měsíce naučit s hrozbou infekce žít s používáním poměrně jednoduchých pravidel. Jistě, bez výhružek policií a výzev k udávání by tu pořád existovala skupina nezodpovědných (ti jsou ale vždycky), ale většina lidí by pochopila a celkově by to plynulo lépe a s menším stresem, než tohle lítání ode zdi ke zdi.
    Rozhodně souhlasím s Matyldou, že lidé se necítí dobře – ten podprahový stres je tu pořád, živený hlavně nejistotou.
    Média věcem opravdu nepomáhají, naopak – rozdmýchávají to ještě podle zásady „korektnosti“, kdy jednou dají hlas odborníkům-popíračům a příště stejně přesvědčivým odborníkům, kteří naopak varují. Je hezké, že je to vyvážené, ale jak se v tom má, kruci, normální člověk vyznat? Vybičované vášně přinášejí čtenost a tedy peníze, takže majitel médií si přijde na své. Lidé nikoliv.
    Stejně máš pravdu v tom, že pracovat se musí a ruší se – nebo jsou nejisté – hlavně akce, kde se lidé baví. My jsme třeba změnili na Pecce termín i místo představení, kvůli rouškám. Budeme hrát od šesti a venku na nádvoří. Z epidemiologického hlediska rozhodně lepší než v malém sálku, horší pro nás, protože nemáme ozvučení. No, uvidíme, kdo přijde…

    1. Spiknutí je nesmysl a tohle si snad myslí jen velmi málo lidí. Ale Covid tu prostě je, bude tu, nezmizí ani příkazem vlády ani nasazením hadru na pusu (kam zmizeli ekoaktivisté? Proč nebrojí proti obrovskému množství jednorázových ochranných pomůcek?). Musíme se s ním naučit žít, ne se klepat strachy a přežívat. Ne potopit ekonomiku, rozkrást co se ještě rozkrást dalo a celé to smést pod roušky. Počáteční solidarita zmizela, zůstalo číhavé hlídání zda snad probůh někdo nekýchnul, či zda si nenasadil roušku o dva kroky později než měl. Přitom opatření, která by byla rozumná, se v rámci populismu nekonala (přece lidem po dovolené nenařídíš ještě 14 dní leháro doma! přece nezakážeš noční bary, když to k nám táhne bohaté „turisty“! Jé, vono se to…).
      Nebojím se Covida, bojím se těch, co se bojí Covida.

      1. Tak se mě boj :-) Ne vážně, všechno, co jsem chtěla říci je ve dlouhém komentáři k Dede a s Tvým textem v podstatě souhlasím. Ale já důvod k obavě mám a důvodu je 91 let s mnoha komplikacemi (má máma). Takže ano, bojí se Covida, ale ne kvůli sobě.

          1. a… pomůže to? Když se budu bát, ochráním své blízké víc? Pokud se teda všichni nezavřem někde do krytu a nenecháme si jen vhazovat dovnitř desinfikované jídlo.
            Myslíš, že pravděpodobnost, že to na tebe někdo prskne v obchodě předevčírem, byla výrazně nižší, než že to na tebe prskne dnes? Kdyby ta nařízení byla systémová, kdyby fungovalo všechno to co se naslibovalo, mělo by to smysl. Takhle je to „tak my teda nevíme, tak teda asi noste ty roušky, třeba to pomůže“.
            Kam zmizel semafor, kde je chytrá karanténa, kde jsou sliby, že už nic nebude plošně? Všichni noste roušky a když se nakazíte, tak se sami vytrasujte – tohle je (vý)plod půlroční práce odborníků?

            1. Dělám, co umím a ta pravděpodobnost, že někdo s rouškou na mě prskne je přece jen nižší než bez té roušky. Rozptyl virů, ale i jiných bacilů je totiž s rouškou menší, tudíž úměrně (o tu vzdálenost) nižší i riziko nakažení. Ta rouška je to nejmenší, ale je nejvíce vidět.

              Ale naprostý souhlas s tím, že nic z toho, co se naslibovalo a mohlo to snížit riziko nakažení, nefunguje – chytrá karanténa, e-roušky… prostě nic, jen chaos. Vrchol je, že chtějí, aby se nakažení sami trasovali. Už si lidé sami ušili roušky (takže teď už skoro není nutné je kupovat), tak co by se sami nevytrasovali, že? Ještě si dostavíme D1 a bude to skoro komplet.

              1. Ještě k těm opatřením, náš velký populista musel dobře vědět, že tzv. chytrá karanténa nefunguje, přesto populisticky odvolal opatření na nošení roušek od 1. září, kdy šly děti do školy a lidé se vraceli s posledních prázdninových dovolených jen proto, že se to lidem nelíbilo. Tak teď to máme.

                Jestli na mě někdo Covid prskl včera nebo předevčírem, tak mám smůlu (tedy přesněji máma), to tak je. Ale dnes už by třeba prskl a při troše štěstí se nic nestane. V tom člověk musí být taky trochu fatalista, aby se nezbláznil. Při všem, co mám doma, si míním zachovat zdravý rozum. Ještě ho budu potřebovat.

              2. Jenomže roušky a nedostatek sociální interakce zase snižují obecnou míru imunity. Takže to, co bys na jaře přešla jako rýmičku, teď 14 dní nevstaneš z postele. Čili máš sice menší pravděpodobnost, že něco chytneš, ale daleko větší průšvih když opravdu něco (cokoliv) chytneš.
                Ale hlavně – někteří se pořád tváří, že když to všichni chvíli vydržíme v náhubku, tak Covid zmizí. Nezmizí. Budeš jezdit autem už napořád? (já pracuji v modré zóně, v jiné než bydlím, smůla) Už nikdy nepůjdeš na koncert? Nebo věříš ve spolehlivou vakcínu proti mutujícímu viru? Jaký že je účinek vakcín na chřipku? Nelíbí se mi to, ale je to realita a je nesmysl před tím zavírat oči.

                1. I když s tebou v mnohém souhlasím, v tomto případě jsme každá na jiném břehu, ale i o tom je diskuze. Možná, kdybych neměla doma 91letou mámu s vážnou onkologickou chorobou, která ji dříve nebo později dostane (čili imunitu má i tak v háji), CHOPN (čili srozumitelně má částečně plíce zarostlé a částečně potrhané – rozedma). To je opravdu něco pro Covid! K tomu má dalších X doprovodných chorob. Kdyby toho nebylo, možná by se můj postoj přiblížil k Tvému. Ale faktem je, že od doby, co téměř nejezdím metrem (mimo Covid dlouhodobě jezdím do práce po Praze příměstským vlakem, kde mám více prostoru), tak jsem výrazně méně nemocná. Prostě ty viry, které krouží vagónem metra méně chytám. Ale i ve vlaku (rychlíku) jsem jednou chytila virózu od evidentně nemocné slečny. Odsedla jsem si až po 40 km a bylo už pozdě, což v příměstském vlaku na 2 stanice hrozí méně. Ta viróza (opravdová nealkoholická) se mě držela více než měsíc a byla jsem potom úplně vyřízená. Je pravda, že se málo stýkám s malými dětmi atd., takže i proto jsem možná méně vystavená různým virům. Jinak jsem díky práci často na čerstvém vzduchu, takže nějakou odolnost snad mám. Je možné, že jezdit autem budu muset, dokud bude máma naživu. Nebo, dokud se nenajde účinná vakcína nebo alespoň taková, jako jsou na chřipky. Tedy na jednu sezónu, samozřejmě pokud se vůbec něco účinného a bezpečného vyvine. Ty chřipkové vakcíny se někdy povedou, někdy vůbec. To víme, ale i přesto se máma pravidelně očkuje alespoň proti chřipce. Sama jsem zvědavá, co vyvinou na Covid, jak to bude nebo nebude účinné. Nechci předjímat. Takže žiji pravděpodobně v jiné realitě než ty. Prostě dělám, co jde, abych neohrozila už tak slabou mámu. Ona totiž by v případě nakažení Covidem téměř jistě zemřela, tedy jak někdo říká s Covidem, protože jiných chorob má požehnaně. Vzala by sis něco takového na svědomí? Já ne, tak se alespoň chráním, jak umím nebo možná neumím. Proto se Covidu opravdu bojím, bojím se, že se by i mým přičiněním, tedy nezodpovědným chováním, mohla nakazit a v důsledku zemřít. Pokud se to stane i přes mou opatrnost, tak to už se prostě nedá nic dělat. Víc už udělat neumím, ale je to i odpovědnosti a ohleduplnosti lidí okolo mě. A tam jsou bohužel velké rezervy. To je bohužel zase má realita a před tou opravdu oči nezavírám…

                  1. Můj muž je v nejrizikovější skupině – má kvůli tomu dát výpověď a zavřít se doma? Má se vzdát veškerého života, sedět doma a klepat se kdy to přijde? Místo toho dělá nábor dětí na bazén a prostě doufá. A já s ním.
                    O našich maminkách nemluvě.

                    1. Tak každý má svůj boj a řeší ho, jak umí. Já se celou dobu jen snažím vysvětlit svůj postoj, nemíním tím nikoho, ani Tebe přesvědčovat o své pravdě. Koneckonců také jsi mě zrovna příliš nepřesvědčila. Tak jsme si kvit. Tu správnou míru opatrnosti si každý musí najít sám. Jsem ráda, že Tvůj manžel je schopen organizovat nábory dětí a že všichni žijete aktivní život. Přeji vám všem, abyste zůstali všichni zdraví, já budu bojovat svůj boj a budu opatrná na všechny okolo sebe, a tím končím tuto diskuzi.

                    2. chápu,že to na mne někdo může prsknout, ale tejně jako Apina, to nechci bejt já,kdo to donee domů a předá matce…a smiřovat se s tím, že jsem tou urychlující příčinou byla já, když to máti nedá…to je na celej zbytek života..tak asi tak.

              3. a budeme se léčit sami, možná pomocí bylinek a když to nepomůže tak se sami půjdeme zakopat. Zavádět opatření jen tak aby se vlk nažral a koza zůstala celá…

      1. Přidávám se. Ráda bych někdy v lepších časech zase nějaké představení viděla. Jste totiž vynikající. :-) (h)

    2. Kdyby vláda komunikovala s občany jako s dospělými lidmi…. Ach Dede, jak mi tohle mluví ze srdce. Tady je vidět, jak málo jsme se posunuli od roku 1989, kdy nám Strana a vláda jen nařizovaly. Jedna známá mé mámy z tehdejšího SSSR jí řekla, že oni jsou zvyklí hezky poslouchat, že se jim tak žije dobře a že vědí, co dělat teprve až jim to někdo řekne. Ale tak tomu bylo v mnohém bohužel i u nás.

      Ano, rozhodně to chtělo mnohem intenzivnější komunikaci s lidmi, jenže tu vládu lidi volili, a tak si zvolili to, co máme. Tu vládu volili právě lidi, kteří se (často, abych to neházela na všechny) rádi nechají vést a raději o věcech moc nepřemýšlejí a hezky poslouchají vůdce, který jim ke všemu slíbí nějaké držhubné (třeba vyšší penze nebo platy). Je jich i podle současných předvolebních průzkumů dost na to, aby tohle vedení země pokračovalo i nadále. Zatím je evidentně málo lidí dostatečně vychovaných na to, aby samostatně přemýšleli i s ohledy na druhé.

      Vím, že u vás doma se na toto díváte mnohem kritičtěji, protože jste rozhodně mezi lidmi, kteří mají větší mezinárodní rozhled. Takových ale zase tolik v ČR není, bohužel. Svým způsobem jste jako rodina výjimeční. Lidé strašně rádi někoho poslouchají (přitom budou brblat), aby nemuseli nést vlastní odpovědnost.

      Bohužel jsem přesně tuto situaci očekávala a v podstatě v určitém omezeném režimu jsem roušku stále používala. K tomu již půl roku do práce jezdím téměř zásadně autem, abych se vyhnula případnému přenosu viru na mámu. Nejvíc nemocná jsem totiž vždycky byla, když jsem hodně jezdila metrem, jednu hnusnou virózu jsem měla z vlaku a také z letiště nebo letadla. Máma se totiž naštěstí pořád celkem drží, tak mám důvod snažit se nezhoršit její ne zrovna lehkou situaci. Bohužel jsem kvůli tomu nyní hodně společensky omezená a to i díky tomu, že si lidé mysleli, že se už nemůže nic stát a dělali i úplné blbosti (fakt nevím, proč v této době například pít drinky společně z jedné nádoby a pařit v malém uzavřeném prostoru celou noc – asi už jsem stará na to, abych to chápala), budu nyní omezená ještě více. Neuvěřitelně mě to štve. Ale chápu, že lidé v mé situaci nejsou, takže tohle prostě nemohou chápat.

      Vládní chaos v nařízeních ale rozhodně nepomáhá ničemu. Když v srpnu vyhlásili nějaká opatření, pak si premiér na FB nebo Twiteru přečetl, že se to lidem nelíbí, tak to zase nechal ministra odvolat, tak co si o vedení této země máme myslet? To se vládní rozhodnutí mají přijímat podle toho, co lidé napíší na FB nebo Twitteru? Kde je vysvětlení epidemiologů, proč je dané opatření nutné? Mimochodem, Dr. Maďar to posléze položil, nechtěl ze sebe dělat šaška. Najednou se všichni diví. Tento chaos nepomůže vůbec ničemu a už vůbec ne zvládání koronaviru. Jen mě udivuje, že to s důvěrou v současné vedení zatím vůbec neotřáslo a že mají pořád prakticky stejné preference.

      Takže za sebe budu používat svůj vlastní rozum, v podstatě se mé současné chování nezmění, jen budu trochu častěji nosit roušku, kterou jsem nikdy úplně neodložila. Letos jsem, kromě chalupy, odložila všechny konference (tedy zrušili je většinou organizátoři, ale stejně bych nejela) a vůbec ježdění do zahraničí. Své běžné pracovní povinnosti včetně služebních cest na pokusy si ale musím plnit. Mluvím už dlouho prakticky jen s kolegy (občas jdeme na pivo), občas s někým z rodiny. Do toho budu mámu doprovázet ke všem lékařům, které potřebuje. Budu dál utrácet peníze za benzín a doufat, že má téměř plnoletá Fábinka to ještě chvíli zvládne. A tohle budu dělat do té doby, dokud to bude zapotřebí, ať je u vlády ten nebo onen a ať je chaos ve vládních nařízeních jaký chce. Před nákazou mě to úplně neochrání, ale to už musím nechat na odpovědnosti i ostatních.

      Howgh

  11. Člověk by řekl, že tato situace zasáhne především lidi společensky aktivní. Jenže to tak není – já jsem v podstatě životní styl nezměnila – práce, vycházky se psy, focení přírody, setkání s Terkou nebo s rodinou (tedy první měsíc ani to). A přesto celý tento rok cítím jakousi apatii a málo radosti.

    A mrzí mne letošní Setkání, které nakonec neproběhne – věřím, že příští rok bude radostnější…

  12. Mě ohromila obrovská kreativita, která se v souvislosti s omezeními projevila. Nemyslím tím samozásobitelství rouškami, to byl pud sebezáchovy a také solidarita.
    Ale třeba to, že Česká televize během několik dní po zavření škol dokázala spustit pořad UčíTelka. Všechny ty koncerty a kina z obýváku. Páteční opravdu zábavné Koncerty pro jiné myšlenky na Radiožurnálu. Dost úspěšná snaha škol o on-line výuku. Na Twitteru jsem objevila britského herce Patricka Stewarta, který každý den čte jeden Shakespearův sonet. Absurdní reality show „Vláda ČR“ (to je tedy spíš k pláči).

    1. Ano, to mi přišlo úžasné. Jenže to bylo po prvním šoku a taky naděje, že to k něčemu bude. Jenže teď to vypadá, že nic podobného se konat nebude, protože lidi jsou silně rozčarovaní z toho, jak se s nimi zacházelo, z nedostatku rozumných informací a obecně z toho, že i kdyby udělali cokoli, tak je to marné.

    2. My s manželem jsme byli zvyklí jezdit do Prahy na jednodenní výlet. Navštěvujeme galerie a památky. V současné situaci tam do konce roku nepodíváme. Letos jsme museli zrušit Řím. Chceme tam jet příští rok v květnu, tak snad to už půjde. Letošní dovolenou trávím na chatě, i teď tu jsem na posledním týdnu dovolené. Je tu krásně, ale chybí mi už nějaké kulturní zážitky. Tak si alespoň zítra zajdeme do konventu v klášteře v Plasích.

      1. Taky jsme zrušili zahraniční dovolenou, ale to beru jako správné, konec konců ty Krušné hory byly super. Umím se bavit a radovat i jinde než třeba u moře. Jen mám špatný pocit z celé té situace.

        1. My jsme letos radši ani nikam nejeli, ani po ČR, jen jsme byli „na svém“. Výsledek? Z dovolené máme vybráno jen pár dní a nevíme, co s tím zbytkem. Převádět to nejde, proplatit asi taky ne. No, co už, jsou horší věci na světě.

              1. Podle mě s ní něco udělat musí – propadnutí není legální. U nás v práci se neproplácí a převádí se jen ze závažných důvodů, jinak se dovolená nařizuje. Je pravda, že často je někdo s nařízenou dovolenou stejně v práci, protože termíny nepočkají…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN