HOST DEDENÍKU – Helena: Saharonim – prastará oáza uprostřed pouště

V srdci Negevské pouště, uprostřed vyprahlého kráteru Machteš Ramon najdeme místo jménem Saharonim.  Pramen Ein Saharonim je jediné místo v celém kráteru, kde se celoročně vyskytuje voda. Je to malý zázrak uprostřed pouště.

 

 

Jen sto metrů od něj najdeme zbytky nabatejského chanu, také nesoucího jméno Saharonim. „Chan“ znamená karavanseráj, hostinec pro karavany procházející po Kadidlové stezce, která vedla z Arabského poloostrova do Petry v dnešním Jordánsku, a dále přes Negevskou poušť až k pobřeží Středozemního moře na území dnešního pásma Gazy. Odtud se zboží posílalo po moři do Evropy. Dnes tam najdeme jenom zbytky relativně velké budovy, kde byli ubytováni lidé spolu s velbloudy. Kdysi to bylo jedno z míst, které zajišťovalo přežití karavany na cestě pouští.

 

Mozaika nalezená v Sýrii, pocházející ze druhého století

 

Chan byl funkční minimálně od 1. st. n.l. až do příchodu muslimů v 7.století. Kadidlová stezka však existovala mnohem déle, možná až nějakých tisíc let, od 7. st. př. n.l.  Dopravovalo se po ní luxusní zboží, jako jsou parfémy, exotické koření, vzácné látky, drahé kovy a barvy na textilie. V českém jazyce se tato stezka nazývá “kadidlová”, protože kadidlo patřilo mezi ceněný obchodní artikl. Název je zřejmě přímým překladem z anglického “Incense Route”.  V hebrejštině ale říkáme Derech Habsamim čili “Stezka parfémů”.

 

Velbloudi v údolí Jordánu, Izrael. Foto Wikimedia Commons

 

Nejednalo se o jednu konkrétní stezku, ale o několik různých tras, na nichž byla celá řada zastávek a vznikla na nich i pozoruhodná malá města. O nich někdy jindy. V Saharonim nevzniklo město, ale pouze karavanseráj, hostinec pro karavany. Představte si karavanu velbloudů, plně naložených nákladem, jak se pomalu přesunují pouští v doprovodu Arabů, zahalených od hlavy až k patě jako ochranu přes pražícím sluncem. Šli pěšky, nevezli se, protože velbloudi byli určeni pro náklad.

 

Moderní karavana v Maroku. Foto Wikimedia Commons

 

Karavana pravděpodobně vyrážela z Petry v dnešním Jordánsku, kde měli Nabatejci, národ arabského původu ovládající Kadidlovou stezku, svou základnu. Zboží však pocházelo z Arabského poloostrova, určité produkty až z území dnešního Jemenu, takže některý druh zboží mohl urazit při cestě k pobřeží až tři tisíce kilometrů. Je možné, že se do Petry sváželo zboží z různých míst a odtud se vypravila větší karavana, která dopravila náklad k pobřeží, kde se překládalo na lodě. Tato poslední část cesty měřila několik stovek kilometrů a mohla trvat několik týdnů, podle aktuálního počasí a dalších okolností.

 

Ein Saharonim nedaleko od chanu. Jak se v poušti zničehonic objeví zeleň, víte, že voda nebude daleko

 

Velbloud se při chůzi pohybuje podobnou rychlostí jako člověk – pět kilometrů v hodině. Protože v poušti panují přes den vysoké teploty, starověké karavany se přesouvaly v noci. Orientovaly se podle hvězd a měsíce, ale také třeba podle písečných dun (závislých na směru větru, a tudíž vždy orientovaných jedním směrem) nebo význačných bodů v krajině, jako jsou pahorky a stromy.

 

Po dnech, kdy vidíte jen kamení a písek, vzbudí takovýto pohled nával štěstí a radosti

 

Jak velké byly karavany na kadidlové stezce nevíme, ale běžně jsou velbloudi rozděleni do menších skupin po maximálně osmnácti kusech. Velbloudi každé skupiny jsou přivázáni na jeden provaz za vedoucím velbloudem, které ho vede člověk. Několik skupin dohromady pak tvoří karavanu. Jsou známy karavany čítající stovky velbloudů. Celá karavana má pak jednoho lidského vůdce. Každý velbloud unese až 240 kg nákladu.

 

Pramen Ein Saharonim, jediný zdroj vody v kráteru

 

 

Sebemenší louže v poušti znamená, že neumřeme žízní

 

Velbloudi i lidé žijící v poušti vydrží hodně, ale potřebují také místo k bezpečnému odpočinku ve stínu, kde je k dispozici voda a jídlo. Po náročném putování kamenitou pouští byli určitě šťastní, když dorazili do chanu v Saharonim. V přízemí byly žlaby pro velbloudy a v prvním patře spali lidé. Nevíme, kdo se o chan staral, lze předpokládat, že tam byla celá rodina nebo dokonce poblíž bydlel celý malý beduínský kmen, pro nějž byl chan zdrojem příjmů. Určitou představu si můžeme udělat podle fotografií.

 

Zbytky chanu zdálky – představte si původní dvoupatrovou stavbu

 

Dede: Nemohu si pomoct, ale připadá mi tak trochu jako povídání z pohádek tisíce a jedné noci:)) Od sedmého století před naším letopočtem! Kolik dramat taková stezka zažila, kolik lidských i velbloudích kostí na ní zůstalo pohřbeno… Děkuju Heleno, za krásný článek! :)

 

Chan – místnosti pro náklad, možná i pro lidi. Velbloudi byli umístěni na dvorku uprostřed budovy

 

Chan – nádrže na vodu a žlaby pro velbloudy

Aktualizováno: 7.9.2020 — 13:42

18 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kadidlo používám, kupuji si ho v Jeruzalémě a vozí mi ho i kamarádka z Izraele, teď navíc si vzpomenu na cestu časem, kterou ti velbloudi s nim prošli. Díky

  2. Moc zajímavé! Našla jsem si to na satelitní mapě a to okolí je dechberoucí, patrně nejen v přeneseném slova smyslu :)

  3. Putování pouští je pro mě nepředstavitelné- jak se orientovali? Duny se přece přesouvají-skaliska ne, tak snad podle nich… Mít hospodu na poušti mohlo stačit na běžné živobytí, ale ve městě by určitě vydělali víc- to museli chtít.

    1. Matyldo, já se občas ztrácím i u nás, kde je krajina vlastně strašně dobře čitelná – tedy kromě rovin:)) Nároky, jaké byly kladeny na vůdce takové karavany a ještě s tím, že za chyby se obvykle platilo v lepším případě ztrátami, v horším životem (stále nezapočítávám bandity), jsou z dnešního pohledu neuvěřitelné. Klobouk dolů před všemi, kteří to dokázali…

  4. Díky, Heleno! Je to fascinující nahlédnout do míst, kde svébytně kypěl život už tak dávno – a přesto se na to dochovaly památky (inlove)
    Jinak už dvakrát nám cesta do Izraele nevyšla. jednou kvůli mé vlastní blbosti, podruhé kvůli pandemii. No, přesto doufám, že do třetice to dáme! :) A doufám, že nám budeš průvodkyní – aspoň v té poušti (blush)

  5. Ó – velmi zajímavý článek. Jak slyším (vlastně čtu) karavanseráj, hned mi naskočí Kara ben Efendi a jeho malý průvodce Halef Alí….ben Gomara (rofl) .

    Ta občerstvovací stanice byla docela velká, ráda bych viděla, jak vypadala ve skutečnosti. Docela si dovedu představit, jak majitel karavanseráje stojí před domem, stíní si oči proti zapadajícímu slunci a vyhlíží karavanu. Nejprve je to malá tečka na obzoru, ze které se nakonec stane dlouhá vlnící se řada korábů pouště. „Karavana dorazila!“ křikne do síně a naráz je všude pohyb a hluk. To musela být velká radost – jak přichodších tak místních…

    1. Ygo, mluvíš mi z duše – i já má pořád ještě v hlavě tyhle příběhy a možná to byly zrovna májovky, se kterými jsem se dozvídala základní „fakta“. Nebo fakta? On nebyl úplně mimo, Karel jeden:))
      Pak to byly takové ty orientální pohádky zpracované v televizi – vždy trapně studiové (neměla jsem to ráda:)) a z toho si zase pamatuju oblíbené rčení „a hlavičku dolů“, jakmile se někdo velkému vezírovi znelíbil:))
      Od té doby jsem četla mnoho relevantnějších informací, ale Kara ben Nemsí a hlavička dolů mi někde v zadních zákoutích mé vlastní hlavy zůstaly:))

    2. Hadži Halef Omar ben Hadži Abú Abbás ibn Hadži Dawúd al Gosara- myslím že takhle nějak to jméno bylo :)

    3. Ano ano, základní informace o arabském světě pocházejí od Karla Maye a Aloise Musila (Cedry na Libanonu, Mstitel). No a potom od zprvu tajného čtení Pohádek tisíce a jedné noci – Šahrazád dlouho králi vyprávěla, tisíc a jednu noc jí naslouchal…

      1. Maminka a bratr oba tyhle májovky milovali a opakovaně s nadšením četli. Nevím proč jsem se do nich nezačetla ani já. Víc mě zaujaly pohádky Šehrezády, ale teď jak vás tady čtu, vidím, že jsme se asi o hodně ošidila. :)

        Jinak Heleno díky za skvělý článek a spoustu nových velmi zajímavých informací !!!!

        Dede, moc přeji, aby vám do třetice podařilo bez zádrhelu do Izraele vyrazit !

  6. Úžasný článek, díky. Ta místa mě fascinují, ale nikdy tam nepojedu, je tam na mne moc horko. A jen mě tak napadá, když v noci šli, jak mohli přes den v poušti odpočívat? Stavěli nějaké stany nebo něco, kde byl aspoň částečný stín? Drsný kraj. Zlatý sever… Tedy pro mne.

    1. Většinou zastávky (karavanseraje) byly na den pěšího putování od sebe, minimálně v Negevu. Když nebyly, stavěly se tradiční beduinske stany z kůže.

  7. Milá Heleno, díky za zajímavý článek. Ta místa přímo mluví o dávných dobách, ono cestování nikdy nebyla legrace a pouští zvlášť. Budu mít dneska o čem přemýšlet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN