LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Netopýr budečský: Případ s letounem

Může obyčejná netopýří mamina pomoci speciálnímu čarodějnickému oddělení kriminálky s vyšetřováním? Dozvíte se v letní fantasy detektivce!

 

 

Karel Vrbenský dopije vystydlý čaj a vydá se na cestu po cizích duších. Dokáže rozšířit své vědomí jen na několik metrů, ale nachází se ve čtvrtém patře vyšehradské pevnosti, jejíž zdi mají spoustu skrýší a drobných okřídlených obyvatel.

V hnízdech pod římsami se zavrtí několik vlaštovek, hlavy mají plné letu do teplých krajin. Vlaštovka je sebejisté posvátné zvíře a málokdy vyhoví. Ve spárách mezi kameny se protahují netopýři. Touhle dobou bývají rozpustilí a koketní. Mladá zvědavá samice souhlasí a vydá se Karlem naznačeným směrem. Očekává nová loviště a nové známosti.

Karel vidí jejíma ušima. Neslyšné zvuky se odráží od předmětů a skládají v obraz. Mostní pilíř vpravo, můra na levoboku. Netopýřice uhne z kurzu, vyšle rychlé zvukové pulzy, aby lépe viděla, uloví podvečerní svačinu, rychle ji sní, aby se zase mohla rozeslechnout, a vrátí se do původního směru. Karel si oddechne. Na patře cítí hořkou chuť můry.

Netopýřice zahne mezi domy, do ucha se jí vrátí odraz památníku na domě, kde kdysi bydlel Albert Einstein, nadletí dům, projde bariérou do magické dimenze, která zabrouká jako rozechvělá struna, a rozeslechne se po rozlehlém vnitrobloku. Několik pater pavlačí, změť lidských hlasů, otlučené zdivo, pach rzi a alkoholu, mnoho lidských stínů.

Karel předává zvuk lidského hlasu a netopýřice hledá v nuancí lidské změti, najednou zaslechne lákavý zpěv netopýřího samce z praskliny ve střeše a Karel je zpátky v kanceláři.

Ještě chvíli se nemůže zbavit pocitu, že nevidí barvy a je vzhůru nohama. Pak si jde uvařit kafe.

V kuchyňce je Vratislav Skála.  „Tak co?“ zeptá se.

Káva chutná jako můra. „Můj odvoz má rande,“ zavrčí Karel.

 

„Kolik slibných zvířat jsi zachytil?“ zeptá se šéfka kriminálky Vilemína Roztočilová.

„Jedno,“ odpoví Karel a odmítl nabídnutou kávu. „Už je druhý den mimo dosah. Buď se ještě nevrátila, anebo není místní.“

„Je z místní kolonie,“ řekne Vilemína zamyšleně. „Jinak by se s tebou nebavila. Zná tě. Je bariéra průchodná i pod zemí?“

Karel zavrtí. „Chrání ji silné odstrašující kouzlo. Jeví se jako teritorium agresivních jedinců. Žádné zvíře se tam neodváží vstoupit.“

„Zkoušej to dál. Musí tam někde být.“

„Náš člověk nebo netopýrka?“

Vilemína mu věnuje unavený úsměv. „Oba.“

 

„Nehnul se z místa. V rámci zkreslení.“ Jeremiáš Ditrich přisune Karlovi mapu s rozechvělým zeleným kruhem. Má náladu pod psa.

„Je si docela jistej,“ broukne Vratislav. „Zmetek jeden. Ten se vybarvil.“

„Zatím.“

„Takže nezbývá než doufat, že se objeví Karlova agentka.“

Agentka.

„Vypadá to tak,“ odpoví Karel. „Pokud něco nevymyslíte.“

„Na to si jdu dát kafe,“ prohlásí Vratislav. „Chceš taky?“

Jeremiáš kafe nepije.

„Ne, díky,“ odpoví Karel a Vratislav se zatváří překvapeně.

 

Karel dorazí do práce brzy ráno a zachytí Agentčino zvědavé třepotání. Začíná svítat. Třepotání zní jako „čekám na tebe půl noci“.

O chvíli později už zavěšení na zdi vnitrobloku poslouchají probouzející se dům.

„Jmenuje se Valerián Basiliš,“ řekne Karel polohlasem, protože Agentka začíná podřimovat a Karel díky deficitu kofeinu taky. „Klasický kasař. Šestatřicet let, má dívku na Žižkově, vynalezl vlastní otvírací kouzlo, seděl už dvakrát a nikdy nikomu neublížil. Do předvčerejška. Vloupal se oknem do kancelářské budovy v centru, vykradl kasu a ubil hlídače. Nechal po sobě magické stopy, ale jeho samotného nemůžeme najít. Mohl by se ukrývat tady v domě.“

Karel si dá nohy na stůl. Nemá to ve zvyku, ale takhle si připadá méně vzhůru nohama.

Ve vnitrobloku se cosi pohne. Agentka vyrazí několik rychlých ultrazvuků. Žena s košem prádla na pavlači v druhém patře. Agentka zívne a začne si čistit levé křídlo. Karel si přitáhne rozepsanou zprávu. Mimoděk ji otočí vzhůru nohama.

Když v kuchyni louhuje čaj, ucítí naléhavý závan křídla za uchem. Povědomý tvar v okně.

 

„Je to určitě Basiliš.“

„Jste si jistý?“

Iluze nad stolem je šedivá. Zvuk nemá barvy.

„Určitě.“ Kolega z majetkového vypadá nervózně.

„Ale?“ nadhodí Karel.

„Nezdá se mi to. Basiliš byl kasař ze staré školy. Nikdy ani nezdrhal, když jsme si pro něj přišli. Někoho umlátit, to na něj vůbec nesedí.“

Karel zruší iluzi a potlačí zívnutí. Vážně je teprve půl dvanácté odpoledne? „Zranění nejsou příliš specifická,“ řekne. „Odpovídají i pádu ze schodů. Pak by ale Basiliš neměl důvod se schovávat.“

„To ne,“ souhlasí kolega z majetkového. „Vážně bych rád věděl, co se tam stalo.“

„Až ho najdeme, zjistíme to.“

„To nepochybuji.“

 

Když se Agentka v podvečer vrátí na Vyšehrad, Karel jí nechá na balkoně misku cvrčků. Její nadšené písknutí přivolá odrostlé mládě. Agentka je očichá a narovná mu srst za krkem. Pak oba zanoří hlavičky do misky.

 

„První patro, vchod z pavlače. Třetí dveře zleva na jižní stěně. Včera vstával v jedenáct odpoledne.“

Je sedm ráno. Jeden strážník dopíjí kafe z termosky. Agentka visí ve vnitrobloku na zdi naproti Basilišovu otevřenému oknu. Dvě echa do vzduchu. Nikde nikdo.

„Vnitroblok je čistý,“ řekne Karel.

Jeremiáš načrtne na vchodové dveře průrazné kouzlo a uskočí. Odraz domovního magického štítu mu ožehne rukáv a vlasy.

„Co to ksaksu –“ vyhekne Jeremiáš.

„Jdeme!“ zavelí velitel strážníků a vpadne do domu.

 

O čtvrt hodiny později dva strážníci odvedou rozcuchaného bledého Basiliše portálem na Vyšehrad. Karel se rozhlédne po jeho garsonce. Plná spíž. Čerstvé ryby v chladníku.

Vedle něj se objeví Jeremiáš. „Včera jsem tu bariéru prohlížel a přísahal bych, že nebyla vyztužená ohněm,“ prohodí. „Asi jsem něco přehlédl.“

Jeremiáš je důkladný. Málokdy se splete.

Agentka venku na zdi roztáhne křídla, vyletí vzhůru k nebi a narazí na neviditelnou zeď. Dotřepotá se k nejbližší zdi. Rozbolí ji hlava a otáčí se s ní svět.

„Někdo od včerejška posílil bariéru,“ vysype Karel, potlačí nevolnost a bez meškání vyrazí po schodech nahoru. Musí se přidržovat zábradlí.

Agentku najde zavěšenou na zdi pod střechou. Odmotá si šátek a zabalí ji do něj. Je mu zima na krk.

 

„Otřes mozku a jeden pohmožděný prst,“ oznámí Helga Millerová. „Ten prst zaléčím, ale bude potřebovat pár dní klidu. Mám zavolat záchrannou stanici?“

Agentka odpoví naštvaným písknutím a schová se pod Karlův šátek.

„Postarám se o ni.“

„Někdo nás musel vidět z okna a posílit bariéru,“ řekne Jeremiáš. „Ještě v noci jí proletěla bez problémů. Basiliš to udělat nemohl. Má takovou kocovinu, že by netrefil ani Dům odborů.“

Helga odkryje nadávajícího netopýra a dá se do práce.

„Měl v pokoji čerstvé potraviny,“ řekne Karel. „Podle všeho nevytáhl paty z pokoje. Někdo mu musel nakupovat.“

„Co ten trh ve vnitrobloku?“

„To je dryáčnické doupě, neseženeš tam ani rohlík,“ ozve se Vratislav. „Vraha by nekryli. Vědět o něm, vyženou ho z domu, aby od nás měli pokoj.“

 

„Máš chvíli?“ zeptá se Helga Karla, když jsou oba venku na chodbě. „Prošla jsem znovu tu pitevní zprávu.“

„Ano?“

Helga mu podá fotografii z místa činu. Zhroucené tělo na odpočívadle.

„Na co se mám podívat?“

Helga ukáže na schodiště nahoru. „První schod shora.“ Ošlapaný do hladka. „Hlídač mohl spadnout ze schodů, když pronásledoval Basiliše. Zranění odpovídá, poloha těla ne. Musel by ležet pod schody, ne sedět opřený o zeď.“

 

Doma Karel postaví krabici na stolek a nadzvedne víko.

„Kde je?“ zeptá se Izabela.

„Schovaná.“ Karel nadzvedne šátek. Otrávené písknutí a vyceněné zuby.

„Nebaví se s tebou, ale je roztomilá.“

„Potřebuje pár dní klidu.“ Karel zakryje Agentku šátkem a vloží do krabice misky s vodou a jídlem.

„Ty ne?“ nadhodí Izabela.

 

Karel odloží knihu a zívne. Je půl jedenácté. Izabela už má zhasnuto. Čte si pod peřinou. Karel poodsune víko. Agentka je nahnutá nad miskou a opatrně do sebe souká cvrčka. Karel ji pohladí a setře bolest hlavy.

 

V noci se víko krabice nadzvedne, z krabice se vyplíží temný stín, docupitá na okraj stolu a vyšle stížnost. Karel ze spaní natáhne ruku. Stín po ní přeběhne, schová se pod deku a přitiskne ke Karlově krku.

 

Cvakne klika a Karel se probudí s nejasným pocitem, že je to špatně.

„Promiň.“ Izabela. „Mohla jsem tušit, že zase budeš spát tady s netopýrem na krku.“

Karel sáhne na teplý vrnící cíp deky. Cíp deky přestane vrnět a odleze z dosahu. Miska v krabici je prázdná.

 

Na vyšehradské vrátnici čeká prošedivělá žena v měňavých šatech a dlouhé bílé šále. Karel si ji pamatuje, bydlí v domě, kde zatkli Basiliše.

„Bála jsem se říct vám pravdu,“ pronese pomalu a Karel ví, že lže.

 

„Chodil za mnou asi půl roku. Co jste ho naposledy pustili.“ Vyhýbá se Karlovi pohledem. Sklad na jejích šatech dostane ohnivý nádech. „Dlouho jsem ho neviděla. Zničehonic přišel před pár dny. Byl vyděšený a chtěl se schovat. Nechtěl mi říct, co se stalo.“ Povzdech. „Nedokázala jsem mu odepřít pomoc.“

„Nevarovala jste ho,“ poznamená Karel.

Špatně skryté překvapení. „Netušila jsem, že ho jdete zatknout.“

Karel přikývne. „Kde je vaše dcera?“ zeptá se.

„Doma,“ vzlykne svědkyně. „Ona za nic nemůže.“

 

Dcera je o pár let starší než Izabela. Její živel je oheň. Zapírá jen chvíli.

„Přišel za mnou ten den v noci. Byl vyděšený a mluvil nesouvisle. Myslela jsem, že ho někdo přepadl. Schovala jsem ho do bytu naší sousedky. Mám klíče. Sousedka tady bývá jen v zimě. Chtěl se schovat, než najdete pachatele. Abyste tu vraždu nepřišili jemu. Pořád pil. Byl zoufalý. Když jste pro něj přišli, posílila jsem bariéru na domě. Chtěla jsem ho poslat pryč tajnou chodbou, ale vůbec jsem ho nemohla probudit.“

„Co jste si myslela?“ zeptá se Helga, zatímco Karel mlčí. „Že se spolu budete skrývat do konce života? Že takový vztah má nějakou budoucnost? Pochlubil se vám vůbec, že má další dívku na Žižkově?“

Ticho. Vzlyk, tlumená nadávka, rána pěstí do stolu. Pak zase ticho. „Zavřete mě?“ zeptá se dívka.

„To je na soudu, ne na nás,“ promluví Karel a dívka sebou trhne. Slyší jeho hlas poprvé. „Záleží, zda jste pomáhala kasaři, nebo vrahovi.“

 

„Tak jak to bylo?“ zeptá se Karel bez okolků.

Valerián Basiliš se zatváří překvapeně, jako kdyby nebyl u výslechu už poněkolikáté. „Najednou se tam objevil hlídač,“ řekne. „Asi slyšel bouchnout okno. Tak jsem se schoval do takové velké skříně. Když jsem ho slyšel jít nahoru po schodech, chtěl jsem proběhnout z baráku. Jenže on se najednou rozběhl dolů, pak rána a ticho. Já se chvíli neodvážil vylézt na chodbu, pak jsem opatrně vykoukl a našel ho ležet pod schodama dočista mrtvýho. Tak jsem ho odtáhl o kus dál a posadil ke zdi, aby to vypadalo, že ho ranila mrtvice, aby to nebylo na mě, že jsem ho z těch schodů shodil.“

Karel a Helga si vymění všeříkající pohledy.

„Já myslel –“ Valerián se zarazí. „Já nemyslel.“

„To je vidět,“ řekne Helga.

 

Děvče za pár hodin propustili.

„Doufám, že si najde lepší známost,“ pronese Vratislav.

Jeremiáš se uchechtne a sundá nohy ze stolu. „Divil bych se, kdyby ne. Ten bazilišek určitě vyfásne pár let.“

 

Nazítří Helga prohlédne Agentku, odejde zavolat do záchranné stranice a vrátí se o čtvrt hodiny později. „Je v pořádku, ale musí se rozlétat,“ řekne. „Začínají jí ochabovat svaly. Proto je tak nejistá.“

Karla čeká pár dlouhých večerů.

 

O pár dní později Karel vyjde z vyšehradské pevnosti a zvedne šátek s Agentkou do výšky. Ona roztáhne křídla a radostně zamíří ke své kolonii a pubertálnímu synovi.

„Šťastný let,“ řekne za ní Karel. „Buď na sebe opatrná.“

Aktualizováno: 20.8.2020 — 17:16

14 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A to bylo hezké, líbí se mi, jak se Karel cítí jako netopýr a obrací si papír vzhůru nohama -což mi připomnělo, jak si v autě cby navigátor občas obracím mapu vzhůru nohama a nejsem netopýr :)

    1. Prý to dělají ženy. No nevím, u nás v rodině se táta rozčiloval, proč si neotočím mapu, abych správně navigovala :-D ale mně vadí, když sever není nahoře.

      Zrovna přemejšlím, jestli si Karel otáčí mapu, když jede autem…

  2. Symbióza mezidruhová a ještě k tomu detektivní, moc zajímavé,někdy skoro ztraceno v překladu. Ale už jsem se zorientovala.Noční operativci jsou prostě čilouši a ví svě,je třeba to zpracovat, sdělit a ještě pohlídat aby si jedna nenarazila palici i s ušima. Prima, díky! Jo a ten dům odborů je trefný, takže tam ještě pořád trčí?! :-)

  3. Velmi zajímavé pátrací metody. Obdivuju dokonalou mezidruhovou spolupráci.
    Vrtá mi v hlavě jedno: Patří Karel a jeho kolegové ke stejné pátračce jako ti, kteří vyšetřovali dění kolem odziceného provazu oběšencova? Tedy s určitým časovým rozdílem samozřejmě.

  4. Tak na téhle detektivce jsem si nejvíc užila ty netopýří aspekty :D
    Hlavně Karlovy dojmy, když se musel vnímat jako netopýr. A roztomilosti jsem si užila stejně jako Marička – bez nich by to nebylo ono… :)
    Díky netopýrko! :)

    1. Roztomilosti jsou moje nejmilejší části :)
      Na své postavy jsem tvrdá – když netopýření, tak se vším všudy! :-)

  5. Moc pěkná detektivka :). Přiznávám, že ze začátku jsem byla v ději trochu „zmateně ztracená“, ale dost rychle jsem si udělala přehled, kdo je kdo! No a rozuzlení záhady bylo opravdu trefné.

    Netopýří Agnetka, proč ne? V(při) různých kriminálních akcích pomáhá pes svým nosem prozkoumat terén, tady to s Karlem dělá netopýřice ušima :). Krásný výraz „rozeslechnout se“!!!

    Usmála jsem se u věty: “ Karel vidí jejíma ušima“ :) Protože já o našich kočkách také říkám, že „se dívají ušima“ (jak jimi stříhají, různě je klopí a natáčejí, ale očima sotva pohnou). Velmi vtipně napsané, milý konec (.„Buď na sebe opatrná.“)

    Ale nejvíce se mi líbilo tohle: „V noci se víko krabice nadzvedne, z krabice se vyplíží temný stín, docupitá na okraj stolu a vyšle stížnost. Karel ze spaní natáhne ruku. Stín po ní přeběhne, schová se pod deku a přitiskne ke Karlově krku“. (h) . Tohle dělal náš miloučký kocourek Bobík. Vlezl pod peřinu někde v nohách, aby po chvíli jeho hlavička vykoukla u mé tváře, kde se přitiskl, spokojeně uložil a předl. (u)

    1. Úvody se dají dělat všelijak, zrovna tady jsem měla kdovíproč chuť hodit čtenáře do vody, ať se zorientuje :)

      Psi už jsou ohraní, chce to něco originálního :) když můžou v Portugalsku netopýři chránit knihovnu, proč by nemohli pomáhat chránit zákon :-D

      Netopýři mají dobrý zrak, ale „vidí“ skvěle ušima – když je tma jako v pytli, nevidí ani predátoři, takže netopýři můžou lovit bezpečněji.

      Dost jsem váhala, zda tam roztomilost dát. Inspiroval mě můj předoucí kluk a netopýrka, která při vypouštění vylezla své paní na rameno :-) Netopýři mají rádi teplo a tulí se rádi. Karel Vrbenský má delší vlasy, takže se schovala pod ně a bylo jí tam pohodlně :)

  6. Tohle je pěkný. Baví mě, jak má Karel ty netopýří pocity (a zajímalo by mě, jestli jsi ochutnala můru)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN