LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Regi: Cesta do pravěku

Pamatujete si ten film Karla Zemana? Když jsem ho jako malá holka viděla, strašně jsem chtěla nasednout do loďky a plout s těmi kluky. Snila jsem o tom, jak potkávám pravěké lidi, mamuty, dinosaury, živé trilobity.

 

 

I dnes občas proti proudu času vyplouvám. Jen ta řeka nevede do pravěku planety, ale do mého vlastního pravěku.

Jednoho krásného dne opět nasedám jako háček do kánoe, a se mnou nastupuje s pádlem v ruce můj spolehlivý zadák. Před cestou se s námi loučí mladý muž s malým synkem a těhotnou manželkou. Zamávají a my odrážíme od břehu. Poplujeme proti proudu, takže to moc rychle nepůjde. Maximálně deset let denně. Těším se. Vím, že první den bude pohodový. Čeká nás poměrně klidná, ale zajímavá plavba jen s jedním, zato velmi nebezpečným jezem. Pamatuji si, že nám jeho překonání dá hodně práce. Že se téměř cvakneme, poztrácíme pár nedůležitých drobností, ale že to zvládneme…

K večeru se na palubě objeví pasažér. Ten dospělý mladý táta, můj syn, který se s námi ráno loučil. Teď nám ale jeho postpubertální křeče lehce rozkymácí loď. Nic vážného se však nestane. První den a prvních deset let máme za sebou. Na noc se utáboříme a spíme pod širákem, s pohledem na miliony hvězd nad námi.

Když se však ráno probudím, nebe je pošmourné, poprchává, věci máme vlhké a můj skvělý zadák je pryč. Na prahu dalšího dne jsem sama s otráveným teenagerem. Musím si přesednout dozadu, hezky rychle se naučit pádlovat za dva a řídit loď bez pořádného háčka. Chlapec se vpředu snaží, ale do chlapa má daleko. Plujeme pomalu. Sice nám občas nějaký mužský nabídne pomoc, ale ukazuje se, že je to spíš ke škodě než k užitku. Se synem se nakonec nějak sehrajeme a dokážeme vyvinout docela slušnou rychlost. Do večera urazíme něco přes sedm let.

Táboření na břehu je fajn, ale pohodu nám pokazí vlezlý nechutný opilec, který se k nám, kdoví proč, chce přidat. Usíná se nám hodně těžko a moc špatně spíme.

Nové ráno nám to ale všechno vynahradí. Roztrhanými mraky začíná vykukovat sluníčko, pobuda přes noc téměř vystřízlivěl a kupodivu se zdá, že si ho můj malý chlapec docela oblíbil. Vyplouváme. Sleduji, jak se z protivného individua během dopoledne pomalu stává příjemný muž. Dokonce se ukazuje jako vážně dobrý zadák. Takže si můžu odpočinout, natáhnout nohy na příď a chvíli se opalovat. Ale ne moc dlouho. Malý chlapeček začíná trošku zlobit. Plácá maličkým pádlíčkem do vody, a to nás poněkud brzdí. Beru si kloučka dopředu na klín, abych ho zabavila, a své pádlo pokládám do lodi. Můžu si to dovolit. Ten sympatický zadák, kluk, kterého miluju a táta mého syna, je vážně borec. Zkušeně kormidluje, zabírá pravidelně pádlem a do večera máme za sebou celých deset let.

Večer uspím naše batole a dlouho sedíme v objetí, v teple jednoho spacáku zezadu a malého ohýnku zepředu. Před usnutím se polibkem rozloučím s naším malým miminkem. Vím, že zítra se toho opět hodně změní.

Vstáváme do nádherného nového dne. Češu si vlasy, které mi přes noc narostly až téměř do pasu. Je mi lehce, na starost mám jen sebe a své občas rozhoupané pocity. Sedáme do lodi a vyjíždíme opravdu rychle. Jsme dokonale sehraná posádka. Odpoledne ale potkáváme dvě bachraté pramice s našimi spolužáky z gymplu. Je na nich fakt sranda. Rozloučíme se a nalodíme každý ke svým kamarádům. Po chvíli mi ta druhá pramice zmizí z očí, ale je to jedno. Večer mi při vystupování na břeh pomáhají hned několikery chlapecké ruce. Mám za sebou dalších deset let.

Ráno se probouzím a rodiče mne popohánějí:

„Honem se sbal, máme před sebou dlouhý den. Musíme ujet tak šestnáct, sedmnáct let.“ Balíme stan a všechny věci do loďáku a sedáme si do pohodlného člunu. Mamka dopředu, taťka dozadu k malému motorku. Startujeme. Já a moje mladší sestra sedíme uprostřed. Je to legrace. Nejprve se dobře bavíme, ale postupně se začínáme škorpit. Později, někdy po odpolední svačině, jsem najednou na své lavičce sama. Zdá se mi, že se loď i máma s tátou zvětšili. A nějak mně neudrží nožičky, musím si lehnout. Mávám ručičkama a směju se na dva obličeje, které se nade mnou naklání.

A pak jsem konečně u cíle. Plavu v teplém vlídném moři, cumlám si paleček a kolem slyším uklidňující tlukot milujícího srdce.

Aktualizováno: 2.8.2020 — 20:48

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. To bylo úžasně pěkné a dojemné čtení. A opravdu zajímavý nápad. Mimochodem taky jsem se vždycky chtěla připojit k cestě do pravěku, i teď se mi ten film moc líbí

  2. Ragi,úžasně zajímavé čtení, skvěle vymyšlené !!! Přečetla jsem rovnou 2x za sebou. Nejprve proti proudu, podruhé po proudu :)

    Já se nechávám unášet vzpomínkovou pramicí často a velice ráda. Samozřejmě jsem v ní zažila chvilkové peřeje, ale žádný prudký, nebezpečný jez. Klidná vodní hladina – beztarostné dětství a mládí. Vracím se do minulosti ráda, udržuji si ji tak stále živou. Zaslouží si to. Dala mi pevný základ, díky kterému jsem zvládla už zdaleka ne tak snadnou a bezstarostnou budoucnost jako tam v dávných začátcích plavby.

  3. Taky jsem musela číst dvakrát, ten text si o to sám řekl, abych podruhé četla pomalu a pozorněji. A jen tak na sebe nedá zapomenout.
    Nevšední nápad, krásně zpracovaný, děkuji. (h)

  4. Já nevím, na velké ohlížení asi zatím nemám. A nevím, jestli budu někdy mít, skořápka je křehká. Napsala jsi to hezky, moc.

  5. Je to fakt zajímavý nápad, takto to napsat a říkám si, že to muselo být těžké správně ho promyslet, aby to všechno pěkně klaplo. Ale povedlo se.

  6. Musela jsem přečíst 2x, slzy mám v očích, zamyslela jsem se nad svou cestou do pravěku. Škoda, že něco tak krásného neumím napsat…

  7. Nevracela bych se. Hezké věci si dobře pamatuju a mohla bych narazit i na ty, na které se zoufale snažím zapomenout.

  8. Krásná povídka, dojemná a…nebezpečná. Asi se taky třeba v ten dnešní upršený večer vydám na plavbu. Některé úseky se budu snažit proplavat co nejrychleji, někde se ráda zastavím a třeba i přenocuju. A tam někde skoro na konci třeba uvidím malou holčičku, jak se klouže na zamrzlé Vltavě pod Železničním mostem. A v tom teplém moři s tlukoucím milujícím srdcem jsem určitě také byla, jen to srdce už čtvrt století mlčí…
    A zítra ráno se zase budu dívat jen a jen dopředu, abych včas viděla případné peřeje.

    1. Jsem ráda, že tahle vzpomínková povídka vzbudila přesně takovou náladu, jakou vzbudit měla. Krásný večer přeju.

  9. Regi, originální, úžasný nápad a výborně napsané! Děkuju… přemýšlím nad svou plavbou a podobně jako jiné tady, vracet bych se nechtěla, i když mám dojem, že spoustu věcí jsem mohla udělat jinak a líp. :) Naštěstí se to netýká těch zásadních… (inlove)

    1. Díky, Dede. Ono nejde o skutečný návrat, že? To bych taky nechtěla. Nic bych nechtěla měnit, ani prožívat znovu. Ale člověka utváří hlavně ty kotrmelce, které nějak přestál. Ať už vlastním přičiněním, nebo štěstím, nebo obojím. :-)

  10. To je opravdu dojemná povídka, šimrá mne v nose a mám takový zjihlý pohled.

    Někdy podvědomě toužím po tlukotu srdce, které dokáže milovat bez výhrad.

    Ale přece… ne, nechci se vracet. Ještě ne, ještě mne čeká proplout kousek řeky dopředu. Hladina bude možná už docela klidná, ale nesmím usnout na vavřínech – tam dole jsou ukryty zrádné proudy, zbytky starých stromů a nad hlavou bude se bude ještě blýskat a hromobít. A na konci bude určitě i to teplé moře…

    Krůůůci, to jsem sentimentální – ono i to dnešní počasí tomuto pocitu nahrává. Je zataženo a prší, takhle jsem si začátek srpna nepředstavovala (rofl) – tady je pár fotek z nedělního teplého rána a včerejšího trochu chladnějšího odpoledne ;) https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Srpen_1

    1. Moc krásné letní fotky :-)
      Díky. Ono nejde ve skutečnosti o návrat, ale o ohlédnutí. A přijetí toho dobrého i špatného. A pak se zase člověk otočí a dívá se dopředu. :-)

  11. Krásná a dojemná povidka. A asi docela obdivuju odvahu tohle napsat. Já bych se nechtěla vracet ani za nic, ani na minutu

    1. Aries, děkuji. Od tebe to obzvlášť potěší. O odvahu tady nejde. Taky bych nechtěla spoustu věcí prožívat znovu. Ale vzpomínky, pokud už nebolí, nejsou nebezpečné. A ty hezké je příjemné si oživit.

    1. Díky. Mám ráda stručné vyjádření a krátké texty. Také, až na několik málo výjimek, nic delšího nepíšu, protože to moc neumím. ;-)

  12. To je moc pěkná povídka, Regi, líbila se mi na první čtení a líbí i teď. Budu mít v tom upršeném dni o čem přemýšlet, jestli mě tedy moje posádka vůbec chvilku nechá. :D

    1. Pozdravuj posádku :-)
      Vím, že jsi povídku četla už dávno, ona je už docela letitá. A jsem moc ráda, že se mohla objevit tady u Dede, když naše Šílené šuple musí 16. srpna skončit.

        1. Bohužel, je to tak. Blog, který jsme šest let provozovaly s Katty, musí skončit, protože majitelé definitivně vypínají platformu blog.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN