LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Netopýr budečský: Hlas noci

Netopýrku již dobře znáte. Víte však, kdo jsem já, netopýr budečský, jehož jméno si vypůjčila? Ne? Seznamme se! Říkají mi štramák. Žiji v magickém světě budečské čarodějnické univerzity a nelétám. Jsem miláček davů a dam.

 

 

Když se stíny prodlužují a splývají s tmou, přichází náš čas. Patříme ke tmě jako vlaštovky ke světlu. Jsme hlasy noci. Aby bylo jasno, nesajeme lidem po nocích krev (brrr), nevrháme se jim do vlasů (taky brrr) ani nesvětélkujeme na slunci (nejvíc brrr). Nejsme roztomilé chlupaté koule s křídly a nemusíte na nás šišlat a hladit nás. Krmit nás můžete, to my rádi.

Když jsem ještě mohl lítat, krmil jsem se sám. Každý večer jsem sešplhal k výletu, roztáhl křídla a vyrazil na lov. Někdy jsem vylétl portálem ven k zákolanskému potoku. Než se rozednilo, býval jsem zpátky v bezpečí budečské dimenze.

V Budči žijeme celoročně. Na jaře se probouzíme a stěhujeme do letních obydlí. Dámy vychovávají potomstvo v koloniích ve velkých dutinách stromů a na půdě budečské školní budovy. My pánové jsme samotáři. Dámy vídáme jen na podzim, když vystrkujeme hlavy z našich mládeneckých bytů a zpíváme, co nám hlasivky stačí. Nechci se vychloubat, ale loni mě navštívily tři dámy.

Na Dušičky se uprostřed lesa otevírá spirálová chodba a zve k přezimování. Věšíme se na strop a chodba nás houpe a brouká ukolébavky. Občas zpívá falešně. Loni notovala „Kolíbala bába čerta“. Máme ji rádi. Nemrzne v ní a jsme v bezpečí.

Můj poslední let se odehrál loni v létě. Lovil jsem hmyz u vody a najednou zachytil echo pořádného hejna. Rozletěl jsem se rychle, čím dál rychleji, posílal jedno echo za druhým a hejno bylo větší a větší. Než jsem pochopil, co se děje, přišla rána a vzápětí jsem ležel na zemi a hlava mě bolela jako střep. Kolem tři lidští nedospělci, ohniště a kotel, o který jsem se rozplácl.

Začal jsem vřískat a cenit zuby. První nedospělec mě popadl a hodil do kotle. Vyšplhal jsem fofrem ven, i když mi hlava třeštila.

„Musíme mu useknout hlavu,“ řekl druhý a vzápětí se začali hádat, kdo to udělá.

Zadoufal jsem, že se mezitím odplížím do bezpečí. Doufal jsem marně, někdo mě zvedl a řízl do křídla. Zavřeštěl jsem a prokousl mu prst. On začal ječet, že by netopýr zezelenal závistí. Skončil jsem zpátky v kotli a promočenýma ušima slyšel cosi o netopýří krvi a obětech.

Když jsem se znovu vyhrabal ven, ti tři se hádali s nějakým dospělým člověkem. Spadl jsem na zem jako pytel brambor. A to vážím jen třicet gramů. Zatnul jsem zuby, plížil se pryč a nevydal jediný zvuk. Najednou vzduch zapraskal a nedospělci byli v trapu.

„Pitomci,“ zavrčel dospělý člověk a hodil na mě šálu. Pro jistotu jsem vycenil zuby a začal vřeštět. „Vyvolávat démony v Týnici! Můžou být rádi za vyhazov ze školy, taky mohli skončit roztrhaní na cucky.“

Šála mě omotala. Zakousl jsem se do ní.

„Tak pojď,“ řekl dospělec o něco přívětivěji. „Půjdeme na ošetřovnu.“

Budečský ošetřovatel mi kouzlem zadlahoval kosti, ale prý už nikdy nebudu lítat. Dali mě do krabice. Za hodinu přišel jiný lidský nedospělec a namíchal mi lektvar. Fujtajbl. Vyplivl jsem to. Nedospělec do lektvaru nakrájel moučné červy. To byla pochoutka! Nenechal jsem ani kapku, zalezl do šály a začal vrnět.

Za dva týdny jsem dostal tenhle krásný bejvák. Na podzim přibyl vítaný vlet pro dámské návštěvy. Na Dušičky mě spirálová chodba vyzvedla přímo u domečku. Ty tři rádoby černokněžníky už jsem nikdy neviděl. Prý je vylili ze školy.

Možná nedokážu lítat, ale umím rychle běhat. Lovím brouky, pavouky a červy. Každý večer mi lidská mláďata nosí jídlo. Často mě chtějí hladit a vždycky mě omatlají a já se musím umýt, když mě nevidí. Někdy mě vezmou na procházku. Chytím se drápky, roztáhnu křídla a zase cítím vítr v srsti. Když mě nesou do knihovny, je jasné, že mám noční loveckou šichtu. Knihy nemají rády brouky. Knihovníci také ne. Já ano.

Tak to jsem já. Netopýr rezavý v lidské řeči. Mám černá křídla, sametovou srst a velký hlad. Vítejte v mé voliéře.

Pokud mě chcete hladit, prosím po srsti.

 

Chcete těmto úžasným zvířátkům pomoci? Podívejte se sem! http://www.nyctalus.cz/cz/sos-netopyr/podporte-nas.html

Aktualizováno: 14.7.2020 — 13:37

18 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá netopýrko, moc ráda jsem štramáka poznala a těším se na jeho další dobrodružství :)
    Mám dojem, že tu Budeč budu muset podrobněji prozkoumat! (blush)

  2. To je smutný příběh, naštěstí s dobrým koncem. Je mi tedy líto každého tvora, který přijde o život zbytečně, navíc ještě když ho někdo zbytečně trápí… kéž by tak platilo, že každý za své činy zaplatí.

    1. Přesně :-/ Předobraz Štramáka existuje. Je to samice a kromě toho, že je doživotně invalidní, měla někde v kolonii mládě a to už se jí nedočkalo :-/

  3. Teda začátek vyprávění krutý děs, ale pak moc hezké a jsi Štramáku prostě Štramák :) O zbavování knih nežádoucích broučků je zášlužná noční šichta, čtu o tom poprvé. Jen si dávej pozor, aby nezapadl za nějakou obří knihu a nemohl se vyšplhat ven !

    A jsem moc ráda, že vedle krutých lidských mláďat jsou i ta moc hodná a starostlivá, která ti nosí každý večer chutné jídlo.

  4. Ano, ano, na Dušičky se otevírají lecjaké chodby a nedají některým spát. Ještě, že to dopadlo takhle. I když létání je létání ale i užitečnost šlechtí!:-) A budu si pamatovat, hladit po srsti :-) ! Štrámák!

    1. :-)
      Nejhorší je, že netopýr s vyříznutým kusem křídla opravdu existuje. Je to samice, tehdy kojila a někde v kolonii zůstalo její mládě :-/ .

  5. Tak takhle to s netopýrem bylo! No nejen štramák, ale taky pracovitý. Takových je pomálu, co zvládají oboje. Díky za představení.

    1. V Biblioteca Joanina v Portugalsku také už vědí, jak užitečná zvířátka my netopýři jsme. Sice musí zamést bobky, ale to je jen malá daň za bezpečí knih.

      1. Tak to mám jiné informace – netopýr prý kde baští tam nebobkuje. Ale ty to máš z první ruky.
        Jinak dávno pradávno to už věděli mlynáři, o kterých se povídalo, že jsou ve spolku s vodníkem (asi jasné) a čertem.
        A pro to druhé? Protože v zimě v mlýně větrají a v létě topí, a to doslova pánubohu do oken – a těmi vlétají a vylétají netopýři… Když si to člověk pořádně rozmyslí, jsou to tři metody boje proti moučným červům a broukům nejrůznějšího ražení…

        1. Oni právě odhodí zátěž, než odletí – v té knihovně i spí. A protože netopýr je zvíře líné, nají se ideálně hned doma. A pak se letí napít ven. :-)

          Jé, to mě nenapadlo! :-) To je skvělé!
          Brouky loví jen některé druhy netopýrů, ale pokud se svítí a nalétají mouchy, následuje za nimi někdy i netopýry, protože kdo by odmítl pozvání na žraut.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN