LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – JJ: Padesátka – byl to dobrý nápad?

Loni v lednu se na stránkách Společnosti pro osvětu spisovatelů objevila výzva – napsat povídku s padesáti díly a pracovat na ní během roku. No, proč ne… ale pak jsem si přečetla úvod od Ryi, ze kterého jsme měly vycházet.

 

 

Kdyby starý Koba četl příběhy, všiml by si, jak často začínají tím, že se hrdina probudí.
On se ale právě snažil usnout.
Kromě toho nebyl žádný hrdina.
Navíc jeho příběh nezačínal, ale končil. To ovšem Koba nevěděl. Naštěstí, protože už tak měl dost mizernou náladu.
Jekot ze zadní cely se odrážel od kamenných stěn chodby a zarýval se mu do uší.
Vězně přivedli za tmy. Hlavu měl zavázanou v pytli. Pod pytel se nedívej, poručili Kobovi.
Teď ale musí, ne? Jak by jinak viděl, kolik zubů vyrazí tomu křiklounovi první ranou?
Ztěžka vstal z pryčny a natáhl se po obušku.

No to snad ne. V tom vážně nejde pokračovat. Jenže Arenga už tou dobou měla napsaný první díl a Tora, Katty a Regi už se na výzvu taky vrhly… takže co s tím? Když se v tom vážně nedá pokračovat, musí se pokračovat… nevážně. Nakonec se mi to povedlo dotáhnout do vítězného konce, stejně jako některým jiným statečným:

(http://sosaci.net/node/39922)

Zdaleka ne padesát informací o Padesátce 2019

Napsal uživatel sos dne 2. Únor 2020 – 20:15.

  1. Nultou kapitolu o Kobovi pro nás napsala Rya.
  2. Tato kapitola vyšla 30. prosince 2018.
  3. Koba se pak stal hlavní, vedlejší či okamžitě zabitou postavou 35 povídek, na nichž pracovalo méně než 35 autorů (zdravíme druhé identity).
  4. Do této chvíle vzniklo 1084 padesátkových kapitol. Podobnost s názvem díla Harukiho Murakamiho je čistě náhodná.
  5. Tyto kapitoly by vystačily na 21 kompletních padesátkových povídek.
  6. Skutečně dopsaných povídek je v tuto chvíli 14.
  7. Jejich autorům gratulujeme. Jste fantastičtí! V abecedním pořadí jsou to

Aries: Záhada zmizelého spisovatele,

Bídák: Ve spárech Raků,

ef77: Jinde,

Gary Stu: Kam je budka zanese?,

Killman: Zbytečné životy,

L.P.Hans: Řetězy Osudu,

Larim: Skryté město,

mila_jj: Kobovy noční můry,

neviathiel: Světlo,

Owes: Padesát kroků k cíli,

Skřítě: Neviditelná,

Tess: Hraniční země,

Tora: Nezlobte mě!,

Wee-wees: Zlatá rudá černá.

  1. Úplně první dorazila do cíle mila_jj, a to 9. prosince v 6.32 ráno.
  2. Na třech povídkách se ještě urputně pracuje. Fandíme Avevě s povídkou Pád Chrámu (53 kapitol), Eso Rimmerové s povídkou Star Wars AU (32 kapitol) a kytce s povídkou Padesátka (Rakušáci) (38 kapitol).
  3. V průběhu roku účastníci dostali 8 bonusových úkolů. Do kapitol měli zapracovat modrou barvu, slovní hříčku, temné tajemství, retrospektivu, půlení a princip deus ex machina, dále měli opatřit kapitolu soundtrackem a celou povídku upoutávkou.
  4. Úkoly byly splněny celkem 168krát, ve 152 kapitolách a 16 upoutávkách.
  5. Velmi volnou interpretací grafu bych za nejkritičtější měsíce označila březen, květen a červen. Kdo zvládl první půlrok, zvládl většinou i ten druhý.
  6. Děkujeme všem autorům, jejich múzám, betám i nosičům tekutin, všem čtenářům a komentátorům, stránkám, že to až na občasné excesy vydržely, a v neposlední řadě Glorii, že na nás nezanevřela. Pokud se vaše povídka vydá na cestu k vydání, přejeme hodně štěstí.

A jak to vlastně bylo s Kobou v mém provedení? Přečtěte si upoutávku:

Matně osvětlenou vězeňskou chodbou kráčí dozorce Koba. Jeho cíl je jasný. Nový vězeň potřebuje dostat za vyučenou. Kolik zubů mu vyrazí jedinou ranou obuškem? Asi žádný, protože obušek se někam poděl. A vojenská bagančata taky.

Matně osvětlenou chodbou kráčí rozzuřený dozorce Koba, obutý do růžovomodrých králičích bačkůrek. Kdo může za jeho prokletí? To je jedno, ale parádně si to odseje!

Doprovoďte ho při neuvěřitelném putování za svobodou sprostého slova a za návratem starých dobrých násilnických časů! Okuste i vy sílu přátelství, kvalitu raw stravy a oceňte enviromentalitu na místech, kde byste ji vůbec nečekali. Čtěte jeden z nejpotrhlejších příběhů Padesátky!

A pokud někoho zaujala, vlastní povídka je jako čtení na pokračování tady:

http://sosaci.net/padesatka-2019?uid=&field_pov_dka_tid=3000&sort_by=created&sort_order=ASC

Přeji příjemné padesátidílné počtení.

 

Dede: Abyste nemuseli hledat, první díly Koby od JJ máte zde…:))

Kapitola první

Ztěžka vstal z pryčny a natáhl se po obušku.

Obušek tam nebyl. Koba zaklel. Potřebuje obušek. Každý správný drsný vězeňský dozorce má obušek. Bez obušku ani ránu. Doslova. Čím má chlapovi vyrazit zuby, když nemá obušek?

Ha! Prostě mu je vykopne. Na které straně hlavy jsou, je jasné i pod pytlem.

Do pytle! Chlap měří metr devadesát! A Koba je – jak to psal ten reportér, co psal na oprátce? – praseti pod kolínka. Bude muset na pryčnu přistavit stoličku a na ni si vylézt. Jinak ho prostě do šišky bagančetem nekopne.

Proboha, kde má bagančata? To se mu snad jen zdá!!!

 

Kapitola druhá

Koba zašátral pod pryčnou. Jeho krásná, naleštěná, vojenská bagančata! S jakou láskou z nich vždycky stíral krev všech těch zkopaných hnusáků, aby nic neporušilo zrcadlovou hladkost jejich temné kůže. A teď jsou pryč a místo nich… Koba do toho nevěřícně šťouchl palcem od nohy.

Tak se mu to nezdá. Tak je to opravdu noční můra v bdělém stavu. Tak to si někdo odskáče. Jen co zjistí, kdo to udělal, provede mu něco, co si dotyčný za rámeček nedá.

Koba zavřel oči a s gustem zvažoval, zda by bylo lepší naporcovat toho grázla vězňům k snídani najednou anebo ho servírovat během několika dnů po kouskách. Jedno i druhé mu bylo málo. Za tohle bylo všechno málo. Jeho krásná bagančata jsou pryč a místo nich… dvě obrovské bačkory v podobě modrorůžových roztomilých plyšových králíčků.

 

Kapitola třetí

Slabší povahy by taková rána srazila na kolena, uvrhla je do šíleného blábolení a následně do náruče ústavu choromyslných. Kobu však vězení zocelilo a zakalilo. Věnoval králíčkům ještě jeden zhnusený pohled, přemohl dávivý reflex a začal řešit praktické otázky.

Je jasné, že k tomu chlapovi bude muset dojít. Otázkou je, zda raději v ponožkách anebo si vzít na nohy tu hrůzu. Ponožky s sebou nesly značné riziko. Vyhovovaly sice plně Kobovu vkusu, ale jako každé ponožky neměly zpevněnou podrážku. V duchu uviděl matně osvětlenou vězeňskou chodbu, plnou zákeřně umístěných kaluží, vyčnívajících kamenů, švábů, pavouků, žab a velmi vypasených nadržených krys. Proti nim byly ponožky jen chabou obranou. Přestavil si králičí hlavu, obranou vší tou verbeží až na podšívku, a na tváři se mu rozlil neveselý úsměv plný zadostiučinění.

Jenomže – ten chlap je uvidí. A až je uvidí, zlomí se v pase smíchy. A až se zlomí, narazí hubou do pryčny a vyrazí si všechny zuby, na jejichž vyrážení se už od začátku tak těší! Sakva!

Na druhou stranu, ten chlap má přece na hlavě pytel. Takže neuvidí nic a Koba si bude moci zařádit. V duchu vzdal chválu rozkazu svých nadřízených, který hodlal do puntíku dodržet. Obul si králičí bačkory a odhodlaně vyrazil vstříc své budoucí potěše.

 

Kapitola čtvrtá

Chodba nezklamala. Byla temná, neosvětlená, ponurá a po několika mlasknutích už králíčci nezářili růžovou a světle modrou čistotou. Koba to uvítal. Čím šedavější, nahnědlejší či nazelenalejší, tím lépe. Jemu se nikdo smát nebude. Počkat… nebo bude?

Zachichotalo to znovu. A ještě jednou. Z vedlejší chodby se přikutálely dvě náramně vesele naladěné vypasené krysy. Jedna z nich nadzvedla čenich směrem ke Kobově obuvi, převalila se tlapami nahoru, zamávala ocasem a opět posměšně zapištěla.

Kobovy přezůvky najednou kvíkly po ženském způsobu – úzkostlivě a vyděšeně.

Krysy se postavily na zadní a opět začenichaly. Jak se ukázalo, byli to po všech stránkách dobře obdaření krysáci. Oba nasadili vyloženě nadržený výraz. Frajersky si naslinili přední tlapu, přihladili si srst za uchem a pomalým houpavým krokem vyrazili ke králíčkům, vlastně králicím.

Přezůvky unisono zaječely, postavily se taky na zadní a vyrazily jako o život. Vzaly s sebou i Kobovy nohy.

Zadek bohužel vyběhnout nestihl. Uposlechl volání gravitace a vzal to svisle dolů. Koba dopadl zvysoka na kostrč. Až mu slzy vyhrkly. Ještě že to nikdo neviděl. Taky nebylo, kdo by ho okukoval. Růžovomodré králice sledované vilnými krysáky poněkud zpomalily, zavrtěly ocásky, poněkud přidaly a zmizely ve vedlejší chodbě. Krysáci kopírovali každý jejich pohyb.

„Ženské!“ shrnul Koba všechny své pocity do nejsprostší nadávky, kterou disponoval. „Jestli vás doženu, zmaluju vám ty vaše růžové pudele namodro!“ Mustr nebude potřeba, pomyslel si, když v duchu odhadoval, jakými barvami nejspíš touhle dobou začíná hrát jeho kostrč.

Pozdvihl své zubožené pozadí do obvyklé výšky nad podlahou, smutně pohlédl na odhalené ponožky a pajdavým krokem došel přede dveře vězňovy cely.

 

Pokračování najdete zde :)

Aktualizováno: 3.7.2020 — 10:53

19 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Včera jsem tu nebyla,takže jdu na to. Úvod skvělý,mám plastickou představu. :-)
    A jestli budeš ještě tohle číst,zajímalo by mne zda čtou i Tví kluci a co oni na to. Neb, když něco stvořím já,vždy vidím pobavený úsměv mé vnučky s poněkud útrpnými koutky úst. Haha, dobře jí tak. Koupím jí králíčí vietnamky. :-)

    1. Jenny, kluci to nečetli, jen s AJ jsem řešila, jak mají určité postavy dopadnout. Byl tedy pěkně krvežíznivý.:-D Ale letos mi četli i drabbliky a utrpení se nekonalo (ale dokáží mi říct, že už jsem napsala lepší). Piš, Jenny, a chlub se, to k tomu patří. P.S. Bačkůrky… vznikla spontánní výzva „bačkůrky do každé Padesátky“… to by jeden neřekl, kolika povídkami prošly.:-D

  2. Tedy JJ, jsi báječná! Jsem uchechtaná, mám vytřesený hrudní koš, stále ještě stírám slzy smíchu :D A to jsem přečetla jen 4 kapitoly !

    Hned v první kapitola:“Prostě mu je vykopne. Na které straně hlavy jsou, je jasné i pod pytlem. Do pytle!“. :D. ..To je krásná hříčka s češtinou !! A pak to „Sakva“ a později „zmaluju vám ty vaše růžové pudele namodro!“… a vůbec všechno mezitím, to se s vážnou tváří prostě číst nedalo :D

    Jen co přečtu jiné skvělé psaní, pustím se do tvé padesátky !!!

    Díky Dede žes to sem dala !

    1. Maričko, díky za úžasný komentář. Doufám, že nebudeš zklamaná – v dalších dílech jsem si utahovala z kdekoho a kdečeho. :-) Přeji krásné počtení.

  3. JJ, tohle jsem si děsně užila a „ztratila“ jsem na tom spoustu času, protože jsem to prostě musela číst dál (ještě nejsem u konce, ale dojdu tam:))
    Ten nápad je skvělej a vcelku hnusnej Koba s králíčky na nohách (a vilnými krysáky v závěsu) mě nakonec přesvědčil, že je vlastně chudák :D
    Jo, je to na tebe nezvyklý žánr, ale jde ti výborně! (rofl)

    1. Označení perla si to nezaslouží. :-) Já bych doporučila naopak Tvoji povídku – komu se líbil Evžen, taky na něj dojde…

  4. Jsem unešena! Fakt jsem nejprve dumala nad tím, jak k takovému úvodu Džej Džej přiřadí padesát kapitol, obsahující matematické poučky, případě životy matematických osobností. A ona mne opět převezla!!

    Zatím jsem se nedostala na pokračování (ale já tam půjdu, jen co dopíšu). Usmívala jsem se už od začátku (a pořád čekala na ty matematické vzorce), ale při větě Vzaly s sebou i Kobovi nohy jsem už na nic nečekala a řechtala jsem se z plna hrdla s hubou od ucha k uchu. Bravo JJ, třikrát bravo… myslím, že jsi překročila Rubikon i svůj stín v jeden ráz. Teď už tě nikdy nebudu vidět jako váženou paní profesorku (teda né že bych tě tak někdy viděla (rofl) )…

    1. To mě máš prokouknutou už dlouho… :-P Ano, toto se mi zdálo na vědu šílenější, než by věda unesla… :-)

  5. Milá JJ je neuvěřitelná.
    Po přečtení úvodního textu jsem se zatvářila něco mezi nedůvěrou a pohoršeností.
    Po přečtení upoutávky se miska vah mezi předchozími dojmy zhoupla k nedůvěře štrejchnuté zvědavostí.
    Po přečtení zde na Dedeníku zveřejněných kapitol zbyla už jen zvědavost.
    Během čtení osmi kapitol na stránkách SOS v nepravidelných intervalech řvu smíchy a prskám kolem sebe drobečky chleba, neboť neprozřetelně u toho snídám.

    ´´“… já to od tebe chytil!“´´

    1. Jo, a až budete číst, nepřehlížejte komentáře pod jednotlivými díly. I tam naleznete drahokamy.

        1. HOTOVO
          Dočteno do konce.
          Až na jednu poslední větu (kap. 40) pro mne skvělé čtení. Je však třeba dodat, že zmíněná věta (pokud ji nemáte nerozlučně spjatu s původním určením, jako mám já) sedí naprosto dokonale a skvěle startuje další dění.
          Měla jsem na dnešek velký plán – naštěstí jsem už jen svou vlastní paní, takže jeho nedodržení nikomu a ničemu neublíží.
          Jo, a pozor na tříštivé zlomeniny.

          1. MaRi, jsi dokonalá čtenářka a komentátorka! Čím jsem si tě zasloužila? Díky za všechny skvělé komentáře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN