Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Spolu; Kdo to tu mluví; Myši

S pátkem je to zase Rozárka. Nejdřív se musí zamyslet nad nedomazleností, následuje drama s pánečkem a nakonec… věřili byste, že panička nesdílí! Jak k tomu chudák pejska přijde? :)

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (39): Spolu

Ten den ráno vykouklo z mlhy sluníčko a panička zajásala. Pořád sice říká, že nebude nadávat na počasí, že déšť je pro zemi po suchém létě požehnáním, ale stačí dva týdny denního mytí mých zablácených tlap a už to požehnání zdaleka tak neoceňuje.

„A půjdeme všichni ven!“ prohlásila nadšeně. Všichni jsme nakonec byli já, panička a náš koňský vysloužilec Tarkan, jelikož kočky si chodí po svém a páneček zamrmlal něco o zahradě, což znamenalo, že se těší až vypadneme, aby mohl relaxovat po svém.

Šli jsme na místní kopec, odkud je pěkný výhled do kraje. Vede tam cesta i pro koně, na vršku je lavička a ráno tam nikdo nechodí. Sedla jsem si paničce na nohu a Tarkan jí co chvíli funěl za krk a vyžadoval pozornost. Ten kůň je pořád ještě nedomazlenej, věřili byste tomu?

A pak mě napadlo, že já jsem vlastně taky pořád nedomazlená! Nikdy nemám dost paniččiných láskyplných doteků, mám ráda, když si hrajeme, a dokonce jí trpím i to, že si ze mě dělává legraci. Tarkan má sice kolem sebe jiné koně, ale jak se k paničce vždycky žene! Najednou jsem dostala strach – jak bychom žili, kdyby nás panička nechtěla?

Ta se dívala do kraje, ruku zabořenou v srsti za mým krkem, když najednou vzdychla. „Rozárko, to je krásy, viď?“ Vsunula jsem jí čenich do dlaně, aby věděla, že tu s ní budu ráda sedět a hledět, byť v křoví jsou určitě zajíci a tuhle za drnem by se dala vyhrabat myš. Tarkan přešlápl a zafrkal – už měl kolem spaseno a taky by se radši vydal zase na cestu.

Panička zasněně vzdychla a pak se na nás podívala. „Vy dva! Už abychom zase někam běželi, co?“ Vyskočila jsem na všechny čtyři a nadšeně zaštěkala. Akce! Jasně! Kdykoliv! Panička se zasmála a já jsem pochopila, že u nás doma jsme v bezpečí – ona nás nedá, protože by to bez nás taky nevydržela.

A tak vám přeju, abyste vždycky měli někoho, kdo vás nedá. Protože jak máte tohle, tak s tím zbytkem si už určitě poradíte:))

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (40): Kdo to tu mluví

V to upršené nedělní odpoledne se páneček z obvyklé společné nedělní procházky nejapně vymluvil, řka, že má práci. Panička jen pozdvihla obočí, nicméně vzala mě a vodítko a vyrazily jsme na dlouhý okruh.

Pánečkovu nepřítomnost jsme popravdě moc nevnímaly. Já měla hromadu čuchání a obě jsme procházely intenzivními socializačními interakcemi. Vypadalo to, že se půlka našeho městečka rozhodla rozchodit vydatný nedělní oběd a každý měl chuť na kousek řeči.

Když jsme konečně vešly do našeho domu a panička se začala shánět po ručníku na moje tlapky, najednou jsme uslyšely, jak páneček na někoho mluví. Mazlivě mluví! Panička ztuhla a velmi potichu se zastavila.

Koukla jsem na ni s pochopením – já taky umím žárlit, když oni hladí cizí psy! Prověřila jsem nosem dostupné pachy domu, a pokusila se zavrtět ocasem zprávu, že všechno je v pořádku. Jenže panička nemá můj nos a uvažování se jí zjevně zakalilo.  Skoro bych řekla, že ukázala tesáky a naježila srst. Znovu jsme se zaposlouchaly.

„No jo, ty jsi moje krásná holčička…“ vrkal se páneček. „Mňé?“ „Neboj, tebe taky miluju!“ „Vrau…“ No tak, pojďte ke mně… „Mňa!“ Panička se s úlevou opřela o skříň, složila číro a skryla chrup. Jo, mazlí se, chlap jeden nehodná, ale s našima kočkama! A to považuje za přijatelné i naše alfa samice.

Když jsme vešli do pokoje, šla pánečkovi rovnou dát pusu, což ho překvapilo – naštěstí mile. Najednou vstal, odkašlal si, začervenal se, otevřel dveře do malého pokoje a pravil: „Všechno nejlepší k narozeninám, Klárko moje…“ a panička ztuhla podruhé.

Na stolku stál úplně nový šicí stroj. Kosmicko uměle inteligentní šicí stroj, na jaký panička stůně, co stará veritaska odešla nebe, kde už jehly nepraskají a nitě nešmodrchají. Tak proto s námi dnes nešel! Panička se mu vrhla kolem krku a já slyšela, jak zajíkavě šeptá: „Já tě taky miluju… mňau!“

Přeju vám krásnej chlupatej den… a vrkejte!:))

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (41): Myši

Řeknu vám, že mě včera panička vážně zklamala! Vždycky jsem tak nějak věřila, že… mě chápe, je se mnou napojena na jednu vlnu, že se se mnou vždy o rozdělí o věci, které mám ráda. A ono ne!

Začalo to úspěšnou kočičí nocí. Polárka s Merlinem vyrazili na loveckou výpravu a pěkně se rozšoupli – ráno bylo na terase položeno několik myší a jen jedna byla načatá. Koukala jsem na tu nadílku skleněnými dveřmi a mimoděk slinila. Panečku, to by byla biosnídaně!

Neřád Merlin viděl, jakou mám na ně chuť, takže si ležérně sednul vedle myších mrtvolek úhledně narovnaných na rohožce a packou do nich jemně pinkal. „Moje!“ zpívaly jeho pyšně naježené vousky. „Nedám!“ smály se potměšilé oči. A když si uvědomil, že nemám šanci ho prohnat, tak si stoupnul, vyhrbil hřbet a otřel se o rám dveří a zlomyslně zavrněl: „Nechceš ochutnat?“

Přiznám se, že jsem kapku ztratila nervy. Vyštěkala jsem do tváře naprosto přesně, co si o něm myslím, a abych svůj názor zdůraznila, mydlila jsem packou do dveří: „Pusťte mě na něj! Proženu mu perka a z těch myší mu nenechám ani ocásek!“

Z koupelny se vynořila rozčepýřená panička a hned na mě: „Rozárko! Co ječíš?“ Ale pak uviděla myší nadílku. Přidala jsem na volume s nadějí, že pochopí a hned otevře dveře na terasu. Ale ona si plácla rukou přes pusu, zakuckala se, zasténala a – teď to přijde – zavřela mě do koupelny.

Taková zrada! Jenže já nejsem žádné béčko, a ty dveře se taky úplně nezaklaply, takže za chvilku jsem zase stála u dveří na terasu. Zavřených! A uviděla paničku, jak, oděna jen v noční košili, nabírá na lopatku myší delikatesy a odnáší je venkem pryč. Radostně jsem pádila do kuchyně ke své misce – kam jinam s nimi mohla jít?

A pak se to stalo. „Klap.“ Konec nadějí. Z popelnice je už pro mě panička nevytáhne. Tedy… pokud je tam tedy opravdu hodila. Klidně si jich mohla cestou pár smlsnout!

Přeju vám krásnej chlupatej den a… sdílejte! Ne na Facebooku, ale v misce, jo?:))

Aktualizováno: 3.6.2020 — 22:22

25 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já jenom k těm myším. Náš kocour loví malé rejsky, donese ukázat a sám je zlikviduje. Moje kamarádka to má horší. Její překrásný kocour Oli uloví, donese a nesežere krysy. Co s nima?
    Třídíme. V obchodě si bereme pytlíky zelené na kuchyňský odpad, modré na plasty a obyč na zbytek. Kam s krysou? Co myslíte? Ano, dává je do zeleného, neb logicky usoudila, že krysa jídlo je, tak co! Tak si říkám, jestli se někde ty pytlíky otevírají, že dotyčný volá: Už je tady zase odpad z tý rodiny, co žere krysy! A zase k tomu měli brambory, ale dneska bez salátu!

    1. Jiránek :
      Já jsem Jíra z Maršova, prej si o nás řekl, že žerem chrousty…“

      Manželka stojí před chalupou a volá :
      …..to je dost Jíro, že už jdeš, chrousti už budou studení :-))

    2. Milá Rozárko, krásné počtení. Ale řeknu ti, že dneska jsem se u téhle věty nejen rozchechtala, ale i později, když jsem si jí v hlavě vybavila, smála jsem se znovu. „Panička se s úlevou opřela o skříň, složila číro a skryla chrup!“. :D:D

      1. Hmm, nevím, jak se to dostalo pod JanuBa, ale to nevadí, stejně jsem chtěla k jejímu komentáři přidat smajlíka :D

  2. Naše polovenkovní Čerťa je lovecká, ale protože domácí strava je asi lepší než ulovená myš, myši nežere, jen je nosí na dvůr pod okno.Naštěstí ne před dveře, ale ona oknem chodí domů i ven. Za plotem zezadu je potůček a spousta myších děr, jo, jsou to hryzci. Když poprvé přitáhla domů veeelikánskou myš, málem mě kleplo, že to je potkan. Pak jsem vygůglila že hryzec vodní, naše největší myš. A Čerťa pilně loví. A my házíme myši do popelnice. Darek o ně naštěstí nejeví zájem. Ale aby zlikvidovala celou hryzčí populaci za plotem, na to asi nemá. A ostatní kočky, kterých se venku nebo i u nás pohybuje fůra, asi nespolupracují. Teď má naše číča nového nápadníka,je kastrovaná, tak mě to nechává v klidu. Mladého krásného zrzavého kocourka s úžasnýma očima. Čertina ho k sobě nepustí blíž jak na metr a mladej se neodváží. Ale už se nechal i pohladit a Darkovi evidentně nevadí. Myslím, že má svoje „doma“ v hospodě přes ulici, ale kdyby ne….:-) Jako první by asi přišel o pánskou ozdobu :D

    1. Čita také lovila, ale nejedla, takže jsem taky nosila do popelnice:)) Jinak to nešlo, psi by je našli…
      Jsem zvědavá, jak to dopadne se zrzavým nápadníkem! :)

  3. Když takhle venku Denise upozorňuji na krásný výhled či jinou zajímavost, jako panička Rozárku, připadám si trochu ujetá. Ale pak si říkám – no a co, na psy se má mluvit, právě proto, aby věděli, že jsme spolu. (inlove)
    Kočky nemáme a tak náš páníček může vrkat jedině na psa. Je fakt, že tak láskyplně jako když posílá Denise do pelíšku, nemluví ani na děti. (chuckle)
    Myších děr máme na zahradě spoustu, Denis do nich strká čenich a nasává pach, ale myš chytil – pokud vím – jedinou v mládí. Nikdy jsem tu ale žádnou myš neviděla, buď jsou tak opatrné anebo je stačí likvidovat sousedovic kocour.

    1. Hančo, já jsem dokonce v Norsku nutila psy, aby se mnou sedávali a koukali na vodu – ať už na fjord nebo na jezero. Kazan mi vždycky tak 10 vteřin dopřál, ale pak se vykroutil, lehl si přede mne a koukal místo na vodu za moje záda, kde obvykle vedla pěšina a mohl tudy někdo jít – a kdo ví, jestli by to nebyl nepřítel! :D Ale divně jsem si nepřipadala… i teď pro psy komentuju okolí (když jsem s nimi sama:))

  4. To zase u nás páníček na kocourka vrká.
    Tuhle mu šeptal do ucha : “ Už brzy pojedeme spolu na chatu a bude nám tam spolu dobře. “

    Však také, když tam za nimi na víkend dorazím, měly by jste vidět ty pohledy kocoura na mojí osobu. Láskyplné tedy nejsou.

    1. Míšo, myslím, že se pleteš – Daník si říká: Hurá, panička přijela – mám je tu oba:))

  5. Tak doufám, že páník ten stroj vybral dobře :) A nějakej pěknej kushadr k němu nepřihodil? :)
    Loňská úroda myší a hrabošů u nás taky znamenala, že jsem skrze skleněné dveře bedlivě prohlédla terasu, prosmekla se ven, aby to psi nestihli, a šla sbírat mrtvoly. Když má člověk pilnou kočku… na druhou stranu se nám k domu nepřiblíží ani myší chlup :)

  6. Jéé, to bylo dneska něžné povídání – teda až na tu biosnídani. Erník ti vzkazuje, že se tvému rozčarování nediví. On už teda ani nečeká, že bych mu něco tak dobrého podstrčila do misky, i když bezhlavé mrtvolky na terase necházím, a sám si uloví, sám si sní – když mu nesní Brůča.

    A že by u nás páníček vrkal na koucoura nehrozí – většinou vřeští na mne (protože ta mám na uchách sluchátka a nevnímám okolí) „Co ten hajzlík zase chce?“ A já odvětím „Co já vím, zeptej se ho?!“ Ale potom se radši zeptám sama a Zikmund ukáže, protože je skoro tak chytrý jako zbytek rodinné smečky (rofl) .

    Je hezké, že si Rozárka tak rozumí s Tarkanem. U nás je to tak – ve stáji Erníkovi Makfi moc nevadí (Brooke je už stájová mazačka, té nevadí nic, akorát to, že nesmí sežrat kočkám žrádlo, co mají v miskách), ale cizí venkovní koně ho moc neberou – narozdíl ode mne, která se s nima mazlí. To Erník hodně hlasitě říká, ať už jdeme a celým tělem dává najevo, co si o tom myslím. Zrovna v tomto albu je to moc hezky vidět (rofl). Ps. nebojte, tentokrát pouhých čtrnáct fotek ;)
    https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Cerven_2_-_u_ohrad/

    1. „Co ten hajzlík zase chce?“ A já odvětím „Co já vím, zeptej se ho?!“ Ale potom se radši zeptám sama a Zikmund ukáže, protože je skoro tak chytrý jako zbytek rodinné smečky (rofl)
      Ygo :D :D :D
      Já pořád říkám, že bys měla psát:))
      Jo, taky pro pánečka často překládám z psovštiny do lidštiny :P

    2. Ygo, máš čím dál tím lepší fotky… nejen náměty, ty jsou prostě tvé, ale technicky. Ti koně mi doslova vykukovali z monitoru! A detaily květů… nádhera. Jsi fakt dobrá!
      Nejvíc mě pobavila fotka „Mluv se mnou nebo tě zatahám za ocas!“ :D

    3. Co ty všechno na sebe neprozradíš – nejdřív se dozvíme, že jsi ujídala řepný chrást slepicím, jinak jak bys mohla vědět, že mangold chutná stejně (rofl) (rofl) (rofl) a teď nevím, co si myslet, když „Zikmund ukáže, protože je skoro tak chytrý jako zbytek rodinné smečky“ Buď máte strašně chytrého kocoura nebo… ;-)

    4. Koníci krásní, lesklí, jenom nějak žebrovití, ne? Mají tak být? Ty pomalované kamínky se u nás také objevují, všechno je v téhle době letem světem, stejné. Vyjímečnost mizí. Ale jsou hezké, ne že ne.
      Fotky jsou tradičně opravdu krásné, umíš!

  7. Milá Rozárko, jsi tedy pořádné číslo. Já tady poklidně snídám rohlík se zeleninovou pomazánkou a ty si jen tak přijdeš s biosnídaní.
    A máš pravdu, s tvými lidmi je ti nejlíp.

      1. Nejmilejší Rozárko, myšky si klidně nechej, mám svoje (smajlíkcosirvevlasy ažjeskoroplešatej). Ale kdybys chtěla tu zeleninovou pomazánku, zaskoč. Sice tě trochu bude pálit pusinka, ale do popelnice ji nikdo házet nebude.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN