HOST DEDENÍKU – MaRi: Ó mluvo mateřská

Ó, mluvo mateřská, zahal svou tvář šlojířem smutečním, pronesl pan Karbulka, když Kája Mařík použil slovo „škramfulec“, jež se nesmírně dotklo jemnocitu zmíněného pána, který si zakládal na vybrané mluvě.

 

 

Mám ráda češtinu. Mám ráda všechny její formy, celou škálu od košatého jazyka Karla Čapka (A proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Vodnická pohádka) až po přísně jednoznačnou formu technických textů, pokud ovšem nejsou otrocky převedené bez pochopení obsahu.

Líbí se mi spisovná čeština a přímo pohlazením jsou mi pohádky zprostředkované nářečími, která však k mé velké lítosti pomalu zmírají pohlcena mluvním projevem z médií. Jako dítě jsem milovala „kerkonošské poudačky“ – takové Dvě Cecilky s Hanou Maciuchovou v hlavní dvojroli… vždycky jsem čekala na otázky začínající slovy „cák“ a „kdák“ (Kdák ti to poudal? :-) ).

Baví mne odhadovat podle používaných slov nebo intonace, odkud pochází člověk, kterého slyším mluvit. Kvalit profesora Higginse samozřejmě nedosahuji.

Vyrostla jsem na pomezí hanáckého a valašského nářečí a obě podle svého názoru dost dobře znám: Však jsem svého času v hanáčtině diskutovala jako Maňa Nová s nezapomenutelnou Anežkou Šejbalovou – nebo Schejbalovou? Velké místo v mé jazykové lásce zaujímá i slovenština a velmi mě baví přesahy typu zelí a kapusta v češtině, zelí a kel v moravštině a kapusta a kel ve slovenštině.

Protože jsem mladá, jen už dost dlouho, mám příležitost vnímat, jak do češtiny vnikají výrazy přenesené z jiných jazyků, především tedy z angličtiny, a jak se mění jejich psaná forma. Zatím na mne působí podivně některé fonetické přepisy, pak si ale vždycky uvědomím, že před lety podobně divně vypadala slova nám dnes již běžná, jako je třeba šofér nebo dispečer. Ač nerada, beru tyto nové výrazy na milost.

Poslouchám Country radio. Vysílaná hudba lahodí mému sluchu, reklama není agresivní, zprávy jsou převážně pohodové a hlasy redaktorů příjemné. Před měsícem tam moderátor ranního vysílání několikrát hovořil na téma pálení čarodějnic, jenže toto slovo vyslovoval tvrdě – čarodejnice. Tuto formu znám, a kdybych na to téma mluvila s někým ze svého běžného prostředí, s velkou pravděpodobností bych je vyslovovala také tak. Jak jsem se zmínila, v dětství jsem se hodně setkávala s hanáčtinou – a zmíněný moderátor na sebe již dříve prozradil, že pochází z Olomouce, tedy z centra Hané.

Během vysílání pak moderátor přečetl dosti ostrou reakci jednoho z posluchačů, jak je slovo čarodejnice nevhodné, jak nepříjemně tahá za uši a vůbec je v rozhlasovém vysílání nepřípustné. Také mám ráda, když z rádia slyším kultivovanou řeč. Zamyslela jsem se však nad tím, jestli by onen nespokojený posluchač stejně reagoval na nespisovný výraz používaný běžně v prostředí, kde žije nebo odkud pochází.

Jak to vidíte vy? Působí na vás nespisovná slova v rádiu či televizi nevhodně? Jste shovívavější k výrazům ze svého okolí?

 

(A pokud vás zajímalo, o čem to mluvil Kája Mařík, tedy škramfulec byl silný hluboce zakrojený kus chleba, který maminka hajná dětem namazala máslem a bohatě pokropila medem.)

Aktualizováno: 28.5.2020 — 10:43

92 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. „Bla bla bla“, sverila celebrita. ???!!! Driv SE lidi sverovali, nebo dokonce se sverovali S necim. Sveruji (bez SE) nekomu neco do pece. Vetu s takto pouzitym slovesem jsem zatim jen cetla, zato v nekolika clancich.

    „Mejte hezky den!“ Brrrr!

    Hygoska (taska s hygienickymi potrebami), uterakos (uterka), prochajda (prochazka), jasanka (jasne!) … brrrr.

    Asi uz jsem moc dlouho venku a jazyk se zatim vyviji a promenuje :)))).

    1. Anonymni EvaSchlitt
      Je „Nazev“ u psani komentare Jmeno/Prezdivka/Nickname? Uvidim po odkliknuti…

    2. Omluva – „mějte hezký den“ tu už padlo, jak teď zpětne čtu.

      A při diskuzi k nářečí jsem si vzpomněla na zdejší kamarádku: „tožonitonevijóóó“ … nutno vyslovit dohromady a na konci protáhnout. To mi spolehlivě zvedne náladu! :)))

      (Očárkováno a oháčkováno s vypětím sil … když je dnes na pořadu dne to spisovné a řádné vyjadřovaní.)

  2. Ha, téma, které se mě dotýká, byť se tedy nepřiznám k ničemu hezkému. Mně totiž nespisovná čeština sice vadí, ale ještě daleko více trpím u (některých) nářečí. Z některých slov (třeba z těch v článku zmiňovaných cák a kdák) se mi dělá úplně fyzicky nevolno, obdobně to funguje, když zaslechnu třeba píseň „Vím jednou oudolí, vím já pěknej mlejn…“ (původně z pohádky Princezna ze mlejna, která nakonec není možná až tak úplně marná, jak se zdá mně, ale to nářečí mě odrazuje neuvěřitelným způsobem), a trpím dokonce i na představení folklorního souboru, kam chodí moje dcera, neboť mají číslo ve zde již zmiňované „bulačině“ – místo, abych byla hrdá a dojatá matka, snažím se jen ze všech sil přežít do dalšího čísla. Vůbec nechápu, kde se to ve mně bere, a hlavně mi to přijde nefér, jelikož třeba takový dotaz „Zkama zje?“ ve mně naopak vyvolá pocity ryze pozitivní, ale prostě mi to tak naskakuje a nedokážu s tím nic udělat.

  3. Tédáá, to je záhada, ani teď podruhé to zmizelo. Musí to být odkazem z netu, který jsem přidala v obou komentářích (nebyl ale „červený“ jako že je vadný). Tak se omlouvám, snad jsem Dede, něco nezaplevelila. Zkusím bez odkazu znovu napsat, že jsem odeslala dlouhý komentář, ale zmizel, znovu to psát nebudu. Hezký článek MaRi a děkuji za zmínku.

    1. Ano bylo to tím odkazem, protože kratší komentář pod Alimo prošel, ten druhé, mnohem delší už ne. Omlouvám se.

      1. Ještě naposledy.Tedy abyste věděli, co byl ten odkaz. Článek pod názvem: „Je to ještě čeština“. Jestli jste ho nečetli, najděte si ho, je tam hodně odkazů, já holt vybrala nějaký špatný.

        1. Maričko, neboj, tady se neplevelí – mám ráda, když se diskuze občas zvrtnou nějakým novým zajímavým směrem :)

  4. Presne takto sa mrzačí i slovenčina!!.Vyrážky dostávam hlavne keď A.Banášová začala používať u žien v svojich rozhovoroch slovo:hosťka.Kristova noha! HOSŤKA!!
    Druhé,čo ma irituje je,ke´d reportér používa spojenie:vy ste to videla?,počula?…
    Podľa mojich rodičov maturant sa poznal podľa toho,že ovládal svoj rodný jazyk slovom i písmom.Už to neplatí

  5. Já nesnáším chybné skloňování číslovek, to jsem ve zprávách v TV snad nikdy neslyšela správně. Pátý pád používám, ale někdy příjmení v pátém pádě zní divně. Jednou jsem musela napsat e-mail panu Strižencovi. Asi hodinu jsem se snažila strávit tvar pane Striženče, znělo mi to tak hrozně, že jsem napsala pane Striženec, čehož jsem hned po odkliknutí litovala, protože to vypadalo ještě hůř. Jestli to teď pan Striženec čte, tak se mu omlouvám.

    1. Já měla zase pana Kůrovce, takže jsem dodržovala „pane Kůrovče“. On se při tom tajemně usmíval,prý ho tak nikdo neumí oslovit. :-)

  6. Moderátorovi Country radia, jejichž vstupy jsou méně formální (taky je s oblibou poslouchám, u vaření) bych asi odpustila víc než reportérovi veřejnoprávní televize, tam bych ráda slyšela spisovnou češtinu. Ale i moderátor Country radia by měl umět rozeznat spisovnou řeč od nářečí. :)
    Když slyším nebo čtu perly jako „musíme TO diskutovat“, „snaž se to vyargumentovat“ nebo „naše lidské zdroje“ = naši zaměstnanci, tak rostu. V poslední době mě fakt už dráždí rozvolňování.

  7. Ještě k těm přejímaným cizím slovům. Zrovna minulý týden jsem pracovala na textu, který byl předem prohnaný nějakým překladačem. Několikrát se tam vyskytovalo slovo „influencer“ a překladač ho nahradil slovem „vlivník“. Hned se mi vybavil F.L.Věk a ten obrozenecký lingvista, který vymýšlel nová česká slova. Vlivník by se mu jistě líbil. Ovšem zajímalo by mě, kde překladač vzal tohle nádherné slůvko :D .

    1. Vlivník! :D To je nádherné slůvko, to se fakt povedlo!
      Akorát, když se píše o „vlivných influencerech“, tak by to znělo divně, že (bodejť ne :D )
      Akorát bude zajímavý ženský rod: Vlivnice? Vlivňa? Vlivňule? (rofl)

  8. já kvetu u výrazu: Budeme se těšit….

    To jako od kdy do kdy? Je na to nějaký časový úsek?

    1. Jo a obdobně „budeme vidět“ místo uvidíme nebo budeme slyšet a pod. To mě přímo tahá za uši.

      1. Alimo, souhlasím ! Podobně jako „byl odejit“!!! To je pro mne děsný patvar, jenže schválně jsem se koukla na net, co o tom píší. Tady odpověď:

        https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/patri-vyraz-byt-odejit-a-do-spisovne-cestiny-1

        Naopak výše u Sharky, mi „budeme se těšit“ nevadí, asi máš na mysli jiné použití, že co napadá mne. Protože, když se třeba loučíme s návštěvou a ona říká „tak naschle příští týden, nebo třeba jen „brzy na viděnou“), klidně odpovím „budeme se(na vás) těšit“ a přijde mi to do správně.

        1. budeme se těšit/budu se těšit používám v tom významu, kdy se něco potěšujícího bude dít v jasně určeném budoucnu. to sloveso nemá budoucí čas. naopak byl odejit se objevilo někdy v polovině osmdesátých let, co já pamatuji…mluvnicky je to patvar, ale tady byl důležitý význam ;-) zkoušela jsem to naopak naroubovat v Aj, nepodařilo se :-D jinak mě ignorování klasického budoucího času a stupňování přídavných jmen irituje neskutečně.

      2. Alimo, taťka by s tebou nadšeně souhlasil – myslí si totéž. Jak píše Marička, „budeme se těšit“ má svůj smysl, je to časově odsunuté těšíme se. Jenže oni neumějí používat budoucí čas u mnoha jiných slov a v situacích, kam prostě normální budoucí čas patří. Podle mě je to další anglikanismus.

        1. „Budeme vidět“ může být i germanismus. Říkával to můj dědeček, který měl německé školy. :) Tím, jak jsem ten tvar slýchala v dětství, tak mě až tak za uši netahá, i když chápu, že správně česky to zrovna není.

    2. Když vím, že pacienta zítra znovu potkám na oddělení, loučívám se větou…….. Budu se ne Vás těšit.

  9. a přechodníky! mnozí je užívají způsobem “ koukaje z okna, pršelo“, případně vůbec nedbajíce rodu a čísla :-) naše češtinářka z gymnázia by z nich asi vykvetla jako bodlák :-)

  10. Hodně také v rádiích slýchám – a tak hodně mi to vadí, že málem vyju – „vyvarovat se“ komu, čemu, namísto koho, čeho. A v tištěných médiích či na netu bývá často problém i v takových základních věcech, jako je pouhá shoda podmětu s přísudkem. Na druhou stranu můj vlastní syn mi v páté třídě poslal SMS „su u Kubi Ribi“. Naštěstí to do maturity dohnal.

    1. V páté třídě se dá přimhouřit oko, tam je důležitější obsah než forma – a hlavně se ohlásil :)

    2. Cožpak to, ale když jsem si čirou náhodou přečetla v čtenářském deníku v prváku na průmce -Jaromír Erben, Kitice, tak jsem šla přímo do vrtule. No a za tři roky maturoval za jedna :-)

      1. Synovec psal z tábora na pohled adrsu : Český dup /Dub/ a došlo to. To bylo před třiceti léty.

      2. Jó, při maturitě mi Šuška taky neodpustila v seznamu četby zapsanou knihu Mladý muž a bílá verliba (rofl) … marně jsem jí tvrdila, že to jest překlep (psáno na stroji). Je pravda, že v našem nářečí se taková verliba ztratí ;)

        1. ..jo, taky je dobrý levorver,případně co třeba otřesk mozku nebo když někdo po pohřbu gondoluje,vše jsem již slyšela. :-)

            1. Cerel říkávala mamka a žlička zase tchýně. V obou případech jsem kvetla jak jarní louka :-)))

              1. Jasně, cerel (anebo pan falář) je v našem nářečí klasika, jinak u nás se používá tvar žička (polévková lžíce) a žičečka (kávová lžička). Jo a levorvér je dobrý kvér ;) – tak to taky. Prostě „r“ a „l“ se prohazuje celkem běžně, to už našince ani nepřekvapí

  11. Jazykem se zabývám prakticky denně. Nevadí mi používání přejatých slov, pokud má smysl, nevadí mi hovorová čeština (sama ji běžně používám, samozřejmě ještě v kombinaci s pražským přízvukem, který já sama u sebe neslyším, ale ostatní ho slyší zřetelně :D ), nevadí mi nářeční varianty, to všechno do jazyka patří. Naopak mi vadí spousta jiných věcí, které už tu byly většinou zmíněny – úděsná neznalost gramatiky a stylistiky právě tam, kde by měla být a sloužit jako příklad pro ostatní. O jazykové úrovni mnoha internetových debat pod už tak zprzněným zpravodajstvím (ale i mnohde jinde) ani nemluvím, internet bohužel mocně napomáhá šíření jazykové nemohoucnosti. Ale co mně v poslední době hodně vadí a nebylo to tu ještě zmíněno, je vydatný proud vulgarit nejhrubšího zrna, který se line z médií, hlavně z televize, ale i z divadelních prken a z dalších scén. Tak si říkám, jak vůbec mohli třeba filmaři dřív dělat řemeslo, nebo jak mohli vůbec „baviči“ někoho pobavit bez záplavy ku..v, pr..lí, ho..n, sr..í a mnoha dalších podobných slovíček? Když chce dnes někdo dělat „zábavu“, stačí mu vytáhnout tento repertoár (myšlenky žádné netřeba) a publikum se směje. Kam jsme to dospěli? Asi do pr…e :D .
    MMCH, tomu tlustému krajíci chleba se u nás říkalo štrampfál.

    1. Tapuz, když jsme před dvěma lety hrály s Dedivadlem na minifestivalu ve Chvalkovicích, byly jsme jako poslední s večerním představením (zaskakovaly jsme za pražské divadlo, které se nemohlo dostavit). Před námi byl soubor s úžasnými kulisami, hodně herců. Nevím, o čem ta jejich hra byla (přijely jsme, když byli v polovině), ale neustále tam křičeli a velmi často vulgárně.
      No a pak jsme tam nastoupily my s Majákem (to je ta hra o kvasnicových lázních a hubnutí). Po našem představení za mnou nezávisle na sobě přišlo pár lidí a mezi pochvalnými řečmi jsem opakovaně slyšela i ocenění, že nejsme sprosté. Brala jsem to jako bezprostřední reakci na to předchozí představení, ale později mi pár lidí potvrdilo, že vulgarity se stávají normou…
      Takže jsi mi to potvrdila taky:))

  12. Také nahlas a výmluvně trpím. A obzvlášť výmluvně při používání předložky NA. Při spojení – bydlím na hotelu -, mám takřka záchvaty. To jako kde bydlí? Na střeše hotelu?
    Též věta – budeme to diskutovat na zeleném stole – přináší zajímavé možnosti vykladu.

    1. Abytko, když o tom přemýšlím, tak to spojení se používá hodně – na hotelu, na ubytovně, na pokoji…

      1. Ano Ivo, je to už tak vžité, že to ani za uši netahá. Ale gramaticky je to špatně a logicky nesmysl. Asi už při tom zuřím jen já. :D

        1. Možná tam jen já vidím významový rozdíl- když jdu do pokoje, tak tam bydlím. Když jdu na pokoj, jsme tam jen přechodně.

            1. Hmmm, mě zaujalo v jednom rozhovoru s pěstounkou, že dítě mělo z děcáku zažité „jít na pokoj“, zatímco její děti chodily „do svého pokoje“. Asi z toho vycházela moje úvaha, v podstatě to odpovídá…

  13. Úplně O.T. Čindu jsem přechválila : před chvílí jsme přistihly / s Janou/ Čindu s jiřičkou v tlamce. Neutekla nám, odchytily jsme ji, jiřičku jsme ji odebraly. Naštěstí byla živá. Vzala jsem ji do dlaně, chvíli se chovala jako mrtvá ale pak jsem s ní šla na sluníčko, prohlédla křidélka a nožičky, ještě chvíli jsem na ni dýchala. Najednou křidélka protřepala a bezproblémově odlétla. Měla jsem velikou radost a kočku bych nejraději ubezdušila. Ale co naděláme, je to lovec. Škoda, že jsme ani jedna v tu chvíli neměla u sebe mobil. Byl by to krásný obrázek zblízka.

  14. Přidávám se k předřečníkům- taky trpím. Nesprávné tvary (setkání třech policistů místo tří). A přiznám se k něčemu, co mě strašně vadí, i když to půlka národa hojně používá. Na Moravě se věci DAJÍ vyrobit (jako že to je možné). V Čechách se NECHAJÍ vyrobit. To je tak protivné, že vyletím pokaždé, když to slyším. U nás, když se to nechá vyrobit, tak má člověk málo času, levý ruce nebo tak a prostě to udělá někdo jiný. Když to slyším z televize pětkrát během reportáže, fakt trpím.

    1. asi taky jak kde…já znám českou verzi takto: dá se vyrobit = lze to i objedná se to k výrobě. nechá se vyrobit = objedná se to, např. nechá si ušít šaty.

      1. Já mezi dám vyrobit a nechám vyrobit cítím rozdíl v tom, že DÁM= postarám se o tom, NECHÁM- možná to někomu hodím na krk :)
        Ale můj problém je v tom NECHÁ se to udělat= je možné to udělat.

        1. to je právě nepochopitelný výraz, který ani neznám – pocházím ze Středních Čech a žijeme teď ve Východních :-)to se nechá … brrr :-)

          1. Tedy nevím, s čím máte problém ;-) , coby rodilá severočeška bych řekla nechám si to ušít, uplést, opravit, vyčistit x dám to do opravny, ke švadleně, k ševci. Já zase nechápu ani po pětatřiceti letech některá spojení, která používají Moraváci.

            1. Ivo, podstatné je to v tom středním rodě- nechá se to- dá se to. V jiných osobách to asi funguje jinak.

          2. No, právě že v Polopatě jsme to od aranžérky slyšela včera snad pětkrát. Podle mě je to bohemismus,který na Moravě prostě neznáme- a někde v Čechácch asi taky ne :)

  15. MaRi, mluvíš mi z duše. Jak já nesnáším nespisovnou češtinu, která se line z televize- mám pocit, že bohužel zejména z té veřejnoprávní, která by podle mne měla být vzorem, tak z rádia, lhostejno z jaké stanice. A ještě víc nesnáším pravopisné chyby ve zpravodajství na internetu. Hlavně, že to jsou páni novináři, kteří spolkli všechnu moudrost světa a zasvěceně vykládají, jaké to bylo ve světě a u nás, když ještě měli plínky. A přes jejich jedině správný (a vesměs pravopisně chybný) názor vlak nejede. Že já se rozčiluju….vím, správně má být rozčiluji :-))
    Myslím si, že je to tím, že mladí nečtou, v tom hektickém světě jen lapají cosi z internetu a toto je výsledek.
    Nářečí mám ráda, dost poznám podle řeči odkud kdo je a když je vhodně použité naprosto nevadí, naopak.

  16. My Plzeňáci prý „zpíváme“. No asi ano, ale to už ani nevnímám .

    V mládí jsme studovala v Domažlicích a mám ráda chodskou mluvu tzv. bulačinu.
    Bul jsem tam atd.

    1. Ano, Míšo, Plzeňáci zpívají a je to velmi milé (aspoň mým uším rozhodně). A když „Hrají a zpívají Plzeňáci“ – pokračuje ještě tento pořad? – velmi ráda jsem poslouchala.
      My dvě máme společně oblíbené literární dílo, a to Baarovu trilogii Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy. Mám ji ráda od dětství, kdy jsem opakovaně četla vybrané úseky o Hanýžce a Martínkovi, a oblíbila jsem si i tu „dospělou“ část. Velmi se mi líbí, že Baar bulačinou rozhovory spíše jen doplnil, ozvláštnil, takže jsou srozumitelné i pro nás z opačného kousku země.

  17. Milá MaRi, díky za bezvadné povídání!
    Jo, kdyby to byl jen ten škramfulec! :P
    Mně nevadí anglická slova (pokud jsou správně použita, ono ne všude je český překlad ta nejlepší volba, vůbec když jde o termín – však těch germanismů, co čeština obsahuje!:)), mě vadí anglikanismy. Když na Černé hoře zatrylkují „Mějte hezký den!“ tak mám chuť přepnout stanici. Což stejně vbrzku udělám, protože mám alergii na bezmyšlenkovité švitoření komentátorů – eh, velmi často končím u Spotify, hlavně, pokud potřebuju i přemýšlet:))
    Další z běžných zločinů proti češtině je ignorování existence třetí osoby množného čísla – neumí místo neumějí, třeba:)) Mám celkem pěknou knížku, která má ovšem chybu už v titulku: „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.“ Když ony to neumějí nebo umějí, neumí to jen jedna jediná!:))) Já vím, že někde je to stejný tvar, ale jinde za ne… ok, jsem hnidopich.
    MaRi, mohli byste si dát bezvadnou debatu s mým otcem – ten češtinu miluje, umí a například při sledování televize dokáže velmi nahlas a výmluvně trpět. (wasntme)
    Za mnoho příkladů jeho oblíbený, nesprávný tvar množného čísla: lidi nebo policisti místo lidé a policisté. Mám dojem, že na to konto do televize i psal a odpověď zněla, že je to schválený tvar pro vysílání.
    Vím, že jazyk je živý a vyvíjí se a většinou mi to nevadí. Vadí mi snaha násilím jazyk měnit na základě neschopnosti části lidí se ho pořádně neučit. Ano, čeština je velmi těžká, navíc vedle sebe koexistuje její spisovná a hovorová verze (o nářečích radši nemluvím, ty eskalují obtížnost jazyka do dalších úrovní:)).
    Jen si myslím, že by se člověk měl dočkat té spisovné aspoň tam, kde tuhle formu jazyka právem očekává – minimálně ve zpravodajství veřejnoprávních médií a v komunikaci státu s občany.
    Samozřejmě nejlépe se člověk naučí kultivovaným jazyk pilným čtením kvalitních textů a denním poslechem správného jazykového projevu… :x

    1. A co mi ještě vadí, je opomíjení pátého pádu – oslovujeme, voláme! Prostě naprostá většina oslovuje Nováka pane Novák a ne pane Nováku, nebo (vlastní polívčička) pane Grbavčic namísto pane Grbavčici. Proč?

        1. Zřejmě mají za to, že takhle je to správně! Štve mne, že ani Jeník neumí používat pátý pád – v e-mailech mu to opravuji (rofl) .

        2. Jsou tak zvyklí. Manželovi třeba oslovení v pátém pádě vadí. Jak slyší pane Hadince, tak se naježí a říká – řekni rovnou pitomče :-)

              1. baže! usilovně dodržujíc pravidlo toto, oslovuji v pracovních mailech pátým pádem i kolegu Krále ;-)

            1. Já se mu nedivím. Nebyla jsem schopná napsat pane Striženče, přestože jinak 5. pád důsledně používám. Striženče, Hadinče, Palivče… zní prostě divně. Že by problém byl v té koncovce -ec, která se musí změnit na -če?

        3. Mám pocit, že v rámci zjednušování pravidel, asi aby se to naučili i naprostí blbci, je povoleno užívat i ten, v podstatě tvar 3.os. j.č. jako 3.mn. Já jsem naposled šílela, když místní anonista hlásil, že „do čtvrtku“.

      1. Je zde někdo ehm chytrý (já to ne), kdo ví, proč je v pátém pádě/u :-) tolik možností zakončit oslovení? Pane Nostic/i, pane Neff/e, pane Dvořák/u, pane Mareš/i, pane Fiala/o. Je v tom nějaký řád, nebo to jenom libozvučelo (že, pane Karbulko) a tím se forma ustálila?
        Eh, tyto (původně jsem napsala tyhle) debaty o jazyku/ce! Teď se budu bát udělat gramatickou chybu, nebo se vyjádřit hovorově!

        1. Teď jsi mne dostala, já měla za to, že pátým pádem (vtipně jsem se vyhnula nejasné koncovce (rofl) ) oslovujeme zásadně pane Nostici, pane Fialo, pane Mareši, pane Dvořáku a pane Neffe. Jo a pane Karbulko. Ale je možné, že opět mýlím (jako už mnohokrát).

          1. je zajímavé, že říkají pane Novák…ale když ho osloví „vole“, tak to je správně…neřeknou vůl!

            1. Dokonce mu řeknou „Nováku, ty vole!“. Najednou se jim pátý pád vybaví v celé své kráse.

          2. Nemýlíš se, podle pravidel se opravdu oslovuje pátým pádem, ne prvním. MOŽNÁ ten první pád vychází z onoho vojenského zupáckého Novák, jedu jedu jedu (i když onen řvoun stál „jak svatý za dědinú“).
            Jinak JanoBa, netřeba se báti. Je rozdíl, jestli se jazykové nedokonalosti dopustí člověk, pro nějž by kultivovaná řeč měla být každodenním chlebíčkem, nebo jiný člověk, obzvlášť jestli žije mimo české prostředí. Já osobně velmi obdivuji češtinu tvoji, Mariččinu a samozřejmě i tu, kterou píše George Yetti a psávala Hanka W.

            1. Děkuji za odpovědi, ale asi jsem se nevyjádřila přesně. Pátý pád ovládám, si myslím, ale byla jsem zvědavá, proč se v oslovování liší samohlásky, připojované za konečné souhlásky. Proč všechny nejsou třeba o. Pane Karbulko, Neffo, Nostico… vždyť by to bylo jedno! Mají s tím co dělat měkké, tvrdé, obojetné souhlásky? Asi ano, nezkoumala jsem to, zeptat se, je jednodušší. :-)
              Mimochodem, můj hlubokosklon cizincům, kteří se dokáží v záludnostech té gramaticky přísné, ale zároveň laskavě ohebné, bohaté a krásné řeči orientovat.

              1. Řekla bych, že podle vzorů. Neff – pán, Nostic – muž, Karbulka – žena.
                MMch, jednou se mi ptala francouzská kamarádka, hovořící až neuvěřitelně skvěle česky, proč se nedá říct sviňátko, když se říká selátko a prasátko. Mňo, a byla jsem v koncích. :D

              2. Takže jsem si stála na vedení ;) – ostatně jako čím dál častěji.
                Také jsem se někde dočetla o nešťastném studentu češtiny z jiné země, kterému vrtalo hlavou, proč se říká do kostela, ale do postele, když ta dvě slova se liší jen prvním písmenem.

                1. No právě!! A vysvětli to!
                  Abyt, vzory jakž takž znám, ale jakž takž jsem si myslela, že u příjmení, která nejsou běžnými mluvnickými výrazy, by to nemuselo platit. To jsem si jen tak podumala. Většinou dumám blbě, ale zase je to (expr.) sranda..

                  1. No já teď zase dumám, jak by se správně oslovoval Karbulka, kdyby se jmenoval Karbulek. Jestli pane Karbulku nebo Karbulko. :D

                    1. No vidíš! Jeden by se udumal.
                      Ježiš, ta čeština je skvělá!

                    2. Tak se zamyslete – pokud by to bylo podle vzoru pán, tak je to nesmysl, že.Takže se to skloňuje podle pomocného vzoru, za nás „předseda“, takže voláme – Karbulko!

                    3. Ivo, bude třeba zavést nový pomocný vzor. Třeba lelek. Na toho nemožno volat – lelko- :D

    2. Jsem ráda, že ještě někomu jinému vadí „mějte hezký den“… ten výraz mne přímo drásá ….
      Je mi jasné, že se čeština vyvíjí, ale takto převzít z angličtiny tuto vazbu, nevím, nevím….

      1. přeji hezký den…to by bylo hezky česky řečeno :-) ten otrocký překlad mě přímo tahá za uši :-/

    3. Myslím, že v té třetí osobě množného čísla je možné použít oba tvary – jak neumí, tak neumějí. Už jsem na to v minulosti řešila a od té doby to neopravuji v textech. Teď jsem se na ty vzory raději podívala znovu, a vypadá to, že to tak skutečně je.

  18. Jo jo, mluva mateřská dostává na frak. A to ani ne tak přejímáním cizích slov – však v podstatě všechny jazyky všech národů a národností vznikla z počátečních Grrrr, Vrrrr či Ééééch. Ale když Lenka Filipová zapěje „…jenom blázni se radujou…“ tak mám chuť rozšlapat rádio.

    Jinak nářečí mi nevadí ani za mák – tak samosebou, nejvíc se mi líbí to mé rodné (já bych pěla, že blázni se radujú), ale kouzelné je i to hanácké (na té našé Hané, só tam bochte slané, povězte mě mámo, čím só posepané), samozřejmě kérkonošské a pak to chodské (kde si bul?). V těchto nářečí mám doma krásné pohádky, ovšem nejlepší pohádky, které jsem kdy četla, byly v nářečí lašském. Jenom se obávám, že dnešní děti by jim už nerozuměly, dyť o čem tak může být taková pohádka Kyjury měchury?

    Pokud se týká spisovné mluvy pánů redaktorů – ano, v celostátních médiích by měli mluvit opravdu spisovně. Ovšem v regionálních rádiích mi sem-tam vstoupení do řeky řeči lidové či dokonce nářečí zas tak nevadí – pokud ovšem vědí, o čem mluví (ovšem tohle a ještě více platí při používání cizích výrazů).

    P.s. – v autě mám též naladěno Country rádio ze stejných důvodů jako MaRi – hezká hudba (a zdaleka to není jenom country!) a příjemné hlasy moderátorů. Čarodejnice by mi nevadila, i když u nás by to byla čaramúra (rofl) . Jo a to jsem chtěla – moc hezky jsi to, MaRi, napsala. Myslím, že takové články o řeči bys mohla psáti častěji.

    P.p.s. a jak jinak – pár fotek, co jsem stihla mezi dešti – většinou barevné kytičky a z hmyzu jen čmeláčci ;) https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Kveten_12/

    1. Ygo, nádherné fotky! Moc jsem si je užila, ty kytičky vypadají na tvých fotkách snad ještě o kousek líp, než když na ně koukám:)) Jinak jako obvykle jste napřed, tak se kochám a těším se, až se tam dokveteme i my :)

  19. óóó…a pan Karbulka byl stejně podivín…jeho sekaničky (kapustové karbanátky)a učení mluvy mateřské, to bylo něco a Kája mu ještě komolil jeho příjmení, takže to neměl jednoduché….
    tuhle jsem v rádiu zaslechla jak reportér při svém vstupu říká: A nezůstal kámen na kÁmeni…měla jsem sto chutí,mu tím kamenem dát do hlavy!!!! naskočila mi z toho husí kůže…nad vyjadřováním mediálních pracovníků pláču už dlouho, bohužel nemají tendenci se zlepšovat…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN