Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Vítání; Svatební ozdoba; Na procházku s Tarkanem; Hrátky s Tarkanem

Tentokrát si Rozárka opravdu užila – prohnala Merlina ve jménu vyššího principu mravního, zatočila s růžičkou drůžičkou a nakonec pochopila, že i s koňmi si jedna šikovná pejska může užít spoustu legrace! :)

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (31): Vítání

Právě jsme se blížili k našim hranicím, když to na paničku přišlo. Začala se neklidně vrtět a už to jelo. „Copak asi dělají kočičky? Jestlipak se na nás těší?“ A hned sama sebe ujišťovala: Určitě ano, muselo se jim stýskat! Já se jich už nemůžu dočkat!“ Pak na chvilku zmlkla, aby to za nějakých pět kilometrů zopakovala.

Viděla jsem, jak pánečkovi postupně tuhnou rysy až nakonec zavrčel: „A na mámu se netěšíš?“ „Jistěže ano,“ zatrylkovala panička, „ale s tou jsme naposledy mluvili dnes ráno telefonem, zatímco pro Merlina a Polárku jsme dočista ztracení! Jak já bych si přála, aby se jim to taky dalo vysvětlit!“ Už jsem málem začínala žárlit, když jsem si uvědomila, že mě zase bude vítat babička, takže se to srovná.

Když jsme zastavili před naším domem, panička na nic nečekala a už běžela. Babička snad koukala z okna, protože dveře byly rázem dokořán a už se na nás smála a vítala nás. Polárka jí stála za krkem jako nadšené nadýchané bílé boa. To bylo radosti!

Polárka pánečky intenzivně ovíjela a okamžitě si je zase označkovala – její chlupy byly všude. Jenže kde je Merlin? Jak to, že ten pacholek nevítá? Copak neví, jak to bude paničku mrzet? Vklouzla jsem do domu a šla ho hledat. „Samozřejmě to ví,“ odpověděla jsem si. Dělá to naschvál, aby ji potrestal. Jenže já nechci nešťastnou paničku!

Našla jsem ho v ložnici pod postelí. Ani mě nepozdravil, rovnou zlostně zasyčel. Ten kocour vážně nemá žádné způsoby! Zkusila jsem to nejdřív po dobrém, ale akorát se mi dostalo seknutí přes čumák. Jo, tak ty takhle!

Víte, já jdu obvykle Merlinovi radši z cesty. Jsou chvíle, kdy ho mám doopravdy ráda. Ale pak přijde čas, kdy prostě musím být pes. Byla to úžasná honička! Merlin si myslel, že vyhrál, když skočil paničce do náruče. Jenže vy a já víme, že ve skutečnosti jsem vyhrála já. Nadšenou paničku!

Přeju vám krásnej chlupatej den a ať jsou vaše návraty šťastné!

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (32) – Svatební ozdoba

Zalezla jsem pod stůl a obrnila se trpělivostí. Přijela totiž malá panička. Údajně ukázat svojí mamce svatební šaty, ale ve skutečnosti prostě chtěla celé hodiny mluvit o svatbě, o jejím Jirkovi, a pak zase pro změnu zase o svatbě.

Panička byla cítit rozpolceně. Zpočátku ji to opravdu zajímalo, nad šaty velice zodpovědně ochkala a achkala, a potom si dokonce utírala slzy dojetí, jak to tomu jejímu štěněti sluší. Jenže na druhou stranu by dceři taky ráda něco řekla – kdyby se ovšem dostala ke slovu.

Takže nakonec malou paničku ucpala jídlem. Ta ovšem ještě ani nedojedla, když vyskočila a jásavě zvolala: „A pro Rozinku taky něco mám! Bude ozdobou naší svatby!“

Koukala jsem na ni podezíravě. Tašku jsem jí čumákem prolustrovala ještě dřív, než si zula boty, takže vím, že nic dobrého pro pejsky tam nebylo. O čem tedy mluví? Nenašla jsem tam ani plyšovou kachnu, kterou mi minule slíbila!

Jenže malá panička odtančila k futrálu na svatební šaty, chvilku tam hrabala, a nakonec vítězoslavně vytáhla… cosi. Růžového a krajkového. „Růžička pro družičku!“ zajásala a než jsem se stačila vzpamatovat, měla jsem kolem krku takovou jemnou gumu a za krkem NĚCO. Sedělo to tam jako obrovská moucha.

Čekala jsem, že panička zasáhne a sundá to ze mě, ale víte co? Zradila mě! Ševelily tam s malou paničkou, jak mi to sluší, a jak je růžová stylová a že to bude boží. Vysvobodila mě nakonec paniččina úspěšná snaha převést hovor na její šaty svatební matky, takže jsem mohla zalézt zpátky pod stůl.

Hrábla jsem zadní nohou za krk a škubla za gumu. Drůžička, škub! Růžička, škub! Já vám dám! Než bys psovi nohy spočítal, měla jsem tu věc v tlamě. Jsem šikovná! Ale pro jistotu si půjdu zdřímnout do paniččiny postele. Až najdou zbytky růžičky drůžičky, tak mě tam beztak panička nějaký čas nepustí:))

Přeju vám krásnej chlupatej den a krášlete se s rozumem!

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (33): Na procházku s Tarkanem

Řeknu vám, už jsem toho měla právě dost. Každý den panička mizí do stájí za naším novým koněm, osmnáctiletým sportovním vysloužilcem Tarkanem a mě vůbec, ale vůbec nebere s sebou! Prý se nejdřív musí s Tarkanem seznámit a začít si důvěřovat.

Ale nakonec jsme přece jen jely do stájí spolu. Panička mi kladla na srdce, že musím být hodná, protože na vodítku dneska půjde jen Tarkan. Jak jsme tam dojely, hned se zdravila s lidma a… vážně, ona začala mluvit koňsky! Nebo koňákovsky? Prostě nikdo by nepoznal, že ještě před půl rokem znala koně jenom z obrázků.

Pak jsme došly k boxu a… ta hlava byla obrovská. To nebyl kůň, to byl drak! A řeknu vám, bylo od paničky moc nepěkné, že se mi smála! Každej by utekl, kdyby na něj něco takového zblízka frklo – chyběly jen plameny. Když pak Tarkana kartáčovala, odvážila jsem se blíž. Panička nás navzájem představila a mně (!!) řekla, abych byla hodná. Přitom tuhle obluďák mohl být klidně psožravej!

Dobrá, nebyl. A bylo vidět, jak je rád, že u něho panička je. Dýchal jí za ucho, občas ji hravě zatahal zubama za šaty a jednou si o ni opřel celou tu svoji obrovskou hlavu a málem se klepal radostí, že ho panička hladí a něco mu špitá do ušisek.

Čekala jsem, kdy mě zase přepadne žárlivost – víte, já na ni docela trpím. Ale potom jsem se rozhlédla po těch velkých stájích, a viděla koně zavřené za mřížemi, jak žádostivě sledují každého, kdo do stájí vešel. A pochopila jsem, jak strašlivě sám asi Tarkan byl, když přestal pracovat – žádné sedlo a akce! Jen čekání.

A dočkal se naší paničky. Dostatečně pošetilé, aby si pořídila koně, na kterém neumí jezdit, ale se srdcem velikým jak jablečnej koláč a něhou na rozdávání. Víte, že se mi v tu chvilku ani žárlit nechtělo?

Přeju vám krásnej chlupatej den a příště vám povím, jak dopadla naše první společná vycházka!

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (34): Hrátky s Tarkanem

Víte, měla bych se paničce omluvit. Stejně jako páneček, jsem si i já myslela, že koupě vysloužilého sportovního koně je… řekněme nedomyšlenost. Vždyť už má mě, kočky a pánečka, ne? Ale teď se jí musím omluvit. Byl to skvělý nápad!

Víte, že jsem nikdy netušila, jaká může být s koněm legrace? Dřív jsem znala jen okamžité k noze a sedni, když se k nám koně dostali blízko. Nuda. Zato na vycházce s paničkou a naším ryzákem Tarkanem jsem zjistila, že i kůň si umí hrát. Musím ale uznat, že naopak panička chvílemi vypadala, jako by o své moudrosti zásadně pochybovala.

Ale od začátku. Když jsme s Tarkanem za stájemi vyšli na polní cestu, sekýrovala nás panička tak, že jsme si ani já ani kůň netroufli málem ani pohnout uchem. Pak se panička uklidnila, povolila Tarkanovi vodítko a mě nechala běhat kolem. Pohoda. Než jsem zjistila, jaké zajímavé následky má nečekané juknutí z křoví. Nevěřili byste, ale panička rázem vypadala, jako by šla pouštět příliš velkého draka!

„Neplaš ho!“ vyjekla na mě a já jsem viděla, že nic nepochopila. Tarkan o mě samozřejmě věděl, ale neodolal příležitosti si trochu užít. Ale naše panička není hloupá a než jsme došli k lesu, tak si už hrála s námi. Musím říct, že jsem ji obdivovala. Když vezmu, že není žádný atlet a naše rezatá obludka má kopyta větší, než je moje miska na vodu, projevila víc odvahy, než bych čekala.

Když po návratu vypustila Tarkana do výběhu, vyčerpaně se opřela o bránu a s mírně nevěřícím úsměvem přijímala gratulace přítomných koňáků. Jen si nejsem jistá, jestli ji chválili za skvělý nápad společného venčení, nebo jí blahopřáli, že ten pitomý nápad přežila. Mě to totiž přišlo jako obojí.

Přeju vám krásnej chlupatej den a věřte, že ode dneška už umím dělat i koniny, přestože jsem pes!:))

Aktualizováno: 21.5.2020 — 18:16

11 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Rozárko, jsi statečná, takový kůň to je tedy proti pejsce pořádný kolos a ještě k tomu rozverný,no to je tedy odvaha se s ním pejskovat( nechci napsat kočkovat:-)
    A pouštění chlupů při vítání od načuřených kočind,to znám dobře. Zrovna dnes,po příjezdu domů z návštěv jsem to pěkně schytala. :-)

  2. Já Rozárku tak ráda čtu :) Teda koně bych si rozhodně nepořídila, protože na rozdíl od Rozárčiny paničky mám asi málo volného času. Taktak mi stačí na to, abych proběhla psy, občas šla cvičit, občas něco šila, pletla nebo háčkovala a to nepočítám dny, kdy jsme z práce utahaná tak, že jen proběhnu psy :)
    Dneska u nás dopoledne krásně pršelo. Psice si o tom teda myslely své a kočky teprve, ale je hezky popršeno. Čímž chci říct, že mám taky málo času- jen jsme vyvezli tříděný odpad, nakoupili šroubky či co, uvařila jsem oběd, upekla štrůdl a dopoledne je v čudu…

    1. Matyldo, já o tom jen sním:)) Teoreticky máme vhodné stáje prakticky na kopci nad domem, ale popravdě jsem ráda, že vyběhám ty psy – na koně bych už taky bohužel neměla ani čas ani energii. :)
      Tady taky prší, hezky zahradnicky, žádné bouřky. Asi tu budou menší celkové úhrny, ale zalito je pěkně. Když jsme dnes byla se psima v lese, byl takový jemný opar – a teplo!

      1. U nás prší a prší. Psi byli málo venku. Jana dvakrát na venčení zmokla. Odpoledne chvíli nepršelo tak jsme vylezli /y/ na zahrádku a než jsme doběhly domů tak jsme byly zase mokré a psi taky. Dneska mě po týdnu poprvé nebolela moc záda tak jsem jen uvařila, upekla a trochu uklidila.

  3. Milá Rozárko, krásně jsi nám zase povyprávěla :) Krásně jsi to zařídila, aby nebyla panička po návratu z dovolené smutná…“Merlin si myslel, že vyhrál, když skočil paničce do náruče. Jenže vy a já víme, že ve skutečnosti jsem vyhrála já. Nadšenou paničku!“

    A jsem ráda, že si s paničkou a Trakanem užila legraci a krásnou procházku ?)…“Když vezmu, že není žádný atlet a naše rezatá obludka má kopyta větší, než je moje miska na vodu, projevila víc odvahy, než bych čekala“.

    Americký fotbal má každý rok nejznámější a nejsledovanější západ tzv. „Super Bowl“. Firmy za to, aby mohly mít během zápasu reklamu platí miliony, ale i soutěží, aby se tam vůbec dostaly. Nejvíce se ale vždy diváci těší na novou reklamu pivovaru Budweiser s jejich známými koňmi „Clydesdale“. V r. 2014 a 2015 měly reklamy se štěnětem a koněm, které se staly nejoblíbenějšími.

    Tahle je z r. 2014

    https://www.youtube.com/watch?v=7p_3lITiK_Q&list=RDotCxSnu_HXA&index=2

    1. Maričko, tyhle reklamy miluju a vždycky na ně koukám (inlove) je fakt, že si nikdy nepamatuju, čí to vlastně reklama je :P takže vlastně správně nefunguje, ale… je to krása. :)

    1. Jsem ráda, že Rozárka pomohla… :)
      A doufám, že se zase někdy objeví povídání o koťatech – třeba video s malým komentářem? (blush)

  4. Opět milé Rozárčino povídání.
    Vítací kocour – Zikmund se nejprve tváří velmi nevěřícně, že jsme se mu vrátili a nenechali na pospas a posléze celý večer vykládá, co všechno za tu dobu, co byl sám, zažil – dle všeho to byly samé horory ;) .

    Jo, svatba, to jest v rodině událost, kór když se jí účastní i zvířecí hosté. Jsem zvědavá, jestli nakonec Rozárka nějakou ozdobu dostala, nebo šla za drůžičku na ostro (rofl)

    A jinak jsi Rozárko statečná, že jsi se Tarkana nebála, ba dokonce jsi si s ním hrála na schovávanou. Erník se našeho Makfiho taky nebojí, dokonce vleze k němu do boxu (chuckle) , ale cizí „divoké“ koně už tak moc nemusí. Teďka chodíme kolem ohrady, kde jsou dvě hříbata, která si MUSÍM! vždy podrbat, ale Erňa říká, že radši bychom se měli držet dál, protože co kdyby ta hříbátka žrala malé černé pejsky!

    1. Kocour vykládající horory… Ygo! (rofl)

      Berry by Erníka snadno pochopila! kdysi v Anglii, když byla ještě malé štěňátku, bylo kolem plno koní, dokonce i ti shirští obři! https://en.wikipedia.org/wiki/Shire_horse#/media/File:Shire.jpg
      Berry se pohled na koně vždy pokusila vysedět… až na to, že si při tom pravidelně odsedávala… čím dál, tím líp! :D Nemusela jsem ji učit, že jim má dát pokoj, šlo to samo… :)
      (Ari jsem to samozřejmě učit musela, no:))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN