MATYLDOVINY: Proti všem

Když jsem se rozhodovala, kam jít studovat, zvažovala jsem i žurnalistiku, ale měla jsem dojem, že na tak vážené povolání nejsem dost schopná. Doba pokročila a dnes vidím situaci jinak.

 

 

Novinářem může být kdokoli. Nemusí umět gramatiku ani stylistiku, jak je v médiích často vidět a slyšet. Stačí, že umí vyhmátnout největší horory a senzace. Pro práci titulkáře je zapotřebí ještě větší otrlost, protože titulky často postrádají jakoukoli logiku, zejména ve spojitosti s textem.

Současná doba je pro obyčejné lidi mizerná. Spousta lidí žije v jakési vytrvalé panice, kterou média vyvolala a stále spokojeně živí. Pokud na začátku všech opatření někdo sepíše rozhovor s odborníkem na přežití a pak se diví, že lidi vykupují vody a trvanlivé potraviny, je nejspíš poněkud nedovtipný, jak řekla slečna Barbora v Saturninovi.

Médii probíhají hlavně zprávy o zvyšujícím se počtu nakažených a mrtvých. O děsivých událostech v zahraničí, přeplněných nemocnicích a konvojích s mrtvolami. V době, kdy tohle proběhlo, se jiné zprávy v podstatě nevyskytovaly. Dnes médiím dominují články typu „jak se nezbláznit v karanténě“. Zajímavé je, že žádného novináře nenapadlo, že kromě zdravotníků a prodavaček je tu spousta jiných profesí, které musí pracovat stále a udržet si v tomhle příčetnost, takže by se hodilo přečíst si i něco normálního. Jenže to by asi dalo hodně práce vymyslet a napsat.

Nemůžu se zbavit dojmu, že média vedou válku proti všem, proti vlastním lidem. Chovají se jako parazit, který se musí živit (počtem kliknutí), i kdyby to hostitele (čtenáře a diváky) mělo zabít. Umí se ozývat, pokud jde o svobodu slova, ale o zodpovědnosti je ticho po pěšině. Přitom zrovna média jsou dosažitelná pro všechny a mohla by v téhle situaci hodně pomoci, nicméně dál šíří paniku a pokračují v dříve zavedeném módu „čím víc mrtvol, tím líp“.

Prý po koronaviru bude všechno jinak. V případě médií si to nemyslím. Hyena zůstane hyenou.

Aktualizováno: 20.4.2020 — 20:28

113 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milá Matyldo, k těm reklamám v ČT … existuje orgán – RRTV – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která sleduje nejen obsah vysílání, ale i množství a „nasazování“ reklam. Porušení čehokoliv je pokutováno, částky to nejsou malé. Když se podíváte na složení rady, bude Vám zřejmé, že ČT to jistě nemá snadné :)
    Navíc jistě i „konkurenční“ televize množství reklam v ČT bedlivě sledují. To jen pro úplnost.
    K té včerejší diskuzi, nenapsala bych to jinak než aida, i zdroje informací mám podobné, televizi nemám cca 12 let. A traktoristy bych nepodceňovala, mám je v širší rodině.

  2. Před několika dny jsem v autě poslouchala na Radiožurnálu fascinující příspěvek. Není to přesný přepis, ale bylo to o tomhle:
    Dobrý večer. Dnes je Velký pátek. Nic nového se nestalo,“ ozvalo se 18. dubna 1930 z rádia BBC. Bylo tři čtvrtě na devět večer a britští občané čekali u svých přijímačů na pravidelnou dávku nových zpráv. Namísto toho se dozvěděli, že žádné nejsou, a ve zbytku vyhrazených patnácti minut na zpravodajství si mohli poslechnout hru na piano.

    „Musíte pamatovat, že to byl věk úcty. Existovaly určité normy a konvence o tom, co by měla veřejnost slyšet, a toho dne se jednoduše nestalo nic, co by podle těchto norem mohlo být řečeno,“ vysvětluje bývalá ředitelka zpravodajské sekce BBC Helen Bowden.

  3. Tak ještě jednou, abych vyjádřila souhlas s Matyldou.
    Fakt, že si někdo dokáže najít „správné informace“, (a kritéria správnosti ponechám teď stranou) nemá nic společného s tím, jakým způsobem jsou na nás chrleny informace. A za jakým účelem.
    Jestli v každém okně v mobilu, každém odkazu, za každou reklamou v rádiu, na každé plakátové ploše a před každou reklamou v televizi vyskočí prohlášení: „Koronavirus je nebezpečí a jedině prášek z řepky nás zachrání,“ můžeme protestovat, nesouhlasit, nebo si i po libosti konspirovat, ale až dojde na lámání chleba, spousta z nás se zamyslí a řekne si „nemůže to byt pravda?“ Anebo ani nezamyslí a rovnou si ten prášek dojde koupit. Pro sichr.
    A protože prášek z řepky má lepší píár než prášek z mrkve, většina nakonec zvolí ten žlutý. Ať už se specializovaná média a jejich experti ohánějí výzkumy jak chtějí. Prášek z mrkve nakonec, po expertním vyjádření, bude plošně zakázán.
    Sice kdo má zájem, informace si najde, ale obecně tragický vliv kobercového náletu pitomostí to nezmenší.

    1. Asi je to míněné na mě (stejně jako poznámka od Jenny dole), ale ve svých příspěvcích jsem se několikrát omlouvala všem předem i zadem a výslovně psala, že si nemyslím, že mé názory, nebo názory, které čtu jsou správné, dokonce jediné správné, ale opravdu tohle, tenhle nálet, jak píšeš, nevnímám. Na reklamy je adblock a tv nebo rádio jde vypnout nebo si vybrat jinou stanici. Místo toho všeho lze číst knížky, věnovat se ručním pracím, pracovat na zahradě, volat nebo psát si s dětmi nebo s kamarády, atd., atp. Možná to moje „nevnímání“ bude způsobené i tím, že jsem od 13. 3. doma jen s MLP a babičkou, nikoho dalšího jsem za tu dobu pořádně naživo neviděla a venku jsem za tu dobu byla všehovšudy snad 4x, pokaždé nanejvýš na půl hodiny, nevím. A nebo jsu holt ignorant, možné je všechno, že jo.

      1. Aido,je to o tom, že třeba traktorista, abych uvedla příklad, si zdroje dohledávat nebude a dliuhé články taky číst nebude. Přesto by měl dostat relevantní informace a nejen tuhle snůšku děsů. A na kom jiném to je, než na novinářích? Takových lidí je fakt hodně a udržovat je v byť podvědomé panice je sprosté.

        1. Dobře, měl by mít, jenže na komerční tv nebo v komerčních rádiích je nedostane a na nic jiného se nedívá, resp. nic jiného neposlouchá, tak co s tím? Že by se komerční média změnila, to by byl zázrak. Je to sprosté, bezesporu, ale oni na tom holt vydělávají. Pokud tohle lidem nedojde (což nedojde), nedá se s tím pravděpodobně nic dělat.
          Jediné, co na komerční média působí, je ignorace, pak jim poklesnou příjmy/zisky, jenže to lidem podle všeho nedochází. Fakt nevím, co s tím.

          1. Žádná televize není nekomerční. Ani ta veřejnoprávní. Prostě tady chybí nějaký střední proud.

                    1. Aha, to jsem nevěděla. My fakt koukáme když už tak už jen na to i-vysílání.

  4. Tak jsem se podívala, jak je to s čteností deníků a – je to k smíchu i k pláči zároveň – ale stále vede Blesk! Takže ač tady bědujeme nad současnou úrovní novinařiny, většině lidí tato úroveň vyhovuje, neb stejně sáhne po plátku, který nabízí laciné senzace, tragédie, příběhy druho- a třetiřadých celebrit. A do kina půjdou na hovadiny typu Babovřesky a Kameňáky a na Nově budou sledovat nekonečné seriály. Jo, tak funguje zákon nabídky a poptávky.
    Jinak pokud jde o současné téma, které hýbe sdělovacími prostředky – no, ono se toho zase tolik jiného neděje, že. Kultura veškerá žádná, sport i hromadné akce taktéž, cestovat nelze, to je pak těžké hledat nosné téma. Politiky již také, zdá se, opustila původní horečná činnost, snad jen u nás Schillerová hýří nápady, jak zvýšit schodek rozpočtu do astronomických výšin, 100 mld sem, 100 mld tam.
    Ovšem to, jak novináři zacházejí s češtinou, mě štve hodně. Hrubky, nesprávné skloňování, příšerné novotvary – ach jo!

    1. Ano, dle informací, které mám z marketingového školení:
      nečtenější tisk:
      -deníky – Blesk, MF Dnes, právo, Sport, Lidové noviny, AHA, Hospodářské noviny, deník…
      -časopisy – Blesk magazín, pak TVmagazín, Ona Dnes, Víkend Dnes, Magazín Právo, TV Pohoda, AHA TV, atd…Žena a život, Svět ženy…Blesk pro ženy, Chvilka pro tebe… Nedělní Blesk, Rytmus života… (řazeno dle určení)
      V Praze konkrétně deníky Metro, Blesk, Dnes…

      1. Víš proč občas Blesk pro ženy? je tam sudoku, osmisměrky a křížovky – jinak stojí všechny jmenované časáky zakulové… samá reklama a vaření

      2. deník Metro, u nás něco jako 5+2 nebo jak se to jmenuje..jednou tejdně to snad vychází – no je to zadara a vezmeš si to z košiku u metra nebo u nádraží…jsme Vám to v Praze záviděla, každý ráno,když jsem jela na výstaviště do Letňan, jsem si ho brala na Pražskýho povstání a na Letňanech jsem ho zase odkládala do koše,aby si početl někdo další…tam jsem zašla do bistra,dala si snídani a pokračovala na to výstaviště…teď si u máti,když za ní jedu,prohlídnu Na kafíčko nebo Katku nebo buhví co a doluštím jí křížovky….

        1. Sharko, jen tak pro zajímavost, i to Metro a 5+2 patří AB a mám pocit, že je toho mnohem víc, i nějaké ty magazíny pro ženy.

          1. aido,možná tě překvapím, já to vím…taky jsem mu je po přečtení zase vracela do stojanu, přece jen ta cesta metrem nebyla nejkratší a MF-idnes, jsem po 20 letech odhlásila, jak ji koupil…časopisy u máti, jsou od sousedek, co si je půjčují…máti jim zase půjčuje Vlastu a sousedka si chodí na dráhu pro ten jejich ČD časopis, ten čtu taky a ten i ráda….

          1. Já jsem 10 let odebírala Psí kusy, od té doby, co jsme s Denisem v Termitu v Doksech vyhráli roční předplatné. Oblíbila jsem si ho, a tak jsem si ho platila dál, moc prima časopis to byl – loni skončil. :(

        1. Matyldo, chci se zeptat, když bereš tu Burdu, jsou tam ještě střihové přílohy, nebo jak to teď s těmi střihy mají? Cosi jsem zaslechla o střizích ke stažení, tak se ptám.

            1. Tak to je dobře, toho stahování a následného překreslování jsem se bála. Asi si ji zase začnu kupovat (kupovala jsem je od té doby, co tu vyšla ta první „ruská“, teda pokud jsem je sehnala), pak ty oficiální české všechny zhruba do roku 2012, pak jsem naznala, že když nešiju, tak to nemá smysl.
              Ještě jsem kdysi mívala moc ráda Neue Mode, přišlo mi, že jejich střihy líp sedí a jsou „svižnější“ (modernější) než ty z Burdy. Máti měla známého v Holandsku, takže když k nám jezdil, vždycky jedno číslo přibalil; šila jsem podle nich už hluboko v 80. létech na gymplu, to už ani není pravda.

              1. Zkusmo jsem si to hodila do gůgle a nejmíň tři čísla hned z prvního řádku jsem doma měla (a ještě i pár dalších čísel níž): https://1url.cz/Pz2NN
                Už je to asi všecko vyhozené, škoda. Neue Mode jsem fakt měla radši než Burdu, ale zaplaťpánbů i za ni.

  5. Jsou dobří novináři a jsou špatní novináři, stejně jako jsou třeba dobří a špatní lékaři, dobří a špatní řidiči, dobří a špatní kadeřníci atd.
    Média jen využívají přirozené lidské senzacechtivosti. A tak píší o vraždách, válkách, epidemiích, katastrofách a královských svatbách, protože to prostě táhne. A tak je to, co svět světem stojí. I v dobách, kdy jako masmédia působili různí potulní kejklíři, žebráci, kupci, poutníci, lidé nadšeně poslouchali jejich vyprávění o zločinech, bitvách a válkách, povodních a slavných královských svatbách, ne náhodou byly oblíbenou zábavou popravy, kde se obecenstvo houfovalo už dávno před aktem samotným, aby každý dobře viděl a pak to mohl vyprávět ostatním. Prostě zabírá všechno, co je vytržením z „nudného“ toku všedních dní. Pokud novinář napíše článek o tom, že slušný člověk přišel včas do zaměstnání, tam spolehlivě udělal svou práci, cestou domů jel předpisovou rychlostí a pomohl seniorce s nákupem, doma zaplatil všechny složenky, navečeřel se a šel spát a ve světě se za tu dobu nic nestalo, tak asi nezíská moc čtenářů ani svému médiu, ani sobě samotnému, a brzy mu asi nezbyde nic jiného, než to zkrátka zabalit.
    Novináři prostě píšou o tom, co lidé chtějí slyšet, a lidé stejně remcají, a kdyby psali o něčem jiném, tak lidi budou remcat stejně. Informací je všude víc než dost, stačí si vybrat. Také je dobré mít na paměti, že není povinné si kupovat konkrétní noviny a že všechny elektronické přístroje mají kouzelné tlačítko ON/OFF (chcete-li ZAP/VYP), které lze v každém okamžiku použít. A v neposlední řadě je záhodno, a je dokonce třeba, používat obsah své vlastní lebky a nedožadovat se neustále, aby mi někdo řekl, co mám a nemám číst a co si mám a nemám myslet. Řekla bych, že je to dokonce to nejdůležitější, jenže to dá holt trochu práce a nemálo jedinců prostě není ochotno tu práci vynaložit.
    Není žádný svět před koronavirem a po koronaviru. Svět je jen jeden a bude pořád stejný, bude se nějak vyvíjet tak, jako se vyvíjí už tisíce let, jen budeme bohatší o vzpomínku a zkušenost s jednou z mnoha epidemií, která na lidstvo kdy dolehla, a dost možná ji jako lidstvo využijeme někdy příště.

    1. Vzhledem k tomu, že jsem se dnes ptala aidy a nedávno Andyho na relevantnost informací, které uvádějí, vztáhnu na sebe následující větu:
      A v neposlední řadě je záhodno, a je dokonce třeba, používat obsah své vlastní lebky a nedožadovat se neustále, aby mi někdo řekl, co mám a nemám číst a co si mám a nemám myslet.

      Vycházím z jednoho slovíčka – „neustále“.
      Pokud tedy tato špička mířila na mne, asi jsem špatně vyjádřila myšlenku. Neptala jsem se totiž, co MÁM sledovat JÁ, ale co sledují zmínění, a ptala jsem se jich, protože jsem si o nich během let udělala představu, že věcem opravdu rozumí, a proto jejich názoru mohu důvěřovat.
      Pokud to na mne namířeno nebylo, tím lépe.
      Ještě malou poznámku: Můj život se vyvinul (aniž bych si to přála) tak, že na rozdíl vás ostatních nemám příležitost konfrontovat své názory, dojmy a myšlenky s jinými lidmi přímo – ústně a tak je korigovat. A při psaní se – jak vidno -ne vždy vyjádřím dostatečně přesně.

      1. MaRi, když je někdo tulák po hvězdách a má skutečně svoji vlastní hlavu a nemá možnost konfrontovat se s někým dalším,to ještě neznamená, že se nemůže zeptat na jiný, něčí názor aniž by byl dehonestován. Jen pyšní snižují jiné pro svou vlastní důležitost.Já ti rozumím.

  6. Jsou myslící novináři, kteří mají svědomí a umějí gramatiku. Ale je jich velmi málo ve srovnání s tím, kolik se toho napíše.
    Ale o tom vlastně Matylda nepsala. Matylda psala o tom nehlasitějším mediálním šumu, ve kterém musíme žít, pokud pustíme televizi, rádio, podíváme se na internet. Je to jako obrovský mrak plný děsu, jen občas z toho trčí takové blbiny, že člověk váhá, jestli se má smát nebo vyděsit ještě o kousek víc. Katastrofy jsou otrocky milované, neštěstí a hnusy každého dne jsou pečlivě rozebrány. Mezi tím sport a počasí.
    Je úplně jedno, jestli člověk má kritické myšlení a umí si vyhledávat zdroje, tomuhle mraku neujde, protože ve svém hledání se jím musí minimálně protáhnout. Minimálně ty titulky čte… a i tohle všechno otravuje duši. Je to jako hluk v pozadí, kterého jste rozhodnutí si nevšímat, ale nedokážete se úplně odclonit. Ne, pokud nežijete ve vzduchoprázdnu.
    Pokud je váš život samá pohoda, v rodině i v práci vám všechno klape, dokážete mediálnímu mraku cíleného výdělečného děsu celkem dobře odolávat. Víte, kdo vlastní naše největší média… víte, z čeho ta média žijí… takže s tím žijete jako s úporným bahnem. Snažíte se chodit po čistém a před příchodem do domu si důkladně otřete boty na rohožce a pak si je sundáte.
    Jenže ve chvíli, kdy má člověk reálné starosti, jako je třeba pandemie, trable v práci, uzavřené hranice, nemožnost vidět členy rodiny, strach o zranitelné členy rodiny, vaše odolnost vůči mraku cíleného výdělečného děsu logicky klesá. Mrak začne vypadat ještě větší a nemožnost mu uniknout je prakticky nesnesitelná.
    Myslíte, že v takovém případě funguje vyhledávání ověřených zdrojů? Ale kde… člověk se cítí v pasti – už si nemůže přečíst oblíbené drby na internetu nebo pustit si rádio k vaření, aby nebyl zahrnut posledním počtem mrtvých z kdejakého kouta světa spolu s podrobnostmi všech katastrof, jejichž je sama pandemie jen začátkem. A naše podvědomí na to reaguje.
    Každý den prožíváme ve stresu, s limbickým systémem nastaveným na klasickou volbu útok/ útěk, z nichž ani jedna nemá v současné situaci smysl. Utéct není kam. Někteří potom aspoň útočí – když ne jinde, tak aspoň píší… hm… silně negativní komentáře na web, čímž onen mrak děsu pilně a úspěšně zahušťují malostí a nenávistí ke komukoliv a čemukoliv.
    A to je přesně to, o čem Matylda psala.
    Já se aktivně chráním, na telku nekoukám už od doby, co jsme se odstěhovali do Norska, tedy od roku 2006. Svůj denní poslech rádia jsem omezila na ranní vyslechnutí Radiožurnálu – snesu ho ale maximálně hodinu (a to v to počítám, že často nejsem v té místnosti, kde jde rádio:)) V mobilu mám apku Hospodářských novin a iRozhlas, ale nahlížím tam opatrně. Na FB na mě toho vykoukne dost, ale umím nečíst. Přesto ten tlak mediálního cíleného výdělečného děsu cítím, a vím, jak mi přidává nad opravdové reálné starosti, které momentálně mám.
    Takže Matyldu naprosto chápu…

  7. V dobách, kdy zdroj oficiálních informací představovalo pouze Rudé právo, existoval poměrně jednoduchý recept jak se aspoň trochu přiblížit skutečnosti. Článek obrátit naruby a to celé vydělit třema. Dnešní situaci mi to značně připomíná, a to včetně ČT.
    S jediným rozdílem, tehdejší novináři uměli pravopis a jejich věty dávaly smysl.

  8. O novinářích jsem si nikdy nemyslela nic pěkného. Ano, jsou samozřejmě výjimky. Ale už v mém mladém věku – a to už je sakra dlouho :-) – mě strašně vadily ty doslova bludy, co se psalo tenkrát o cukrovarnické kampani. Tomu jsem rozuměla, to jsem studovala, tam jsem byla doma. A když jsem si řekla – proboha, když píšou o tomhle tyhle hlouposti, tak je asi píšou o všem, ne? Následně jsem se v tom utvrdila, když jsem začala pracovat na úřadě – co článek, to z odpuštěním nepřesnost, spíš pitomost. Nedokážu posoudit, jestli to byl záměr nebo obyčejná neznalost, spíš kombinace obojího. Takže zprávy nesleduju, v zájmu svého vlastního duševního zdraví :-))

    1. Skoro bych tipla spíš tu neznalost, taky hodně trpím u článků z oblastí, ve kterých se aspoň minimálně orientuju, ale až na výjimky bych to (asi radši, furt věřím v to lepší v lidech) opravdu přičítala spíš té neznalosti než úmyslu.

      1. Asi máš pravdu. Ale proboha, když o daném tématu nic nevím, tak proč si to nezjistím nebo nenechám autorizovat ? A klidně vykládám nesmysly, bohužel tak, že tomu ti, kteří o dané tématice vědí to samé, co pisatel (čili nic) věří? No jo, jsem naivní ….:-))

        1. Nenechají (asi je honí termíny čičo, nebo mají pocit, že tomu rozumí líp než ten zpovídaný), syn by mohl vyprávět. Kolikrát s ním někde vyjde rozhovor, ve kterém je napsáno něco (někdy trošku, někdy úplně) jiného, než co ve skutečnosti řekl. Vrcholem byl rozhovor, který nikdy nedal, to jsme se doma docela dost pobavili.

          1. No pokud jiné skutečnosti nebo neexistující rozhovor synovi neublížily, je to k pobavení, ale kdyby to bylo dehonestující, asi by to moc k pobavení nebylo :-(

            1. No, měl z toho trochu nepříjemnosti v práci, nějak si to nakonec vysvětlili, určitá pachuť přesto zůstala.

    2. Děkuji autorce za článek a s vámi musím taky souhlasit. Zrovna nedávno jsem si říkala, že už mě opravdu nebaví číst článek a usilovně přemýšlet, co zpovídaná osoba asi opravdu řekla a jaký byl smysl jejích slov. Případně jestli si „žurnalista“ realitu upravil z neznalosti nebo z jiného důvodu.
      Přestala jsem číst už i přepisy rozhovorů na webu Českého rozhlasu. U složitějších témat dokáží někdy zkrácením textu úplně změnit smysl řečeného.

  9. Novinařina klesla hodně moc.Na zprávy v TV,je jedno jaká stanice,se nedívám už přes 10 let.Důvod je ten,že to není zpravodajství ale nalejvárna těch správných názorů.A já si chci vybrat sama co si mám myslet.A pokud jde o tištěné slovo,ať na papíře nebo monitoru,tam si přečtu dle vlastního výběru co mě zajímá.Zdrojů je dost na výběr.

  10. Ano ty články poslední dobou jsou fakt děs a běs.
    Když to není o covidu, tak je na řadě ekonomické krize.
    A shlédnout večerní zprávy v televize jde jen se sklenkou červeného v ruce.

    1. Řešení je jednoduché, prostě se na televizi nedívat a je. My TV nemáme od roku 2009 a nijak nám nechybí. A co nás zajímá, to si najdeme později v i-vysílání.

    2. Míšo, spíš s půlitrem červeného v sobě:-D ta sklenka v ruce je pak spíše na to,aby s ní mohl člověk mrštit….

  11. A taky mě nepřestává udivovat interpretace dat.
    Já vím, že statistické metody se na základní škole moc neprobírají, ale aspoň rozdíl mezi celkem a cíleně vybranou skupinou by mohli …
    No asi škoda slov.
    Dnes je na seznamu článek s dvěma grafy. Jsou to moc hezké grafy. Z obou vyplývá, že lidé nad 85 let zemřou pravděpodobněji, než ti ve věku do 25 let. Hmmm. Tomu říkám objev.
    I když…
    Kdybych stejnou statistiku udělala nad úplně náhodně vybranou skupinou řidičů, dopadených v posledních dvou letech za rychlou jízdu, kdo ví co by mi vyšlo? :D

  12. Sama mám zkušenosti s novinářskou praxí a to třeba z období,kdy nás ještě sužovaly povodně. Novináři přijeli až byla voda pryč,jen binec zůstával, zasahovali hasiči a čerpali vodu z domů. Novináři si mne zavolali k zásahu a pak se omluvili, že točit nebudou. Na můj dotaz proč, mi bylo sděleno, cituji “ paní S. málo krve, málo krve! „

  13. Já nevím, o čem by vlastně už dva měsíce byly zprávy a ostatní, protože jediná zpráva je o viru a viru a ještě jednou viru. Reportéři se snaží odborníkům podsunout to, co chtějí, aby bylo vysloveno. Na reportáže se dnes už nikdo nepřipravuje, dotazy nejen na virus ale obecně jsou vypovídající o tazateli. Že o daném tématu má vědomosti minimální. O tom, že pravopis a správná čeština jsou Popelky někde hodně daleko, o tom raději mlčím. Už překlady knížek, které jsou zjevně strojové, mne přivádějí do hysterického oblouku.
    Omlouvám se, strašně mne to štve, že novinařina prakticky nepřináší žádné poznání a je tady tak nějak naplano.

      1. Bohužel o nich není ani vidu ani slechu,protože by nikdy nesnížili na tuhle krvelačnou,sprostou úroveň současnosti a to nemyslím je virus.

          1. Aido, já jsem psala o všeobecně sledovaných médiích, která si přečte kdokoli i bez univerzitního vzdělání. Není to typický bulvár a přesto se tak chovají- a ti lidi jim věří.

            1. To je ale chyba těch lidí. Mají si vybírat, co sledují a pak nebudou nadávat.
              A kdo dnes čte Dnes, Lidovky apod.(ne-li něco horšího), ten si za to může sám, vzhledem k majiteli se dá předpokládat, co a jak a jak kvalitně asi budou psát. to samé platí u TV stanic, kdo se dobrovolně dívá třeba na Novu nebo Primu, ten si za to taky může sám. Je to jednoduché, ale je to tak.
              P. S. Naše babička univerzitní vzdělání nemá, ale normální noviny je schopná bez problémů číst.

              1. Aido, já pracuju mezi lidmi i s velmi nízkým vzděláním a ti prostě čtou to, co mají zdarma a v mobilu. Přesto si myslím, že by měli mít nárok na slušnou novinařinu. To je o té zodpovědnosti, o které mluvím, k širšímu národu.

                1. Po komerčních médiích nemůžeš zodpovědnost chtít, je to tak všude na světě, bohužel. I když je třeba náš bulvár hrozný, pořád je to přece jen slabý odvar v porovnáním s tím, co mají např. v Británii.

                2. Matyldo, (y) ! Ne všude můžeme být obklopeni lidmi s jemným a inteligntním vychováním fancouzských schovanek.

            1. Netroufla bych si říkat, co je správné a co ne, každý má jiný vkus a nároky. Můžu tak maximálně napsat, co vyhovuje mně a co osobně považuju za důvěryhodné a co ne, nic víc.

              1. Nebudu opakovat, co napsala jenny, protože jsem chtěla napsat totéž.
                Prosím tedy o doporučení zdrojů důvěryhodných pro aidu a také o radu, podle čeho poznat, komu JE možno věřit.
                Ty nedůvěryhodné více či méně odhadnu, lidově řečeno nezobu všechno, co kdo nasype, ale nechtěla bych skončit pocitem, že lžou všichni.

                1. Tak teda napíšu, co čteme doma my, ano? Nikomu to nenutím, to bych si fakt netroufla.
                  Z českých novin zmiňovaný Deník N (bereme my) a Hospodářky (bere MLP v práci, ale nosí domů), z časopisů/magazínů Respekt a Vesmír, o ten se doma vždycky poperem. Pak porůznu internetové zdroje, většinou na doporučení dětí nebo přátel a známých, pravidelněji asi čteme nejvíc i-rozhlas. Zahraničního papírového neodebíráme nic, čteme jen zpravodajství na netu, nejlíp agenturní, tj. čisté zprávy bez komentářů (typu Reuters apod.), ostatní jak se namane, taky hlavně na doporučení dětí, přátel nebo známých, rádio posloucháme BBC i čteme jeho webové stránky. Jako čistou guilty pleasure pak mám četbu chorvatského zpravodajství z různých kanálů, to je fakt jen pro pobavení a vzpomínku na pěknou zem a hodné lidi.
                  Vztah k TV jsem popsala, jako českou rozhlasovou stanici posloucháme nejraději Vltavu (já výhradně, MLP kvůli kolegům občas přetrpí něco jiného; babička poslouchá Český rozhlas dvojku, nic jiného bohužel nenaladí).
                  Nevěřím vždy a všemu, vše si snažím ověřovat a taky snad už aspoň trochu odhadnu, koho brát vážně a koho ne.
                  Netvrdím, že je můj/náš výběr jediný správný, to rozhodně ne, jen je prostě můj/náš, někomu jinému se bude líbit něco úplně jiného. Stačí to takhle?

                  1. Jo, ještě něco. Leta letoucí (už jako studentka na SŠ a VŠ) jsem si kupovala Mladou frontu, později Dnes, ale tu jsem postupně přestávala číst, fakt se to nedalo (bez ohledu na majitele, bylo to už dřív). Lidovky jsem četla už samizdatové a jak začaly vycházet oficiálně, hned jsem si je předplatila. Postupně to s nima taky začínalo jít z kopce, odebírala jsem je jen z nostalgie a postupně jen páteční a sobotní vydání, nakonec jsem odhlásila i to.
                    Co tak vím od dětí, dobrý je prý Finmag, lidi taky hodně čtou třeba Reportér. Guilty pleasure mládeže (a kupodivu v rámci možností i normální čtení) je prý Vlasta, ale to nevím, to jsem jen slyšela.
                    Ještě jsem dřív, když jsem ještě šila, odebírala Burdu, ještě jí mám pár ročníků schovaných. A taky Domov a později Architekta, jenže se u nás změnila trafikantka a už ho nemají. Tolik asi k tisku aj tlači z mé strany.

                    1. Aido, díky za přehled, jsme na tom podobně. Hospodářské noviny teď myslím čtu nejvíc. Mám předplacený Respekt (elektronicky) a pak sleduji některé novináře, kde si zatím pořád myslím, že jejich práce má úroveń, na DVTV mám ráda rozhovory s Markem Veselovským (Drtinovou zas tolik nemusím) a mám ráda Noru Fridrichovou. MF jsme kupovali léta, odhlásila jsem ji, jakmile ji koupil Babiš a začala jsem vnímat, jak jde úroveň dolů. Jako… vybrat se ještě pořád dá, ale z mainstreamu těžko.

                    2. Toro, Veselovský je fajn, Drtinová je na mě občas moc ezo, ale zas tak moc DVTV nesleduju, nestíhám.

                  2. Děkuji za odpověd. Na Deník N jsem nahlédla, škoda jen, že všechny články, které jsem otevřela, jsou předplacené (platí to pro všechny?. Ještě jsem se nerozhodla, zda Deník, byť jen na zkoušku, předplatím. K papírovému se nedostanu, v naší vísce jde podle mého pozorování na odbyt nejvíc Blesk a cestovat nemůžu. No, uvidím jak dál.

                    1. Ono to elektronické předplatné není až zas tak drahé, při ročním závazku vyjde na 165 korun měsíčně. Taky mívají občas nějakou akci, např. předplatné za polovic nebo měsíc zdarma na vyzkoušení. Však uvidíš.
                      P.S. Ale nechci působit jako jejich agent, ano? :-) Taky netvrdím, že jsou bezchybní, to rozhodně ne, ani že je to to jediné správné čtení, to už vůbec ne, to bych si netroufla tvrdit. Ale když udělají nějakou botu, tak se za ni omluví a nebo – když se na názoru neshodnou, klidně zveřejní i dva názory naprosto protichůdné (ale vyargumentované), ať se každý rozhodne podle sebe. Mně vyhovují, ale někdo jiný si může myslet pravý opak.

                    2. Jasně, aido, já jen vítám doporučení, které se snažím filtrovat podle svého poznání toho, kdo doporučuje. Není nic nového, že jinak člověk důvěřuje tomu, koho poznal jako uvažujícího, než mistru světa ve skoku na špek (sem bych dala mrkající smajlík, ale vím, že je nemáš ráda).

  14. Média slouží svým pánům. I ta nezávislá jsou na někom závislá.
    A tak vytvářejí zisk, zastírají realitu, nastavují veřejné mínění požadovaným směrem.
    Vždyť koho dnes, v době emoční, zajímají fakta?
    ;)

        1. Hele, nejsem sama. Už od začátku, co začali vycházet, si předplácíme Deník N, elektronickou (pro nás) i papírovou (pro babičku) verzi a fakt si nemůžu stěžovat – jak na obsah, tak na kvalitu zpravodajství, a to jsem fakt náročná. A určitě nejsem sama, nás předplatitelů je už poměrně dost.
          Ale není to jednoduché a pohodlné čtení. Články jsou zpravidla dost dlouhé a jejich čtení vyžaduje určitou „práci“ a dostatek času, na což řada lidí není zvyklá. Raději vyhledávají média jednodušší, nenáročná, a pak si stěžují – tak jako řada dosavadních přispěvatelek dnes. Je to holt otázka výběru, no. Já osobně si fakt na povrchnost, nekompetenci a nekvalifikovanost novinářů nestěžuju, protože média, kterých se to pravděpodobně týká, prostě nesleduju.

                    1. Všude byl, všechno viděl, všemu rozumí a od všeho má klíče. Prostě takový ten syndrom stárnoucího bílého muže, který přestal rozumět světu, ve kterém žije, no.

                    2. Jen jestli ty, Aido, nemáš syndrom stárnoucí bílé ženy.

                    3. A víš, že je to možné? :-) Stárnoucí jsu, bílá taky, ve světě se moc neorientuju, tak to asi bude pravda. :-)
                      P.S. Ale teď vážně, podle Tebe se třeba NP nebo Gentleman dá číst? Fakt dá?

                    4. NP čtu, ne všechny články a názory zcela sdílím, ty Ondřejovy vesměs ano. A taky mám dotaz. Tobě nevadí že tvůj oblíbený Respekt vlastní Bakala? Pokud možno ještě větší zloch než Babiš?

                    5. Vadí mi to, a hodně. Jenže na rozdíl od Babiše novinářům nekecá do toho, co mají psát, není předseda vlády a pokud vím, snad ani není z ničeho obviněný, ani není v takovém střetu zájmů jako AB. Pokud je, tak se omlouvám, že to nevím.

    1. Ano, to samozřejmě vím. Jenže oni mají možnost ovlivňovat veřejné mínění a dělají to strašným způsobem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN