HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Hráli jsme rouškovanou

Roušky, to slovo teď duní éterem a probírá se ze všech stran. Roušky sem, roušky tam, roušky nejsou, roušky budou, ale možná taky nebudou, to když tak ale určitě budou později… Přiznám se sama za sebe, že nebýt mé kamarádky Darky, tak nemám ani jednu. Šít nemám na čem (stroj jsem kdysi dávno při stěhování nechala kamarádce v původním bydlišti), látky také žádné v zásobě nemám, a hlavně jsem teď toho měla tolik v práci, že jsem večer byla ráda, že jsem ráda.

 

Takže když se v naší schránce zasvětlala obálka, byla jsem štěstím bez sebe. Konečně nemusíme nosit dusivou šálu! Došla jsem do obýváku, vytáhla roušky z obálky… a zazvonil zvonek. Koukla jsem ke dveřím – přijeli dva maníci z blízké firmy, dovezli objednaný plot.

Než složili plotové díly do průjezdu, uběhla nějaká ta chvilka, takže než jsem se vrátila zpátky, bylo už dávno po poledni a já dostala hlad. Na roušky jsem si vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem si sedla k počítači, otevřela Facebook a tam na mě hned vyskočily ze všech koutů. Vyvařit, musím je přece vyvařit, došlo mi. Odložila jsem počítač a šla pro ně. Jenže roušky nebyly. Na stole, kam jsem je odložila, ležela jen prázdná obálka a výsměšně se na mě šklebila.

 

Goli a Sára

 

Krucinál. No jasně. Sakra. Já pitomá! Jak jsem mohla zapomenout na ty naše loupežníky! Roušky s jejich dlouhými tkanicemi jsou pro ně stejně lákavé, jako je světlo pro noční můry. Ach jo. Prošla jsem obývák, předsíň, kuchyň, nic. Vyšla jsem po schodech nahoru, ale ani v ložnici jsem nic nenašla. Nezbylo, než se spustit na kolena a prošmejdit místa, o kterých vím, že jsou koťaty zvláště oblíbená.

Samozřejmě, že jsem je po chvíli našla, byly zatažené pod sofa v kuchyni. Oddechla jsem si, otřepala je, napustila vodu do hrnce a roušky do ní ponořila.

Zazvonil telefon. Dneska je to tu jak na Václaváku, pořád něco, zahudrovala jsem. Našla jsem telefon, pohovořila s kamarádkou a až zařinčení pokličky mě vrátilo zpět do reality. Roušky! Jak Goliáš slyšel, že se blížím do kuchyně, nechal hrnec hrncem a zdrhl.

 

Goli

 

Zůstala po něm dlouhá mokrá stopa, ten snad v tom hrnci musel být celý, nebo co. Je fakt, že vodu, hrnce, dřezy, umyvadla miluje, takže kdykoliv potřebuju něco namočit – fazole, čočku, cokoli – tak musím plný hrnec schovat, nebo po chvíli najdu zrzavého kuchtíka, jak se přehrabuje v obsahu a cáká kolem sebe.

Vzdychla jsem si, zavrtěla hlavou, utřela mokro v předsíni a na schodech – v ložnici mokrý koberec snad brzo vyschne – vyhodila zrousaného Goliáše z naší postele a šla konečně vyvařit ty roušky.

 

Holky

 

Jak jsem tak sledovala, jak se látka převaluje a bublá, vzpomněla jsem si na dobu před drahně, drahně lety, kdy jsem takhle vyvářela plínky našeho prvorozeného. Pravda, prádelní hrnec na vyváření byl mnohem větší a taky ta vůně byla tedy naprosto jiná… Ještě že jsme brzo sehnali Tatramatku. Rádi jsme jí tuhle práci přenechali. Že budu po čtyřiceti letech znovu něco denně vyvářet v hrnci na plotně, to mě tehdy ani nenapadlo. Ostatně, nenapadlo mě to ještě ani před měsícem…

Dost filosofie, hurá, roušky jsou vyvařeny! Opatrně jsem je vytáhla opačným koncem vařečky (jak se mi letité zkušenosti hodí!), nechala je okapat a přenesla na topení. Tam jsem si předtím chytře nachystala čistou utěrku, takže jsem na ni roušky opatrně hezky urovnala a s pocitem dobře vykonané práce si konečně sedla.

 

Goli a tygr

 

Zabraná do psaní jsem najednou zpozorněla. Co je to za divné pleskavé zvuky? Secvaklo mi to během vteřiny. Vyletěla jsem jak bodnutá včelou, ale pozdě. Nic jsem už nezachránila. Mými perfektně vyvařenými rouškami byly vytřeny všechny kouty předsíně a kuchyně, jednu jsem našla dokonce až pod linkou, kam s ní kdosi v leknutí zaběhl ve chvíli, kdy mě uslyšel hromovat.

Sebrala jsem ty čtyři ušmudlané, chlupy obalené kousky látky a bylo mi do breku. Ty potvory! Nic nenechají na pokoji, nic!

Nedalo se svítit. Roušky jsem opláchla, v ruce znovu lehce přeprala a hodila podruhé do hrnce na vyvářku. Pro jistotu jsem u nich celou dobu stála a celou tu dobu přemýšlela, kde je tak asi můžu sušit, aniž by na ně ty potfory nenechavý dosáhly.

A víte co? Já to místo našla!

 

Koupelna

 

Teď jen doufám, že se kočky nenaučí náš sprchový kout otvírat nebo že do něj za těmi rouškami nenaskáčou horem, chodit po jeho horním okraji umí dost dobře.

 

Sára a Zuzi

 

PS: Jestli vám přišlo líto, že jsem kočičkám sebrala tak príma hračku, nesmutněte. Ony si hnedle najdou něco jiného. Dneska jsem například hodinu hledala prstýnek, který jsem dostala od babi k narozeninám. Odložila jsem si ho na noční stolek, já naiva. Myslím, že si dokážete představit, jaký kámen mi spadl ze srdce, když jsem ho asi po hodině našla zapinknutý pod skříní…

PS II: Ten kartáček, co jsme hledali minule, jsme už taky našli. V kuchyni pod ledničkou. Zelenobílá vajíčka jsou zatím pořád ztracena někde v prostoru a čase…

Aktualizováno: 29.3.2020 — 20:05

23 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. A že se do toho nezamotají? Mně na to stačí jediná rouška! Zrovna dneska ve frontě na poště (s lístky a hezky 2 m od sebe) mně jedna paní rozmotávala tkanice :-D

  2. máš to ale výkonné DDK, Toro :-D pro dosud nečtenáře Hotelu – domácí demoliční komando :-D po pravdě – nevím, jak by dopadly naše roušky, nevěšet je po vyprání na šňůru do koupelny, kam potvůrky nevyskočí :-)

  3. Mně tedy naprosto stačí, že si věci denní i jiné potřeby zašantročím a pak zběsile hledám sama, natož aby mi v tom ještě napomáhalo domácí zvířectvo! :) To už by bylo někdy k zbláznění! Ještěže náš pes si vystačí se svým plyšovým kvartetem ježek, žížala, vydra a koník. (chuckle)
    Tvoje koťata, Toro, mě opravdu baví a navíc jsou úžasně fotogenická!

  4. Dnes jsem byla po týdnu v práci a v podstatě jsem se od rána nezastavila.
    Všem děkuju za komentáře, ale zatím nějak nemám sílu odpovídat na vše :)
    Zdravím všechny loupeživé kočičáky, rouškám zdar!

    1. No, milá Toro, už už jsem myslela ,že uvidím kočky v rouškách s provázky za ušima a ono nic.:-) Kradeníci jedny!
      Moje rouška visí mimo dosah a taky už byla zalehnuta a osrstěna :-) Jak to, že si vždycky najdou a svým zájmem poctí ,to pravé?! :-)

  5. Zlatá naše Čerťa ! Až si říkám, jestli je v pořádku, že jedinou její zábavou je, mi shodit a někam schovat všechny tužky, co najde na stolku, kde zapisuju Darkovo glykemii a kde je samozřejmě zapomínám a potom se mi nakvartýrovat večer na klín a důkladně mě zducat a zdupat, než konečně zalehle a vytuhne.
    Ale fakt se nenudíš :-)

  6. Jsou kouzelní i když ty máš na to semtam jiný názor, že ano!

    Zrovna dneska jsem se tu chtěla přeptat na záhadu mizejících předmětů. Sem položila malý bílý prášek na linku a současně máchla utěrkou. Slyším zvuk, jak prášek dopadl na zem, shýbnu se ho zvednout a… jsme u toho! Není. Sakra to přece není možné, dyť jsem to slyšela! Na kolena a pídit! Nic. Pečlivě zametám a zkoumám lopatku. Nic. Už jsem se zatvrdila, já tě potvoro najdu! Tak se zvedám z podlahy, jdu na linku, obracím každičký předmět, otvírám šuplata, která byla zavřená, prozkoumávám místa, kam absolutně dopadnout nemohl. Teď ještě vytřepat překvapeného psa, který tam okouněl a pro jistotu vylít vodu ze psí misky i když šplouchnutí jsem neslyšela. Marnost, šílenství! Nenašla jsem ho!! Kde je?

    Ale nikdy jsem neměla kuchyň tak čistou, drobečků prostou, zářící.

    1. Berry bere každé ráno půlku malé tabletky. Kolikrát jsem ji už hledala nespočítám – ztrácím hlavně tu „druhou“ půlku, kterou vracím zpátky do blistru na druhý den. Obvykle ji najdu, ale někdy taky ne :) Takže chápu!

  7. Milá Toro, bavila jsem se báječně a chválím tě za chytrý nápad s rouškosušením:)) Zdejší kočičí čtení mi stále dokola ukazuje, jak nudný a spořádaný život se psima vlastně vedu… doma. Venku? To je už něco jiného, že jo:))
    Jinak chápu leknutí s prstýnkem – a jsem ráda, že to dobře dopadlo a byl zapinknutý tam, kde se dal najít:)) Takhle jsem kdysi v Anglii hledala prstýnek a doteď nechápu, jak se dostal v hostinském pokoji pod dvoupostel. Kočky jsme tam neměli! Jen štěně Berušku :P

    1. Já vloni na zahradě házela Erníkovi míček a spolu s míčkem mi vyletěl z prstu i zlatý prstýnek… už se nenašel ;( .

      1. Ege, takhle si jednou u nás v baráku hrály holky ve IV. patře na balkoně na princezny a princovi vypadl z balkonu,kde princezně navlíkal zásnubní prsten (půjčili si tajně matčin snubák). A nic nikomu neřekli, až když ho ve šperkovnici začlaa jejich matka hledat a když nikde v bytě ,kam by ho mohla dát, nebyl,udeřila na pitomky. No a prasklo to, jenže to už bylo víc jak měsíc…i lezla matka pod balkonama v trávníku a malejma hrabičkama pročesávala trávník, následně tam posekali,tak brečela, protože snubák je prostě snubák a zase šla hrabat… nenašla ho…a dva roky potom, u nich zvonil soused z vedlejšího vchodu,že našel asi ten její kroužek…byl to on, byl v tom trávníku…on šel pro pampeliškový kořeny na nějakou tinkturu,co si nakládal a naprostou náhodou ho objevil…a vzpomněl si,jak tam lezla den co den po čtyřech a hrabala….

  8. Uff, to jsem ráda, že v tom nejsem sama…. Oni žehlí a desinfikují nejlíp… Kočky vědí, že koronavir nemá rád chlupy…přílišná čistota narušuje moji imunitu…když k nám přijde – usmrdíme ho! Musíme přibrat,protože prvních 6 dní nemoci způsobuje nechutenství, takže naval ty cosmy s kuřetem a krevetama a dvojitou porci prosíme…a nášup k večeři. A kontrola svačinového sáčku – jo sejra a nasekanej tymián, hmmm, to nám na kapsy nesypeš, zrádkyně!
    A z toho ksichtu tuhle kytkovou sundej,co jsme ti říkali! Takhle se nevdáš! Leda v tý kočičí!

    1. jojo, každý večer sedí komando u misek a významně hledí…kapsu sem! a vitamíny! ty nemáš čerstvou šunku od řezníka? co jogurt? koupila jsi řecký? víš dobře, co chceme, jsme malé hladové kočičky a musíme si pěstovat odolnost proti vííííru. ráno nevymňukují, musí dospat noční rejdy po domě :-)

  9. Jo roušky, ty jsou teď hitem – i mezi kočkami. Zikmund, ač kocour již dávno ne v kotěcím věku, jim neodolá. Taky je musím hlídat – naštěstí do hrnce neleze, ale šňůrky, visící z topení (kde je suším), mu spát nedají! A taky krabička, ve které ty vyžehlené mám uložené, se každou chvíli octne na zemi, protože mu na komodě překáží.

    Jinak bych chtěla podotknout, že přece jenom vyváření a žehlení čtyř roušek je opravdu prt proti 60 až 80 kusům plínek, vyvařovaných v kotli v prádelce na dvoře!

    1. zocelený matky, majíce za sebou praní látkových plen – i bez pračky, mají velikou výhodu….

      1. Uf uf, taky si na to pamatuju. Jiná práce to byla v létě na chalupě – to už (v obou případech:)) kluci nebyli úplně malá miminka, takže se nemuselo žehlit. Prala jsem na dvorku, v takové té malé pračce s vrtulí (Romi?) a vedle měla ždímačku s poetickým názvem Perla… :D Máchala jsem v potoce – na to se bystrý čistý horský potok dokonale hodil:)) Akorát jsem ty pleny ždímala už i před mácháním – jednak jsem šetřila potok a jednak tak bylo máchání snazší a rychlejší. Potom vlály pleny na šnůrách kolem chalupy a byl to moc hezký obrázek. Osamělé úzké strmé horské údolí, dole u potoka veliké staré roubené stavení bývalého mlýna (černo-bíle pruhované:)) a kolem natažené dlouhé šňůry s třepetajícími se plenami. Když jsme tam byly obě se švagrovou a všemi dětmi, tak to bylo naráz nějakých plen! :D

  10. Všechna koťata jsou krásná Toro.
    Ale 2 fotka samotného Goliáška.
    Ach já se do něj zamilovala. Medvídek nádherný.

  11. Jó roušky……….
    Také jsem čisté a vyprané roušky na noc položila na utěrku na topení.
    Ráno ležely 2 na zemi.
    Šňůrky byly pro kočičáka Daníka neodolatelné.
    Takže znova vyprat.
    Naštěstí si jich už nevšímal.
    Vyhrožovala jsem mu, že mu jí také vyrobím a bude jí nosit.

  12. Padlas mi do noty :) Dneska jsem měla na stole nachystané jídlo do práce a roušku. Přišel kocour a lehl si na roušku. Vyhodila jsem ho. Naštěstí se urazil a uložil se na pohovku. Přišla kočka a začala se probírat mým obědem. Když se pokusila rozkousat igelit, ve kterém jsem měla nastrouhaný sýr na posypání těstovin k obědu, byla jsem nevrlá. Tak si sedla na roušku. Nač to žehlím a dezinfikuju, že.

    1. Matyldo, dnes jsi mě pobavila podobně jako Tora… ta představa kočičího nájezdu! :D Ostatně… bodejť by se ti blbě v roušce nedýchalo, když ti na jedné straně chybí kyslík a na druhé přebývají kočičí chlupy! :P :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN