HOST DEDENÍKU – RenataE: Roušky, šijeme roušky (zpívejte na nápěv známé písně Colu, pijeme colu)

Vyvstala náhlá nutnost zakrývat nos a ústa respirátorem či alespoň rouškou. Zaběhneme do lékárny, zdravotnických potřeb, v nejhorším i do stavebnin. NEMÁME! Národ Přemka Podlahy, po generace zocelený stavem „nemáme, zeptejte se v příští pětiletce“, vytáhne šicí stroje od šlapací Singrovky přes nesmrtelnou Veritasku až po sci-fi Janome či Berninu, hrábne do skříně pro nějaký ten hadřík a vesele šije. Nepostará-li se o nás stát, postaráme se sami.

 

Stáhneme si na netu jednoduchý střih a první nezbytně nutné kousky ušijeme ze starého povlečení a košile po dědovi. Tedy my, kteří se nezabýváme patchworkem.

Poté, co vláda laskavě povolila provoz prodejen galanterie, abychom se mohli samozásobit ochrannými prostředky, se disciplinovaně v dvoumetrových rozestupech postavíme do fronty na nákup nezbytných propriet – látky, tkalouny, gumičky.

 

A už to jede ve velkém. Pro rodinu, kolegy, přátele, sousedy, sociální služby, nemocnice… Šijí opravdu všichni. Krejčovny zavřených divadel, vězni, skauti. Holky „piškvorky“ jsou ale jiná liga.

Příběh „O rouškách a kočkách“ napsala ri:

V sobotu 14. 3. nasdílela Matylda na FB jednoduchý šestiobrázkový návod na roušku.

Protože jsme celý víkend pracovali na zahradě, k šití jsem se nedostala. Ale znervózňovala mě moje sestřenice, která sdílela jeden koronavirový příspěvek za druhým. Na Slovensku se řešily „rušká“ a karanténa. U nás všechno v pohodě.

V pondělí ráno jsem se vrhla na šicí stroj. Návod byl skutečně jednoduchý, tak po krátké optimalizaci rozměrů a postupu jsem vyrobila první sadu roušek. A v poledne už jsem vstupovala do kanceláře.

„Kde máte roušky?“

„Nemáme. Nikdo nám je nedal.“ Odpověděly kolegyně a významně pohlédly směrem k šéfově kanceláři.

Vytáhla jsem sáček: „Tady máte. Jen si upravte délku gumiček za uši.“

Holky řekly jéééé a s mladým panem šéfem se o roušky bratrsky, vlastně sestersky podělily.

Jaro je pro účetní sloveso. Popadla jsem hromadu papírů a odklusala domů, abych ozkoušela vzdálený přístup.

V úterý večer mi napsala Beťka: „Máš kočky?“

Spočítala jsem strávníky v předsíni: „Jo, všecky jsou doma.“

Beťka se rozčílila nad mou pomalostí: „Látku s kočkama.“

Vyfotila jsem jí své zásoby látek.

„Potřebuju roušku s kočkama. Bílou s černýma do ordinace a černou s bílýma na ven,“ napsala mi.

„…aspoň tři. A dvojité jo? Radši s gumičkou, jo?“

Ve středu ráno jsem z cvičných důvodů ušila sadu dvojitých roušek. Modře kostkaté – pánské, béžové s ovečkami a bílé s kočkami. Tentokrát jsem si jednu nechala i pro sebe a jednu pro páníka. A v poledne jsem už byla v kanceláři.

„Kde máte roušky?“ ptám se.

„Máme, máme,“ kývou holky.

„Máte je mít na nose, když sem někoho pouštíte.“ Šířím osvětu. „Tady máte další.“

Holky se na ně vrhly. „Jé, tady jsou kočky. Ty kočky jsou boží… Já chci taky kočky …“

Do toho mi napsala Beťka: „Hele, ale to bude nespravedlivé, když já budu mít krásné roušky a Diana ne, nemyslíš?“ Ujistila jsem ji, že na Dianu myslím taky. I na babičku myslím…

Vzala jsem si další papíry a cestou domů zapadla do Alberta. Paní pokladní mě upřeně pozorovala. Vlastně ani ne tak mě, jako mou roušku.

„To jste si šila sama, že jo?“ zeptala se mě s nezaměnitelným ukrajinským přízvukem. Přisvědčila jsem.

„Já bych taky moc chtěla roušku s kočkama. Prosím. Budu mít směnu ještě v pátek a v sobotu.“

Neslíbila jsem jí to. Ale moc jsem se snažila zapamatovat si její brýle, abych ji zase poznala.

Píšu faktury a těžko nacházím čas na šití. Ale na hadopasech jsem u rouškového tématu zmínila Beťčiny rouško-kočkové požadavky.

„ri, přidej prosím od každé jednu pro mne,“ napsala mi sharka…

Taky jsem jí to ještě neslíbila…

 

Důkaz, že patchworkové dámy uvažují podobně je zde.

Vave také zvolila pásovou výrobu.

Někteří z nás musí roušku nosit z podstaty své profese a o tom napsala Matylda:

V práci používáme jednorázové roušky běžně kvůli prachu z kuřátek (kdo dva dny nevykašlával chmýří z kuřat, neví, o čem je řeč) a docházejí nám. Nejsme zdravotníci, tak na ně nemáme nárok a hledáme jiné cesty.

Dostala jsem home office na šití, usedla, ušila roušky a zkusila je prohnat cyklem na údržbu prádla, který používáme běžně. Roušky zakončené kupovaným šikmým proužkem při praní na 60 a vhození do sušičky vykázaly značných změn. Šňůrky se zamotaly do sebe, zelený proužek pustil barvu a po projití sušícím cyklem se strašlivě roztřepil.

Takže jsme párala a šila znovu, nicméně účelu bylo dosaženo – tudy cesta nevede a musíme být v údržbě výrazně šetrnější :) Roušky s gumičkami jsou na údržbu snazší, ale připadne mi, že ty šňůrkové drží lépe, zejména nám brýlatým. Ještě že ji nemusím mít v autě, občas se mi s ní mlží brýle a skončila bych někde v příkopu :)

 

V rámci přípravy článku zazněla výzva „A co líčení k roušce?“ V současné situaci je asi lepší se nelíčit, aby si člověk při odličování virus z nákupu v supermarketu nenaplácal přímo do spojivek. Ale proč se nenalíčit doma na osamělou párty nebo home office? I při videokonferenci můžeme být krásné, jen si zkontrolujme, aby kamera nezabírala zbytek outfitu, tedy to pyžamo. Víla vám připravila čtyři oči, každé jiné.

Kuk! Všimli jste si, jaké máme krásné oči?

 

Z roušek už se stal módní doplněk. Zásadní pravidlo pro pány stanovil Ladislav Špaček – roušku vždy ladíme s kapesníčkem, nikdy s kravatou nebo košilí! Podle jeho vzoru se v sobotu zařídil i ministr Vojtěch, když se potil při rozhovoru v DVTV. Dámy pak inspiruje paní prezidentka Čaputová.

Pevné zdraví přeje RenataE a děkuje za spolupráci Matyldě, ri, Vave a Víle

 

Aktualizováno: 23.3.2020 — 06:27

87 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Přesně tak, jak se píše v článku, jsem vytáhla stařičký šicí stroj, rozstříhala staré povlečení a šila podle návodu na netu. Teda ale jak já se u toho vyvztekala! Trhala se mi horní nit, pak došla spodní nit a já si ji nasadila opačně – no první roušku jsem šila snad hodinu! Ale pak už to šlo rychle. :) Ušila jsem jednu skládanou, tu si oblíbil – dá-li se to tak říct – MLP a pak jsem přešla na ty „kapsové“, kam se může (ale nemusí) dát něco jako filtr. Ty jsou superjednoduché – prostě pruh látky, který se přehne a po dvou stranách se prošije tunýlek na šňůrku! Zatím jsem nebyla jinde než v lese, tam nosím roušky bez filtru (i tak je to do lesa opruz!).
    Teda ale ty kočičkové jsou náááádherné! (inlove)

  2. Tak teď jsem si přečetla na FB, že břeclavská nemocnice už má roušek dost, za to se jí nedosátává operační čepců a žádá švadlenky o výrobu. To je furt něco – za chvíli budeme muset svépomocí vyrábět i náplasti, skalpely a možná i přístroje na laparoskopické operace. Ale jinak máme všeho dost, říkali pán velkomožný… ;(

    1. …marinovenetsky…
      a jdu vařit oběd, babička je stále při chuti a už se na mě významně dívala. :-) No, hlavně, že jí chutná, to je moc dobře.

  3. Zapomněla jsem napsat:
    Ano, všimla jsem si, jaké máme krásné oči. A díky Víle je budeme mít ještě krásnější. Prosila bych bližší popis, nebo dokonce technický návod na oko č.4
    Děkuji ;)

    1. Jo taky jsem chtěla říct, že mne Víla dost spleta. Jak byly ty fotky pod Matyldiným příspěvkem, tak jsem nejprve myslela, že jest to Kačka a byla jsem v údivu, že se ostříhala (rofl) – až když jsem viděla otevřené oči, tak mi došlo, že je to úplně jiná děva. Ovšem oči mají krásné obě … a abych řekla pravdu, když si dám roušku, tak mne to taky o 100 % vylepší! Kór, když si nasadím sluneční brýle a utáhnu kapucu (rofl)

      1. vidíš a já myslela, že to: Baby noste roušky,vyplatí se to,dneska mi nějakej chlap, řekl slečno… je vtip.

          1. No vida, a já myslela, že heslo „Po naší obličejové masce výrazně omládnete!“ je pouhý reklamní kec! (rofl)

    2. Dělá se to tak, že si vezmeš dvě až tři paletky hnědých stínů, zamkneš se na půl hodiny v koupelně a je to :)

  4. OTéčko počasové – včera a dneska u nás slunce žblunce, ale je zima jak v ruském kině. Dneska je dokonce pod nulou, ale věřím, že odpoledne to vytáhneme aspoň na pět stupňů. Poslední krásný teplý den byl první jarní den (sun) a tak jsem toho využili k vycházce lesem (ano, máme roušky a dodržujeme odstupy, ale on tam mimo nás stejnak nikdo nebyl) a tady je 20 fotek – jsou tam i nějací hmyzáčci a kytky.
    https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Jarni_rovnodennost/

  5. K těm zamlženým brýlím – Peter Ziman sdílel na FB tuto radu:
    Priatelia – určené pre tých čo nosia okuliare. Pred nasadením treba dať do rúška hygienický kapesníček a ten po 2-och hodinách vymeniť. Poradím aj jeden starý potápačský (aj chirurgický) trik. Pred nasadením rúška si vnútornú časť skiel okuliarov treba potrieť obyčajným mydlom („na sucho“) a vyleštiť. Nebudú sa zahmlievať či rosiť. Odskúšané tvrdým životom chirurga pri operačnom stole…
    Díky, pane doktore! (inlove)

    1. ten potápěčský trik znám, ale nemám skla, mám plasty, bifokální s reflexní vrstvou…doporučení výrobce-omývat pouze tekoucí vodou…já ti nevim, jestli bych si riskla zničit si brejle, kde mne jedna čočka stojí 4 litry, takže to nechám na těch, co mají levný nebo obyčejný skla…

    2. Vyrobila jsem si festovní 2 vrstvé roušky s hustého bavlněného saténu. Trik s kapesníčky nebo papírovými utěrkami funguje asi 5 vteřin a musím být v klidu. V chůzi pak, dusíce se, vypouštím páru všemi skulinkami a sluneční brýle mám v ten moment z mléčného skla.
      Ta anonymita je nečekaně příjemná zvlášť když si nestihnu na gezicht namalovat obličej…. (chuckle)
      Nezbývá nám nic jiného než se zvocelit a vydržet. Tak se všichni držte!!!

  6. Dík za pěkný článek. Dámy, jste opravdu šikovné, všechny a moc.
    Jak už jsem psala, naše rodinná manufaktura taky šije, ale tak pěkné jako vy je bohužel nemáme, šijem z toho, co dostaneme a navím jsem úplně zapomněla šít. Zapojili jsme se do akce kolem Divadla Husa na provázku (sijemerousky.cz), já si vždy objednám materiál (mají na to takový online formulář), oni ho přivezou (i s návodem, jaké vlastně ty roušky chtějí) a šijeme. Pak si vyzvednou hotové roušky (zase je o nich informuju pomocí toho formuláře) a přivezou materiál na další a tak pořád dokola. Zatím jsme ušili 50 roušek skládaných a 100 neskládaných, s tunýlkem naboku, vše jednovrstvé (oni si to tak přejí). Teď máme rozděláno dalších 150. Ty první dvě várky šly poměrně rychle, protože k nim byly i tkanice. S touhle várkou to bude horší, protože si ty tkanice musíme ušít sami z nastříhaných proužků (naštěstí k tomu dodali i pomůcku na zakládání krajů těch proužků). A proč píšu „rodinná manufaktura“ a „šijeme“? Protože se zapojuje celý zbytek rodiny – manžel mi předžehluje kraje, abych to nemusela špendlit a babička navléká tkanice. No, aspoň se nenudíme a jsme aspoň trochu užiteční, ale samozřejmě, že s těmi krásnými a designovými z článku se nemůžeme porovnávat ani ve snu, to bych asi fakt nezvládla.
    Jediné, co mě zlobí, je šicí stroj, resp. jeho chybějící zpětný chod, tj. zapošívání (už jsem o tom psala dotaz na Hady). Vůbec nevím, čím to může být a ani opravář, kterému jsem včera volala, to nevěděl. Tak holt zapošívám tak, že to celé na začátku a na konci šití několikrát obracím, no, je to drbačka.

    1. No, šití těch tkaniček je otravné a spotřebuje se na to docela dost látky. Já zakladač proužků koupila kdysi v pomatení smyslů a jak se teď hodil. Našila jsem roušky pro nás, synka a kamaráda, který je single, momentálně se stará o maminku po mrtvici, u které se začíná projevovat demence. Pracuje v pečovateláku a neměl ani jednu roušku, má dovolenou, ale jestli bude mít v práci nějaké od státu, bůh ví…

      1. Jako přeložit to napůl, ušít tunýlek a celé to otočit? To bohužel nejde, ty tkanice jsou cca metr dlouhé, musí se vzít celý ten cca 4 cm široký a metr dlouhý proužek, založit boky/strany ke středu, celé to přeložit napůl a prošít, no, práce pro vraha, zlaté roušky, ty jsou proti tomu malé a rychle ušité. MLP jich včera předžehlil tak nanejvýš půlku z potřebného množství a pěkně přitom sakroval. Doufám, že u další várky už zas budou k dispozici nějaké hotové tkanice/šňůrky.

        1. Proč to tak komplikuješ? Ty pitomý šňůrky se sežehlují, když lezou z toho zakladače, pak se sežehlí na půlku, nic nepředšíváš, našpendlíš jen po stranách roušky a jedeš, není potřeba na konci šňůrek zapošívat, pokud to někomu vadí, nechť si udělá uzlík na konci šňůrky.

          1. Dělá se tunýlek, kterým se ta šňůrka protáhne. Tu přípravu jsem asi popsala moc složitě – prostě strčit do udělátka, tím se ty strany založí dovnitř, pak se to v půlce (na délku budoucí šňůrky) sežehlí, sežehlené prošije, nic se nešpendlí.
            Šiju podle pokynů od zadavatele, dávají k tomu tištěný návod, netroufla bych si to dělat jinak. Je to hlavně do nemocnic, není čas a prostor na kreativitu, důležitý je hlavně počet.

            1. Jo a kdo máte FB, na skupině Šijeme roušky v Brně byl právě přeposlaný příspěvek od jedné zdravotnice s připomínkama, mrkněte se tam – hlavně žádné zdobení a hlavně žádné švy uprostřed (asi tím myslí různé ty tvarované masky) – kolem švů jsou dírky od jehly, čili jsou ty masky pak nanic. A taky ne masky z dvojité vrstvy s kapsičkou na filtr, nemůžou v tom dýchat.

      2. Sharko, blbě a nepozorně čtu, protože nakukuju jen v přestávkách mezi jinýma věcma. „Otočit na jehle“ – tys myslela jako došít nakonec látky, nechat zapíchnutou jehlu, otočit látku, ušít pár stehů, pak zas zapíchnout jehlu a vrátit se zpět na kraj? Přesně takhle to dělám a hrozně to zdržuje.

          1. No, tak to určitě. Jinak je ten stroj bezvadný. Chvílema jsem váhala, jestli nemám vytáhnout starou Veritasku, taky ji mám ještě ve skříni schovanou, ale asi radši ne.
            P.S. Dneska podle všeho dokončíme další várku a budeme jich mít hotových už celkem 300. Nejsou tak krásné jako tady děvčat v článku, jsem celkem nešikovná, ale účel snad splní. I u nás doma, protože takhle nemáme čas myslet na blbosti, jinak bychom si už asi pomalu začínali lézt na nervy, když jsme tady všichni tři zavření a nevylízáme (já byla naposled venku 13. 3., pak už vždycky jen mezi dveřma, když mi dovezli materiál na šití).

    2. na 3D tiskárně na to děla naši chlapi nějakej forichtung na tkanice, zkusím se poptat a když tak nechám udělat….

      1. Mně to taky poslali vytištěné z 3D tiskárny, MLP si to přilepil lepicí páskou na žehlicí prkno.

        1. Tak pro TLP – látka se protáhne skrz udělátko, přišpendlí na jeden kraj prkna a pak se jede s udělátkem a žehličkou po prkně na dtuhý konec.

          1. kolegyńka si na žehlící prkno zašpendlila čtyřcentimetrový zavírací špendík a zkrz to zažehluje šňůrky. Našila už ke čtyřem stovkám roušek. Pro obecní úřad a prodejnu pro bezplatné použití, pro nemocnici, rodinu a další. Další šikovná ,,švadlenka“ udělala strom rouškovník kde si též bezplatně může vzít ten kdo roušku nemá. (bow) (h)
            Ale víme o jedné, která je na fb prodává za 50 Kč (flex)

              1. ale u nás to holky dělají zadara a materiál dodávají dobrovolnice. A roušky se pro vesnici dávají také zdarma.

            1. 50,– Kč je poměrně směšná částa, to je opravdu tak za materiál. Ale prodávají se mnohem dráž…

              1. Ale děvčico, z metra (140 cm šíře) uděláš 35 roušek, k tomu něco přes metr na šňůrky, ať nežeru, dohromady 2,5 m. Takže matroš vyjde tak na deset kaček na jednu, z nového…

            2. Jak to, prosím, funguje s tou sichrhajckou? nedokážu si to představit a každé usnadnění by se hodilo…

                1. Podobně funguje to udělátko z 3D tiskárny. Pak se to ještě musí celé přeložit napůl po délce.

            3. Ano, asi 20 jich tak prodala, aby měla na nákup materiálu a mohla šít a dodávat nemocnici zadarmo. Vysvětluje to ve své nabidce.

  7. Švédsko. V autobuse jen pár lidí a řidič je zabarikádovaný, nikdo nesmí nastupovat předními dveřmi a k řidiči se přibližovat. Tady není příkaz nosit roušky ale já nosím přes obličej bavlněný šátek a doufám, že mě to trochu chrání. Viděla jsem jen jednoho staršího pána s rouškou a jednoho mladíka. Koupit je tu už dávno nelze. Předevčírem tu v zemi bylo 1746 nakažených a 20 osob zemřelo. Vyrážím do města jen když musím na převaz ran na holeni. Ve zdravotním středisku se teď zvoní na zvonek a jsou vpuštěny jen osoby objednané, nikdo jiný. Naproti je malý ICA obchod, tam nakoupím a jedeme domů autobusem číslo 17 a pak prestoupime na č.513. Jsme tak vystavení nebezpečí dvakrát. Já a Puf. Avšak zvířata prý zmutovaného coronvíra lidí nedostanou.
    Ty vámi vyrobené roušky jsou fantastické. Opravdové módní doplnky. Stáhla jsem si několik návodu na šití roušek, ale než já se dostanu k šití bude Corona virus pryč
    Doufám, že to bude brzy. Snad se do té doby před ním uchráníme.

    1. Velká kočko, u vás nešijí roušky charity? U nás ano… mohla jsem k nim jít, pokud by mi nepomohly kamarádky, ale oni šijí pro potřebnější, než jsem já – a ty patříš mezi potřebné (h)

      1. Tady roušky vůbec nikdo nenosi. Nařízené to neni. Já jsem byla jediná s šátkem přes obličej v málo obsazeném autobuse. Puf šátek nechtěl. ;o)
        Ani na středisku kam jsem jezdila na převazy nikdo neměl roušku.

    2. nos šálu,šátek,chraň se a rukavice…a nejlíp,pokud nejdeš s Pufem, tak ven nechoď..nechoď mezi lidi..drž se od nich na 2 metry minimálně a pokud možno ještě si najdi čas, kdy jich moc venku není… v krámě si ber jen to balené, nikdy volně ložené… sleduj dění u nás a drž se ho, zatím se to vyplácí, držet se vzoru Čímny a Koreje, ohledně roušek a dalších pokynů, byť u nich jsou tvrdší…….

  8. Já mám jednu roušku s 3M,kterou jsem už v lednu zakoupila, protože psali, že na letišti v Římě jí bude muset každý mít. Cestování letos padlo.
    Tak jí teď nosím na cestu do práce a do obchodu.

    V práci máme jednorázovou ústenku, se kterou chodíme na oběd. V kanceláři jsme 2 a s pacienty nepřicházíme do styku, tak tam jí nemáme.

    Já jsem na šití bohužel nešikovná, tak už netrpělivě očekávám, až mi přijdou látkové roušky od švagrové z Teplic.

    1. Míšo, na oběd? tak my v rámci neshlukování se, jíme v kandćelářích, vyjímečně..jídelna je zapovězena….

  9. Já mám roušky díky Darce, nemám ani stroj, ani látku. No a naše kočky mají na roušky svůj osobitý názor, ještě, že jich máme víc (roušek, ne koček).

    1. taky ti to kradou? A tahaj za tkanice..to je šílený..když si to oblíkám na obličej, kocour vytřeští zraky a zdrhne, Noriska se mě bojí a želva mne jde statečně toho nepřítele z ksichtu sundavat, drápama…malá Če čen se tomu směje a Pitina skřehotá-dej to pryč! Pidikočka na mě hledí a těma očima „smrdí“ jak tchoř. No,díky za roušku…a při zavazování na mne skočí Cecilka a rozvazuje mi ty tkaničky…

  10. Já teda ušila horko těžko čtyři roušky dle svého návodu. Nejsou skládané, na to jsem moc málo šikovná a zvládnout nejenom sklady, ale navíc šikmý proužek je nad mé možnosti. Tudíž mám roušky s postranními tunýlky a navlečenou šňurkou. Natáhnu na krk, zdrhnu okraje a zavážu za hlavou. A pak sláva nazdar výletu jsme od obce dostali jednu roušku na hlavu – v pátek je roznášeli naši hasiči a tímto jim děkuju.

    Jinak u mne je problém právě se šňurkama – asi půjdu prohlídnout, ve který botech máme dostatečně dlouhé bavlněné (rofl) .

  11. V autě ji tasy musíte mít, i ve svém ..i ve služebním, i když v něm jezdíte jen Vy…včera o tom byla debata s Hamáčkem, večer totéž potvrzoval Červíček…taky mne to překvapilo,protože se mi s ní blbě řídí, byť jsem od kolegyně v práci dostala takovou,která nemlží..ale selfie je spíš ve stylu – bububu, fredie krueger je krasavec..
    A nvíte, ž epokud posíláte roušky poštou,v průhledné obálce, neplatíte poštovné? Ta pásová výroba je super Vaví!
    Ri, dík, že neslibuješ, ale že jsi to zaregistgrovala..
    všem rouškařkám moc děkuju!!!!! (h)
    jinak v práci říďa koupil žerzejováý prostěradla a nechal nám každýmu jednu roušku ušít..
    PS: já je nešiju, ale chodím/jezdím 30 seniorům nakupovat, v tom jsem dobrá :-D

      1. už jsem odpověděla, moc děkuju….

        vzpomínám na Bedu, ta by měla jen ty kočičí a nosila by je i doma…ale Karolínu by asi trefilo, protože by jí v nich bylo vedro….

    1. V autě ji mám, protože ji prostě mám s sebou. Ale ne nasazenou. Nejezdí se mnou nikdo jiný než psi nebo Martin a ve společnosti svého muže taky roušku nenosím – zatím :P
      Zato mám v autě rozprašovač s koncentrovaným roztokem tekutého mýdla (nemám desinfekční gely), balík papírových utěrek, malý rozprašovač se slivovicí (viz předtím :P ), jednorázové rukavice a pytlík na použité papírové utěrky a rukavice. :)

      1. tak jsem si představila,jak máš na rukách slivovici,vyvoněný auto po švestkách a zastavěj tě chránící a pomáhající (chuckle)

      2. přesně na tohle jsem se ptala Dede, že jen rodina nebo jen já ve svým autě…taky to nechápu, ale musí bejt na ksichtě….

        Ptali se na to přímo AB:

        Vy i další členové krizového štábu u jednotlivých vydaných nařízení apelujete na používání selského rozumu. U nošení roušek mimo bydliště jsou lidé často na rozpacích. Skutečně ji musím mít, pokud jedu sám v autě nebo jsem venku a kolem mě desítky metrů nikdo není?

        Mimo bydliště se to musí nosit, tedy i v autě. Je to důležité, je to naše hlavní zbraň. Pokud je někdo nenosí, ostatní občané ho na to musí upozornit a varovat ho, že může být infekční. Je potřeba počítat i s nejhorším.

        1. Tak, tak, moudrý to muž. Až mě bude upozorňovat občan, který tam vůbec není, je opravdu čas, začít myslet na nejhorší … Mohl by mít zbraň

          1. Ri! :D
            AB nevěřím nos mezi očima, jen říká to, co si jeho PR tým myslí, že by lidi chtěli slyšet – a teď se nosí pevná ruka, nikoliv myšlení. I když uznávám, že jsou mezi námi lidé, kteří se myšlením nezdržují – těm je asi třeba říct, že roušku furt, i kdyby sami na světě zbyli :)

            Leč – pokud se svým mužem sdílím lože i stůl bez roušky (zde zatím nařízení není:)), mohu s ním sdílet bez roušky i svoje (nikoliv služební) auto. Které si pravidelně čistím a desinfikuju (volant, páky, kliky) sama – stejně jako ho sama řídím. Díky uzavřenému dvorku ho i důkladně větrám (což ovšem dělám i mimo epidemii…. kdo vozil v autě mokré psy, ví, proč tak činím:))

  12. Díky všem švadlenkám – jste lidé s velkým srdcem a železnými zády (inlove)
    Přiznám se, že tentokrát mě poprvé mrzelo, že doma mám k šití jen pár hedvábíček a jehel na domácí opravy… Naše rodinné potřeby roušek saturovaly kamarádky z vesnice a já jim za to děkuju! (h)
    Musela jsem se v duchu usmívat, protože v okolí i já poznám, kdo měl doma ještě zásoby starých látek z Tiby – no jo, jsme ten kraj :)
    Ri – kočkové roušky jsou boží! Nežebrám, páč roušky mám, ale moc moc se mi líbí (cat)

  13. Tak tie rusky nepokryte ZAVIDIM.my do kazdej 12-ky fasujeme 2 kusy,ale nekreaivneivne,oycajne.To ma teda žere!!

    1. Verenko, vůbec se ti nedivím, že tě to žere… tady by byly na místě i o hodně silnější výrazy! Vydrž… ty i ostatní (inlove)
      Lidé vás strašně potřebují – záchranky, nemocnice i ambulantní doktory.
      Pokud vím, slušnější ochranu mají snad jen nemocnice, u nás ji teď už snad budou mít i záchranáři a hasiči, ale doktoři v ambulancích, kteří ochranné prostředky obvykle nepotřebují, obvykle nemají nic (a obvykle jsou pomalu i rychleji v rizikovém věku) Pak jsou tu terénní pečovatelky…
      A prodavačky, řidiči kurýrních služeb, na kterých spousta lidí závisí… Zkouším věřit, že i na ně se časem s ochrannými pomůckami dostane.

  14. Mně nějaké roušky ušila dcera. Ale – nosím brýle a docela se mi když mám roušku, zamlžují. Nemáte někdo nějakou vychytávku jak na to ?
    Jinak obdivuji předvedené výrobky. Bohužel takhle šikovná nejsem a šicí stroj už taky nemám.

    1. Zkuste všít do horního okraje tenký vázací drátek. Ten potom na obličeji vytvarujete podle nosu a zamezíte tak pronikání teplého vlhkého vydechovaného vzduchu na brýle. Rouška pak lépe kopíruje tvar nosu a nejsou tam ty mezery.

      1. To bohužel moc nefunguje. Naše roušky jsou s drátkem a já jsem brýlovec. Trochu pomáhají postupy potápěčů (rozleštit mýdlo nebo podobnou substanci na vnitřní straně skel). Ale roušku musím používat jen omezeně (nákup), jinak jsem v podstatě v izolaci.

    2. Jiřino, mně funguje prostě strčit kraj roušky pod brýle. Ale já musím mít roušku skutečně jen když jdu mezi lidi a já teď mezi lidi moc nechodím, takže to zvládám i s brýlemi maličko nakřivo:))

      1. Díky, pod brýle roušku taky zastrkuji, je to o něco lepší, ale úplně to mlžení brýlí nezabrání. Bohužel v Praze musím mít roušku pokaždé, když opustím byt. Tak chodím ven hlavně se psem, nákupy mi vozí Košík – i když je teď těžší sehnat termín dovozu. Když lidé musí vařit i obědy dětem a sobě když jsou doma, tak spotřeba potravin holt stoupá.

    3. pošli mi mail na sharka.68@ a jsem na seznamu… vychytávku má naše firemní krejčová a fakt se brejle nemlžej…jo,kdo budete chcít, písněte…
      nafotím Vám ji ….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN