Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Koupání; Přišel k nám Rex; Pod Rexovou tlapou

Milí čtenáři, v pátek vám opět povídá své zážitky fenka Rozárka – dnes vykoupaná a s novým kamarádem. Jinak diskuze je otevřená všem tématům, která vás napadnou, ale opravdu vítám vaše vlastní zvířecí zážitky! Ať tu nežijeme jen tím virem. Přeju krásný, pokud možno nevirový víkend! PS: Víte, že se zase mají vrátit noční mrazy? Tak pozor na kytky! :)

 

 

Koupání

Nejdřív jsem se tvářila, že tu nejsem. Pak jsem se zapřela všema tlapkama. Když mi bylo jasné, že osudu neujdu, tak jsem prostě ztratila kosti. Zkuste si nosit do vany bezvládný chlupatý pytel, ha! Jenže na paničku si nepřijdu. Pokud jde o mytí, je prakticky maniak!

Mohla za to obleva. Nejdřív se ze sněhu stal led, potom břečka, a nakonec nastoupila doba bahnitá. Panička naráz ztratila touhu chodit kolem řeky a stala se vyznavačem chodníků. Jenže dnes jsme obě potkaly kamarádky a zatímco paničky povídaly, my pejsci jsme prý tu louku zryli jako divočáci.

„Bahno máš až na zádech!“ pravila panička. „Hop do vany!“ To tak, ještě si plést vlastní bič! Najednou jsem zaslechla, jak v předsíni zamňoukal Merlin. Ještě jsem nestačila ani vztyčit uši a ozvalo se hromové: „Ať tě ani nenapadne!“ Panička do toho povelu vetkla nejmíň šest vykřičníků, protože jsme si obě vzpomněly na to samé.

Ale to jsem fakt byla ještě malá! Obahněná jsem stála ve vaně a ze sprchy na mě zrovna cákla voda. Venku zamňoukal kocour. Vyletěla jsem z vany a notně zředěné bahno letělo se mnou. Tedy částečně, protože úplně nedokázalo držet tempo.

Stopy po blátě, které mi nestačilo, však přesně ukázaly, jak jsem vyběhla po schodech do patra, po koberci do ložnice a pak přes postel až k prádelníku, na který Merlin podle vyskočil. O ten jsem se aspoň opřela tlapkama, když už jsem na kocoura nedosáhla. Jak já jsem vám štěkala!

Panička… no, přežila to. Já kupodivu taky. Asi proto – jak pravila, že byla nejdřív v takovém šoku, že mě nedokázala zabít, a když douklidila dům, tak už prý na to neměla sílu.

Musím říct, že ta vzpomínka měla takovou sílu, že jsem poslechla ty vykřičníky. Nakonec to i stálo za to. Panička mi totiž zahojila dušičku růžovou náplastí. Eh, taky máte rádi šunku?

Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))

 

 

Přišel k nám Rex

Začalo to v parku a dramaticky – výkřikem. Na zapomenutém kousku ledu upadla stará paní. Ten výkřik nebyla ona, ale chlapík, který se jí pokusil pomoct. Málem ho totiž sežral vlčák, který k té paní patřil.

Panička tam hned běžela. Tu paní znala, protože učila jejího dospělého vnuka Petra. „Paní Holoubková, můžete vstát?“ volala přes hrozící tesáky, zatímco já se tomu naježenému frajerovi snažila vysvětlit, naše panička babičky nežere, dokonce ani tu naši ne.

Ukázalo se, že s paní je zle – noha byla asi zlomená a duše taky. „Já do nemocnice nemůžu,“ vzlykala, „co by bylo s Rexíčkem?“ Čím byla nešťastnější, tím víc Rexíček vlkodlačil. Zatímco panička volala záchranku, přemýšlela, co dál. Mohla se mě zeptat – mě totiž bylo jasné, jak to dopadne.

„Paní Holoubková, uklidněte se, prosím. Musíte zvládnout Rexe, aby vám mohli pomoct. A já se vám o něj postarám, než přijede Petr,“ pravila pevným hlasem a nikdo kolem netušil, jak moc se bojí velkých psů. Zato já jsem nadšeně vrtěla ocasem – bude legrace! Panička si potají vzdychla. Je to strašné, když jste obětí sklonu páchat dobré skutky!

Ukázalo se, že Rex je vysloužilý policejní pes a opravdu umí poslouchat. Bylo to celé děsně dojemné. Jeho panička volala z nosítek: „Čekej a buď hodnej, já přijdu!“ A strašlivej vlčák nešťastně vyl a moje panička si utírala oči. Moc se mi to líbilo.

A pak jsme šli domů. Zkoušela jsem tomu velkému smutnému psu vysvětlit, že se mu u nás bude líbit. Je tam plno pelíšků, jídla, milí lidé a třeba si bude moct prohnat i kocoura!

Panička, jako by mi četla myšlenky, najednou ztuhla. Stará paní ji ujistila, že Rex je velmi disciplinovaný a určitě nežere ani lidi, ani pejsky. Panička však najednou zoufale zvolala do bouřlivého předjarního nebe: „Paní Holoubková, a co kočky?!!“

Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden vám povím, jak to bylo dál!:))

 

Pod Rexovou tlapou

Tak já vám povím, že už toho mám právě dost! To je furt: Podívej se na Rexe, jak je rozumnej. Vidělas ho někdy ukrást a rozžvýkat nabíječku k mobilu? Nebo kapesník? A podívej, jak krásně umí chodit u nohy! No jo, ale on chodí po světě o deset let dýl než já a já toho musím plno stihnout!!!

To je tak když si vezmete domů vysloužilého policejního psa, jehož panička si zlomila nohu. Mirek Dušín v kožichu to je! Začal s Merlinem. Kocour syčel nad schody jak papiňák, že toho cizího vlčáka rozebere na prvočinitele, ale Rex se na něj ani nepodíval a jen smutně ležel. Víte, jak to dopadlo? Merlin ho utěšoval. Merlin!

Páneček nejdřív pravil, že se panička zbláznila, zvlášť, když se ukázalo, že původní Rexův policejní páneček Petr se o psa prostě postarat nemůže. Jenže pak tuhle Dušínovi propadl taky. Takže nejvíc trpím já. Hlavně venku!

Rex kontroluje každého psa, kterého potkáme, a nepustí mě si hrát, dokud ho neschválí. Poučuje! Třeba: Pozor na toho chlapa, má hůl. No a? Třeba ho bolej nohy! Minule mi zakázal jít k Vojtovi, to je můj kamarád. Je prý ve smečce s dalšíma klukama a to prý není pro malou pejsku bezpečné. Lidi schovaní ve smečce, se prý chovají jinak, obvykle hůř. Ach jo.

Ale když večer leží na pelechu v předsíni, bývá tak strašně smutný, že k němu stejně chodím, i když mě tak komanduje. Přitisknu se k němu, aby věděl, že není úplně sám. A myslím na to, že i velkej a silnej pes strašně potřebuje paničku. Celou, nezlámanou. A doma!

A tak jsem se rozhodla. Já vím, že nesmím kousat boty! Ale kdybyste viděli tu hrůzu, co si panička předevčírem tak radostně donesla. To nejsou boty na vycházky se psem, to je sebevražedný nástroj. Fakt! Dalo mi to celou noc, ty podpatky nechtěly povolit. Ale zvítězila jsem – v těch si už panička nohu nezlomí!

Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou:))

Aktualizováno: 19.3.2020 — 13:51

55 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ptačí hlášení – jak jsem neměla v den sčítání ptáků co hlásit, protože u krmítka bylo pusto, tak teď je v restauraci Na Šeříku narváno. Poprvé letos přiletěli i jíkavci! Jinak vrabci, různé druhy sýkorek, stehlíci, pěnkavy, zvonci, čížci, hýl… Mám z nich ohromnou radost (inlove)
    Jak je to u vás? Taky ještě krmíte? Jakou máte návštěvnost?

    1. Co jsme nezkrmili v zimě to si teď ptáčkové vynahradili. Hlavně všechny možné sýkory a brhlíci. Před týdnem se objevili konipasi ale ti na krmítko nelétají. Ani nevím co jedí- asi hmyzáky. Jinak tu pod okny máme tři páry kačen. Teď jsou vidět většinou sami kačeři. Asi zakládají rodinu.

    2. Krmím pilně a budu krmit i nadále, protože v období mláďat potřebují rodiče najít rychle stravu pro sebe, aby měli sílu krmit mladé. Máme budku, ve které hnízdívají modřinky a někdy (z uctivé vzdálenosti) budku pozoruju v době krmení mláďat. Jsou to opravdu vrcholné sportovní výkony! Máme tam opravdu hodně vrabců, naštěstí se zvyšuje počet kosů, sýkorky – několik druhů, brhlíky, červenky, pěnkavy, občas čížky a vrátili se rehkové. Lojové koule jsou vyzobané závratnou rychlostí, slunečnici bych mohla dosypávat lopatou.

  2. Dede, zase radost číst! Hihi – „Panička do toho povelu vetkla nejmíň šest vykřičníků“…“Vyletěla jsem z vany a notně zředěné bahno letělo se mnou. Tedy částečně, protože úplně nedokázalo držet tempo…“Stopy po blátě, které mi nestačilo…“ No a konec! Tam zase smích vystřídalo dojetí „A myslím na to, že i velkej a silnej pes strašně potřebuje paničku. Celou, nezlámanou. A doma“ KRÁSA!

    Přidám take psí příhodu, ale ne naší.

    Jednou do roka nám(podle smlouvy) kontrolují dům, jestli se v jeho stěnách (uvnitř) neusadili termiti. Už několik let přichází milý, mladý pán, Brian. Když přišel poprvé, Trixie zrovna byla v domě. Nikdy se k cizím nechovala agresivně, asi necítila nutnost. Briana si jen přišla očichat. Jenže tak, že mu – jak stál – vrazila čumák do rozkroku. Pro nás moment v rozpacích, Brian jakoby si toho nevšiml, jen Trixie pohladil. Ukázalo se, že psy miluje (možná tohle dělal i ten jeho). Další roky ho už Trixie brala jako „očuchaného starého známého. Brian tu byl znovu ve čtvrtek odpoledne. Všiml si, že ho Trixie nevítá a nad její smrtí vyjádřil politování. A pak nám vyprávěl, že nedávno mysleli, že také přišli o jejich hnědého labradora (10 let, mají ho od štěňěte). Pět dní byl nezvěstný. Bydlí za městem, pole na jedné straně, divočina na druhé, pes volně běhá venku nebo je v domě, na zavolání se vrací. Když nepřišel, pátrali po něm všemi možnými způsoby – nic, naděje mizela. O kus dál bydlí soused, který chodí kouřit na verandu. Pátý den, když se Brian odp. vrátil z práce mu soused přišel říci, že má dojem, že jak seděl venku, zaslechl jejich psa štěkat odněkud z lesa. Brianova manželka sice byla doma, ale on jí pro jistotu nic neřekl. Jen sundal firemní košili a běžel udaným směrem, čím dál hlouběj do divočiny a volal. Pes se nakonec ozval, ale nepřiběhl a Brian nemohl přesně odhadnout, odkud se štěkot nese. Snažil se jít hlase a pak sám málem skončil tam, kde pes. Ve staré studni, dokonale ukryté mezi okolním listí. Netušil, že tam studna je. A na jejím dně seděl jeho pes. Brian hned tu dobrou zprávu sdělil mobilem manželce a pak utíkal domů. Pro teleskopický žebřík a běžel zpět, manželka s ním. Právě část, jak se blíží ke studni si natáčel na mobil a ukazoval nám to. Takže jsme nejprve viděli jen kus žebříku a slyšeli štěkot. A pak záběr do studny, kde se ze dna zvedala hlavu psa – hlavně lesklé psí oči, jeho hnědá barva splývala s okolím. Brian dojatě říkal, že když do studny slezl, bylo těžké říci, kdo byl šťastnější ze shledání – on, nebo pes! Okamžitě se psem jeli na veterinu, jestli není zraněný,či kousnutý od hada. Pes byl v pořádku, ve studni asi byla naštěstí za ty roky silná měkká podestýlka listí. Dokonce nebyl ani dehydrovaný. Pár dnů pršelo a napršelo tak i do studny. Jen byl děsně hladový, přesto Brian dostal upozornění, aby psa krmil postupně po menších částech. Brian se později ke studni vrátil a naházel do ní co nejvíce okolních větví. Na tu dálku a hustotu divočiny se tam s ničím jiným dostat nemohl. Proč se pes neozýval dříve, neví. Možná byl zaběhý den,dva někde jinde, do studny spadl až později. Ale hlavně, že se našel !

    1. Tak tohle je můj zlý sen – ztracený pes. Kdysi jsem měli stř. knírače, byl o rok a půl mladší než syn. Museli jsme ho nechat uspat v jeho 12 letech, nikdy se netratil, neutekl. Ale byl děsně ochranářskej, startoval, když se na mne někdo jen kouknul, nebo na Marka. Manžel ho zvládal na gesto. Proto občas nosil košík, kdyby se mi nedej bože vyrval a šel si to vyřídit s domělým zlosynem. A ještě dlouho potom, co odešel za Duhový most, se mi zdávalo, že se ztratil a měl ten náhubek, tudíž si ani nic nemohl ulovit a pod. (on by si stejně nic neulovil). Probouzela jsem se zpocená, ubrečená a celý den nestála za nic. Čistá hrůza. Labroši naštěstí nejsou hlídací, ale vítací a náhubek ani jeden z nich neměl a nemá. A fakt neutíkají, hlídají si nás.

      1. Alimo, to věřím, že po takovém snu (hlavně snové představě psa s náhubkem)se jedna neprobouzí „do růžova vyspalá“. Trixie naštěstí nikdy neutekla (ztratila se) a doufám, že kočkám se to ze zahrady také nepovede. Stačilo mi když se některé z našich dřívějších koček podařilo jen krátce, nebo na několik hodin, utéci do okolí!Ten strach a stres mi tenkrát ubral pár let života.

        Brain říkal, že psa od štěněte učil chodit si ulevit na pole (chodil tam s ním), které léta nikdo neobdělával. Kvůli tenkrát malým dětem, aby do „toho“ nešlapaly. Jinak se ale pes prý držel doma, nebo blízko domu. Proč a za čím se rozběhl a nevracel si nikdy nedozví. ˇJeho manželka ale prý tu ztrávu moc těžce nesla, proto jí o té naději raději nejprve ani neřekl, co kdyby to nevyšlo. Když nám to vyprávěl a ukazoval video, byli jsme dojatí s ním.

      2. Tyhle sny znám. Zanechávají ve mně hluboký smutek, až na dno duše. Paniku kupodivu ne, ale ten smutek je bezbřehý. Huf! Divné, ani po úlevě, že to byl jen sen, pocit smutku ve mně přetrvává. Fujtajbl!

    2. Maričko, to je ale drama! Naštěstí s dobrým koncem. Bráchovi se před lety takhle v lesích u chalupy zaběhl pes a už nikdy ho nenašli. To je strašný pocit, doufali celé týdny… ale nic.
      Nervů s odbíhajícími a nevracejícícmi psy jsem si zažila bezpočet – nejhorší byl Daník a Ari… i z nich dvou Ari vede. naštěstí jsme zatím měli štěstí… Moc doufám, že s námi zůstane, protože ve svých sedmi letech už začíná brát rozum i Ari a Berry na útěky bolí celý pes.

        1. Dva dny! Byla jsem totálně na nervy… a týden poté zdrhla znovu. Na dvě hodiny. Děsná čuba! :P
          Díky Jenny, bylas jedna z těch, kdo mi tehdy pomáhali se nezbláznit :)
          Mimochodem už po těch dvou dnech byla zdivočelá a Martin měl problém ji přilákat natolik blízko, aby se jí to přepnulo v hlavě a poznala ho. I o tom vlastně píšu v Rozárce :)

          1. Někdy se sice pejsek domů nevrátí, ale přesto může nadále spokojeně žít. Před mnoha lety naši sousedi v domě najednou měli psa. Když jsem se ptala, jak k němu přišli, vyprávěl mi jejich syn, jak to bylo. S kamarády jezdili tehdy na čundry a cestou se k nim přidal tenhle pejsek. Chodil s nimi celý den, dokonce s nimi v noci kdesi přespal. Neměl známku (čipy tehdy asi ještě nebyly) a šlo o typického vesnického křížence. Jinak vypadal dobře, nezanedbaně. Jelikož jim bylo líto ho jen tak nechat na nádraží, když z čundru odjížděli domů, tak si ho náš soused vzal. Rodiče asi koukali, ale pejsek u nich zůstal a v pohodě u nich žil ještě dost let.

          2. No, tenkrát myslím zapracovala má bývalá welšská kolegyně Mariann :-) . Už jsem se tu o ní zmiňovala. Krátkou dobu poté, co jsem k ní vyslala s.o.s. štěně v nouzi, jsi volala, že Ari už je doma. A pak že se věci nedějou!

          3. A dvě hodiny jsou strašně dlouhá doba, natož dva dny. Moc dobře si na ten váš zážitek vzpomínám. Luxík nám takhle zdrhal, ale vždycky se sám vrátil. Ta doba než se vrátil byla nekonečná.

            1. Dede, také se na útěk Ari moc dobře pamatuji a radovala jsem se s vámi, když se našla !!

              Mému bratranci (bydlí v Modřanech)se asi před 15 lety na procházce zaběhl pes (tenkrát odrostlé štěně). Do večera ho nenašel. Pes měl známku i s tf. číslem a druhý den mu volali nějací Romové, že psa „našli“ a má si ho přijet vykoupit, jinak…!!!Já to tam vůbec neznám, ale tenkrát prý tam někde poblíž byla jejich kolonie či co. Nevím, kolik jim za psa zaplatil, ale od té doby s ním raději chodil jen na vodítku. Pak se doslechl, že přesně tohle se stalo několika dalším lidem a své „zaběhlé psy“ si museli vykoupit. Později si psa bratrance vzali jeho 2 bratři na chatu, kde trvale bydleli a tam i dožil.

  3. Krásné vzpomínkové téma …můj první knírač byl likvidátor bot, nezapomenutelná scéna když k nám přijela teta na posvícení, nepsí, nekočicí, byla varována ať si svoje parádní botičky s vysokými podpatky dá na botník-splnili jsme informační povinnost, že nedbala doporučení, bylo po podpatcích…tohle a občasná likvidace knížek vytažených z knihovny, oblíbené vykusování děr do látkových kapesníků, nejlépe použitých,a kradení suchého chleba a rohlíků pro slepice, to bylo velmi oblíbené…kupodivu žádný z mých čtyř kníračů nezahradničil, nehrabal díry ani doma ani v přírodě, a nebyl hnusný na kočky. Tahle poslední krasavice co teď mám doma, tak ta už zlobí jenom s tím, že mi krade boty, ale výhradně s tkaničkami,vytáhne je z botníku za ty tkaničky, táhne je za sebou skrz kočičí dvířka na zahradu, mlátí s nima kolem sebe, jako když zabíjí potkana a má z toho děsnou srandu, když ji jako honíme…stejně to dělá s míčky, musí být na šňůře, aby s nima mohla mlátit kolem sebe, jinak ji nezajímají. Takže vlastně moje kecky jsou takový vyšší level míčku…a kocouři jsou zlatíčka, ty snad ani lumpárny dělat neumí…pravda Maxík tak do tří let věku s oblibou likvidoval kuchyňské papírové utěrky, ukradl celou roli a rozškubal ji na kousky velikosti poštovní známky…

  4. Ještě jednu příhodu se psem rodiny sestřenice – šlo o mladého NO. Měli tehdy taky asi 10 mladých slepic, akorát měly začít snášet. Běhaly volně po jejich velké zahradě a pes je nechával být. Až jednou – přišli domů z práce a slepice byly kromě jediné zakousnuté a pěkně vyřazené a pes očividně na sebe hrdý. To se ví, že nebyl pochválen. Ale – druhý den přišla sestřenice z práce a kouká, co zvláštního žlutého kouká ze záhonu. A ono nohy té poslední slepice. Pes si dobře pamatoval jak to dopadlo den předtím, a tak slepici před zraky páníčků ukryl. Bohužel nedokonale. Dopadlo to nakonec tak, že slepicím vybudovali oplocený výběh.

    1. Eh… nemluv mi o zakousnutých slepicích, s tím mám svoje zkušenosti… :P Pomohl až výprask mrtvou slepicí a ptačí chřipka, která naučila lidi zavírat slepice do výběhů a nepouštět je volně po vsi. Protože ty slepice, co je Kazan zakousl, se nám věčně pásly před vraty a když nám někdo prostřihl plot a psi se dostali ven, mělo to bohužel očekávaný konec… Slepice jsem zaplatila, majiteli flašku donesla a byl z toho pověstný pojistný případ v místní pobočce Kooperativy :)

      1. Moje psice je jen honí a ten pán si nedá říct a pouští je k té jediné cestě, co vede na pole. Psice vodím důsledně na vodítku skrz „slepičí zónu“ a když jsem včera zjistila, že všude kolem cesty je bílé peří, hrdě jsem vedla pejsky na červeném vodítku se srdíčky, aby mi nikdo nemohl říct ani popel- a v koutku duše jsem měla radost, protože tomu pánovi to všichni říkají a je to marný, je to marný…

  5. Stojí za povšimnutí, že už dnes je jarní rovnodennost (inlove)
    Stejné množství tmy jako světla, tak trochu magický den. A my jdeme do té hezčí přívětivější a světlejší části roku (sun)
    Věnujte pár myšlenek tomuto prahu mezi světlem a tmou a najděte v něm naději. Já ji tam rozhodně vidím :)

    1. Navíc začalo jaro a naše dcera má narozeniny. Samé dobré zprávy.
      Jo a už je vybráno přes milion dvěstě tisíc a koupeno přes 10 tisíc balíčků. (h)

          1. Milion sedm set tisíc a jdu spat.
            A náš domácí tým (já a MLP, já šiju, on předžehluje záložky, ať to nemusím všechno špendlit) má napůl předchystáno dalších sto roušek, zítra to dokončíme. Byl to, myslím, úspěšný den.
            Dobrou všem.

            1. Přes noc to poskočilo o dalších 100 tisíc, konec se blíží. Mám velikou radost, takovouhle rychlost jsme opravdu nikdo nečekali. Lidi jsou hodní. Moc.

              1. Hotovo, cílová částka vybrána! To teda byl šrumec, za necelých 40 hodin.
                P.S. A už s tím nebudu otravovat a jdu zase šít roušky/vařit oběd. Mějte se, pěknou sobotu všem!

  6. Jak tak vzpomínám, co prováděli naši psi, tak irský teriér si trhal svůj pelíšek na prvočinitele. Proto nemohl mít žádný plněný molitanem nebo něčím podobným. Nakonec jsem mu kupovala ve zbytcích koberců – ale kvalitní, aby to nešlo párat, jen škubat. Vydrželo mu to vždy tak čtyři týdny. A jako štěně si packou vycákal vodu z misky, z dálky se rozběhl a po té vodě se sklouzl. Jelikož bez vody by nemohl být, tak dostal novou a zase. Nakonec jsme strhávali lino a plíseň pod ním likvidovali Savem – no řekněte, kdo uklízí i pod linem ?
    Nynější choďák (abych to nezakřikla) teď už ve svých necelých pěti letech nelikviduje nic. Ale když mu byl asi tak rok, tak najednou úplně rozhryzal skříň z Ikey. Skončila ve sběrném dvoře. Taky okusoval nohy od židlí, boty jsme měli tehdy radši schované. Taky kradl občas něco z kuchyňské linky – chleba se sádlem, půlku bábovky, atd. To už naštěstí nedělá. Zpětně myslím, že tohle ho drželo v pubertě.

    1. Jiřino, tak uklízet i pod linem… :x
      Ale musím se smát té představě vesele se klouzajícího teriéra – to musela být radost! U nás byla rozlévač Ari, ale ji zcela primitivně těšilo, když mohla mlátit packou do misky s vodou a dívat se, jak to krásně cáká :P naštěstí misky jsou všechny na dlažbě… :)

  7. Dík za krásné téma :-)
    U nás byl největší ničitel Majk za mlada, resp. tak do tří let. Byla to spíš naše vina, protože byl dost dlouho sám doma, než přišel synek ze školy a nudil se. Doslova vybydlená předsíň a to prosím včetně lina (!!!), postupně samozřejmě. A největší jeho hit byl, když jsme ho nechali v cca 3 letech spinkat v ložnici, strašně rád spal na přehozu ustlaných postelí. Týden nic, v podhodě. Pak jsem volala MLP jak je, já měla úředňák, a on řekl – ani se neptej… Měl v ložnici prac. kout, na něm SLUŹEBNÍ laptop a externí CD se sluchátkama. Byla to tenkrát hooodně drahá vzácnost, podotýkám. Majk zlikvidoval ozdobné rohy (koule) na pelesti, potom nějak přelezl na ten stůl, cestou ohryzal madla u židle a pak se postil do těch sluchátek a CD roomky. MLP musel vysvětlovat, co se stalo přímo generálnímu (byl jeho přímý nadřízený) ten se prý tak dlouho od srdce nezasmál. Psa musel přivést ukázat. Ještě, že tak, stejně jsme museli část zaplatit, ale šlo to. Darek nezlobil, resp. neměl šanci, jsme skoro pořád s ním a na fuj slyší.

    1. Ach Alimo, to si Majk skutečně užíval! :D Líbí se mi, že generální ředitel chtěl pachatele poznat osobně… (rofl)
      U nás to bylo jednoduché – Max likvidoval hlavně pohozené dětské hračky (vyrůstal s klukama).
      Kazan s Daníkem nadělali jako štěňata a puberťáci nejvíc škod na zahradě, výsledky jejich zahradničení mě pravidelně přiváděly k zoufalství :)
      Berry jako štěně a puberťák patrně chápala, že vyrůstá v pronajatém domě (v Anglii) a když nás vystěhují, budeme pod mostem všichni, takže byla takovej černej anděl v psí podobě. Prokousala se nespočtem věcí, ale vždycky to byly věci psí… :)
      Ovšem, aby vesmír zůstal v rovnováze, přišla Ari… Šiš! Co ta toho naprováděla! Ale nikdy ve zlém, myslím, že ona sama se leckdy divila, jak to celé dopadlo. Byl to můj jediný pes, který cíleně kradl a nosil z domu hrníčky a skleničky. Obvykle to dopadlo očekávaným způsobem, jen jednou jsem celý hrníček našla napůl zahrabaný v záhonu (byl oranžový, vypadalo to dost zvláštně, když jsem ho vyhrabávala:)) Nechápu, jak si dokázala nepořezat tlamu. nebo (opět bůhvíproč) odmontovala konec okapového svodu… plech! Já bych s tím měla problém… nevím, jestli jsem vám líčila, jak se jednou ve své vášni v hloubení jam prokopala pod dřevěnou terasu a pak nevěděla jak zpátky :D
      Ale musím uznat, že žádný z našich psů neničil nábytek ani podlahy. Ovšem Kazan zničil vchodové dveře – ne naschvál, on si jen pravidelně otvíral a neměl jemnou ruku komorníka, ale drápatou tlapu a styl dovnitř se dobývajícího Vikinga. No a dveře byly z měkkého dřeva…

      1. Denis dokázal opravdu viditelně poškrábat skleněné dveře na zahradu, které si otevírá tlapou. Když on škrábe víc jak 10 let pořád na stejné místo stejnou tlapou! A tak i když dveře zbavím otisků čumáku (který jde vzápětí za tlapou), případě bahnitých šmouh, už nikdy je nebudu mít nádherně naleštěné!
        Jinak byl Denis i jako mlaďoch v podstatě hodný, moc toho nerozkousal, bohužel jedna z mála zničených věcí byla moje pracovní kabela z pravé kůže. Asi mu hezky voněla. Ale byla to moje chyba, měla jsem si ji uklidit.
        A ještě zpráva ze zahrady – dnes jsem poprvé zaznamenala rehka domácího. Loni to bylo o 5 dnů později. :) A v literatuře se píše, že se rehci vracejí na přelomu března a dubna. Snad jim ty avizované noční mrazíky neublíží.

        1. Hančo, jestli měl Denis rozkousat jen jednu věc, tak zvolil něco nezapomenutelného, že jo:))
          Jinak to nemají být mrazíky a mrazy, jaké pomalu nebyly celou zimu :( U nás až -7, což znamená, že jsem si místo pátečních kupovaných tulipánů nastříhala narcisky ze zahrady. Nedělala jsem to ráda (taky to bylo poprvé), ale to si je radši doma užiju, než aby mi zmrzly. Vím, že hodně vydrží, ale ne rozkvetlé…

        2. Jo ještě je skleněným dveřím – nedivím se! Vytrvalost je prostě znát:)) My teď máme bezpečnostní dveře z takového silného plechu? nebo co to je. ten člověk, co je montoval, viděl ty staré dveře a jen hvízdnul a pravil: Pokud budou vytrvalí, poškrábou i tyhle…
          Naštěstí holky si dveře neotvírají – Berry sice vychoval Kazan, který uměl dveře otvírat oběma směry, ale ona se rozhodla, že na tohle má lidi… a podnikavá Ari ji (díkybohu) kopíruje… :D

  8. Někdy toužím po psovi jako je Rex- hodnej, poslušnej, neničí a nevymýšlí ptákoviny. U nás byl včera objeven ohryzaný roh skříňky- tak skoro nenápadně :) Jelikož se mrňavice asi chystá poprvé hárat, páník to připočetl tomu, ale i tak si škubal zbytky vlasů.
    Pomíčkový průjem (po pozření většího množství drobků z rozkousaného pěnového míčku) zatím kočírujeme smectou a zjistila jsem, jak dostat do psů dietní rýži, která jimi v uvařeném stavu prochází beze změny tvaru a nijak nepomáhá. Objevila jsem instantní rýžovou kaši bez přidaného čehokoli, takže zaleju vodou, rozmíchám, přidám trochu dietní konzervy a Vanil se po tom může utlouct.

    1. Matyldo, ta instantní kaše vypadá jako skvělej nápad, tak doufám, že to pomůže (h)

      Jinak si myslím, že každý z nás někdy touží po hodném a poslušném Rexovi :P

  9. S svolením Dede sem kopíruju můj včerejší večerní příspěvek:
    Moc se omlouvám (za můj obvyklý) off topic ale – děvčátka krásná, jestli chcete být v téhle těžké době prospěšná a pomoct těm, kdo si to momentálně nejvíc zaslouží, tj. našim vyčerpaným zdravotníkům, mrkněte se, prosím, na stránku Energii lékařům: https://www.energiilekarum.cz/ O co jde? Vy přispějete a za ty peníze dostanou lékaři malé energetické povzbuzení. Nemusíte přispívat moc, stačí i jeden balíček, tj. 120 korun, to si asi každá z nás může dovolit, co vy na to? P.S. Běží to od včerejška od večera od osmi a už je prodáno cca 2900 balíčků. Za každý příspěvek osobně moc děkuju! A kdo máte FB, prosím o sdílení stránky. Ti zdravotníci si to fakt zaslouží. Jinak – 100 % vybrané částky jde na ty balíčky, organizátoři vše dělají zadarmo, ve svém volném čase. Zájem zatím projevilo 52 pracovišť a 3926 zdravotníků.

    1. Update: 3600 balíčků. A bude se asi trochu měnit/rozšiřovat obsah, hlásí se další dodavatelé (ti 3 původní byli první, kteří se rozhodli s nima do toho jít).

  10. Všimla jsem si ráno, že nám před nemocnicí rozkvetly narcisky.
    Udělalo mi to velkou radost.
    Já je miluju.

    Náš Daník ani moc nezlobí, ale tuhle se mu podařil kousek.
    On rád spí na DVD přehrávači. Asi proto, že hřeje a on se rád nahřívá. Pelechů má hafo a některé i využívá, ale DVD je DVD.
    Jenže tuhle se nějak více odrazil zadními packami a DVD se poroučelo k zemi. Naštěstí přežilo a funguje.

  11. Na hříchy našich psů a koček nejde jen tak zapomenout, jen odpustit a s láskou vzpomínat, že to vlastně dělali pro nás abychom je pochopili a aby nás vychovali k lepšímu.
    Dede díky,ty jsi zase udělala radost nám. (h) U mně by těch historek bylo na celý román a nechci žádnému z těch mých zvížat,byvších i současných, upřít jejich úžasné schopnosti jako např. vytočit mně do běla! :-)

    1. Je fakt, že skoro všechny příhody zvířat z Rozárčina vyprávění nějakým způsobem vycházejí z mých zkušeností – a to včetně těch koňských :) Ale jinak je to čistá literatura, že jo :P

      A Jenny, ať pořád jen nečteme o tomu pitomém viru – však až budeš mít čas, napiš nějaké příhody se zvířaty! Klidně hluboce vzpomínkové :) Jak si to tu uděláme, takové to budeme mít a já se přiznám, že už potřebuju myslet jiným směrem – pokud se přitom zasměju, tím líp :)

  12. Tak proto! Proto mi Brooke rozhryzala ty fungl nové botky (v obýváku, zatím co já si v poklidu v kuchyni pila kafe a radovala se, jaký je u nás klid)! Pravda, to už je dávná historie, ale nezapomenutelná (rofl) . Ale jinak držím Rexovi palce, aby jeho panička hodně rychle srostla a mohla si ho vzít zase k sobě domů.

    CO se koupelí týče, tak asi všichni psy nesnáší ty, na kterých bazírují jejich páníčci a ještě víc paničky – ty zkrášlující. Všichni naši psi se vždy tvářili a tváří, že nastává jejich poslední hodinka. Ale jinak Erník koupání miluje, pokud to je koupel v přírodě. Tak třebas včera jsme si to užili oba. https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Na_Josefa/
    A dva dny před tím jsme se aspoň brouzdali záplavou fialek – letos je jich neuvěřitelné množství.https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Fialkove/

    1. Ad fotky: Ygo, ty prostě žiješ v jiné realitě než já! :D U nás jsou sedmikrásky, dokvétají sněženky a bledule a když jsem hodně šťastná, najdu podléšky :) Ony se ty smíšeně- jehličnaté lesy a louky v jejich okolí probouzejí pomalu. Jo, co kvete, je ten zatracenej rozrazil, kterej mi anektoval zahradu a spolu s rdesnem se snaží vyhubit trávu :P tak ten jo, ten kvete svými maličkými půvabnými modrými kvítky. Jen bych uvítala, kdyby kvetl jinde! :P

      1. o dveřích mi nemluv, to jsem Doníkovi odpustila. Lux to umí taky ale dělá to málokdy. Když ale jsme z toho měli radost, že to umí!

    2. náš Doníček skoro nic nezničil, jen vykousával díry do své deky. Nic jsme před ním nemuseli uklízet. Chlubila jsem se v práci, že nikdy neokousal žádné boty. Přišla jsem domů a nové botasky byly okousané. Ale tak, že jsem je stejně mohla nosit alespoň po doma. Doníček byl nezapomenutelný pes.
      Nikdy neříkej nikdy.

    3. I v Praze je záplava fialek, všimla jsem si už zkraje týdne a řekla bych, že jsou o dost větší než loni. Mám moc ráda jejich vůni ale kvůli tomu je trhat nebudu… (wasntme)

  13. Člověk by řekl, že to nejde.
    Ale ono to JDE!
    Co?
    Brečet a řvát smíchy současně.
    Jako já při čtení posledních dvou odstavců.
    Diky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN