BTW: Vánočnice? Vánočnice!

„A vždycky před Vánoci bude v Doubravici premiéra…“ jak snadno se nám to tehdy řeklo! Ale kupodivu se to dařilo. Poprvé, podruhé, potřetí… a počtvrté se to nějak zaseklo. Rok 2019 prostě psaní divadelní hry nepřál.

 

 

Ne, že bych se nesnažila. Nápad jsem měla už dlouho a vypadalo to báječně. V duchu jsem to nazvala veselý horor „O třech tchýních“ a poměrně brzy jsem měla představu, o čem by to mělo být a jak k tomu dospět. Jenže když došlo na opravdové psaní scénáře, bylo to jako by mě někdo zaklel očarovanou kostí. Nešlo to. Pokud někdo tvoříte, tak znáte ten pocit naprosté bezmoci, pokud se věci zasukují a mozek odmítne spolupracovat.

Myslela jsem si, že je to tím, že jsem v duchu ponořena do příběhu, který už skoro dva roky píšu. I zakázala jsem si psát Alžbětu a znovu a znovu bojovala s tchýněmi. Výsledek byl ten nejhorší možný – nepokračoval ani román ani divadelní hra. V srpnu jsem musela přiznat prohru. Ačkoliv ta hra vypadala jako dobrý nápad, nebyla životaschopná.

Tyhle situace důvěrně znám. Když hledám téma, jaké bych mohla napsat pro rádio, tak se mi občas stane, že si v hlavě něco hezky přichystám, plynoucí dny mě nerozčilují, protože přece vím, co budu psát. Pak si k tomu sednu a… píšu a mažu. Píšu a mažu. A po x pokusech musím uznat, že tudy cesta nevede. Mezi tím se blíží pátek, kdy je poslední termín pro nahrávání Nedělní kávy… Eh, kdybyste věděli, kolikrát jsem pak akutně hledala nové téma a dopisovala žádané v pátek dopoledne!

 

 

Netušila jsem však, že se to může stát i ve velkém – že mohu ztratit nejen dny, ale celé měsíce na práci, která je k ničemu. Začalo září a já jsem zoufale hledala jiné téma. Když si pár zainteresovaných z naší vsi všimlo, že nezkoušíme a vytušilo problémy, nechali se slyšet, že bychom mohly zopakovat naši úplně první hru „Takové obyčejné Vánoce“. Jenže tam jsme narazily na neřešitelný problém. I kdyby onen v našem souboru chybějící muž byl ochoten znovu zkoušet, kde bychom vzaly vnuka? Dívka, která ho před pěti lety hrála, nám dozrála v mladou ženu a hrát sedmiletého kluka se jí opravdu nechtělo – a jiného herce jsme neměly.

Mám tu hru moc ráda, miluju nápad s přesolenou rybí polévkou nahrazenou pytlíkovou hrachovkou, stejně jako debatu o tom, co má vlastně patřit do bramborového salátu. Lidi pořád oslovuje výběr stromečku a hledají způsob, jak a kdy dětem vysvětlit, jak je to s Ježíškem. Teoreticky bych mohla „vykrást“ vlastní hru, ale nechtělo se mi do toho. Takhle se věci nedělají. Ale téma Vánoc se mi líbilo…

 

 

A pak jsem si vzpomněla na Fanču, Anču a Maryšu. Tři ženské z malé vísky, které jsem si vymyslela pro sérii krátkých scének, které jsme loni hrály na masopustu v Bílé Třemešné. To byly vskutku živoucí charaktery! :D Co takhle je posadit do Vánoc? Ale samotné Vánoce nestačí… Lámala jsem si hlavu velice velmi, zatímco chudák Alžběta ve svém příběhu opět osiřela. Začalo vznikat něco jako scénář. Jenže ne hra – spíš jednotlivé scénky. Bylo to jako rýžování zlata na nevalném nalezišti – sem tam nápad.

A potom jsme se my, děvčata z Dedivadla, začala vzdělávat. První byl kurs jevištní řeči. Byl úžasný, ale nápady pro scénář nepřinesl. Jen potvrzení, že na jeho kvalitě záleží… no snad všechno. Nervozita stoupla a já dělala změny. Začaly jsme zkoušet. Nic moc. Vedle nedostatku rozumného textu náš soubor ničily nemoci – jen Gábina měla neschopenku už od září, my s Luckou jsme se v chorobách střídaly, jen Dana vydržela. Ale nevzdávaly jsme se – zatím.

 

 

Bylo už 30. listopadu (premiéra měly být 14. prosince), když jsme byly na kurzu dramaturgie. Byl to nesmírně náročný den! Nejen kvůli mnoha novým informacím, ale měla jsem navíc příležitost mluvit o svých potížích a pochybách s opravdovým scénáristou a dramaturgem. Ne, nebylo to okamžité osvícení, ale spíš postupné rozednění. Konečně mi věci začaly dávat smysl a já jsem pokolikáté už? přepsala scénář. Dva týdny před termínem premiéry, přičemž pořád nebylo jasné, jestli Gábina bude moct vůbec hrát.

Týden před premiérou jsme to vzdaly. Bojovaly jsme statečně, ale lidé nemohou za to, že nám to nevyšlo – nemůžeme jim nabídnout něco tak zoufale… nedopečného. Nevymazleného. Představení jsme odvolaly a po dohodě s hostinským určily další termín – 22. února 2020. „Takové pěkné datum,“ řekla jsem si s nadějí. „To už dáme!“

 

 

Text nám pomalu rozkvétal – přesně jak jsem doufala. Jakmile jsme vzaly do rukou rekvizity (a že máme tentokrát strašlivý soupis rekvizit!), vše se začalo skládat do jednoho hladce plynoucího děje. A objevily se první vtipy a hlášky, které vyrašily nad původním textem. Oddechla jsem si. Byly jsme na dobré cestě. Podařilo se mi vymyslet zlepšovák na držák kulis a mistr truhlář ho promptně dodělal, vymyslela jsem, jak udělat zimu a Gábina to skvěle zrealizovala.

Mezi tím – vlastně už od podzimu – chodily žádosti o představení. Nepřejte si vědět, jak mi bylo, když jsem tehdy slibovala naši účast!:)) Ale věřila jsem, že to zvládneme. Musíme, ne?

A pak se přiblížilo datum premiéry. Zkoušky začaly být problém. Potřebovaly jsme zkoušet i s kulisami a neměly jsme kde. Od loňského roku zmizely poslední prostory, kam jsme se na vsi mohly vrtnout, hospoda má v zimě zavřeno, takže to dopadlo tak, že na generálku jsme si půjčily zasedací místnost na našem obecním úřadě. Starosta nám tam i zatopil!:))

 

 

Nervozitu před představením nemá cenu rozebírat – byla :P Navíc na mě lezl nějaký virus, takže jsem se od pátku dopovala paralenem a tentokrát chyběla u tradičního nošení židlí z obecního úřadu do sálu hostince U Hrdinů, kde se představení konalo. Však tam za nás byli Martin s Markem. V sále bylo díky plesu, který se tam konal den předtím, příjemně teplo a jeviště bylo uklizené. Hodinu a půl předem jsme s Markem přivezli kulisy a rekvizity. S děvčaty jsme začaly stavět scénu, zatímco Marek si chystal kameru a omotával do nevhodného směru svítící světla alobalem:))

No a pak to začalo.

Jako obvykle z nás tréma najednou spadla a jely jsme. Nejdřív možná trochu opatrně, ale častý smích z publika nás rychle osmělil a pak už jsme se bavily nejspíš stejně, jako ti lidé. Když jsme skončily (za mohutného zpěvu koledy:)), byl nadšený potlesk doslova balzámem na naše duše. Tohle představení nás stálo opravdu hodně a cítily jsme nemalé zadostiučinění, že jsme to nakonec vybojovaly.

 

Ano, je to amatérské v každém směru, ale jsme to my.

Dedivadlo.

Lidé se smějí.

Co víc si můžeme přát? :)

 

 

Název hry: Vánočnice

Hra o tom, jak vás Vánoce vtáhnou do své reality, ať už chcete nebo ne… :)

Scénář, režie, návrh kostýmů i scény: Dagmar Ruščáková

Hrají:

Dana Paulová

Lucie Baliharová

Gabriela Lašťovka

Dagmar Ruščáková

 

Premiéra: 22. 2. 2020 Doubravice

 

Nejbližší představení – jste srdečně zváni! :)

Restaurace Dolní Nemojov – 1. 3. 2020

Horní kostel Velký Vřešťov – 8. 3. 2020

Praha Dolní Chabry – 14. 3. 2020

 

Aktualizováno: 26.2.2020 — 07:48

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Protože Dede moc dobře vím, jak dovedeš svým psaním rozesmát, nemám pochyby, že při téhle hře bych si smích užila (a já se směju moc ráda):D Bohužel si budu muset počkat, až (a snad) to zase casem bude na Youtube. Pak se tu smát soukromě, ale vám všem moc přeji, aby se u březnových vystoupení, smálo veškeré vážené obecenstvo, které se doufám dostaví v hojném počtu. Obzvláště, když než k úspěšné premiéře došlo, musely jste posbírat a odklidit spoustu klacků, které vám(a hlavně tobě) nějaký potměšlý skřítek házel pod nohy.

    Záhadný název „Vánočnice“ – je jeho původ ukryt v ději, nebo jak se „zrodil“. A ty krásné „gulisy“ (jak prý jsem říkala já jako malá)!! Krkonošská chalupa je tvoje kresba?

    Při čtení jsem si ale uvědomila, že vlastně nevím, jak se tenhle vás divadelní ansámbl dal dohromady? Jestli jsi to tu už dříve psala, buď jsem to propásla, nebo zapomněla. Mohla bys to prosím napsat znovu? Vím jedině, že s Danou jsi se seznámila „přes psí čmuchání“, ale jak jsi ji přemluvila, aby s tebou ještě hrála divadlo? A co ostatní děvčata? Dala jsi nějaký inzerát do místních novin, že hledáš herečky(herce)? Každopádně je úžasné a moc ti to přeji, že jsi díky svému psacímu talentu získala ve svém blízkém okolí takhle skvělé kamarádky, které mají pro ochotnícká divadelní prkna stejné nadšení jako ty. A jste všechny ochotné pro to hodně obětovat. Samozřejmě pochvala platí i vašim manželům a dalším rodinným příšlušníkům

    1. Díky Maričko :) Záznam vystoupení existuje a bude časem k dispozici na netu, určitě ti dám vědět.
      Název Vánočnice vymyslel (opět:)) Martin – já bych to přeložila asi jako „ženy postižené chystáním Vánoc“ :D
      Pokud jde o děvčata, tak jsme se prostě setkávaly tak, jak se setkávají lidi na vsi – tedy ti aktivnější :) S Luckou se známe roky a jsme zároveň spolu v zastupitelstvu, Gábina bydlela kousek od nás a jako výtvarnice nám pomáhala třeba s prvním vítáním občánků. Všechny nás udržuje v kondici Dana, v jejíž fyzioterapeutické ordinaci obvykle zkoušíme :) Všechny máme nebo jsme měly (Gábina) psy… Prostě svět je tu malej! (inlove)

      1. Tak to se Martin trefil vtipně :D

        Už předem děkuji za odkaz na hru.

        A též za odpověď, kterak jste se daly dohromady.

  2. Páni, to je úžasné, jaký už máte široký repertoár, kromě her ještě i scénky! A vůbec nechápu, jak je možné to všechno udržet v hlavě. :) Jste prostě skvělé!
    A bylo by fajn, Dede, kdybys sem občas hodila další datum a místo, kde budete hrát – mně kupříkladu se březnové termíny vůbec nehodí, ale někdy jindy bych se třeba chytila.

    1. Uvidíme, já jsem byla velmi opatrná se slibováním termínů – chápeš proč:)) Zatím jsme prakticky neobjely naše obvyklé štace (máme zpoždění) a nevím, kam bychom vyjely dál – asi záleží, kam nás pozvou :)
      Byl by zájem v Kopřivnici, ale to je fakt kapku z ruky :D

  3. Jo, když už jsme u toho divadla, malý OT. Na Zvířetníku jsem psala, jak jsme se celá famílie nazdobila na představení v Národním divadle (v Oslo) a paní ředitelka nás před začátkem všechny poslala štandopéde domů. Hlavní hrdina dostal běhavku. Kus byl kostýmní, těžko by ten nešťastník mohl rychle odbíhat si ulevit a na alternaci už bylo pozdě. Zítra je náhradní představení, tak doufám, že nás nepošlou domů kvůli koronaviru. To už by byl taky pech, jak píšu níže, tak si držíme palce.

  4. Pech!! Netrefím se o tři dny! Do Prahy přijedu sedmnáctého, Dolní Chabry bych našla, roztleskávala bych a hodně se smála. Jak říkám, pech! Ale je mi jasné, že roztleskávačky netřeba, tleskat budou i beze mne :-) . Zlomte vaz!!

    1. Uvidíme, kdo přijde – tohle má v agendě pořadatel festivalu, díkybohu. Dělat vedle všeho ostatního i marketing je pro mě osina víš kde… :P

  5. Tvůrčí krize je hrozná věc :) ale když se pak diváci baví, člověk obvykle zapomene… nebo na to aspoň tolik nemyslí :)

    1. Na tvůrčí krizi ráda zapomenu, jakmile mě něco napadne. O to horší je vzpomínka, když zase stojím před bílou zdí nicoty a kvílím… :P

  6. Tedy Dede, to byla tvůrčí krize! To mě moc mrzi, ale na druhou stranu ten pocit poté, co jsi ji překonala a stvořila hru, která se lidem líbí a vyžadují ji opětovně vidět, musí být určitě skvělé zadostiučinění.
    Vím, že živit se psaním musí být děsná dřina. Já mám psaní jen jako koníček a stejně jsem z toho občas nešťastná. Kdybych ti vyprávěla, jaké peripetie provázely vydání Hotelu… to by jeden nevěřil, co všechno se může stát. Můžu být ráda, že to dopadlo jak dopadlo, dnes už vím, že se stávají i horší věci (znám autorku, které v celé jedné knížce (knížce, ne povídce!)tiskárna slila kapitoly do jednoho dlouhého odstavce. Samozřejmě nelibost čtenářů se snesla na hlavu její, ne na hlavu toho, kdo to špatně vytiskl.
    K Hotelu se už nebudu vyjadřovat, konec dobrý, všechno dobré, řekla bych, asi tak.
    Piš Alžbětu, jsem na ni moc moc zvědavá, hrozně se na ni těším, drobečky příběhu, které jsem zahlédla na DMD mě moc bavily.
    Třeba mi to někdy vyjde a také se dostanu na nějakou tvou divadelní hru, moc bych si to přála, jen je to pro mne trochu z ruky a já mám zatím volného času jak šafránu.
    Tfuj tfuj tfuj zlomte vaz a ať se vám divadelně daří.

    1. Díky Toro :)
      Víš sama, že když psaní nejde, tak to pouhou vůlí nezlomíš. K jiné práci je možné se přinutit, tady to moc nefunguje. Kratší věci se někdy dají „vysedět“, ale na textu je to pak znát. A jak frustrace narůstá, mozek se zasekne ještě víc :P
      Chudák Alžběta teď byla dlouho opuštěná, ale věřím, že teď se zase někam pohne :)

    2. OT – Toro, musím sem napsat, že jsem si konečně vyzvedla Hotel! Už jsem se obávala, že je snad kniha rozebraná, ale paní knihkupcová to prověřovala a uklidňovala mě, že určitě přijde, že ji má slíbenou – nakonec někde ve skladu ji vylovili. Tak mám velkou radost, knížka vypadá už od pohledu moc hezky. Jen jsem si musela uložit prozatímní zákaz četby, poněvadž nestíhám, nestačím, nesvačím a tak. Ale těším se, po všech těch nadšených ohlasech, moc! :)

        1. zážitek, samozřejmě, to Goliáš žárlící na grupu v knížce mi přeskokem přes klávesnici odpálil zprávu dřív než jsem ji stačila dopsat, kruciš.

  7. Dede! Tak to teda tentokrát bylo pěkně napínavé! Je vidět, že ani tak protřelá (chichichi) divadelní autorka nesype hry z rukávu. Dolní Chabry – kruciš, kde to je?! Jestlipak by tam dokázala dojet jedna tetka z moravské dědiny?? Teda samosebou s mezizastávkou v Benešově… no, musím to promyslet. Moc ráda bych tento divadelní kus, vzniknuvší za tak dramatických okolností, viděla.

    Ale myšlenku tří tchyní neopouštěj – třebas k ní jednou nazraje čas… (h)

    OTéčko – tak u nás už snad se to fakt chystá k jaru. I ten větr je teplý… takhle to vypadalo předevčírem u Hlohoveckého rybníku. A toho zpěvu!!
    https://yga.rajce.idnes.cz/2020_Do_Lohovca/

    1. Díky Ygo (inlove)
      Tak jako autorka divadelních her jsem všechno jen ne zkušená a protřelá :P
      Chabry nejsou zrovna po ruce, ale třeba by s tebou jel i někdo jiný, kdo tam trefí :) Já jsem si loni také musela zapnout v autě navigaci, abych tam trefila :)
      Mimochodem mezi diváky se šířilo přání, abychom jim letos před Vánoci neservírovaly žádnou premiéru, ale zopakovaly tuhle hru. Máme radost :)

            1. Dede, buď tak hodná a dej sem adresu, s tím se líp pracuje.
              Jinak tam myslím jezdí autobus od metra Kobylisy.

    2. Dolní Chabry jsou v severní části Prahy (pro představu oblast Bohnice – Čimice – Dolní Chabry – Ďáblice). Od Benešova předpokládám, že bys do Prahy přijela po D1 od Jižního Města. Musíš projet napříč přes Prahu, nejlépe po magistrále – Chodov – Michle – Nusle – pořád přímo přes centrum – Holešovice – přes Hlávkův most do kopce na Vychovatelnu a tam směr Kobylisy – Dolní Chabry. Je to docela přímá cesta, bez problémů, jen je to napříč celým městem. Koukni na mapu nebo na navigaci. Ve všední den přes den může být na různých místech zacpaná (Nuselák, průjezd přes centrum kolem Pavláku, případně Argentinská nebo Holešovičky – ale nebývá to zase nic tak tragického), večer, v noci a o víkendu je to obvykle krásně průjezdné.

    3. My jdem. Jestli chceš odpočívací zastávku po cestě, dej vědět a přijeď metrem na Ládví, kde tě vyzvednu – 600m pěšky k nám (lze i případně přespat). Další verze je hromadný útok z Kobylis :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN