ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (2)

V první části jsme si popsali obecné aspekty ježdění po Americe a teď se zaměřím na pár specifik, kterých jsem si stihl všimnout (a věřím, že jich je mnohem více).

 

 

Vancouverský slalom

Protože jsem nejvíce kilometrů najezdil po kanadském Vancouveru, nemohl jsem si nevšimnout jistého „kulturného špecifiká“. Vancouver je obývaný obrovskou komunitou východní Asie a Indie. Takový taxikář je téměř výhradně Ind. No a tamní provoz je proto ještě o řád divočejší než v jiných amerických městech. Blinkry se nepoužívají až tak často, jak bychom byli zvyklí, běžná rychlost je ještě o kus svižnější, stopky jsou jen teoretické a občas někdo odbočí na červené i doleva, kde by se to úplně nemělo.

Ale co je opravdovou specialitou Vancouveru, je slalom. Jde o to, že valná většina hlavních Vancouverských ulic je tvořena 2+2 pruhy oddělenými pouhou žlutou čárou. Toto nastavení však zůstává i na křižovatkách. Tedy většině křižovatek chybí odbočovací pruhy. A semafory fungují jako u nás, na zelenou při odbočení doleva, dej přednost protijedoucím. Navíc pokud ulice není dost široká, tak v pravém pruhu občas překáží parkující auta, nebo tam někdo zajíždí do zahrady či boční uličky.

A to zadělává na následující problém: Při hustém provozu, jaký tam panuje, se držíte vlevo, protože plánujete jet dlouho rovně, ale na křižovatce se na zelenou auta nerozjedou. Proč? Protože před vámi jedno nebo dvě auta odbočují doleva a musí počkat až dlouhý štrůdl aut v protisměru projede rovně. Nakonec oni odbočí až na červenou a vy…čekáte dál na další zelenou. Proto kdo je odvážnější a dostatečně si to najezdil jezdí Vancouverský slalom.

Vlevo předjíždět a objíždět stojící auta, ale křižovatky projíždět vpravo pokud je tam více aut, protože jeden odbočující doleva vás zasekne na dlouhé minuty. Kolikrát se stane, že zastavíte za autem v levém pruhu a auto se rozhodne, že odbočuje doleva, tak stojí na zelené dál. Vy se snažíte přejet doprava a objet ho, ale to už často dělá někdo rychlejší za vámi. Vy tak bojujete rychlou akcelerací o svůj prostor v pravém pruhu.

Při možnosti odbočit doprava na červenou je na křižovatce obvykle v pravém pruhu klidněji, ale zas mnohem pomaleji. Tak jezdíte spolu s indickými taxikáři a jinými odvážlivci pravá-levá-pravá-levá a takhle klidně 5 nebo 10 km, protože síť ulic je vesměs pravoúhlá a vy odbočujete jen jednou nebo dvakrát. :)

 

 

Vyfoceno na StreetView a denní realita. Ten co odbočuje doleva blokuje toho v levém pruhu, tady teda aspoň auta neparkují přímo v tom pravém pruhu, což se také stává.

Takhle člověk zjistí, jak znalost terénu je důležitá, každá ulice a křižovatka něčím specifická a odhad nejrychlejší trasy není ta nejkratší. Po měsíci už jsem opravoval i navigaci.

 

Ceny benzínu ve Vancouveru

Vancouver má ještě jedno nepříjemné specifikum. Cena benzínu tam je o 30 % a více vyšší než v mnoha jiných částech Kanady. Je to způsobeno tím, že v okolí není (na rozdíl od zbytku Kanady) žádné ropné pole na těžbu. Ropa se dopravuje starým ropovodem z Alberty přes obrovské pohoří Rockies, ale jeho kapacita zdaleka nestačí pro poptávku metropole. Takže se část ropy tahá z jihu ze státu Washington z USA.

Metropole Vancouver má i svou rafinérku v Burnaby, která ale také prochází častými opravami, takže se zpracovaná ropa mnohdy vozí kamiony, vlaky, loděmi… A aby toho nebylo málo, tak je tam benzín zatížen daněmi jako „uhlíková“ nebo „TransLink tax“ (Translink je dopravní společenství jako je PID nebo IDSJMK, tedy jde o příspěvek na MHD). Řešením má být nový kapacitnější ropovod z Alberty a také lepší propojení s USA. Jenže ejhle, to se zas nelíbí environmentalistům, kteří proti těmto stavbám protestují (na to, že to je jen trubka…)

https://www.opb.org/news/article/trans-mountain-expansion-pipeline-vancouver-protest/

A občas se zas naštvou místní a protestují proti vysokým cenám benzínu (cca 1,4-1,6CAD což je 24 – 27kč za l), protože většina aut tam opravdu moc úsporných není a spotřeba 10 litrů na sto je tam brána jako „přiměřená“.

 

Křižovatky

Křižovatky v USA a Kanadě se také od našich zvyklostí liší. V minulém díle jsme zmínili semafory. Těch je tam požehnaně, protože (jak Andy zmínil v komentářích u minulého dílu) v Severní Americe kruhové objezdy neznají, případně jen jejich velmi omezenou verzi v obytných čtvrtích a na okrajích měst. Křižovatky řízené semafory vcelku umí jakousi zelenou vlnu, takže po hlavních tazích není průjezd nejhorší, ale moc nekalkulují s objemem dopravy, takže se hezky spravedlivě dělíte o čas s nějakou uličkou mezi chatrče, kde projede 5 aut za den.

Ve Vancouveru už toto trochu modernizovali a zavedli „blikající zelené“. To máte klasickou městskou čtyř/ šestiproudovku (typicky v Praze Evropská, Legerova, v Brně Koliště, Zvonařka) a z ní odbočuje na obě strany nějaká pidiulička mezi domky. Objem provozu na hlavní je obrovský, zastavovat to semaforem způsobí dopravní zácpy. Tak na hlavní umístili semafor s blikající zelenou z obou stran (blikání říká, řidiči bacha, kdykoliv tam může padnout zelená nebo tam někdo z boční ulice vjet).

Na vedlejší semafor není, jen stopka. Když někdo přijede po vedlejší a zastaví na stopce, tak ho kamerka uvidí a sepne se stopka na hlavní. On nepotřebuje semafor, uvidí, když auta zastaví a pokud tam žádná nejsou, tak ani nemusí čekat. Chodec si musí pro přejití silnice na tu svou zelenou počkat, protože pokuty za přecházení na červenou jsou až 200 dolarů.

Nejen v obytných čtvrtích je pak velmi obvyklý model křižovatky „all-way-stop“. Což je křižovatka, která má ze všech možných vjezdů značku stop. První, kdo na stopce zastaví, z ní i odjede. Občas dochází k takovým nejistým situacím, kdy si někdo není jistý, jestli přijel před tím druhým nebo ne, ale nějakým mávnutím se to vždy vyřeší. Hlavně, že se křižovatkou projelo pomalu a případný náraz by skončil jen pomuchlanými plechy a pomyslete na děti!

Horší je, že takové all-way-stop se vyskytují někdy i na docela velkých a důležitých silnicích, aby si město zajistilo nějakou bezpečnost v centru.   Reálně pak stejně většina lidí na stopce jen přibrzdí, mrkne na strany a jede dál, zvlášť při odbočování doprava ty stopky dodržuje málokdo, ale pozor, některé all-way-stop křižovatky mají i kameru.

 

Policie

A co na to všechno policajti? V Kanadě dá se říct nic moc, tam na to tak kašlou, že v nedalekém Richmondu u Vancouveru dokonce probíhaly ilegální závody, o kterých každý věděl. Moc často je nevidíte a každý vám řekne, že musíte jet fakt šíleně, aby vás zastavili. Výjimkou jsou národní parky, školní zóny či jinak specifické oblasti, kde vás některé pověřené osoby pokutovat mohou.

V USA už je to trochu hrana, ale také všichni říkají, že stačí nejet nebezpečně (a bacha na school zone). Viděl jsem je zastavit jen sporťáky, nějaký normální auto jsem odstavené policajty neviděl, takže asi stačí nebýt cvok. Nicméně ruletu hrajete vždycky, nějaké příhody, kdy zastavoval policajt za překročení o 5mph jsem četl, nicméně jsou velmi raritní. Stacionární radary mají jen na opravdu frekventovaných křižovatkách v semaforech.

Jinak, co jsme zvyklí u nás, úsekové měření, to tam obvyklé není. Platí stejně jako u nás, že je větší šance narazit na policistu měřícího rychlost v nějaké zástavbě než na širé silnici. Blbé je, že pokuty jsou docela vysoké a vše záleží na náladě policisty. Nějaké postupy a kodexy tu neplatí. To pak může vést k nepříjemným zkušenostem, jako že vás předvolají k soudu, abyste podal vysvětlení a zaplatil pokutu + náklady na řízení.

Na druhou stranu mám hodně ohlasů, že k cizincům jsou většinou slušní, ještě poradí nebo jen upozorní. Jen je třeba jednat s policistou s odstupem, nehrabat se v kastliku nebo se mu nedotýkat auta. A bezdůvodně vás zastavit nemohou, není nic jako namátková kontrola.

No a extra kapitolou jsou celníci, ale to platí snad pro celý svět. Míra jejich zájmu o vás bude opravdu záviset na jejich náladě a „jak se jim líbíte“. Oni mají moc nad vaším časem a vy s tím nic neuděláte (ostatně nemusíme chodit daleko, na to stačí přecházet z Ukrajiny do EU).

 

Blbuvzdorné značení

Pokud jde o silnice, tak ani většině svéprávných cizinců se asi jen tak nestane, aby nějaké značení či nařízení nepochopil. Značení v Americe počítá s tím, že jste naprostý dement. Uvidíte třeba vážně míněnou značku zákazu parkování na dálnici (asi jako by ji dali na lanový most na Jižní Spojce), u většiny značek budete mít ještě dodatečné textové vysvětlení do míry nejnižší možné inteligence, jako třeba:

 

 

 

 

Snad jednou z mála výjimek jsou cedule povolující či omezující parkování, které dokážou být výkladově tak obsáhlé, že si jejich platnost či zpoplatněnost pomalu musíte rozkreslit, př. ze Seattlu:

 

 

A to tahle je ještě jednoduchá. Viděl jsem i něco takového, ale toto jsem vygooglil:

 

 

V centrech menších měst (kde však kdekoliv o ulici vedle zaparkujete zadarmo) a v ulicích širšího centra větších měst (kde však kdekoliv mimo bude zákaz parkování mimo rezidenty) se pak parkování řeší starými dobrými parkovacími hodinami.

 

 

Pravé hodiny pro auto vpravo, levé hodiny pro auto vlevo. A kolik drobáků vhodíte, tolik dostanete minut na parkování. Ale pokrok jde kupředu, místo těchto hodin můžete použít i aplikaci. Každopádně po vhození mincí hodiny pak ukazují, kolik máte ještě času. Přišel jsem tak na fígl, že když jsem viděl někoho odjet, tak jsem nahradil jeho místo a většinou získal některé jeho předplacené minuty.

 

Jedna hůře vysvětlená, pro nás nová značka se na tom kontinentu vyskytuje. Je jím „restricted lane“. A tahle značka nabývá opravdu všemožných hodnot.

 

 

My tenhle znak z amerických filmů známe pod označením „car pool“ tedy sdílení auta. Tedy pruh pro auta vezoucí více než jednoho pasažéra. To jsou však jen ta, co mají na sobě nápis „HOV“ a číslo (existují i HOV pro 3), jenže to je jen jedno z využití. Používá se i pro motorky, bicykly, autobusy nebo nízkoemisní auta. Jednou jsme takhle jeli bus pruhem, protože jsme se koukali jen na ten znak jako ve filmech, až pak nám to došlo (naštěstí bez pokuty).

 

Auto pro život

A jak je to tam s tou potřebou auta pro běžný život? Fakt to bez něj jde hodně špatně. Ve velkých městech se to dá, MHD tam je rozvinutá, v takovém New Yorku nebo Chicagu i s delší tradicí než u nás (mimochodem Vancouver je v tomto velmi příjemným překvapením, jeho MHD je na americké poměry špičková), ale v čemkoliv menším (což v případě ČR v čemkoliv menším než Praha) to prostě bez auta nejde.

Ve velkých městech, kam nevede metro či metropolitní železnice, jste odkázáni na autobusy a ty jezdí stylem „zastávky každých 300 metrů“. Kamkoliv dál dojet je naprosto úmorné (pamatuji, že do Wallmartu jsem jel 50 zastávek autobusem a bylo to asi 13km). V Americe objevili stejně jako u nás před lety kartičkový systém. Tedy každé město má svou nabíjecí kartičku. No po nějaké době zkoušení MHD v každém městě už se mi kartičky nevešly do peněženky. Aby to nebylo málo, metropolitní železnice obvykle není integrovaná do sítě MHD, takže se za ni platí extra jízdenky což je stále značně předpotopní stav.

Ono ani s tím autem to není sranda. Trochu větší města mají krom silného provozu i drahé a věčně plné parkování. Pravda autem dojedete úplně všude (dokonce i doprostřed farmářského trhu), ale musíte si rozmyslet, jestli tam opravdu zaparkujete a za kolik. Hlavně design těch měst je takový, že i kdybyste mohli, tak pěšky jít nechcete. Jsou to obvykle nekonečné kilometry zástavby, přerušené obchoďáky na nějaké důležitější křižovatce.

V centru je to lepší, tam krom mrakodrapů jsou občas i parky, nějaké monumenty a kulturní centra, ale to zas jen u těch největších měst, naopak v menších obcích o 5000 obyvatelích není divné jet si nakoupit na benzinku. Pohybovat se v Americe po městě velikosti Hradce Králové jinak, než autem prostě nemá smysl. I když si řeknete, že přece ty dva kilometry dojdete, tak toho začnete litovat. Pravděpodobně nebude absolutně nic k vidění, kolem vás jen auta.

Ta míra lokální dopravy vás zaskočí, když po relativně prázdné silnici najednou vjedete do dopravního šílenství města, které je malé i na naše poměry. Nejzajímavějším příkladem byl kanadský Banff, což je takový ekvivalent Špindlerova Mlýna. Tedy nevelký, ale turistický. Vjedete do totálních zácp a řešíte, kde zaparkovat. Najednou kroužíte a potkáváte stejná auta, která krouží proti vám. Pak zjistíte, že s vhodným informováním lidí předem, kde mají zaparkovat, by řada dopravních zácp vůbec nevznikla…

 

Dede: Děkuju a poučný článek odžitý na vlastní kůži! A doplňuju pár otázek:))

Jezdíte někdy v zahraničí? Jak rychle se vám daří přizpůsobit se místním poměrům? Zaskočilo vás na cestách něco, co si budete už vždycky pamatovat? :)

Aktualizováno: 19.1.2020 — 17:02

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Diky za dalsi clanek o rizeni v Severni Americe a hlavne Vancouveru, z pohledu turisty.
    Samozrejme, ze mne se tu jezdi uplne jinak nez tobe, jednak tu ziju uz dlouho a potom mesto znam. Muzu se tak nekdy vyhnout silnicim s jednou krizovatkou za druhou, kdy opravdu odbocovani doleva zdrzuje provoz. Mas pravdu, ze Britska Kolumbie ma nedostatek rafinerii, s cim souvisi vysoka cena benzinu, neni to dano chybejicimi ropnymi poli. Ty nejsou ani ve state Washington. Krizovatky ani 4-way stops nemaji kamery, na velkych krizovatkach jsou indukcni smycky. Neuvedomuji si zadne misto ve Vancouveru, kdy by byla 4-way stop pouzita na velkych frekventovanych silnicich. Pouzivaji se na vedlejsich silnicich s mensim provozem. Je dulezite prijizdet k 4-way stop pomalu, lip vidis, kdo tam dojel prvni a davas i ostatnim moznost videt, ze jsi jeste nezastavil. V zasade si myslim, ze vetsina ridicu je slusnych, kdyz si nejsou jisti, radsi kyvnou na toho, kdo prijel ve stejny okamzik jako oni a daji mu prednost.

    1. Já to měl specifické v tom, že před každým výletem jsem objížděl kamarády, kteří bydleli každý jinde. Já vyjížděl z 49th x Marine Takže úplně z jihu a zrovna 49th je ulice kterou lepší nejezdit moc dlouho :D
      A když jeden je nekde na 10th, další na Joyce, další na West Endu a půlka Česka v Northu, k tomu jsem občas jezdil s Mexičany a ti zas bydleli v Burnaby, tak mám pocit, že jsem to město projezdil jak osmisměrky v časopise Květy :D Třeba jsem pořád jezdil přes Lions Bridge a vždycky cestou zpátky od Whistleru svítily cedule, že zdržení přes 40 minut a tak jsem dělal okruh po jedničce. To mě tam totiž trochu zaráželo jak se ty dopravní proudy táhnou tím úplným centrem a vznikaly z toho zácpy. Souhlasím s tím, že si člověk našel ty svoje největší tepny a těch se držel aby nestavěl každých pár metrů, jenže zrovna tam, kde jsem bydlel já to zas tak dobře nešlo, resp. člověk musel jet do takového U a nebyla jistota co bude rychlejší.

      4way stopka (no tady 3way) je u sea-island centra, kde to je na docela velkých silnicích, vzhledem k tomu, že veškerý provoz je na vedlejší dálnici tam tohle řešení moc smysl nedává. Jinak ano, s kamerou ve Vancouveru asi nejsou, jsou tam jen semafory s kamerou (mám na to aplikaci), třeba taková sedmička do Mission je takových semaforů plná, ale v USA jsou, zrovna v Seattlu jsem na takovou narazil. Jo jsou slušní, vždycky jsme na sebe i mávli, ta uvolněná atmosféra je tam znát. Ale to neznamená, že na hlavních tepnách nebudou jezdit svižně :))

      O té ropě mi to takhle řekl jeden Vancouveřan na pikniku a jeden Calgařan, který si pochvaloval jejich 98c za litr. Washington má aspoň ty rafinérie. Zarážející byly právě ty protesty environmentalistů.

  2. Dodám historku z hranice Kanada-USA po silnici:
    Celník se asi nudil. Přikázal mi vypnout kamerku v autě a smazat poslední záznam, vůbec nekontroloval co mažu, ale „něco udělat“. Mobil co jsem měl jako navigaci mi přikázal vypnout. Pak se mě zeptal kde tuhle noc bydlím. Řekl jsem, že mám booking. A kde? V mobilu. Ukázat. Zapnout mobil a ukázat aplikaci. Kdybych tam měl fotku hotelu pochopil by to asi stejně protože nic tom nestudoval. Pak opět vypnout. A zdá mám letenku. Mám. Kde? V mobilu. Opět zapnout, ukázat na mobilu kiwi aplikaci kde bylo napsáno Praha, víc ho nezajímalo. Pak otevíral dveře a posvítil tam baterkou, ale tak ledabyle, že nemohl nic vidět. Úžasná hodinová podívaná.

      1. Nějak vidím asociací mezi Americkým policajtem a norským sociálním pracovníkem. O celnících nemluvě, to je nejnižší forma civilizace asi úplně všude

        1. No no no, celníky sice nikdo nemá rád, ale dělají jen to, co mají přikázáno ze zákona… (rofl) . Navíc, celníci nejsou jenom ti, kterým odpovídáte „Děkuji, mám svoje“ na dotaz „Káva, cigarety, alkohol?“.

          1. Jenže jde o to jak to dělají a mají dost velkou volnost v tom osobním přístupu, za který nejsou nikým kontrolováni. Pro ně je člověk sprostý podezřelý. (Doporučuju historky z hranice Užhorod – Vyšné Nemecke)

            1. Tak zrovna tohle znám dobře,Hlava 22 je proti tomu pouhá selanka. Ještě štěstí, že jsme měli sebou doprovod z diplomatickým zastoupením, jinak jsme tam asi tvdli dodnes. Ostatní fakt chudáci tam stáli nekonečné hodiny aniž by celníci hnuli brvou, vlastně hnuli, zamkli se a za oknem se vychechtávali.

              1. Ano a oni prostě můžou. Navíc, když člověk vidí jak se chovají Slováci a někdy i Poláci k Ukrajincům na hranicích, to je člověku stydno.

  3. A pokud jde o psané dopravní značky, tak na ty jsou největší mistři Italové. Příklad zde – a to ještě není to nejsložitější, co jsem viděl, tahle je ještě celkem rozumná:

    1. Škoda, že nemám fotku, ale pamatuji v Itálii křižovatku, kde byly na křižovatce směrem doprava tři šipky pod sebou:

      Centro anziani – Centrum pro staré lidi
      Casa di riposo – Domov důchodců
      Cimitero – Hřbitov

      A, aby bylo opravdu jasné, kde cesta končí…

      1. Jablonecká nemocnice má nápis „Zásobování z ulice Hřbitovní“ a v Olomouci vám tramvaj řekne „Neředín, krematorium – konečná“

        Bavil mě dřív náš rychlík, který ve staré formě hlášení v nultých letech říkal
        „Vážení cestující, Stará Paka“

  4. Kdybych bydlel v Americe, tak mám určitě elektrickou koloběžku, kterou bych si všude vozil v kufru auta. To parkování je totiž vážně problém; třeba v DC jsem to řešil tak, že jsem vysadil rodinu v centru, odjel s Patrickem mimo centrum, tam jsem zaparkoval za rozumnou cenu (třeba 20 USD na celý den), vzal sdílenou elektrokoloběžku a dojel za ostatními, a totéž na cestě zpět. Ale moje vlastní by byla samozřejmě praktičtější, byť u výletu je to jedno. Navíc ty vzdálenosti jsou tam neskutečně velké i pokud jde třeba o to, dojít z jednoho konce parkoviště P+R na druhý; v Torontu jsem takhle běžel (!) přes parkoviště k metru asi pět minut.

    1. Já dokonce přejížděl z jedné strany parkoviště na druhou. Šel jsem z Wallmartu do Fast foodu :D

      Přesně na tu koloběžku jsem myslel, ale nevzali by ji do letadla :-/

      Řešil jsem to parkováním v rezidenčních čtvrtích u nějaké páteřní linky MHD. Muselo to být dost daleko od centra, aby tam nebyly cedule omezující parkování.

  5. Díky za další pohled na řízení v cizině!
    Takže jo, v Americe je třeba se značkami v mnoha případech pročíst. zajímalo by mě, jak to řeší lidé, kteří anglicky neumějí :P
    Pokud jde ten vancouverský slalom – s velmi podobným efektem jsme se setkali před pár lety, když jsme jeli na konci prázdnin na Dunajec. Jeli jsme tehdy přes Polsko, od nás to bylo kratší. No a ta konečná silnice byla úplně nová, krásná, ale neměla nikde odbočovací pruhy! Navíc byla velmi frekventovaná, auta jela v prakticky nekonečné koloně. Výsledkem bylo mnohakilometrové prakticky popojíždění se spoustou náhlého brzdění, protože ač nová, byla silnice tak úzká, že odbočení vpravo provoz silně zpomalilo, odbočení vlevo zastavilo. Tehdy mi vlastně poprvé došlo, jak moc důležité ty odbočovací pruhy jsou…
    Jo a ke značkám – pamatuju si, jak jsme kdysi vyrazili na naši první delší cestu po Evropě – autem. Já byla navigátor (bohužel:)) a pamatuju si to překvapení, když jsme přejeli z Německa do Francie a šipky na dálnici určující směr „vpřed“ najednou neukazovaly dolů, ale nahoru… :D (tedy doufám, že jsem to nepopletla – prostě ukazovaly opačným směrem:))

    1. V Evropě se nějaké nepochopitelné značení objevuje častěji. V té Americe to fakt co můžou radši rozepíšou.

      Odbočovací pruhy opravdu člověk ocení až když je nemá. Cestovní rozdíl dvou stejných ulic se lišil i o 10 minut jen protože jinde odpočívalo víc aut doleva.

  6. Díky na vhled do dopravní situace ve Vancouveru ;) , je to opravdu zajímavé.

    Já jezdím v cizině jen v té přilehlé, tudíž nějaká na velká překvapení jsem nenarazila. V Maďarsku velice často je v obci povolena rychlost 40, někdy dokonce 30. Jinak je Maďarsko země zaslíbená kruhovým objezdům – zvlášť výživné je to okolo města Szombathely. Před kruháčem jsme byli ve městě, za kruháčem byl konec města, za dalších tři sta metrů další kruháč – a už jsme zas byli ve městě, po výjezdu už zase ne … na čtvrtém kruháči jsem plakala „Nikdy se nedostaneme ze Szombathely!“ (rofl) Ale je pravda, že provoz tam je docela plynulý (ovšem nebyla jsem nikdy v Budapešti!).

    V Chorvatsku je nutno si dát pozor na překročení rychlosti – chytají se zvláště cizinci, ovšem když kolem přefrčí domorodec dvakrát vyšší rychlostí, než by měl, místní policija to neřeší „To domaci, to dobro!“ Ano, tohle se opravdu stalo mé sestře… (chuckle)

    1. Ygo, ty umíš udělat grotesku i z maďarských kruháčů :D :D

      Pokud jde o Chorvatsko, tak bych řekla, že nejhorší (a zřejmě nepostihovaní) jsou řidiči velkých černých aut s ruskými značkami. Pokud někdo parkoval na úzké silnici vedoucí skrzevá městečka na Korčule jako dobytek (klidně i s vlečným vozíkem na člun) a nic se nestalo, byla to auta s ruskými značkami…

    2. V Budapešti u stanice Kelenföld je obří parkoviště zdarma! Doporučuju pro návštěvu. A s kruháči sekundují skvěle už i Česká města. Jmenovitě Prostějov a Valašské Meziříčí

      1. Bych se s dovolením kruháčů zastala. Lepší kruháč než blbá křižovatka. „Tak co jedeš nebo nejedeš, no když nejedeš tak pojedu já, no jo ale on si to rozmyslel, jede taky,následují posunky,vztyčené prstíky etc., aha , oni jsou taky nějaká pravidla ale kdo by si to pamatoval,že jo.“ (rofl)
        Taky mi říkala jedna paní, že ty kruháče jsou nemožný, vůbec není vidět na druhou stranu přes ten kruh. :-) No, jo, každý máme něco.

        1. Kruháče jsou fajn, já je mám ráda. Jsou… jednoduchý. Některý dobrodružný, jako ten velkej dvoupruhovej na objezdu Hradce Králové (u ČKD) – tam si člověk užije i adrenalin, hlavně, když si troufne použít vnitřní pruh (což dělám:))

        2. Jj, křižovatka v Přerově – bří Hovůrkových, Želátovská, Dvořákova a 17.listopadu… Než to změnili na kruháč, tak tam bylo bouraček.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN