BTW: Peřina

Musím se přiznat, že mám ráda kvalitní praktické věci, které v prvé řadě dostojí účelu, pro který byly vyrobeny. Je fajn, pokud při tom dokážou být i krásné – nebo slušivé, pokud jde o oděvy, ale funkčnost pokládám za hlavní. Možná i to je důvod, proč miluju a stále nosím bundu, kterou jsem koupila v Praze někdy před rokem 2000 za tehdy mimořádných 2 400 korun:))

 

 

Je to péřová bunda značky Humi a na její výrobu byl použit lehounký a velmi příjemný materiál pro outdoorové oděvy zvaný pertex. Ač je to dámská velikost L, je ohromná. Letos ji mám dvacátý rok, stále se do ní víc než pohodlně vejdu – a přitom mi nejsou dlouhé rukávy! Když jdu v zimě večer se psima na zahradu a dám si ji jen přes krátkorukávové tričko (nebo i noční košili:)), okamžitě jemně přilne ke kůži a doslova mazlivě hřeje. Stejné je to s peřím vycpanou kapucou. Bunda je dlouhá – mám ji do půli stehen, takže mi nikdy netáhne, kam nemá:))

 

 

Má dvě obrovské běžné kapsy a jednu prostornou vnitřní na doklady – ta je všitá do bundy tak, aby nebylo nutno ji rozepínat, pokud člověk náhodou potřebuje papíry od auta nebo peněženku. Všechny kapsy jsou samozřejmě zavírací na zip. Do normální kapsy se klidně vejde mobil dnešní velikosti, klíče, klíčky od auta, nějaké drobné, rukavice a flexivodítko XL, mající udržet psa do 50 kg váhy. Tím pádem do té druhé se vejdou srací pytlíky, balíček papírových kapesníčků, nůž, psí mlsky a druhé flexi vodítko velikosti XL. Nikdy jsem neměla lepší a pohodlnější teplou bundu!

Jenže… dvacet let je dvacet let. Bunda je dost ošoupaná, na dvou místech zalepená (rukávem jsem se před mnoha lety dotkla kamen, kapsu mi roztrhl psí dráp) a vypadám v ní širší než delší, asi jako panáček Michelin. Přitom je to pouhá velikost L…

 

 

Někdy před třemi lety jsem si pořídila novou péřovou bundu – krásnou, kvalitní, značky Sir Joseph. Je pánská, obepíná mě relativně lichotivým způsobem, má jen dvě kapsy elegantně šikmo střižené a schované uvnitř bundy – ne navrchu, jako má moje stará Humi. Je teplá, příjemná… ale nikdy se v ní nebudu cítit tak volně. Proč? Je to střihem. Mám dojem, že dnes se i u outdoorových oděvů jde po eleganci a slušivé siluetě víc, než je z mého pohledu vhodné.

 

 

Přestože jsou obchody plné skvělých nových věcí (některé z nich jsou doopravdy skvělé, jiné tak jen vypadají:)), lpím na spravované bundě, kterou mám už určitě dvacátou sezónu, mírně pelichá a vypadám v ní širší než delší. Asi jsem divná, ale nevadí mi to:))

 

 

Takže se ptám: také máte doma nějaký opravdu letitý oděv, který stále používáte? :)

 

Aktualizováno: 16.1.2020 — 18:56

89 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Co se týče kapes, už jsem si do několika bund s podšívkou kapsy na zip z vntřku přidávala… Dokonce jsem navedla dceru, jak si všít do kabátu zip a za ním kapsu mezi podšívkovou stranu légy a podšívku… Docela se jí to povedlo. Od té doby má peněženku v bezpečí.

  2. Průšvih současných bund a kabátů jsou úzké rukávy. Tento trend se táhne už docela dlouhou dobu. Kdykoliv jsem podlehla touze mít novou bundu, a to si musím nejen kvůli délce rukávů kupovat pánskou, ztroskotalo to na požadavku pohodlných rukávů (a asi i na řešení průramku, to by nejspíš upřesnila Matylda nebo Kačka). Asi jsem moc náročná, když se chci pohodlně chtít v metru nebo tramvaji za vodorovnou tyč… Končí to tím, že když někdy prolézám sekáče, koukám i po bundách a tu a tam se mi úlovek s potřebnými parametry podaří.
    Co se týče oblíbeného historického kousku – moje zahradní bunda, stará víc než 50 let :-). Původem lyžařská z Tuzexu. Je už spíš pro ostudu, dávno není nepromokavá, ale je lehounká, vatelín drží tvar a má tři kapsy na zip. V růběhu let jsem vyřadila různé jiné bundy, ale tuhle zatím žádná nedokázala nahradit…
    Co stále mám, ale skoro vůbec nenosím (není kam…), jsou několikery vlastnoručně podle Burdy ušité šaty, i večerní.

    1. Jajko, souhlasím. A pokud takovou seženu bundu, určitě takový neseženu kabát! Já totiž zase potřebuju v kabátku nebo bundě i řídit a tedy dosáhnout pohodlně na volant:))
      Jinak mám ještě jeden bundový zázrak, a to 12 kapsovou (!) bundu, lehkou plátěnou, kterou jsem koupila v roce 1992 na Taiwanu :D

        1. Ne tuhle bundu… ta byla nějaká značková, jen já jsem neměla ponětí o znáčkách vlastně žádné – v roce 1992! :P
          Jinak mám dojem, že právě k Vietnamcům výrobci šmahem starší ženy posílají tím, jak ignorují naše potřeby. Což mě sakra *ere, protože už jsem dost stará na to, abych si mohla koupit věci, které se mnou hezké a funkční pár let vydrží – rychlou módu nepotřebuju.

          1. Já u Číňanů občas nějaké oblečení kupuji, většinou kalhoty na aktivity, kde se očekává, že se můžou dost zašpinit nebo přímo zničit, nebo kraťasy na doma. Nebo nějaká trička na doma, kde zase čekám, že budou zaflekaná a proděravělá od kočičích drápů. Ale většinou to dopadá tak, že mi vydrží tak dlouho (rozuměj řadu let), až mě to *ere. A ty kalhoty mi většinou ještě navíc dobře sedí, žádné babské modely, ale kalhoty typu džíny s elastanem, jen většinou černé, khaki nebo maskáčové. Takže pro mě je to zpravidla pořádně pomalá móda, o rychlosti nemůže být řeč :D .

            1. Taky u nich kupuji džíny, opravdu nemíním dát za stejné, jen se značkou a jiným prošitím kapes, několikanásobně víc. Kdysi jeden kamarád dělal v prodejně známé značky, marže na těch riflích byla běžně 300 -400 %. Není to řádová chyba.
              Trička na doma kupuji v Lidlu nebo v KiKu.

              1. Já teda u vietnamců nenakupuju, zato jsem pečená vařená v sekáčích (rofl) a tam se někdy najdou opravdu skvosty. Například vesty na psí vycházky…

              2. Jo, vloni jsem si takhle u nás u Číňanů koupila tyhlety džíny, černé, že je budu nosit na střelnici, kde se můžou i dost zamazat. Jako obvykle jsem si je dala zkrátit a když jsem je pak doma oblékla, tak jsem zjistila, že jsou naprosto perfektní, a tak je nosím jako běžné kalhoty. Na prošití kapes mi nijak nezáleží. Z Lidlu mám tílka a kalhoty do fitka, jsou perfektní, ale štve mě, jak to tam je vždycky děsně rozhrabaný. KiK mám úplně z ruky, tam jsem nikdy nebyla. Na doma jsem s těma čínskejma trikama spokojená.

                  1. To víš, co bys chtěla od zhejčkanejch Pražáků. Dneska jsem se například rozhodovala, jestli mám pro rohlíky dojít do Normy (250 metrů) nebo do Lidlu (500 metrů) :D . A nejbližší KiK mám čtyři a půl kilometru. Co s tím, když tu mám v okruhu necelého půl kilometru troje Číňany a jednu stanici metrem na jednu i na druhou stranu ještě nejméně další troje. Ach jo, ti Pražáci (devil) .

                    1. Já si dělám srandu. Já to znám z mládí, když jsem studovala v Praze. Prastrýc bydlel Na Bojišti a co nebylo v Ječné nebo na Pavláku, tak to už bylo na konci světa.
                      Ten obchod s rohlíky u nás je ten nejbližší stánek, do zmíněného KiKu to jsou další cca dva kiláky, k Vietnamcům taky. A nebydlíme na horské samotě, ale v okresním městě Přerov. Autobus nám jezdí jednou za hodinu nebo řidčeji. Proto mi nářky měšťáků (všech) připadají srandovní.

                    2. No vždyť já to taky beru jako srandu. Ale já jsem Pražanda v Praze narozená – to už je dneska pomalu vzácný druh – a na Prahu nedám dopustit. Nejsem nijak militantní, ale v duchu jsem lokální patriot :D .

  3. Mám několik letitých kousků oděvů, s kterými se odmítám rozloučit (buď v naději,že do nich přeci jen jednou zhubnu, protože se mi líbí, nebo k nim mám pevný vztah). Jedna taková věc je bavorská tradiční pelerýna (nebo perelýna?). Zelená, hustě vlněná Loden látka, s hezkou červenou podšívkou (se vzorečkem). Je mi tak nad kolena. Manžel mi ji koupil při jedné naší alspské dovolené někdy začátkem 80. let a už tehdy byla pěkně drahá! Je úžasně teplá a protože nemá rukávy (ale po stranách se dá propnout), když bylo třeba, v extra mrazech jsem se pod ní mohla podle potřeby nabalit. Ale nosila jsem ji hlavně jako parádní kabát, protože na běžné nošení „po městě“ na nákupy s taškami nebyla zrovna praktická. Tady ji nosím jedině když v zimě jedeme do divadla, kdy se do ní zahalím při výstupu z auta a cestou do budovy. Takže jen vyjímečně a jinak leží uložená v lodním kufru s ostatními zimními oděvy, proložená cedrovými kuličkami proti molům. Přesto se jí nikdy nezbavím.

    1. Tak Maričko, něco jako pelerínu jsem nikdy neměla :) Popravdě jsem přemýšlela, jestli v tom není zima, když to vlastně nemá rukávy. Nemáš někde fotku? :)

      1. Dede, pelerine je úžasně teplá. Je to takové skoro kolo do kterého se můžeš skoro zabalit a látku tak přitisknout k tělu (a ruce jsou chráněné). A Loden látka ze „zpařené“ vlny (a pak nějak česaná), takže je látka velice hustá(proto i dost těžká), ani ve vichru neprofoukne a mírný déšť po ní „zklouzne“. Dost vzhledem podobná „hubertusová“ látce. V Něm. a Rakousku je Lodan považován za vrchol kvality (tedy býval, nevím, jestli ještě je). Hlavně mezi muži v politice bys asi sotva našla někoho, kdo by doma neměl klasický zelený, hnědý nebo tmavě modrý Loden kabát. Jak jsem koukala na net, tyhle kulaté peleríny se už asi nedělají, všechny, co jsem viděla jsou modernější střihy. Jedině na tohle odpovídá. Já mám někde starou fotku kde v ní jsem, jestli ji najdu, pošlu ti ji.

        https://img1.etsystatic.com/159/0/5312045/il_340x270.1166164837_thq7.jpg

        1. Moje maminka i babička používaly výraz „lodeňák“ a byly to těžké kabáty z asi zaplstěné vlněné látky, barvy typu kafebraundozelena. Moje paní třídní učitelka na ZŠ měla lodenovou pelerínu, která měla vepředu otvory na ruce. Teď jsem se na Wiki poučila, že i hubertus je druh lodenu. Celé heslo je zajímavé https://cs.wikipedia.org/wiki/Loden

          1. A pelerínu jsem jednu měla, tedy spíš takovou společenskou pelerínku, asi tak pod lokty. Byla z pašmíny, kolem krku vyšívaná a přivezl mi ji ex z Nepálu. Bohužel ji časem sežrali moli :)

            1. Ranáto, zajímavé info na wiki, díky za odkaz. Já si tenkrát zkoušela oba druhy, ale schválně si vybrala tu bez postraních otvorů pro ruce. Jednak, že to nejsou kapsy, měla jsem dojem, že by mi těmi otvory (kdybych tam neměla zrovna ruce) bude foukat přímo na tělo. A pak, když jsem zkusmo prostrčila ruce a rychle je chtěla zase vyndat, skoro zadrhávaly, nešlo to tak rychle, jak bych si byla představovala. Bohužel nevýhodou (dost velkou) téhle peleríny je to, že nemá kapsy, takže kapesník a jiné věci musím mít v jiné kapse pod ní (nebo kabelku). Ale jak nemám zelenou barvu v oblibě, tahle jejich tradiční „lovecká zeleň“ se mi líbí.

              1. Vidíš Maričko, a já jsem zrovna tuhle měla debatu o lodenu s Baty (kvůli Alžbětě:)) :D A hned jsem si ho vyhledala, o my se máme, že máme strejdu googla :)
                Ta pelerína je pěkná, musela být opravdu elegantní a ty v ní :)

  4. Kdysi jsem měla na míru ušitý kabát prodloužené délky , byl z homespunu,skvělý střih, na zimu olemovaný beránkem.
    Kabát se mnou žil, s kožešinkou i bez ní, na závěr byl zkrácen a dál nošen,byl to Kostěj nesmrtelný, nosila jsem ho snad 20 let než dožil a já jsem se poněkud rozprostřela. :-) S každým oblečením mám problém, malá vyvinutá postava,prostě děs.Bundy kupuji pánské neb v dámském nedopnu přes hruď, o plavkách ani nemluvím,dají se však koupit naštěstí tankiny, vršek jiná velikost jako plavkové kalhotky. Achjo,nákupčí jsou většinou nebo aspoň si to myslí, potencionání manažeři,kteří ve svých kebulích nosí vroucí přání pořídit si modelínu a než na to přijdou,že je život jiný.Na ni pak nakupují u výrobců. Já musím lítat a shánět padnoucí hadr. Ještě, že už celkem nic nepotřebuji.

    1. Plavky koupím i ve své velikosti, nejspíš by měli i tu tvou. Jen nejsou levné, no. Tak asi dva a půl tisíce. Musíš do obchodu, kde vedou hlavně velké velikosti podprsenek, tedy do Caresse. Jenže jsou jen v Brně a v Praze. Ovšem tam nakupuju já a mají na mě i sportovku, která pod oblečením jako sportovka nevypadá a je to nejpohodlnější kus, co jsem kdy měla. jenže taky za 1500….

  5. Já mám také outdoorovou, no normálně venkovní, psí bundu – hodně letitou. Nemohu se jí zbavit, protože má 5, slovy pět kapes!! Když se dnes dívám po bundách, tak mají představte si, dvě kapsy (chuckle) ! Ono se to má tak, nosím u sebe spoustu věcí, když jdu ven a když je i dám do hromady po pár kouscích do kapsy, tak těch pět kapes je tak akorát!!! Navíc, bunda má légu, takže, když je mi horko, rozepnu zip a zapnu si jenom dva – tři suché zipy na léze a je mi dobře. Má kapuci, odepínací. Má dlouhé rukávy, protože je pánská a když zapomenu rukavice, stačí si přes ruce přehrnout rukávy a je mi teplo. Dobře se pere a kupodivu výplň drží na svém místě. Vnitřní podšívka je hladká, takže flísové mikiny, nebo svetry, pěkně uvnitř kloužou. Ale už je jetá a já už víc jak dva roky sháním novou. V normální cenové hladině, přece jenom je to bunda do lesa a se psy. NIC!!! Jenom zip bez légy na zapnutí, dvě kapsy, někdy i bez kapuce. Hledám v pracovních bundách, v mysliveckých (už netrvám na jásavé barvě). Jsem opravdu tak vybíravá (think) ???

    1. Nejsi, jsi normální. Ale neseženeš, i kdybys byla ochotná pořádně zaplatit. Možná něco podobného šijí ukrytí malí výrobci… nebo někdo, kdo šije pro hasiče nebo záchranáře :P taky jsem nenašla. Díkybohu mám své norské bundy (obě už 4 roky) a doufám, že mi ještě pár let vydrží :)

    2. Bacha reklama!
      Jestli ti jde o kapsy na psí bundě, zkus ščučku, kynologicke oděvy.
      Prací, neprofučné, neprodrápnutelné s megakapsami. Přežilo i sušičku.
      Akorát, když ty kapsy nacpeš vším, co sebou chceš mít, na fotkách vypadáš … No divně :D

      1. To neznám. Dáš odkaz?
        (Tady reklama nevadí, za své si platím a nikdo mi nic nedotuje, takže dokud se tu někdo nesnaží něco přímo prodávat, odkazy jsou v pořádku:))
        Mám sofshellku od 4dox https://www.4dox.cz/pro-pejsky/vycvikove-bundy
        Je dobrá, rovnou mi ušili kratší rukávy, má hodně kapes na výcvikové věci, ale jen jednu na zip – a to je málo (doklady, techničák, klíčky od auta, klíče…) Ale je to jen softshell. Dobrá, opravdu dobrá, ale ne úplně to, co jsem chtěla :)

    3. Já zásadně takové bundy kupuju v sekáčích, naposledy jsem donesla pánskou žlutomodrou, s kapucí, naducanou, prý neprofoukne. Ale urvala jsem ji na začátku podzimu, když venku bylo kolem třiceti stupňů. A fakt se nestačím divit, co se jinde prodává – jak velikostně, tak provedením.

  6. OT – dnes byl den plný překvapení. Objednala jsem psí žrádlo na Zoohitu, byly to tři krabice (granule a dvakrát po 24 osmisetgramových konzervách). Jako dopravu mám zaškrtnuté PPL, u nás funguje dobře.
    Takže granule dojely s PPL, o půl hodiny později dorazily první konzervy s DPD a nakonec druhé konzervy s Českou poštou. Ano dorazilo všechno… ale proč mám z toho dojem, že se někdo zbláznil? :P

    1. Já beru zoohit s dovozem České pošty. Před vánocemi jezdili DPD, ale nyní po novém roce už žrádlo dorazilo s Českou poštou a s našim „starým“ pošťákem. Popřáli jsme si hodně zdraví do dalšího roku a on říkal, že přes Vánoce si zásilky rozebírali tak, aby všechny včas došly, proto i jiná zásilková služba. Ale už bude jezdit zase on. Když posílá avizo, že druhý den přijede, tak se podepisuje -Váš pošťák- a mně se to moc líbí (h) .

      1. Já objednávám od Dog Life. Vozí mi to PPL a jsem spokojená. Jeden den objednám a druhý den mám. Doprava zdarma. Jen to, že objednám 2×15 + konzervy a přivezou to v jednom balíku. Je to děsná dřina, musím to rozdělat a to jsem zvyklá na balíky ale 30 kg ne.

        1. A donesou ti ten balík aspoň k domu? :)
          Zoohit to dělí – 2×15 kg granulí je jeden balík a každých 24 konzerv je další balík :) Ještěže mám svůj rudl!

          1. Oni mi to dají do práce a přes dvůr to převezu rudlem. Před barákem rozdělám krabici a domů po schodech těch 15 vynesu já nebo Jana. Muž většinou nebývá po ruce. Abych nekřivdila tak někdy taky on.

      2. Já jsem taky objednávala ze Zoohitu před Vánoci. Standardně mám nastavenou Českou poštu, ale taky mi to tentokrát přivezli DPD. Bez problémů, balík mi donesl k výtahu. S ČP byly dlouho velké problémy – notoricky známé historky o tom, že jsem byla doma, pošta nikde a večer přišla SMS, že zásilku se nepodařilo doručit (devil) . Vždycky jsem ale alespoň uspěla s náhradním doručením druhý den. Ale v poslední době funguje i ČP v tomhle ohledu dobře (jen abych to nezakřikla), vždycky mi to teď doručí na první pokus a pošťák ještě chvíli před příjezdem volá, že už jede a jestli jsem doma. A taky mi to vždycky šoupne k výtahu.

        1. No jo, ale čekáš doma na tři různé dopravce… já jsem měla kliku, že přijeli všichni v rozmezí asi jedné hodiny, ale obecně mi to přijde na hlavu.

  7. Mám. Asi milion let už Humi outdoor pertexovou větrovku. Žlutou, na kolo. Malinko už mi nesedí, ale jezdí se mnou pořád. Takový pytlíček poslední záchrany :D
    Hadry už kupuju jenom pánské. Dámské oblečení je mi krátké do pasu, krátké rukávy, žádné kapsy a tenké to je. Pánská bunda mi schová i zápěstí. Akorát když mám jít za dámu, mám problém. Velký.

    1. Pokud ti jsou mužské věci, je to do jisté míry řešení :) Aspoň někdy. Ovšem na postavu nízké široké přesýpací hodiny se dnes nehodí dámské ani pánské – mluvím stále o outdoorových věcech :)

  8. Ach ano, obávám se, že dámské oděvy, a to včetně outdoorových, musí být hlavně krásné. Že nemají funkční kapsy a jsou vůbec blbě ušité, často příliš krátké… taky v tomhle dávám přednost funkčnosti, takže si kupuju bundy pánské.
    Kapitola sama pro sebe jsou boty – myslím boty na výlet. Taky už mám jen pánské, jednak kvůli barvám – fakt už jsem růžové a světloulince modré odrostla – a pak jsou prostě pohodlnější.
    Koupila jsem si dlouhý prošívaný kabát, je hezký, teplý… ale výplň už leze ven, protože svrchní materiál je něco jako tenká blanka. Tušila jsem to, ale když on byl tak hezký… Viz první odstavec (devil) .

    1. Jo a mám sako, s kterým tě trumfnu. Je koupené jako vrchní díl kalhotového kostýmu, kalhoty jsem k němu dokupovala snad troje. Dodnes vypadá dobře :-) .

    2. Zano, mluvíš mi z duše! Kdyby se snažili dělat vypasované půvabné siluety jen u dámských oděvů, budiž – ale oni to začali dělat i u pánských, poslední baště pohodlných věcí s kapsami, které jsou navíc našité zvenku, takže se do nich něco vejde.
      Když definuju svoje potřeby na bundu – rovně střižená, delší, minimálně 4 bezpečně zapínací kapsy (lépe pět – jedna vnitřní:)), lehká a z opravdu kvalitních materiálů a to ještě ve vhodné velikosti (pánské moc nemůžu, jsou mi děsně dlouhé rukávy), jsem mimo. Když k tomu přidám, že nechci černou, hnědou, šedou nebo zelenou… tak mám smůlu.
      Možná v Norsku u firem jako Marin Alpin, ale třeba už i Stromberg šije věci propnuté a jen s dvěma kapsami.
      Kruci, vždyť je spousta ženských nejrůznějších rozměrů, které chtějí praktický kvalitní outdoorový oděv (už jen pejskařky:)) a nikoho to nezajímá.

      1. Problém je, že žádný výrobce volnočasového odění neřeší ženy středního věku, menší výšky, větší šířky – jakoby takové ven nechodily…

        1. A to zatím mluvíme jen o bundách. Představ si, kdybych chtěla mluvit o kalhotách. Ženské outdoorové jsou v 99 % bokovky… jak skvělé na pobyt v přírodě! :P

              1. Obávám se, že nám to téma vydrží do smrti – starší ženské výrobce nezajímají, takže se nutně opakujeme. Jak já bych si přála, aby to tak nebylo! :)

                1. rifle, moje druhá kůže… buď HISSKY nebo někdy seženu i něco levnějšího. A bundu mám tenkou teplou z Alpine, ale je do pasu. Má nejméně 4 kapsy na zip, jsou hlubší a má kapuci.

      2. Kdyby to mělo ztroskotat jen na dlouhých rukávech, tak si je nech zkrátit v krejčovství, šikovná švadlena to udělá tak, že to není vůbec znát. Já to tak dělám běžně. Jsem malá a dlouhé je mi všechno – kalhoty, sukně, rukávy u bund, kabátů, sak. A to kupuji jen dámské oblečení (pánská občas jen trička), pánské je pro mě takové moc robustní. Když se mi něco líbí a jinak to sedí, koupím si to a moje první cesta vede ke švadleně, aby mi to zkrátila. (Výjimkou je jen bunda, která má předlouhé rukávy, ale zvenčí je zelená a zevnitř červená, a když jsem ty rukávy ohrnula, mám tak široké červené manžety a vypadá to pěkně. Ale to nejde vždycky.)

        1. Právě s tím je u kvalitních outdoorových věcí potíž – ty bundy jsou ze speciálních materiálů, mají speciální švy, aby dovnitř nešla voda. Nechala jsem si zkrátit rukávy jen na jedné bundě (norský Stromberg) a u velmi dobré švadleny, ale stejně to tu bundu poznamenalo.
          Jinak na tom jsem stejně – zkracuju kalhoty i rukávy:))

          1. No jo, tak to je blbý :D . Já nějaké vysloveně outdoorové oblečení nemám, spíš jen takové sportovnější nebo obyčejnější na ven, takže všechny tyhle finesy, co to specielní oblečení má, neznám.

        1. Mají tam jasně červené věci? (wasntme)
          Víš, já jsem denně v lese a nechci, aby bylo jednou na mém hrobě napsané – myslivec si mě spletl s divočákem… :P
          Oni střílí na cokoliv se hne, ta červená nebo jiná jasná barva trošku pomáhá :)

          1. No tak v armyshopech asi jasně červená nebude. Všechno je to černé, šedé, khaki, olivově zelené nebo maskáčové vzory, protože účelem je spíš splynout s okolím a nebýt vidět. Takže pro tvé potřeby to asi moc nebude. Leda tak si vzít přes kamuflážní bundu žlutou nebo oranžovou signální vestu :D .
            I když, třeba by se něco barevného taky našlo.

      3. Dede, k tvému seznamu požadavků si ještě přidám „když si náhodou sednu, chci sedět na bundě, aby mi nebylo zima na pánevní hrboly“. A to je pak teprve neshnatelné…

  9. Mám smetanové- capuccino- prostě světlounce kávové vlněné paleto koupené v jakémsi výprodeji z Makyty Púchov. Má asi dvacet let a je pořád hezké, možná i proto, že přes něj nosím ladící kostkovaný pléd. Pléd je už druhý, kabát pořád stejný :)

    1. Taky mám kabát z Makyty a možná mu těch 20 let bude taky. Antracitový, dlouhý skoro na paty, s širokou kapucou – prostě styl Nazgúl. Miluju ho :D

      1. Kabát tohoto druhu mám kratší černý, ale tenčí- a s velkou kapucí, spíš kápí. Kuba to nazval kabát cechu vrahů :)

  10. No mám, ale…. Vdávala jsem se před 46 lety, v březnu, šaty jsem měla smetanové s dlouhým rukávem, dlouhé, krásné a z krimplenu (jak jinak tenkrát, že). Po pár letech jsem je zkrátila, aby byly normálně nositelné a z ustřiženého zbytku jsem si ušila minisukni. Marek měl velikého medvěda a ten medvěd tu moji sukni zdědil, padla mu. Medvěda i se sukní má dodnes, je uložený na půdě. Nechápu, jak jsem mohla něco tak titěrného obléknout :D Já vím, je to trošku o něčem jiném…

    1. Alimo, asi bych se na tu sukni chodila koukat, když bych měla pocit marnosti nad současnými rozměry :D V podstatě… máš hmatatelné svědectví svých štíhlých časů! (inlove)

  11. Tmavomodrý kostýmek z Německa, byly to pouzdrovky a dlouhé sako. Nejlepší kus šatstva co jsem kdy měla, elegantní i na lehce oplácané osobě, a to sako bylo nezničitelné. Nosila jsem ho skoro deset let, k posledku už jsem ho ani nenosila do čistírny, házela jsem ho do pračky na šetrný program a ono to přežilo. Ale už jsem bohužel víc než lehce oplácaná a sako zmizelo v propadlišti dějin.

    A pak džínová košile po tátovi. Tu nosím na procházky jako lehkou džínovou bundu přes tričko, a nosit budu, dokud se úplně nerozpadne.

  12. Mám taktéž letitou zimní bundu červenobílou, kterou jsem si kupovala na moji první zimní lyžařskou sezónu – no dvacet roků to určitě bude! Je pravda, že praním už trochu ztratila na vodoodpudivosti, vypadám v ní jak vypadám (tenkrát se na projmuté střihy nehrálo), ale na psí vycházku pořád stačí. Akorát že teda už fakt je dost de móde, tak jsem si vloni koupila novou, krásnou, slušivou, lehkou a bezvadnou.

    Ovšem využívač letitých věcí je naše Terka. Protože od 13. let je v podstatě stále stejná, tak u ní oděvy i boty staré deset roků jsou pořád v kursu. Například kožené balerínky od Bati, které si koupila do prváku na vysoké, aby se jí dobře běhalo po Brně, stále slouží, momentálně jako součást stejnokroje (rofl) . Nebo pracovní jezdecká bunda bude mít už snad patnáct roků, akorát se jí momentálně pokazil zip – teta Danuš promptně vymění a může se v ní dál jezdit (nod) . A takovýchto součástí oděvu bychom u ní ve skříni našli neúrekom.

  13. Hm… počítají se ručně šité lakýrky, ve kterých před mým narozenim vytáčel tatínek maminku? Mně jsou akorát a ráda je nosím jako společenské boty. :D

    No dobře, tak jestli oblečení, tak moje bunda z osmé třídy. On je to vlastně kožíšek z uměliny, ale pěkné, mírně pošitý koženými pásky. Byl mi koupen, abych byla za dámu, ale vypadala jsem v něm jak medvěd, možná kvůli trochu širším ramenám, než bych potřebovala. Ještě k němu byla podobná beranice – tu jsem zamítla ihned, že je v ní moc horko. No a jak se oboje hodí. Beranici ukořistil tatínek a kožíšek jsem po neskutečně mnoha letech vzala na milost. Ramena mi do něj dorostla, hrudník a boky kupodivu nepřetekly. Tak ho občas větrám. Kluci mě v něm rádi vidí, protože vypadám jak medvěd. :D

    1. Maminka medvěd – uznávám, že tomu kluci můžou fandit :) Beranici bych ovšem nezvládla, i když jsem strašnej zmrzlík :P

  14. Já mám letitý dlouhý červený svetr se stojáčkem u něhož nemusím do flaušového kabátu nosit šálu.

    A máš pravdu DEDE, že dnes sehnat funkční, hezký a mé postavě lichotící kousek je kumšt.
    Už druhý rok toužím po dlouhém prošívaném kabátu se stojáčkem a kapucí s umělou kožešinou.
    Já vím, že je jich na trhu mraky. Ale já nemůžu sehnat něco, co by se mi líbilo a sedělo mi to.
    Tak snad na příští zimu se mi to už podaří.

    1. Třeba by ti ho Míšo ušila Kačka od Matyldy. Její krásný dlouhý kabát, ve kterém přišla na jedno Brnění, byl och a ach, prostě nádherný. Krásný, funkční, praktický, elegantní a krásně jí seděl. Kdo umí, umí.

    2. Míšo, já jsem si myslela, že se mi to podařilo loni – kabát je nádhernej… jde mi… skoro. Zase má úzké rukávy! Jsem schopná ho nosit, ale ne v něm řídit, což znamená, že mi nejspíš taky vydrží dvacet dlouhých let ve skvělém stavu. Protože řídím pořád a na krátkých cestách se mi nikdy nepodaří zahřát auto tak, abych mohla jet jen ve svetru…

  15. Mám. Vínové lněné šaty od Heleny Fejkové, kupovala jsem je, když jsem čekala Hřívnatce. Hřívnatci je 23. Stály hříšné peníze, ale nelituju ani koruny. Ustály obě má těhotenství (nevypadala jsem v nich jako velryba) i pozvolné nabírání OTP (nevypadám v nich jako velryba ani dnes). Jsou tak dobře ušité, že přežily i výměnu ramenních vycpávek z devadesátek na vycpávky mnohem menší. A mají potítka!
    A ještě jedny šaty, koupené ve stejné době v obchodě na Jiřáku, kterému se přezdívalo „U letušek“. Tři letušky si po revoluci zřídily obchod, kam vozily různé etno oděvy a doplňky, převážně z Indonésie. Občas se mezi tím etno sortimentem vyskytla nějaká perla, a to jsou moje černobílé koktejlky.

    1. Tak to jsou poklad – šaty :)
      Měla jsem takové dvoje – červené, do kterých jsem se převlékla na svatbě a pak později delší tmavomodré, z úžasné látky, jako by byly šité přímo na mě. Oboje vydržely velmi dlouho, ale ne tak dlouho jako ty tvoje :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN