HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Vánoce

Někdy si říkám, že nás seshora někdo sleduje a občas když vidí, že doba nazrála, je třeba pokročit dál a my nedovtipní to nevnímáme, nás nějakým způsobem postrčí. Už jsem psala o tom, že Rozárka si na trojlístek docela zvykla, pobývala s námi dole v klidu a míru, přestala se schovávat v ložnici či jinde a žádné velké drama v mezikočičích vztazích se nekonalo. My však stále setrvávali v zaběhlém rituálu, kdy koťata byla na noc zavírána do obýváku, zatímco Rozárka s námi spávala nahoře v ložnici.

 

Velká kočka se na to již zřejmě nemohla dívat, protože ona už dobře věděla, že je čas. A tak přesně v den zimní rovnodennosti poslala pozdě večer, kdy jsme se pomalu začali chystat na spaní, dozadu k trati nějakého petardového blázna, který slunovrat oslavil po svém, tedy několika mohutnými ranami.

Jak Rozárka, do té chvíle v klidu klimbající na okně obýváku, tak koťata, sprintující po bytě v honičce za myškami, kuličkami, ocásky a sourozenci, v tu ránu zmizeli. Nebyli. Vypařili se. Sublimovali nebo co já vím, snad vylítli komínem. Prostě a jednoduše se zašili někam, kam jsem za nimi nemohla. Zřejmě na půdu, nebo dozadu na půdičku, pod kuchyňskou linku, kamkoli, kam na ně ten rachot nedosáhl.

Co teď? Doba pokročila, já chtěla jít spát, ale nebylo koho zavírat do obýváku. Uvědomila jsem si, že druhý den je neděle, není tedy třeba brzo vstávat a můžu se dospat. Pokrčila jsem tedy rameny a nechala věcem volný průběh.

 

Uklízíme

 

Poprvé od dubna zůstaly na noc v domečku otevřené všechny dveře (tedy samozřejmě kromě venkovních). A víte co? Spali jsme jak dudci až do rána. Já se tedy v noci dost často budím, takže jsem postupně zjišťovala, že teď mám v posteli nastěhovanou Rozárku, pak zas Goliáše, poté mi u hlavy ležely holčičky… prostě noc proběhla v relativním klidu a já ráno vstávala rozradostněná, že jsme už zase o krůček – co o krůček – o pořádný krok! – dále. Od té doby už dveře na noc nezavíráme a dokonce se občas stane, že se v posteli sejdeme všichni. Pro šest spáčů je tam tedy trošku těsno, ale ten pocit, že jsme všichni pohromadě, nám nepohodlí zcela vynahradí.

 

S vánočkou ti pomůžu, chceš?

 

No a pak už netrvalo dlouho a byly Vánoce. Samozřejmě jsme uklízeli, pekli cukroví, vánočku, a tak vůbec, ale trojčata přípravy pojala po svém. Začali tím, že na půdě objevili průhlednou válcovitou krabici, v které byly uloženy nově zakoupené plastové ozdoby. Netrvalo dlouho, krabice přišla o víko a byla položena na bok.

 

Nereptáme, aspoň máme něco pro kočku

 

A pak jsme každou chvíli zaslechli zvláštní chřastivý zvuk. Zjistili jsme, že ozdoby jsou vypinkány ven z půdy, odkud spadnou na schody a po těch poskakují dolů. To se našim chlupáčům moc líbilo, dokonce jsem je přistihla, že některé nosí zpátky na schody a hází je dolů znova. Obsah krabice se poměrně rychle vyprázdnil, lesklé i třpytivé baňky zaplavily přízemí a kotěcí radost skončila tak rychle, jako začala. Nebylo co pinkat, neb my jsme jim je postupně zlotřile zabavovali. Nuda, nuda, šeď.

 

Tak pojďte, holky, tady je vás škoda

 

Tu jsme jim brzo zahnali, neb nastal Štědrý den a do obýváku byl přinesen stromeček. Moje chyba, že jsem použila běžnou skleněnou špičku, sice už taky letitou, ale pořád hezkou. Měla jsem tam hned dát tu plastovou hvězdu. Té by nevadilo, že dřív, než jsem od nastrojeného stromečku přešla do kuchyně, to milý strom vzal odrazem o zeď (kde právě přišel o tu špic) a skončil na zemi.

 

Ještě jednou chceš letět ze schodů, říkáš?

 

Stavěli jsme ho pak na nohy ještě asi třikrát nebo čtyřikrát, ale to už bez větších ztrát. Pravda je, že ozdoby ze spodních větví byly průběžně sundávány a začaly se nám vrstvit na míse v obýváku (jejich opětovné věšení jsem velmi rychle vzdala). Na druhou stranu horolezecký tábor byl založen jen na úrovni prvního, druhého a třetího stromového patra, neb výš už to zajedno asi moc píchalo a vůbec, kdo by tam lezl, když dole je ozdob dost a taky nikdy nevíte, kdy ten strom i s vámi nějaký lump shodí na zem, že jo.

 

Co to je zas tohleto?

 

 

To budem bydlet v lese nebo co?

 

Touhle severozápadní stěnou, tak by to mohlo jít až na vrchol třeba!

 

Já nezlobím! Já zdobím!

 

Koťata se taky rychle ujala funkce aranžérů. Nejenže nám okrášlila všechny rohy bytu ozdobami ze stromečku, ale vypomohla i mně, když jsem se snažila udělat jakous takous výzdobu v kuchyni. Na tác, kam jsem naskládala svíčku, barevné baňky a nějaký ten lesklý řetízek, v nestřeženém okamžiku přidala svou hadrovou rybu. Je fakt, že jsem chvíli uvažovala, že ji tam nechám, protože se mi takhle avantgardně dozdobený tác moc líbil, ale ryba je u nás poměrně dost v kursu a tak mi byla brzo sebrána s tím, ať si laskavě najdu svou, že mi bylo ukázáno, jak to má vypadat a to musí stačit. Teď prý se mám snažit sama.

 

 

Snaha dobrý, ale jinak nic moc teda

 

Co nesmí chybět na svátečním stole, ha? Ryba přece!

 

Jinak ale proběhlo vše téměř v idylickém, poklidném duchu. Dárky pod stromečkem byly seznány jako poměrně nudná záležitost, zatímco vánoční papíry a krabice (stužky jsem hlídala jak oko v hlavě, protože zvlášť Goliáš má tendenci tyto šňůrky kousat a žrát) byly to pravé ořechové. Festival skákání do papírů, honění se pod nimi, boj o krabice a vůbec vánoční veselice trvala až do pozdních nočních hodin a poté jsme se, jak se rychle stalo naším zvykem, opět všichni sešli nahoře v ložnici a spořádaně tam usnuli.

 

Proběhly i další návštěvy, ale o tom snad až zase příště.

 

 

A abych nezapomněla – Miki se u babi má prímovně. Sledují spolu televizi, vyvalují se na křesle a myslím, že vzniká další pěkný vztah. Myslím, že ti dva se potřebovali – babi není sama, má si komu postěžovat a s kým probrat vše, co ji tíží, a kocourek má domov.

 

Pohoda, jídlo, teplo, klídek… ó, já se mám

 

Takže suma sumárum, Vánoce proběhly nad očekávání fajn. Silvestra jsme též zvládli v pohodě a do dalšího roku kráčíme plni nadějí, že se nestanou žádné nemilé změny a na jeho konci se opět všichni sejdeme. Jen tedy Goliáš bude tou dobou už o cosi chudší, ale to mu prosím zatím neříkejte.

 

A na závěr přidám jeden drabblík, který byl napsán na téma „Před použitím zatřepat“.

Tedy prosím, tady jsou naše Vánoce z pohledu Goliáše. Vše důležité shrnuto ve sto slovech…

 

Neseš? Ti pomůžeme, jo? Plést? Pod nohama? Já? Hloupost! Ti jen ukazuju packou, že to patří sem! Že ne? Fakt patří tam? Zajímavý. To bych nevěřil.

Stavíš? Ti pomůžeme, jo? Jak jako, roztrhneš Sáru? Ti chtěla připinknout hračku, ne? Nůž? Ostrý? Cože ses? Píchl? Neznám. Už to bude?

Zdobí? Ti pomůžeme, jo? Jak jako, Zuzano, nekousej to? Vždyť to jen rovná, přece. Světýlka? Nový?  Přestaly svítit? To by měly? Neznám. Už to bude?

Jo? Hurá!

Hele, letí!

Špic? To rozbitý je špic? Neznám. Žádná škoda, nic nevydrží.

Domácí, haló! Prověřujeme, jestli ti stromek vydrží přes Vánoce!

Chceš vědět výsledek?

Nevydrží!

 

Ty se mi líbíš! Tak hop!

Aktualizováno: 11.1.2020 — 20:18

51 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro knížka včera dorazila.
    Je moc pěkná.
    Zatím jsem jí jen prolistovala a zasmála se při popisu návštěvy Rozárky u zvěrolékaře.
    Ale ode dneska už jí budu číst popořádku.
    Těším se moc.

  2. Kouzelné počtení, veselé a vlídné, takové vpravdě vánoční. Moc milé. Děkujeme a do r. 2020 přejeme celé Vaší kočičí domácnosti jen vše dobré! Světla, kočička Beruška a kocourek Jožin.

  3. Moc veselé povídání. Škoda špice (mimochodem, ten špic neznám, to je jako pes, ne? :) ) Goliášovi nic neřekneme, slibujeme.

    1. no to je asi takový spíš ještě jihočeský výraz, no, nevím :) prostě u nás se říkalo špic, ne špice :)

  4. Toro, až vám tu kočičí trojku (vlastně už čtyřku) závidím :) Jak známo zvířata dokáží v domovech důchodců nebo u pacientů velice zvednout pokleslou náladu, ba primo dušeně léčit. A když má člověk tohle krásné hemžení pozorovat denně doma – tak to je lék, nad který není :) A moc dobra zpráva o Miki !!!

    Jó, vysublimované kočky – to znám! Hlavně Woody se umí vypařit a přestože se snažím znát všechny kočičí úkryty, ona vždy najde nový. A já – přestože jsem si zcela jistá, že JE uvnitř a ne venku, nejsem schopná jí v domě najít. Chci jen vědět, že vědět (třeba před odchodem z domu), že jsou všechny kočky uvnitř. Woody mě určitě slyší jí volání (a normálně na své jméno reaguje), ale v ten moment mě prostě ignoruje. Po čase se sama odněkud vynoří, já netuším odkud a mohu si jen oddychnout „že žije“.

    Naštěstí současné kočky žádné šňůrky a gumičky nežerou, ale stejně jsem ve střehu. Naše bývalá kočka Kotě totiž naopak různé „cancourky“ milovala, nejvíce nítě. V té době jsem ještě dost šila a různé kouský nití občas skončily na zemi. A Kotě je do sebe soukala zvláštním zůsobem – namotávala si nit na jazyk. Takže, když jsem ji zahlédla, jak si soustředěně, krouživým pohybem líže obě tváře, už jsem se k ní hnala. Někdy jsem žasla, jaký kus nitě už měla natočený na jazyku. Jestli kdy nějakou spolkla nevím, naštěstí problém nikdy neměla.

    A ohledně roztomilého drabblíku. Když si na zelený salát lijeme zálivku, manžel s oblibou vezme skleničku do ruky, přečte radu „Shake well before use“ a poctivě se sám celý pěkně „protřepe“ :)

  5. Toro, moc jsem se pobavila,díky! (h) Naše kočeny si vetviček s baňkami moc nevšímaly, Damík má raději cinkavé kuličky,ty svoje a teď honí po podlaze zmuchlaný ozdobný silon z nějakého balíku.:-) Hlavně v noci! Velká bílá jen nonšalantně pozoruje z výšin škrabadla či schodů a nezapojuje se. :-) Pokud leží na schodech, nikdy neuhne,je zásadová. (rofl) (h)

  6. Já mám tak hodná zvířata ! A i vnoučata ! Stromečku se sice všimli, ale jen se koukali. Jestli ono to nebude tím, že Darkovi bude 8, Čertě přes 6, Andulce 6 – to už má rozum, co se stromku týče a Matějovi půl roku. Ten se na něj sice sápal, ale sám to nedá a nikdo mu to neumožnil :-)
    Ale krásně se sžívají a to je nejdůležitější. Jsou kouzelní (h)

  7. A tak zas se nenudíte :)
    Prosím o palečky- Karamelka je na veterině na kapačkách. Těžký zánět žaludku a střev, nejspíš infekce. Vanili to měla v mnohem lehčím formě, ale i tak jí píchli atb.

    1. Matyldo, psala jsem už „vedle“, tak ještě jednou tady – držím Karamelce palce!!! A i chudinka Vanilka stonala !

    2. no do háje! čtu až dnes, doufám, že je naší oblíbené lumpici lépe! držíme tlapky všech barev (y)

  8. Tedy Toro, vy už musíte mít přerostlou svatozář na hlavách. To je prostě normální teroristické komando, ale úžasně miloučké!!! (h) . I když spojení dvou slov, teroristické a komando, v jedné větě je jaksi – pochybné, že?

  9. Milá Toro, skvěle jsem se bavila, díky! (rofl) No jo, ještě si pamatuju, jak jsme uvazovali stromek nejdřív kvůli dětem (naši chlapečci byli jak zvídavé tornádo) a o mnoho let později kvůli kočkám (Čitě a Mie) Se psy problém v podstatě není, pokud jsou v dolní třetině stromku jen plastové ozdoby – rozmach jejich ocasů a síla nadšeného úderu dělají své :P
    Skvělou zprávou je funkční kočkosmečka – blahopřeju k nezavírání dveří! :)
    Mám radost z babičky a Mikiho – vypadá to, že jste jednou záchranou udělali šťastné rovnou dva původně osamělé jedince (inlove)

  10. Jéje, to byly opravdu veselé Vánoce. Kočičí triogang je naprosto úchvatný a očekávám, že se o nich ještě hodně dočteme (nod) .

    Jinak Zikmund letos byl taky za aranžéra – vůbec se mu nelíbilo, jak jsem letos pohodila slaměné řetězy na stromek a tak je furt rovnal a urovnával … až jsem nakonec uklízela jednolitou guču. Už se těším, jak ji budu narok rozmotávat.

    Jo, a taky našel škrabadlo! Pravda, má ho už od miminka, ale nikdy ho nepoužíval – ani ten domeček pod ním. Už jsem ho chtěla vyhodit, ale pak jsem ho vzdala na milost a nechávám na něm „lepší“ Erníkovi hračky (rofl) – no a teď nejenom, že si o něj brousí drápky, ale dělá na něm psí kusy a dokonce večer spí v domečku! Nevídáno – i když si myslím, že s jarem ho toto zase opustí, neb se bude lajdat po dvorku našem i přelehlých. A potom, že starý kocour jenom žere a chrápe (rofl)

    1. Daník letos dostal od Ježíška pelíšek na stěnu.
      Měla jsem strach, zda ho bude používat.
      Ale naštěstí je v něm pečený,vařený.

      1. Cha, u nás donesl Ježíšek těm zlotřilcům dva nové pelechy, myslíš, že se do nich někdo vlezl? Nikdo! Ani jednou! Lumpové to jsou nevděčný!

  11. Krásné povídání Toro, zlepšilo mi to ráno.
    Je krásné, že se všichni scházíte večer v ložnici. A mám radost, že mourovatej kluk Miki má svůj domov.

    Náš Daník s námi také někdy spí, ale ne na posteli. Jinak spíše shazuje věci z poliček a musí býti vykázán.
    U nás stromeček vydržel do Silvestra ráno.
    Pak byl poražen. Zařvala špička a 2 ozdoby.
    Naštěstí ozdoby ptáčkové přežily.

    1. Díky, Míšo. Sami jsme z toho ještě pořád v údivu. Vyplatilo se nespěchat, netlačit na pilu. I když občas už jsme ztráceli naději a dělali si kvůli Rozarce těžkou hlavu. Máme z nich radost.

    1. Já jsem dneska dostala mail, že mám knížku připravenou v prodejně k vyzvednutí. Zítra si tam pro ni zajdu, už se těším :D .

  12. Jó, kočičí krabice, to je radost veliká,převeliká….a jak se snažej a zdoběj a pomáhaj a jsou šťastní…ale pak najednou „zmoudřej“ a ani ty krabice nejsou co bejvaly….upřímně Vám je závidím a přeju…
    My se vzpamatováváme z toho bouchacího silvestra a ještě dlouho budeme..strašný..už aby to zákonem zakázali a nejlíp úplně ty ublbený oslavy zrušili..lidi by měli s pokorou a poděkováním přivítat další rok , bez kraválu a s trojkou pod kulichem….

    1. Já doufám, že jim to ještě chvíli zůstane, tahle hravost. A taky bych byla za zrušení, hlavně toho praskání před a po… Nebo teda spíš za zpřísnění nebo zákaz prodeje, a k tomu takový zdražení, že by si to už lidi sakra rozmysleli.

      1. zdražit nepomáhá…pokuty a nějaké práce v útulcích k tomu, aby se jim rozsvítilo v makovicích…..
        Hry a likvidace, tedy výstupy ke špici nebo k hvězdě – no i v 10 letech se tam dá vyšplhat a mít z toho bžundu….

        1. Když si vzpomenu, s jako radostí si hrál Jája, tak věřím, že je to hned tak nepřejde. Doufám teda.

      2. Potíž je v tom, že bouchalové absolutně nechápou, co by na tom jako mělo být špatně, že jo (devil) Takže doufat v empatii je zbytečné. Možná ty vysoké ceny a zákaz bouchat jindy než o půlnoci by mohlo přinést jisté zlepšení.

        1. Přesně, Dede, tam nepomůže nic, protože oni se chtějí bavit ba ostatní je nezajímá. Podle mne jsou fakt petardy jen pro retardy, ale těch je tu bohužel víc než dost.

          1. Petardy pro retardy jsou naprosto přesné označení. Česká obchodní inspekce zase letos nakupovala a ulovila takové kousky, že i policejní pyrotechnik k tomu přistupoval krajně opatrně, spíš jako přímo k výbušnině. To by se divili, odpálit si něco takového (za sebe dodávám, že by to mohl schytat někdo nevinný, tak radši ne).
            P.S.: Kluci tvrdí, že petardy by se měly stáhnout z prodeje, že prskavky jsou nej, protože nadělají dost parády, málo hluku a na nehořlavém podkladu a okolí jsou hodně bezpečné. (Za sebe dodávám, že hoří i pod vodou, akorát nejiskří, ale prostě pod tou vodou dohoří a je to. Veselé historky prskavkové dám někdy jindy.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN