ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (1)

Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.

 

Kanada a USA

Přestože mi doma auto nechybělo, chtěl jsem umět spolehlivě řídit. Jeden z důvodů byla touha projet a poznat svět za velkou louží, kde je cestování bez auta opravdu velmi omezené, o životu nemluvě. To se mi splnilo toto léto, tak jsem tamní řidičské návyky nasával dosyta.

První pocit je ten, že je tam na všechno dost místa. Zvlášť pokud tam máte auto evropského/ japonského typu. V tu chvíli si žijete královsky, na parkovacích místech velkoryse otevíráte dveře, od obrubníku k silnici to je taky dost daleko, i ty zatáčky nejsou tak prudké a dálnice mají ve městech hodně pruhů.

Co se provozu týče, tak mne zaujalo, že se většina aut na křižovatkách rozjíždí mnohem pomaleji než u nás. Důvodem je obvykle velmi stará automatická převodovka, protože ani v nejstarších autech manuál nevedou, pokud tedy nejde vysloveně o nějaké nadšence. U nás každý chce vyrazit co nejrychleji na zelenou, tam se provoz dává pozvolna do pohybu než to ty staré automaty nakvedlají.

 

Široké cesty do nekonečna:))

 

Život s automatickou převodovkou také vede k tomu, že máte volnou ruku, kterou normálně potřebujete na řazení. Díky tomu potkáváte řidiče, kteří za jízdy jedí burger, pijí nějaký obří milkshake, vyťukávají něco na mobilu nebo dokonce kouří trávu či si za pomoci zrcátka upravuji vizáž. Obvykle u toho jedou mnohem pomaleji než ostatní, ale protože je tam dost pruhů, tak se dají objet.

Však on by tam pomalu měl jezdit každý. Rychlostní limity v severní Americe jsou místy až nesmyslně paranoidní. Že je v docela velkých obytných čtvrtích cca 30 km/h se dá ještě pochopit (i když tamní rezidenční ulice je šířky naší silnice 1. třídy), ale aby mimo obce byly dlouhatánské úseky o rychlostech 60-80km/h, to už ne. Dálnice, či čtyřproudové silnice, mají limity v Kanadě 90 km/h či 100 km/h a když už to fakt někdo dovolí, tak i 110-120 km/h. V USA pro změnu většinově 60-70 mph, což je furt nějakých 112 km/ h (jednou jsem viděl i povolených 80 mph tedy 128km/h). Ale to je teorie. Praxe je samozřejmě barvitější.

 

Náklad bývá upevněn všelijak

 

Obecně se tam co se týče rychlostí nejezdí o moc pomaleji než u nás. Na dálnici je běžná cestovní rychlost často těch 130 km/h, na okreskách se jede stylem jak to vyjde a po městech se klasicky jezdí na širokých bulvárech přes 60 km/h.  A pokud jde o klasické dvouproudovky mezi městy, krajem nikoho, tak tam se jezdí prakticky bez omezení. U nás se na dvouproudovkách jako Kladno – Karlovy Vary nebo Hradec – Mohelnice jede často 120 km/h, tam klidně i 150 km/h, ale je to většinou furt rovně :)

Výrazný rozdíl oproti podmínkám u nás uvidíme především u kamionů. Ty se s tím prostě nemažou. Na dálnici jedou bez problémů 120 km/h, na rovných okreskách taky. Zajímavé je, takový kamion dojet. On nejede totiž o moc pomaleji než vy, jenže když musí brzdit, tak se déle rozjíždí, do křižovatek a kruháčů se taky naskládává déle, takže byste jej přece jen rádi předjeli. A předjíždět kamion jedoucí 120 km/h je zážitek. A ještě větší zážitek je, když vás nějaký kamion dojede, protože jste trochu polevili z tempa (a chvíli jeli povoleným rychlostním limitem). :P

 

Bez zatáček

Kamiony totiž mají legální antiradary a k tomu se vysílačkou vzájemně varují. Takže moc dobře vědí, jestli někde policie měří rychlost, což je mimo obce dost vzácná činnost. Hroší to je s jejich nákladem. Vozí všechno možné v množství co nejvyšším a ono to tak nějak v té rychlosti lítá kolem. Občas je to třeba štěrk či písek, ale už na mé sklo dopadaly i odpadávající třísky z kamionu vezoucího klády. Ostatně na každém parkovišti napočítáte nespočet aut s dírkami a rýhami ve sklech. To se moc neřeší.

K dobru se Američanům musí nechat, že dodržují opravdu velkorysé vzdálenosti mezi auty. Je to ohromně uklidňující. Oni prostě nechtějí, aby je cokoliv stresovalo, a to být nalepený na autě před vámi stresující trochu je. Inspirativních vychytávek tam je více. Je totiž znát, že to jsou země, které s auty takřka rostou. Za mou nejoblíbenější považuji „předvěst“ křižovatky.

Představte si to na nějakých průtazích městem, či na nějaké státovce, obvykle čtyřproudové, oddělené jen čárou, ze které se odbočuje do zástavby. Je tam křižovatka řízená semafory (Slavíč u Hranic na Moravě je dobrým příkladem, je tam i blikající předsvětlo, ale nefunguje úplně stejně). Na té státovce se běžně jezdí řekněme 80-100 km/h a najednou tam je semafor.

Jasně, míli před tím je upozornění na křižovatku a potom další, ale furt tam vzniká riziko, že se zbytečně bude brzdit, když pak přijde zelená, nebo naopak to někdo neubrzdí a projede na červenou, i když by nechtěl. A tak dávají tak půl kilometru před křižovatkou tuto chytrou ceduli (ekvivalent jsem viděl v Makedonii, Itálii a Rakousku, ale jen v jednotkách ks, zatímco v severní Americe to je velmi rozšířené):

Připrav se zastavit

Funguje to následovně: Pokud světla blikají, máš začít brzdit. I když vidíš v dálce zelenou, až tam přijedeš bude červená. Pokud světla neblikají, nebrzdi, jeď povolenou rychlostí a přijedeš k zelené, i když třeba vidíš v dáli červenou. No a český výklad ještě: Pokud přijíždíš a světlo se rozbliká, přidej nad limit, a ještě tu oranžovou stihneš :)

Samozřejmě je známým faktem, že semafory jsou na protější straně křižovatky, což je úplně super pro přehlednost, ale má to i negativní stránku, jak mi několik Čechů nezávisle potvrdilo. My jsme zvyklí jezdit tak, že nám to hezky dobrzdí k tomu semaforu. Jenže tady se brzdí na čáru před křižovatkou. Proto semafor v dálce nám v Americe kazí odhad a jedeme rychleji, což má za následek prudké dobržďování na okraji křižovatky. Ale člověk si zvykne. Další známou klasikou je možnost odbočit na červené doprava, ale je nutné před tím zastavit. Tohle pravidlo je super a musel jsem se držet, abych jej nevyužil v Česku. Zajímavé je, že smíte odbočit i doleva. Na téčku do jednosměrky.

Sympatické jsou i značky na stavbách, které platnost rychlostního limitu omezují pouze na dobu, kdy se skutečně na silnici pracuje.

 

Přikázaná rychlost 45 mil v době, kdy se pracuje

 

Ovšem často bývají doplněny i jinými cedulemi:

 

Práce na silnici
Dvojnásobné pokuty, pokud jsou pracovníci přítomni

 

Vyhrožování dvoj nebo dokonce trojnásobnou pokutou se tam objevuje i u rezidenčních čtvrtí, školních zón (ty se berou obzvlášť vážně) a v některých oblastech s divokou zvěří v omezeném období. Ale také tyto značky bývají opět doplněny blikajícím světlem, zda zrovna platí, či nikoliv (hlavně u škol).

Přestože rychlostní limity jsou nižší, řekl bych, že obecně průměrná rychlost cestování je tam vyšší než v ČR. Důvod je hlavně ten, že nemají vesnice, tak jak je známe. Jet 40 km aniž byste projeli obytným sídlem není nic neobvyklého a v mnoha oblastech dokonce těch 40 km je i bez zatáčky. Teprve v Americe se většina lidí naučila, co je to tempomat. A pokud tam obec je, nepoužívá se značka začátku obce (ta tam je jen vítací, když obec chce), ale rychlostní limit. A ten se mění podle situace, což je jeden z mála případů, kdy je limit vyšší než v ČR a až v zástavbě se sníží.

Ďábel je zakopán jinde. A to v dálnicích. U měst široké, propletené, mezi městy však už je šířka různorodá obvykle v jednom směru mezi 2 a 5 pruhy + občas jeden pro vozidla s více než 2 pasažéry). Jenže oni na těch dálnicích mohou jezdit v jakém pruhu chtějí bez ohledu na to, jak rychle jedou. A to je, prostě NA ZABITÍ! Naprosto klidně se dostanete do klínu, kdy si to v levém pruhu jede dědek se slámou ve stoletém pickupu 50 mph, protože mu to víc nejede a zprava vás o něco rychleji předjíždí kamion, který ale zas narazí na nějakého vykuka o 100 metrů dál.

 

Dálnice

 

Mezi tím vším se proplétáte vy, kteří chcete jet aspoň tou českou rychlostí a k tomu řidiči Mustangů, BMW a Corvett, hledající skuliny, kde to jen jde (ale neproblikávají!). Někdy se sejdou dva nebo tři takový chytráci, co jedou vedle sebe rychlostmi takřka podobnými (zlaté předjíždění kamionů u nás!). A když nějakého takového kochače v levém pruhu dojede kamion, tak mu celkem důrazným přiblížením do „komfortní zóny“ dá najevo, že opravdu překáží. A mít plné zrcátko obřího chladiče co se stále zvětšuje pak motivuje konečně uhnout nebo přidat.

Na dálnicích sice jsou cedule (let others pass, keep right), ale to nedodržuje nikdo. Jízda po dálnici je pak neskutečně vyčerpávající věc a lepších časů jsem dosahoval na klasických dvouproudovkách. Ty totiž taky umí. Znáte ten boční pruh na dálnici, co když na něj najedete, tak to začne hučet? Tak z tohoto materiálu mají v Americe udělané středové čáry. Pokud chcete předjíždět, uslyšíte to velmi zřetelně. Ale to, jestli musíte předjíždět, si můžete rozmyslet, protože na každé dvouproudovce je značení za jak dlouho dojde k rozšíření na tři pruhy (ve vašem směru na dva) a jak dlouhý ten úsek bude + vždy info 2km nebo míli předem, že pruh začne či skončí. Jednoduchá věc, ale velmi příjemná.

 

Nejpomalejší…

 

Všiml jsem si také, že Američani a Kanaďani ne úplně rádi předjíždí klasicky (do protisměru). Pokud dojedou nějaký karavan (což je tam obecně nejpomalejší vozidlo na silnicích, protože posádka zjistí, že i když tam benzín stojí málo, tak při spotřebě toho karavanu propálí all-inclusive ve Four Seassons), tak obvykle jen upraví tempomat a nezkouší předjíždět (výjimkou Mustangy, BMW a Corvetty a na širých pláních i Dodge RAM, kteří to valí i 170, ale jejich spotřebu radši nevidět).

Pokračování příště:))

A dnešní téma? Jak se vám líbí americké zvyklosti na silnicích? Je něco, co byste chtěli mít tady u nás? A něco, co byste opravdu nechtěli? :)

 

Aktualizováno: 7.1.2020 — 20:28

35 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dobrý článek a jistě poučný. Kdybych já jednou najela na kanadskou či americkou dálnici,hledali byste mne dodnes,zřejmě bych dopadla jako Kerouac – Na cestě. (rofl)

    1. Díky :) Myslím, že nejlepší zážitek byl nájezd v Seattlu zleva! na dálnici, kdy mi po té navigace řekla, že za čtvrt míle mám sjet doprava. Mezi mnou a sjezdem 4 pruhy a silný provoz :D

  2. Zajímavé postřehy, s většinou souhlasím.

    Jsem řidič z nouze (ano, bez auta to v USA nejde)a jezdím poměrně omezeně a naše zdejší dálnice je jen dvouproudová.

    Jako Caniva, také říkám, že pomalé rozjíždění na křižovatkách je hlavně z bezpečnostních důvodů – je tu dost bláznů, kteří prolítnou křižovatku na červenou. Nejdůležitější blikající upozornění je právě to ve školních zónách, protože rychlostní poplatky jsou pěkně mastné.

    Chybí mi typické evr.označení vesnic a měst (tedy ty cedulky s názvem při vjezdu a přeškrtnuté, když ho opouštíte). Tady mají nanejvýš rychlostní označení „city limit“ , kde vesnice začíná a kde končí („end of city limit“). Že jste už vjeli do toho kterého města vlastně poznáte až z nápisu třeba na bance, policení stanici apod.

    Když jsem v říjnu jezdila s bratrem po Praze, třeba projet Ječnou (z Karláku na Tylák) byl pro mne děsivý zážitek, celou dobu jsme byli jak sardinky a kdyby člověk kýchnul a trochu se tím posunul, tak naboural auto před námi, nebo za námi. Na mimopražskách dálnicích mi jízda také přišla šílená – rychlá, těsná.

    1. Když mě přišlo, že pomalu se projíždělo celou křižovatkou, což naopak na bezpečnosti nepřidá.

      Každopádně naprosto chápu tvé pocity v ČR. Po návratu ze států jsem hned vezl auto z Olomouce do Jablonce. To byly pocity :D

      1. Huráá manuál, konečně si tam nakvedlám co chci
      2. Ta silnice je strašně úzká!
      3. Všichni se lepí, na dálnici mě problikávají, konečně není nuda :D

    2. A značení vesnic mi tam taky chybělo, ale občas nějaké „Welcome“ najdeme a docela často jsem na okrajích obcí viděl vyjmenování fast-food řetězců a supermarketů v daném městě.

  3. Diky za podrobny popis jezdeni v Severni Americe.
    Protoze ziji ve Vancouveru uz hodne dlouho, vsechno, co popisujes jako „divne“ v mistni automobilove doprave, se mi zda normalni :) Z clanku mam trochu pocit, ze pri sve ceste po Kanade a USA jsi neustale nekam pospichal. Tahle nervozni jizda se urcite odrazi na ceskych silnicich a jak sam pises, nedostatek odstupu mezi vozidly je velice neprijemny. Jezdila jsem letos v lete pri navsteve CR autem hodne po Praze i mimo a nejak jsem nepochopila, jakou rychlosti mam jet. Kdyz jsem po dalnici jela o 10km/h rychleji nez byla predepsana rychlost, jela jsem pomalu oproti ostatnim.
    Nemyslim si, ze stary automat je duvodem pomaleho vyjizdeni z krizovatek, jde o bezpecnost. Mam rok stare auto s automatem, vzhledem k tomu, ze vetsi auta jako minivany a SUV se s rucni prevodovkou tady neprodavaji, a z krizovatky stejne vyjizdim pomalu.

    1. Vancouveru extra věnuji část druhého dílu ;) To město si mě získalo a po poznání další části Ameriky jsem až ocenil jak geniálně to město je postavené na místní poměry.

      Ono to pospíchání asi trochu české je, ale po dálnici jet 60mph je už skoro o mikrospánek a prostě se tam nedokážu smířit s tím, že vlevo se předjíždí, vpravo se jede. Snažil jsem se to dodržovat jak jen to šlo :D

      A ty rozjezdy. Dle mého majorita automatů v tom určitou roli hraje a zbytek mimo silniční závodníky si na to zvykl a bere to jako fajn věc. U nás převládají manuály, což samozřejmě většinu lidí učí vytočit jedničku a rychle hodit na dvojku atd. to už z podstaty motivuje k rychlejšímu rozjezdu, ať tam mám co nejdřív provozní stupeň.

  4. Mně přišel největší rozdíl v řešení křižovatek.

    1) Téměř vůbec nemají kruháče. Mívají – občas – pseudokruháče, které mají tvar okruhu, ale kde platí přednost pro ty, kteří na něj vjíždějí, ne pro ty, co na něm jsou. Často doplněné o semafory.
    2) Místo kruháčů mají semafory. Často, ve městech, na každé jedné křižovatce, což je děsivě ubíjející. Člověk tak neustále někde čeká, hlavně také proto, že nemívají inteligentní semafory, co se přizpůsobují tomu, kolik je v okolí aut, ale takové, co mají napevno stanovený interval na červenou a zelenou, ať už je den nebo noc.
    3) All Way Stop je další forma křižovatky, kterou nahrazují naše kruháče nebo přednosti zprava. Je to křižovatka, kde je stopka ze všech stran a platí pravidlo „kdo dřív přijede, ten dřív odjede, a pokud není patrné, kdo byl první, platí přednost zprava“. Je to věc zvyku, ale přijde mi to jako ne úplně dobrý nápad, protože to motivuje některé řidiče k tomu, aby před křižovatkou zrychlovali, aby tam byli jako první – a ne každý na té stopce také úplně zastaví.

    1. All Way Stop křižovatky mě silně znervózňovaly. Rozjet se do křižovatky na základě konsensu s neznámými lidmi, když jsem si navíc nebyla kolikrát jistá, kdo kdy vlastně přijel (nemám natrénováno), jsem cítila vždycky tak trochu jako ruletu – dám to správně nebo nedám? Pochopí mě ty ostatní? :)

      1. Každý to má jinak. Já když jel v autě českého kamaráda z Vancouveru k jezeru, tak vykládal jaká to tady je pohoda, že se tu nic neřeší, odbočuje se na červenou a na stopce ještě nikdy nezastavil :D

        (pak jsem mu teda vysvětlil, že na tý červený musí nejdřív zastavit)

    2. 1)Jo kruháče tam jsou opravdu minimální, spíš v urban areas takové https://ctrlv.cz/agHW

      2)S těmi semafory souhlasím, jakousi zelenou vlnu umí, ale inteligentních semaforů mají minimum. Zajímavá vychytávka je semafor, co má z boku stopky. Zelená na semaforu bliká, takže se kdykoliv může přepnout na červenou a to příjezdem auta z boku na stopku (boční ulice semafor nemají) nebo stiskem tlačítka na přechodu.
      https://goo.gl/maps/ZfjrS5M3hxvoygpH9

      Každopádně v USA se mi stalo, že asi 50 aut na čtyřprodudovce čekalo na zelenou, protože zelenou dostal směr ze slepé uličky od jakéhosi autobazaru, kde vůbec nikdo nejel.

      3) Je to divný, stopkami jsou jak posedlí, dělá to hodně fakt, že tam je majoritní ten automat, tak je to moc neobtěžuje. Ale hlavně ono se to moc nedodržuje, spíš se přibrzdí a letí dál. Co je tam teda hrozně na palici, že v těch obytných čtvrtích, což je většinou grid třeba 6x6ulic mezi nějakými hlavními tepnami s tím, že občas nějaká končí dřív nebo tam je i nějaká uhlopříčně, neexistuje něco jako hlavní směr. Jedna ulice pořád rovně je třeba dvě ulice hlavní, pak je tam stopka a na další all-way-stop. To co je z boku hlavní však zas o ulici dál je vedlejší a takhle to tam je rozházené, aby nešlo jet bez zastavení víc než 2-3 bloky.

  5. Jo, ještě to, co by se mi u nás líbilo – tak tím jsou rozhodně značky upravující rychlost v místě prací na silnici v případě, že se nepracuje.
    Já teď často jezdím po hlavní od Hořic do Hradce, kde se staví další úsek D11 (té nekonečné písně :P ) Je tam právem omezení v době, kdy se pracuje. Nicméně jakmile mají padla a není tam ani noha (ne, nedělají nepřetržitě), je stále na naprosto rovném širokém úseku silnice padesátka, což v noci nikdo nedodržuje. A to nemluvím o „zapomenutých“ padesátkách a třicítkách, které zbyly na silnici poté, co opravy už skončily – na cestě z Hradce na Mohelnici jsem jich zažila plno.
    Lidé potom tato omezení logicky ignorují – jenže k čemu je pravidlo, na které se kašle?
    Americký způsob – povolit normální rychlost (pokud to jde – povrch silnice, vymezený prostor)) za nepřítomnosti pracovníků, zato zdvojnásobit pokuty za jejich přítomnosti – mi přijde rozumnější.

    1. Přesně tak! A ještě to doplnit blikajícím světlem, které jasně ukáže jestli značka zrovna platí. U nás máme blikající světla na značkách, která ale blikají pořád (pozor přechod, pozor bude semafor), ale nemají ten časovač (jednoduchá věc stará tak 50 let, což je vidět i na věku těch značek v Americe).

  6. Díky za zajímavý pohled na silniční situaci v cizině. Mně by se opravdu líbila ta navěstí před světelnou křižovatkou. Co se mi naopak nelíbí, tak ta jízda v jízdních pruzích rychlostí, jak se ti zamane – i když něco podobného vídám i v Rakousku v okolí Vídně včetně naprosté absence blinkrů – tam je to taky o hubu (zlatý Maďarsko – sice na dálnici chybí benzinky a odpočívadla, za to po ní nejezdí žádná auta, o náklaďácích ani nemluvě (rofl) ).

    Těším se na další díl, kampak se asi po silnici podíváme?

    1. Ta návěst je perfektní! Ten provoz je pak nádherně plynulý. Ta jízda v těch pruzích je blázinec a ani mě nepřekvapuje, že se to děje kolem Vídně. Vídeň mi v tomhle připomíná Vancouver, je lokálně kosmopolitní a pracuje tam hromada lidí z Polska a Balkánu, což bude v dalších dílech ;)

      A Maďarsko pokud jde o dálnice na jih, tak souhlasím, pokud jde o hlavní tepnu z Vídně do Budapešti, tak tam to bylo skoro jak v Americe. Spousta pomalejších aut co jede 120 vlevo a jediný rozdíl jsou dost agresivní silná drahá auta, která opravdu najíždí až na nárazník a blikají úplně vším co jde, k tomu střídají blinkry aby ti to jasně dali najevo.

  7. Jo, mohu z toho potvrdit plno věcí. Třeba zdivočelé kamiony. Už mě napadlo, jestli fakt nemají silnější motory než ty u nás – nebo jestli ty u nás nemají jaké umělé omezení.
    Jednou jsme v noci přejížděli přes nějaké menší pohoří a postupně dojeli „vlak“ – tedy tři kamiony – cisterny, každý z nich ještě měl vlek (taky cisternu). Rychlost, s jakou projížděli tou horskou cestou nahoru a pak i dolů, byla neuvěřitelná a to i za předpokladu, že jeli prázdní. Jak jsme neznali terén, tak jsme byli rádi, že jsou před námi a ne za námi. Ten obrovskej chladič ve zpětném zrcátku fakt vypadá dost děsivě :D
    Jo a taky mě napadlo, co asi udělá náklad v takovém kamionu, pokud ten řidič do něčeho vrazí v jejich obvyklých rychlostech. Fyzika je fyzika…

    1. U nás mají povinné omezovače na 90km/h +-, každopádně i u nás si to dokáží kutilové upravit. Jednou jsem na skútru vedl souboj s Chorvatským kamionem o půlnoci u Vyškova. Jeli jsme skoro 120 oba, radši jsem pak zastavil u pumpy, to předhánění mě až tak nebavilo :D

      V Kanadě údajně mají omezovače na 100km/h, ale nemyslím, že se tím úplně řídí, zvlášť v pustinách. Na obchvatu Vancouveru tu 100 jedou.

      A asi záleží na typu nákladu, obvykle má větší problém to, do čeho ten kamion vrazí. Amerika má ale všude prostor. Kolem silnice, před křižovatkou, v křižovatce, před přejezdem (tam se dá potkat jediná větší věc než ten kamion).

      1. Jo, to tak vypadá:)) A americké vlaky… ty jsou! Čtyři ohromné lokomotivy (když projíždějí obcí, melodicky a velmi nahlas houkají:)) a za nimi předlouhý had vagónů, kde jsou kontejnery naložené po dvou nad sebou! Obecně moc ráda koukám na vlaky a tyhle mě opravdu fascinovaly. No… když jedou stovky kilometrů bez nutnosti vjet do tunelu, proč by neměli mít kontejnery na sobě, že jo? :) Je to prostě velká země…

      2. Nějak si nevzpomínám, že bych jela za polským kamiónem a ten jel cca devadesátkou :) Naši řidiči tvrdí, že s kamiónem nemá smysl jezdit moc rychle, protože stejně nezabrzdí tak rychle, jak by potřebovali, tedy jako osobák. A že by si to mohli uvědomovat ti frajírci, co je těsně předjíždějí…

        1. Já nevím, u nás se to kompenzuje tím, že řidič u toho sleduje film a telefonuje, tak teď co je lepší. Ona to Amerika měla jako my (a Kalifornie stále má pro kamiony limit 55mph), ale proběhlo tam dost studií a konzultací s policií, kdy se zjistilo, že velmi častou příčinou nehod na dálnici je rozdíl rychlostí. A opravdu když jedou kamiony na dálnici 80-90 a auta kolem 140-160, tak to je jako mít v obci stojící překážky na silnici.

          1. No oni právě obvykle jedou rychleji a ještě u toho telefonují a čučí na filmy. Taky se honí po silnici a zažila jsem, jak na sebe ječeli z okýnka do okýnka :) Studijního materiálu mám hodně, protože bydlím mezi dvěma dálnicemi na Brno a jinak se tam v podstatě dostat nedá :)

            1. Já jezdím Brno-Olomouc velmi často a je to občas sranda. Někdy jedu autobusem, to pak jsem ve výšce toho řidiče kamionu, tak vidím ten obýváček :)

          2. Na to není potřeba studii. Stačí jedna jízda po české dálnici v pracovní den. Jeden pruh bezezbytku vyplněný kamiony, jedoucí 80 a vedle pruh nacpaný osobáky, které jedou +- 130. To je rozdíl 50 km/h, který musíte překonat během pár metrů a sekund, když se chcete přeřadit, odbočit a tak. Chce to silné auto a silné nervy.
            V Polsku jezdí kamiony 120. Cítila jsem se na jejich dálnicích mnohem bezpečnější.

            Líbilo by se mi, kdybychom měli na silnicích tolik prostoru, aby jízda mohla být příjemná a značky pomáhaly plynulému provozu. Nejsem vyznavačem adrenalinu.

            Ale stejně. Nemyslíte si, že když uvážíte, kolik pastí a nesmyslů na nás naši správci silnic nachystali a pořád je vylepšují, že jsou čeští řidiči v podstatě geniální, když jich většina každý den i tak dojede do cíle?

            1. Jo, s tím vřele souhlasím. Moje pravidelné jízdy zpod Krkonoš do Beskyd a zpět mi poskytují rozhodně víc adrenalinu, než o jaký stojím – a to počasí je obvykle až ta poslední komplikace :D

            2. Česko a Polsko bych tam chtěl taky zahrnout :) Jinak i v Rakousku jsem je viděl jet 100 a dokonce mají na dálnicích občas značky, kdy na úsek nebo časovou dobu kamionům přikazují jet 80, takže mimo specifická místa to asi tolerují.

    2. Kamiony tam nemají omezovače. Respektive mají, ale v USA je mohou mít vypnuté, v Kanadě je musejí mít zapnuté na 105 km/h. V Evropě jsou na 90 km/h.

  8. Doufám, že článek najdu až to pro mě jednou bude aktuální. Zatím jsem si netroufla v Americe ani v Austrálii řídit. Pro mě bylo zatím největší dobrodružství řídit v Česku, jet po opačné straně silnice, pronajatým autem. Obzvlášť cesta z letiště po pár probdělých nocích a 12 hodin cestování, kdy se mě navigace v pronajatém autě pokoušela zabít a vedla mě nejužšími silničkami mezi tucty vesnic za tmy a deště a ujet 100km mi trvalo přes tři hodiny

    1. Wendulko, naprosto tě chápu – to obracení stran je strašné a pokud vím, ty obvykle jezdíš autem jen v Anglii, ne?
      Navigaci je třeba nastavit, možná měla vyloučené dálnice, nebo měla nastavenou nejkratší cestu – to tě pak vede i myší dírou, aby ušetřila 300 metrů :P
      To musela být jízda! Hlavně, že jsi nakonec dojela…

    2. Jo řídit unavený, v noci a ještě kdejakými vesnicemi to je vždycky skvělá radost. Ale navigaci, když použiju, tak pokud nejde o nějaké drobné nuance, tak se snažím kontrolovat. Už mě párkrát vypekla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN