BTW: Jak je to s Berry?

Je to už dva a půl roku, co víme o tom, že má Berry spondylózu páteře. Jak se nám s tím daří bojovat?

 

 

 

Spondylóza páteře je degenerativní onemocnění páteře, které vede ke vzniku výrůstků na obratlích. Tyto výrůstky časem začnou vytvářet můstky, načež může dojít až ke srůstu páteřních obratlů. Podle posledního rentgenu má Berry můstky na hrudní a bederní páteři. Prognóza není moc veselá – vyléčit se to nedá, dá se tlumit bolest a je třeba podávat chondroprotektiva. Vcelku se dá čekat, že pes nakonec ochrne, ale vývoj nemoci je poměrně individuální. Bolesti páteře navíc obvykle vedou ke kulhání, přičemž v postižené končetině se obvykle objeví artrotické změny. Ostatně těžko vysvětlitelné kulhání (bez úrazu) je prý jedním z prvních viditelných příznaků – ta potvora nemoc se dlouho nijak zvlášť neprojevuje.

 

 

Berry má poměrně ukázkový průběh – i s tím kulháním. V jejím případě to je pravá přední, artrózu má v lokti. Kulhat začala před svým šestým rokem, ale nic moc si z toho nedělala. Na pacce nebyl žádný nález, brala chondroprotektiva, obvykle s jistým pozitivním výsledkem. Je ale pravda, že se mi už v té době nějaký čas nezdála, ovšem pro ono nezdání jako by nebyl důvod. Psina byla u veta v pohodě, ať jí vyšetřoval packu nebo páteř – tu jí prohmatával už i když jsme přišli na očkování. Pak začala mít potíže se skákáním do auta a když jsem ji na jaře 2017 ostříhala, bylo zjevné, že má nahrbená záda. To už příznak byl a ne pěkný. Rentgen ukázal spondylózu.

Nastudovala jsem, co se dalo a pokusila se pro Berry vymyslet udržitelný způsob života. Léky na bolest zpočátku nebrala, stačil Aptoflex a MSM. Později, když už to nešlo, dostala Trocoxil (nesteroidní antiflogistika, proti bolesti, dává se jednou za měsíc). Aptoflex jsem dávala v doporučených tříměsíčních kúrách. Pro ochranu jater dostává čas od času do jídla olej z ostropestřce mariánského. Na návrh našeho veterináře dostala podzim roku 2018 sedm dávek kyseliny hyaluronové do žíly, vždy po týdnu. Pozitivní efekt byl opravdu znát.

 

 

Další důležitá opatření jsou takříkajíc režimová. Jako první jsem pořídila rampu do auta a Berry se ji rychle naučila používat (Ari kolem ní obvykle skáče, i když na rozkaz ji použije také:)). Prakticky jsme vyloučili plavání, i když jako pohyb by jí to dělalo dobře. Potíže je v tom, že Berry má kožich dlouhý a hustý jako medvěd, který je namočený velmi těžký. S bolavou páteří se nedokáže oklepat, což znamená, že kožich neúměrně dlouho schne. Navíc v ne úplně horkém počasí hrozí prochlazení páteře, kterému je třeba se vyhnout. Je vidět, že si je toho vědomá, protože ač byla od štěněte vydra, teď zůstala jen u brodění a nevypadá, že by si stěžovala.

S prochlazením souvisí i omezení pobytu venku na zahradě. To vynutit nebylo zpočátku vůbec snadné, holky byly zvyklé venku i spát – pokud nebyl extrémní mráz. No, nediskutovala jsem. Je vidět, že jí vysloveně nedělá dobře studené a mokré počasí, ale třeba suché mrazivé jí nevadí. Díky tomu, že pracuju doma, jí mohu dopřát právě tolik pobytu venku, kolik si aktuálně může dovolit. Stejně jako se potřebuje držet v pohybu, neměla by ani zchoulostivět. Doma se drží na pelíšcích v dolní části domu, ale když chce, pořád ještě vyjde do patra – i když to nerada vidím.

 

 

Pokud jde o pohyb, tak má prostě lepší a horší dny. Musela jsem oběma psinám významně omezit aporty. I když… i v tom si časem našly nový systém. Ari lítá ozlomkrk, zatímco Berry, se svým vlastním klackem v hubě tak nějak popobíhá s sebou. Ovšem pořád platí, že co mazaná Berry jednou uchvátí, už nevydá, takže rychlejší a momentálně i silnější Ari nakonec vždycky o své poklady přijde. Bere to ale stoicky, koneckonců Berry je šéf:)) Někdy ujdeme dva kilometry a je to moc, jindy pět a funguje to. Asi nejvíc to ovlivňuje počasí. V lese se jí chodí podstatně lépe než po tvrdém. Naštěstí my po tvrdém skoro nechodíme, snad jen v Rožnově, a ani tam ne moc často – jezdím s nimi ven.

Fungovalo to dobře až do středy 11. prosince, kdy jsem byla se psima v Praze u taťky (v zimě je nemohu nechávat venku, musejí tedy se mnou). Nejdřív jsme byly na procházce v Lužinském Central parku, kde jsme si udělaly velký okruh – Berry se sice loudala, ale chodila normálně. Jenže v průběhu odpoledne na mě ale taťka zavolal: podívej, Berry hrozně kulhá! A já se vyděsila, protože to nebylo normální kulhání – podklesával jí celý zadek! Okamžitě jsem si vzpomněla na Kazana a měla dojem, že slyším umíráček. Zrušila jsem plánované odpolední venčení (jsou tam schody) a holky prošla jen těsně před odjezdem domů. Bylo hrozné se dívat, jak se Berry vlekla, ale ona navzdory všemu nevypadala extra nešťastně.

 

 

Dojela jsem domů, pomohla Berry z auta a ona se na zahradě vyčůrala a dovlekla se domů na svůj pelíšek. Navzdory pokročilé hodině jsem napsala SOS Daně – kamarádce (stopy, bloodhoundi, divadlo), která je shodou okolností vynikající fyzioterapeutka. Dohodly jsme se, že ráno k nám dojde i s reboxem, což je přístroj na elektroléčbu, původně vyvinutý na léčbu koňských šlach. Večer jsem Berry pohladila na pelíšku a v noci pořádně nespala samou hrůzou, co bude ráno.

Ráno bylo o něco lépe, takže jsem mohla poznat, v čem je problém. Berry nefungovala pravá zadní, prostě ji od paty dolů neunesla, podlamovala se směrem pod tělo. Kruci – na pravé straně má i ten artrotický loket! Jak bude chodit s dvěma špatnými končetinami na jedné straně těla? Pak přišla Dana. Prohmatala Berry páteř i nohu (sakryš, kde má ten kořen ocasu? V tomhle kožichu nic necítím!:)) a začala aplikovat svoje kouzelné proudy. Ležely jsme obě na podlaze vedle pelechu, přístroj nechtěl nic pořádného indikovat, takže se Dana řídila podle toho, jak pískala Berry.

 

 

Druhý den ráno (v pátek) už byl znát pokrok – Berry začala chodit, i když škrtala drápky o podlahu. Vypadala veseleji, ale pořád trvala na tom, že vyčůrat a domů. Nehádala jsem s ní. Přístroj začal při indikaci proudů ukazovat a pískat (aspoň někde), což prý znamenalo, že svaly povolují, prokrvují se. Dana poctivě hledala úpony a já nevím co ještě, zatímco já přesvědčovala Berry, že to musí vydržet. Myslím, že mi rozuměla, ale s pískáním nepřestala. Chápala jsem, že si taky musí ulevit:)) Nicméně po Daně se nikdy ani náznakem neohnala…

Nebudu to natahovat. V pondělí jsme byly za Danou na poslední léčbě – to už Berry chodila velmi slušně, jen se brzy unavila. Mohu říct, že pro teď se nám podařilo katastrofu odvrátit, i když samozřejmě nevíme, na jak dlouho. Nevrátilo se to úplně do původního stavu, ta noha má tendenci se stále podlamovat, ale Berry to nijak netrápí. Je radostná, v lese si čuchá a občas si vyrazí s Ari na probíhačku. Nikdy ne dlouhou… ale já pak mám dilema. Ono běhání jí dělá radost, ale není to úplně to pravé pro páteř a tu nohu. Mám ji nechat, i když to může být potenciální malér nebo ji mám držet na vodítku, což je bezpečnější?

 

 

Zatím jsem došla k názoru, že radost je v životě potřeba a neuvazuju ji. Vím, že případné komplikace ustojíme jen těžko, protože Berry například nemůže dostat narkózu – když prý svaly kolem té poškozené páteře tak dokonale povolí, je riziko ochrnutí nesmírně vysoké. Plánuju navštívit v Rožnově paní, která dělá u psů Dornovu metodu. Prý by to mohlo pomoct. Možná zase zkusíme i tu kyselinu hyaluronovou. Tam mě ale brzdí to, že se pes musí dávat na vyšetřovací stůl, protože je třeba zavést kanylu. A já se podobné manipulace u Berry už bojím.

Takže se snažím radovat z každého dalšího dne, kdy je Berry veselá, těší se ze života, dokáže chodit a chvílemi i běhat. No dobrá, spíš popobíhat, ale stejně. Kdyby jen to chtělo ještě nějaký čas vydržet! (inlove)

 

PS: Fotky jsou ze chvil, kdy Berry na svoje nohy a záda nemyslí:)) Ty za sluníčka na sněhu jsou ze včera… :)

Aktualizováno: 5.1.2020 — 22:06

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Dede,
    na veterinách- asi jen velkých,mívají zdvihací stůl, takže ho sníží, pes nastoupí a vyveze se vejš….a Dornovu metodu na psech dělají i v Hradci Králové…abys nemusela spoléhat jen na Rožnov….

    moc na Vás myslím!

  2. Ach jo. Je to síla jen číst ty zkušenosti a trable při léčbě. Však jak se píše níže,boxeři totéž a promořenost obrovská. Ája I. taky trpěla a využívali jsme všeho, co bylo dostupné. Nejlépe se osvědčily masáže prováděné MLP,on je v tomto samouk ale má opravdu léčivé ruce. Všichni naši psi si jeho služby vyžadovali a já taky. Takže za mne je fyzioterapie velmi účinná.
    Dede, děláš maximum,moc bych přála Berušce úlevu. (h)

    1. Milá Jenny, však jsem si na tvoje Áji vzpomněla, když jsem četla o těch boxerech. Taky doufám, že se naučím něco, co by jí přineslo úlevu :)

  3. Dede, to je mi Berušky moc líto a jako ostatní jí (a vám též)přeji ještě co nejdelší radost ze života. Koukla jsem se, co je o spondyloze na ang. strnákách – vlastně vše, co už jsi popsala. Ale je tam rada, přikládání ručníku namočeného v teplé vodě. Nebo, když je mokrý kožich nežádoucí (případ Berry)gumové láhve s teplou vodou. Přesně to jsem dělala s Trixie, abych jí ulevila od bolesti jejího „hotspot“ a jasně jí to dělalo móc dobře. Jelikož já vůbec na „magii tepla“ věřím, možná bys to mohla s lahví na ležící Berry také zkusit (já T. pod láhev dávala utěrku, Berry má kožich, tak to ani nebude třeba).

    Se zvířecími nemocemi je to jako u lidí. Dokud se vás ta která nemoc přímo nedotkne, kolikrát ani nevíte, že existují, nebo jen tak povrchně. U fenky Sadie také trvalo, než jsme zjistili, že má DM (projevilo se postupně jako u Berry a také je to nezvratné). „Výhoda“ DM byla ta, že nebolí a Sadie tak ochrnutí zadních nohou necítila. A protože přední packy jí stále normálně běhali, poslední dva měsíce spokojeně drandila na procházkách v kolečku. Bohužel pro Berrynu bolavou páteř a nohy by kolečko asi nebylo.

    Ale, zkus se zeptat na veterině, jestli by B. mohla brát prednisone (k ostatním práškám co jí dáváš)? Používá se u lidí i zvířat na utlumení iminuty a tím pomáhá i na zpomelení svalové degenerace. Sadie jsme ho začali dávat, když jsme DM zjistili(a u toho byl i doporučen) a jsme přesvědčeni ji prášek (a silný hovězí vývar), postup nemoce přeci jen zpomalil. Každopádně v jejím věku (15) už se jím moc pokazit nemohlo. Trixie vet. prednisone předepsal, když jí byly 3 nebo 4 roky. na utlumení alegie. Ale protože neměla zcela v pořádku ani zadní kyčle, možná pomohl i tam, protože viditelnou artrózou až do konce netrpěla.

    1. Maričko, Trocoxil zatím stačí, občas dokonce můžeme maličko přetáhnout termín (jindy ne, no) Obvykle pomáhá pohodlí a teplo.
      Ve čtvrtek zase jedeme do Prahy, tak vyložím kufr auta pelíšky a větší vycházku radši uděláme doma na měkkém ještě před odjezdem. :)

  4. Milá Dede, souhlasím s tebou, že radost je v životě moc potřebná, tak ať si ji Beruška užije ve volnosti, na kterou je zvyklá! (inlove) Však kdyby jí pohyb dělal potíže, sama zpomalí.
    Jinak hrozně, hrozně moc držím palce, aby léky, Dornovka, elektroléčba pomohly !!!
    Bože, je to vůbec možný, že ty roky tak rychle utíkají? Vždyť to bylo nedávno, když v Podmitrově mlaďasové Berry s Denisem lítali a honili se jako blázni! (h)

  5. Milá Dede, je moc dobře, že jsi se se spondylózou Berušky svěřila. Já ji mám také a vím jaké to je nevědět, jak mi bude další den. Na rozdíl od Berrynky jsem ta hloupější a někdy svoje aktivity přeženu a potom se z toho týden léčím.
    Když jsi mi popisovala jak člověčí fyzioterapeutka Berry léčila, již mnohokrát jsem si vzpomněla na moudrá slova básníka R. Kiplinga „Jsme jedné krve, ty i já“. Tolik toho máme společného….
    Beruška je trpělivá pacientka a ty vynikající panička!!!

    1. Však jsi mi, Alex, už mnohokrát dobře poradila. Tentokrát si cestu do Prahy pořádně připravím! :)

  6. Jo jo, letí ten čas, letí. S tímhle nemám neštěstí žádné zkušenosti, takže je nemůžu sdílet. Majk odešel na celkové selhání orgánů, a i když měl před tím problémy s artrózou kolene, tohle šlo strašně rychle, ach jo. A dráčeti Darkovi už bude 8, pořád je to janek, ale už je vidět, že stárne, má rád svůj klid, teploučko. Hlavně, že je ta tvoje psí holka veselá a v (relativní) pohodě ještě dlouho.
    Víš, já někdy pejskům závidím, že mají rozumné a milující pánečky….u lidí to bohužel nejde…

    1. taky už osm? Já si pořád pamatuju na Majka, jako by to bylo nedávno. (inlove)
      Ti pánečci jsou taky různí, že jo… ti zdejší mají prostě kliku :)

  7. Ten čas strašně letí, pořád ji vidím jako mladou fenku. Držím palce, ať je co nejdéle spokojená a veselá. Psi mají tu výhodu, že žijí daným okamžikem a neděsí je budoucnost…

    1. Rony to měl taky? Nebo něco podobného?
      No, prostě doufáme. Dnes v lese zase běhala a mám dojem, že na ni brala ohled i Ari – ta kolečka byla velmi mírná a po dobrém terénu:))

        1. Chjo. No… radši nevyzvídám podrobnosti. Oni mi už na veterině v Hradci, když jsme byli na klinice HK Vet, řekli své.

  8. mám úplně střelený nápad…nemohla bys s sebou do ordinace vzít rampu, aby po ní Berry na vyšetřovací stůl vystoupila? jinak držíme tlapky, aby ještě dlouho spokojeně pobíhala s Ari a radovala se ze života (y)

      1. Taky mi to přijde rozumné, ten stůl nebude o moc výš než kufr vašeho vysokého auta. A snad tam má vet dost místa i do délky.

        Dede, máš štěstí na hrozně milou a pohodovou psí holku, tak vám oběma přeji ještě moc společných radostných chvilek a aby kondice Berušce vydržela co nejdéle. Jsi zodpovědná panička, děláš, co můžeš, tak si nějakou odměnu a radost ze života zasloužíte.

        1. Náš vet má stůl s knoflíkem, kterým může stůl snížit až na zem. Sem si myslela, že je to normální vybavení ordinace. Není?

          1. náš vet ho má, ale my k němu chodíme s kočkami, takže to pro nás zvláštní význam nemá :-)vypozorovala jsem to, když jsme jednou přišli do ordinace po padesátikilové psí šelmě :-D

    1. Evo, není to střelený nápad! :)
      Má dvě drobná ale, kterých se dotkla JJ – stůl je dost vysoký (nevím, jestli ho mají výškově nastavitelný, možná ano) a kolem je nábytek – rampa spotřebuje dost místa.
      A za druhé… no, Berry rampu nadšeně používá, protože auto je tu proto, abychom jezdily za zábavou, to dá rozum, ne? Ovšem o návštěvě na veterině si myslí své. Svoji nechuť nevyjadřuje nějakou agresí, na to je příliš dáma, ale používá pasivní rezistenci. A když pětatřicetikilovému psovi naráz zmizí kosti, manipuluje se s ním těžko. Asi bych s sebou musela mít nějakou extra lahůdku, aby tam tu rampu použila (wasntme)
      Což ale nic není nepřekonatelné, budu o tom uvažovat :)

    2. A nemá vet stůl polohovací – myslím vysouvací?
      Máme stejně stará psiska, vidím na Luxovi taky, že si rád udělá trochu pohodlí. Nikdy nechtěl spát na pelíšku ani na dece jen pořád na betonu /terasu/ na chodbě. Teď už si přijde lehnout na koberec. A vydrží i skoro celou noc. Na pelíšek tedy ne.
      A zkoušela jsi Berrynce dávat B 12 v tabletách? My jsme s tím měli dobré zkušenosti u Doníka. Nemusí to být denně, jen třeba dvakrát třikrát za týden. Vím, že se na mě ozve spousta nesouhlasících ale nám se to osvědčilo.

      1. Maruško, to mě vůbec nenapadlo. Ale připadá mi to jako dobrý nápad, obecně béčko je dobré… Jak to, že mě to vlastně ještě nenapadlo? :)

        1. jednoduše – ty jsi v rybníku a my jsme na břehu…proto vidíme trošku s odstupem :-) když jde o vlastní zvířátko, je člověk vždycky mimo, až mu musí kamarádi naťuknout ( vlastní zkušenost). no a vlastně – pokud nemá vet polohovací stůl a rampa se nevejde, zeptej se ho, jestli by mohl kanylu zavést Berry na dece na zemi ležící. on se asi na rozdíl od pejsky může (s)hýbat bez obtíží :-; nakonec jehně nebo hříbě by taky neošetřoval na stole :-)

          1. I v tom máš pravdu, náš vet je ochotný – jen ono se to aplikuje poměrně pomalu – nejdřív fyziologický roztok, pak velmi pomalu kyselina hyaluronová (je hustá), pak zase fyziologický roztok. Být přitom jako skrčenec na zemi není úplně to pravé :)

  9. Ach jo, Dede, to je mi moc líto, že máte (Berry a ty) takové trápení. Je tak těžké přijmout to, že ta naše zlatíčka mohou onemocnět, že stárnou a že mají ve srovnání s námi vlastně tak krátký život. S každým zvířátkem jako bychom věřili, že tu s námi bude mladé, zdravé a veselé napořád, i když samozřejmě víme, že tomu tak nebude. Kdybys věděla, jakým ostřížím zrakem sleduji patnáctiletého kocourka Matýska :D (samozřejmě i ty ostatní, ale ti jsou mladší). Přeji Berry, aby to pro ni bylo ještě dlouho snesitelné a aby žila radostný a bezbolestný život. Je šťastná, že tě má (inlove) .

    1. Máš pravdu a naprosto chápu způsob, jakým Matýska sleduješ, člověk si prostě nemůže pomoct.
      Patnáct let! To je krásný věk a nejlepší na tom je, že domácí kočka to může klidně zvládnout ještě o dost déle (inlove)
      Jinak… díky, jsme tak nějak šťastné, že se máme :)

  10. Dede tobě a Berušce držím moc palce. Ať se s tím dá žít.
    Mám také problémy s páteří a klouby, tak vím jak jí asi je. Já už mám bezbolestný den jen málokdy.

    Naše Hepinka ke konci ochrnula. Nemohla už chodit a neudržela moč. Tak jsme jí dále netrápili.

    1. Míšo, to je odvrácená strana té lásky – najít vhodný okamžik. I když možná je to ta samá strana, co pořád – ono to k tomu patří. (h)

  11. Ach Dede. Jak lidi, tak psi i kočky mívají na stáří lecjaké neduhy. Je to smutné, ale takový je život. Věřím, že děláš vše tak, jak je pro Berry nejlepší, máš už zkušeností plno. Držím vám palce. Kolik je ji vlastně let? Náš vlčák Astor (měli jsme ho, když jsem byla malá) se dožil slušných patnácti. Ale to už je strašně dávno.

    1. Myslím, že dnes je patnáct let u větších psů skoro jen sen. U vlčáků je to hodně těmi ortopedickými trablemi, že se to zkracuje. A to prosím šlechtí NO do té šílené podoby se spadnutým zadkem! Asi, aby ty trable měli dřív (devil)
      Berry je aspoň z rodu normálních psů – nevyhnulo se jí to, ale snad to ještě chvíli ubojujeme. Na jaře jí bude deset.

      1. Janina kamarádka má patnáctiletého zlaťáčka retrívra. Chodí s ním ona nebo manžel denně na krátkou procházku. Tam jde jako jura a zpět se mu tedy nožičky pletou ale pokaždé se musí zastavit u našich kluků. Ale je pořád takový veselý, k naši Janě si přijde pro mlsek, je to takové zlatíčko- nomen – omen. A má moc hezký ksichtík.

  12. Dokud to jde, tak to jde… ač nemám psy dlouho, už o tom vím své. Berry je zatím veselá a spokojená a to je hlavní.

    1. Jo, přesně. Dokud to jde, tak to jde.
      Potíž je v tom, že ani varování chronické nemoci tě nepřipraví na malér. Už dlouho vím, co se může stát, ale v tom prosinci mi došlo, že jsem to prostě vytěsnila, že vůbec nejsem připravená to snášet.

  13. Nepsala jsem to, abych vás rozesmutnila – spíš mi šlo o shrnutí určitých zkušeností. Psů se spondylózou v různých stádiích je hodně a jejich pánečci většinou googlí informace stejně, jako to dělám já. Třeba někomu takový soupis zkušeností pomůže. A dodá odvahu :)

  14. Dede nestraš!! Doufám, že to Berry ještě nějaký čas ustojí a ošetření v Rožnově jí i tobě uleví.

  15. Ach jo, to jsou ti vlčáci a z nich vzniklá plemena. Četla jsem si historii plemene a bylo mi z toho neveselo – v začátcích úzká příbuzenská plemenitba a s tím související rozšíření dědičných chorob. A choďáci, moje srdeční záležitost, vznikli stejně. A bohužel i ty choroby se nám objevují (v předcích mají i ty vlčáky) – epilepsie, dysplazie ledvin, degenerativní myelopatie… Ani mojí smečce se to nevyhnulo.

    1. Jo, mají toho dost. když jsem se ale dočetla, že u boxerů je někdy promořenost populace spondylózou až 80 %, zatrnulo mi. Potíž je v tom, že ono se to projeví obvykle později, takže krycí psi se spondylózou už v té době klidně mají čistokrevná štěňata…

      1. U choďáků si někteří nechávají při RTG kyčlí i vyhodnotit spondylózu. Ale není to povinný zdravotní test, stejně tak jako dysplazie loktů, DM, takže do chovu jít mohou. Ono je to těžké, když se vyloučí jedinci s nějakou dědičnou chorobou, tak se zúží počet chovných jedinců a vyskočí něco jiného.
        Jak říká náš vet, je to cesta do pekel.

  16. Jo, dilema. Jsem přesvědčená, že máš s tou potřebou radosti stopro pravdu. Držím vám oběma palce.

    1. Díky :) Ona je opravdu většinou radostná, k misce se vrhá a cestou poskakuje. jen člověk vidí, jak vratké to všechno je – jí je to v podstatě jedno (inlove)

  17. Stárnou nám holčičky a stáří s sebou nese i zdravotní problémy. Já zastávám názor, že léčba ano, ale do určité míry. Není to otázka finanční, to je asi jeden z mála důvodů, kdy bych si půjčila. Tak vám oběma přejeme, aby se zdravotní problémy nezhoršovaly a Berry si mohla užívat

    1. Inko, ze srdce s tebou souhlasím. Už jsem dávno pochopila, že kdysi jsem Maxe léčbou skutečně jen trápila. Ano, nedožil se 14, ale 15 let, ale za jakou cenu. Doufám, že už nejsem tak sobecká – ano, držela jsem ho při životě hlavně kvůli sobě, nechtěla jsem ho ztratit. Ale to je něco, k čemu člověk prostě dojde až zkušeností – nebo je Xerxová :)

  18. Ach Dede, to je trápení! Držím palce, aby se postup nemoci co nejvíce zpomalil a Berry si užívala veselého vlčáckého života. Na fotkách v ksichtíku vypadá pořád jako ta střapatá nohatá psí holka z písečných anglických dun, i když jí ta huba šediví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN