HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Návštěvy, dárečky i radostná překvapení

Minulý týden přinesl řadu různých překvapení, ba dalo by se i říci, že dárků a dárečků.

 

 

 

To, že Rozárka již vzala koťata na milost a smečka se pomalu stává plnohodnotnou a fungující (doufám, že jsem to právě nezakřikla), byl prvním z nich. Adventní doba je dobou zázraků a já mám pocit, že u nás právě jeden probíhá.  Sedáme už pár dnů v obýváku všichni společně a je to velmi příjemný pocit.

Tedy, kdybychom si představili náš obývák jako loďku, byla by jedna její špička hluboce ponořená do vody (protože by v ní dřepěl můj muž, obklopený Rozárkou, Sárinkou a Zuzkou, kdežto druhá by smutně trčela vysoko z vody (a na ní bych se krčila já s Goliáškem). Ano, je to tak, kam jde pán domu, tam za ním kráčí jeho černobílá suita. Na druhou stranu Goliášek si v genderovém rozdělení libuje, protože se o mne nemusí s nikým přetlačovat.

Rozárka mezi námi

 

Adventní doba je také dobou návštěv. K nám se jich dostavilo několik (některé tu i noc či dvě přespaly) a koťata byla na vrcholu blaha. Předvedla pyšně všechny své triky:

Kabátový šplh nahoru na předsíňovou stěnu, přes kabáty návštěv nevyjímaje. Předvedený trik v návštěvách většinou vyvolal velmi silné emoce, nejedno oko nezůstalo suché. Ostatně, zážitek nemusí být vždy radostný, hlavně, že je silný, že.

Dobytí předsíňové stěny

 

Trysk s výběhem po sisálem omotané trubce včetně přeskoků z polic na zdi na půdičku, půdu a zpět, to vše nad hlavami dojatých diváků (jeden odraz od návštěvnické hlavy nebudeme počítat, nakonec lepší škrábanec na hlavě než rozplesklé kotě na podlaze, určitě chápete).

Výstup na starožitné hodiny (to zamáčkla slzu i velmi otrlá domácí, zvláště pak při seskoku akrobata z hodin na zem, kdy broušené sklo výplně jen zařinčelo).

Dobytí hodin

 

Vybafnutí na sprchujícího se hosta z koše na prádlo (s následným výstupem po županech, aby se na vykuleného mokrého človíčka podívali pěkně shora).

Šplh koupelnový

 

Obsazení koše na prádlo

 

Obsazení umyvadla

 

Etudu kuchyňskou, spojenou s hrou na schovávanou, kdy rezatého bohužel prozradily uši, čouhající nad okraj dřezu a jednu černobílou ocásek, který se nevešel do pootevřené skříňky, zatímco druhá černobílá hru dovedla do dokonalosti a na WC jsme ji našli až za dvě hodiny, slastně spící v umyvadle.

Uši ve dřezu

 

V neposlední řadě skvělé sportovní vystoupení s uloupenou vánoční ozdobou, začínající přesnou trefou jedné černobílé pacičky, která perfektním forhendem vylouskla lesklou baňku z vánočně naaranžovaného tácu a shodila ji ze stolu na zem, kde po krátké pranici si vítězně odnesl ozdobu za šňůrku zrzavý vítěz. Pak ale paní domu šňůrky nečestně a nesportovně z baněk odebrala (pro jistotu, abychom je po čase netahali z kočičích zadečků) a tak se k nošení (a v podstatě i ke zdobení stromku) již nezpůsobilá vánoční ozdoba stala super lehkou cinkací kuličkou, kterou koťata naháněla z obýváku do kuchyně a zpět jen proto, aby ji v závěru zapinkla v koupelně za pračku a pak na ni zbytek večera smutně zírala.

Čtyři ozdoby

 

Pravdou je, že všechny návštěvy kotěcí smečku v pohodě přestály, do sytosti podrbaly kožichy černobílé i ten rezatobílý a koťata, která vítají každého s radostí, se předvedla všem v tom nejlepším světle.

 

 

Adventní doba je však také dobou dobrých skutků. Lidé posílají peníze na bohulibé účely, kupují dárky do dětských domovů či se stávají Ježíškovými vnoučaty. My jsme si letošní charitu odbyli jinak.

„Máme takový drobný problém,“ oznámil mi můj muž jednoho dne do telefonu. „Máme doma dalšího kocoura. Myslel jsem, že je to Barbucha, ale nakonec to asi Barbucha přece jen nebude…“

Oněměla jsem. Jak, doma dalšího kocoura? Jak, Barbuchu, který není Barbucha? Ten se nám přece ztratil dobře před rokem a čtvrt, že by se najednou vrátil? Do telefonu mi přistála fotka mourovatého kocourka, který zdálky opravdu hodně našeho tuláka připomínal. Jen se mi zdál větší, a výraz v obličeji měl trochu jiný. Jenže… je to už přes rok, jak moc se může kocour za rok změnit? Jak dobře si ho pamatuju?

Domů jsem vcházela napnutá jak struna. Dveře do obýváku zavřené, přede dveřmi trojlístek na hlídce. Koukali na mne vykuleně, s výrazem – jak to, že nemůžeme do našeho obýváku, no? A co je to tam zač? My dobře víme, že tam někdo je, náš čuch neoblafnete!

Odstrčila jsem je a vešla dovnitř. Na okně ležel kocour, který opravdu vypadal jak Barbucha blahé paměti. Po oslovení zvedl hlavu, ale jestli reagoval na jméno nebo na hlas, to nevím. Vypadal docela dobře, nebyl vyhublý, jen zaprášená srst a lehký smutek v očích vyprávěly o posledních ne zrovna lehkých dnech.  Kdepak, Barbucha to nebyl. Neměl jeho šmrnc a šťávu. Ale co my s ním?

Postupně jsem zjistila, že kocourek se od začátku prosince potuloval po jedné ulici tady nahoře na kopci. Chytal se lidí, kteří chodili kolem, snažil se dostat do k nim domů. Lidé ho občas vzali dovnitř, ale pak zas vypustili v domnění, že patří někomu ze sousedů. Až se ho ujala paní, co má sice sama dva psy (kteří kočky moc nemusí), ale bylo jí ho líto. Začala pátrat, jestli někomu z okolí nechybí mourovatý kocourek a narazila na Barbuchovu fotku na Psím detektivovi. Zavolala na telefon, uvedený u inzerátu, a tak se manžel jel podívat, jestli to náhodou není náš ztracený tulák.

Mourek poprvé

 

Hned mezi dveřmi poznal, že to Barbucha není, jenže… Kocour seděl nešťastně v koupelně, paní byla celá nesvá z toho, že neví, co s ním teď dál… a tak můj muž šoupnul milého kocoura do přepravky a vzal ho k nám. Zavřel ho do obýváku, dal mu krmení, vodu, a ukázal mu záchod.

Mourek podruhé

 

Kocour se vzorně najedl, napil, použil WC a odebral se na okno, jako by u nás bydlel odjakživa. Posléze, když jsem si sedla na gauč a přemýšlela, co dál, seskočil rozvážně z parapetu, volným krokem přešel přes obývák, vyskočil na gauč a v pohodě se mi uvelebil na klíně. Úplně mě tím dojal, abych řekla pravdu. Začala jsem ho hladit a mourek začal nadšeně vrnět, až se mu tělíčko rozvibrovalo.

Jenže, co s ním? Měla jsem strach, že přijetím další kočky totálně rozhodíme křehkou rovnováhu, kterou jsme tak dlouho pracně budovali. Vyhodit ho ale nemůžeme, to nejde, je ošklivě, zima, mokro, kam by šel… Kdoví, kde se tu vůbec vzal, jestli ho tu někdo vysypal jako nechtěné dědictví nebo co… Radši nemyslet.

Hladila jsem ho a hladila, probírala zaprášenou (ale jinak naštěstí čistou) srst, nenápadně zkontrolovala uši, oči, koukla zběžně na zuby. Kocour vypadal na první pohled zdravě, po chvíli mi na klíně spokojeně a důvěřivě usnul. Kdepak, my tě nezradíme, slíbila jsem mu v duchu a opatrně ho přesunula na gauč, abych realizovala nápad, který mě při hlazení mourované srsti osvítil.

Mourek potřetí

 

A tak jsme se sebrali a zašli za manželovou maminkou. K nim se tehdy Barbucha přestěhoval, u nich trávil poslední rok nejvíce času. Nemohl by tam tedy tenhle nešťastník bydlet, aspoň do jara, než se to tu pořádně usadí a než uděláme plot?

Dopadlo to výborně. Kocour (pracovním jménem Mikeš, jak babi říkala i Barbuchovi) obdržel nové bydlení ve velkém domě. Podle toho, jak ho pomalu poznáváme, je to rozvážný, klidný kocour, který je za každé pohlazení vděčný a je rád, že je v teple a v suchu. Zda se na jaře přestěhuje k nám, nebo zda zůstane u babi, to se uvidí. Zajedno podle zdravotního stavu (na veterinu pojedeme příští týden), zadruhé podle toho, jak moc – či zda vůbec – si na sebe s babi zvyknou.

Asi to bude Miki

 

Jak už jsem psala, advent je dobou návštěv, rozjímání, dobrých skutků i zázraků. Toho všeho se nám dostala v letošním adventu přehršel.  Teď si jen můžeme přát klidné a pohodové Vánoce (já vím, koťata a stromeček, to bude pohoda jak vyšitá), ale hlavně –  klidný a pohodový další rok.

To samé přeje Hotel U devíti koček i vám všem, kteří příběhy z našeho hotelu sledujete, čtete a komentujete. Děkujeme za přízeň, vážíme si jí, opravdu.

Přejeme Vám všem krásné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, pohody a štěstí do dalšího roku.

Pojďme si navzájem držet palce a tlapky, ať se tu v plném počtu takhle sejdeme zase za rok.

Šťastné a veselé!

 

 

Aktualizováno: 18.12.2019 — 09:52

48 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Toro, asi jako všichni se na tahle povídání vždy těším a při čtení se usmívám. No, tentorkát, jak jsem nejprve shlédla fotky, vidím fotky koťat jednu za druhou. Ale pak delší dobu nic (jen delší stať) a najednou „neznámý mourek“, navíc sedící na okně zevnitř ! No a u dalších fotek už jsem tušila …a správně :) No a povídání je typicky krásné, dodatek v komentářích o Mikeškovi dojemný a Hotel u devíti koček zase bude počtem odpovídat(podle toho, kde nakonec zůstane, že?) . Moc vám oběma za kocourka děkuji. Zřejmě už ho toulání přestalo bavit, možná – jak je tu zmínka – si vzpomněl, že měl kdysi také své doma. Desetiletý kocour prostě zatoužil užít si na stará kolena lidskou lásku, teplý pelíšek a pravidelnou stravu. A povedlo se (h).

    Jinak při pohledu na číču na hodinách mi až zatrnulo a doufám, že jí tohle kaskadérství časem omrzí, hodiny by váhu dospělé kočky take nemusely unést. Goliášek v umyvadle vypadá nedmíru spokojeně, no a Rozárka u nohou tvého manžela to je přímo výhra (hezké přirovnání k loďce). Tedy jako Rozárku jsem odhadla tu tlustší kočku, které kotě je „ta druhá“ nepoznám.

    Přeji mnoho další radostních chvilek!

    1. Na první fotce je vedle Rozárky Zuzka :). Jinak ano, Miki prostě měl štěstí a domov našel. Myslím, že u babi mu bude dobře a nakonec ještě bude ráda. Vím, že se jí po Barbuchovi stýskalo, ale další kočku nechtěla. No a nakonec se to vyřešilo takto, snad pro všechny dobře.

  2. Něco pro kočkaře… :)
    Od začátku léta máme nové sousedy a jak se ukázalo, mají laskavou kočičí duši. To pochopitelně neušlo místní kočce, která se k nim nastěhovala (na zahradu) se čtveřicí malých koťat. Sousedé se o ně postarali, stejně jako o původně polodivokého kocoura, kterého dostali s domkem. Kočka by snad už měla být kastrovaná, koťata vyvádějí podobně, jako ta Tořina – jen venku:)) Dvě želvinky, mourek a bílomourek. Opět musím být ostražitá jako Apač, když jedu autem i když jdu se psima ven. Holky kočky honí, i když neubližují.
    No a včera večer už psice chrupaly po večeři doma, když jsem na dvorku zahlédla pohyb – a dvě dvojice svítících bodů (svítila lampa nade dveřmi a vánoční světýlka). Podívala jsem se pořádně a zjistila jsem, že se tam potulují (minimálně) dvě ze sousedových koťat! Mourek a bílomourek. Ten byl natolik oprsklý, že si šel vyzkoušet i psí pelechy. Lekla jsem se – blbouni, co když jim psi ublíží? Na našem dvorku…
    Když jsem později vypouštěla psice na vyčůrání (koťata vidět dávno nebyla), čekala jsem, že… něco udělají, holky musely ta koťata cítit – a venku lítají po kočičích stopách jak střely.
    Jenže teď přijde to zajímavé – ony neudělaly vůbec nic! Daly na chvilku čumáky k zemi, ale prej normálka… No chápete to? :) Chodí tam ta koťata častěji? Chrání je to, že jsou to mláďata? Venku je určitě proženou!
    Co vy na to, kočkařky? :)

    1. Dede, těžko říct. Ony je určitě cítí i od sousedů, možná je vzaly „za své místní“, možná, aniž bys to věděla, už u vás na dvoře byla koťata xkrát a psice si už zvykly.

    2. Dede, také si myslím, že sousedovic kočky bývají častější návštěvníci na vaší zahradě, aniž byste je viděli. Trixie se osobně s našimi kočkami nikdy nesetkala, ale vzájmně o sobě „po čichu“ jasně věděly. Když jsem k nám T. převáděla od vedle, skoro vždy nejprve běžela očuchat místo, kde moment před tím seděla, nebo ležela jedna z koček a zanechala tam čerstvou stopu. Ale jen jí očuchala a s výrazem „jó tu znám“ pak spokojeně zamířila do domu. Stejně jsou na tom tvoje holky. Už pachy sousedovic koček znají, vědí „kam patří“ a pokud kočky jen cítí, ale nevidí, nechává je to klidné. Ty máš ale výhodu, že víš, že by Ariberry kočkám neublížily, já si u Trixie bohužel byla skoro jistá opakem. Naštěstí k žádné tragedii nikdy nedošlo.

  3. Toro, představa krakenků, levitujíchích bytem nad hlavami návštěv nmi neskutečně zvedla náladu,
    Dočítám až teď, měla jsem celý den rušno

    1. Jo, to je vždycky velké představení. Jen teda tuhle to maličko klouzlo, no, stane se :) Od toho přece návštěvy jsou, aby zachraňovaly, že jo.

  4. Toro, jako vždycky super. Koťata jsou úžasná, nejvíc mě pobavil jejich výstup po kabátech a výstup po županech :D . A je skvělé, že Rozárka s nimi už uzavřela mír.
    A Mikeš? To ani nepotřebuje komentář. Moureček zažil vánoční zázrak, dali jste mu ten nejkrásnější dárek. Já si myslím, že v žádné kočičí partičce by takový pruhovaný tygřík neměl chybět. Mikeš bude sice u babičky, ale to je v rodině, je prostě váš.

    1. díky, Tapuz. Máš pravdu. A myslím, že je to krásný vánoční dárek nejen pro kocourka, ale i pro babi.

  5. Hlášení o Mikim (Mikeš se mi nějak příčí, ale ať kocoura nepleteme). V uchu má tetovaní MP136. Zřejmě tedy kastrovaná venkovka z Brna, říkala veterinářka. Věk odhad 10 let. Fiv FeLV negativní. Krev vše v normě, bez svrabu, cizopasníků. Prostě zdravý starší kocour. Potěšilo mě, že nemá FIV a FeLV, moc. Když bude nejhůř, bude moci k nám. Zatím bude u babi, ven ho samozřejmě nevyhodíme. Vetřel se dobře, kluk, bude se mít fajn.

      1. Milá Toro,
        záhadu v tom nehledej. Je to 5 let co tu začal pobíhat zdrchaný mourek s krásným mramorováním. Vyoadal dost děsně a hledal, co by kde našel. Nebyl ničí, je nás tu jen pár a všichni máme tak nějak přehled, Začal chodit na misku, co jsem dávala ježkům, a tak jsem ho nakonec vzala dovnitř. Byl zjevně zvyklý na domácí prostředí.Měl ošklivou ránu naa krku, tak jsem ho vykurýrovala, testy měl v pořádku, byl to krásný, asi šestiletý kocour. Bohužal, teď to bude zrovna rok, co se nevrátil.
        Prostě ho někdo vyhodil z auta.
        Teď tu mám podobný případ, taky mourek, začíná slyšet na Tomíka, a už se tu pomalu zabydluje. Tenhle kocour chodí pravidelně na křižovatku všech tří ulic, které tu máme, a prohlíží si auta. Připadá mi, že cjodí vyhlížet to „jeho“, které jednoho dne přijede a odveze ho zpátky.

        1. Podle toho tetování musel projít útulkem MP. Jenže já se přiznám, že se bojím pátrat. Tak to beru tak, že prostě přišel, potřeboval pomoc a bude náš. Kdybych někde zahlédla inzerát a tam bylo toto číslo zadané, tak se samozřejmě ozvu, ale sama aktivně hledat nebudu.

    1. tak super….je zdravej a bude spokojenej a zase bude mít doma… to nebude zatoulaný zvíře, to bude odúmrť, jak já říkám nechtěnému dědictví..

        1. No, píšeš, že je zdravý a čistý, žádné blechy, svrab, dobré zuby. Navíc hned uměl na záchod, šel si lehnout na okno a pak hned k tobě na klín. To na toulavou venkovku nevypadá, spíš na kocoura, který se moc dobře vyzná v domácnosti a zná lidi. Kdoví, co se stalo.

        2. Možná se toulal, někdo ho vzal domů… a pak z něj bylo nechtěné dědictví a skončil zpátky na ulici. Těžko říct. Rozhodně jsem moc ráda, že je zdravý a doufám, že jim to bude s babičkou klapat (inlove)

          1. Hele uzavřela jsem to podobně – někdo si ho vzal z útulku a teď se už nemohl starat, nemoc, úmrtí, kdoví… a někdo jiný se ho tady zbavil. I když – těm lidem, co tohle dělají, bych přála, aby si zažili totéž. Fakt.

  6. Milá Toro, tak vidím, že adventní CD fungá naprosto bezchybně a Mikeš alias Barbucha se tak nějak vrátil na to správné místo. No a Tvá domácnost, to je denně jeden velký Jéééžíšek, umí pěkně naložit :-) hlavně když se kočky pudrujou ! :-) Bezva fotky!

  7. Domácí loď – to mi připomnělo Bimbouše, který si druhý měsíc užívá klidu důchodu. Onehdy jsem přiletěla z práce a popoháněna psinou jsem se převlékala, abych to ubohé zvíře, které celý den prospí v křesílku, vyvenčila. Při odchodu jsem se spíše ze zvyku zeptala, zda si máme vzít klíče. A dostalo se mi zajímavé odpovědi: Vezměte a zamkněte mě, protože jsem si přes den nelehnul, neb na našem obřím rohovém gauči leželi dva kocouři….A on chudáček je nemohl dát pryč

  8. Krásné čtení Tóro. Jste hodní, že jste se Mikeska ujali. Také přeji krásné a pohodové Vánoce a do nového roku hodně zdraví a štěstí.

  9. Nešlo ho nechat venku. Dnes jede na veterinu, držte mu palce, ať je zdravý. Doufám, že bude a že si ten dům užije;)

  10. Toro, ty víš, že prop pruchatý mám slabost..obrovskou…tak tu slzím nad tím, jak je dobře, že došel ten pruchatej kluk k Vám a že bude u babičky a bude mu fajn….máš můj hlubokosklon…. (bow) a děkuju Ti.

    1. Nešlo ho nechat venku. Dnes jede na veterinu, držte mu palce, ať je zdravý. Doufám, že bude a že si ten dům užije;)

  11. Milá Toro, dnes to bylo opravdu nádherné povídání – ani nevím, co si vybrat jako nej:)) Moc se mi líbí představa vaší domácí loďky, nahlas mě rozesmál odraz od hostovy hlavy, kočka na hodinách… taky bych zamáčkla slzu a opět děkuju bohu, že mi psi zůstávají na zemi :D Potom se mi líbily zrádné uši a ocásek… jo, dnes jsem si to užila komplet :D
    A ten mourovaný tulák… díky za něj. Snad si na sebe s babičkou zvyknou a budou se mít rádi, to by bylo skvělé řešení pro oba (inlove)

  12. O, Toro, do devíti ti jich prostě ještě pár chybí :) takže přišedší kocour moc dobře věděl, že ho nevyhodíte. Teda je zajímavý, že za těch skoro 10 let jsem zažila jen dvakrát, že se k nám chtěla vloudit kočka. Jednou kotě, které jsem na ulici krmila, a pak si ho kdosi z ulice vzal domů, a kočka, která (jak jsem pak zjistila na obecním fb) byla notorická útěkářka a nám seděla na okně a ječela, že potřebuje k nám domů. Vypadala úplně jako Oriáš, takže jsem se šla nejdřív přesvědčit, jestli mám kocoura opravdu doma, a teprve pak jsem zjišťovala co a jak- naštěstí se madam na parapetu zvedla a předvedla krátké nohy, což nemohl být náš obrkocour.
    Je fajn, že si Rozárka zvykla. ale podle mě málokterá kočka je vyloženě solitér.

    1. Hm, nestraš. Čtyři doma, dvě vzadu, kocour od sousedů, co je tu imrvere furt a Miki je devět a hotovo! A ne že ne! A je fakt, že vše máme o chlup lepší, to zas jo!

  13. Páni, Toro, vy jste samé překvapení. Hotel se zase zalidňuje, tedy zakočkovává. Mamince bych kocoura moc přála, oni si určitě budou rozumět. A pokud má nakonec bydlet u vás, ono se to taky utřepe. Třeba budou s Rozárkou sedět na okně a povídat si: „Povím vám, pane, to dnešní kotěctvo nemá žádné vychování…“ „Naprosto souhlasím, madam, už sem zase jedna leze a nenechá dospělé ani si v klidu promluvit…“ (stereopleskanec).

    Jinak, hned na začátku mne napadlo, že ta koťata asi četla nějakou učebnici kvantovky, protože jsou částečně současně všude. Kontrolní otázka: Co najdeš, když otevřeš konzervu? :-D

    1. U nás jsou v konzervách psí chlupy, chceš tím říct, že jinam se dodávají s jinou náplní?

      1. Pamatuju si na dobu, kdy naši měli černého jezevčíka Bendu – a mamina prý jednou otevřela před Vánocema úplně novou lahvičku majonézy a přísahala, že ten černý chlup už tam byl :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN