HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský (Neviathiel): Divoká dámská jízda

Že by mě po odletu mého chlapce čekaly single večery? Ano a zároveň ne.

 

 

Jeho odlet jsem tiše obrečela, ale beznetopýrová jsem zůstala sotva půlhodinu.

Je tam netopýr. Najdete ho?

 

Z veřejného vypouštění netopýrů jsem odešla s jinou, větší přenoskou a bydlením pro netopýry v jednom. Obsahovala upevňovací gumičky, držící na místě kousky síťek proti hmyzu a pruhy pevných látek, dvě misky, stelivo a čtyři hubené obyvatelky zavěšené na síťce a přikryté látkou. K tomu všemu jsem dostala krabičku s moučnými červy.

Netopýří bydlení

 

Kdepak se vzaly ony čtyři okřídlenkyně?

Spolu s více než dvěma sty dalších netopýrů nalítaly koncem října na osvědčený balkon. Neměly kde zimovat a věděly, že tady dostanou zimní nocleh s polopenzí a kosmetikou. Byly odchyceny pracovníky záchranné stanice, ubytovány, odblešeny, nakrmeny a uloženy do vhodné klidné prostory se stabilní teplotou. Tam hibernovaly až do začátku dubna. Pak byly vytaženy ven (což je probudilo), prohlédnuty a zařazeny k netopýrům, kterým by prospělo pár dní dokrmování.

Pro netopýry nezvyklé, ale taky je to hmyz

 

Moje čtyři holky ten den ještě nejedly. Hned po příchodu domů jsem tedy našla čtyři malé misky na čaj a do každé odpočítala pět červů. Vyhladovělí netopýři, kteří od podzimu nic nejedli a během zimy jen ztráceli drahocenné zásoby tuku na zádech, se musí rozkrmovat opatrně.

V první řadě se ovšem musí naučit, že červ je k jídlu.

Vzala jsem červa a nožem mu usekla hlavičku. Červi koušou a na první pohled nevypadají poživatelně. Dala jsem netopýřicím k čenichu červí krk. Tři holky začenichaly a jídlo si vzaly. Čtvrté jsem je musela otřít o tlamičku. Pak pochopila, že to má sníst.

Krmení netopýra

 

V jedenáct večer vám to moc nemyslí. Takže, když jsem zničehonic uslyšela plesk-plesk-plesk směřující někam do kuchyně, udělal můj mozek pomalou řadu asociací: to zní jako netopýr – moment, odkud vyletěl – aha, nechala jsem otevřenou přenosku! – kde je? – co je to tmavé na chňapce?

Tehdy jsem provedla můj první odchyt divokého netopýra v lidském příbytku.

Poučení pro příště: zavírat přenosku.

Druhý den jsem zvýšila dávku červů na dvojnásobek. Netopýřice by si prý rády daly další, ale to nejde.

Třetí den už mohly jíst bez omezení, a já se rozhodla ulehčit si práci. Nakrmím všechny najednou! Vytáhla jsem ustřiženou nohavici od džín, přeložením z ní vytvořila pytlík a všechny okřídlence do něj strčila. Pak jsem se ale hluboce zamyslela a došla k názoru, že těžko zjistím, zda každá snědla aspoň čtyřicet červů. Odpočítala jsem tedy červy do misek a vytáhla plátěný pytlík, do kterého budu dávat netopýry nakrmené.

Jídlo připraveno. Netopýři čekají v pytlíku z nohavice.

 

Když jsem druhou nakrmenou netopýřici strčila do pytlíku číslo dvě a začala krmit třetí, vylezla jedna nakrmená ven, drze se na mě podívala (přísahám!) a vlezla do pytlíku s hladovými.

Že se tváří drze?

 

Poučení pro příště: zavírat pytle.

Čtyři netopýři nejsou příliš. Za pár dní je začnete rozeznávat od sebe. Pojmenovala jsem si je Malá, Velká, Pískavá a Oprsklá.

Velká byla velká.

Malá byla drobná.

Pískavá doprovodila každé chňapnutí po červovi nadšeným písknutím.

Oprsklá 

 

 

Oprsklá neprskala, naopak byla velmi tichá. Když jsem čtvrtého večera začala krmit Malou, vylezla Oprsklá z pytlíku, vyšplhala na mou ruku, zakousla se do pinzety a pokusila se ji vší netopýří silou odtáhnout do pytle.

Poučení pro příště: opravdu zavírat pytel.

 

Holky u mě strávily týden, hezky se vykrmily a sedmého dne jsem je odvezla na veřejné vypouštění netopýrů. Rozloučila jsem se s nimi pohlazením. Mám dojem, že Pískavá přitom pískla.

Během soumraku se zahřály na provozní teplotu, roztáhly křídla a zmizely ve stínech stromů.

Dávejte na sebe pozor, holky.

 

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:29

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kdysi jsem v pražské ZOO krmila mládě poštolky. Vet mi řekl, že mám moučným červům nehtem ucvaknout hlavičku. Eklovalo se mi to, používala jsem nůž. Ale trvalo to jenom den, pak si poštolku převzal ošetřovatel. Klaním se při pomyšlení, kolik červů jsi musela setnout. A povídání o netopýrech se mi moc líbilo. I oni jsou rozdílné osobnosti.

    1. Myslím, že ani ne dvacet. Netopýři jsou učenliví a hodně rychle zjistili, že jsou k jídlu.

  2. Moc krásné povídání. Mne se líbí jak jsou všechny ti netopejři namacuškovaný,hotový zubatý špekáčci,dobře si krmila,červi jsou prostě zdraví,chutný a jedlý. A jak jsou chytrý. Díky za ně. (h)

  3. To je báječné vyprávění, moc jsme si ho užila. Pokud jde o zalezení nažrané netopýřice k nenakrmené… neměla ta nakrmená aspoň trochu nacpanej pupík? Že by to šlo poznat :)

    1. Šlo, ale já si tehdy nebyla jistá. Dala jsem jim jen těch 40 červů, takže břicho jako před porodem se nekovalo :)

  4. Líbí se mi Písklavá, za každého červíčka hezky poděkuje :D A taky se mi líbí Oprsklá a Malá a Velká… všechny mají krásně „ošklivé“ ksichtíčky! A asi bych je při pouštění obrečela.

    1. Nestihla jsem to :) dělala jsem chytače neodletivších netopýrů. Napíšu o tom víc v některém dalším článku :)

  5. Moc pěkné povídání :D . Mají ksichtíky jak ze Star Treku. Moje favoritka byla Pískavá.
    Ta práce s červy je tedy dost hustá, ale člověk si na to asi rychle zvykne. Mně se kdysi eklovalo zaobírat se vnitřnostmi, ale když kdysi přišel kocourek Matýsek a zjistila jsem, že mu chutnají kuřecí srdíčka, játra, žaludky a posléze i kachní žaludky a krůtí játra a srdce, tak jsem si na to zvykla natotata.

    1. Hihi, to mě nenapadlo, a to jsem pravidelně počítala červy a krmila u Babylonu 5 a Star Treku :)

  6. Děkuju, netopýrku, za moc krásné povídání! Užila jsem si to celé, Oprsklá mě nadchla – ta prostě nejen věděla, co chce, ale zatím i šla:)) To je ten druhý krok, který spousta lidí už neudělá :P
    Jinak moc oceňuju všechno, co pro netopýry v nouzi děláš. S červy mám problém obecně (štítím se jich), sekání hlaviček nebo být sežraný… to setnutí mi přijde milosrdnější:)) Ale kdo ví, co si myslí červi!
    Jsem moc ráda, žes našla cestu na Dedeník, víš, kolik lidí díky tobě už teď ví o netopýrech mnohem víc, než kdy čekali? :)

  7. Já jsem se přistihla, že opravdu závidím. Jo a Kátě veverky taky. Tak alespoň vykrmuju ty venkovní kočky, aby jim zima nebyla moc tvrdá. Navíc vedle nás jsou teď už dva volné baráky s množstvím možných skrýší

    1. To si pak můžete večer lehnout na lehátko a místo padajících hvězd pozorovat vyletující netopýry :)

      Stýská se mi. Vlastně po nich mám absťák :)

  8. Jéé, to je tak krásné vyprávění! Všechny mé sympatie si ukradla Oprsklá, ta opravdu věděla, co chce (rofl) !

    Jinak si živě představuju, jak stínáš červy – na rozdíl od citlivé JanyBa bych to asi zvládla (při vzpomínce na dětská léta, kdy jsem obuškem na špalku sekala kačenám spařené chrousty… ano, byla jsem drsňák, ale když oni nám tenkrát sežrali skoro celou třešeň májůvku (nod) a kačeny je velice rády ).

    1. Ta byla prostě formát :-)

      Já to zvládla – krmívala jsem jimi potkany a ti obvykle začali u hlavy. Červ to měl rychle za sebou a nekousal.

  9. Mocmoc hezký čtení. A fotky. A vůbec!

    Bych se přidala, tedy až na to sekání hlaviček. Ač červ, asi bych tu popravu nemohla :-( . Těším se na pokračování!

  10. To by jeden nevěřil, jak jsou ta zvířátka chytrá.
    Já bych jen měla problém krmit červy, neboť se mi eklujou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

:) :( :D 8) :O ;) ;( (sweat) :| :* :P (blush) :^) |-) |-( (inlove) ]:) (talk) (yawn) (puke) (doh) :@ (wasntme) (party) :S (mm) 8-| :x (wave) (call) (devil) (angel) (envy) (wait) (hug) (makeup) (chuckle) (clap) (think) (bow) (rofl) (whew) (happy) (smirk) (nod) (shake) (punch) (emo) (y) (n) (handshake) (skype) (h) (u) (e) (f) (rain) (sun) (o) (music) (~) (mp) (coffee) (pi) (cash) (flex) (^) (beer) (d) (dance) (ninja) (*) (bat) (cat) (dog) (toivo) (headbang) (bug) (fubar) (swear) (tmi) (heidy) (rose1) (rose2) (cz) (eu)


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN